Pátek 22. března 1991

Z tohoto hlediska lze předpokládat, že materiály agentů Státní bezpečnosti jsou v držení řady lidí. Máme konkrétní důkazy o tom, že některé spisy, označené jako skartované, dosud existují, máme důkazy o tom, že někeré spisy byly před skartací ofotografovány a rovněž existují. Jedinou metodou, kterou lze zabránit vydírání nebo dalšímu řízení spolupracovníků Státní bezpečnosti, ale i řadě politických skandálů v nevhodnou dobu, je očistit státní a zákonodárné orgány od těchto spolupracovníků. (Potlesk.)

Z tohoto hlediska práce naší komise nevede k politickým skandálům a škodám, ale naopak jim předchází. Jak se mohou podílet různá podezření a informace o spolupracovnících Státní bezpečnosti na vývoji politické situace, vidíme v současné době na Moravě a na Slovensku.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, před započetím lustrací jsme museli objasnit zcela konkrétní otázku, koho považovat za spolupracovníka Státní bezpečnosti, o němž se zmiňuje usnesení, zda skutečně všechny druhy spolupracovníků mělo na mysli usnesení č. 94 a zde jsme vycházeli ze Směrnice pro agenturní operativní práci z roku 1962. Směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky A-oper-1-3 z roku 1972 a Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky A-oper-1-3 z roku 1978, tedy z předpisů pokrývajících období let 1962 - 1989. Dále jsme vycházeli ze Směrnice pro rozvědnou práci první správy SNB. Hlavní správa VKR současně byla zřízena rozkazem ministra národní bezpečnosti č. 66 z 29. 5. 1952 a byla integrální součástí Státní bezpečnosti.

Jednotlivé směrnice rozdělují spolupracovníky StB na

1: tajné spolupracovníky,

2: důvěrníky.

Tajní spolupracovníci byli v jednotlivých obdobích rezidenti, agenti, informátoři, držitelé konspiračních bytů, držitelé propůjčených bytů, ideoví spolupracovníci a tajní spolupracovníci důverného styku. Z dikce citované směrnice vyplývá závažný požadevek, že podstatným kritériem zařazení spolupracovníka do těchto kategorií s určitým omezením u tajného spolupracovíka důvěrného styku u rozvědky - vědomí spolupráce a souhlas s ní.

Tento požadavek neplatí zcela u kategorií důvěrník. Stejně jako byli důvěrníci, kteří nevěděli o svém vytěžování, byli i důvěrníci, kteří za své služby dostávali finanční odměny i v cizí měně. U důvěrníků jsme proto prokazovali vědomí spolupráce s orgány Státní bezpečnosti.

Zcela pak bokem stojí kategorie - kandidát tajné spolupráce. Zde se nejedná o kategorii spolupracovníka, nýbrž - jak název pozornějším napoví - o kandidáta na spolupracovníka. Rovněž zde bylo nutno prokázat vědomí spolupráce, neboť většina kandidátů tajné spolupráce o vytěžování nevědela. Byli však tací, kteří pracovali jako zkušení agenti.

Abychom předešli již v tuto chvíli zbytečným rozborům jednotlivých kategorií, mohu sdělit, že pokud zveřejníme jednotlivá jména poslanců, jsou všichni registrováni jako agenti kontrarozvědky, nebo tajní spolupracovníci rozvědky. V tomto bodě jsme tedy usnesení výkladem zpřesnili, neboť po provedeném šetření jsme mezi prověřovanými poslanci nenalezli žádného důvěrníka ani žádného kandidáta tajné spolupráce, který by věděl, že je ve styku s orgány Státní bezpečnosti, byl ochoten v tomto styku pokračovat, podával informace v utajeném styku či plnil uložené úkoly.

Co vše předcházelo tomu, než byla konkrétní osoba registrována jako agent. Pracovník Státní bezpečnosti přistoupil nejprve k prověrce dotyčné osoby, u níž předpokládal ochotu ke spolupráci. Vypracoval návrh na zavedení spisu kandidáta tajné spolupráce, a vyhotovil plán prověrky dotyčné osoby. Pokud daná osoba byla již vedena jako prověřovaná nebo nepřátelská, nemusel být spis kandidáta tajné spolupráce zaveden, k prověrce došlo již v rámci existujícího spisu. Po shromáždění materiálů byl vypracován tzv. návrh na získání ke spolupráci, který obsahoval hodnocení osoby, hodnocení jeho rodinných příslušníků, doklady svědčící o ochotě ke spolupráci, popř. kompromitující materiály. Tento návrh podepsal dotyčný pracovník StB a příslušný náčelník. Do 30-ti dnů po schválení návrhu na získání tajného spolupracovníka proběhl takzvaný vázací akt neboli verbovka. Kromě agenta samotného se jej zúčastnil pracovník, který měl agenta řídit a ve většině případů jeho náčelník, popřípadě pověřený zástupce. Během vázacího aktu podepsal agent závazek ke spolupráci, tento byl buď předem připraven nebo jej sám agent napsal a podepsal. Pouze ve výjimečných případech nebyl písemný závazek vyžadován, a to pouze tehdy, jestliže by podpis mohl ohrozit dobrý vztah získávaného tajného spolupracovníka ke spolupráci s kontrarozvědkou. V tomto případě postačil ústní souhlas získávaného tajného spolupracovníka. Tajný spolupracovník si pak obvykle zvolil krycí jméno a byl poučen o hlavních zásadách spolupráce, zejména o zásadách konspirace. Současně mu je uložen první konkrétní úkol, způsob jeho plnění, způsob vzájemného styku a je s ním domluveno heslo pro kontakt. O průběhu celého popsaného vázacího aktu, který byl v některých případech nahráván na magnetofon, byl vypracován tzv. záznam o průběhu vázacího aktu, který podepsali přítomní pracovníci Státní bezpečnosti a předložili jej ke schválení náčelníkovi, který schvaloval návrh na získání spolupráce.

Teprve po jeho souhlasu byla dotyčná osoba registrována jako spolupracovník příslušné kategorie. Považujeme za nutné zdůraznit, že samotný zápis do registru svazků neprováděl příslušník Státní bezpečnosti, nýbrž pracovnice samostatného odboru federálního ministerstva vnitra. Správnost tohoto zápisu v registru svazků potvrzoval řídící orgán svým podpisem.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v průběhu celého vyšetřování a lustrací jsme vyslechli značné množství pracovníků Státní bezpečnosti a všech jsme se ptali, zda uvedené směrnice znali a dodržovali. Všichni námi vyslýchaní potvrdili, že člověk registrovaný jako agent věděl, že je v kontaktu s pracovníkem bezpečnosti, věděl, že má krycí jméno, především ať již dobrovolně, nebo za použití kompromitujích materiálů souhlasili se spoluprací. Svědkové potvrdili, že závazek nebyl nutnou podmínkou vědomé spolupráce. Vyloučili možnost registrace agenta, který o spolupráci nevěděl. Argumentovali jednak přítomností náčelníka, či jeho zástupce při vázacím aktu, jednak kontrolou schůzkové činnosti pracovníka Státní bezpečnosti s agentem ze strany nadřízených orgánů. Žádný z vyslýchaných neslyšel, že by došlo k registraci osoby, která nebyla spolupracovníkem. Opak výše uvedeného vypovídali pouze někteří příslušníci Státní bezpečnosti, dotazovaní na konkrétní poslance Federálního shromáždění. Jejich výpověď byla zpochybněna výpovědí dalších svědků, příslušníků Státní bezpečnosti, popřípadě byl zadokumentován kamarádský až přátelský vztah mezi poslanci a příslušníky Státní bezpečnosti. Máme dokumentována opakovaná setkání i po 17. listopadu, máme dokumentovánu nabídku jednoho z registrovaných poslanců svému bývalému řídícímu orgánu na místo náměstka v případě, že bude jmenován ministrem. Jsou to okolnosti natolik závažné, že je nelze nechat bez povšimnutí.

Za základní důkaz, o nějž opíráme své závěry, považujeme registr svazků federálního ministerstva vnitra. Jedná se o seznam všech zájmových osob Státní bezpečnosti, jak tajných spolupracovníků, tak prověřovaných osob, nepřátelských osob a pod., vedený zvlášť v každém kraji naší republiky. Každý registr je veden v časové posloupnosti, jednotlivé záznamy jsou označeny jak registračním číslem, tak datem zápisu. Kromě těchto dvou údajů je v registru vyznačeno pravé i krycí jméno zájmové osoby, její kategorie, datum narození, pracovník, který nechal záznam provést, jeho oddělení, odbor, datum ukončení spisu, jeho skartace, popřípadě archivace. Tedy všechny údaje, které nás zajímají. Výslovně jsou dokumentovány jednotlivé změny zápisu s datem jejich provedení.

Nyní k otázce falzifikace registru. Všichni členové komise vylučují možnost jeho falzifikace, respektive vylučují, že by tato nebyla v konkrétním případě odhalitelná. Kromě toho, že jsou jednotlivé záznamy vedeny řádek po řádku, číslovány a datovány za sebou, a to již od počátku padesátých let, je možné znalecky zjistit stáří papíru, na němž je záznam proveden, stáří zápisu, stáří inkoustu i propisovací tužky a stáří razítkové barvy, které bylo použito. V případě vyškrábaného záznamu lze expertízou zjistit původní záznam. Například v bratislavském registru svazků bylo vytrženo šest listů, tedy záznamy o 60 zájmových osobách. Z těch šedesáti zájmových osob jsou bohužel dodnes ve svých jmenovaných funkcích. To je však věcí lustrační komise Slovenské národní rady. Shrnuto závěrem, naše komise považuje registr svazků za spolehlivý.

I přes věrohodnost registru svazků jsme záznam ověřovali provedením dalších důkazů, zejména výslechem pracovníků Státní bezpečnosti, a to jak řídících orgánů samotných, tak náčelníků či jejich spolupracovníků, případně dalších osob. Pořídili jsme fotokopie evidenčních kartiček ze statistickoevidenčního odboru, sjetinu z počítače, tedy jednotkového poznatkového fondu, ověřili jsme údaje prohlédnutím dalších písemných materiálů. Teprve po vzájemném propojení získaných důkazů a jejich provázanosti jsme se vrátili zpět k usnesení číslo 94 a konstatovali prvotní fakt, že dotyčná osoba je registrována jako spolupracovník Státní bezpečnosti.

Vážené Federální shromáždění, dovolte mi přečíst vám toto "Usnesení vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu ze dne 21. března 1991".

1.Vyšetřovací komise schvaluje

a) průběžnou zprávu o výsledcích vyšetřování událostí 17. listopadu 1989, tuto zprávu přednese dne 22. 3. 1991 Jiří Ruml,

b) průběžnou zprávu o plnění usnesení Federálního shromáždění číslo 94 z 10. ledna 1991. Tuto zprávu přednese dne 22. 3. 1991 Petr Toman.

2. Vyšetřovací komise plnila usnesení Federálního shromáždění číslo 94 v tomto složení: Jiří Ruml, Jiří Pospíšil, Petr Toman, Jiří Dienstbier, Jan Vidím, Štefan Bačinský, Eduard Baštigál, Július Bobovnický, Jaroslav Cuhra, Stanislav Devátý, Štefan Glezgo, Bohuslav Hubálek, Miroslav Jansta, Miloš Krejcar a Josef Šebesta.

3. Vyšetřovací komise Federálního shromáždění na základě usnesení číslo 94 z 10. ledna 1991 konstatuje, že:

- Petr Burian je registrován v registračním protokolu federálního ministerstva vnitra pod číslem 37 831 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategori agent s krycím jménem Sokrates, a to od 4. října 1989 do prosince 1989,

- Josef Bartončík je registrován v registračním protokolu Jihomoravského kraje pod číslem 15 301 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent, krycím jménem Hájek od 25. října 1971 do 26. dubna 1988,

- Josef Masopust je registrován v registračním protokolu Prahy a Středočeského kraje pod číslem 19 068 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent pod krycím jménem Právník, a to od 16. října 1972 do 2. května 1973, kdy byl převeden do registračního protokolu federálního ministerstva vnitra pod číslem 5 400 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent, krycím jménem Právník, a to od 11. května 1973 do prosince 1989,

- Jaromír Gebas je registrován v registračním svazku Východočeského kraje pod číslem 15 514 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent, pod krycím jménem Mirek, datum zavedení bylo nečitelné, do prosince 1989,

- Lubomír Lédl, je registrován v registračním protokolu federálního ministerstva vnitra pod číslem 27 578 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent, pod krycím jménem Vlasta, a to od 4. 6. 1984 do 30. 12. 1986.

- Jan Kavan je registrován na 1. správě federálního ministerstva vnitra ve svazku 12 402 jako spolupravovník Státní bezpečnosti v kategorii tajný spolupracovník - důvěrný styk pod krycím jménem Kato, a to od roku 1968 do června 1970.

- Rudolf Zukal je registrován na 1. správě federálního ministerstva vnitra ve svazku 20 798 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii ideový spolupracovník pod krycím jménem Ekonom, a to od roku 1962 do 24. srpna 1965,

- Vojtěch Filip je registrován na 1. správě federálního ministerstva vnitra ve svazku 49 008 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii ideový spolupracovník pod krycím jménem Falmer, a to od 16. dubna 1986 do roku 1990.

Členové vyšetřovací komise obdrželi usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, spisové značky NC 1104/91 a spisové značky 1103/91 ze dne 21. 3. 1991, která jim ukládá jako občanům této republiky povinnost zdržet se uveřejnění nebo jiného rozširování údajů označujících navrhovatele poslance Boleslava Bártu a Václava Tomise za spolupracovníky bývalé Státní bezpečnosti. Členové komise prohlašují, že uvedené rozhodnutí plně uznávají. Členové komise současne konstatují, že jako poslanci Federálního zhromaždení respektují zákon o jednacím řádu Federálního zhromáždění, zejména § 91 odstavec 16, který vyšetřovací komisi ukládá povinnost předložit svá zjištění orgánu, který ji zřídil, tedy oběma sněmovnám Federálního shromáždění. Současně se cítí vázáni usnesením číslo 94 ze dne 10. ledna 1991.

Členové vyšetřovací komise, vědomi si závažnosti úkolů uložených jim Federálním zhromážděním, vědomi si kolize rozhodnutí soudu a ostatních zákonů, vědomi si své odpovědnosti vůči občanům a svému svědomí, vědomi si možností postihu svého tvrzení, konstatují, že Boleslav Bárta je registrován v registračním protokolu Jihomoravského kraje pod číslem 21 091 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent s krycím jménem Slávek, a to od 19. června 1980. Dále je registrován v registračním protokolu Jihomoravského kraje pod číslem 37 929 jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent s krycím jménem Kantor, a to od 23. 6. 1986 do roku 1989.

- Václav Tomis je registrován v registračním protokolu 13. správy federálního ministerstva vnitra jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii agent pod krycím jménem Marcel, a to od 24. listopadu 1958 do 26. července 1960.

Tolik celé usnesení vyšetřovací komise.

Vážené poslankyně, vážení poslanci , závěrem mi osobně dovolte, abych z tohoto místa vyslovil hluboké uznání a obdiv těm poslancům, kteří uznávali zájmy Federálního shromáždění a zájmy politické strany, která je do Federálního shromáždění volila, a i za vnitřního přesvědčení o tom, že spolupracovníky nebyli, se vzdali svého mandátu. Já osobně jim děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán poslanec Toman.

Teraz otváram rozpravu k správe poslanca Rumla o objasňovaniu událostí 17. 11. 1989 a k správe poslanca Tomana o plnení uznesenia pléna Federálneho shromaždenia č. 94 z 10. 1. 1991. Do rozpravy sa prihlásil ako prvý poslanec Rudolf Zukal, udežujem mu slovo. Pripraví sa poslanec Petr Burian.

Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové, jsem rád, že toto přenáší televize, poněvadž bude moci posoudit některé věci, které zde byly řečeny.

Předstupuji před toto shromáždění nikoli s pocitem hanby a strachu, ale s velkým vnitřním vztekem. Jak je mým zvykem, budu mluvit na základě konkrétních faktů. Byl jsem uveden v seznamu jako IS, to znamená jako ideový spolupracovník ve vztahu k zahraničí.

V roce 1962 jsem byl poslán na devět měsíců na stáž do Vídně. Byl jsem tam jako náhradník, protože ten, kdo tam měl jet, šel do Bohnic a já musel nastoupit za něj. Ve Vídni jsem se setkal v mezinárodním klubu s postgraduanty z mnoha zemí. Byli tam i Američané, kteří mluvili rusky, studovali právo socialistických zemí, zajímali se o tyto země. Chtěli se mnou hovořit rusky. Zvali mne na mnohé večírky.

Na velvyslanectví byli dva diplomaté, jejichž jména mohu uvést kdykoli, kteří chtěli, abych napsal o těchto věcech své záznamy. Odmítl jsem. Po nějaké době vytáhli na mne milostnou historku s tím, že jsem porušil předpisy a že budu muset jet domů. Napsal jsem tedy charakteristiku těchto lidí, na co se mne ptali apod. Zároveň vás upozorňuji - a mám na to doklady - že tyto lidi jsem varoval, že jsou asi pod kontrolou naší kontrarozvědky. Nedělal jsem to v té době z ideových důvodů, ale jen z toho prostého důvodu, že tito lidé by se mohli dostat do velmi těžké situace. Například jeden z nich chtěl studovat na Univerzitě 17. listopadu, tak jsem mu to "setsakramensky" rozmluvil. S tím člověkem se dodnes stýkám. Několikrát byl zde za mnou. Když jsem pracoval jako dělník, nabídl mi materiální podporu i emigraci do Spojených států. Nepodepsal jsem spolupráci.

Za devět měsíců toto vše skončilo a úplně jsem zapomněl, že něco podobného existovalo. V roce 1988 jsem měl možnost dělat rektora Vysoké školy ekonomické za předpokladu, že odvolám své protesty proti vstupu vojsk, že o tom přesvědčím studenty a že zkrátka půjdu na normalizaci. Odmítl jsem, a dopadl jsem tak, jak jsem dopadl. Dělal jsem buldozeristu.

Vyžádal jsem si nyní registr svých záznamů, které tam mám za celou dobu. Upozorňuji, že od 15. ledna 1971 až do 8. 12. 1989 mám v registru nepřetržité záznamy. Po roce přišli za mnou agenti - když jsem pracoval na rybníku - mnohokrát mne lámali, abych řekl, o čem se bavíme, i u mnoha známých, že půjdu za rok - dají mi to písemně - do výzkumného ústavu, že půjdu na vysokou školu. Odmítl jsem to a oznámil jsem to všem těmto lidem. Šli dále. Viděli, že jsem známý s docentem Slámou, který spolupracoval se Svobodnou Evropou. Nabídli mi emigraci s celou rodinou, pracovní místo, když naváži kontakty s docentem Slámou. I to jsem odmítl a uvědomil jsem o tom - a na to mám právě svědky - docenta Slámu. V té době jsem v registru veden jako KA.

Málokterý ekonom napsal tolik článků a tak tvrdých proti tomuto režimu. Publikoval jsem je pod svým jménem, vydával jsem Ekonomickou revui, byl jsem v Lidových novinách. Mnohokrát jsem byl na bezpečnosti, kde jsem musel s kalkulačnou dokazovat, že se nejedná o přísně tajné údaje (např. jsem zesměšnil sjezdové zprávy, že jsou zfalšované). Nebudu o tom hovořit, ale ten, kdo dělal v disendu, kdo odebíral zahraniční časopisy, ví, jakou činnost jsem vyvíjel.

Celé období do roku 1976 je v mém svazku. 23. dubna jsem označen v registru jako nepřátelská osoba číslo 2 pod číslem 269 (v té době nepřátelských osob, jak jsem se dozvěděl, bylo 269). Nemluvím o tom, jak na to doplácela má rodina. Nikdy ve vnitřním styku jsem se ničeho nedopustil. Když jsem podepsal Chartu, začalo to znovu. Mám v registru záznam na signální spis na zavření. Mám tam vůbec velmi mnoho záznamů. Končím v roce 1989 opět jako nepřátelská osoba i s tím, jak jsem se dozvěděl, že jsem zahrnut do akce Norbert.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP