Čtvrtek 25. června 1992

Z voleb sice přímo a jednoznačně nevyplývá, že většina obyvatel Slovenské republiky je opačného mínění, nicméně výsledky těchto voleb přijímám jako politickou realitu nejvyšší síly a vážnosti, jako realitu, kterou je třeba ctít a která má své důsledky.

Jedním z důsledků této reality je fakt, že programové prohlášení vlády bude připouštět rozdělení našeho státu. Uznávám-li, že volby jsou základem demokracie, musím plně respektovat i jejich důsledky a vše, co z nich vyplývá. Proto připravenost vlády na rozdělení chápu jako legitimní důsledek volby občanů, a není mi překážkou ve jmenování této vlády.

Opakuji však znovu, že budu tuto vládu jmenovat jako normální a plnohodnotnou vládu federace, která je sice připravena na možnost rozdělení státu, která však toto rozhodnutí nepředjímá tím, že sebe samu definuje jako vládu likvidační. O základních otázkách státního uspořádání rozhodují občané a jimi zvolené parlamenty, nikoli vlády. Vlády jsou pouze povinny tato rozhodnutí plnit.

6. V případě, že se Československo rozhodne rozdělit na dva státy, pak bychom to měli chápat jako historickou výzvu k tomu, abychom ukázali, že i takovou operaci lze provést pokojně na základě jednání, právním způsobem, bez občanských konfliktů a konfrontační atmosféry, že takový proces může být rozumně řízen a že nemusí nutně znamenat vážné ohrožení pro občany země a stát se nebezpečným zdrojem nestability v celém regionu.

Zda se podaří na takto chápanou historickou výzvu odpovědět způsobem, o němž tu mluvím, by se ovšem nerozhodovalo až ve chvíli, kdy by se Československo začalo de jure i de facto rozdělovat, ale rozhoduje se o tom už teď. Proto se domnívám, že by se všichni Češi a Slováci, všichni občané Československa, to znamená veřejnost, sdělovací prostředky i politici, měli v této složité době vyvarovat všeho, co by zhoršovalo už tak dost napjatou situaci v zemi. Tedy všech vzájemných útoků, nepodložených podezření či obvinění, všech projevů nesnášenlivosti, odporu, nenávisti či uraženosti. Míra kulturnosti dnešních veřejných diskusí osudově předurčí i míru kulturnosti budoucích politických dějů, včetně eventuálního dělení státu.

Budeme-li si dělat navzájem schválnosti, provokovat se, podrážet si nohy, vydírat jeden druhého a bezohledně se osočovat, doplatíme na to brzy všichni a bez rozdílu, přičemž úroky budou tak vysoké, že se budeme jen divit. Jinými slovy - doporučuji všem občanům, aby k problémům, jež před naší zemí stojí, přistupovali věcně, s nadhledem, trpělivostí a klidem.

Jde o závažný a hluboký historický proces, který má tisíce složitých aspektů a který bude možné důkladně prozkoumat a pochopit až s odstupem času. Nejde tedy o pouhé hašteření, a velmi bychom ublížili sami sobě, kdybychom to všechno sami svými slovy a skutky v takové hašteření proměňovali.

Jde o věci příliš vážné, než abychom je směli řešit vztekle a zbrkle. O tom, jak budou Česká republika a Slovenská republika v případě, že se rozdělí, v budoucích letech spolupracovat, jak dokážou navázat na vše dobré, co dosavadní historie našeho soužití přinesla, a jak dokážou k oboustrannému prospěchu využít všech vazeb, které je dnes spojují, se rozhoduje už teď. Možná se skutečně musíme rozdělit, máme-li se opět spojit. Moudrost, s níž provedeme to prvé, předurčí kvalitu toho druhého.

Dámy a pánové, vážené Federální shromáždění, dovolte mi na závěr několik vět o sobě samém, neboť se po posledních volbách stávám, ke své velké neradosti, jedním z předmětů politických sporů, ne-li přímo konfrontací.

Mé celoživotní, občanské a veřejné působení, které před dvěma a půl lety vyústilo v to, že jsem byl pověřen nejvyšší politickou funkcí v našem státě, bylo a je nerozlučně spojeno s několika hodnotami, ideály či prostě vnitřními nutkáními, jež bych tu rád připomněl. Je to především elementární pocit spoluodpovědnosti za stav světa a věcí obecných. Tato spoluodpovědnost není ve svém nejhlubším smyslu omezena hranicemi státu, národa či určité politické skupiny, ale je to prostě spoluodpovědnost za osud člověka.

Věřím v mravní původ ekonomiky jako služby bližním. Věřím v mravní kořeny jakéhokoli smysluplného lidského soužití a spolubytí na Zemi, věřím v občanství a občanskou společnost. Věřím v lidskou svobodu. Věřím v demokracii. Věřím ve smysl věcné diskuse a porozumění druhému, v zásadní význam dobré vůle a slušnosti ve společenském životě. Věřím v duchovní, kulturní a civilizační pluralitu světa, pluralitu lidstva. Věřím v nutnost jeho globální kooperace ve věku jeho globálního ohrožení. Věřím v pluralitu ekonomickou, tedy v tržní ekonomiku. Věřím v lidskou solidaritu a v nutnost rozumné a spravedlivé sociální politiky státu. Věřím v decentralizaci a samosprávu. Věřím v lidská práva, a ať působím kdekoliv, snažím se zasazovat za jejich dodržování.

Takový jsem a jiný nebudu. Tisíckrát v životě jsem byl poražen, ale nikdy jsem se nevzdal, a vždycky bylo pro mne důležitější, zda se držím pravdy a svých zásad, než zda jsem přijímán, nebo naopak odmítán. Byl bych v rozporu sám se sebou a se svou celoživotní orientací, kdybych se zřekl kterékoli z hodnot, v něž věřím, a kdybych se přestal o kteroukoli z nich znovu a znovu zasazovat.

Proto ani dnes nepociťuji sebemenší důvod k tomu, abych na cokoli rezignoval, vyklízel scénu jen proto, že někdo na mne hvízdá. Kapituloval jen proto, že je na obzoru možnost další porážky či opouštěl loď jen proto, že se kymácí. (Potlesk.)

Řekl jsem vícekrát, že své spoluobčany opustit nemíním. Svoje služby jim tedy nabízím i nadále. Pokud existuje federace, nevím, proč bych jí i nadále nenabízel službu v duchu ideálů, v něž věřím. Bude-li rozhodnuto, že federace existovat nebude, jejím likvidačním zaměstnancem nebudu. Vždycky jsem raději něco tvořil než něco boural. V takovém případě budu připraven nabídnout své služby tam, kde o ně bude zájem, a kde budu moci přispět ke stavbě něčeho nového. (Potlesk.) Třeba i k tvorbě nového typu česko-slovenské vzájemnosti a spolupráce.

V dobrý smysl našeho společného státu věřím. Není to pro mne však hodnota nejvyšší, protože žádný stát není pro mne hodnotou nejvyšší. Tou je pro mne člověk a lidské společenství, a těm jsem připraven sloužit vždy. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk. Shromáždění povstává.)

Předseda FS M. Kováč: Ďakujem pánu prezidentovi za prejav, ktorý predniesol v prvý deň rokovania Federálneho zhromaždenia pred poslancami zvolenými v júnových parlamentných vožbách.

Končím spoločnú schôdzu.

Schůze skončila v 17.57 hodin.




Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP