Úterý 18. prosince 1979

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu ministrovi za odůvodnění vládního návrhu.

Společným zpravodajem je předseda výboru pro plán a rozpočet poslanec Josef Smola. Dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec Josef Smola: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, protože vládní návrh zákona České národní rady o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1980 velmi podrobně zdůvodnil jménem vlády ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák, nepovažuji za nutné dále rozvádět jeho zaměření a strukturu.

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam./

Při dnešním jednání navazujeme na 13. schůzi České národní rady, kdy jsme projednali plnění programového prohlášení vlády České socialistické republiky, při němž jsme poukázali na rezervy v naší ekonomice. Navazujeme také na jednání výborů ČNR k návrhům rozpočtů jednotlivých kapitol, jež se kriticky a otevřeně vyjádřily k práci a hospodaření resortů vlády ČSR a doporučily přitom jejich představitelům řadu námětů, jejichž realizace přispěje k dalšímu prohloubení centrálního, oborového i podnikového řízení, ke zvýšení efektivnosti, hospodárnosti a úspornosti a využití rezerv na všech úsecích národního hospodářství.

Také dnešní schůze by měla posoudit rozhodující otázky, které bezprostředně souvisí s efektivností naší ekonomiky a tím i hospodárností a úsporností státního rozpočtu jako celku. Takovéto přístupy poslanců České národní rady k posouzení návrhu státního rozpočtu na rok 1980 podpoří úsilí vlády ČSR zajišťovat prostřednictvím státního rozpočtu na rok 1980 splnění rozhodujících cílů 6. pětiletky s maximální úsporností a efektivností vynakládaných prostředků a vytvořit tak optimální podmínky pro vstup do 7. pětiletky, která bude ještě náročnější než je tato pětiletka.

Dovolte proto také mně učinit k nim několik poznámek. Upozorním přitom zejména na některé přetrvávající nedostatky, jejichž odstraněním by se dále zvýšila jak efektivnost, tak tvorba zdrojů státního rozpočtu. Ve všech oblastech, jimiž se budu zabývat, se samozřejmě vyskytuje i řada vysoce pozitivních výsledků; zmínil se o nich s. ministr Tlapák a byly středem pozornosti i při projednávání plnění programového prohlášení vlády ČSR na 13. schůzi České národní rady a před několika dny velmi výrazně zazněly na 14. zasedání ÚV KSČ.

Naše omezené vlastní surovinové a materiálové zdroje a závislost na dovozu základních surovin nás nutí k maximálně efektivnímu hospodaření se surovinami, materiály a energií. Jednou z cest řešení jsou bezesporu racionalizační opatření v jejich spotřebě a především strukturální změny výroby vedoucí k technicky progresívním, vysoce produktivním, ale i materiálově a energeticky méně náročným výrobním oborům.

Všechny resorty v tomto směru vypracovaly podle direktiv vlád své programy, sporné však zůstává, co se z nich komplexně realizuje v této pětiletce. Podle jednání výborů ČNR, zkušeností poslanců z volebních obvodů, z průzkumů a i jiných poznatků vyplývá, že řada uvažovaných záměrů se přes svou významnost nerealizuje nyní, ale oddaluje se do 7. a dalších pětiletek, což má důsledek na sníženou efektivnost a dopad na státní rozpočet.

V hospodaření se surovinami a materiály jsme dosáhli v minulých letech určitých kladných výsledků, zejména v jejich měrných spotřebách. Stále však nejsou dostačující a bylo by třeba, aby příslušné řídící odvětvové orgány a plánovací komise stanovily podstatně progresívnější normy spotřeby v závislosti na plném uplatnění technického rozvoje. Dosavadní převažující praxi, kdy se tyto normy stanoví na základě statistického vývoje, nemůžeme považovat za vyhovující našim náročným požadavkům na snížení spotřeby surovin, materiálu a energie.

Zvlášť významných úspor kovů a ostatních surovin a materiálů - skla, papíru, plastických hmot, opotřebených pneumatik, textilu, rohoviny a dalších, ale také energie, by bylo docíleno podle názorů výborů České národní rady, kdyby se konečně podařilo ve větší míře než dosud zajistit vhodnými opatřeními /a to i stimulačními/ jejich sběr, odvoz, zpracování a znovupoužití při výrobě, kterého zatím využíváme poměrně málo, stejně jako nedostatečně využíváme popílků a bohatosti různých kovů v nich, léčivých rostlin a tak dále. Považujeme to především za organizátorský úkol všech odpovědných orgánů a organizací - plánovací komise, národních výborů, resortů, podniků i výzkumných ústavů, které by měly vynaložit daleko větší úsilí než dosud k využití těchto odpadových surovin a materiálů, jež jsou doslova velikým bohatstvím. Zatím je dostatečně nevyužíváme, a proto musíme vynakládat ohromné prostředky na dovoz potřebných surovin, které bychom aspoň zčásti mohli získat z vlastních zdrojů. A nehledě na problémy, které vyvolávají tyto odpady z hlediska zdravého životního prostředí.

Významným činitelem pro dosahování úspor vlastních nákladů a tím vyšší efektivnosti ekonomiky jsou kromě úspor na surovinách a materiálech především úspory paliv a energie. O racionalizaci v této oblasti jsme podrobně hovořili před několika měsíci na 12. schůzi České národní rady.

Od té doby se zásadně situace nezměnila a i poslanci Sněmovny lidu konstatovali shodně s námi - po 4 měsících od našeho jednání, že stále se důsledně neplní řada úkolů státního programu racionalizace spotřeby paliv a energie na 6. pětiletku. Tento program se dosud nestal účinným nástrojem a nebyla vytvořena vazba mezi ním a prováděcími plány na jednotlivých stupních řízení. Konstatovali dále, že se snižuje počet jmenovitých akcí státního programu. Jejich podíl za celou ČSSR na celkových úsporách byl v roce 1976 54,9 %, v roce 1977 52,6 % a v roce 1978 již jen 41,8 %. V resortech v působnosti vlády ČSR má tento podíl v roce 1980 činit dokonce jen 33 %.

Přes určité úspory v docilování globálních úspor paliv a energie stále dochází k vysokým a celkem zbytečným ztrátám energie, například při rozvodu stlačovaného vzduchu netěsností tlakového potrubí, nesprávným skladováním paliva a jeho prohoříváním na skládkách, nedostatečnou izolací teplovodů apod. Zvlášť nás znepokojuje pomalý přístup k řešení nedostatečného využívání tak zvaného odpadního tepla, jehož podíl na celkových dodávkách tepla dokonce klesá. Stejně tak považujeme za vážný nedostatek pomalé řešení racionalizace spotřeby tepla v bytovém hospodářství a v objektech občanské výstavby, kde stále dochází k vysokým nehospodárnostem a k plýtvání cennými zdroji energie. To vše poznáváme i ve výdajích státního rozpočtu.

S ohledem na tuto situaci se domníváme, že vláda ČSR by měla najít účinnější způsob, jak zajistit větší pozornost resortů věnovanou otázkám racionalizace spotřeby paliv a energie. Podle našeho názoru by měla ještě důrazněji postupovat při zajišťování tohoto úkolu a vyžadovat od příslušných ministrů, aby tyto úkoly řešili konkrétně a komplexně je zajišťovali v plánech v úzké součinnosti s Českou plánovací komisí a ministerstvem výstavby a techniky ČSR.

K dosahování úspor paliv, energie, surovin a materiálů, ale i lidské práce mohou významně přispět technické normy. Z řady příkladů, uváděných při projednávání návrhu státního rozpočtu ve výborech ČNR však vyplývá, že zatím naše Československé státní normy, oborové normy a technické podmínky tuto funkci zcela neplní a není málo případů, kdy z tohoto hlediska působí negativně. Považujeme za nutné, aby Úřad pro normalizaci a měření a příslušné resorty zabezpečily takové operativní revize norem, které by zajistily plný soulad norem s uvedenými požadavky a aby plně odpovídaly našim ekonomickým možnostem a podmínkám.

Není pochyb o tom, že naše rozsáhlá investiční výstavba, jejíž rozestavěnost snad nemá obdoby v celém světě, umožnila v minulosti a umožňuje v současnosti vybudovat úctyhodný průmyslový potenciál, uvést do provozu veliké množství bytů, škol, zdravotnických zařízení, vybudovat mnoho kilometrů dálnice, zajistit opravy silnic, takže naše dnešní silniční sít má velmi dobrou úroveň, atd. To svědčí o určitých úspěších v naší investiční výstavbě. Úspěchy by však mohly být mnohem větší, kdyby byla všemi resorty a krajskými národními výbory plně a včas realizována mnohá opatření předpokládaná závěry sjezdů KSČ, zasedání ÚV KSČ i vlád, zaměřená na odstranění existujících nedostatků v investiční výstavbě. Zatím místo konkrétních a hlavně účinných opatření stále jen konstatujeme přetrvávající problémy, což samozřejmě mnoho nevyřeší.

O nevyužívaných možnostech svědčí především to, že národní důchod ČSR se zvyšuje pomaleji než prostředky vkládané do investiční výstavby. Vytvořený národní důchod připadající na 1 Kčs výrobních základních prostředků se stále snižuje a v roce 1979 bude index proti roku 1975 asi 90 %. Tím se snižuje účinnost fondů.

Efektivnost investiční výstavby by značně zvýšilo zejména to, kdyby se konečně podařilo výrazně snížit průměrnou dobu výstavby na úroveň normované doby a zastavit růst rozpočtových nákladů staveb. Je třeba skoncovat se stále se opakujícími a kritizovanými snahami dostat stavby do plánu za každou cenu s vědomím, že v průběhu výstavby se podaří dosáhnout zvýšení rozpočtových nákladů a prodloužení výstavby.

Bylo by také třeba provést taková účinná opatření, aby u všech staveb v době jejich uvedení do provozu byly dosahovány technickoekonomické parametry předpokládané projektem. I to snižuje efektivnost výstavby, nehledě na to, že obvykle k dosažení těchto parametrů /pokud je jich vůbec kdy dosaženo/ je třeba vynaložit velmi mnoho dodatkových investic. Takové stavby jsou také jen málokdy na nejvyšší technické úrovni. Pak pochopitelně je dosahovaná produktivita ve srovnání se světovými špičkami nízká a velmi znesnadňuje konkurenční schopnost našich výrobků.

Ze zkušeností z volebních obvodů každý z nás ví, že se v této oblasti projevuje řada protispolečenských přístupů a nešvarů. Podle předpisů se k investičním záměrům má vyjadřovat velmi mnoho míst, ale na druhé straně se stanovisek těchto objektivních orgánů při rozhodování vždy nedbá, přestože jde o závažné připomínky k záboru zemědělské půdy, často té nejúrodnější, k veterinárním a hygienickým požadavkům apod.

Architektonické řešení řady staveb je příliš impozantní, drahé a rozhodně nepřijatelné v současných ekonomických podmínkách /zřejmě ale nepřijatelné nikdy/. Při schvalování studií a projektů by proto i této otázce měli věnovat odpovědní pracovníci resortů a krajských národních výborů velkou pozornost.

Velmi bychom doporučovali, aby vrcholné kontrolní orgány a jiné ústřední odpovědné orgány se pravidelně zúčastňovaly jednání investičních komisí okresních a krajských národních výborů a usměrňovaly investiční náklady.

S efektivností vynakládání rozpočtových a plánovaných prostředků velmi úzce souvisí otázky jakosti a technické úrovně výrobků, jimiž zabezpečuje naše výroba zahraniční i vnitřní obchod.

Od počátku 6. pětiletky dochází ke stále rychlejší a rozsáhlejší výrobkové inovaci a neustále se zvyšuje hodnota vyrobených nových výrobků i jejich podíl na celkové hodnotě výroby zboží. Při tomto příznivém vývoji je však zarážející velmi nízký podíl hodnoty nových výrobků technicky pokrokových, který v 1. pololetí 1979 představoval v celostátním měřítku jen 1 % z celkové výroby zboží a v resortech řízených vládou ČSR dokonce jen 2,5 promile. Považujeme za nezbytné zaměřit veškerou pozornost na zlepšení situace v této oblasti, stejně jako na radikální odstranění stále vysokých ztrát, způsobených nekvalitní výrobou. Na čtyři sta miliónů Kčs nás ročně v ČSR stojí náklady na reklamace a ztráty z vadných výrobků dosahují ročně více než 1 miliardu Kčs! Přicházíme tím nejen o finanční zdroje, ale také o cenné materiály a lidskou práci, jež byly na tyto reklamované a zmetkové výrobky vynaloženy.

Z hlediska efektivnosti není bez zajímavosti, že i přesto, že vývoj technické úrovně výrobků a jejich jakosti není nejpříznivější, dále roste cenové zvýhodnění poskytované za výrobky zařazené do 1. stupně jakosti, technicky pokrokové, módní a luxusní výrobky. Znovu se potvrzuje, že bude třeba změnit mírná měřítka pro přiznávání cenového zvýhodnění, která jednak neváží na docilované franco-ceny v zahraničí a jednak umožňují, aby u módních a luxusních výrobků bylo relativně snáze dosahováno cenového zvýhodnění proti technicky pokrokovým výrobkům. To umožňuje některým podnikům poměrně snadno docilovat v podstatě ne plně zasloužených přínosů.

Uvítali jsme, že v zájmu zvýšení kvality výrobků byly zavedeny ekonomické nástroje, zajišťující nezapočítávání reklamované výroby do objemu produkce. V poslední době však u řady výrobků značně roste podíl reklamací a vývoj mezd předbíhá vývoj produktivity práce. Vláda a příslušná ministerstva by se tímto problémem měly vážně zabývat. Měly by najít daleko účinnější nástroje podněcující růst kvality výrobků a zainteresovanost pracujících na jejím dosažení, ale zajišťující současně disciplínu ve mzdové oblasti ve vztahu k efektivním výkonům a odstraňující existující nivelizaci v odměňování.

Významná úsporná opatření, k nimž vláda přistupuje a promítá do státního rozpočtu na příští rok, plně podporujeme, i když jsme si vědomi, že rozhodujícím činitelem růstu zdrojů je zvyšování efektivnosti výroby. Úsporná opatření budou vyžadovat, aby byla realizována bezezbytku v té struktuře, v jaké jsou do státního rozpočtu založena. To ovšem znamená, aby nebylo možno nalézt cesty, jak je obejít a jak se případně snažit převádět prostředky z nečerpaných položek do položek, kde se nejvíce promítají úsporná opatření. Rovněž bude třeba zamezit přetrvávající praxi, kdy se snaží mnohé orgány a organizace za každou cenu vyčerpat rozpočtované a plánované prostředky často jen proto, aby byl základ pro následující plánovací rok vyšší. Indexový způsob plánování byl již mnohokrát odsouzen, ale v praxi a v hlavách některých vedoucích a jim podřízených hospodářských pracovníků přetrvává stále.

V souvislosti s realizací úsporných opatření však požadujeme, aby se neprojevila zvýšením statistických a účetních výkazů a sledovaných údajů o dosažených úsporách. Připomínáme zejména Českému statistickému úřadu, ministerstvu financí a všem plánovacím centrálním orgánům, aby tento požadavek respektovaly a aby i v této oblasti postupovaly maximálně úsporně.

Velké úkoly z hlediska upevnění státní disciplíny při zajišťování maximální hospodárnosti budou i nadále mít kontrolní a revizní orgány. Jistě by bylo ideální, kdyby se všichni hospodářští pracovníci chovali tak, aby tyto orgány nemusely konstatovat žádné přestupky proti platným předpisům, proti kvalitě, proti zásadám cenové tvorby apod. Dosavadní skutečnosti jsou však zcela jiné. Například z výsledků cenových kontrol z minulosti, ale i v I. pololetí tohoto roku až příliš jasně vyplývají snahy mnohých podniků po bezpracném zisku, ať jsou už vědomé či z neznalosti. V obou případech jde o narušování státní disciplíny.

Za poslední roky se na úseku řízení a správy v socialistickém sektoru v ČSR výrazně zvýšil počet pracovníků o několik desítek tisíc lidí, aniž by se zvýšila efektivnost ekonomiky. Přitom počet pracovníků v kategorii dělníků a techniků klesá.

Vládní usnesení ke státnímu rozpočtu na rok 1980 proto uložilo snížit v průběhu roku 1980 systemizované, resp. plánované stavy pracovníků a počty technickohospodářských pracovníků ve všech orgánech a organizacích, a to diferencovaně.

Plně s tímto opatřením souhlasíme, předpokládáme však, že bude doprovázeno promyšlenou vysokou racionalizací a snížením neúčelných administrativních prací a povede k postupnému odstraňování velmi nezdravého administrativního řízení. Takový přístup, vedoucí přes racionalizaci k dalším úsporám pracovních sil, se musí stát trvalým úkolem a trvalou metodou práce na všech pracovištích. Administrativní snižování počtu pracovníků bez omezování administrativy a bez zvýšení výkonnosti řídícího a správního aparátu, by v žádném případě nevedlo k žádoucímu cíli. Současně musí být zajištěno, že řídící a správní aparát bude pracovat tvůrčím způsobem, iniciativně, opírat se o masy pracujících a rozhodovat s vysokou znalostí svěřené problematiky. V čele takto vytyčeného úkolu musí jít ústřední orgány a jejich představitelé, kteří si musí průběžně prověřovat účelnost existujících výkazů, předpisů, vyhlášek a jiných nositelů administrativních prací.

Soudružky a soudruzi,

uvedené některé vybrané závažné problémy a nedostatky, přetrvávající v naší ekonomice, snižují její efektivnost. Bylo by třeba, aby odpovědné řídící orgány a celá vláda ČSR vynaložily maximální úsilí k odstranění těchto, ale i řady dalších nedostatků, jež odezní v rozpravě, případně, jež byly formulovány na předchozích schůzích výborů i pléna České národní rady v tomto roce.

To by umožnilo, abychom docilovali při budování socialismu v naší vlasti ještě větších úspěchů než dosud. A přitom není pochyb o tom, že docílené úspěchy jsou veliké. Stačí jmenovat vybudování rozsáhlé materiálně technické základny a její trvalé rozšiřování, humánní zdravotní péči o naše obyvatelstvo, rozvoj školské soustavy, dosaženou vysokou životní úroveň, velkoryse pojatá sociální zabezpečení atd. Oč by ale mohly být úspěchy vyšší, kdyby se nám současně a plynule dařilo odstraňovat existující a nově se objevující problémy a nedostatky, které náš rozvoj brzdí a dosahování vytyčených cílů oddalují.

Soudružky a soudruzi,

státní rozpočet na rok 1980, který dnes projednáváme, je vysoce náročným finančním programem, který lze úspěšně realizovat jen při trvalém, důsledném a komplexním řešení všech věcných problémů, jež provázejí ekonomický rozvoj ČSR, a to v duchu závěrů 14. zasedání ÚV KSČ z prosince 1979.

Vzhledem k tomu, že předložený návrh státního rozpočtu na rok 1980 zajišťuje další rozvoj naší společnosti, další rozvoj ekonomiky, plnění náročných úkolů národních výborů a tím udržení vysoké životní úrovně a zajištění sociálních jistot obyvatelstva, doporučuji z pověření výborů České národní rady, aby Česká národní rada schválila vládní návrh zákona ČNR o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1980 /tisk 78/ ve znění předloženém vládou ČSR.

Vysoká náročnost realizace záměrů státního rozpočtu a státního prováděcího plánu na rok 1980 však bude vyžadovat ještě ostřejší ekonomický tlak na růst objemu finančních zdrojů, ještě efektivnější využití a hospodárnější vynakládání všech prostředků, než jsme až dosud byli zvyklí. Bude ale vyžadovat také trvale přísnou kontrolu účelnosti čerpání všech rozpočtových prostředků a vyvozování osobních postihů při jakémkoli narušení státní disciplíny v této oblasti.

Stejně tak bude vyžadovat, aby každý poslanec České národní rady na svém pracovišti /mimochodem - 48,5 % poslanců pracuje přímo v materiální výrobě/ a ve svém volebním obvodě bojoval za přísnou hospodárnost a čerpání rozpočtových a plánovaných prostředků, a tak napomáhal k realizaci státního rozpočtu a státního prováděcího plánu na rok 1980 a k realizaci úsporných opatření vlády ČSR k nim přijatých. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Smolovi za zpravodajskou zprávu.

Soudružky a soudruzi, navrhuji, aby Česká národní rada zvolila pro přípravu svého usnesení k tomuto bodu pořadu pětičlennou návrhovou komisi ve složení: předseda komise - posl. Josef Smola, členové poslanci - dr. Marie Patejdlová, Jan Nezval, Jiří Fleyberk, Petr Krátký.

Jsou nějaké připomínky k tomuto návrhu? /Nikdo se nehlásil./ Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s návrhovou komisí v uvedeném složení, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je zvolena návrhová komise.

Přerušuji nyní schůzi na 30 minut.

/Schůze byla přerušena v 10.25 hodin a opět zahájena v 10.55 hodin./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady.

Nyní přistoupíme k rozpravě o státním rozpočtu ČSR na příští rok a o rozpočtovém určení výnosu některých úplat ve vodním hospodářství.

Do rozpravy se zatím přihlásili poslanci: Jaromír Plíva, Jiří Fleyberk, Zdenka Slámová, dr. Václav Zýka, Zdena Žáková, Jan Břicháček, Anastázie Slavíková, Karel Dohnálek, ing. Jiří Čurda, Marie Kochtová, Jiří Hrdlička, Helena Veverková a ing. Jaroslav Horák.

Prosím prvního přihlášeného řečníka, poslance Jaromíra Plívu, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Jiří Fleyberk.

Poslanec Jaromír Plíva: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, každý rok při projednávání návrhu rozpočtu ministerstva stavebnictví ČSR hodnotíme, jak se podařilo resortu i jeho podřízeným organizacím zajistit úkoly stanovené XV. sjezdem KSČ, VI. plenárním zasedáním ÚV KSČ ke stavebnictví i ročními plány 6. pětiletky. Z našich dřívějších jednání vyplynula řada doporučení ministerstvu stavebnictví, jiným resortům a v některých případech i k jednotlivým členům vlády, kdy jsme žádali odstranění nedostatků, které se v investiční výstavbě řadu let opakují. Považujeme proto za nutné vracet se znovu k některým poznatkům z poslaneckých průzkumů i k našim dřívějším doporučením, protože se domníváme, že ne na všech úrovních jsou brána vážně a nebo jsou opatření prováděna zdlouhavě a nedůsledně.

Pravidelně se zabýváme výstavbou hl. města Prahy. Letošní situace ve výstavbě bytů je krajně neuspokojivá. Převážná část z 11 tisíc bytů bude předávána až v posledních týdnech tohoto roku. To se musí nezbytně projevit jak v nízké kvalitě odevzdávané práce, tak i ve zbytečných nákladech za přesčasovou práci i odstraňování kolaudačních závad. Podstatně horší je situace v technické i občanské vybavenosti, kde pro neplnění úkolů se stávají národní výbory i poslanci terčem ostré kritiky občanů. Z popudu MV KSČ v Praze byl svolán aktiv stavařů, který se zabýval problémy vzniklými při výstavbě hlavního města s cílem najít východisko ze současné, krajně nepříznivé situace. Příklady Metrostavu, Pozemních staveb České Budějovice při výstavbě Národního divadla a další ukazují, že při dobré organizaci práce lze úkoly plánu zajišťovat.

V souladu s cíli efektivnosti národního hospodářství v investiční výstavbě hovoří se v závěrech XV. sjezdu KSČ o rekonstrukci závodů. Toto však nikdo a především Česká plánovací komise nebere vážně na vědomí. Pro tuto oblast nebyly dodnes vyčleněny stavební kapacity. Stavaři o tuto činnost nemají zájem, protože jiní to ukazatele produktivity neumožňují. Stavíme proto raději nové závody a zabíráme zemědělskou půdu, které máme nedostatek. Běžná praxe v zahraničí je, že se u 2/3 podniků provádí rekonstrukce a pouze 1/3 se staví nová. U nás je praxe opačná. Stejná situace je u bytové výstavby, kde modernizace bytového fondu je velkým zdrojem investičních úspor.

Ukazuje se, že z nově postavených bytů připadá více než polovina na krytí úbytku bytů. To by znamenalo, že jen formou nové bytové výstavby by se existující bytový fond obnovil asi za 70 let. Vyvstává proto nutnost kromě reprodukce bytového fondu novou výstavbou přikročit i k ostatním formám, především modernizaci bytového fondu.

Zkušenosti NDR, kde modernizace již několik let je součástí plánu bytové výstavby ukazuje, že právě touto formou lze obohatit bytový fond o byty jiné struktury, velikosti a v jiném prostředí než je sídlištní stereotyp. Modernizaci bytů se věnuje veliká pozornost v NSR, Francii a Anglii, ale také v Leningradě a ostatních sovětských městech. Připravuje se modernizace i v Polsku a Maďarsku. Také u nás již několik let o modernizaci jednáme, jsme si vědomi její důležitosti, praktické výsledky nás však nemohou uspokojovat. Proč je tomu tak?

Modernizační proces postupuje pozvolna, protože se modernizují hlavně domy s převahou bytů III. a IV. kategorie. Produktivita práce je při vylepšování bytového fondu téměř poloviční oproti kompletní bytové výstavbě. Převažuje manuální práce. Proto také nejsou dodavatelé, kteří by se tohoto úkolu chopili tak, aby modernizační proces postupoval rychlejším tempem než je tomu doposud a tak celá tíha zatím spočívá na podnicích místního stavebnictví.

V čem tato nepopularita tkví? Práce, které se vyskytují, jsou stále ještě přes řadu nových technologií, které byly vyvinuty, na nízkém stupni mechanizace a prefabrikace. Používají se jen prefabrikovaná jádra sociálního zařízení, příčky ze sádrokartonových desek a stropy ze spřažených nosníků a vlnitého plechu. Ostatní práce vyžadují práci lidských rukou, která se nedá v dohledné době odstranit. Tam, kde jsou menší úpravy, se provádí modernizace bez vystěhování uživatelů bytu, u modernizačního procesu vyššího řádu je však nutno uživatele bytu vystěhovat, a to vyžaduje poskytnutí náhradních bytů. Jako spojité nádoby se ukazuje vazba - čím rychleji dokážeme realizovat modernizaci, tím méně náhradních bytů budeme potřebovat a tím více bytů můžeme modernizovat.

Při modernizačním procesu je nutné zajistit i materiálovou základnu. Jsou to nejen hlavní stavební materiály, ale především zařizovací předměty, sociální jádra, kuchyňské linky, elektrické bojlery a hlavně instalační materiál, neboť se obvykle provádí výměna veškerých rozvodů. Největší potíže jsou s výměnou oken, která jsou atypická a není dodavatel, který by je vyráběl.

Dalším problémem ovlivňujícím rozsah modernizace jejich zařazení do plánu financování a úprava nových požárních předpisů, které modernizačnímu procesu neprospívají. Při porovnání nákladovosti nového kytu prováděného dodavatelským a modernizovaným způsobem docházíme k těmto výsledkům: Náklad na nový byt ve státní výstavbě vychází v průměru 2200 Kčs na 1 m čtvereční užitné plochy. Na modernizovaný byt se pohybuje v průměru od 1120 do 1810 Kčs, tj. 51 - 82 % nákladů na nový byt. Z hlediska ekonomického musíme přihlížet ještě k tomu, že modernizačním procesem se nezabírá zemědělská půda a nevzniká celá skupina nakladu, které s sebou nese rozšiřování měst na nové plochy. Je však nutné si uvědomit, že i při modernizačním procesu se vyskytnou případy, kdy některé inženýrské sítě nebudou postačující a bude je třeba nahradit novými nebo vybudovat např. teplovody, plyn. Ve většině případů jsou tyto inženýrské sítě dnes již zastaralé pro současnou potřebu a bylo by je nutno vyměnit bez ohledu na prováděnou modernizaci.

Soudružky a soudruzi, modernizaci bytového fondu nelze chápat jako jednorázovou akci, ale musí se stát součástí reprodukce bytového fondu. Je třeba se zamyslet nad stavem starého bytového fondu, který u nás a hlavně v Praze a ve velkých městech je, co s ním provedeme. Nemůžeme zbořit Staré Město, Malou Stranu nebo Vinohrady plošnou asanací, ale musíme cílevědomě začít s modernizačním procesem tak, abychom zachránili a zachovali tyto kulturní hodnoty.

Proto otázka modernizace nemůže být stavěna jako úkol jen před bytové organizace a stavební podniky. Je třeba, aby všechny ústřední orgány ČSR - i federální - se zamyslely nad tím, co je třeba udělat, aby modernizace šla lépe kupředu. Je nutné prověřit celou oblast předpisů a norem, zda neobsahuje nadměrné požadavky, je nutné zajistit materiálně výrobkovou základnu i dodavatelské kapacity. Zkušenosti z NDR by měly být pro nás vzorem. Jen společné úsilí všech orgánů může zajistit tyto cíle, které pro modernizaci vytyčuje usnesení vlády č. 287 s pozitivním dopadem na ekonomiku národního hospodářství ČSR. Děkuji za pozornost. /Potlesk./


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP