Středa 19. února 1992

(Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, máte jednu minutu.) Ale mnoho bylo řečeno, co ve mně muselo vyvolat opovržení, že se někdo k něčemu podobnému sníží, aby povýšil sám sebe, potřebuje ponížit jiné, aby dokázal, že sám má pravdu, musí přesvědčit svět, že on je ten, který svět spasí.

Já osobně bych závěrem chtěl říci: Mnozí z těch, kteří se tváří teď jako takoví radikální pravičáci, radikální lidé, kteří vědí, jak spasit tuto zemi, jak všechno řešit, by se měli malinko zamyslet nad svou minulostí, zda svůj antikomunismus současný neskrývají za svoji předchozí zbabělost, a pokud to není celkem zjevná kompenzace za to, když s minulým režimem spolupracovali jako občané, jak napsal jeden poslanec asi před čtyřmi měsíci v Lidových novinách, o tom kdo s minulým systémem obcovali, přitom mnozí vystudovali vysoké školy, učili se marxismus-leninismus, skládali z něj státnici a nikdy se tehdy nepostavili proti tomu, k čemu bych tzv. donucováni. To myslím vážně. (Předsedající předseda SL R. Battěk: Váš čas vypršel.) Teď by se měli také zamyslet nad tím, zda to je v souladu s tím, co celá léta před tím dělali. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Adámek, připraví se pan poslanec Bohumil Tichý.

Poslanec J. Adámek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, předložená zpráva o událostech 17. listopadu je v důsledku detailního popisu značně obsáhlá a mimoděk se při jejím pročítání navozuje myšlenka, zda méně by zde nebylo více. Je kontroverzní k závěrům předchozí komise jež se snaží zpochybnit.

Vlastní výklad událostí podává ve formě kategorického imperativu dopředu vylučujícího možnost jakýchkoli pochyb či nejasností. Nakolik reálně postihuje politické dění tohoto významného okamžiku, je těžko určit.

Vzhledem k tomu, že jsem o těchto událostech informován jen z oficiálních zpráv, nemám možnosti se vyjadřovat na způsob, co ve zprávě o událostech 17. listopadu nebylo. Na jedno bych si však dovolil ve všeobecné rovině upozornit. Jedině hodnocení s určitým odstupem, a to dvojnásob platí o politickém hodnocení, umožní nestranný pohled. Přímí účastníci událostí nemusí být při jejich hodnocení vždy objektivní, nelze vyloučit subjektivní náhled na věc.

Z konkrétních připomínek ke zprávě uvedu dvě, dokladující určitou pochybnost k předloženým závěrům. Důvěryhodnost některých faktů není zdaleka jednoznačná, viz např. nejasnosti kolem osoby Dražské, které je přisuzována činnost neodpovídající hodnocení jejích osobních schopností. To za prvé.

Za druhé: Zaráží množství nedostatků a organizačních hrubek v rutinním jednání pořádkových sil, což je vzhledem k jejich praxi dost těžko pochopitelné. Dovolím si zde ocitovat dvě ukázky dokladující předchozí tvrzení. První citát: "Pohyb pohotovostního pluku proti demonstrantům se nepodařilo uspokojivě vyřešit." Druhý citát: "Lze věrohodně soudit, že si velení pořádkových sil SNB skutečného průběhu zásahu na Národní třídě nebylo ani po jeho provedení vědomo."

Zprávě na kvalitě nepřidávají zbytečné historické rozvláčnosti a mnohdy nepochopitelné návraty do minulosti, viz zmínka o Sachalinu a Kurilách, které nemají žádný vztah k událostem 17. listopadu. Tyto a další zmínky zatěžují zprávu a nadměrně zvětšují její rozsah.

Na závěr bych chtěl poznamenat, že mne zpráva zcela neuspokojila. Otazníků neubylo. Určitě to není poslední zpráva o těchto událostech, ale vzhledem k chystanému předání materiálů komise do archívu Federálního shromáždění budou další hodnocení a rozbory provádět archiváři a historici, takže na definitivní soudy si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Tolik ke zprávě.

Jinak bych se chtěl ohradit proti, jak se dodatečně ukázalo, neodůvodněnému výpadu vůči archívu Federálního shromáždění a požadavku na uložení písemností na jiné místo. Archívy jsou tu pro to, abychom do nich ukládali písemnosti, a neměli bychom jim tuto funkci brát. Jsou to "testes temporum" - svědkové časů, neboli historie, a kdo má úctu k historii, musí mít i úctu k archívům a respektovat jejich postavení.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Prosím teď pana poslance Tichého a připraví se pan poslanec Marián Farkaš. Pan kolega Stome prosím.

Poslanec SN K. Stome: Já se cítím, vážené shromáždění, povinen reagovat na předřečníka a na to, co zde bylo řečeno panem profesorem Jičínským.

Já jsem toho názoru, že než toto shromáždění rozhodne o tom, že tyto materiály mají být uloženy do archívu, že není druhou věcí dodatečně zajišťovat, jak budou tyto materiály uloženy, ale že musíme nejdřív vědět, jak tyto materiály budou uloženy, než rozhodneme o tom, že zde uloženy vůbec budou.

Já navrhuji, aby tyto materiály byly uloženy systémem trezoru, od něhož bude několik klíčů a tyto klíče bude mít několik osob, takže jinak než ve skupině nebude možno učinit přístup k těmto materiálům. Takto, prosím, aby byly vykládány mé námitky proti navrhovanému usnesení.

Já jsem navrhoval námitky a své obavy a cestu k řešení proti navrhovanému usnesení, ne proti uložení do archívu. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Také děkuji.

Ještě faktickou pan poslanec Wagner.

Poslanec SL J. Wagner: Dámy a pánové, chápu inspiraci pana poslance Stomeho ve způsobu správy korunovačních klenotů země České, nicméně nesdílím jeho názor a předkládám Federálnímu shromáždění jiný návrh.

Doporučuji přijetí tohoto usnesení. Je širší, vztahuje se k jiným věcem:

Federální shromáždění považuje za nejvhodnější způsob likvidace materiálů Státní bezpečnosti jejich předání těm občanům, o nichž jsou vedeny. Federální shromáždění žádá vládu České a Slovenské Federativní Republiky, aby v tomto smyslu předložila Federálnímu shromáždění do 30 dnů návrh zákona, který by podrobně upravil postup podle tohoto návrhu.

Federální shromáždění žádá, aby v návrhu zákona byla stanovena lhůta, ve které občané mohou o příslušné spisy požádat a obdržet je, dále aby spisy, které nebudou ve lhůtě občanům předány či další spisy vztahující se k této otázce, byly komisionálně skartovány. To se vztahuje i na spisy, o nichž zde hovořil pan poslanec Stome.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Takže žádné klíče nebudou. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, ve svém krátkém příspěvku chci hovořit o tom, o čem zde už byla řeč včera a sice ze strany pana poslance Jičínského, popř. pana poslance Kučery s tím, že podám také krátký pozměňovací návrh do usnesení FS ke zprávě komise 17. listopadu. Mám na mysli ty nedostatky, které byly zjištěny v zadání pro práci komise a popř. ve formulaci usnesení předsednictva o odtajnění materiálů pro poslance tohoto Federálního shromáždění.

Chci upozornit na jednu podstatnou okolnost, podle níž vlastně všechny brilantní soudy a dedukce, které zde předvedl pan poslanec Kučera, jsou sice formálně platné, ale postrádají výčet podmínek, za nichž tato logika platí. Domnívám se, že bez těchto podmínek tuto platnost nemůžeme u současného právního řádu nárokovat. Konkrétně pojďme tedy k problému.

Chci upozornit na posun v chápání toho, co v případě tajných spolupracovníků StB bylo smyslem státního tajemství minulého režimu a co je smyslem utajování materiálů těchto spolupracovníků StB v režimu dnešním. Dřívější strana a vláda utajovala své tajné donašeče proto, že to bylo v jejím vlastním zájmu, že to bylo v zájmu vládnoucího režimu. Naproti tomu nyní utajujeme údaje o tajných spolupracovnících StB proto, aby nebylo ublíženo těmto tajným spolupracovníkům StB ze strany veřejnosti a ze strany těch lidí, na něž donášeli. Důvod tohoto názorového nebo obsahového posunu smyslu utajování pro mě bylo jen velmi obtížné pochopit. Pokud skutečně stojíme na zásadách presumpce neviny, tak proč již předem možné zavinění přisuzujeme těm lidem, na které bylo donášeno, proč jim přisuzujeme snahu případné donašeče potom poškodit? Chráníme tedy donašeče.

Kladu však vážnou otázku, zda jsme my, byť jsme zákonodárci, skutečně těmi, kteří mohou vlastně těmto tajným spolupracovníkům - snad se lépe hodí to slovo donašečům - odpustit. Domnívám se, že těmi, kteří těmto lidem mohou odpustit, jsou právě a pouze ti lidé, na které bylo donášeno. Někdo také může říci, že odpustit může Pán Bůh. Může to říci ten, kdo věří.

Návrhy na řešení situace jsou předneseny dva. Tím prvním návrhem je celoplošné zveřejnění jmen agentů. Podle mne je to návrh příliš široký a skutečně by mohl zahrnovat i případy, kdy byli zapsáni agenti bez svého vědomí, i když samozřejmě nevěřím tomu, co je nám presentováno, že 70 procent těch tajných spolupracovníků zaznamenaných v registrech se tam dostalo bez svého vědomí. Tomu jistě nevěří žádný z nás.

Ovšem stejná nedostatečnost platí i pro ten druhý návrh, podle něhož má mít každý občan možnost do svého svazku nahlédnout. Jen do toho svého, který je o něm veden. Závadu tohoto návrhu vidím v tom, že by to přišlo vhod právě těm spolupracovníkům StB, kteří jimi byli a kteří by se tak dověděli, co vlastně se o nich ví. Naproti tomu by se nic nedověděli ti, na něž bylo donášeno.

Domnívám se, že tuto situaci bychom mohli řešit tak, že neuveřejníme jména spolupracovníků StB, nýbrž dáme možnost všem, jejichž jména se vyskytují v těch agenturních svazcích jako sledovaných objektů, na něž bylo donášeno, že těmto lidem odtajníme tyto svazky. Aby se mohli podívat, v jaké souvislosti, proč a kdo tam jejich jméno uvedl.

Z tohoto faktu, který mi budou asi někteří vytýkat, že jeho realizace je poněkud složitá, vyplývá i můj pozměňovací návrh:

1. FS ukládá předsednictvu Federálního shromáždění zajistit odtajnění agenturních nebo objektových svazků tajných spolupracovníků StB, a to pro ty občany, na něž zmínění agenti či spolupracovníci StB podávali zprávy, pokud takové svazky existují.

2. Federální shromáždění žádá vládu ČSFR, aby zpracovala a uveřejnila seznamy těch občanů ČSFR, na které všichni ti registrovaní spolupracovníci StB prokazatelně donášeli tak, aby postižení občané měli právo a možnost do těchto agenturních svazků nebo objektových svazků, v nichž jsou jejich jména uvedena, nahlédnout. Děkuji vám.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Tichému. Prosím teď pana poslance Farkaše, má slovo. Další přihlášený je pan poslanec Zavřel.

Poslanec SN M. Farkaš: Vážený pán predsedajúci,vážené Federálne zhromaždenie, vzhžadom na to, že v priebehu včerajšej rozpravy bol priamo oslovený a vyzvaný pán kolega Bačinský a dnes je služobne mimo Prahu, požiadal ma, aby som v jeho mene predniesol jeho stanovisko k meritu tejto výzvy. Dovožte mi, prosím, moju reprodukciu a citujem z písomného vyjadrenia:

Vážené poslankyne, vážení poslanci, ospravedlňujem sa vám za toto vyjadrenie v zastúpení, avšak zo závažných služobných dôvodov som mimo Prahu a tak musím na výzvu voliť túto cestu - je najrýchlejšia.

Na výzvu pána poslanca Kučeru pri včerajšom rokovaní som nereagoval preto, že som od 15.57 hodiny bol mimo parlament, samozrejme služobne. Asi o 18.00 hodine som sa vrátil reagovať, ale do ukončenia som nedostal prepis stenografického záznamu. Toto bolo realizované až pomerne neskoro a o 20.42 hodine vďaka vedúcej stenoslužby paní Dvořákovej. Aj keď záznam pán poslanec Kučera neautorizoval, budem sa o jeho text opierať.

Najskôr teda citujem: Pohŕdanie právom je dvojnásobne nebezpečné, keby sa týkalo tak exponovej, akou je riaditež FBIS. Opäť sa pýtam, kto iný by mal zachádzať s utajovanými informáciami v súlade s právnou úpravou starostlivejšie, ako šéf informačnej služby? (Koniec citátu.) Keď pán poslanec povedal - keby sa týkalo - budem, stručný a použijem jeho slová - keby sa týkalo a komentár naviac. Mám dojem, že slová prezumpcie viny odzneli v tomto parlamente najviac, počítam, práve od jeho osoby.

Nerád zneužívam váš vzácny čas, ale opäť musím citovať: Obraciam sa na pána poslanca Štefana Bačinského, aby vysvetlil svoje chovanie pri nakrúcaní záberov amerického televízneho tímu v miestnostiach vyšetrovacej komisie. Mal by presvedčivým spôsobom zdôvodniť, prečo tomuto počínaniu nezabránil, prípadne aké kroky podnikol po tom, čo zistil, že došlo k nezákonnému nakladaniu s utajovanými materiálmi. Keď pán poslanec Bačinský uspokojivo nevysvetlí svoje chovanie, stane sa vo svojej funkcii riaditeža FBIS osobou prinajmenšom nežiadúcou. Obrátim sa na Federálne zhromaždenie, aby navrhlo jeho odvolanie z funkcie. (Koniec citátu.)

Budem teda čo najstručnejšie vysvetžovať svoje chovanie. Bol som na určenom pracovisku, z ktorého som práve odchádzal za svojimi povinnosťami. Žiadnemu počínaniu som nezabránil z jednoduchého dôvodu. Nebol som tam prítomný pri nijakom počínaní. Kroky, ktoré som podnikol, boli kroky mimo budovu v Škrétovej ulici. Že došlo k nezákonnému nakladaniu s utajovanými materiálmi, som doteraz nevedel. Nakožko to žiaden na to oprávnený orgán nekonštatoval.

Nerád sa zaoberám detailami, ale opäť citujem: Pri nakrúcaní reportáže ČST o tejto záležitosti atď. (Koniec citátu.) Budem rád, keď sa objasnia skutočnosti, za ktorých televízny šot v ČST vznikol a kto sa na jeho réžii a strihu podiežal. Že som bol na začiatku a šikovným strihom zasadený do deja. Som toho názoru, že na šote ČST som bol dlhší čas ako na videozázname amerického novinára. A teda, že tzv. komisia GATE bola účelovo cielená.

Aj cez tento útok, ubezpečujem vás všetkých, že informácie zo služby nebude dostávať žiadna politická strana či hnutie a ani jej predstavitelia, ale len orgány a činitelia, ktorí sú adresátmi výstupov z FBIS určené zákonom číslo 244/91 Zb. Ďakujem vám za pozornosť. Štefan Bačinský v. r.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Farkašovi. Prosím teď pana poslance Zavřela. Připraví se poslanec J. Dienstbier. Faktickou připomínku má pan poslanec Kováč.

Poslanec SN Marián Kováč: Je to skôr podnet pre kompetentných. Začína mi byť v poslednej dobe pána Bačinského "žúto" vzhžadom na jeho vyťaženosť. Minule v branných a bezpečnostných výboroch sme sa nemohli venovať príslušnej problematike, pretože mal byť na Predsedníctve. Na Predsedníctve nebol, pretože bol niekde inde. Dnes teda nie je. Nezdá sa mi, že kumulácia funkcií poslanca a riaditeža FBIS je tou najvhodnejšou. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Ano, děkuji.

Prosím, pan poslanec Zavřel.

Poslanec SL M. Zavřel: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, atmosféra, která ovládla zasedací síň včera a dnes při projednávání závěrečné zprávy komise 17. listopadu, je směsicí reakcí na obsah vlastní zprávy, ale i na zákon, jehož dopad se sice nás, poslanců, přímo nedotýká, přesto některé z nás ale udržuje v neklidu. A to je zákon lustrační.

Vyšetřovací komisi 17. listopadu jsme zvolili s naším svobodným rozhodnutím. Byl to ohlas na spontánní požadavek těch občanů, kteří se nechtěli spokojit s tím, že pád totalitního režimu je totéž jako přechod ničivé vichřice, jejíž důsledky jsou sice katastrofální, ale nelze proti ní nic podniknout, neboť se ovzduší mezitím uklidnilo.

Neblahé zkušenosti s první parlamentní komisí infiltrovanou třemi agenty StB, jak předložená zpráva na straně 3 konstatuje, a tomu odpovídající výsledky tím více podnítily zájem veřejnosti o objasnění skutečných událostí souvisejících s obdobím okolo 17. listopadu 1989.

Většina z nás proto s plnou důvěrou přistoupila k volbě jejích členů. Tlak veřejnosti bezprostředně po 17. listopadu směřoval k co nejrychlejšímu, ale přitom pravdivému podání zprávy o tom, co událostem 17. listopadu předcházelo, o celé režii pohnutých dnů a podílu zodpovědných osob, představitelů bývalé státní moci a represích, ale i na jednáních s opozicí.

Z výsledků podané zprávy se žel zatím nedovídáme všechno podstatné. Větší naději na informace o podrobnostech má asi dosud nenarozená generace, neboť i na Západě se výsledky některých šetření odtajňují až po 50 letech.

Druhá komise 17. listopadu s časovým odstupem 10 měsíců od skutečných listopadových událostí dostala do vínku úkol, k jehož vyřešení měla k dispozici hlavně svůj poctivý úmysl dobrat se pravdy.

Občané od této komise mylně očekávali, že bude suplovat roli prokuratury a soudů. Toto jejich domnění bylo a je odrazem zklamání z toho, že až na několik málo případů nebyl pohnán k odpovědnosti nikdo, pro koho dříve prokuratura a soudy pracovaly v takových časových dimenzích, že soudily a zavíraly občany ne pro jejich činy, ale preventivně i za jejich úmysly.

Činnost komise a výsledky její práce překážejí dnes nejvíce těm, kteří se dosud nedokázali vyrovnat se skutečností ztráty vedoucí role ve společnosti. Komise nikoho neměřila měřítkem viny. Komise na základě našeho pověření pouze splnila úkoly, které jsme jí uložili.

Nebýt zprávy komise, ve které nás a veřejnost seznámila se jmény spolupracovníků StB, kteří odmítli odejít z této sněmovny bez zveřejnění, bylo by projednávání závěrečné zprávy stejně bezproblémové jako projednávání zákonů o metrologii či zákona o organizaci tělesné výchovy.

Zpráva o výsledcích lustrací poslanců spolu s trestním zákonem se stala indikátorem, který velmi přehledně a vcelku přesně nás dělí na dvě názorově rozdělené skupiny.

Jedna skupina - lze ji označit od středu napravo - hodnotící práci komise pozitivně, považuje současný stav v oblasti informací o agenturní síti StB za neudržitelný. Právem kritizuje skutečnost, že donašeči minulého režimu bezostyšně zastávají místa, která si vysloužili za minulého režimu, mnohdy k neštěstí druhých. Jedná se o ty, na něž se lustrační zákon zamítnutím pozměňovacích návrhů na plošné zveřejnění nevztahuje.

Druhá skupina podrobuje práci komise 17. listopadu tak ostré kritice, že neinformovaný host sledující naše jednání z balkónu má právo se divit, jak je možné, že většina členů této komise je dosud na svobodě. Obzvláště dojímavě působilo barvité líčení kolegy Mariána Kováče, který nás včera seznamoval s případem mladého odborníka, který se před vyloučením ze strany zachránil tím, že založil odbočku Svazu československo-sovětského přátelství a vstoupil do Lidových milicí. Zapomněl ale dodat, kdo ho k tomu donutil, zda strana. Snad ne církev, na kterou se svádělo v minulosti ledacos?

Lustrační zákon není zákonem trestním. Na rozdíl od § 45 odst. 1 písm. a) bývalého zákoníku práce, který v minulém režimu zakazoval výkon povolání za politické smýšlení bez časového omezení, lustrační zákon omezil po dobu pěti let vykonávat nejvyšší funkce těm, kteří se aktivně podíleli na praktikách, potlačujících demokratická práva občanů.

Varování před tím, že ze svých míst odejdou odborníci, není přesvědčivé, neboť pak bychom občany charakterní, kteří se měsíčně nevykupovali členskými příspěvkovými známkami, nutně zařadili mezi občany druhořadé.

Řada řečníků útočila na dílčí výsledek práce komise pro její zásadový postoj ve zveřejnění spolupracovníků StB. Když jsem se jednoho ze zastánců těchto názorů zeptal, zda se s písemnostmi o lustracích seznámil, odpověděl mi, že nikoliv. Připadá mi to jako přežívající zvyklost, kdy komunistická stranická disciplína nedovolila pochybovat o něčem, co sice strana odsoudila, ale nezveřejnila. Tak soudruzi organizovali protesty občanů proti výzvě Dva tisíce slov, proti Chartě 77, proti výzvě Několik vět, aniž by občané věděli, proti čemu protestují. V tomto případě ale nepostřehli, že materiál, se kterým se neztotožňují, se jim předložil k seznámení.

V řadách opozice, která vyvíjí velkou snahu práci komise zlehčit, jsou poslanci s právnickým vzděláním. Pokud se oni v období totality stavěli na stranu obrany opravdového práva občanů, pak jim mohu důvěřovat, že i jejich dnešní postoj je veden snahou neukřivdit pravdě. Zatím mne o tom, bohužel, nepřesvědčili.

Současné projevy opozice vzbuzují také dojem, že poctiví a čestní byli ti, kteří se ze strachu o svou existenci podvolili nátlaku ke vstupu do Lidových milicí a agenturní sítě StB, zatímco hazardéři s osudem svých rodin o tyto výsady nestáli.

Nedejme se ukolébat bajkami o milicionářích, kteří oblékali stejnokroj a brali do rukou zbraně jen proto, aby mohli na pionýrském táboře dětem dělat radost střelbou slepými náboji. Jejich přísaha je zavazovala k něčemu zcela jinému. Důkazem toho byla i jejich aktivní účast na represích vůči demonstrujícím občanům.

Komise předložením své závěrečné zprávy splnila úkol, ke kterému měla dostupné prostředky. Mnozí z nás očekávali od závěrečné zprávy více. Jsem přesvědčen, že nevynechala jedinou příležitost seznámit nás co nejobšírněji a naprosto objektivně se všemi fakty, která během svého šetření zjistila a o nichž usoudila, že jejich sdělení je pro nás přínosem. (Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, máte ještě jednu minutu.)

Pan kolega Tomis označil komisi jako brzdu. Buďme rádi, že účinkovala, že zabrzdila aktivitu těch, kteří chtěli hrát roli kapitánů na lodi plující kursem dříve pro ně cizím.

Padla zde silná slova o prvních obětech a tragédiích lustračního zákona. Ani jednou jsem z úst šiřitelů těchto tezí neslyšel o posledních opravdových obětech režimu minulého. Je-li pro pana poslance Bartončíka obětí ředitel největšího průmyslového podniku okresu a tragédií to, že svou funkci musí opustit pro své členství v Lidových milicích, ale není mu bráněno ve výkonu funkce o dva stupně nižší, pak si troufnu zapochybovat, zda pro výklad pojmů "oběť a tragédie" použil správného slovníku.

Jako jediný zástupce klubu angažovaných nestraníků v tomto parlamentě se připojuji k návrhu poslance Michala Malého na plošné zveřejnění pracovníků a spolupracovníků Státní bezpečnosti v co možná nejkratší době.

Dovolte mi, abych členům komise jménem svým, ale i jménem početné skupiny poslanců za jejich nelehkou, ale poctivou práci vyjádřil upřímný dík. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Zavřelovi. Jako poslední před polední přestávkou vystoupí pan poslanec Jiří Dienstbier. Než mu udělím slovo, přečtu zde ohlášení, o které mne požádala paní poslankyně Čejková. Zní takto:

Prosím členy skupiny poslanců skautů, aby se sešli hned po vyhlášení polední přestávky na červeném koberci ve vestibulu.

S technickou poznámkou se hlásí poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Otázka, kto poslal vtedy dotyčného do ZČSP a do Šudových milícií, nerieši to, čo bolo pointou v tomto prípade. Mňa však trápi to, že niekorí dobrovožne vstupovali do ZČSP a dnes sa hrajú na vežkých lustrátorov a moralistov.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji.

S technickou poznámkou se ještě hlásí poslanec Dostál.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP