Čtvrtek 13. prosince 1990

Poslanec SL J. Šlápota: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, každý podnik plánuje a každé společenství řídí a odhaduje, co se asi bude dít. Myslím, že tady dochází k jednomu omylu. Toto ministerstvo se tady prezentuje některými poslanci tak, že to bude uzavřené společenství 150 lidí, kteří vydají svůj rozum a ten budou vnucovat vládě a budou ji tlačit k tomu, aby ho schvalovala.

Předpokládám, že toto ministerstvo bude dávat k různým situacím různé prognózy. Že to nebude centrum 150 mozků a že nikdo jiný do struktur nebude moci hovořit.

Proč si myslím, že bude dobré, aby toto ministerstvo existovalo: kdyby bylo toto ministerstvo existovalo a my dostávali připomínky k otevření hranic a toto ministerstvo nás varovalo, že to bude stát 10 mld. korun, tak by asi pan ministr, který prosazoval otevření hranic a sundávání drátů, zvažoval tento čin. To jsou krátkodobé plány. Dlouhodobě to znamená vědět, zda omezíme ropu tím, že budeme stavět jaderné elektrárny atd. K tomu by se vláda měla vyjadřovat na zasedaní vlády, kde tento návrh přednese ministr a mělo by se zaznamenat, který ministr je pro tu variantu a kdo pro jinou. Potom by případně takový ministr odstoupil, protože nesouhlasil se strategií a mýlil se. Když slyšíme různé prognózy od časopisů, jako je "T", nemusí se ani k ministrům dostat a nejsou pro ně závazné.

Jinak jsem rád, že jsem se dnes dozvěděl, jak vypadá dračí vejce. Myslím, že někteří kolegové, kterým pan Zeman šlápl na kuří oko, mají strach, že by se mohl stát ministrem v tomto oboru. Jejich příspěvky mi připadají tak trochu naladěné. Děkuji za pozornost.

Poslanec SN I. Němec: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Nebudu zde opakovat argumenty poslanců, kteří zde mluvili proti tomuto zákonu. Též jejich obavy sdílím. Ale jelikož si uvědomuji, že jsou zde dva důležité paragrafy, které bychom neměli opomenout, dávám tento přehled:

Vypustit paragraf 1 až 8, § 9 přečíslovat na § 1, který zní:

"Zrušovací ustanovení: zrušuje se

1. zákon č. 67/1989 Sb., o národohospodářském plánování,

2. nařízení vlády ČSSR č. 89/1989 Sb., o povinném projednávání dodavatelskoodběratelských vztahů a konkretizaci závazných výstupů státního plánu a dodávek produkce.

§ 10 přečíslovat na § 2. Účinnost: tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1991."

Jedině po přijetí mého pozměňovacího návrhu budu moci hlasovat pro tento zákon.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Němcovi, odovzdajte to spravodajcovi, pretože je to vaša povinnosť. Poslanec Němec bol posledným prihláseným do rozpravy. Kto sa hlási ďalej? Pán poslanec Kroupa a ďalej sa prihlásil poslanec Šilhán.

Poslanec SL D. Kroupa: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené Federální shromáždění. Pro tvorbu strategického plánování a prognóz je třeba mít jakousi základní filozofickou koncepci. Ať už zamlčenou, nekontrolovatelnou, anebo vědomě kontrolovanou. Přesto vás naléhavě všechny prosím, abyste nepřipustili ustavení ministerstva pro filozofický rozvoj, ani žádného zákona, který by jeho činnost reguloval

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Prosím, pán poslanec Šilhán.

Poslanec SL V. Šilhán: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem jeden z těch, který je podepsán pod návrhem zákona o strategickém plánování. Nechci se zde zastávat toho, co zde bylo řečeno tou nebo onou skupinou poslanců, která buď neguje návrh, nebo ho podporuje. Chci upozornit: toto je jeden z nejkratších zákonů, který byl předložen. Poslanec Němec navrhuje ještě kratší, jak jsem si všiml. Ovšem varuji před jednou věcí: znám lidi, kteří neznají nic jiného než skepsi a negaci. Tady se také demonstrovali.

Chci říci - ke skepsi nepotřebuji nic vědět. To je totiž nejjednodušší pozice v životě.

Nechci věcně argumentovat, tak jak argumentoval kolega Komárek. Řekl toho velmi mnoho a řekl podstatné věci. Chci jenom upozornit, že jakákoliv vláda, ať už federální nebo národní, se nepřestane zabývat hospodářstvím, nepřestane se zabývat společností, její vzdělaností, ekologií a že všechny tyto problémy mají nějaký vývoj. A jestli chceme tento vývoj postihnout v práci instituce, kterou nazýváme ministerstvem pro strategické plánování, tak to můžeme i změnit. Proč ne? Podobnou práci mohou dělat i jiné instituce. Ale problém nám tím nespadne se stolu. Myslím si, že vláda musí mít centra poznávací a informační, která by dodávala dostatek informací k tomu, aby mohla ovlivňovat hospodářství, život obyvatelstva, ekologii, sociální infrastrukturu směrem, který si společnost sama ještě v daném okamžiku neuvědomuje, ale na který ona musí být upozorněna. Jsem pro jakékoliv změny, které se týkají přesností formulací, elegance vyjadřování a něco podobného, ale v každém případě budu hlasovat pro tento zákon.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Šilhánovi, kto sa ešte chce vyjadriť v rozprave? S technickou poznámkou sa hlási poslanec Magyar.

Poslanec SL F. Magyar: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, myslím si, že všetci poznáte žart zo série "Jerevanského rozhlasu": "Eto pravda, no nado nemnožko utočniť." Je tiež treba trochu upresniť správu pána spravodajcu Bakšaya, totiž v ústavnoprávnom výbore Snemovne žudu bol návrh prijatý. Síce tesnou včšinou 11, 0, 1, ale bol doporučený. Vo výbore ústavnoprávnom Snemovne národov sa traja zdržali hlasovania, a preto v pomere 8, 1, 3 bola dosiahnutá len minoritná včšina. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Tieto skutočnosti sú uvedené v spravodajskej správe, len boli upresnené číslami. Ďalej bude hovoriť pán poslanec Dostál. Prosím.

Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dovolte mi pár obyčejných poznámek od člověka z úplně jiného oboru.

V souvislosti s projednáváním tohoto zákona mne napadá, že se neustále mluví o naší odpovědnosti, ale že přitom v podstatě neneseme žádnou odpovědnost za naše rozhodnutí. Odpovědnost je na jiných. My svou odpovědnost řešíme tak, že když se nám něco nelíbí, tak vypochodujeme ze sálu. Já si myslím, že to není správné. Ta budoucnost, o které se tady dnes mluví, by se nás zítra mohla zeptat, co jsme udělali. A my na to odpovíme - my jsme vypochodovali ze sálu. To je takový laický názor. Ale abych se pokusil zachránit z moci poslance tento zákon, já navrhuji, abychom přerušili jednání o tomto zákoně, abychom pozvali pana premiéra Čalfu, který by nám vysvětlil, proč vláda tento zákon potřebuje.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Dostálovi, kto sa chce ďalej vyjadriť v rozprave? Prosím, pán poslanec Novitzký.

Poslanec SN V. Novitzký: Budem vežmi stručný. Chcem hovoriť o jednom odbore, o informatizácii. Nechcem analyzovať situáciu, v akej je naša zem v tejto oblasti. Rozhodne bez jednotnej koncepcie informatizácie celej našej zemi, ktorá je založená na potrebnom prieskume trhu, na potrebných informáciách z celého sveta atď., čo môže práve toto ministerstvo dodať a doporučiť jednotlivým organizáciám, nie je možné túto oblasť dať do poriadku. Práve preto budem hlasovať za tento zákon.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Kto chce ďalej vystúpiť v rozprave? Prosím, pán poslanec Zeman.

Poslanec SN M. Zeman: Vážení kolegové, nejsem, nebyl jsem a nebudu úslužný úředník, a proto jsem nejméně vhodný z těch, kdo by se pokusil nalít olej na rozbouřené vody, více vás nepodráždit a snažit se prosadit přijetí tohoto zákona. Tím, co řeknu, některé z vás podráždím ještě více a předvídám, že ti někteří nejpozději tak po mé dvacáté větě začnou bušit do lavic. Doporučuji jim, aby si k tomu zuli střevíc. Je to osvědčená technika.

Protože jsem neměl důvod, abych se obával jakýchkoliv názorů v minulosti, dovolte mi, abych si tento postoj zachoval. Udivilo mne sice, že ani poslanec Skalický, ani poslanec Němec se k tomuto problému nevyjádřili ve výboru pro plán a rozpočet, jehož jsou členy a pravděpodobně pilným studiem se mezi tím seznámili s některými základy prognostiky a dospěli k názoru, že tento zákon je špatný, což pokládali za nutné sdělit na plénu. Nehodlám rovněž reagovat na formulace typu "skrytý záměr zákona" nebo "dračí vejce", příliš mně to připomíná pana Dolejšího z Expresu. Pokud jsem reagoval na Expres, nevidím důvod, proč bych se neopakoval.

Pokusím se přejít pouze k věcným argumentům, byly-li jaké řečeny. Za prvé, formulace o magické víře ve smysluplnost plánovaného hospodářství. Uznávám, že zde dochází k démonizaci pojmů. Nechtěl bych se teď dotknout členů komunistického klubu, ale přesto mi dovolte, abych demonstroval na příkladě jejich volebního symbolu. Jedl jsem vždycky velice rád třešně, dokonce tak rád, že jsem je požíval i v průběhu volební kampaně. Nezávisle na tom, že si komunistická strana zvolila třešně jako předvolební symbol, bude to i nadále moje oblíbené ovoce. Kdyby si tato strana zvolila jako předvolební symbol Lolobrigidu v mladších letech, nevidím důvod, proč my ostatní bychom se kvůli tomu měli stát impotenty. Přesně tak je to s pojmem plánování. Lidé, kterým Bertold Brecht říká nízkočelí, se samozřejmě domnívají, že pojem plánování existuje pouze v této bývalé jediné socialistické třetině. Chtěl bych vás upozornit, že jeden z nejprestižnějších časopisů, který existuje v mém oboru, je časopis Long Range Planning. Je to časopis vydávaný ve Spojených státech. Čili démonizace pojmu plánování je bohužel nic víc a nic méně, než projev nevědomosti v daném oboru. Každý z nás je v nějakém oboru nevědomý. Lišíme se pouze tím, zda si to umíme přiznat, anebo ne.

Poslanec Bratinka zde mluvil o predikabilitě jevů, o předvídatelnosti vynálezů. Chtěl bych citovat výrok Solly Priceho, který říká, že předpovědět objev znamená tento objev učinit... Ano, základní vynálezy jsou skutečně nepředvídatelné. Problém je pouze v tom, že existuje perioda difúze, kdy se laboratorní objev transformuje do užití, která často trvá desítky let, už předvídatelná je, ale to je směr, který prognostika řeší už desítky let.

Než abych vás zdržoval reakcí na jednotlivé kritické poznámky, nebo abych poslouchal výzvy k odchodu ze sálu, mám dojem, že odchod ze sálu tu už jednou byl při projednávání jiného návrhu zákona, vám docela poctivě a stručně řeknu, oč v tomto parlamentu usiluji. O tři věci.

Aby byl prosazen jakýkoliv zákon, který umožní parlamentu zabývat se budoucností. Dělám to prostě proto, že jsem prognostik a snažím se i tady naplňovat svou profesi.

Za druhé, aby v tomto parlamentu vznikl parlamentní institut a dodával poslancům informace umožňující jim seriózně ocenit důsledky vlastních činů.

Za třetí, aby v Československu vznikla pobočka římského klubu, což se už ostatně daří.

Toto je součásti mého usilování. Pouze vykládám karty na stůl.

Nebudu reagovat na kritiku Japonska, protože jsem si nevšiml, že by kolega Bratinka byl naším významným japonologem, stejně tak jsem neviděl jeho jméno ani v jednom článku ze seznamu prognostické literatury.

Nedávno jsem se setkal s panem Jungkem. Je to osmdesátiletý pán (možná ho budete znát podle jeho prací: Jasnější než tisíc sluncí...). Samozřejmě, v Československu ho zakázali publikovat, protože to byl místopředseda výboru pro pomoc čs. politickým uprchlíkům. Mluvil jsem s ním o tomto zákonu, o jeho koncepci. Mluvil jsem s ním o tom, čemu říká dílny budoucnosti. Nejde o nic jiného, než vytvořit situaci, v níž se lidé mohou aktivně podílet na tvorbě své budoucnosti. Pokud tuto možnost nemají, jsou sevřeni do jedné ekonomické dimenze a do krátkodobých horizontů. Pak se chovají přesně jako Miroslav Štěpán, kterého jsem zde kdysi připomínal. Jsou schopni odhadnout pouze na týden dopředu. A i to je svědectví o politické inteligenci.

Tato dílna budoucnosti by zde navrhovaným zákonem měla být vytvořena. Ne kvůli tomu, že je to ministerstvo, ale v době, kdy se patrně zruší ČSAV, v době, kdy lidé okouzleni vidinou neviditelné ruky A. Smithse, si neuvědomí, že tržní principy jsou skvělou věci, ale že je extenzí pojmu aplikovat je do oblasti vědy a výzkumu, zvláště základního, stejně jako do oblasti životního prostředí nebo do oblasti sociální, kulturní nebo zdravotní.

Jestliže na lásku, vážení kolegové, aplikujeme tržní kritéria, nevyjde nám z toho nic jiného než prostituce. Z toho vyplývá, že je nutné najít instituci, která v této dosti nešťastné zemi, bude pomocí odborníků, nikoli pomocí ministerských úředníků, pokračovat ve výzkumu budoucnosti.

To ministerstvo je pouze deštník. To, že ve Spojených státech existují stovky prognostických prosperujících firem, by vyžadovalo delší výklad, a už to do značné míry říkal prof. Komárek. Chtěl bych skončit tím - a po mně bude mluvit kolega Jurček - který vás patrně uklidní, protože není takový provokatér jako já. Chtěl bych skončit tím, že diskusi o tomto zákoně pokládám v podstatě za diskusi o relevanci budoucnosti v našich úvahách a o odpovědnosti parlamentu za budoucnost, protože zatím žádný jiný zákon o budoucnosti jsme zde nepřijímali a patrně už ani nepřijmeme.

Když jsem přišel do parlamentu, byla to pro mne inkognita. Z vystoupení některých poslanců se mně to inkognito projasňuje. Občas mě přepadá zoufalství nad bojem s inteligencí, která dosahuje rozměrů velkokapacitních poslaneckých skříněk... Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zemanovi, ďalej o slovo požiadal prvý námestník ministra pre strategické plánovanie M. Jurček. Prosím, aby sa ujal slova.

První náměstek ministra pro strategické plánování M. Jurček: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, stojím zde ve velmi obtížné roli, abych se pokusil obhájit předložený návrh. Nejsem tak brilantní řečník jako byli mí předřečníci, a proto se soustředím na suchá fakta, suché argumenty.

K celkovému pojetí zákona. Byly názory jednoznačně pro. Názory jednoznačně proti strategickému plánování.

Řekl bych fakta, jak je strategické plánování upraveno ve světě. Myslím západní Evropu, Asii, Ameriku. Prakticky ve všech těchto státech existují dvě základní formy strategického plánování. V první skupině zemí strategického plánování jako takové není upraveno speciálním legislativním opatřením - např. zákonem - a není vykonáváno speciální institucí. Je to příklad SRN, Anglie apod. Ale i v těchto státech strategické plánování v rámci určité instituce existuje. Řeknu příklad SRN, v ministerstvu hospodářství, které má mimochodem 1 650 lidí, existuje velmi silný útvar pro strategické plánování.

Na druhé straně je skupina zemí, kde strategické plánování je upraveno speciálním legislativním předpisem a existuje speciální úřad pro plánování. Do skupiny těchto zemí patří zejména Francie, Jižní Korea, Japonsko a další. Konkrétně vám řeknu příklad Francie. Ve Francii existuje generální komisariát pro plánování. Má 180 pracovníků. Dále existuje národní plánovací rada, což je podobný orgán jako naše Hospodářská rada.

Bylo zpracováno celkem 10 plánů. V současné době ve Francii je 10. plán na léta 1989 a 1992, který je přijímán zákonem Národního shromáždění. Legislativně je plánování určováno dvěma základními zákony. Zákonem z roku 1982 - o reformě plánování a zákonem z r. 1988 - upravujícím plánovací proces. Říkám plánovací proces, protože je to analogie našeho předkládaného zákona.

V obsahu zákona je velmi důležité, že zákony mají dvě základní funkce. Nezabývají se jednotlivostmi. Nezabývají se detaily. Zabývají se strategií celkového vývoje ekonomiky. Ony se z věcného charakteru (třeba francouzské plány) zabývají celkovým tempem růstu, tím, jaká bude předpokládaná míra inflace, jaká bude předpokládaná míra zaměstnanosti či nezaměstnanosti, jaký bude systém zapojení Francie do evropských společenství, mezinárodních institucí a podobně. Velmi důležité tam je, že to nezkoumají jednotlivě, ale ve vzájemných souvislostech. To je velmi důležité a velmi podstatné i pro naši současnou situaci.

Druhým základním podstatným faktem ve francouzském plánování je, že klade velký důraz na konsensus, to znamená, aby se nejen vláda, ale i ostatní občanské iniciativy, podnikatelé, odbory apod. dohodly, že toto je určitá projekce vývoje ekonomiky a ne jiná.

Já si myslím (beru to i jako kritiku na naše ministerstvo), že my jsme skutečně tento velmi důležitý aspekt dosahování konsensu podcenili i při projednávání ve Federálním shromáždění. Kdybychom daleko více se věnovali organizování konsensu, tak by tu možná dnes mnohé názory ani nezazněly.

Ještě ve stručnosti k Japonsku a Jižní Koreji. V Japonsku existuje Úřad pro ekonomické plánování. Má 530 pracovníků. V čele stojí státní ministr. Bylo zpracováno celkem 10 plánů. V současné době je ekonomika orientována jedenáctým celostátním plánem, který se jmenuje "Hospodářské řízení v globálním kontextu". Z toho samotného zase vyplývá charakter strategického plánování. Zákon je schvalován usnesením vlády. Je široce publikován v tisku.

Nakonec ještě příklad Jižní Koreje. Tam je Ekonomický plánovací úřad. Má 1 500 pracovníků, šéfem je místopředseda vlády. Tam je trochu specifická situace, poněvadž součástí tohoto plánovacího úřadu je také státní rozpočet, který je vyčleněn z ministerstva financí. Nicméně také tam zpracovávají v tom duchu, jak už jsem říkal, plány. V současné době je tam šestý plán na léta 1986 - 1990, který opět klade důraz na celkové rámce.

Velmi důležité, jak v plánu Jižní Koreje, tak Japonska, je dosahování konsensu s ostatními občanskými iniciativami a odbory, aby to byl skutečně plán celkové ekonomiky.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP