Středa 11. července 1990

2. den - středa 11. července 1990

(Pokračování schůze v 9.06 hodin.)

Přítomno:129 poslanců Sněmovny lidu
67 poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice
64 poslanci Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice

Omluvení poslanci:

Sněmovny lidu: Adámek, Bartončík, Dienstbier J. ml., Dienstbier J. st., Gyimesi, Hubálek, Kapusta, Kavan, Kňažko, Komárek, Kováč, Vandas, Vašáryová, Vidím, Zukal,

6 poslanců rezignovalo

Sněmovny národů zvolení v České republice: Bratinka, Maštálková, Měrák, Petrová, Skalický, Sláma

2 poslanci rezignovali.

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Ambros, Babálová, Hrivík, Mečiar, Mináč, Poslúch, Seman, Serenčéš, Slota, Smržík,

1 poslanec rezignoval

(Řízení schůze převzal a druhý den jednání zahájil místopředseda FS K. Viktorín.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Vážené Federálne zhromaždenie, dámy a páni, kolegyne a kolegovia, otváram prerušené rokovanie 4. spoločnej schôdze Snemovne žudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, na programe je rozprava k programovému vyhláseniu vlády ČSFR menovanej 29. júna 1990.

Podža prezentácie je prítomných v Snemovni žudu 93 poslancov, v Snemovni národov 54 poslancov zvolených v Českej republike a 60 poslancov zvolených v Slovenskej republike. Sme teda uznášania schopní, môžeme začať rokovanie. Ako prvý bod je

Zloženie sžubu nového poslanca,

ktorý doteraz sžub nezložil. Ide o poslanca Snemovne žudu pána Ing. Jiřího Sedláka. Je pán poslanec prítomný? Prosím, aby prišiel pred tribúnu. Prosím pána predsedu Snemovne žudu Rudolfa Battěka, aby prijal sžub. Sžub prečíta podpredseda Valko.

Místopředseda SL E. Valko: Sžubujem na svoju česť a svedomie vernosť Českej a Slovenskej Federatívnej Republike. Budem dbať vôle a záujmov žudu, riadiť sa Ústavou a ostatnými zákonmi a pracovať na tom, aby boli uvádzané do života.

(Ing. Jiří Sedlák podáním ruky složil slib předsedovi Sněmovny lidu R. Battěkovi.)

Předsedající místopředseda FS K. Víktorín: Ďakujem. Jedna technická poznámka. Prosím pánov poslancov, aby pripomienky k uzneseniu dali písomne do 10.00 hodín. Každý ste pripomienky dostali do lavice, pozrite si ich a pripomienky odovzdajte do sekretariátu.

Do pokračujúcej rozpravy sú ďalej prihlásení títo rečníci: Ján Šolc, Karol Stome, Ján Slota, Václav Tomis, Stanislav Pánis, Alena Ovčačíková, Ján Zán, Ladislav Žáček, Pavol Hrivík, Ladislav Roman, Rudolf Hrušínský, Petr Uhl, Miroslav Macek. To sú doteraz prihlásení poslanci, ktorí chcú hovoriť.

Dávam slovo poslancovi Janovi Šolcovi.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, podle oslovení jste mohli poznat, že moje téma bude poněkud intimnější. Dovolte nejdříve, abych se zmínil o tom, že včerejší komise, která se pokusila formulovat naše společné stanovisko k programovému prohlášení vlády a které jsem měl čest včera předsedat - zdůrazňuji slovo čest - protože se jednalo skutečně o tým zralých politických osobností, dokončila svůj úkol. Práce se dařila a nechyběl ani humor.

Dovolte, abych touto zmínkou doslova navázal na závěr naší včerejší schůze, kde - jak víte - nakonec odezněla tři stanoviska velice reflexivní, a sice kolegů R. Senjuka, K. Samkové a poslance Humla. Připomnělo mi to ty chvíle, kdy jsme se v minulém parlamentu scházívali vzadu za sálem, a slavnostně jsme si přísahali, že nezasáhneme do diskuse. Byla to tzv. pomlčková válka.

Nastanou někdy v rozpravě chvíle, kdy je skutečně důstojné a dobré se nezúčastnit nebo prostě přijít a mečem doslova apendix utnout.

Mám pro včerejší vystoupení svých tří kolegů porozumění. I když jsme na půdě parlamentu a platí zde především "parla" - mluvit, zaujímat stanoviska, přesto bychom měli tuto příležitost zvážit.

I v římském senátě bylo velkým rizikem vystoupit a přednést stanovisko. Pokud nebylo přijato, mohlo to znamenat také konec kariéry. Pochopitelně jsou tady poslanci, mluvčí, kteří, pokud by nepromluvili, zřejmě bychom ztráceli pocit sebevědomí. Zhaslo by to světýlko, ten živý plamínek. Čekáme už na jejich vystoupení (pokud se poslanec Zeman trochu usmívá, pak je to v pořádku...).

Chtěl bych říci, že v této sněmovně na nás číhají dva nebezpečné fenomény. Jednak je to ten půlkruh mikrofonů, který nám někdy navozuje situaci, že sněmovna, ta rafinovaná dáma, pokud nás neosloví, resp. pokud neoslovíme mi ji, tak máme pocit, že nás nemiluje. To je fikce. Druhý nebezpečný fenomén je ten pár televizních očí. Bývaly v minulém období dva páry. To souvisí pochopitelně s tím, že jsme dostali velký mandát a že se cítíme odpovědni svým voličům, občas vystoupit a něco přednést. Nesmí nás to odvádět od odpovědnosti. Problémů je několik. Vy, kteří se zabýváte vědou, dobře víte, že každý koncepční vědecký postup je zahájen jasně a konstruktivně formulovanou otázkou. Jaká je otázka, takové je řešení. Pro nás to znamená, že jsme nuceni obdobně se vázat tématem, které je stanoveno. Musíme s ním být v neustálé interakci. Musí zde fungovat ona zpětná vazba. Držíme-li téma, nebo unikáme-li. Nesmíme tu prezentovat všechno, co jsme nastudovali, co známe a co je momentálně nevhodné prezentovat.

Včera bylo určitým naším katastrofickým momentem pojem "programové prohlášení vlády". My jsme totiž včera z toho pojmu nevyšli. Proto naše diskuse byla mnohdy velice vágní. Programové prohlášení není telefonní seznam ani kuchařka. V podstatě to jsou hlavní směry, hlavní napření. Kdybych to chtěl trochu po hříchu zdůraznit, řekl bych, že je to to, co minulá vláda neměla, to co činí rozdíl. Tedy dokument skutečně obecný. To chci zdůraznit, vzhledem k tomu, že nás čeká diskuse k tomuto dokumentu, aby nebyla opět zavádějící.

Současně s tím si dovoluji přednést poslaneckým klubům, aby nezapomněly na to, že semináři je třeba nás orientovat o podstatě poslanecké práce. Včera jsme tady byli srovnáváni s vládou trochu neprávem. Federální vláda představuje jednu ženu a zbytek tvoří muži. Jejich úsilí po syntéze je podstatně jednodušší, především proto, že jsou kvalifikovanější. Nás je 300 a budeme tedy hledat politický styl a vytvářet vlastní politickou kulturu daleko složitěji a déle. Odhaduji to na půl roku. Udělat to však musíme. V tuto chvíli chci vyjádřit přesvědčení, že tento parlament bude dobrý. Už proto, že dostal nejvyšší mandát. Poprvé mandát vzešlý z plně demokratických podmínek. Jsem tedy proti jakémukoliv flagelantství, proti sebemrskačství. Nemáme důvod si nevěřit.

Současně jsem si včera všiml, že některá vystoupení byla velice zaujatá. Více tolerance by bylo na místě. Politika je hrou o moc. I o to jsme usilovali listopadovou revolucí. Měli bychom si tedy lépe naslouchat. Koneckonců, politice vždy prospěje, jestliže se odbývá v podmínkách určité uvolněnosti a ne křeče. To je doporučující.

Na závěr mi dovolte, abych se zmínil o jednom velkém riziku, které se nad námi vznáší. Před 30 lety vyjádřili američtí prognostici ústy K. Hana, že na rozhraní 80. a 90. let dojde k nové erupci rasismu a nacionalismu. Riziko, které je, spočívá v tom, že se už nejednou určitá nedůvěra mezi zástupci dvou největších národů, které jsou zde zastoupeny, ale i národních menšin, (záměrně neříkám národností) projevila. Jakým způsobem vzkypěla, dostala se do patové situace. Doplatili jsme na to v každém případě všichni.

Doporučuji, abychom kromě cest parlamentárních hledali i cesty osobních kontaktů. Všiml jsem si, že už to děláme. V tom je nejlepší záruka, abychom podle zákona duší spřízněných našli osobní vazby a překonávali to temné, co se v nás občas ozývá.

Nakonec dovolte, abych konstatoval, že emoce a politika mají široký a nebezpečný šev. A abych vyjádřil pevnou víru, že po tom půl roce, co budeme hledat styl, a budeme se srážet, se tady nad tím prachem sněmovny přece jen objeví obraz zlaté Niké, bohyně vítězství (abych zakončil aktuálně a po italsku). Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem za pekný prejav. Slovo má pán poslanec Stome, pripraví sa pán poslanec Tomis.

Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, k dnešnímu vystoupení mě přimělo to, jakým způsobem Československá televize reportovala včerejší den. (Potlesk.) Já nemám námitek proti tomu, a moje činnost v minulém období to snad dokládá, aby každý vyložil svůj názor. Ale domnívám se, že stejně jako nebylo správné hovořit o tom, že poslanci komunistické strany hovořili od věci, i když s jejich názory nesouhlasím a domnívám se, že opakovali pravdy, které už nyní neplatí, domnívám se, že nebyl ani správný výpad proti Slovenské národní straně, i když samozřejmě, vydávat peníze na dvou místech po vzájemné dohodě, znamená mít pouze dvě tiskárny bankovek, ale přesto se domnívám, že by snad účelem státního sdělovacího prostředku mělo být, vystihnout atmosféru, za které jednání probíhají. A toto se domnívám, Československá televize nesplnila.

Včera vystoupilo 45 poslanců a z toho 40 v podstatě podporovalo vládní program. V komentáři Československé televize o tomto poměru nebylo ani dechu. Podíváme-li se i na výběr hovorů a komentářů, tak zjistíme, že oni občané, kteří telefonovali a kteří projevovali z včerejška na dnešek své rozpaky nad tím, proč nikdo vládu pořádně nepodpořil, jak to, zda schválíme program, když je tak špatný, že informováni Československou televizi se ptali správně.

Já jsem se původně domníval, že poslanec Mandler a Benda přeháněli, když hovořili o tom, kam to směřuje. Ale podíváme-li se na atmosféru dnešního Rudého práva a podíváme-li se na to, jak reportovala Československá televize, tak zjistíme pozoruhodnou shodu. A já se tedy ptám, jestli je naší povinností, abychom platili daně na instituci, která nedovede vystihnout atmosféru nejvyššího zákonodárného sboru.

Samozřejmě, hovořilo se tedy o tom, že sociální jistoty jsou vládním programem dotčeny. To se asi nehodí tomu, kdo nahrává atmosféře, že o sociální jistoty přijde v tržním hospodářství.

Hovořilo se zde o důvěře v ozbrojené sbory, hovořilo se i o soudech. I o důvěře, o očistě a prestiži. To samozřejmě také nemusí být vždycky kladné. Ale já za svou osobu chci říci, že pokud se toto reportování nezmění, a nezměnilo se ani v minulém období, leda po zásazích zvenčí, pak do vládního prohlášení by se mělo expresis verbis zapracovat, že tedy se demonopolizace provede řádně i v hromadných sdělovacích prostředcích, zejména v těch, které jsou placeny daněmi, a já se domnívám, že na takovéto reportování své daně vydávat nemusíme. Děkuji. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem pánu poslancovi Stomemu. Bude hovoriť pán poslanec Tomis, pripraví sa pán poslanec Slota.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám na srdci několik připomínek k vládnímu programu. Protože jsem z Ostravska, budu hovořit nejdříve o palčivém problému našeho regionu. Sociálním problémem č. 1 je zde otázka existenční jistoty horníků a hutníků v nastávajícím období ekonomických změn. Lidé vědí, že má dojít k útlumovému programu právě v těchto odvětvích, dále že má dojít k restrukturalizaci tohoto průmyslu a rekvalifikaci pracovních sil. Protože tento problém, dotýkající se života desetitisíců těžce pracujících lidí, kteří vzhledem ke svým kvalifikacím se budou jen obtížně profesně reorientovat, což vyvolává u nich obavy i o jejich vlastní budoucnost. Je to velmi závažná otázka, kterou vládní program sice pominul, ale nová vláda by se k němu měla co nejdříve vyjádřit, aby se dnešní neklid pracujících na Ostravsku nezměnil na sociální bouři, která by jistě neprospěla naší společnosti.

Dále bych se chtěl zastavit u bodu vládního programu, v němž se hovoří o dálnicích, ale jen v Čechách a na Slovensku. O nových dálnicích na Moravě a Slezsku ani o stávající dálnici z Brna, přes Olomouc do Ostravy se nehovoří vůbec. A tato dálnice se staví asi od roku 1970 a není dosud dokončena. Na její trase je celá řada 6-15 kilometrových úseků, kdy je nutno se vrátit na staré cesty; tím dochází nejen k místnímu zhoršování životního prostředí, ale také k národohospodářským ztrátám (čas, pohonné hmoty, pneumatiky), ale je i ohrožena bezpečnost silničního provozu, jestliže kolony se plouží po těchto úzkých silnicích.

Na můj dotaz v hospodářském výboru mi odpověděl příslušný pan ministr, že pokračovat se bude podle toho, budou-li peníze. Když nebudou, že je možné si půjčit například od Slovenské republiky. V zemi moravsko-slezské by jistě žádný občan neměl nic proti tomu, aby princip půjčování mezi zeměmi našeho státu nahradil stávající přerozdělování. Ovšem pak by muselo platit, že národní důchod vytvořený v této zemi by měl po stejném alikvotním povinném odvodu do federace zůstat v této zemi. Pak bychom si jistě nepotřebovali půjčovat, ale naopak, Morava a Slezsko by velmi rády jinak půjčily Čechám a Slovensku. (Potlesk.)

Ve vládním programu se dále vůbec nehovoří o snižování státní správy. A přitom, pokud jen tak spočítám ministerstva v naší malé patnáctimiliónové republice nebo státu, tak ve federaci je to 16 nebo 17, v české vládě 21, ve slovenské 23, to je 60 ministrů a ministerstev. Pokud se mi dostala studie ze západních zemí, tak to vychází na jednu zem (stát) v průměru na 13 ministerstev. To znamená, že i zde nám uniká část národního důchodu, a to i když zrušíme KNV. Pokud by se reorganizovala naše federace podle nových kritérií, než je národnostní princip a změnila se na skutečnou Československou spolkovou republiku, v níž by vlády jednotlivých státoprávních celků působily bez ministerstev jen s malými vládními úřady, dostali bychom se zcela jistě v tomto směru na úroveň sousedních západních zemí.

Další bod: Dosavadní debata kolem televize České a Slovenské Federativní Republiky se zaměřila zejména na jejich státní monopol. Pro Moravu a Slezsko je neméně důležitá otázka vybavenosti televizních studií v Ostravě a v Brně, která díky centrálnímu státnímu řízení z Prahy zaostává nejméně 20 let za studii v Čechách a na Slovensku. Nejen ředitel Československé televize, ale i cizí odborníci, a v předvolebním boji jsme zjistili, že i dokonce laici se diví, že z těchto studií se podaří vůbec něco odvysílat. Navíc obě studia jsou omezena rozsahem vysílání jen na jejich území bez vzájemného vstupu do sousedního moravského kraje. A už vůbec nemají vstupy na národní nebo celostátní okruh a když, tak minimální, že nestojí za to o tom hovořit. Je to přinejmenším necitlivé řešení vůči 4 milionům obyvatel území Moravy a Slezska a evidentní diskriminace koncesionářů tam žijících. Je třeba si uvědomit, že tito obyvatelé mají také specifické kulturní potřeby vyrůstající z jejího kulturního dědictví v jejich vlastní zemi. Tolik k připomínkám k vládnímu programu.

Ještě bych měl dotaz na paní ministryni Kořínkovou. V prvním pololetí 1989 projednala vláda ČSSR výsledky hospodaření našich podniků na stavbách v Sovětském svazu. Tehdy bylo konstatováno, pokud jsem v tisku zjistil, že tam bylo promrháno cca 5 miliard korun, a že to bylo hlavně tím, že tam bylo až 6 stupňové řízení, budování přepychových administrativních budov, atd. Vláda tehdy podle tisku uložila najít odpovědné osoby, vyvodit důsledky a provést náhradové řízení. Dodnes neznám výsledky já, ani vy a také to nebylo sděleno v tisku. Byl bych rád, kdybych se o této skutečnosti dozvěděl.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Slota. S technickou poznámkou sa prihlásil poslanec Molnár.

Poslanec SN J. Molnár: Mám krátku technickú poznámku k môjmu predrečníkovi, ktorý hovoril o budovaní diažnic v Čechách a na Slovensku. Citujem z programového vyhlásenia: "Prepojenie diažnic so sieťou rakúskych a maďarských v oblasti Bratislavy." Chcem upozorniť na to, že Bratislava susedí ako s Rakúskom, tak s Maďarskom, takže o budovaní diažnic na Slovensku nemôže byť reč.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím pána poslanca Slotu.

Poslanec SN J. Slota: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážení prítomní, od poslanca Humla tu bola včera vznesená otázka na Slovenskú národnú stranu, aby sme sa vyjadrili či ideme rozbíjať prácu tohto parlamentu. Neviem, podža čoho poslanec Huml vydedukoval, že sa o niečo také snažíme, veď v tomto parlamente už mnohí poslanci iných strán vystúpili so svojimi kritickými, dá sa povedať až ostrými pripomienkami k programovému vyhláseniu vlády, pričom zdôrazňovali, že obhajujú záujmy svojich voličov.

Zarážajúce je, pán poslanec, že ste nevystúpili už vtedy, ale až po vystúpení poslancov našej strany, ktorí obhajovali záujmy a národnú hrdosť svojich slovenských voličov. Dúfam, že si v tomto parlamente niekto nemyslí, že strany s menším zastúpením budú len slaboducho dvíhať ruky nad tým, čo si početnejšie hnutia nadiktujú.

Už v roku 1946 bola Slovensku vnútená stalinsko-gottwaldovská totalita, ktorá v Čechách suverénne vyhrala a ktorá protiprávne negovala Košický vládny program, kde boli podchytené a potvrdené požiadavky a práva Slovenska.

Nakožko som členom VBB, vybral by som z uvedeného programu tie pasáže, kde sa hovorí o vojenskej službe Slovákov na Slovensku pod slovenským velením. Poslanci klubu našej strany požadujú túto pasáž Košického vládneho programu rozpracovať aj v novom programovom vyhlásení ČSFR.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP