Úterý 31. října 1989

Divadelní zákon je dle mého názoru už dnes velice zastaralý a pro dnešní dobu nevhodný. Nevidím důvodu, a soudruh ministr Kymlička mne ani ve výboru ani dnes nepřesvědčil, že nemohl být urychleně připraven zcela nový zákon a ten pak řádně projednán ve dvojím čtení. Obávám se, že novelizace zpozdí přípravy nového zákona nehledě k tomu, že vytváříme nebezpečný precedens s tím zjednodušeným projednáváním pro budoucnost.

Jsem tedy jako poslanec v obtížné situaci. Na jedné straně souhlasím s textem změn, na druhé straně nesouhlasím se způsobem projednávání novely a s tím, že dle mého názoru porušujeme ducha jednacího řádu. Nemohl bych nikdy zvednout ruku pro text zákona jako celku, a proto se hlasování zdržím.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Janu Škodovi a prosím poslankyni Amálii Kadlčíkovou, aby se ujala slova.

Poslankyně Amálie Kadlčíková: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, úvodní vystoupení ministra kultury ČSR Milana Kymličky i zpráva společné zpravodajky výboru ČNR poslankyně Marcely Černé, předsedkyně výboru ČNR pro kulturu a výchovy přesvědčivě ukázaly na hlavní důvody, proč je nezbytné urychleně přijmout novelu divadelního zákona.

Pracuji v divadle už řadu let a z vlastních zkušeností i poznatků svých kolegů režisérů, dramaturgů, herců a jiných divadelních uměleckých, provozních i technických profesí plně potvrzují oprávněnost navrhovaného řešení.

Divadlo je v současnosti nesporně nejpodstatnějším obor m umění, navíc činností vysloveně týmovou, kde řídící procesy, autorská a dramaturgická příprava, realizační sféra, materiálně technické zabezpečení, dostatek finančních prostředků a další faktory mají spolu s kvalitou kádrového vybavení souborů, zdravotním stavem a sociálním zázemím každého jejich člena vliv na konečný společenský efekt v komplexním působení divadelního umění na diváka.

V diskusích kolem předloženého návrhu jsme se proto setkávali s řadou dalších problémů, které budou muset v co nejkratší době vyřešit definitivní novelizace divadelního zákona, na jejichž přípravě, jak bylo uvedeno ve zprávě společné zpravodajky, pracují ministerstva kultury ČSR a SSR ve spolupráci s uměleckými tvůrčími svazy a příslušnými odborovými orgány.

Chtěla bych v této souvislosti připomenout, že souhrn našich poznatků jsme při jednání výborů ČNR pro kulturu a výchovu předali ministerstvu kultury ČSR.

Přesto považuji za nutné v několika poznámkách upozornit na některé zásadní problémové okruhy. Podle mého názoru potvrzeného životní empirií je nezbytné koncepčně dořešit otázku divadelního školství v návaznosti na širší problematiku uměleckého školství jako celku. Nemohu zde vypočítávat všechny těžkosti, překážky i oprávněné požadavky, které brání divadelním fakultám AMU a JAMU, konzervatořím, ale i literárně dramatickým, hudebním a tanečním oborům LŠU plnit beze zbytku jejich úkoly v odborném, politickém a výchovném procesu formování nastupujících uměleckých generací.

Jsme proto rádi, že spolu s partnerským výborem ČNR pro školství a vědu budeme moci v příštím roce za účasti ministerstva kultury ČSR a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČSR projednat komplexní otázky uměleckého školství a s přihlédnutím k jeho specifičnosti v čs. systému vzdělávání zvolit optimální východiska pro jeho další zkvalitňování.

Velmi složité podmínky, zejména divadelníků v oblastech, vytváří nedořešenost jejich sociálního zázemí. V podstatě neexistují byty a svobodárny pro členy uměleckých kolektivů, které by umožňovaly jejich rychlejší přirozenou a nutnou obměnu při formování profilu souboru ze strany vedení divadla a snaha o optimální seberealizaci umělců, ať jde o herce, zpěváky, tanečníky, režiséry a jiné.

S uvedenými otázkami souvisí i platové ohodnocení. Počty odehraných představení, sociální příplatky pracovníků zájezdových divadel a mnohé další.

Je nesporné, že nový zákon bude muset věnovat pozornost detailnějšímu vymezení působnosti Svazu českých dramatických umělců. Budou zřejmě pokračovat diskuse o event. zřizování divadel formou družstev. Otevřené zůstávají zahraniční styky divadel, definitivní způsoby jejich financování, materiálně technická základna, širší a koncepčnější účast odborné umělecké kritiky a teorie při hodnocení jejich činnosti.

Živě diskutovaným a zatím nedořešeným problémem zůstává možnost doplňování malých činoherních divadel, operních, operetních a baletních souborů talentovanými, nekvalifikovanými silami, jež v současnosti představuje pro mnohá divadla jedinou šanci pro doplňování souboru. Pro úplnost chci dodat, že v praxi profesionálních divadel ČSSR byla v poslední době realizována některá opatření vycházející z kulturně politických úkolů, jež ověřují v praktické činnosti divadel základní ustanovení zakotvená v návrhu novely divadelního zákona.

Byla například zrušena instrukce ministerstva kultury ČSR ze dne 1. 6. 1979 pro sestavování, projednávání, schvalování a kontrolu dramaturgických plánů divadel a krajských agentur. Byl zrušen metodický pokyn ministerstva kultury ČSR k praxi předávacích představení divadel. Uskutečnil se experiment v oblasti ekonomiky a řízení v sedmi divadlech ČSR a jiné.

Na závěr mi dovolte vyjádřit přesvědčení o správnosti postupu ministerstva kultury ČSR, které ve spolupráci s ministerstvem kultury SSR připravilo a předložilo novelu nikoli nový divadelní zákon. Většina divadelníků je totiž přesvědčena, že k dostatečné právní stabilitě definitivního znění zákona je potřeba určitého času nejen k jeho formování, formální přípravě, nýbrž, a to především, aby zákonná norma mohla reagovat na nově vznikající společenské podmínky. Spěch by tedy v této etapě mohl být na škodu věci, nehledě k tomu, že je podle našeho názoru nutné praxí prověřit, zda vznik některých předpokládaných organizačních forem divadel nepovede například ke zvýšené komercionalizaci či jiným, dnes těžko odhadnutelným negativním jevům. I tyto trendy však mohou být do vydání nového divadelního zákona vyjasněné a komplexně zvážené na půdě zákonodárných sborů.

S přihlédnutím k uvedeným okolnostem doporučuji ČNR schválit návrh zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 33/78 Sb. o divadelní činnosti, divadelní zákon, se změnou uvedenou v tisku 124. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Kadlčíkové.

Chce se ještě někdo přihlásit o slovo k této problematice? Nikdo.

Můžeme uzavřít diskusi. Přeje si promluvit ministr Kymlička nebo poslankyně Černá? Není tomu tak.

Přistoupíme tedy k hlasování. Doporučuji hlasovat o celém návrhu najednou. Má někdo k tomuto způsobu hlasování připomínky? Není tomu tak.

Kdo tedy souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 33/1978 Sb. o divadelní činnosti (divadelní zákon) podle sněmovního tisku 123 ve znění společné zprávy výborů České národní rady podle sněmovního tisku 124, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (4)

Děkuji.

Návrh zákona byl schválen většinou hlasů.

Schválením tohoto zákona jsme projednali pátý bod pořadu.

VI.

Zpráva vlády České socialistické republiky o rozvoji hlavního města Prahy

Z pověření vlády České socialistické republiky přednese tuto zprávu první místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj soudruh Miroslav Toman. Prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj Miroslav Toman: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté, v probíhající etapě společenské a ekonomické přestavby soustřeďujeme naše síly a prostředky na klíčové úseky naší ekonomiky a společenského života s cílem vytvářet všestranné podmínky pro spokojenější život našeho lidu. V tomto procesu vzrůstá úloha zastupitelských sborů, orgánů a organizací Národní fronty.

Dnes více než v minulosti však musíme přitom myslet na reality mezinárodního a vnitropolitického vývoje a naším jednáním posilovat jeho pozitivní tendence a naopak čelit negativním vlivům, které se v této oblasti projevují.

V této souvislosti má zvláštní důležitost proces přestavby probíhající v socialistických zemích, kterým jednotlivé socialistické státy vytvářejí nový model svého vývoje. Pro nás je pro jeho průběh jednoznačným a zásadním kritériem posílení socialismu, jeho schopnosti lépe než dosud uspokojovat potřeby společnosti zvýšit prestiž socialismu a jeho přitažlivost u našeho lidu i ve světovém společenství národů a států.

K tomuto cíli směřuje postupná realizace programových záměrů vlády České socialistické republiky, jejichž součástí je i péče o rozvoj hlavního města Prahy.

Dovolte, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, abych z pověření vlády České socialistické republiky nejvyšší zákonodárný orgán ČSR - Českou národní radu - seznámil se zprávou o dosaženém stupni rozvoje hlavního města Prahy a o jeho další rozvojové perspektivě v nejbližším a výhledovém období.

Jestliže jsem v úvodu připomněl mezinárodní politické souvislosti s naším současným společenským a ekonomickým rozvojem pak především proto, že plně platí, že i společenský, hospodářský a kulturní potenciál Prahy - hlavního města ČSSR a ČSR - musíme více a lépe než dosud využít k dosažení a urychlení našich celospolečenských záměrů, že Praha musí na vysoké úrovni plnit funkce vyplývající z jejího postavení hlavního města vyspělého socialistického státu.

Hlavní města států v podmínkách kterékoliv dějinné etapy byla odrazem společenského, ekonomického a kulturního potenciálu celého státu.

Bylo tomu tak i v dějinném vývoji Prahy, v němž byla období rozkvětu, avšak i období stagnace a devastace, období okázalé výstavby, avšak současně vzniku chatrných a nuzných obydlí vyjadřujících špatné sociální postavení velké části prostých lidí jako důsledek sociálních poměrů ve feudální a později kapitalistické společnosti.

Nechci se pouštět do historických reminiscencí, avšak je na místě připomenout, že i pro rozvoj hlavního města Prahy je přelomovým obdobím vznik socialistického státu.

Zvláště při přípravě nového rozvojového programu a při analýzách, co v Praze chybí a co potřebuje, se hodně diskutovalo o tom, zda v tomto čtyřicetiletém období bylo pro Prahu vykonáno dost nebo málo, zda potřeby prahy byly doceněny nebo opomíjeny.

I v podmínkách socialistického státu platí, že rozhodujícím vlivem pro rozvoj jeho hlavního města jsou společenské zdroje, které lze uvolnit na základě dosažené dynamiky a kvality ekonomického rozvoje.

A tyto možnosti byly zvláště v prvních desetiletích od vzniku našeho socialistického zřízení značně omezeny vzhledem k značným vkladům do rozvoje průmyslu, do přestavby socialistického zemědělství a na realizaci nové sociální politiky, v níž se projevovala snaha změnit kvality bydlení a podmínky života širokých vrstev obyvatelstva. Vždyť například přes nedostatky, které v této oblasti stále pociťujeme, bylo v ČSR jen na úseku bytové výstavby od roku 1945 vybudováno dva milióny 162 tisíc bytů, takže v Praze každý druhý byt byl postaven v tomto období. Postupně však byly pro rozvoj Prahy uvolňovány vyšší zdroje a zejména od páté pětiletky se dynamika vkladů do rozvoje Prahy zrychlovala, i když jejich plné využití nebylo vždy efektivní a bylo ovlivněno i omezenými materiálovými a pracovními zdroji, což zejména platí pro období 7. a 8. pětiletky.

V rozvoji Prahy tak navazujeme na výchozí základnu, která má pozitivní místa, avšak v níž je též řada slabých míst, které musíme řešit.

Je třeba ocenit nástup od 70. let k postupné realizaci programu výstavby a přestavby města, řešícího systémy městské dopravy, bydlení, technickou infrastrukturu, vybudování řady školských, kulturních a společenských zařízení trvalého významu.

Srovnání deseti pražských obvodů s odpovídajícími stotisícovými městy v ČSSR však na druhé straně ukazuje na nedostatečnou vybavenost hlavního města, zejména v oblasti zdravotnictví, kultury, využití volného času, sportovních zařízení a dalších.

Současný proces přestavby ukazuje i v Praze v mnohém ostřejším světle některé rozporné stránky minulého vývoje. Je to především kvantitativní růst klasických oborů těžkého průmyslu, který v Praze postupně vytváří mimořádně silný a stále rostoucí tlak na zvýšený přísun surovin a materiálů, na růst energie a příliv pracovních sil. To se promítá do zvýšených investičních požadavků, do nadměrného zatížení dopravních systémů a co je zvlášť závažné i do zhoršování životního prostředí. Převážně extenzívní růst průmyslu zpětně odčerpával prostředky na jeho modernizaci a nežádoucně ji zpomaloval. Přestože Praha byla iniciátorem výzvy k urychlenému využití výsledků vědy v praxi, ve skutečnosti jen nepatrně narostl podíl moderních oborů s vysokou účastí vědy na produkci. Tento vývoj pražského průmyslu měl negativní dopady i na rozvoj terciární sféry, což se projevuje ve stále citelnějším nedostatku pracovníků v obchodě, službách, zdravotnictví a školství, na úseku údržby a modernizace bytového a domovního fondu a dokonce zpětně v průmyslových závodech samotných.

Nechci se zabývat všemi poznatky z provedené analýzy minulého vývoje. Dovolte proto, soudružky a soudruzi poslanci, abych se ve svém výkladu soustředil na některé zásadní rozvojové problémy jednotlivých věcných okruhů.

Hned v úvodu chci zdůraznit, že česká vláda si je plně vědoma, že musí zajišťovat podmínky pro zabezpečení všech funkcí, které z postavení Prahy, jako hlavního města Československé socialistické republiky a zároveň jako důležitého a nezastupitelného článku federální a české ekonomiky vyplývají. Praha jako hlavní město je objektem mimořádné pozornosti všech našich občanů, v jejím rozvoji se odráží naše socialistická současnost a dosažená úroveň života naší republiky.

Považujeme za správné, aby ve vybraných směrech byl rozvoj v hlavním městě Praze zabezpečován jako společenská priorita.

Jako výraz pozornosti, která je dávána rozvoji Prahy, byl ještě před schválením plánu 8. pětiletky ve vládě ČSR i ČSSR projednán oblastní plán rozvoje hlavního města na období 1986 - 1990, který vymezil způsob a zabezpečení rozhodujících úkolů k zajištění plynulého a komplexního rozvoje Prahy. I přes to, že situace v národním hospodářství si vynutila některé změny v rozsahu investování, zůstal oblastní plán základním realizačním dokumentem pro centrální orgány.

O trvalé pozornosti vlády ČSR Praze svědčí řada konkrétních opatření, která byla přijata zejména v posledních dvou letech. Za zvlášť významné považujeme závěry ze společného jednání představitelů vlády ČSR a Národního výboru hl. města Prahy, které se uskutečnilo koncem loňského roku. Ve svých závěrech vláda zavázala příslušné ministry a radu Národního výboru hlavního města Prahy k zajišťování konkrétních úkolů v oblasti zdravotnictví, bytové politiky, k zajištění podmínek pro realizaci investiční výstavby na území města a pro dopracování dlouhodobých a perspektivních dokumentů rozvoje města. Při tomto jednání jsme se zabývali i tzv. drobnými problémy, jako je např. rozšíření provozní doby restaurací a vybraných prodejen, čistota ulic, sídlišť, okolí závodů a zlepšení dopravních služeb, neboť tyto problémy se každodenně dotýkají téměř každého obyvatele Prahy i jejích návštěvníků. Musím však konstatovat, že ne všechna stanovená opatření jsou plně a úspěšně zabezpečována, a proto vláda se musela znovu jimi zabývat a důsledně vyžadovat jejich plnění ze strany jednotlivých resortů NVP i ostatních nositelů úkolů. V tomto směru jsme ocenili i aktivní přístup městských stranických orgánů k dosažení nápravy.

Sjednocováním názorů a přístupu v řešení problémů města počítáme i v budoucnu formou vzájemného dialogu a spolupráce představitelů vlády ČSR s funkcionáři hlavního města Prahy na společných pracovních jednáních. Jsme přesvědčeni, že tato jednání umožní přímou výměnu zkušeností i námětů pro další rozhodovací a organizátorskou práci a povede i k lepšímu vzájemnému pochopení a k navázání neformální a úzké součinnosti.

V letošním roce byla ve vládě přijata další významná usnesení, a to zejména k řešení gazifikace a ekologie hlavního města Prahy. Průběžně jsme v minulém období nejen projednávali, ale i schvalovali realizaci některých významných investic, které v cílovém řešení pozitivně ovlivní životní podmínky Pražanů. Jde např. o stanovení dalšího postupu ve výstavbě metra, rekonstrukci Domu umělců, závodu na likvidaci odpadů v Malešicích, výstavbu centrální čistírny odpadních vod a jiné. K projednání v nejbližším období se připravuje zpřesnění koncepce rozvoje materiálně technické základny pražského zdravotnictví.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP