Pondělí 30. března 1987

Ani finanční prostředky, ani stavební kapacity objektivně nestačí plně pokrýt to, co bychom si přáli. Jak bylo ve zpravodajské zprávě zdůrazněno, musíme proto přísně vybírat, co je opravdu kulturní památka vyžadující naši péči a tu potom plánovitě a komplexně zabezpečovat.

Zatím jsme často svědky nežádoucí kampaňovitosti a nedůslednosti v péči o konkrétní památkové objekty. V mnoha případech by to chtělo málo, především pak ze strany vlastníka nebo uživatele, např. soustavnou drobnou údržbu, aby se zamezilo rychlému chátrání objektů.

I tady nepříznivě působí někde nedostatečná kvalita odváděné práce, nedostatek speciálních materiálů, úzký profil v některých profesích i nízká kvalita některých běžně používaných materiálů. Je to patrné především na střechách, klempířských pracích a fasádách řady objektů, často i nákladně opravených. Zde však může včas zasazená vypadlá taška ze střechy, případně včas opravený okap zamezit značným škodám.

Aktivní a v péči řádného hospodáře se projevující přístup každého jednotlivého uživatele památkového objektu by jistě pomohl zlepšit současnou situaci. Mnohdy záleží totiž na organizačních schopnostech a využití všech možností, které v daném konkrétním místě existují.

Přesvědčili jsme se, že je dostatek lidí, kteří mají vztah k této oblasti naší kultury a jsou ochotni pro zachování našich kulturních památek konkrétně odvést kus práce. Je třeba, aby především národní výbory v tomto směru vyvíjely potřebnou řídící a organizátorskou aktivitu. V tom můžeme také jako poslanci konkrétně a aktivně ve svých volebních obvodech napomáhat.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, hovořil jsem o ekonomickém zajištění, dovolte mi ještě jednu myšlenku.

Státní památkový fond, který jsme zdědili staletími i blízkou minulostí, je dokladem vysoké kulturní úrovně lidu žijícího na našem území. Jsme však povinni v oblasti výchovy jít dál. Vždyť osobní přístup každého občana této země podstatně rozhodne o stavu kulturních památek, jejich využití a začlenění do společenského života. Kulturní památky sloužící současnosti nejlépe vypovídají o svých hodnotách, které pak obohatí citový a kulturní život nejen mládeže, o kterou nám v současnosti jde, ale obohatí i náš osobní a celospolečenský život.

Závěrem doporučuji, aby Česká národní rada předkládaný vládní návrh zákona o státní památkové péči schválila. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Krystyníkovi. Slovo má poslanec Sedláček, připraví se poslanec Novotný.

Poslanec Josef Sedláček: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, nový zákon o státní památkové péči dozrával poměrně dlouhou dobu. Vyznačuje se některými novými přístupy a požadavky, které budou spojeny s jeho uváděním do života. Nejde totiž o úkoly jen pro ministerstvo kultury a památkovou péči, ale také pro ostatní resorty, zejména stavebnictví, všechny uživatele objektů památkového charakteru a pro národní výbory všech stupňů.

Na základě poznatků ze svého volebního obvodu chci poukázat na některé ze základních problémů, které bude podle mého názoru s uvedením zákona do života nutné řešit urychleně, třebaže nás trápí již mnoho let.

Zásadním problémem v Severomoravském kraji se jeví značný nedostatek stavebně výrobních kapacit, nedostatek i kvalita stavebních materiálů a často i prací. V minulém období byly sice zřízeny u okresních vlastivědných muzeí a okresních středisek státní památkové péče stavebně restaurátorské útvary, ty však s ohledem na počty pracovníků stačí zajišťovat jen dílčí úkoly a běžnou údržbu. Jejich roztříštěnost, způsob a kvalita řízení a konečně i odchod některých pracovníků na preferovanější místa (jen od roku 1978 pokles asi o 40 %), nezajišťují ani do budoucna potřebné kapacity pro památkovou obnovu.

Podíl jednotlivých okresních stavebních podniků na akcích památkové obnovy se neustále snižuje a velké stavebnictví není do těchto akcí zapojeno vůbec. Problém se prohlubuje také při obnově městských památkových rezervací, jejichž počet se v České socialistické republice zvyšuje z 35 na 40, avšak ani dosavadní průběh prací například v Olomouci a některých dalších městech, zdaleka neodpovídá původním a vládou schváleným záměrům právě proto, že ani velké stavebnictví své plánované úkoly nesplnilo.

Také kvalita stavebních materiálů používaných při rekonstrukcích a modernizacích až příliš často nevyhovuje. Velice citlivým a závažným nedostatkem je nízká kvalita střešních krytin, zejména cihlářských, které zdaleka neodpovídají základní normě. podle odborných posudků zhruba 40 % prejzové krytiny má přijatelnou kvalitu. Vezmeme-li v úvahu, že máme současně naprostý nedostatek pokrývačů, pak s jejich prací plýtváme až neodpustitelně. A pokrývání střech nekvalitní krytinou je více než hazardem. Rovněž nedobrý je stav i u dalších materiálů - jako u dřeva, vápna, barev do omítek - a tento seznam by mohl dále pokračovat.

K problémům, které se hlásí o řešení, patří i odměňování pracovníků, neboť je třeba brát v úvahu zvláštní charakter obnovovacích a udržovacích prací na památkových objektech, kdy často teprve při zahájení vlastních akcí se zjišťuje skutečný, většinou špatný stav objektů a jejich instalací, což zpravidla vyžaduje větší podíl ruční řemeslné, často velmi kvalifikované práce. Situaci pak zachraňuje fortel a um starých mistrů, jejichž zkušenosti bychom měli včas podchytit a využít pro výuku mladé generace pracovníků v požadovaných profesích.

Nový zákon značně rozšiřuje povinnosti a úkoly krajských organizací státní památkové péče, zejména o průzkumy a výzkumy, projektovou činnost apod. Prostě mají být komplexními, odborně řízenými krajskými pracovišti. Avšak doposud, jak vyplývá z důvodové zprávy, jsou určité disproporce v rozsahu a náplni činností při srovnávání mezi jednotlivými kraji. Také zde bude třeba tyto problémy postupně překonat, nejspíše plánem a rozpočtem v příštích letech.

Nový zákon o památkové péči zruší řadu dosud platných předpisů. Myslím, že lze jen uvítat, že současně s návrhem zákona ministerstvo kultury předložilo i novou prováděcí vyhlášku která ve svém znění respektuje i některé připomínky, které poslanci vznesli při projednávání návrhu zákona ve svých výborech

Předmětem těchto připomínek bylo i provádění restaurátorských prací, zvláště u výtvarných děl. Dosavadní praxe ukázala, že nelze jen obecným pověřením socialistické organizace nahradit osobní odpovědnost kvalifikovaného restaurátora s odpovídající specializací za osud svěřeného díla. Prováděcí vyhláška neopomíjí hlediska osobní odpovědnosti a kvality práce, zavazuje pověřené socialistické organizace, aby restaurátorskou činnost zabezpečovaly prostřednictvím osob s odpovídající odbornou způsobilostí. Ústřední orgán státní památkové péče bude i nadále vést evidenci těchto osob. Půjde o to, aby tento seznam byl soustavně a včas doplňován, a to především v zájmu dobré péče o naše umělecké památky, péče, která má v odborném světě dobrou pověst. Nový zákon, který právě projednáváme, toto postavení československé památkové péče nesporně ještě více posílí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Sedláčkovi. Slovo má poslanec Novotný.

Poslanec Miroslav Novotný: Vážený soudruhu předsedo České národní rady, vážené soudružky a soudruzi, vládní návrh zákona České národní rady o státní památkové péči, který je nám dnes předložen, je odpovědí na potřebu zdokonalení systému této péče tak, aby odpovídala kulturně politickým cílům rozvinuté socialistické společnosti.

Památky mají nesporně důležité místo v životě našeho národa. Jsou spojeny s historií, s revolučními tradicemi, s životem a prací našeho lidu. Širší pojetí péče státu o památky, tak jak je obsaženo v návrhu, vede - myslím - správně ke stanovení odpovědnosti pro příslušné státní orgány a vlastníky památek. Upřesňuje poslání památkové péče, překonává dosavadní mezery, upravuje vazby na stavební zákon, zákon o národních výborech i zákonné úpravy v dalších oblastech a prohlubuje jednotu systému řízení.

I když tedy návrh zákona řeší mnoho otázek, nemůžeme očekávat, že vyřeší vše. Hlavní problémy péče o památky spočívají v jejich údržbě a ve využívání, aby byly schopny plnit své kulturně politické poslání. Rozhodující pro dosažení těchto cílů v současné situaci je, jak bylo řečeno, dostatek stavebních kapacit. Jen na území našeho Západočeského kraje přes úsilí o soustavnou aktualizaci a kategorizaci je stále téměř 5 tisíc nemovitých památek, často s velmi zaostalou údržbou. Mnohé jsou rozsáhlé, zvláště hrady, zámky či městské rezervace a vyžadují také velké náklady a mnoho práce.

I když se v návrhu zákona projevuje výrazná snaha ovlivnit příznivě tuto oblast, je zřejmé, že to nebude snadné. V sedmé pětiletce bylo v našem Západočeském kraji vynaloženo na údržbu a obnovu památek ročně více než 100 mil. korun. Byla např. dokončena rekonstrukce hradu a zámku v Tachově, staré lékárny v Klatovech, zpřístupněn hrad Rábí, zásadně pokročily záchranné akce zámku Valeč, hradu a zámku Klenová, hradeb ve Stříbře, v Tachově atd.

Pro osmou pětiletku se s uvedenou hodnotou oprav a rekonstrukcí počítá jen na vyjmenované akce jednotného programu péče o vybrané kulturní památky, a tj. 280 akcí a městské památkové rezervace. Celková hodnota prací bude v 8. pětiletce vyšší než v sedmé. Přesto však stav památkového fondu a zvláště výhled nelze považovat za uspokojivý.

Mnoho dalších i vybraných a velkých objektů, jako např. zámek Kaceřov, Nebílov, Teplá, Kladruby, Švihov atd. stále čekají na rekonstrukce. V situaci kdy nám síly nestačí, je dobrá každá pomoc. Máme zkušenosti s dobrovolnými pracovníky. Lidé, zvláště na vesnici mají k památkám dobrý vztah, jsou ochotni pomoci. Vždyť jejich obec je často známa jen proto, že je v ní hrad či zámek. Jako příklad bych rád uvedl skupinu mládežníků, která pod vedením muzea ve Františkových Lázních pomáhá stavební organizaci při obnově hradu Ostroh na Chebsku. Stejné zkušenosti máme i z NDR, kde nad řadou památek mají patronáty společenské organizace či skupiny přátel památek. Myslím, že zde zůstává nevyužito mnoho sil.

V některých částech našeho Západočeského kraje, např. v pohraničí, jsou možnosti využití památkových objektů, hradů, zámků, zámečků, tvrzí, klášterů atd. dost složité. Potřeby obrany státu a zhoršené životní prostředí v důlních oblastech jsou limitujícím faktorem, který omezuje zájem na využití četných architektur.

Další objekty byly při změně svých původních funkcí a v rámci poválečných majetkoprávních vztahů dávány do užívání některým správcům v době, kdy jiné vhodnější provozní budovy neměli k dispozici. Postupem doby však své problémy vyřešili, památky opustili a přestali je udržovat.

Stavební zákon sice ukládá majitelům objektů uchovat je v odpovídajícím stavebním stavu. Tuto povinnost zdůrazňují i ustanovení dosud platného zákona z roku 1958 o kulturních památkách, ale v praxi se nedařilo vlastníky k úpravě přimět.

Vítáme proto výraznější úpravu povinností vlastníků i sankce, které projednávaný zákon obsahuje. Ale problém využití zůstává. Mnohé stavby tohoto druhu, které by byly schopny využití, jsou vesměs položeny excentricky, a proto o ně nikdo příliš nestojí. V situaci, kdy není jasné, na co stavby po rekonstrukci použít, jsou sporné často mnohamilionové náklady a ze všeho nemohou být jen muzea a výstavy.

V poslední době se objevují návrhy na zavedení jakési bursy těchto památek. V jiných částech republiky opravdu mohou být organizace, které k různým účelům, např. rekreaci či jako školící střediska, by takové stavby mohly využít. Jistě by v takovém případě byly ochotny se podílet i na rekonstrukci, aby spíše vyhovovaly jejich potřebám. Doporučoval bych proto příslušným orgánům takovou bursu zvážit a organizovat.

Soudružky a soudruzi, uchování celého rozsáhlého fondu památek do značné míry váže na schopnost naší společnosti je v plném rozsahu udržovat a začlenit je to života naší socialistické společnosti, dokázat je využít.

Přes veškerou snahu budeme muset zřejmě ještě více zvažovat, co zařazovat do prioritních seznamů památek a jak naložit s těmi památkami, jejichž historická a kulturní hodnota přece jen není tak jednoznačná a pro které společnost nemá odpovídající využití. Zvažovat reálné možnosti ve vztahu k počtu reprezentantů památkového fondu. To také předpokládá usnesení rady našeho Západočeského KNV ke koncepci státní památkové péče pro 8. pětiletku, kde je zakotven a upřesněn režim plánování údržby a obnovy památek tak, aby byly zařazeny především ty objekty, na jejichž zachování a dalším uplatnění má naše socialistická společnost prvořadý zájem. Snažíme se, aby finanční prostředky i realizační kapacity se soustřeďovaly efektivně a aby směřovaly k návratnosti v co nejkratším časovém období.

Jedním z dalších problémů našeho kraje v oboru památek je zachování objektů vesnické architektury. Bohatství specifických typů tohoto druhu architektury v Západočeském kraji reprezentují stavby Chodska, Chebska i okolí Plzně. I když se jedná většinou o objekty menších rozměrů a jejich využití je snazší, nedaří se jejich poměrně rychlý úbytek zastavit. Důvodem pro odpis bývají především stavební úpravy vyžádané potřebou modernizace pro účely trvalého bydlení.

Východiska patřujeme v souladu s koncepcí na záchranu objektů tohoto druhy např. ve vybudování muzeí v přírodě, u nás zvláště v oblasti Pošumaví a Chebska. Další formou zachování, i když omezenou, může být dohoda s majiteli o způsobu zohlednění jejich potřeb při trvalém bydlení, aby újma na památkové hodnotě byla co nejnižší. Lepší možnosti v tomto směru se ukazují u chalupářů. V zásadě by bylo užitečné vyhlašovat cenné sídelní útvary vesnické architektury či jejich části po vzoru městských celků památkovými rezervacemi typu skanzenu.

Soudružky a soudruzi, terenní praxe našich okresů potvrdila v minulých obdobích důležitost a nezastupitelnost funkce dobrovolných členů aktivů státní památkové péče především okresních konzervátorů odborů kultury okresních národních výborů a komise státní památkové péče.

Máme v nich kádr odborníků v oboru památkové péče, jejichž letitá zkušenost i znalost není nahraditelná. Myslím, že je třeba dávat jim v praxi ještě větší možnosti, aby okresní národní výbory mohly šířeji využívat jejich podklady pro rozhodování i jejich odborná stanoviska. Je to potřebné i proto, že na úrovni okresů většinou jiní odborníci nejsou.

Rád bych, soudružky a soudruzi, závěrem vyslovil přesvědčení, které sdílí i ústavně právní výbor, že nový zákon České národní rady o státní památkové péči výrazně přispěje ke zlepšení činnosti v celé této složité oblasti a velké bohatství našich kulturních památek bude mít stále aktivní úlohu při rozvoji naší kultury i celé socialistické společnosti. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Novotnému. Soudružky a soudruzi, zjišťuji, že promluvili všichni přihlášení poslanci.

Přeje si ještě někdo vystoupit? (Nikdo.)

Přeje si slovo soudruh ministr Klusák? (Nepřál.) Tím můžeme rozpravu ukončit.

Prosím ještě společnou zpravodajku poslankyni Lagovou o závěrečné slovo. (Poslankyně Lagová se závěrečného slova vzdala.)

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Doporučuji hlasovat o celém vládním návrhu najednou. Máte k tomuto způsobu hlasování nějaké připomínky? (Nebyly.)

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady o státní památkové péči (tisk 8) ve znění společné zprávy výborů České národní rady (tisk 29) nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) Děkuji.

Schválením tohoto zákona jsme projednali druhý bod pořadu.

Třetím bodem je

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP