Úterý 27. srpna 1968

[J.] Smrkovský (ujímaje se předsednictví): Prosím pěkně, já bych nechtěl hovořit pro širší veřejnost, aby toho nebylo nevhodně použito.

Soudružky a soudruzi, já bych opravdu vám nejdříve chtěl vzdát hlubokou úctu a poděkování, které není formální, neboť tato doba nedovoluje, abychom byli formální. Tedy já vám vřele děkuji.

Myslím, že těch několik dnů, které máme za sebou, budou v historii našeho parlamentu zapsány dobrým písmem za to, jak se tento náš parlament zachoval. Tedy ještě jednou vřelé díky, neboť to byla pro nás velká pomoc. (Potlesk.)

Dále ještě po této stránce pokládám za svou mravní povinnost, abych před nejvyšším orgánem našeho státu, před Národním shromážděním, vaším prostřednictvím se hluboce poklonil našim národům, Čechům a Slovákům a všemu lidu naší země za to, jak se postavil v této hrozivé, strašné chvíli. (Potlesk). Nebýt toho i činů dalších, o kterých se ještě zmíním, sotva bych tady dnes hovořil.

A nyní k věci samé. Soudružky a soudruzi, na zhodnocení posouzení toho, co se stalo, není ještě vhodná doba. To si necháme na dobu pozdější, jenom víme a víme to od prvých okamžiků a také jsme to řekli - že to byl strašný, katastrofální omyl v politice bratrských zemí. Důsledky budeme všichni hodně dlouho napravovat. Hodně dlouho, a to jak ve světě, tak i zde u nás doma atd. atd...

Naše delegace, která se různým způsobem dostala do Moskvy a která ke konci vedle prvního tajemníka naší strany soudruha Dubčeka byla reprezentována i hlavou státu prezidentem republiky soudruhem Svobodou, se dnes v ranních hodinách vrátila do Prahy. Vrátili jsme se všichni kromě tajemníka Indry, který se tam jednání nezúčastnil, ač tam byl. Nevrátil se v důsledku nějaké srdeční choroby. Včera večer nám sdělovali, že nemůže odjet domů, že naopak musí do nemocnice. Ale případ tohoto funkcionáře nás zrovna teď nemusí moc zajímat. Opakuji, že jsme se vrátili všichni.

Začátky našeho pobytu byly pochopitelně zcela jiného rázu než druhá polovina našeho pobytu. Tak radikálně se během necelého týdne situace změnila. Změnila se pochopitelně k lepšímu. A vy jste jistě všichni napjati s jakými výsledky jsme se vrátili domů.

Především bych řekl, že se jednalo o záležitosti, která se stává v historii málokdy, že toto jednání nebylo lehké, nebylo snadné dostat se z toho všeho zase ven. Nás pochopitelně nejvíce zajímaly věci naší země, naší republiky, našeho lidu. Byli jsme si vědomi toho, že i pro naše partnery je také situace těžká, je pro ně těžké dostat se z toho ven. S čím se tedy vracíme. Především všichni v čele s prezidentem naší země Ludvíkem Svobodou máme za to, že se vracíme se ctí, že jsme udělali a vytěžili ze situace maximum, které se vytěžit dalo. Samozřejmě, že výsledek všeho jednání je určitý kompromis. Myslím, že si nikdo nemohl představovat, že by bylo možné za několik dnů po takovém činu jako je obsazení naší země, rázem všechno smazat a uvést do původního stavu. To není možné z mnoha a mnoha důvodů, které si každý umí spočítat. Fakt, kdy je na našem území na půl milionů vojáků, strategické záležitosti položení naší země v Evropě, znamenají mnoho otázek, které zde sehrály roli. A proto ani výsledek není pro nás jednoznačný, ale je to přece jen určitý kompromis.

Především jsme se všichni vrátili domů, nikdo tam nezůstal, třebaže já, Dubček, Černík a další soudruzi jsme neodjížděli do Sovětského svazu jako delegáti nebo jako představitelé československého lidu, ale dostali jsme se tam trošičku jinak. Především mohu konstatovat, že se ujímají své zákonné ústavní moci všechny orgány naší země, tzn. vláda v čele s předsedou s. Černíkem, Národní shromáždění, kam se vrátil předseda, ústřední výbor strany s 1. tajemníkem s. Dubčekem, Národní fronta v čele s předsedou poslancem dr. Krieglem a další. Všichni se ujímáme svých ústavních funkcí s tím, že vojenské nebo jakékoliv orgány, které přišly do naší země, nebudou se vměšovat do našich vnitřních československých záležitostí.

To je první důležité sdělení pro vás, že se ujímají znovu moci instituce, činitelé k tomu příslušní a že se do našich vnitřních záležitostí nebude nikdo vměšovat.

Druhá záležitost, která se vás týká, na kterou chcete odpověď jako všechen náš lid, se týká toho, co s těmi vojsky, kdy odejdou z naší země, protože to je kategorický požadavek našeho lidu. My, pokud nás neohrožuje nikdo, žádný nepřítel, tak na svém území nepotřebujeme žádnou jinou armádu, nežli armádu svoji, armádu československého lidu, armádu ČSSR. (Dlouhotrvající potlesk.)

Tedy i tato otázka se pochopitelně stala předmětem nejvážnějších jednání s tím výsledkem, že v době co nejkratší - já se k tomu musím potom pochopitelně vrátit, to může být také otázka 14 dnů nebo tří týdnů - lze počítat s odsunem vojsk druhých zemí.

Ale abych to vzal popořádku, tak nejdříve vojenské jednotky druhých zemí opustí naše města, popř. vesnice, kde jsou sídla nějakých našich státních orgánů. Stáhnou se do kasáren, stáhnou se do vojenských objektů, do prostorů vojenských cvičišť apod. Tedy prvá etapa je, že opustí naše města a vybraná střediska. Druhá etapa bude jejich odchod z naší země.

Třetí etapa bude, že zůstanou nějaký čas, jak dlouho nevím, to bude věcí jednání na západních hranicích Československo - Německá spolková republika do té doby, dokud Čs. lidová armáda nebude zase uklidněna a zpevněna. (Pohnutí.) Nepřesvědčujte mne, prosím, nikdo o tom, vím, co říkám nebo co chcete říci. Jakmile se toto stane a pomine nebezpečí, že by naše republika nebo zájmy spojenecké byly ohroženy, odejde tato armáda i z našeho pohraničí.

Čili zásadní dohovor spočívá v tom, odejít z naší země, a to beze zbytku a začít s tím co nejdříve, po těch etapách, jak jsem o věci hovořil.

Všechno to ovšem má jednu podmínku, a to, že z naší strany, ze strany československé, nebudou - já to převedu do českého jazyka - dány záminky, aby setrvali nadále tam, kde dnes jsou. Čili bude v zájmu naší země, abychom se všichni starali o to, aby nikdo neměl ani nejmenší záminku k tomu, aby mohl říci: prosím, tady není klid, tady se útočí na nás, dějí se takové nebo onaké věci, tady ještě musíme zůstat.

Je třeba, aby si to každý převedl do svého vědomí, že tato podmínka zde je a že bude hrát velkou roli a že snad se všichni budeme starat o to, aby záminka k pobytu jejich vojsk u nás nebyla dána, poněvadž to je náš zájem. V tom směru budeme pracovat. Prosím, to je informace číslo dvě.

Mám za to, že je to zpráva, která snad může potěšit každého našeho člověka, občana. My jsme ještě včera večer i v noci o těchto věcech jednali. Bylo nejedenkrát zdůrazněno - nebudu jmenovat osoby naší partnerské strany - že to může započít, celý ten proces, v nejbližších dnech. Proto také naše vláda teď právě začala zasedat a vytvoří nějakou vládní komisi, která okamžitě vstoupí v jednání s vládami těchto pěti druhých zemí Varšavské smlouvy za účelem konkrétního projednání těchto věcí. To by byla tato kapitola.

Třetí kapitola se týká naší politiky. Soudružky a soudruzi, my se vracíme s tím, že můžeme říci našemu lidu, jak známo, já jsem komunista, že naše komunistická strana bude pokračovat v politice, kterou jsme nastoupili na lednovém zasedání ÚV a pak na všech plénech ÚV, která následovala, čili - my od politiky, kterou jsme nastoupili, neustoupíme. (Dlouhotrvající potlesk.) Ovšem při této politice, jak o ní hovořím, jsou určité, nechci říci podmínky, ale okolnosti, jako u té armády. Podobně jako u té armády, která, jak jsem vyložil, odejde, jakmile pomine důvod jejího dalšího pobývání u nás, tak i pokud jde o politiku, kterou strana nastoupila, musíme se postarat o to, aby tato politika nebyla doprovázena všelijakými, jak jsme tomu říkali, negativními nebo extrémními průvodními jevy. To můžeš říkat stokrát, že to nebylo, že to bylo vážné nebo méně vážné, ať si říká každý, co chce, když máš taková fakta jako veliké balíky výstřižků a záznamů, co se napsalo proti Sovětskému svazu, proti socialismu atd. To můžeš dokazovat, že to nebyl převažující moment v celém tom našemu procesu, to můžeš dokazovat, ale běž si to tam někam vyvrátit! Běž si to tam vyrátit! Při naší politice, kterou neopustíme, musíme jako oko v hlavě dbát na to, aby tyto průvodní jevy, které byly, ale kterých v poslední době ubývalo, to je také pravda, podstatně ubylo, ale to už není rozhodující, aby zmizelo, aby nebylo útočeno ani na SSSR, ani na druhé naše partnery, aby nebyla protisocialistická propaganda a takovéto věci. To budeme muset vzít na vědomí. Myslím, že lekce je taková, že snad nebudeme muset ani moc přesvědčovat, že tuto podmínku na sebe bereme a že musíme mít odvahu opravdu tomu zabránit. My se budeme muset pochopitelně snažit to dělat, vy mi rozumíte, o čem hovořím. (Hlasy: Ano.) Budeme se snažit, ne že zavedeme nějakou ouřední cenzuru a takovéto věci. My si myslíme, že vláda a Svaz novinářů nebo nějaké instituce, že najdeme způsob, nejde o název, který však nebudou chápat jako nějakou státní cenzuru, ale určitou nutnost, se kterou je třeba se smířit a vzít ji na vědomí. My kdybychom podruhé měli dát zase záminky k něčemu, možná, že by to dopadlo hůře.

Po této kapitole končím, je to určitý kompromis, že jsme museli na něco přistoupit, pochopitelně. Týká se to také některých nelegálních organizací, jako je ta nešťastná záležitost těch bláznů, těch několika chlapců ze sociální demokracie. V momentě právě pro nás nejtěžším, právě v hodině kritické, kdy jsme se o věcech dohadovali, přišla zpráva ze Švédska, ze Stockholmu, o interview sociálního demokrata Janýra se švédským časopisem, kdy tento Janýr z Prahy vykládá, že v celé naší republice pracuje sociální demokracie, že má spojení na tajné vysílačky a takovéto frajerství. To vykládá pan Janýr a to znamená, že došlo de facto k rozštěpení jednoty dělnického hnutí a my v té kritické chvíli dostaneme právě tuto zprávu na stůl. Pochopitelně ne my ale naši partneři.

Soudružky a soudruzi, jednali jsme o řadě dalších věcí, budete s nimi také seznámeni. Jsou to také vážné věci, že se teď rozvine už konkrétní jednání o hospodářské pomoci, o které, my poslanci, víme, že se to teď všechno rychle hne z místa. Bylo nám dáno na srozuměnou, že bude dobrá vůle maximálně nám pomoci, pokud jde o hospodářství. Dávám to jako informaci.

A nyní k závěru: Všichni víme, že to bude složitý proces, že to bude těžká práce. Nejdříve zarazit ten celý proces, kdy pod vlivem posledních událostí [malá část věty nebyla dobře srozumitelná - pozn. stenografa] naše hospodářství hyne, kdyby to takto pokračovalo, došlo by k těžkým důsledkům. Musíme přistoupit ke konkrétním činům, které mají zase přivodit normální poměry, a pak usilovat o normalizaci u všech ostatních vztahů, které dostaly takovou katastrofální ránu.

Soudružky a soudruzi, protože musím odjeti, mám zasedání předsednictva strany, ve stručnosti toto jsem vám chtěl říci.

Znovu prosím, abyste to zatím považovali jen opravdu za informaci vám, poslancům, aby se to nezveřejňovalo, neboť o tom bude veřejně mluvit prezident, bude mluvit první tajemník Dubček. Ten bude mluvit také ještě dnes, zítra předseda vlády a já, předseda NS.

Takže bude úřední zpráva, odpoledne bude také vydáno komuniké, u toho komuniké je třeba ovšem vědět: nekoukat na nějaké to slovíčko a kvůli takovým slovíčkům se nenechat přivést z míry.

Takové jsou tedy soudružky a soudruzi výsledky naší cesty do Moskvy. (Potlesk.)

Dotaz z pléna: Soudruhu předsedo, nás poslance by hrozně zajímalo, které předsednictvo ÚV zasedá, jestli zvolené mimořádným XIV. sjezdem či staré předsednictvo?

[J.] Smrkovský: Soudruhu, prosím tě, já jsem tady 4 hodiny, dočkáš se do večera, do zítřka.

[J.] Valo: Děkuji s. Smrkovskému za informaci, kterou nám poskytl. Hlavní věc je, že jsme pohromadě a že se naše orgány ujímají osudu naší země. (Potlesk.)

[J.] Smrkovský: Soudruhu Valo, děkuji Ti ještě jednou, jak's to tady "kočíroval".

[J.] Valo: Soudružky a soudruzi, přeruším schůzi, samozřejmě na neurčito, protože zasedá předsednictvo a bude zasedat vláda. Dostaneme pak zprávu a budeme moci dále o věcech jednat. Rozchod není, i když východ je volný. Pravděpodobně, když ne dnes, tedy zítra, nejpozději pozítří bude Národní shromáždění projednávat tuto otázku, případně schvalovat. Přerušuji schůzi.

Stenografický zápis, prvopis, turnus 1/1-5/1ž, (10 stran). Protokol byl označen jako tajný; odtajněn byl v r. 1990.

30

1968, 27. srpen (úterý), Praha. - Zápis jednání 85. schůze předsednictva NS (20. část).

[Začátek: 11.50 hod.

Ukončení: 12.10 hod.

Předsedající: Jozef Valo, I. místopředseda NS.

Obsah jednání:

Hodnocení situace po návratu delegace z Moskvy; nutnost vyzvat obyvatelstvo, aby

zachovalo klid a vyčkalo projevy stranických a státních představitelů.]

[J.] Valo: Vláda zasedá. Jakmile skončí, spojíme se s ní a budeme žádat potřebné informace. Předpokládáme, že do 14 hodin budeme mít z vlády zprávu. O 16. hodině budeme chtít poslancům říci, zda toto zasedání NS končíme a kdy bude svoláno NS na řádnou schůzi, na které by před NS předstoupila vláda a nechala projednat svůj postup. Se s. Smrkovským se domnívám, že to bude za dva dny, ale nemohu to tvrdit. Říkat nyní, že poslance uvolňujeme, je těžké.

[V.] Hrabal: Nyní je svolána ČNR. Zamyslel jsem se nad tím, zda je zapotřebí, aby politicky působila. Tím nechci říci, že by poslanci ČNR neměli jako jednotlivci ve svých okresech politicky působit. Jde mi jenom o to, zda je účelné, aby ČNR nyní vydávala nějaké provolání.

[J.] Valo: My nemůžeme ČNR přikazovat. Osobně zastávám názor, že by nyní neměla prohlášení vydávat.

[A.] Pospíšil: Dostal jsem informaci, že bude zasedat nějaké rozšířené předsednictvo. Jsem také členem, ale nikdo mne nezval. Domnívám se, že bychom s nimi měli navázat styk.

[V.] Hrabal: Souvisí to s koordinací, která by nyní měla nastat. Budou zasedat ÚV politických stran, je svoláno zasedání předsednictva ÚRO. Nemělo by se to tříštit. Měl bych být zároveň na několika zasedáních, ale měl bych být také ve svém volebním obvodě, což považuji za stěžejní. Plenární zasedání by nemělo být pozítří, ale třeba za týden.

[J.] Valo: Byli bychom neradi, aby bylo plenární zasedání za týden. To je pozdě. Čekáme stanovisko prezidenta republiky a vlády, lidé však čekají také na stanovisko NS, a to nemůže být za týden.

[J.] Lacina: Ve skupině bezpartijních poslanců se celá řada poslanců postavila na stanovisko, že by měli před rozhodnutím navštívit své volební obvody, zjistit situaci a poradit se s voliči [Celý odstavec je zatržen po straně světle modrou propisovací tužkou.].

[V.] Hrabal: Schválení dohody Národním shromážděním je velmi závažným krokem. Neměli bychom tak spěchat.

[L.] Dohnal: Jakékoliv úvahy jsou ukvapené. Měli bychom počkat do 14 hodin na stanovisko vlády a k němu zaujmout stanovisko. Potom bychom s ním měli seznámit plénum a teprve pak se rozhodnout, jak dále postupovat.

[J.] Valo: Musíme si uvědomit, že jsme NS a že na sebe bereme zodpovědnost za přijetí, i když by byly názory na nepřijetí. Dejme tomu, že schválíme dohodu. Za to musíme nést odpovědnost. Teprve potom bychom měli jít před národ a říci, co nás vedlo k tomu, že jsme tuto dohodu přijali nebo nepřijali.

Nelze říci, že půjdeme dolů a tam si to necháme schválit. Jsme Národní shromáždění a bereme názory za přijaté, i když by byly názory, že jsou pro nás nepřijatelné. My si dejme tomu osvojíme zásadu přijetí návrhů a musíme je zdůvodňovat.

[V.] Hrabal: Podle článku 40 ústavy naší republiky podává prezident republiky zprávu o ohrožení a stavu republiky. Je otázka, zda by takovou zprávu neměl prezident republiky podat Národnímu shromáždění [Světle modrou propisovací tužkou je po straně zatržen celý odstavec a navíc slova "o ohrožení a stavu".].

[J.] Valo: Jako vedoucí delegace a hlava státu by měl podávat zprávu o výsledcích.

[B.] Laštovička: Měl bych dvě připomínky. Snad by bylo dobré, abychom se přestěhovali na Hrad. Projednávat takovéto věci na chodbách zde, není jistě dosti dobře možné. Soudruh Lacina říká jít do volebního obvodu a přijít s mandátem. Situace je však taková, že lidé čekají stanovisko shora. Necháme-li stanovisko vyjadřovat zdola, nastanou všelijaké různice. To by nebyla pochopitelně cesta, která vede ke konstruktivnímu výsledku. Jako vrcholnému státnímu orgánu nám musí jít o to vyhranit si zde stanovisko, na něm se sjednotit a potom toto stanovisko zastávat a prosazovat. Otázky bude projednávat vláda, předsednictvo a plénum. Jde o to stanovisko sjednotit a pokračovat tak jako v minulých dnech, jinak bychom dospěli k nepříznivým výsledkům pro oba naše národy. S tímto stanoviskem musíme jít dolů.

Je pochopitelné, že podle ústavy jsou poslanci oprávněni mít svůj vlastní názor. Ten může být odchylný, ale jde o to, abychom se sjednotili nakonec na určitém názoru.

[V.] Hrabal: Během dneška bude dána podle zprávy veřejnosti informace z úst prezidenta republiky a prvního tajemníka.

[J.] Zedník: Domnívám se, že bychom měli přimět vládu, aby reagovala na situaci v Praze. Primátor upozornil na situaci, která se v Praze vyvíjí. Slyšíme hvízdání po ulicích apod.

[J.] Valo: Předpokládejme, že vláda je tak moudrá jako my a že bude umět v projevu soudruha prezidenta republiky i s. Černíka najít formu, jakou se má obrátit na obyvatelstvo. Budeme-li hovořit s vládou, měli bychom na to upozornit. Jde o to, abychom předpokládali, že situaci znají.

[A.] Žiak: Prosím, aby vláda byla okamžitě upozorněna, že zde přímo v místnosti slyšíme a cítíme, jak se situace zhoršuje.

[A.] Bichler: Jde o to, jak se před několika dny stahovaly proudy na Václavské náměstí, že jsme požádali, aby prezident republiky promluvil. Dnes se situace může opakovat. Myslím, že bychom měli požádat, aby řekl ["]zachovejte klid, neprovokujte, my k vám promluvíme! ["]

[J.] Valo: Vidím, že jste jednotného názoru, abychom zavolali vládu, že je zapotřebí projev nebo sdělení učinit mimořádně rychle. Alespoň [aby] někdo z vládních činitelů řekl do rozhlasu, že projev bude tehdy a tehdy, aby obyvatelé zachovali klid a vyčkali na tento projev [K této části schůze P-NS jsou mylně přiřazena usnesení č. 837, 838 a 839. Z porovnání obsahu jednání lze vyvodit závěr, že zachycují výsledky až další části 85. schůze předsednictva NS (začátek ve 14.09 hod.)].

Stenografický zápis, prvopis, turnus 6/1-7/3ž, (5 stran).

31

1968, 27. srpen (úterý), Praha. - Zápis jednání 85. schůze předsednictva NS (21. část).

[Začátek: 14.09 hod.

Ukončení:?

Předsedající: Jozef Valo, I. místopředseda NS.

Host: Josef Borůvka, ministr zemědělství a výživy.

Obsah jednání:

1. Zpráva o prvním jednání vlády po návratu delegace z Moskvy.

2. Problém ukončení či přerušení plenární schůze NS.

3. Otázka, kdy vláda předstoupí se zprávou před Národní shromáždění.

4. Sdělení o návrhu místopředsedy vlády F. Hamouze, aby o moskevských ujednáních informoval poslance dne 28. srpna J. Smrkovský.

5. Předání daru podnikového ředitelství Ovoce a zelenina, určeného poslancům, dětské nemocnici.

6. Informace o situaci v Ostravě.

7. Informace z ČNR.

8. Zpráva o situaci v krajích.

9. Vyslání delegace za předsedou NS J. Smrkovským se žádostí o podání informace z jednání v Moskvě na plenární schůzi NS (posl. V. Macho, R. Géryk).

10. Na základě diskuse o účelnosti komuniké k přerušení 26. schůze NS ustavena redakční komise (A. Poledňák, A. Žiak, J. Zedník) k jeho zpracování.

11. Informace, že před budovou se shromažďují občané nespokojení s obsahem komuniké o jednání v Moskvě.

12. Souhlas s textem prohlášení, které přednese A. Poledňák z balkonu budovy NS ke shromážděným občanům.]

[J.] Valo: Svolal jsem předsednictvo Národního shromáždění za tím účelem, abychom se dověděli, kdy je asi možné počítat s tím, že bude svoláno plénum Národního shromáždění, na kterém by vláda popř. prezident republiky podali zprávu o výsledcích jednání. Došlo by k hlasování a potom bychom rozhodli o tom, zda poslance pustíme již domů nebo zda je ještě máme dále držet tady.

Chtěli bychom od s. Borůvky vědět, zdali vláda jednala o tom, kdy předstoupí před Národní shromáždění se svou zprávou.

[J.] Borůvka: Vláda jednala o zásadních dotazech k jednám v Moskvě. Přitom se shodla na dvou základních otázkách. Především na tom, že ústavní činitelé se vrátili do vlasti a ujmou se svých úřadů a dále o nutnosti rozhodnout, abychom si vybrali ze dvou možných variant. Přitom se ukázala celá řada problémů. Např. s. Řehák podával zprávu, že v Mukačevu jsou další vlaky s vojenským materiálem a vojska a ucpávají dopravu. S. Sucharda hovořil o problémech národního hospodářství, jakož i o styku s veliteli jednotlivých okruhů vojenských okupačních jednotek. O tom, co říkal s. Valo, zatím vláda vůbec nejednala. Problémů se nakupilo tolik, že bylo rozhodnuto svolat vládu na 8. nebo 9. hod. ráno a uloženo jednotlivým jejím zařízením, aby připravila trochu chronologický sled, protože se tam problémů nakupilo tolik, že nebylo možné vůbec je posoudit a zvládnout.

Takže na otázku, kdy vláda předstoupí před NS nebo kdy bude jednat s námi, předsednictvu NS zatím odpovědět nemohu, poněvadž na pořadu vládního jednání tato věc nebyla.

[J.] Valo: Pak nezbývá, než abychom se dotázali s. Smrkovského, který je na zasedání předsednictva ÚV, kdy hodlá svolat plénum NS, abychom my mohli tuto otázku projednat. Máme možnost volat s. Smrkovského?

[F.] Beer: Mluvil jsem s ním a on mne poslal na vládu za s. Šmidmajerem, abych zjistil tuto věc. Řekl, že během dvou hodin nám bude moci vzkázat, jestli to bude v dohledné době, ale předpokládá, že to bude nejdříve za 3 - 5 dní. Za tohoto předpokladu s. Smrkovský doporučoval, aby jednání bylo přerušeno a jakmile vláda bude schopna předstoupit před NS, bylo nové zasedání svoláno.

Já budu volat ještě soudruhům, jak to vypadá, jestli máme co říci. Říkal ale, že pravděpodobně dnes ani zítra to nebude. Předběžně tedy potvrdil to, co tu prohlásil s. ministr Borůvka. (Výkřiky.)

[J.] Valo: Prosím, prověřit si to. Potom doporučuji, abychom o věci dále nejednali, abychom svolali poslance a řekli jim, že bychom ukončili naše zasedání a že budou svoláni písemně nebo telegraficky na budoucí schůzi. Uděláme to v 16 hodin, poněvadž teď někteří odešli.

[R.] Géryk: Stálo by za uvážení, zda by v tom případě předsednictvo NS nemělo zůstat tady.

[M.] Miková: V Praze budou strašně těžké chvíle a nejen tam, ale v celé republice. Teď tu byla za mnou delegace z Ostravy. Soudruh říkal, když se o tom lidem něco řekne - už to hlásil třeba francouzský rozhlas - že naši soudruzi byli vedeni k tomu, aby přijali ty podmínky, takže v závodech každý, s kým mluvili, jednoznačně odmítal přijmout takové podmínky, které nejsou ničím jiným, než souhlasem s dobrovolnou okupací, přitom nést za to odpovědnost my, protože v této zemi není nikdo schopen zabezpečit, že tu nebudou protisovětské hlasy, že tu bude souhlas s přítomností vojenských jednotek [Tužkou zatržen začátek vystoupení M. Mikové.].

A co nastane? Nastane zatýkání. (Jednání bylo na kratší chvíli přerušeno, protože televize vysílala zprávu z vlády o veřejných projevech našich ústavních činitelů, které se mají dnes konat.) Chtěla bych pokračovat v diskusi. V závodech lidi absolutně takové podmínky nepřijmou. Jestliže nebudeme zatýkat lidi, kteří řeknou, že nám rozbili muzeum, řeknou nám, že nejsme schopni si udělat pořádek ve své zemi a vojsko tady bude pořád a budou zasahovat za nás. Slíbit, že to dokážeme, myslím, že tu odvahu alespoň já nemám. Vrátili se nějací soudruzi, kteří byli v pražských závodech. Tam je prý jednoznačně hlas nepřistoupit na takové podmínky, že je to neúnosné, že by se to chápalo jako zrada Národního shromáždění a jestli zradíme, že sám národ nás odsoudí a ukamenuje. Než aby mne národ odsoudil pro zradu, raději se nechám odsoudit okupanty [Celá věta podtržena modrou propisovací tužkou.]. Alespoň zpočátku jsem byla citově nakloněna, když jsem slyšela soudruha Smrkovského, že je to jediná cesta. Nechci být proti s. Svobodovi, Dubčekovi, Smrkovskému a těm lidem, umím se vžít do jejich situace, kterou měli nesmírně těžkou, nepochybuji o tom, že udělali všechno, co udělat mohli za stávajících podmínek, jinak by to ještě nebylo ukončeno. K nějakým závěrům tam museli dojít, ale dnes je na nás, také na orgánech NS, abychom řekli - my vám věříme, víme, že jste nemohli jít dále, ale my na takové podmínky opravdu nemůžeme přistoupit [Od slov "ale my" podtrženo modrou propisovací tužkou.]. Já si myslím, že by to byla zrada z naší strany. Těm soudruhům to nevytýkám, protože vím, za jakých podmínek rozhodovali. Musíme si představit, jak my jsme rozhodovali, tanky jsme měli před dveřmi, šli jsme na velvyslanectví přes tanky a nebude to jiné. Formálně budou tanky pryč, ale prakticky budou dirigovat. Jestliže my nebudeme schopni dirigovat, stejně přijdou a ujmou se toho. To je moje stanovisko [Tužkou výrazně zatrženo ukončení projevu M. Mikové.].

[J.] Lacina: K té základní otázce, která byla položena. Jestliže bude o tom vláda jednat zítra, je pravděpodobné, že se jednání skončí? Není. Doporučoval bych, aby předsednictvo zasedalo dál, poslance abychom rozpustili a dohodli se na svolání pléna.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP