Úterý 25. června 1968

Zrušení cenzury tisku je nesporně velký zisk pro celou společnost, neboť bez svobody projevu nemůže být řeči o demokracii. Přesto však není na škodu si uvědomit také možnosti škodlivých vlivů, socialistické společnosti neprospívajících.

Převážná většina redaktorů našich deníků a časopisů je odpovědná a má vynikající novinářské schopnosti. Jsem přesvědčen, že i nadále a daleko více dají své schopnosti rozvoji a rozkvětu naší socialistické demokracie po schválení právě této zákonné předlohy, o které jednáme a pro kterou budu opravdu rád hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Ku slovu sú prihlásení ešte dvaja poslanci, a to posl. Kuropka a posl. Sekaninová.

Nakoľko je 5 hodín, urobíme si teraz 20 minútovú prestávku a potom budeme pokračovať.

(Schůze přerušena v 16.56 hod.)

Podpredseda NZ Žiak: Pokračujeme v rokovaní. Slovo má posl. Kuropka.

Posl. Kuropka: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, s navrhovanou novelizáciou tlačového zákona, najmä pokiaľ ide o §§ 17 a 18, plne súhlasím a budem za ňu hlasovať. Rozhodne sme pre slobodu tlače a prejavu, ale doporučujem zvážiť všetky okolnosti, ktoré sú vyjadrené v otázke ochrany osobnosti a hovorím aj organizácie.

Ide o to, aby sme využili čas do pripravovaného pléna Národného zhromaždenia, kde budeme schvaľovať zloženie Českej národnej rady a pri tej príležitosti aby sme v zákone zakotvili všetky možnosti o existujúcich normách, aj keby pritom šlo o § 11 Občianskeho zákonníka. Ide o to, túto ochranu zakotviť. Keby to nebolo možné, potom by som žiadal, aby táto otázka byľa vyriešená úspešnejšie a lepšie.

Chcel by som zdôrazniť prečo. Súdruh predseda Národného zhromaždenia nás veľmi úprimne presvedčoval - myslím, že to bolo na minulom zasadnutí - o vzťahu mladého novinára, ktorý sa mu omlúval a napísal mu osobnú omluvu. Poznám ale veľmi mnoho ľudí, s ktorými som diskutoval, ktorí sa na súdruha predsedu dívajú podľa verejného interviewu a formulujú svoje názory práve tak, ak ich formuloval onen mladý pracovník. Toto považujem za nedobrý stav, aj keď mňa osobne žiadny redaktor a žiadny novinár nenapadnul. Ide mi ale práve o rad organizácii, ktoré vyvinuli všetku snahu, kde omluva a oprava nezodpovedá potrebám predovšetkým z politického hľadiska. Podľa môjho presvedčenia to nebolo rozhodne na mieste.

Domnievam sa, že doba, ktorú máme pred sebou na schválenie tlačového zákona, je dosť dlhá, aj keď sa v dôvodovej správe hovorí o tom, že vláda ho prejedná v letnom období. Uvažujem logicky o tom, kedy v pléne Národného zhromaždenia budeme môcť nový tlačový zákon schváliť. Domnievam sa, že v tejto dobe by mohlo dôjsť - i keď väčšina našich novinárov a redaktorov nemá záujem na nejakom narušovaní - predsa len zo strany jedincov k politickým škodám alebo škodám hmotným, a preto trvám na svojom doporučení, ktoré som predniesol. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Slovo má súdružka Sekaninová.

Posl. dr. Sekaninová: Soudruzi a soudružky, přes mimořádný zájem, který mám na vládním návrhu, který je nyní před námi, měla jsem přece jenom v úmyslu nezdržovat vás už dalším svým vystoupením, tím spíše, že jsem ráno v naší diskusi měla možnost říci několik slov o tom, co si myslím o této osnově. Vyjádřila jsem názor, že veliký význam svobody tisku je právě v tom, že sama patříc mezi základní svobody a práva občanská, je zároveň strážcem a ochráncem všech občanských práv a svobod ostatních. Jestli jsem si přece jenom dovolila přijít sem k mikrofonu a poprosit o několik minut, je to jedině proto, že bych chtěla s maximální stručností reagovat a říci vám několik ryze osobních poznámek k diskusním příspěvkům, které jsme tady vyslechli.

Dovolte mi ještě, když už jsem tady, abych vyjádřila své uznání ministru kultury a informací i našim parlamentním výborům za obětavou a trpělivou práci, za velkou práci, kterou vykonali při přípravě této malé novely.

Soudruzi a soudružky, dovolte mi, abych velmi stručně reagovala na něco z diskusního příspěvku s. Hečka, a především jeho prosím o dovolení. Víme, soudruzi, že máme kvalifikované lidi na nejrůznějších stupních v nejrůznějších profesích. Odmítám však se vší rozhodností výrok soudruha generála o tom, že vrátný rozhoduje o tom, kdo přijde k mikrofonu. Dovolte mně, abych využila této příležitosti a abych vyslovila dík a uznání těm, kteří v rozhlase pouštějí k mikrofonu - ale raději užiji své dikce - k mikrofonu zvou lidi, kteří měli v období po lednu velmi mnoho co říci k životním otázkám našich národů, a zvou k mikrofonu k diskusím i ke sporům a debatám muže a ženy všech možných profesí, posílají k mikrofonu své pracovníky vysoké úrovně a podle mého názoru mimořádné kvality. Znám jako někteří soudruzi předřečníci také některé zahraniční informační prostředky a trošičku srovnávat mohu.

Ráda bych s vroucností, která není vyvolána jen určitou mou reakcí na slova s. generála Hečka, rozšířila velmi rozvážené a klidné uznání také na vynikající pracovníky našich novin a televize a jsem si zcela jista, že ani zde ani v naší nejširší veřejnosti s tímto hodnocením nejsem sama.

Soudruzi a soudružky, složitá a náročná práce tisku, rozhlasu a televize určitě vyžaduje vysokou odpovědnost a vyžaduje po dlouhém půstu i novou praxi. Ale, soudruzi, nemyslíte, že učit se této nové svobodě, této nové svobodné praxi se musí nejen naši novináři, ale také my, posluchači, my, čtenáři?

Ráda bych řekla, že myslím, že § 18 osnovy je formulován uváženě, a nesouhlasila bych s námětem s. generála Hečka, aby byla vypuštěna definice, která hraje významnou roli v tomto tak pracně sestaveném, malém, ale významném dokumentu.

K názorům vysloveným tady k větší ochraně osobnosti, mám jednu otázku. Proč nebylo v období pro nás všechny jistě novém, kdy začalo svobodné psaní tisku, proč nebylo více užíváno práv, která zákon už dosud poskytoval a i novela bude poskytovat?

Zaráží mě, že z jedné strany jsou tyto možnosti označovány za nedostatečné a na druhé straně nebyly ani aplikovány. S. min. Galuška i důvodová zpráva další otázky, materiální náhrady a jiné vysvětlují a myslím, že nám bylo řečeno i zprav. posl. Turečkovou, že tyto otázky mají být upraveny v připravovaném zákoně.

Dotýká-li se zde připravovaného zákona, dovolte mi, soudružky a soudruzi, ještě jednu větu. Lhůta, kterou ministr kultury a informací obdržel k této závažné práci, je velmi krátká. Budeme muset být velmi mnoho nápomocni, protože problematika je závažná a velmi široká.

Nyní mi dovolte několik málo slov - a osobně prosím jeho o dovolení - k vystoupení posl. Nového. Především chci říci, že těchto několik poznámek říkám s osobními rozpaky, protože si velmi vážím z dávných předválečných dob obrovské zkušenosti, někdy i trpkého života s. Nového. Jistě však smím říci několik obecných věcí.

Nejdříve k tomu, co řekl s. Nový o jednání zahraničního výboru NS, o jeho návrhu, aby vláda učinila některá opatření. Zde je nazval politická opatření. I tam po prvním svém návrhu je takto specifikoval. Jde o opatření proti psaní našeho tisku škodícímu podle jeho názoru některým našim zahraničním vztahů.

Zatím co někteří poslanci, jak nás informoval s. Nový zcela správně, souhlasili, někteří z nás zaujali odlišné stanovisko.

V plném souladu motivy, jež určitě s. Nového vedly, jsem vyslovila nesouhlas s negativním pojetím jeho návrhu, s návrhem, co učinit proti psaní tisku, a navrhovala jsem konstruktivně a komplexně se zabývat tím. Co učinit vůbec a popřípadě v tisku zvlášť pro zlepšení vztahů s našimi socialistickými přáteli, pro věc tak mimořádně důležitou.

Dovolte mi ještě, abych reagovala na otázku, kterou položil s. Nový na ústředním výboru, kterou jsem četla velmi pozorně a kterou nám s. Nový opakoval i zde. Týká se dělnických výborů na obranu tiskové svobody. S. Nový položil otázku - proč a proti komu?

Dělnické výbory chápu osobně jako výraz mimořádně závazné skutečnosti, že svoboda tisku je totiž absolutně stejným zájmem dělníků a inteligence, každého našeho občana. Pro koho se toto dělá, kdo to dělá, k čemu a proti komu? Můj ryze osobní výklad je, že to činí dělníci, členové oněch výborů, pro naši společnou věc, kterou si přáli co nejdříve legalizovat a dostat do správných kolejí.

Chápu to jako výraz ani ne tak solidarity - což by bylo úplně logické -ale jako vyjádření této totožnosti zájmů. Označit tyto akce jako problematické, dovolte mi, abych tento názor se vší skromností nesdílela.

Pokud jde o první republiku, měla jsem v úmyslu ve svém příspěvku promluvit trochu o svých zkušenostech z této oblasti z první republiky, protože - jak možná někteří starší soudruzi vědí - jsem se hodně právě tiskovým právem a procesy vedenými v tiskové oblasti proti naší straně zabývala. Zanechávám toho, protože o tiskových věcech budeme mluvit ještě za dva měsíce při dalším zákoně.

Dovolte mi nyní vyslovit určitý podiv. Setkáváme se s tím, že někdy je úsilí o vytvoření naší - podtrhují naší - důsledné socialistické demokracie přijímáno zcela neprávem s podezřením, jako by šlo o pokusy o návrat k poměrům první republiky. Na druhé straně, že nám podmínky tehdejší připomínají. Nezapomínejme, že Akční program KSČ mluvě o tom, že po osvobození člověka z vykořisťovatelských třídních vztahů musí přijít podmínky pro plný rozvoj jeho osobnosti, zdůrazňuje, že právě naše zřízení v jedinečném komplexu práv ekonomických, sociálních a kulturních s právy politickými a občanskými dá člověku svobodu, jakou buržoazní demokracie nikdy poskytnout nemůže, neposkytla a neposkytne.

Soudružky a soudruzi, končím. Smím ještě navázat na něco, co řekl soudruh Nový?

Soudruh Nový řekl: "Nyní musí novináři ukázat, co dovedou. My, poslanci, to za vás, novináře, neuděláme." - Ale vždyť já pochybuji, že by to novináři chtěli! Od nás by měli chtít, a hádám - smím si dovolit jen hádat - že by asi chtěli jen dobré zákony, dobrou, otevřenou spolupráci, vytváření důvěry zde v parlamentě a ve volebních obvodech. "Rušíme vám cenzuru," jsem si poznamenala. V tom vidím skutečně jádro věci. Vždyť rušíme si, rušíme sobě cenzuru. Uskutečňujeme svoje právo, právo každého občana na svobodu tisku.

Na závěr mi dovolte, abych přečetla 3 - 4 věty; bude to slovensky a prosím velice o omluvu výslovnosti slovenské soudruhy: "Myslím si, že nastal čas zbaviť umenie literárne tak isto ako filmové a každé iné, zbaviť publicistiku, ale zbaviť aj štát a stranu tej príťaže, ktorá na nich nemotorne leží vo forme dozoru, nech má meno akékoľvek, ktoré však nech je bezohľadné alebo ohľaduplné, kompromituje naše socialistické zriadenie, lebo sa usvedčuje zo svojej nepotrebnosti. Myslím si, že nastal čas spoľahnúť sa v dôvere na občiansku a socialistickú zodpovednosť ľudí, ktorí píšu knihy, časopisy a články v nich, kritizujú alebo robia filmy či iné umenie. Myslím, že nastal taký čas."

Tato slova poslal sjezdu spisovatelů v loňském roce Laco Novomeský. Myslím, že tento čas teď přišel a přijetí malé tiskové novely bude krůčkem k uskutečnění těchto myšlenek. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. K faktickej poznámke sa hlási s. Nový a pripraví sa s. Němec.

Posl. Nový: Já nechci se soudružkou Sekaninovou polemizovat, ostatně její názory jsem vyslechl už na zmíněném zasedání zahraničního výboru. Jenom bych chtěl faktickou poznámkou uvést na pravou míru tvrzení, že jsem v zahraničním výboru mluvil o tisku. Slovo tisk jsem vůbec nevzal do úst. Já jsem mluvil jen o státních sdělovacích prostředcích, rozhlasu a televizi. Protože právě z toho, že se jedná o ostatní sdělovací prostředky, vyplynuly příslušné nóty našich socialistických spojenců. To byl první fakt. Doufám, že to soudružka Sekaninová uzná, že tomu tak skutečně bylo. Děkuji.

Druhá faktická poznámka se týká dělnických výborů na obranu tisku. Já jsem hotov soudružce Sekaninové dát k dispozici dopis, který jsem dostal. Jestliže se ztotožní s tím, že obsah se svým hrubým tónem (a to se vyjadřuji velmi slabě - obsah mne kritizuje proto, že jsem toho názoru, že nemá být komplikován náš politický život zaváděním nových politických stran, protože nejsem toho názoru, že Oldřich Švestka, člen ÚV a předsednictva strany škrtí Rudé právo), by měl být nějakým vzorem pro svobodu tisku, pak bůh s tou svobodou tisku! (Potlesk.)

Posl. dr. Jan Němec: Soudružky a soudruzi, dovolte mi jenom několik poznámek k projednávané malé novele tiskového zákona:

Bylo zde řečeno, že rehabilitační zákon, který jsme schválili, je prvním zákonem, který řeší otázky, uvedené v život akčním programem Komunistické strany Československa. Myslím, že je třeba si připomenout, že i tato malá novela tiskového zákona v právní formě dnes splňuje jeden z dalších momentů, které akční program KSČ nastolil.

Tisk, rozhlas a televize vstoupily počátkem tohoto roku do politického života, vstoupily v době, kdy cenzura byla fakticky zrušena. Naším úkolem je jenom následovat rozhodnutí vlády, která před 10 dny zrušila vládní nařízení č. 119/66, a právně vyjádřit nepřípustnost cenzury v naší zemi.

I z této tribuny bylo řečeno mnoho slov na adresu tisku, rozhlasu a televize, pochvalných i záporných. Myslím, že mnoha těmto slovům chyběla konkretizace a že by bylo daleko účelnější a správnější, kdybychom při své kritice dovedli velmi adresně říci, co se nám líbí a co se nám nelíbí.

Osobně se domnívám, že hromadné sdělovací prostředky ve velké většině udělaly velmi dobrou práci. Na druhé straně nemohu souhlasit např. s tím, že na obrazovce Čs. televize, státní televize, vystupuje bývalý tajemník ministra Masaryka a ve svém rozhovoru jednak zkresluje jednání, ke kterému došlo kolem Marshalova plánu v Moskvě, a za druhé v Čs. televizi hovoří o dobách, které nastaly Únorem 1948 jako o temnu čs. lidu. Domnívám se, že to na obrazovku Čs. televize nepatři, zejména pak ne ve večeru, když skončilo květnové zasedání ÚV KSČ, které bylo dalším pokrokem v našem československém demokratizačním procesu. (Potlesk.)

Teď bych chtěl říci to hlavní, proč jsem se přihlásil ke slovu. Myslím si, že vůbec nejde o formálně právní otázku. Když si přečteme rezoluci květnového pléna ÚV strany, najdeme tam několik zajímavých pasáží o tvorbě nového politického systému v ČSSR, o tvorbě takového systému, který odpovídá současnému stupni rozvoje naší společnosti, a najdeme tam současně konstatování, že tisk, rozhlas a televize jsou součástí tohoto politického systému. To znamená, že svoboda slova a tisku, kterou dnes uzákoňujeme, která koneckonců vyplývá z ústavy, je jednou ze základních podmínek právě toho, aby hromadné komunikační prostředky byly součástí nového politického systému socialistické ČSSR. Mají úlohu iniciativní, kontrolní, úlohu oponentury a jsou, jak to říkal již Lenin o tisku, jedním z největších organizátorů.

Tady mi dovolte, abych citoval jeden výstřižek z Literárních listů proto, abychom pochopili, jak chápat svobodu slova a tisku.

11. dubna 1968 byla v Literárních listech tato malá noticka: "Ken-neth Tynan po návratu ze Spojených států: "Je nemožné změřit vliv zdejší otevřenosti ve věcech sexu na sexuální chování jednotlivců, ale politická otevřenost tu nemá pražádný vliv na vládní politiku. Nic z toho, co bylo napsáno pro ti americkému angažování ve Vietnamu, ani v nejmenším nepůsobí na to, jak Johnson vede válku... Amerika udělala strašný a hluboký objev: totiž, že je cenzura nepotřebná, protože svoboda slova je impotentní..."

Myslím, že je třeba se nad těmito slovy zamyslet, protože poctivá, tvůrčí a pozitivní práce novinářů, pracovníků tisku, rozhlasu a televize může přispět k tomu, aby svoboda slova a tisku byla důležitým činitelem pro rozvoj naší společnosti, aby nebyla tedy impotentní tak, jak je v klasické buržoasní demokracii, ale aby byla projevem tisku, televize a rozhlasu jako aktivních činitelů našeho nového politického systému v naší republice. (Potlesk.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP