Čtvrtek 9. července 1970

/Začátek schůze v 10.02 hodin/

Přítomni:

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové dr. Ambruz, Jedlička a Toman

Členové vlády České socialistické republiky předseda vlády Korčák, místopředsedové vlády dr. Adamec a prof. Červinka, ministři ing. Lér, dr. Hamerník, doc. ing. Löbl, RNDr. PhMr. Vlček, dr. Němec, Grösser, ing. Šimon, ing. Hruzík a Urbánková

151 poslanců České národní rady podle prezenční listiny.

Z kanceláře České národní rady sekretář České národní rady dr. Vácha

Předseda ČNR E. Erban: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji 8. schůzi České národní rady.

Především vás všechny vítám a zvláště srdečně vítám mezi námi všechny ministry v čele s předsedou vlády ČSR soudruhem Josefem Korčákem.

Sděluji, že v době od poslední schůze ČNR se vzdali poslaneckého mandátu tito poslanci: Jan Aubrecht, dr. Čestmír Císař, Rudolf Pacovský, ing. Alena Pokorná, Helena Vobořilová a ing. Alois Zálešák.

Předsednictvo ČNR se ve své schůzi dne 11. června 1970 usneslo navrhnout České národní radě k projednání pořad, který je uveden na rozeslané pozvánce. Návrh pořadu, který je vám předkládán ke schválení tedy zní:

1. Zpráva generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti podle zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 147/1969 Sb., a společný návrh výboru ústavně právního a výboru pro právní ochranu občanů na usnesení ČNR k této zprávě.

Ústní zprávu podá generální prokurátor ČSR s. dr. Oldřich Dolejší.

2. Společná zpráva výboru pro plán a rozpočet a výboru pro národní výbory a národnosti k vládnímu návrhu, kterým se předkládá ČNR státní závěrečný účet ČSR za rok 1969.

Zpravodajem je posl. prof. dr. Ladislav Veltruský, CSc., výklad ke státnímu závěrečnému účtu podá ministr financí ing. Leopold Lér, CSc.

3. Společný návrh ústavně právního výboru a výboru pro právní ochranu občanů na zproštění některých soudců z povolání soudcovské funkce.

Zpravodajem je posl. dr. Jaroslav Srb.

4. Návrh ministra spravedlnosti ČSR na odvolání některých soudců z povolání ze soudcovské funkce.

Návrh odůvodní ministr spravedlnosti dr. Jan Němec.

5. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu soudců Nejvyššího soudu ČSR.

Návrh odůvodní úřadující místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR posl. Jan Pelnář.

6. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu soudců z povolání Městského soudu v Praze a krajských soudů v ČSR.

Návrh odůvodní úřadující místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR posl. Jan Pelnář.

7. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu soudců z povolání obvodních soudů v Praze a okresních soudů v ČSR.

Návrh odůvodní úřadující místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR posl. Jan Pelnář.

8. Zpráva předsedy České národní rady o činnosti předsednictva České národní rady podle § 60 zákona ČNR o jednacím řádu ČNR za dobu od 16. dubna 1970 do 9. července 1970.

Soudružky a soudruzi, slyšeli jste návrh denního pořadu 8. schůze České národní rady. Má někdo k přednesenému návrhu pořadu dnešní schůze nějaké připomínky nebo námitky? /Nikdo se nehlásil./ Nemá.

Konstatuji, že je přítomno 129 poslanců ČNR, že tedy je Česká národní rada schopna se usnášet.

Přistoupíme ke schválení denního pořadu. Kdo s navrženým denním pořadem dnešní schůze souhlasí, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./ Děkuji.

Tím Česká národní rada schválila svůj denní pořad.

Prvním bodem schváleného pořadu schůze je

I

Zpráva generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti, kterou podává podle § 7 odst. 1 a 4 zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 147 Sb. a společný návrh výboru ústavně právního a výboru pro právní ochranu občanů na usnesení ČNR k této zprávě.

Prosím generálního prokurátora ČSR dr. Oldřicha Dolejšího, aby přednesl svou zprávu.

Generální prokurátor ČSR dr. Dolejší: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, s plnou vážností předstupuji před Českou národní radu. abych splnil úkol uložený mi zákonem, to je pravidelně informovat o stavu socialistické zákonnosti.

Ve zprávě o stavu socialistické zákonnosti v České socialistické republice za rok 1969 chci poukázat především na ty oblasti, v nichž je třeba rozhodnějším způsobem a důsledněji působit k neustálému upevňování socialistické zákonnosti, které jsou v současné etapě prohlubování socialistického vývoje naší společnosti nejdůležitější. Současně vás chci informovat, v čem bylo dosaženo úspěchů a jaké jsou dosud nedostatky.

Činnost prokuratury i ostatních orgánů činných v trestním řízení byla ovlivněna vývojem politických událostí v roce 1968 a 1969. Cílem pravicově oportunistických sil bylo ochromit státní aparát, oslabit jeho organizátorskou funkci a tím vytvořit nezbytné předpoklady pro kvalitativní přeměnu politického systému společnosti. V důsledku promyšlených a intenzívních útoků vznikal stav destrukce mocenských orgánů státu, což platí i o resortu prokuratury.

Činnost prokuratury byla nepříznivě ovlivňována i teoretickou právní frontou a na ni navazující legislativní činností. V této době docházelo k podceňování celospolečenských zájmů a k přeceňování zájmů individuálních a skupinových.

Centrální státní orgány, a to platí i o Generální prokuratuře, neřídily nižší složky, neusměrňovaly jejich činnost, což podporovalo a prohlubovalo politickou nejistotu a rozkolísanost všech orgánů prokuratury.

S nástupem nového vedení prokuratury ve II. čtvrtletí 1969 bylo započato s postupnou obnovou funkcí prokuratury, její akceschopnosti a autority. Ve II. polovině roku 1969 bylo úsilí Generální prokuratury zaměřeno na přípravu nového uspořádání prokuratury na federativním principu. Vznikem Generální prokuratury ČSR, která fakticky zahájila činnost v únoru 1970, bylo přistoupeno k řešení kádrových otázek a důslednému vypořádání s pravicově oportunistickými silami v aparátu prokuratury. Byly zahájeny práce na koncepci činnosti prokuratury a její úloze tak, aby právo bylo uplatňováno v souladu s jeho politickým obsahem, v souladu s politickými a třídními zájmy státu zakotvenými v usneseních ústředního výboru KSČ a byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích.

S těmito úkoly se musí prokuratura vypořádat i při neúplném stavu prokurátorů a administrativních pracovníků, a to za podstatného rozšíření agendy v souvislosti s plněním úkolů vyplývajících ze zákona o přečinech, stoupající kriminalitou a novelizací trestního řádu.

Soudružky a soudruzi, pokud jde o celkový pohled, zejména v oblasti vývoje kriminality a jejího postihu, je třeba říci, že růst kriminality v ČSSR a v tom i v ČSR v roce 1968 a 1969 není náhodným jevem, ale má od roku 1960 stále stoupající tendenci a koncentruje se do určitých základních skupin.

Z celkového počtu stíhaných osob v roce 1969 v České socialistické republice připadá na trestné činy ke škodě majetku v socialistickém a osobním vlastnictví 50,8 % a na trestné činy proti životu a zdraví 20,3 %, takže tyto dvě skupiny představují celkem 71,1 % všech stíhaných osob. Jedna pětina trestných činů připadá na trestné činy porušení povinnosti v dopravě.

Zbytek připadá zejména na trestné činy proti základům státu, veřejného pořádku a proti právům občanů.

V současné době má mimořádný význam postih trestných činů, narušujících základy a bezpečnost republiky.

Ochromením orgánů státní moci a trpěním některých forem protistátní trestné činnosti v posledních dvou letech, došlo ve sledovaném období k vzestupu neodhalené a nestíhané protistátní činnosti, a to v důsledku negativních jevů v činnosti orgánů činných na úseku trestního řízení, na které bylo poukázáno v úvodu této zprávy.

Období od konce šedesátých let až do roku 1969 lze charakterizovat jako období, v němž neustále klesá podíl odhalených a stíhaných trestných činů proti republice. Zejména postupné uvolňování turistického ruchu do kapitalistických států dávalo nepřátelským rozvědkám stále širší možnosti k navazování kontaktů s československými občany a k jejich získání ke spolupráci. Nepřátelské síly se postupně aktivizovaly a ovlivňovaly zejména mládež a studentstvo. Tento vývoj neměl však odraz v počtu odhalených pachatelů.

Jestliže v roce 1962 bylo pro nejzávažnější trestné činy proti státu, jakými je např. velezrada a vyzvědačství, žalováno před prvoinstančními senáty krajských soudů na území České socialistické republiky 331 osob, pak v roce 1963 jen 107 osob, v roce 1964 jen 25 osob, v roce 1965 14 osob, v roce 1966 8 osob, v roce 1967 14 osob, v roce 1968 5 osob a v roce 1969 4 osoby.

Obdobně tomu bylo i s tzv. verbálními delikty. Pro trestný čin pobuřování byla např. v roce 1962 na území České socialistické republiky žalována 201 osoba, v roce 1963 170 osob, v roce 1964 65 osob, v roce 1965 63 osob, v roce 1966 22 osob, v roce 1967 27 osob, v roce 1968 8 osob /vesměs v prvním čtvrtletí 1968/ a v roce 1969 4 osoby /vesměs ve II. pololetí 1969/.

V posledních letech z trestných činů proti republice rostl pouze postih osob, které neoprávněně opustily republiku. Odhalení pachatelů nebylo tu zvláštním problémem. V roce 1962 bylo např. pro trestný čin opuštění republiky na území České socialistické republiky žalováno 418 osob, v roce 1963 330 osob, v roce 1964 582 osob, v roce 1965 1337 osob, v roce 1966 1831 osob, v roce 1967 1730 osob. V roce 1968 bylo sice žalováno jen 719 osob a v roce 1969 617 osob, avšak tato statistická data nevystihují počet skutečných pachatelů, neboť z území ČSR v roce 1968 a začátkem roku 1969 uprchlo přibližně 40 tisíc osob, mezi nimi i značné procento kriminálních živlů /téměř 40 % z oznámených pachatelů bylo již dříve odsouzeno pro úmyslné trestné činy/. Amnestie presidenta republiky z 27. 5. 1969, která poskytla uprchlíkům lhůtu do 15. 9. 1969 k beztrestnému návratu, využilo necelých 1,4 % uprchlíků.

Nepříznivým jevem vývoje protistátní kriminality je vysoké procento mladistvých a pachatelů blízkých věku mladistvých. Jak byla naše mládež zasažena vlivem nepřátelské propagandy a jak byla ovlivněna deformacemi polednového vývoje, je zřejmé z toho, že při kontrarevolučních výtržnostech ze srpna 1969 více než 75 % zadržených účastníků výtržnictví bylo narozeno až po roce 1944.

S těmito trestnými činy souvisí i trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. V roce 1969 bylo stíháno pro tyto trestné činy o 43,5 % více osob než v roce 1967 a dokonce proti roku 1968 o 50,5 % více, což charakterizuje situaci, která byla v roce 1968 v této oblasti. Zvýšený počet těchto trestných činů je podstatně ovlivňován vnitrostátní politickou situací, kdy řada obviněných se dopustila trestných činů pod vlivem nepřátelství nebo neodpovědného vztahu ke společnosti a jakékoliv autoritě, vyvolaného nepřátelskou propagandou v předcházejícím období.

Výrazné zvýšení počtu trestných činů proti veřejnému pořádku bylo zaznamenáno především v hlavním městě Praze. Zákonné opatření č. 99/1969 Sb. k ochraně veřejného pořádku se stalo důležitým nástrojem v boji s protisocialistickými a protispolečenskými živly. Bylo ho užito orgány Veřejné bezpečnosti jako účinného prostředku k rychlému postihu činů proti veřejnému pořádku, a proto některé prvky, které se v praxi osvědčily, byly převzaty do zákona o přečinech.

Soudružky a soudruzi! Na úseku trestných činů narušujících socialistickou ekonomiku jsou nejvážnějším problémem trestné činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, které vykazují vysoký vzestup. K tomu je třeba uvést, že všechny případy této kriminality nejsou ani zjištěny v důsledku nedostatečné kontroly a evidence a také proto, že mnohé případy získávání neoprávněného prospěchu ke škodě socialistického majetku nejsou považovány hospodářskými pracovníky za rozkrádání a nejsou také oznamovány, např. neoprávněné výplaty mezd, neodůvodněných prémií a odměn atd.

Příčinou tohoto nepříznivého vývoje je všeobecné uvolnění hospodářské kázně v socialistických organizacích, v poklesu občanské morálky a v aktivizaci protispolečenských sil. Růst této trestné činnosti v roce 1969 byl ovlivněn nepochybně i tím, že v roce 1968 nebyly podnikovými orgány případy rozkrádání důsledně oznamovány orgánům Veřejné bezpečnosti a stalo se tak až v roce 1969. Dále proto, že operativně pátrací činnost orgánů VB v roce 1968 byla oslabena, takže řada případů byla realizována teprve v roce 1969.

Závažnou trestnou činností, která se v poslední době rozmáhá, je poškozování socialistických organizací předražováním a nekvalitním provedením prací, zvláště stavebními skupinami, které pracují ve volném zapojení na různá JZD, komunální služby národních výborů, na sportovní kluby a studentské organizace atd.

Trestné činy proti hospodářské kázni negativně ovlivňují konsolidační proces na úseku ekonomiky. Dosud však orgány na úseku trestního řízení postihovaly jen nepatrný zlomek trestné činnosti, ke které zde docházelo. V roce 1968 až 1969 se tento jev ještě prohloubil, ačkoliv nekázeň na hospodářském úseku vzrostla. Nepříznivě se zde projevily nesprávné názory na kázeň, podceňování úlohy centrálního řízení a plánu, zanášení nesprávných liberalistických názorů na hodnocení tzv. podnikatelského rizika. Účinnějšímu odhalování této trestné činnosti brání zejména nízká úroveň práce nebo dokonce nečinnost kontrolních orgánů na všech stupních národního hospodářství, liberalistický přístup k řešení hrubých projevů hospodářské nekázně i obtíže při odhalování a vyšetřování těchto trestných činů pro velké nároky na odborné znalosti a schopnosti pracovníků.

Pokud jde o oblast trestných činů ke škodě majetku v osobním vlastnictví v r. 1969, vykazují vzestup jak v absolutních, tak i poměrových číslech. Na Českou socialistickou republiku tu připadají 3/4 kriminality. Největší počet osob, stíhaných pro trestný čin krádeže a nejostřejší vzestup těchto trestných činů má Severomoravský kraj a zejména hl. m. Praha.

Pokud jde o trestné činy proti životu a zdraví, svobodě a důstojnosti člověka v r. 1968 a 1969 zaznamenaly zvlášť vysoký vzestup. Stoupá počet trestných činů loupeže, kterého se dopouštějí převážně mladí lidé, často ve skupinách protispolečenského zaměření, štítící se práce, převážně nebo téměř výhradně ve věkové skupině do 25 let.

Pro nejvážnější čin proti životu - trestný čin vraždy - bylo v r. 1969 v ČSSR stíháno 192 osob, z toho v ČSR 112 osob. Vedle rodinných nesrovnalostí, žárlivosti, sousedských sporů, opilosti, vystupují v poslední době do popředí stále více motivy sexuální a loupežné. Poměrně vysoký počet pachatelů nemůže být postaven před soud /žalováno bylo jen 82 osob/, protože trestní stíhání je zastavováno /u 84 osob/ pro nepříčetnost pachatele. U těchto osob je vyslovována ústavní ochranná léčba. Trestné činnosti těchto osob by se dalo předejít, kdyby byly včas umísťovány do uzavřených léčebných ústavů, kdyby byla učiněna včas jiná obdobná léčebná opatření.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP