Pátek 31. března 1978

 

Pokračování 7. schůze ČNR

31. 3. 1978

/Přerušenou schůzi České národní rady zahájil její předseda Evžen Erban v 9.00 hodin./

Přítomni:

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, František Toman a JUDr. Čestmír Adam

Členové vlády České socialistické republiky

místopředseda vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr výstavby a techniky ing. František Šrámek, ministr stavebnictví Karel Polák, ministr obchodu ing. Antonín Jakubík, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr Rostislav Petera a ministr prof. ing. Karel Löbl, DrSc.

183 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře ČNR její vedoucí JUDr. Alois Klumpar

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou 7. schůzi České národní rady. Dovolte mi, abych v naší schůzi srdečně přivítal přítomné členy vlády České socialistické republiky a současně omluvil předsedu vlády soudruha Josefa Korčáka, který jako hostitel má důležité úkoly mimo Prahu. Má zde svého hosta, předsedu vlády Severního Porýní-Vestfálska.

Srdečně vítám mezi námi také představitele Svazu českých dramatických umělců a další pracovníky kultury, jakož i představitele ústředních úřadů a další hosty.

Budeme pokračovat v projednávání pořadu 7. schůze.

Druhým bodem pořadu je

II

Společná zpráva výborů České národní rady, kulturního a školského, ústavně právního a pro národní výbory a národnosti k vládnímu návrhu zákona České národní rady o divadelní činnosti

Z pověření vlády České socialistické republiky odůvodní návrh zákona ministr kultury ČSR doc. JUDr. Milan Klusák, CSc. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr kultury ČSR doc. JUDr. Milan Klusák, CSc.: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vláda České socialistické republiky vám dnes předkládá k projednání návrh nového znění zákona České národní rady o divadelní činnosti. Zabývá se profesionálním i ochotnickým divadelnictvím jako celkem a má nahradit v celém rozsahu zákon č. 55 z 31. října 1957. Za uplynulých více jak dvacet let splnil dosavadní zákon své poslání. Vývoj naší společnosti, jejího státoprávního uspořádání i vývoj samotného divadelnictví, si vyžadují přijetí nové právní úpravy. Zkušenosti svědčí o tom, že bez dobrých právních norem, odpovídajících aktuálním potřebám, nelze dobře naplňovat úkoly a odpovědnosti socialistického státu v žádné oblasti.

Jestliže v současné době předkládáme České národní radě návrh nového divadelního zákona, není tomu tak náhodou. Již na počátku naší socialistické kulturní revoluce byl několik měsíců po Vítězném únoru 1948, při vytváření legislativně právních podmínek pro budování socialistické kultury, přijat jako první právě divadelní zákon.

Tehdy jej v Národním shromáždění zdůvodňoval profesor Zdeněk Nejedlý mimo jiné těmito slovy: "Divadlo je jistě ze všech umění nejmocnějším instrumentem. Už tím, že předvádí skutečný život živými lidmi a že se obrací ke všem smyslům člověka, dává mu neobyčejnou působnost. Není také náhodou, že je to nejlidovější umění, působící navíc i na nejširší vrstvy národa." Tato slova platí jistě i dnes. Uplynulých třicet let se vším novým co přineslo i pro život a tvorbu dramatického umění obohacuje a dále soudobě rozvíjí jejich obsah a smysl.

Divadlo je odevždy uměním syntetickým, zahrnujícím v sobě vedle své vlastní specifiky i oblast literární tvorby, hudby i výtvarného umění. V tomto století se postupně stalo základnou i pro rozvoj valné části umělecké tvorby ve filmu, rozhlasu a televizi. Je pro ně nejen základnou uměleckých kádrů, ale současně i významnou školou dramatickou, z níž ostatní mladší dramatická odvětví čerpají trvalá a hluboká poučení a ve vzájemném ovlivňování dále společně rostou.

I historický vývoj celé naší kultury, od obrození přes buržoazní republiku až po období rozvoje socialistické kultury, svědčí o mimořádném postavení divadla v životě našeho národa. Divadlo bylo jedním z předních iniciativních sil našeho obrození, jedním z významných nástrojů uvědomování českého národa, vývoje jeho kultury i celého společenského života. V divadelní avantgardě z období před druhou světovou válkou máme dodnes vzory umění zdravě angažovaného, politicky účinného i národně svébytného a ve svém pokrokovém úsilí internacionálního. Díky svým pokrokovým tvůrcům se naše divadlo stalo aktivním činitelem v ostrých předválečných třídních zápasech proletariátu proti buržoazii a v historickém a obětiplném boji našich národů proti fašismu a za osvobození naší vlasti z nacistické okupace. Právě v těchto zápasech se upevnily dávné vztahy s pokrokovým světovým divadelnictvím a především s divadelnictvím Sovětského svazu přerostly v trvalou družbu. Vyrostly v nich umělecké generace, které v podmínkách osvobozené země a s uvolněním tvůrčích sil lidu ve vítězné socialistické revoluci, dovedly naše divadelní umění k novému socialistickému rozkvětu.

Současný úspěšný rozvoj celé naší společnosti vytváří dobré politické i ekonomické předpoklady pro plodný rozvoj umělecké tvorby i jejího uplatňování ve všech oblastech kultury a umění. Naše divadelnictví zaujímá v tomto procesu důstojné a aktivní místo, uvědoměle rozvíjí své bohaté tradice, vychází ze zkušeností minulých zápasů a tvoří naše soudobé divadlo jako součást úsilí našeho lidu o vybudování rozvinuté socialistické společnosti.

Naši divadelníci spolu s celou tvůrčí frontou se rozhodně vypořádali s pravicovými a elitářskými tendencemi a názory, vnášenými i do této oblasti v šedesátých letech a vystoupili proti těm, kteří ještě v loňském roce se pokoušeli zpochybňovat či znevažovat úspěchy, jichž naše společnost i kultura dosáhly. Připojili svůj hlas k dnes již historickému provolání Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, jež zaznělo v lednu 1977 z Národního divadla. Podstatné je, že výzva našla svou odezvu v tvůrčí práci, jejíž výsledky se projevily v úspěšných divadelních představeních, na festivalech a přehlídkách na počest 60. výročí Velkého října a 30. výročí Vítězného února. Jak chtějí naši divadelníci dále rozvíjet své umění na socialistických principech, jak řešit aktuální tvůrčí problémy, ukázaly sjezdy českých i slovenských uměleckých svazů, které připravily půdu k soustředění sil československých umělců ke společné práci a programové součinnosti v nových federálních svazech.

Tento pozitivní vývoj naší kultury a umění je především výsledkem cílevědomé péče ústředního výboru KSČ a jeho orgánů, které se soustavně zabývají aktuálními problémy rozvoje a podpory práce tvůrčí inteligence a jmenovitě divadelnictví. Všestrannou pozornost těmto otázkám věnují i státní orgány, které přispívají k zajištění neustále lepších podmínek pro hodnotnou divadelní kulturu. Vláda ČSR se pravidelně zabývá otázkami práce divadel a usiluje i o rozvoj a modernizaci jejich materiálně technické základny. Velkorysá rekonstrukce historické budovy Národního divadla je toho dokladem.

Za léta socialistické výstavby vznikla u nás nejen jedna z nejhustších divadelních sítí, ale také jedna z nejpestřejších co do různosti divadelních žánrů. Tato síť je stálá, odpovídá potřebám kulturního vyžití obyvatel a návštěvníků hlavního města i krajů, nemění se rok od roku, jako je tomu v kapitalistických státech, kde krizové jevy se promítají velmi citelně právě do oblasti kultury. Je to zřejmé například v řadě západoevropských zemí i v USA na každoročních úbytcích v počtech souborů, které, aby se udržely, často ustupují k zcela bezduchému a podřadnému repertoáru. Plánovité ekonomické zajištění našich divadel vytváří bezpečnou základnu pro skutečné tvůrčí úsilí o díla vysokých uměleckých hodnot, která jsou díky péči státu přístupná nejširším vrstvám obyvatelstva. V průměru vynakládá náš stát přes 40 Kčs na každou prodanou vstupenku.

Návrh nového zákona vychází z potřeb a zájmů vyspělé socialistické společnosti, z aktivní role, kterou v této etapě socialistické umění a především divadlo je povoláno sehrávat při utváření osobnosti socialistického člověka a způsobu jeho života. Jde o to, aby nový divadelní zákon vytvářel příznivé podmínky pro dynamický rozvoj profesionálního i ochotnického divadla a stal se účinným nástrojem jejich ovlivňování a řízení v souladu s kulturní politikou KSČ a socialistického státu.

Jedním z nejdůležitějších přínosů nového zákona je vymezení pravomoci a odpovědnosti jednotlivých stupňů státní správy při řízení divadelní činnosti a úprava vzájemných vztahů mezi ministerstvem kultury ČSR a národními výbory. Tato ustanovení jsou formulována na základě dlouholetých zkušeností, ověřených praxí při řízení divadel v souladu s ustanoveními zákona o národních výborech. Každému stupni je stanoven takový rozsah odpovědnosti a pravomoci, který odpovídá jeho společenskému postavení a poslání.

Návrh zákona důsledně respektuje zásadu, že odpovědnost za jejich řízení a správu náleží krajským národním výborům, takže řízení všech divadel kromě Národního divadla, svěřuje krajským národním výborům a Národnímu výboru hlavního města Prahy.

Navrhovaný zákon vychází z toho, že velmi významnou pomoc při řízení divadel bude krajským národním výborům poskytovat ministerstvo kultury ČSR za pomoci svých odborných institucí a za aktivní spolupráce Svazu českých dramatických umělců. Na rozdíl od dosavadní praxe bude ministerstvo pomáhat krajským národním výborům svými konzultacemi při vyhledávání a jmenování ředitelů a ostatních vedoucích pracovníků divadel, bude se nadále podílet na zabezpečování jejich dalšího vzdělání i na vytváření repertoárů apod.

Navrhovaný zákon zcela nově řeší oblast ochotnického divadla, a vychází ze zájmu, který má socialistický stát na rozvoji zájmové umělecké činnosti pracujících, směřuje k podpoře a aktivní práci se zřizovateli ochotnických souborů a svými ustanoveními vytváří předpoklady pro účinnější spolupráci státních orgánů a společenských organizací v této oblasti, umožňuje široce rozvíjet jejich kulturně výchovné poslání.

Na rozdíl od dosavadního zákona ovlivní nový zákon účinněji praxi při pořádání veřejných divadelních představení, způsob státního dohledu na tato představení i organizování tzv. mimodivadelní činnosti divadelních umělců. Současně umožní jak na podkladě této mimodivadelní činnosti, tak v rámci sítě státních divadel, existenci a vznik nových divadelních skupin a souborů.

K navrhovanému zákonu připravuje ministerstvo prováděcí předpisy, z nichž bude vyhláška k provedení všech zmocňovacích ustanovení obsažených v § 38 návrhu zákona předpisem obecně závazným.

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam./

Další dva prováděcí předpisy se budou týkat orgánů státní správy a divadel, stanovení sítě divadel a předpisu pro sestavování, projednávání, schvalování a kontrolu plnění dramaturgických plánů divadel a krajských agentur.

Vládní návrh zákona České národní rady o divadelní činnosti je v zásadě shodný s návrhem předkládaným Slovenské národní radě. Některé dílčí odlišnosti obou návrhů nejsou podstatného významu, vyplývají především z odlišného systému řízení profesionálních divadel a krajských agentur, které jsou na Slovensku v přímé působnosti ministerstva kultury SSR. Jednotnost právní úpravy bude rovněž další podporou a povzbuzením pro zdárně se rozvíjející součinnost a společné tvůrčí úsilí českého a slovenského divadelnictví.

Návrh zákona je zpracován v duchu vysokých nároků, které klade socialistická společnost na kulturu a umění, v souladu s jejich posláním. Z toho vyplývají vysoké požadavky na ideově uměleckou úroveň divadelní tvorby, dramaturgii divadel, práce režisérů i herců a všech pracovníků uměleckých provozů. Schválením nového zákona ČNR o divadelní činnosti vytváří socialistický stát příznivé právní podmínky pro další úsilí a rozvoj divadelního umění a pro uplatnění tvůrčí svobody umělce. Proto klade velký důraz na postavení a poslání divadelních umělců. Jsme si vědomi, že budoucnost divadla je v mladé generaci, a proto společně s ministerstvem školství ČSR věnujeme stálou pozornost rozvoji našeho uměleckého školství, usilujeme o jeho zdokonalování a vytváření podmínek pro umělecký růst mladých umělců, neboť především herci a režiséři, jejich píle a talent a jejich socialistické uvědomění rozhodují o úspěších divadelní kultury. V souhrnu nám jde hlavně o to, aby se na našich divadlech hrály vskutku hodnotné hry, aby se hrály dobře a aby byly plně navštěvovány spokojenými a stále početnějšími diváky, zejména z řad dělnické třídy a mládeže.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem výborům České národní rady, které se projednáním návrhu divadelního zákona svědomitě a pečlivě zabývaly a jejichž připomínky a náměty - s nimiž jsme vyslovili již při jednání ve výborech souhlas - účinně přispěly k zdokonalení jeho znění.

Jsme přesvědčeni, že přijetí divadelního zákona se stane nejen příležitostí ke zdokonalení řízení, pro zvládání stávajících problémů, ale současně podnětem k rozvoji tvůrčí aktivity divadelních umělců i členů ochotnických souborů za vysokou úroveň divadelního umění v duchu náročnosti, se kterou o tvůrčí práci celé umělecké fronty hovořil XV. sjezd Komunistické strany Československa.

Žádám vás proto, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, z pověření vlády České socialistické republiky o projednání a schválení zákona České národní rady o divadelní činnosti. Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji ministru kultury soudruhu dr. Klusákovi za odůvodnění návrhu. Zpravodajem je zasloužilý umělec poslanec Zdeněk Míka. Prosím, aby se ujal slova.

Společný zpravodaj poslanec Zdeněk Míka: Soudružky a soudruzi poslanci, i na půdě České národní rady bylo již mnohokrát zdůrazněno jak představiteli vlády ČSR, tak i orgány ČNR, jakou nezastupitelnou funkci v rozvoji socialistické společnosti má umění. Svými výrazovými prostředky, které působí především emocionálně, se zúčastňuje významně formování lidské osobnosti, zvláště pak mravních kvalit a estetických potřeb člověka.

V historii českého národa má své zvláštní místo mezi všemi druhy umění právě divadlo. Ono bylo tím nejmasovějším prostředkem, lidovou tribunou při formování českého národního uvědomění, při přípravě národa k boji za jeho sebeurčení. Stovky divadelních nadšenců bez potřebného vzdělání, zato však se zaníceným srdcem, putovali od města k městu, od vesnice k vesnici, aby tam všude zapalovali srdce prostých lidí pro myšlenku společenského pokroku, Téměř vždy končili svou více než chudou existenci zcela fyzicky vyčerpáni, bez hmotných prostředků potřebných k uhájení skromného života, jehož ztrátou často platili tvrdou daň společenskému řádu, v němž žili. Z jejich nadšení však vyrostly jedinečné demokratické, pokrokové tradice našeho českého divadla. Jedním z mnoha viditelných důkazů je i vybudování Národního divadla, které vyrostlo doslova z obětavého nadšení prostých lidí. Právem se skví nad jeho jevištěm hrdý nápis Národ sobě.

Pokrokové, demokratické, revoluční tradice českého divadla se rozvíjely i v průběhu ostrých třídních bojů v období buržoazní republiky. A bylo proto zcela samozřejmé a zákonité, že nejvýznamnější umělci českého divadla stáli v té době v řadách KSČ a bojovali svou tvorbou za změnu společenského řádu ve spravedlivější řád socialistický. Bylo však příznačné pro českou buržoazii, která se tak ráda oháněla národními zájmy, že teprve 12 let po vzniku samostatného československého státu bylo Národní divadlo, tento monument české kultury, převedeno do péče státu. Ostatní divadla byla v rukou soukromníků a nanejvýše bývala čas od času tzv. velká zemská divadla podpořena milodary ze stolu vládnoucí buržoazie. Po celou dobu trvání první republiky platil pro české divadelníky tzv. divadelní řád z roku 1850, tedy z dob tuhého, hluboce reakčního bachovského absolutismu.

Teprve po osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou upravily poměry našeho divadelnictví dekrety tehdejšího ministerstva školství a osvěty vedeného velikánem české kultury Zdeňkem Nejedlým, jimiž se především zrušily soukromé divadelní koncese a správa divadel přešla do rukou závodních rad. To byla prvá etapa naplňování požadavků pokrokových předválečných divadelníků, které nejvýstižněji vyjádřil pozdější národní umělec E. F. Burian heslem, které tak dráždilo českou buržoazii: "Divadlo patří těm, kteří ho vytvářejí"

Nicméně první skutečný divadelní zákon odpovídající potřebám kulturního rozvoje společnosti, která si vytkla socialistické cíle, byl projednán až po únorovém vítězství pracujícího lidu nad reakcí v roce 1948. A byl to vůbec první zákon, který obrozené Národní shromáždění schválilo. Byl také prvním zákonem, v němž stát pracujícího lidu se manifestačně přihlásil k plnému podílu na odpovědnosti za rozvoj kultury a umění v rodící se socialistické společnosti.

První divadelní zákon z roku 1948 byl pak nahrazen zákonem z roku 1957, který vycházel z vytýčených zásad decentralizace státní správy v odvětví kultury. Od té doby došlo v našem státním uspořádání k některým důležitým změnám, jako např. k přestavbě národních výborů a k federativnímu uspořádání našeho státu. Došlo také ke změnám v řízení divadel vynucených praxí. Další nedostatky tohoto zákona odhalila pak celospolečenská krize let 1968-1969.

V období sedmdesátých let se stále více a více ukazovala potřeba upevňování státní disciplíny a prosazování jednotných zásad řízení státní kulturní politiky.

Zhruba možno říci, že nedostatky dosud platného divadelního zákona spočívají v tom, že neuspokojivě formuluje poslání divadla v této etapě vývoje rozvinuté socialistické společnosti především tím, že neakcentuje v dostatečné míře jeho socialistickou orientaci. Dále potom v tom, že více méně deklarativně vyhlašuje povinnosti státu v této oblasti. Toho zneužili nepřátelé socialismu v krizovém roce 1968, kdy přisuzovali státu pouze povinnost hmotně divadla zabezpečovat, bez práva divadla účinně v socialistickém duchu řídit.

Dosavadní zákon umožňoval též existenci tzv. nestátních divadel. V praxi to znamená nebezpečí dvoukolejnosti v řízení divadel a v podstatě znesnadnění vlivu státních orgánů při prosazování kulturní politiky státu. A konečně nebyla tímto zákonem řešena otázka výkonu divadelní činnosti ve styku se zahraničím.

Návrh nového zákona ČNR o divadelní činnosti, který dnes projednáváme, byl vypracován na podkladě zásad schválených vládou ČSR 9. července 1975 s přihlédnutím ke stanovisku, které k těmto zásadám vyslovilo předsednictvo České národní rady v září 1975.

Možno říci, že tento návrh zákona důsledně vychází z principů kulturní politiky státu v podmínkách rozvinuté socialistické společnosti, tak jak je formuloval XIV. a XV. sjezd KSČ. Jeho nejvýznamnějšími rysy jsou:

- chápe české divadelnictví v duchu jeho hlubokých demokratických tradic jako celek, v němž logicky na sebe navazují a v působení na společnost se nezaměnitelně doplňují jeho dvě větve - profesionální a lidová;

- chápe divadlo jako socialistickou instituci s výchovným posláním působit na rozvoj socialistické osobnosti;

- taxativně určuje nezastupitelná práva a povinnosti jednotlivých stupňů státní správy při řízení divadel zcela v duchu zákona o národních výborech;

- zabraňuje dosud možné dvoukolejnosti v řízení divadel tím, že nepřipouští vznik a existenci nestátních divadel.

Naproti tomu zákon vytváří možnosti chápat divadlo jako organický proces, na nějž jistě bude působit zvyšování kulturní úrovně společnosti a její nároky na zlepšování a zkvalitňování divadelní sítě.

S ohledem na zabezpečení důstojné reprezentace české divadelní kultury v zahraničí upravuje návrh zákona také řízení dosavadní činnosti ve styku se zahraničím.

Je samozřejmé, že sebelepší divadelní zákon nemůže sám o sobě zaručit kvalitu umělecké tvorby, úroveň představení. Může však být účinným nástrojem v rukou socialistického státu. Tvorbu musí řešit divadelníci sami. K dosažení její vysoké umělecké a společensky účinné úrovně mají vytvořeny všechny předpoklady - zabezpečení životních jistot všech pracujících, širokou vzdělanost lidu a péči státu o prosazení socialistických hodnot v životě společnosti.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že návrh zákona nepředpokládá zřizování nových organizací ani zvyšování provozních nákladů nebo personálního vybavení divadel. Stejně tak nevyžaduje ani zvyšování stavu pracovníků na jednotlivých stupních orgánů státní správy. Výbory České národní rady věnovaly projednání vládního návrhu velkou pozornost. Ve společné zprávě doporučují provést celkem jedenáct úprav. Ve všech případech jde o zpřesnění formulací, aniž by navrhované úpravy měnily meritorně obsah a nedotýkají se tedy politického a věcného dosahu účelu zákona.

Doporučuji, aby Česká národní rada návrh zákona ČNR o divadelní činnosti schválila s úpravami navrženými v předložené zprávě. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Míkovi za zpravodajskou zprávu. Přistoupíme nyní k rozpravě o předloženém vládním návrhu zákona. Do rozpravy se přihlásili poslanci Marie Migotová, Walter Herrgesell a Vlasta Vlasáková. Uděluji slovo poslankyni Marii Migotové, připraví se poslanec Walter Herrgesell.

Poslankyně Marie Migotová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci! Vládní návrh zákona České národní rady o divadelní činnosti, který dnes projednáváme, řeší problematiku českého divadelnictví v celé šíři. Zabývá se divadlem profesionálním a současně věnuje potřebnou pozornost i divadlu ochotnickému. Upravuje novým způsobem zřizování, činnost a postavení ochotnických divadelních souborů, které přispívají k rozvíjení tvůrčích schopností našeho lidu, ve všech jeho vrstvách tím tvoří nedílnou součást socialistické kultury.

Dovolte mi, abych ze svých osobních zkušeností v práci ochotnického divadla v okrese Uherské Hradiště, hovořila o některých problémech, jejichž řešení od nového divadelního zákona je očekáváno.

Ochotnické divadelní soubory v našem okrese mají dlouholetou tradici a v minulosti pracovaly velmi aktivně. V současné době však ochotnické divadlo prochází určitou stagnací, jejíž příčiny tkví zejména u vesnických souborů v nedostatečné ideově odborné a materiální vybavenosti. Úspěšně mohou rozvíjet svoji činnost jen ty kolektivy ochotníků, které pracují při větších závodních klubech a klubových zařízeních národních výborů a mají jejich materiální podporu a potřebné technické vybavení. Za těchto předpokladů mohou pak soubory ve větší míře spolupracovat s profesionálními odborníky, zejména režiséry a scénografy. Vedle těchto souborů pracují i vesnické kolektivy ochotníků, které se o veškerou pomoc obracejí na okresní kulturní střediska. Středisko nemá v současné době pracovníka, který by po odborné stránce pomohl souborům hlavně při výběru vhodné hry.

Velkým přínosem pro ochotnické divadlo je spolupráce s profesionály. Bohužel, ne každý soubor může takovouto spolupráci využít. Je výhodná hlavně pro ty soubory, které pracují v místě profesionálního divadla nebo v jeho blízkém okolí.

Aby i ostatní soubory mohly alespoň zčásti využít této spolupráce, pořádá okresní kulturní středisko pro ochotníky odborně vedené semináře, zaměřené na výběr her a také na otázky režie, maskování, osvětlování a některé další pro divadlo potřebné informace. Jsou pořádány i dramaturgické semináře a vydávány metodické listy.

Vážným problémem na úseku ochotnického divadla je dětské divadlo. Je třeba, aby naše společnost tuto zájmovou činnost mládeže podporovala, neboť je prostředkem k rozvíjení tvořivé aktivity lidí již od mladého věku. Vedle vlastní kulturně výchovné práce působí také ideově politicky a morálně.

Výchovou dětí k lásce k divadlu vytváříme podmínky nejen pro další růst a rozvoj ochotnického divadla, ale i předpoklady pro rozvíjení vloh a schopností dětí pro profesionální divadlo.

Činnost a úroveň dětského divadla spočívá na práci pedagogických pracovníků škol. Jen na velmi malém počtu škol je práce dětského divadla systematická po celou dobu školního roku. Snad je důvodem i nedocenění práce učitelů na tomto náročném úseku zájmové činnosti dětí. Skutečností zůstává, že až na malé výjimky připravují učitelé inscenace nárazově podle potřeby či momentální situace ve škole.

Uvádím jen některé problémy, s nimiž se v práci ochotnického divadla setkáváme. Předpokládáme, že jejich řešení bude postupně možné díky nové zákonné úpravě divadelnictví. K tomu především přispěje zákonem stanovená povinnost zřizovatele, vytvářet pro činnost ochotnického souboru vhodné organizační, materiální a technické podmínky. Lze proto očekávat, že všechny života schopné soubory budou mít do budoucna předpoklady pro úspěšný rozvoj divadelní činnosti. Vedle toho i prohloubení a zkvalitnění činnosti okresních národních výborů na úseku ochotnického divadelnictví, dále povinnost ONV poskytovat odborně technickou pomoc ochotnickým souborům a pečovat o jejich společenské uplatňování a využívání nás naplňuje nadějí, že ochotnické divadlo zaznamená další rozvoj a zvýšení úrovně.

Vládní návrh zákona České národní rady o divadelní činnosti dává předpoklady pro zlepšení podmínek ochotnického divadla. Staví jej do pozice rovnocenné divadlu profesionálnímu. Proto je třeba podle mého názoru navrhovaný zákon přivítat a dát mu pro jeho přijetí plnou podporu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP