Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1965

IV. volební období

52

Vládní návrh

Zákon

ze dne .................. 1965

o péči o zdraví lidu

Zdraví je jedním ze základních předpokladů šťastného a tvůrčího života jednotlivce i celé společnosti; je zároveň významným činitelem v rozvoji výrobních sil. Úsilí o dosažení co nejlepšího zdraví lidu patří proto k hlavním úkolům socialistické společnosti a právo na péči o zdraví k základním občanským právům zaručeným ústavou Československé socialistické republiky.

Socialistické společenské zřízení, v němž je zájem společnosti na zdraví lidu v souladu se zájmy jednotlivců, vytváří podle současných poznatků vědy a techniky všechny podmínky pro úspěšné rozvíjení péče o zdraví. Při rozvoji národního hospodářství, vědy a kultury je třeba dbát, aby bylo umožněno předcházení nemocem a jejich léčení s cílem stále zdokonalovat zdraví a prodlužovat lidský život při uchování tělesné i duševní zdatnosti a pracovní schopnosti.

Aby úsilí celé společnosti i každého jednotlivce bylo účinně soustředěno k dosažení uvedeného cíle, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:

Hlavni zásady péče o zdraví lidu

Článek I.

Péče o zdraví lidu je důležitou funkcí celé socialistické společnosti a je plánovitě uskutečňována opatřeními ekonomickými, sociálními, kulturními a zdravotnickými. Všechny složky společnosti zajišťují péči o zdraví lidu v nedílné jednotě s úkoly hospodářské a kulturní výstavby.

Článek II.

Péči společnosti o zdraví lidu musí odpovídat snaha každého jednotlivce žít zdravě a vyvarovat se vlivů škodlivě působících na jeho zdraví. Zároveň má každý občan napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů, a proto aktivně přispívat k vytváření zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce a podílet se na řízení a kontrole péče o zdraví lidu.

Článek III.

K hlavním předpokladům péče o zdraví lidu patří stálý rozvoj vědy a techniky a pohotové uplatňování výsledků vědeckého výzkumu v praxi. Věda proto musí v předstihu zajišťovat dostatek potřebných poznatku a uplatňovat je na všech úsecích národního hospodářství, jejichž činnost má vliv na zdraví lidu.

Článek IV.

Socialistická péče o zdraví lidu se zaměřuje preventivně k ochraně a k soustavnému upevňování a rozvíjení tělesného i duševního zdraví lidu.

Článek V.

Zvýšenou péči celé společnosti o novou generaci se zajišťují předpoklady pro zdraví národa v budoucnosti a nejúčinněji se uskutečňuje prevence pro příští generace.

Zvláštní pozornost je věnována ochraně zdraví pracujících a péči o to, aby práce přispívala k rozvoji tělesných i duševních sil člověka.

Článek VI.

Péči o zdraví lidu poskytuje stát bezplatně všem občanům. Plynulost, soustavnost, dostupnost a obsahová jednota této péče je zajišťována účelným organizačním uspořádáním zdravotnických služeb.

Článek VII.

Pracovníci ve zdravotnictví musí v duchu socialistického humanismu poskytovat zdravotnické služby s hluboce lidským vztahem k občanům i s vědomím odpovědnosti ke společnosti za zdraví lidu.

Článek VIII.

K provedení těchto zásad péče o zdraví lidu upravuje zákon vytváření a ochranu zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce a zabezpečování zdravotnických služeb.

PRVNÍ ČÁST

VYTVÁŘENÍ A OCHRANA ZDRAVÝCH PODMÍNEK A ZDRAVÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA A PRÁCE

§ 1

(1) Všechny podniky, družstva a jiné organizace (dále jen "organizace"), pokud mohou svou činností ovlivnit zdraví lidu, jsou povinny činit v rozsahu své působnosti všechna potřebná opatření k vytváření a ochraně zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce (dále jen "zdravé životní podmínky").

(2) Nadřízené orgány jsou povinny soustavně vést podřízené organizace k tomu, aby své úkoly v péči o zdravé životní podmínky plnily nedílně s úkoly hospodářské a kulturní výstavby, a kontrolovat, jak se v odvětvích jimi spravovaných dodržují povinnosti v ochraně a rozvoji zdraví lidu.

(3) Za plnění povinností orgánu a organizací v péči o zdravé životní podmínky odpovídají osobně v rozsahu své funkce a náplně své činnosti vedoucí pracovníci a funkcionáři na všech stupních řízení, jakož i všechny další osoby pověřené řízením, organizací a kontrolou práce.

(4) Vedoucí pracovníci a funkcionáři jsou povinni soustavně vytvářet předpoklady pro iniciativu občanů v péči o zdravé životní podmínky a opírat se o aktivní účast veřejnosti.

§ 2

Zdravé životní podmínky se vytvářejí a chrání zejména péčí

a) o zdravý stav ovzduší; vody, půdy a ostatních složek životního prostředí, zejména sídlišť, rekreačních a lázeňských oblastí, obytných a jiných budov, veřejně přístupných míst a okolí závodů, jakož i zařízení osobní dopravy, tělovýchovných zařízení a zařízení poskytujících služby obyvatelstvu,

b) o zdravou výživu obyvatelstva a o uspokojování obyvatelstva zdravotně nezávadnými předměty běžného užívání,

c) o zdravý vývoj dětí a dorostu, především pokud jde o výchovné prostředí a způsob výchovy,

d) o příznivé působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících.

§ 3

Důležitým činitelem při vytváření zdravých životních podmínek je výchova občanů ke zdravotnímu uvědomění, zejména při těch činnostech, při nichž je nebezpečí šíření přenosných nemocí nebo vzniku nemocí z povolání; zvláštní pozornost je pak nutno věnovat vytváření správných hygienických návyků a zvyšování zdravotního uvědomění u dětí a dorostu.

§ 4

Úkoly v péči o zdravé životní podmínky se musí zabezpečovat zejména při

- sestavování a kontrole plánů rozvoje národního hospodářství včetně technického rozvoje,

- územním plánování, při projektovaní staveb a zařízení, při jejich výstavbě, rekonstrukci a uvádění do provozu (užívání) a při jejich údržbě a opravách;

- stanovení vývojových, výzkumných a tematických úkolů a při navrhování a zavádění nových strojů a jiných pracovních prostředků i technologických a pracovních postupů,

- zavádění, organizování a rozšiřování výroby a distribuce a při dovozu,

- řízení a organizaci práce a při její kontrole,

- zavádění všech forem individuální i kolektivní hmotné zainteresovanosti, při jejich používání a při tvorbě technicko-hospodářských norem a mzdových předpisů,

- výchově a výuce, zejména při sestavování a kontrole plánu výchovy a výuky dětí a dorostu,

- rozmísťovaní pracovníků se zřetelem na jejich tělesnou, duševní a odbornou způsobilost,

- rozborech a hodnocení hospodářských výsledků práce.

§ 5

(1) K návrhům opatření, jimiž by mohly být způsobeny takové zdravotní závady, které by se později nedaly odstranit vůbec nebo by se daly odstranit jen s neúměrnými náklady, je nutno si vyžádat závazný posudek orgánů hygienické služby; takový posudek musí být proto v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy vydanými k provedení tohoto zákona vyžádán

a) k návrhům typů a vzorových projektů staveb, k návrhům typů ochranných pomůcek, strojů a zařízení, k návrhům nových druhů poživatin a předmětů běžného užívání;

b) k návrhům územních plánů, územních rozhodnutí a k dokumentaci staveb;

c) k vývoji, výrobě a dovozu poživatin, předmětů běžného užívání, strojů, zařízení, nářadí a průmyslových výrobků,

d) k návrhům technických norem, které se dotýkají péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek,

e) k využití vodních zdrojů pro zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro rekreační účely,

f) k odevzdání staveb do provozu (užívání), k uvedení nových závodů, strojů a zařízení do provozu, ke změnám výroby a k zavedení nových technologií a pracovních postupů a nových materiálů a stavebních prvků.

V jiných případech, kdy je třeba provádět opatření podle § 1 odst. 1, jimiž se má zabránit vážnému ohrožení zdraví lidu, je nutno taková opatření konzultovat s orgány hygienické služby.

(2) K opatřením, k nimž je třeba závazného posudku orgánů hygienické služby, nesmějí orgány, které jsou oprávněny taková opatření schvalovat, dát svůj souhlas bez kladného závazného posudku.

§ 6

(1) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek je nutno provádět též všechna opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí včetně mimořádných opatření při epidemii.

(2) Mimořádná opatření při epidemii i při nebezpečí jejího vzniku jsou

a) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s věcmi a zvířaty, kterými může být šířena přenosná nemoc, popřípadě překaz k jejich zničení,

b) zákaz nebo omezení styku některých skupin obyvatel s ostatním obyvatelstvem, zejména omezení cestování obyvatel některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi,

c) zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných podniků, shromáždění a trhů,

d) uzavření dětských výchovných zařízení všeho druhu, jakož i ubytovacích podniků a zařízení společného stravování nebo omezení jejich provozu,

e) zákaz používání studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek, koupališť, očistných lázní a prádelen,

f) příkaz k hromadnému hubení škodlivých živočichů v rámci ohniskové dezinfekce,

g) příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k onemocnění přenosnou nemocí.

§ 7

(1) Organizace jsou povinny v zájmu zabezpečení zdravých životních podmínek zejména

- organizovat a kontrolovat při své činnosti dodržování hygienických zásad a, opatření proti výskytu přenosných a jiných nemocí,

- soustavně pečovat o podmínky osobní hygieny a zdravého rozvoje duševních schopností občanů,

- spolupracovat se zdravotnickými orgány a pracovníky, zvláště umožnit pracovníkům, kteří jsou pověřeni prováděním hygienického dozoru, výkon tohoto dozoru a odstraňovat ve stanovených lhůtách závady zjištěné při provádění hygienického dozoru,

- spolupůsobit na zajištění řádného výkonu zdravotnických služeb, zejména při dispenzární péči, při vstupních, periodických a jiných preventivních prohlídkách a vyšetřeních a při očkování,

- postupovat při zařazování do práce nebo k jiné činnosti, popřípadě při převedení na určitou práci nebyla na jinou činnost podle posudků příslušných lékařů a komisí.

(2) Zvláštní povinnosti, které mají organizace a orgány při zabezpečování první pomoci a při budování a údržbě zdravotnických zařízení, jsou vymezeny v dalších ustanoveních tohoto zákona.

§ 8

(1) Jestliže porušením předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek vznikly nebo by mohly být způsobeny vážné zdravotní závady, nařídí národní výbory, pokud nestačí opatření uložená orgány hygienické služby, až do zjednání nápravy zastavení stavby nebo výroby anebo zakážou užívání nebo provoz závodu, zařízení nebo jiného objektu. Bližší vymezení této působnosti stanoví předpisy vydané k provedení tohoto zákona.

(2) Porušují-li organizace předpisy o ochraně čistoty ovzduší, může jim krajský národní výbor uložit též zvláštní pokutu; majetkové sankce za znečišťování vod lze uložit podle předpisů o vodním hospodářství.

DRUHÁ ČÁST

ÚČAST OBČANŮ A POSLÁNÍ SPOLEČENSKÝCH ORGANIZACÍ V PÉČI O ZDRAVÍ LIDU

HLAVA PRVNÍ

Účast občanů

§ 9

Péčí společnosti podle předchozích ustanovení se vytvářejí základní předpoklady pro uplatňování práva občanů na péči o zdraví. Tomuto právu odpovídá účast všech občanů na vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, jejich úsilí o získávání zdravotnických znalostí a návyků a o zvyšování tělesné a duševní zdatnosti, jakož i uvědomělé jednání k ochraně vlastního zdraví a zdraví spoluobčanů.

§ 10

Občané se aktivně podílejí na zabezpečování péče o zdraví lidu zejména tím, že

a) uplatňují při veškeré své činnosti hygienické zásady a spolupracují na opatřeních k ozdravění životních podmínek,

b) dávají podněty ke zlepšení péče o zdraví lidu, upozorňují na hygienické závady a projednávají opatření k rozvoji zdraví lidu zvláště při přípravě, rozpisu a kontrole plnění plánu,

c) účastní se na řízení a kontrole péče o zdraví lidu,

d) účastní se na zdravotnických akcích; své vysoké občanské uvědomění projevují též dárcovstvím krve.

§ 11

(1) Občané mají právo na poskytování zdravotnických služeb podle ustanovení tohoto zákona a předpisu vydaných k jeho provedení.

(2) V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen

a) podrobit se v případech stanovených obecně závaznými předpisy zdravotnickým prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, očkování, léčení přenosných nemocí nebo jiných nemocí společensky zvlášť závažných, izolaci, karanténním opatřením, zákazu výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, asanačním, dezinfekčním a jiným opatřením na ochranu před nákazou,

b) předložit ve stanovených případech lékařské potvrzení o bezinfekčnosti a sdělit okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování; osoba nemocná přenosnou nemocí je povinna označit lékaři na jeho výzvu zdroj nákazy a osoby, které mohla sama nakazit,

c) oznámit určité nemoci nebo jiné skutečnosti významné z hlediska zajištění léčebně preventivní péče,

d) poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví,

e) účastnit se zdravotnického školení a výcviku uloženého z důvodu obecného zájmu.

HLAVA DRUHÁ

Poslání společenských organizací

§ 12

(1) Společenské organizace vedou organizátorskou a výchovnou činností své členy ke zvyšování zdravotního uvědomění, ke zdravému způsobu života a k aktivní účasti na opatřeních v péči o zdraví lidu. Působí v tom smyslu i na ostatní občany a na jiné orgány a organizace.

(2) Úkoly týkající se zdraví lidu obstarávají společenské organizace podle zásad dohodnutých s ministerstvem zdravotnictví.

§ 13

(1) Významné poslání v péči o zdraví lidu má Revoluční odborové hnutí, které se též podílí na řízení a kontrole této péče.

(2) Československý červený kříž získává a vychovává občany k účasti na plnění zdravotnických úkolů; ve své činnosti se řídí vlastním organizačním řádem.

(3) Důležité úkoly při upevňování zdatnosti mládeže i ostatního obyvatelstva plní Československý svaz mládeže, Československý svaz tělesné výchovy a Svaz pro spolupráci s armádou.

TŘETÍ ČÁST

ZDRAVOTNICTVÍ

HLAVA PRVNÍ

Zdravotnické služby

Oddíl 1

Poskytování zdravotnických služeb

§ 14

(1) Stát poskytuje zdravotnické služby svými zařízeními v souladu se současnými poznatky lékařské vědy.

(2) Zdravotnické služby jsou poskytovány všem státním občanům Československé socialistické republiky bezplatně v rozsahu, za podmínek a ve zdravotnických zařízeních stanovených v tomto zákoně a v předpisech vydaných k jeho provedení.

(1) Ministerstvo zdravotnictví může stanovit, kletá zdravotnická zařízení a za jakých podmínek mohou poskytovat zdravotnické služby za úhradu.

§ 15

(1) Zdravotnické služby poskytují zdravotnická zařízení, uspořádaná v jednotnou soustavu, na základě kolektivní spolupráce a účelné dělby práce při zachování jednoty odborné péče o zdraví člověka a osobni odpovědnosti za poskytovanou péči. V těchto zařízeních mohou vyšetřovací a léčebné výkony provádět jen oprávnění zdravotničtí pracovníci.

(2) Základem odborné péče jsou služby poskytované ve zdravotnických obvodech. Zdravotnické obvody jsou územní a na závodech závodní; v nich obvodní lékaři s kolektivem spolupracovníků poskytují obyvatelstvu (pracovníkům závodu) péči ve zdraví i v nemoci, sledují a ovlivňují jeho životní podmínky a dbají o zvyšování jeho zdravotního uvědomění.

Oddíl 2

Zdravotní výchova obyvatelstva

§ 16

Zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci mají rozhodující úlohu při zdravotní výchově obyvatelstva, která se provádí v těsném sepětí s ostatní výchovnou činností.

§ 17

Úkoly ve zdravotní výchově obyvatelstva plní všechna zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci v těsné spolupráci s rodinou, školou, hospodářskými a společenskými organizacemi jako nedílnou součást své každodenní činnosti.

Oddíl 3

Činnost na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem

§ 18

(1) Zdravotnická zařízení odborně vedou orgány a organizace i jednotlivé občany při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, napomáhají jim při plnění jejich úkolů a kontrolují a zajišťují jejich soustavné a jednotné provádění.

(2) Zdravotnická zařízení provádějí také zvláštní ochranná opatření proti přenosným nemocem.

§ 19

(1) Úkoly zdravotnických zařízení uvedené v § 18 plní jejich zdravotničtí pracovníci jako nedílnou součást své každodenní činnosti v rozsahu odpovídajícím jejich pracovní náplni.

(2) Obvodní lékaři s kolektivy svých spolupracovníků jsou též odbornými poradci a spolupracovníky místních národních výborů a závodů. Podle předpisů vydaných k provedení tohoto zákona mohou obvodní lékaři, popřípadě i další lékaři poskytující služby ve zdravotnických obvodech uložit opatření nutná k odstranění závady bezprostředně ohrožující lidské zdraví.

(3) Zvláštní odborné úkoly v otázkách vytváření a ochrany zdravých životních podmínek a v boji proti přenosným nemocem plní zařízení a orgány hygienické služby (§ 38, 77 a 81).

Oddíl 4

Léčebně preventivní péče

Obsah léčebně preventivní péče

§ 20

(1) Léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů; je poskytována obyvatelstvu ve zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.

(2) Léčebně preventivní péče zahrnuje veškerou ambulantní i ústavní péči včetně lázeňské péče, poskytování léků, léčebných a ortopedických pomůcek a jiných zdravotnických potřeb a dopravu nemocných.

§ 21

(1) Ambulantní péči, jejíž důležitou součástí je i návštěvní služba, obstarávají především polikliniky spolu s obvodnímu zdravotnickými středisky.

(2) Vyžaduje-li stav nemocného péči, kterou nelze poskytnout ambulantně, poskytne se mu péče ústavní, a to zpravidla v nemocnici, popřípadě v odborném léčebném ústavu.

§ 22

Lázeňská péče

(1) Lázeňská péče se poskytuje osobám, jejichž zdravotní stav ji vyžaduje, a to výběrově; při výběru se přihlíží též k hlediskům společenské odůvodněnosti. Seznam nemocí, při nichž může být poskytnuta lázeňská péče, a délku léčebné doby stanoví ministerstvo zdravotnictví po projednání s Ústřední radou odborů. Další podmínky a způsob poskytování lázeňské péče pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů.

(2) Lázeňskou péči povolují orgány Revolučního odborového hnutí, orgány sociálního zabezpečení, popřípadě jiné orgány a organizace k tomu oprávněné, a to na základě lékařských návrhů a za součinnosti zdravotnických zařízení a orgánů. Lázeňskou péči o děti do 5 let a o osoby stižené nemocemi, jejichž seznam vydává ministerstvo zdravotnictví, povolují zdravotnické orgány a zařízení.

§ 23

Poskytování léků a zdravotnických potřeb

(1) Pokud nebyly nemocnému poskytnuty potřebné léky, léčebné a ortopedické pomůcky nebo jiné zdravotnické potřeby přímo při výkonu léčebně preventivní péče, vydá mu je na lékařský předpis lékárna nebo jiné zařízení k tomu určené.

(2) Předpisovat a vydávat se smějí jen takové léky, které jsou zařazeny do lékopisu anebo jejichž používání povolilo ministerstvo zdravotnictví.

(3) Lékopis obsahující ustanovení o druzích a vlastnostech léčiv a některých zdravotnických potřeb a o způsobu jejich přípravy, uskladnění, zkoušení s výdeje vydává ministerstvo zdravotnictví, které zároveň stanoví, která léčiva a zdravotnické potřeby a v jakém množství musí být v lékárnách a jiných zdravotnických zařízeních trvale v zásobě.

§ 24

Posudková činnost

(1) Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost; jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tuto činnost vykonávají zpravidla ošetřující lékaři a odborné komise, a to podle směrnic vydaných ministerstvem zdravotnictví v úzké součinnosti s Ústřední radou odborů a Státním úřadem sociálního zabezpečení.

(2) Pro jiné účely, než jsou uvedeny v odstavci 1, se vykonává posudková činnost a vydávají osvědčení v rozsahu, který stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(3) Posuzování způsobilosti k práci pro účely sociálního zabezpečení je upraveno zvláštními předpisy.

§ 25

Aktivní péče o zdraví obyvatelstva

(1) Zdravotnická zařízení pečují aktivně o zdraví obyvatelstva zejména prevencí nemocí, jejich včasným rozpoznáváním a účinným léčením; používají dispenzární metody práce, kterou se zabezpečuje aktivní péče především o děti a dorost, o žehy v souvislosti s mateřstvím, o osoby, které jsou vystaveny zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, o osoby vykonávající činnosti, při nichž je nebezpečí šíření přenosných nemocí, a postupně o další skupiny obyvatelstva stanovené ministerstvem zdravotnictví.

(2) Každý je povinen podrobit se v rámci dispenzární péče nebo obecně prováděných preventivních akcí podle směrnic ministerstva zdravotnictví na vyzvání příslušných zdravotnických zařízení preventivním prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, které nejsou spojeny s nebezpečím pro zdraví.

§ 26

Poučení a souhlas nemocného

(1) Lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.

(2) Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).

(3) Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu.

(4) Bez souhlasu nemocného je možno provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li toho podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče, jde-li o nemoci, u nichž lze uložit povinné léčení, nebo ohrožuje-li nemocny vzhledem ke svému zdravotnímu stahu své okolí anebo není-li možno vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas. Jestliže nemocný stižený duševní poruchou ohrožuje sebe, lze jej též převzít do ústavní péče bez jeho souhlasu.

§ 27

Ústavní péče bez souhlasu nemocného

(1) Převzetí nemocného do ústavní péče bez jeho souhlasu je zdravotnické zařízení povinna oznámit svému nadřízenému národnímu výboru; zařízení, které nepodléhá národnímu výboru, je oznamuje krajskému národnímu výboru, v jehož obvodu má sídlo. Oznámení musí být podáno do 48 hodin po přijetí nebo potom, kdy byl bez souhlasu nemocného omezen jeho volný pohyb.

(2) Má-li národní výbor uvedený v odstavci 1 pochybnosti o nutnosti ústavní péče bez souhlasu nemocného, toto opatření po odborném posouzení přezkoumá a po projednání s místním (městským) národním výborem místa trvalého pobytu nemocného je potvrdí nebo zruší. Stejně postupuje, jestliže o přezkoumání požádají nemocný, osoby jemu blízké [Podle § 118 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem sobě blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.] nebo opatrovník, popřípadě dají-li k tomu podnět zdravotnické zařízení, orgány Revolučního odborového hnutí nebo jiné společenské organizace.

(3) O přezkoumání opatření lze znovu žádat národní výbor, zlepší-li se zdravotní stav nemocného nebo uplyne-li lhůta k tomu účelu stanovená národním výborem. Pominou-li důvody další ústavní péče bez souhlasu nemocného, nemocný se propustí.

(4) Je-li někdo převzat do ústavní péče pro duševní poruchu, mohou osoby a orgány uvedené v odstavci 2 kdykoli navrhnout, aby rozhodnutí národního výboru podle tohoto odstavce bylo přezkoumáno soudem. Nový návrh na přezkoumání soudem lze podat až po uplynutí doby šesti měsíců od právní moci rozhodnutí soudu.

§ 28

Léčbu prací organizují a vedou zdravotnická zařízení, která mohou k tomu účelu zřizovat vlastní dílny a jiná zařízení, popřípadě používat příležitostí poskytovaných průmyslovými a zemědělskými závody nebo jinými organizacemi. Výkonem práce při léčbě prací nevzniká pracovní poměr. Části příjmů přitom docílených použije zdravotnické zařízení na úhradu zvýšených nákladů a zlepšení kulturní péče a nemocné, a to podle směrnic vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP