Neprošlo opravou po digitalizaci !

Prezident ČSFR V. Havel:

Nejprve odpovím na druhou otázku. Máme diplomatické zastoupení asi v 80 zemích, v diplomatických službách pracuje skoro 1000 lidí. Dnešní poměr Čechů a Slováků je zhruba 2: 1, tedy ve prospěch Čechů, což odpovídá zhruba poměru populace, ale tím nechci říct, že je to dobré, že to je spravedlivé. Například když vezmeme ty nejrozvinutější země, a podíváme se, kdo tam je velvyslancem, tak to jsou opravdu v převaze Češi. Jsou některá vyslanectví, kde jsou jenom Češi, jako ve švédsku, třeba jsou jiná - jako ve Finsku, kde jsou jenom Slováci. Tam už záleží hodně na velvyslanci samém, jaké spolupracovníky si vybere.

Stalo se mnoho, většina, myslím 90 % velvyslanců byla vyměněna a vyměňují se postupné i ti všichni nižší úředníci. Samozřejmé, že by všichni, včetně ministra Dienstbiera, uvítali, kdyby ty výměny mohli jít rychleji, ale není to možné, protože jakousi profesionální přípravu ti lidé musí mít. Víte-li o mladých lidech, ktoří jsou schopni okamžité jít do diplomatických služeb, a jsou-li na to profesionálně připraveni, pak absolutné nevidím důvod, proč by ministerstvo zahraničí je odmítalo nebo o ně nemělo zájem. Ono o ně, naopak, zoufale stojí a zoufale je hledá a pokud není dostatek celé mladé nové generace diplomatů, tak musí se využít služeb těch starších, kteří nemají nějak vyloženě pošpinený štít. Jinak to prosté nejde, nemají li se ty ambasády zavřít. Procestoval jsem moc zemí, viděl jsem tu situaci na různých ambasádách, a je to opravdu tak, řekl bych, půl na půl. Jsou tam vyslanci někteří velice dobří, někteří takoví ne příliš určití, ale na těch vyslanectvích pracuje mnoho lidí, kteří evidentně pracují ve starém duchu a starým spůsobem. To je jasné, ale nedá se to rychleji udělat. Pokud se najde člověk, který zná jazyk, má přehled o tom regionu, podstoupí tu nevyhnutelnou 4 nebo 5-měsíční přípravu na mi-

nisterstvu zahraničí, a je schopen vykonávat takovou funkci, aníž kdy předtím v živote sloužil u diplomatických služeb, tak je použit. Měli sme několik takových štastných případů několika velvyslanců, kteří předtím byli spisovatelem nebo herečkou nebo podobně, kteří neměli s diplomaci žádné skušenosti, a kteří sú jedni z našich nejlepších velvyslanců. Takové případy jsou, ale není to tak jednoduché, a víte li o někom takovém, tak ho rozhodné Dienstbierovi doporučte, a ja vám zaručuju, že bude rád. To je pokud jde o velvyslanectví.

Ptal jste se, jakou mám představu o dalším soužití našich národů. Já osobně se domnívám, že by bylo v zájmu našich národů resp. občanů našich dvou republik, aby žili spolu i nadále ve federativním státě. Domnívám se ale, že federace se musí přebudovat, že musí být budovaná jinak, než ta dosavadní. Proto se taky angažuji v tom procesu tvorby ústav, proto jsem dokonce svého času napsal takovou jednu pracovní podobu, návrh nebo skicu federální ústavy. Tam je mnoho těch ústavních problémů, ale jednou z priorit, na kterou myslím, je vtažení republik do federálního rozhodování, aby ta federální moc nebyla pociťováná jako cosi třetího, cizorodého, neurčitého, vznášejícího se kdesi nad republikami, jako cosi, co republiky brzdí v jejich rozletu, co jim překáží, co tady je navíc. Taková federace nemá smysl. Myslím si, že federace má smysl tehdy, když slouží oběma republikám, když obé republiky jí vnímají jako věc, která je k jejich prospěchu, která je lepší než kdyby byli samostatné, když se účastní federálního rozhodování, jsou na něm tedy účastný a berou federaci za svou, jako něco, co je pro ně užitečné. Pakliže nebude federace na těchto principech budována a takto vnímána oběma republikami, přesněji řečeno občany obou republik, pak vskutku se klade otázka, k čemu je dobrá?

Predseda SNR F. Mikloško:

Poslanec Brňák - Slovenské národnodemokratické hnutie. Pripraví sa poslanec Rózsa - Együttélés.

Poslanec P. Brňák; Pán prezident,

mám na vás dve otázky. Pri návšteve Švajčiarska v novembri 1990 ste povedali - citujem: "Každý národ túži po tom, aby dal výraz svojej samostatnosti. Západná Európa si túto túžbu už mohla do veľkej miery splniť. Národy stredovýchodnej Európy musia tieto skúsenosti ešte len získať. Je dôležité, aby táto fáza prebehla čo najrýchlejšie. Hľadanie a nájdenie vlastnej identity musí byt nakoniec nahradené fázou integrácie, v ktorej hranice a oddeľovanie sa stratia na dôležitosti, a do popredia sa dostane spoločná výstavba ľudských práv a posilňovanie demokratického právneho štátu. " - Koniec citátu. Pýtam sa, pán prezident, či platí tento váš názor aj pre slovenský národ.

Druhá otázka: Domnievate sa, že celý komplex vami iniciovaných rokovaní v súvislosti s budúcim ústavným vývojom terajšej federácie, až na časový faktor, zohral ešte nejakú inú významnú úlohu?

Prezident ČSSR V. Havel:

K první otázce. Zcela určité jsem použil pojmu svébytnosti, ne samostatnosti. Mluvil jsem o tom, a nikoliv pouze ve Švýcarsku, ale mluvím o tom porád někde, že každý národ má právo na svou svébytnost a má právo hledat štátoprávni výraz této svébytnosti, má právo mít takový štátoprávni vý-

raz svébytnosti, po kterém touží. Ale touha po svébytnosti a státoprávní výraz svébytnosti nemusí být v samostatnosti. Ja jsem určitě použil slovo svébytnost a ne samostatnost. Ale je pravda, že my dnes jsme ve fázi, kdy vlastně doháníme cosi, co jiní měli daleko víc času uskutečnit. Tady nejde len o léta komunismu, kdy bylo všechno "zestejněno" od Vladivostoku až po Berlin - systém státní správy, vedoucí role strany až po hvězdy, které byli na okresních sekretariátech - všechno bylo stejné od Mongolská sem. Národní svébytnost byla potlačena.

Ale nejde jen o éru komunismu. Dlouho jsme žili pod rakousko-uherskou monarchií, prosté v tomto regionu, v této části Europy bylo dáno pramálo historických šancí, nebo měli jsme pramálo historických šancí nalézt svojí identitu, nebo dát své identitě výraz, tu svoji svébytnost nějak uskutečnit, dát ji takový či onaký státoprávní výraz a v klidu, takovým dlouhodobým zráním, v jakémsi stabilním prostředí geopolitickém toto učinit. My to vlastně teď doháníme ve srovnání se zeměmi západoevropskými a jelikož ony jsou dál, mají už toto za sebou a hledají integraci založenou na principu občanské společnosti a podobně, my musíme pospíchat, chceme-li je dohnat. Musíme vlastně stíhat úkoly, na které jiní měli celá desetiletí. A to si opravdu myslím, to jsem tam opravdu řek.

Pokud jde o druhou otázku, o těch ústavách. To byla jednání strašné dlouhá, složitá, sám jsem tím strávil mnoho a mnoho desítek hodin, podobné jako ostatní. Ta jednání trvala několik měsíců, ale i o tom si myslím, že to nebyl stračeny čas. Ta jednání byla asi nutná, ta jednání pravděpodobně k něčemu vedla, ta jednání skutečné zrcadlila přesné ten proces, o némž jsem mluvil před minutou, proces hledání typu svébytnosti, typu jejího státoprávního výrazu, vlastně to byl proces skutečného vzájemného poznávání. Dva národy

žijí síce dlouho ve společném státe, ale vlastně se skutečně nepoznaly v takových různých méně viditelných vrstvách svého společného cítění, vnímání, takových historických tradic a pocitů. Věděli o sobě málo.

Tato jednání se mi v tomto ohledu jeví jako velice užitečná, a zdá se mi, že výsledek, v nějž vyústila při posledním jednání v Kroměříži, je dobrý a perspektivní, že se tady opravdu otevírá jakýsi prostor dost obecné zhody. Já jsem si velmi vážil toho, například kdybych měl mluvit o slovenské straně, jak Jan Čarnogurský a KDH vlastně od začátku velmi houževnatě, vytrvale, byt zdvořilou formou trval na určité představě, která se sprvu setkávala s naprostým nepochopením a odmítáním na české straně, ale právě během toho dlouhého procesu nakonec česká strana nazřela hlubinné důvody tohoto vidění nebo představy této koncepce a začal se hledat model, který by byl relativně pro všechny nejpřijatelnější. Všichni museli udělat určité úkroky směrem k těm druhým, aby vůbec byla naděje, že se na čemsi sejdou, že se na čemsi shodnou. Ale ten výsledný dohovor, který není, samozřejmé, ničím definitivním, to byla jednání pouze politická, záleží všechno na vás, na národních radách a na Federálním shromáždění, tam se věci skutečně dořeší. Toto byla předběžná politická jednání, která nabídla zastupitelským sborům jakýsi model, jak co do obsahu, do samé podstaty toho státoprávního uspořádání, obsahu federální ústavy, tak co do procedury, jak se k nim dostat. Nicméně to, k čemu se tam dospělo, ten návrh se mně osobné jeví jako perspektivní, nadějný, dobrý, který vyhovuje posléze oběma stranám a jestli se nemýlím, je-li tomu opravdu tak, bude-li to opravdu východisko budoucího státoprávního uspořádání, pak ty stovky hodin, co sme strávili těmi jednáními, která se v některých chvílích zdálo, že se točí pořád v kruhu a podobné, pak to vůbec nebyli stracené stovky hodin. /Potlesk. /

Predseda SNR F. Mikloško:

Poslanec Rózsa - Együttélés. Pripraví sa poslanec Dianiška - VPN.

Poslanec E. Rózsa;

Vážený pán prezident,

rád by som počul tu, na pôde Slovenskej národnej rady, vaše stanovisko k právnemu postaveniu národných menšín a etnických skupín v Českej a Slovenskej federatívnej republike a garanciám ich bytia v pripravovaných ústavách. Ďalej - v minulosti, ak chcete vaši právni predchodcovia, prezidentskými dekrétmi, ich realizovaním zapríčinili útrapy, bezprávia občanom maďarskej národnosti, a na základe odsúdeniahodnej teórie kolektívnej viny, medziiným aj odvlečením vyše 40 000 nevinných osôb v roku 1947 do Čiech na prácu pod dohľadom vojenskej eskorty. Prosím, pán prezident, vaše jasné a jednoznačné stanovisko v tejto otázke, a či hodláte a kedy, v súlade s vaším prezidentským sľubom dať im zadosťučinenie.

Ďakujem. Prezident ČSFR V. Havel;

Několikkrát jsem v různych svých vystoupeních odsoudil princíp kolektívni viny. Dokonce jsem za to byl dost kritizován, množí to neradi slyšeli. Některé věci, ktoré se děli po druhé svetové valce, které pravě vycházeli z princípu kolektívni viny, jsem verejné odsoudil, a dokonce jsem se tím dostával nejednou do rozporu s takovým převládajícím verejným míněním, nebo míněním tiskú, nebo mínéním některých politiku. V této věci mám názor teda jednoznačný. Ja si myslím, že teď stojíme v takové chvíli, kdy se musíme už jednou

podívat do tváře samy sobě, do tváře vlastní minulosti, kdy musíme vše pojmenovat. Nikdy se nám v moderních našich dějinách nevyplatilo, když jsme si něco zastírali, nepřiznávali, tak či onak to jakoby kryli, nebo o tom nemluvili. To byli zárodky nových budoucích křivd, bezpráví a nespravedlnosti. Myslím si, že máme-li dnes tuto velikou šanci, která před námi je, tu šanci vybudovat opravdu demokraticky prosperující stát, který se stane důstojnou a kultivovanou součásti sjednocující se Evropy, mále-li tuto šanci, pak ji nenaplníme, pokud se nepodíváme se vší ostrostí tváří v tvář vlastní minulosti a vlastnímu počínaní.

To neznamená, když toto říkám, že volám po nějakých honech na čarodějnice, po nějakých kampaních, veřejném diskreditování lidí a podobně. Teď už se dotknu téma jiného, ale souvisí to opět s díváním se do očí minulosti, týká se to téma lustračního. Domnívám se, že tady musí být zachovány takové základní řekl bych křesťanské fáze toho postupu, že je doznání, pak je rozhřešení, pak je odpuštění a podobné. To doznání v kostelech se děje ve spovědnici, kde jsou jen dva. Sám jsem odpůrcem zveřejňování seznamů a podobně, ale zároveň si myslím, že musíme se té minulosti podívat tváří v tvář, každý sám za sebe - teď mluvím v metaforách, jak jisté chápete - musí do jakési spovědnice, a pak mu lze dát rozhřešení a podobné. Ten chystaný lustrační zákon, který připravuje federální vláda, se mi jeví mimo jiné jako velmi dobrý a měl by být co nejrychleji přijat, aby to celé mělo kulturní civilizovaný charakter, aby to nebyl takový zmatek, jak byl dosud - nedůstojný.

Ale to jsem trošku odbočil od původní otázky. Chtěl jsem prostě říct, že principiálně jsem pro to, abychom se podívali tváři v tvář vlastní minulosti, pokud jde o odstraňování těch křivd. Je to už trošku složitější, to víme, co to bylo za složitá jednání kolem restitucí a podobně. Do toho bych se teď zatím v tuto chvíli nezaplétal, nicméně můj

jasný postoj je prostě znám, a ten zde znovu opakuji. Pokud jde o postavení menšin, domnívám se, že by mělo to jejich postavení odpovídat takovým rozpracovaným evropským standardům a normám. Pokud jde o legislativu, na tom už bylo hodné vykonáno na půdě Rady Evropy a podobně. Důležitá ovšem není jen legislativa, ten příslušný paragraf v ústavě o právech menšin, ten může být kratší, může být delší, to samotné ještě nestačí. Důležitá potom je každodenní praxe v praktické vládní politice, do jaké míry se, řekněme, umožní takové či onaké školství, vzdělání, kulturní vyžití menšin, do jaké míry se jim uplatnění vlastní jazykové a duchovné identity v praxi umožní.

Nicméně i teď, když chystáme nové ústavy, musíme myslet na základní legislativní prvek v této věci. O tom jsou zatím dohady, zda stačí, pokud jde o postavení menšin, ta formulace, ktorá je dnes v Listině základních práv a svobod, ktorá je už vlastně přijata a předpokládá se, že bude jedním ze základních kamenů všech tři nových ústav, či zda by měla být ještě spřesněna nebo doplněna. To je věc už konkrétních jednání o ústavách. Ale znovu bych zdůraznil, že nejde jenom o znění nějakého paragarafu, ale jde hlavně o každodenní život, o to každodenní praktické soužití medzi občany různých národů nebo národností. Sám musím říct, že když jsem někdy navštívil ty vesnice, kde je smíšené obyvatelstvo maďarské a slovenské, tak jsem měl docela dobrý dojem. Doufám, že mé neodvedli do nějaké netypické vesnice, ale tam, kde jsem byl, tak mé ubezpečovali občané obou národností, že soužijí spolu bez problémů.

Předseda SNR F. Mikloško;

Poslanec Dianiška- VPN. Připraví sa poslanec Gašpar - SNS.

Poslanec I. Dianiška:

Vážený pán prezident,

mám pred sebou text vášho vystúpenia v Československej televízii z decembra roku 1989, ktorý ste predniesli ešte ako kandidát na úrad prezidenta. Dovoľujem si odcitovať záverečné slová z tohto vášho príhovoru občanom Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. "Teraz už nejde len o lepšiu budúcnosť Československa. Lepšia bude. O to už nemám strach. Beží o čosi viac, aby cesta, ktorou k svojej lepšej budúcnosti pôjdeme, viedla k lepšej budúcnosti celej Európy a celého sveta, aby naša krajina ležiaca v samom strede Európy prestala byť všetkým na smiech, ale stala sa krajinou, na ktorú budú ostatní pozerať so záujmom a rešpektom. " Pán prezident, ubehol rok a pol od tejto chvíle. Mohli by ste sa vrátiť k týmto myšlienkam, či skôr želaniam a zhodnotiť ich napĺňanie?

Ďakujem. Prezident ČSFR V. Havel:

Musím říct, že mezinárodní postavení Česko-Slovenska, jak ho tak rok a půl zakouším a zažívam při nejrůznějších jednáních zahraničních a mezinárodních, je stále prekvapivé dobré. Někdy trošku se mne zmocňuje pocit, že si ani tolik důvěry a rešpektu nezasloužíme. Je prekvapivé dobré, samozrejmé, že všichni politici vědí o těch ohromných problémech, které máme, protože budujeme úplné jinou ekonomiku, což ještě nikdy nikdo neproved, a nikomu se ještě nepodarilo prosté totálne centralizovanou ekonomiku proměnit v ekonomiku tržní. To je šíleně složitý proces. Celý právni řád přebudováváme, hledáme novou podobu našeho štátu, nové štátoprávni uspořádání. To jsou prostě potíže, které jsou rešpektovaný s úctou. Jsou politici, kteří říkají, že vůbec nechá-

pou, jak se odvážujem tolik věcí najednou takhle řešit, a prosté že to je nad jejich představy. To renomé Česko-slovenská je skutečně dobré, a záleží na nás samotních, jestli zůstane dobré i nadále, jestli se budem těšit té důvěře, kterou dnes máme, anebo jestli ji začnem postupně strácet. Při těch jednáních mnohokrát pozoruji, že politická jednání, v nichž se objevuje tento prvek respektu a důvěry k nám, vytvářejí prostor k daleko širší a bohatší spolupráci v nejrůznějších oblastech, především v ekonomice, a že ten prostor potom nikdo nenaplňuje. Proste otevíráme možnosti, které nikdo nenaplňuje, a je to naše vina. Neumíme to ještě. Souvisí to také s tím přebudováváním ekonomiky, hledáním kompetencí, podniky se vlastně učí samostatné jednat. Neustále se předělává legislativa, mnozí přesně nevědí, co mohou, co nemohou a tak dále. To je všechno jasné, nicméně zdá se mi, že máme víc možností a širší prostor, než kolik využíváme a než kolik zaplňujeme.

Předseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Prosím poslanca Gašpara zo SNS. Připraví sa poslanec Andráš - KDH.

Poslanec J. Gašpar:

Vážený pán prezident, vážený slovenský snem,

chcel by som povedať pár slov o věci, na ktorú sa nezabúda a zabudnut nemôže. Nazvime ju negativna hrozba. Střetnete člověka, ktorý pôsobí velmi sympaticky, a z ničoho nič vám povie: Neboj sa, neudriem ta. Pán prezident, nielen v Česko-Slovensku, ale aj viackrát v zahraničí ste sa vyjádřili ohľadne napoužitia vojenskej sily na Slovensku. Po prvý raz to bolo v čase vrcholenia sporu ohľadne kompetenčných zákonov. Bola to jasná, aj keď zastretá hrozba. Ešte

neodišli poriadne jedny tanky, a už sa tu spomínajú nové. Nehnevajte sa za úprimnosť, ale tak som to pocítil. Tieto slová nevyslovil česko-slovensky prezident, ale len český prezident. Znelo to ako imperátorská hrozba provincii, hrozba za to, že provincia sa chce vyrovnať Rímu. Slovensko zažilo za posledné tisícročie nemálo vojen, prežilo nemálo útrap. Prajem mu, aby v tom ďalšom tisícročí malo viac šťastia. Chcel by som veriť, že sa ho nedotknú nielen zbrane, ale že nebudú v jeho súvislosti vyslovované ani hrozby. Bol by som šťastný, keby tie, ktoré ste zakryte vyslovili vy, pán prezident, boli skutočne posledné, a nikdy nikým už neboli vyslovené iné. Myslím, že nemám väčšie prianie.

Ďakujem. Prezident ČSFR V. Havel:

Mnohokrát jsem mluvil o tom, že k řešení občanských sporú nesmí být použitá armáda. Nikdy jsem o tom nemluvil na adresu Slovenska. Mluvil jsem o tom na adresu Česko-Slovenska. Tady je bezpočet napětí, různych konfliktu, politických, sociálních, národnostních, víte jak strašné roste kriminalita, a víte, kolík lidí volá po tom, že je treba udělat pořádek, je treba vláda pevné ruky, ať to vemou do ruky prosté jacísi siláci, a samozrejmé, se tím myslí na armádu. Jak víte, armáda se objevila v řešení občanských sporú v různych koutech bývalého sovětského bloku a já jsem mnohokrát řek, že pokuď budu vrchním velitelem ozbrojených sil, nedopustím, aby armáda interferovala do jakýchkoliv sporú společenských, občanských, politických v Česko-Slovensku, v naší zemi. Její poslaní je jiné. Její poslaní je chránit nás, chránit naši bezpečnost proti vnějšímu ohrožení, vnějšímu nepříteli. To jsem řek, tak jsem to myslel, tak to zatím stojí.

Predseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Poslanec Andráš z KDH. Pripraví sa poslanec Kmeť z KDH.

Poslanec A. Andráš:

Vážený pán prezident,

v ústavodarnom procese štátoprávneho usporiadania republiky považujem za základnú otázku dotvorenie slovenskej štátnosti. Je potrebné jednoznačne definovať aj pôvodnosť právneho poriadku Slovenskej republiky. Obraz o našom parlamente si iste utvoríte sám. Nech bude váš uzáver akýkoľvek, som presvedčený, že tento slovenský parlament je schopný prijať vyhovujúci tvar, vyhovujúci obsah a formu slovenskej ústavy. V tomto zložitom procese je však, podlá môjho názoru, nežiadúca, nevyhovujúca väzba terajšieho štátoprávneho a ústavodarného procesu a snaženia na súčasný stav, ktorý predstavuje federálne nivo v starej, skostnatelej podobe. Potom by sme mohli alebo museli považovať tento právny poriadok len za odvodený.

Pán prezident, moja otázka znie: Aké je vaše osobné stanovisko k tejto problematike? Ak sa prípadne stotožňujete s mojím tvrdením, aká je, podlá vás, garancia dodržania tejto podmienky, teda nežiadúcej existencie priamej väzby.

Ďakujem. Prezident ČSFR V. Havel:

Podle mého mínění lze a je správne přebudovat naši federaci na půdě, na niž stojíme, na půdě dnešní ústavnosti, na půdě dnešní federace. Podle mého mínění je správne zachovat právni kontinuitu dnešního společného štátu, nesproble-

matizovat ji, protože ten stát - co to je? Stát je něco, co někdo za stát uznává. Stát je síti tisíců a tisíců různých mezinárodních smluv, které zaručují naše hranice a nejrůznější věci, ktoré byli od roku 1918 až po dnešek uzavřeny. Stát si vydobyl jakési místo, přehnala se světová válka, stát dál to místo měl, a zdá se mi, že tuto kontinuitu jeho právního postavení na mezinárodní scéně by bylo velmi nepraktické a nešikovné problematizovat, lámat, přetrhávat a stavět jaksi na zelené louce, a hlavně, připadá mi to zbytečné, protože se mi zdá, že federaci lze vybudovat opravdu demokraticky, opravdu spravedlivé, aby republiky byly opravdu rovnoprávné, aby měli tu míru originality, o níž mluvíte, že to všechno lze udělat na půdě současné ústavnosti přebudováním systému, že k tomu není prosté nutné a bylo by asi velmi, podle mého mínění, nešikovné přebudovávat ji jakýmsi rozpuštěním a novým spojováním. Takový je můj názor.

Predseda SNR F. Mikloško;

Vážené poslankyne, vážení poslanci,

v tejto chvíli sme podlá programu mali končiť. Prihlásených je ešte 21 poslancov do diskusie. Čaká nás ďalší program. Prosil by som pána prezidenta, aby sme mohli ešte 15 minút túto diskusiu predĺžiť. Prosím o čo najväčšiu stručnosť, a tých, ktorí sa už nedostanú k slovu, prosím o prepáčenie. Hlási sa poslanec Kmeť. Pripraví sa poslanec Ftáčnik.

Poslanec V. Kmeť:

Vážený pán prezident,

dovoľte mi položiť vám dve otázky. Okruh prvý: Varšavský pakt sa stane čoskoro minulosťou. Názory na nový systém

európskej bezpečnosti sa rýchle vyvíjajú. Posledná koncepcia hovorí o tzv. transatlanticko-európskej bezpečnosti. Vieme, že bola Jalta, a svet aj my sme sa spamätávali vyše 40 rokov. Vieme, že boli rozhovory na Malte a v Reykjaviku, a tu nám zostáva len dúfať, že ďalšie začlenenie do bezpečnostného systému nebude sprevádzané chybami minulosti. Teda aké sú predstavy prezidenta o spôsobe začlenenia republiky do nového bezpečnostného systému v Európe?

Otázka druhá: Západ - tým mám na mysli Spojené štáty americké a európsku dvanástku, naznačuje určitú zmenu svojich postojov k formám štátoprávneho usporiadania viacnárodných štátov bývalého tzv. socialistického spoločenstva v smere k akceptovaniu volnejších foriem združenia. Aký je váš názor na tieto skutočnosti vo vzťahu k nám?

Prezident ČSFR V. Havel;

Nejprve odpovím na druhou otázku. Pokud mohu posoudit ze všech jednání, které vedu v zahraničí nebo doma se zahraničními partnery, mohu říct asi toto rezumé: Všichni chápou, že chceme svůj stát vnitrné uspořádat jinak, lépe, spravedlivěji, všichni to respektují, ale zároveň všichni projevují svou starost o integritu státu na mezinárodní scéně, což souvisí s tím, o čem jsem mluvil před chvilkou, s tím faktem právní kontinuity státu. Mezinárodní společenství má zájem, to jsem jaksi vyrozuměl ze všech možných jednání, na této kontinuitě, která má na tom zájem z důvodů evropské stability a z důvodů urychlení všech integračních a transformačních procesů. Nicméně zároveň se jaksi nemíní nám plést do toho, jak si uspořádáme uvnitř svůj stát.

První otázka se týkala bezpečnostního systému. To je složitá věc, velmi rychle se to vyvíjí a neustále se to mění, těžko se dá něco přesně předvídat. Zatím děláme to, že

za prvé stavíme na těch bilaterálních smlouvách - to je taková nejbližší a nejsnazší věc, že uzavíráme nové smlouvy. Už jsem se zmínil o smlouvě se Sovětským svazem, Maďarskem, Polskem, je připravena smlouva s Francií, připravuje se, a doufám, že brzy bude hotova smlouva s Německem, čili s našimi hlavními sousedy budeme mít bilaterální smlouvy, které vždycky budou v té či oné míře nebo podobě obsahovat nějakou bezpečnostní klauzulu anebo bezpečnostní prvek. To je jedna věc. Druhá věc je, že navazujem vztah dobré spolupráce a důvěry se severoatlantickou alianci, jakožto s takovým osvědčeným, vyskoušeným a fungujícím evropským obranným demokratickým systémem, ale i s jinými, se Západoevropskou unií a podobně. Za třetí vyvíjíme hodně iniciativy na půde Helsinského procesu, který považujem za půdu velmi perspektivní, kde je ukryt potenciál k eventuálnímu budoucímu vzniku nového celoevropského systému bezpečnostních garanci a záruk.

V této chvíli, jak víte, zasedají zahraniční ministři Helsinského procesu v Berlíně a mluví právě na toto téma. Hovoří se tam totiž o posíleni konzultačních mechanizmů a vůbec o posílení takového závazného charakteru garanci v rámci Helsinského procesu. Tam jsou obě ty velmoci přítomny, Sovětský svaz i Spojené státy americké, i Kanada a je to půda perspektivní, protože s transatlantickou dimenzí, o niž jste hovořil, a zároveň přítomností Sovětského svazu by v budoucnu mohlo být dosaženo jakési rovnováhy s Evropou uprostřed, která ovšem v mnoha věcech, pochopitelně, si bude žít svým životem, a má své integrační procesy samostatné. Tam se rýsuje možnost takového budoucího uspořádání, kde by v tom velkém pásmu helsinském, jaksi v jeho centru byla integrovanější Evropa jako taková, propojena síti vazeb bilaterálních, regionálních i kolektivních v podobě evropských společenství Rady Evropy - ta nemá síce žádnou bezpečnostní složku, ale evropská společenství ji mají a budou mít. Je to taková složitá simultánní hra, která musí být vyvážená, vy-

balancováná. Na tom všem se snažíme pracovat jak umíme, rozhodné nechceme, aby naše země zůstala jako jakýsi kůl v plotě.

Predseda SNR F. Mikloško;

Prosím poslanca Ftáčnika. Pripraví sa poslanec Žingor. Poslanec M. Ftáčnik:

Vážený pán prezident,

v slovenskom politickom živote sa prejavuje určitá konfrontačná línia vo vzťahu medzi koalíciou a opozíciou. Koalícia vyhlasuje, že opozícia nemá v kľúčových otázkach čo ponúknuť. Pritom opozícia, aspoň Strana demokratickej lavice, za ktorú teraz hovorím, je pripravená na konštruktívny podiel v hľadaní riešení a smerov na ceste, po ktorej spoločne kráčame. Čo si myslíte, pán prezident, o konfrontačnej a konštruktívnej línii vo vzťahu koalície a opozície a širšie o úlohe opozície v demokratickej spoločnosti vôbec?

Prezident ČSFR V. Havel:

Do takových věcí, jako jsou vzájemné vztahy různých politických stran na Slovensku, bych se nerad moc vměšoval, protože to je přesné to, co dělat jaksi nechci. Já se cítím být federálním prezidentem, plním své federální povinnosti a respektuji to, co je republikové, to co je uvnitř republik. Něco podobného, o čem hovoříte, že je zde, to znamená určité napětí mezi koalicí a opozicí, samozřejmé, existuje i v českých zemích a všichni se teprve učí, jak být v opozici a jak být ve vládní koalici. Je to věc, která je v demokratickém systému přirozená, normální, která nemá v sobě prvek dramatismu, napětí, podezírání, jak tomu je zatím mnohdy


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP