Sobota 30. března 1968

(Začátek schůze v 10.00 hod.)

Přítomno:

288 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS. s. Laštovička (zvoní): Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté!

Zahajuji schůzi Národního shromáždění Československé socialistické republiky svolanou k volbě presidenta Československé socialistické republiky. Vítám vás a v našem středu zvláště I. tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruha Alexandra Dubčeka. (Potlesk.)

Národní shromáždění schválilo dne 29. března 1968 opatření předsednictva Národního shromáždění ze dne 22. března t.r., kterým byla přijata rezignace soudruha Antonína Novotného z funkce presidenta republiky. V souladu s články 43 a 63 ústavy provede dnes Národní shromáždění volbu presidenta republiky.

Předsednictvo Národního shromáždění navrhuje vám, soudružky a soudruzi poslanci, tento pořad schůze:

1. Volba presidenta republiky,

2. slib zvoleného presidenta.

Táži se přítomných poslanců, zda souhlasí s navrženým pořadem schůze. Prosím, aby vyjádřili souhlas zdvižením ruky. (Děje se.)

Děkuji. Pořad schůze Národního shromáždění je schválen.

Sděluji, že na dnešní schůzi je přítomno 288 poslanců. Nepřítomní jsou omluveni. Národní shromáždění je tedy způsobilé právoplatně se usnášet.

Soudružky a soudruzi poslanci, v historickém Vladislavském sále Pražského hradu přistupujeme k vysoce důležitému státnímu aktu za veliké politické aktivity v celé zemi, za mimořádné pozornosti a účasti všeho našeho lidu a našich národů.

V uplynulých dnech si poslanci Národního shromáždění osobně i četnými projevy živého zájmu, adresovanými Národnímu shromáždění, ověřili postoj občanů našeho socialistického státu k volbě presidenta republiky. A nyní se znalostí vůle lidu, s vážností a odpovědností přistupují k úkolu, svěřenému jim ústavou republiky.

V uplynulých dnech byly vykonány potřebné politické přípravy pro odpovědné rozhodování. Jejich výsledek je shrnut v návrhu, který Národnímu shromáždění předloží jeho poslanec, I. tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa, soudruh Alexander Dubček.

Prosím nyní soudruha Alexandra Dubčeka, aby se ujal slova.

(Zvukový záznam)

Posl. Alexander Dubček: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia, drahí priatelia!

Národné zhromaždenie Československej socialistickej republiky sa schádza v tejto pamätnej miestnosti Pražského hradu, aby ako najvyšší orgán štátnej moci splnilo jednu z najvýznamnejších úloh, ktorú mu ukladá ústava.

Po rezignácii súdruha Antonína Novotného z funkcie prezidenta republiky prislúcha Národnému zhromaždeniu podľa ústavy povinnosť zvoliť menom všetkého pracujúceho ľudu nového prezidenta republiky.

V osobe prezidenta republiky videl náš ľud vždy predstaviteľa našej samostatnosti a československej štátnosti. Funkcia prezidenta republiky má v našej spoločnosti demokratickú a pokrokovú tradíciu. Jej socialistický obsah v posledných dvoch desaťročiach je nerozlučne spätý s víťazstvom pracujúceho ľudu vo februári 1948.

Bol som poverený predložiť návrh, aby za prezidenta Československej socialistickej republiky bol zvolený súdruh Ludvík Svoboda. (Dlhotrvajúci potlesk.)

Príprava tohto návrhu postupovala v súlade s ústavou i zásadami politiky Národného frontu. O kandidátovi rokoval Ústredný výbor Komunistickej strany Československa, ktorý sa obrátil so svojim návrhom na predstaviteľov ostatných zložiek Národného frontu. Na základe rokovania na pôde Národného frontu s predstaviteľmi všetkých politických strán a zložiek Národného frontu a skupín poslancov sa dospelo k spoločnému záveru. Iniciatíva Ústredného výboru Komunistickej strany Československa tak našla plnú podporu. Návrh na zvolenie súdruha Ludvíka Svobodu preto predkladám ako spoločný, všestranne a demokraticky zvážený návrh Národného frontu Čechov a Slovákov.

Jeho kandidatúra sa stretla s živým ohlasom verejnosti, čo plne zodpovedá dnešnej aktivite spoločnosti.

Potvrdením, že predložený návrh je všenárodný a že zodpovedá mienke pracujúcich, je skutočnosť, že po jeho uverejnení došlo na Ústredný výbor Komunistickej strany Československa a do Národného zhromaždenia veľké množstvo dopisov a rezolúcií, ktoré kandidatúru Ludvíka Svobodu vítajú a všestranne podporujú. Toto veľké množstvo súhlasných rezolúcií, dopisov, telegramov zo závodov, jednotných roľníckych družstiev, škôl, z českých, moravských a slovenských krajov nasvedčuje tomu, že úplná väčšina pracujúcich - robotníkov, roľníkov a inteligencie, Čechov a Slovákov i príslušníkov ostatných národností podporuje tento návrh.

Predsedníctva Ústredných výborov Československej strany ľudovej, Československej strany socialistickej, Strany slovenskej obrody a Strany slobody súhlasne prijali a privítali kandidatúru Ludvíka Svobodu, pretože v ňom vidia kandidáta všenárodného, predstaviteľa pokrokových tradícií a oslobodeneckého boja našich národov.

Predsedníctvo Ústrednej rady odborov podporuje kandidatúru súdruha Ludvíka Svobodu a vo svojom dopise uvádza, že jeho zásluhy uznávajú národy Sovietskeho sväzu, ostatných socialistických krajín a že požíva vážnosť v širokých vrstvách nášho ľudu.

Predsedníctvo Slovenskej národnej rady sa tiež plne stavia za kandidatúru súdruha Svobodu a zdôraznilo, že slovenský národ si vysoko váži súdruha Svobodu pre jeho oddanosť veci socializmu, pre jeho vrelý priateľský vzťah k slovenskému národu. V jeho kandidatúre je stelesnenie symbolu bratského spolužitia našich bratských národov Čechov a Slovákov.

S úprimnou radosťou prijalo rozhodnutie o jeho kandidatúre tiež Predsedníctvo Ústredného výboru sväzu protifašistických bojovníkov.

Svoje súhlasné stanoviská zaslali aj ďalšie organizácie Národného frontu, mnohé pracovné kolektívy a jednotlivci.

Po zvážení súčasnej politickej situácie sme dospeli k záveru, že návrh na súdruha Svobodu v danom období plne zodpovedá potrebám zjednotenia všetkých vrstiev nášho ľudu do spoločnej a plodnej práce. Návrh na zvolenie Ludvíka Svobodu za prezidenta republiky vychádza predovšetkým z jeho hodnotenia ako straníka a človeka, ktorý sa pre svoje zásluhy a vlastnosti teší všeobecnej úcte.

Oceňujeme pritom historické zásluhy, ktoré má z bojov za slobodu, nezávislosť a socialistický rozvoj československého štátu. Je výrazom našej úcty k tradíciám národnooslobodzovacieho boja, ku kontinuite československej štátnosti, 50. výročiu, ktoré oslávime v tomto roku. Celým svojím životom je súdruh Svoboda spätý s bojom za nezávislosť nášho ľudu.

V rokoch prvej a druhej svetovej vojny a v rokoch povojnovej výstavby, ktoré zdieľal s tisíckami najlepších synov našej vlasti, preukázal, že je skutočným vlastencom-komunistom. Ako mladý dobrovoľník sa zúčastnil bojov v československých légiách. Po návrate do vlasti pôsobil v rôznych vojenských funkciách. Bol profesorom na Vojenskej akadémii. V ťažkých dňoch Mníchova bol na strane tých, ktorí žiadali, aby sa so zbraňou v ruke bránila nedotknuteľnosť našej republiky. Ihneď po okupácii sa zapojil do legálnej práce a v júni 1939 odišiel do zahraničia, aby sa zúčastnil boja za obnovu československej samostatnosti a boja proti nacistickému Nemecku. Po okupácii Poľska prešiel so svojou vojenskou skupinou do Sovietskeho sväzu, stal sa veliteľom 1. československého samostatného práporu, ktorý vyrástol v I. československý armádny sbor a prešiel po boku Sovietskej armády pod vedením generála Svobodu slávnu cestu boja proti fašistickému Nemecku až k oslobodeniu našej vlasti.

Týmto svojím bojom, ako aj ďalším životom je osobnosť generála Svobodu živým a trvalým stelesnením priateľstva národov Československa a Sovietskeho sväzu.

Súdruh Svoboda sa stal členom košickej vlády Národného frontu a získal veľké zásluhy o vybudovanie ľudovodemokratickej armády. Preukázal vrelý vzťah k revolučným bojom strany, robotníckej triedy a všetkého ľudu za socializmus. Patrí mu zásluha za to, že vo februári 1948 stála armáda na strane ľudu. Bol ministrom národnej obrany v Gottwaldovej vláde obrodeného Národného frontu, ktorý vzišiel z februárového víťazstva nášho pracujúceho ľudu.

Jeho odchod z vládnych funkcií v roku 1952 bol neblahou súčasťou represívnych opatrení vtedajšej doby. Odišiel z vlády a pracoval ako účtovník JRD v Hroznatíne na Třebíčsku. V roku 1956 bol povolaný späť do vojenskej činnosti a menovaný za náčelníka Vojenskej akadémie.

V poslednom čase sa súdruh Svoboda popri práci vo Vojenskom historickom ústave a vykonávaní svojej poslaneckej funkcie aktívne podieľal najmä na činnosti Sväzu čs. sovietskeho priateľstva a Sväzu protifašistických bojovníkov. V mnohých článkoch, vystúpeniach, besedách v závodoch, na dedinách a najmä mládeži objasňuje tradície nášho národnooslobodzovacieho boja, význam nášho priateľstva k Sovietskemu sväzu, zmysel národnej hrdosti a československého socialistického vlastenectva.

Je to významný predstaviteľ československej štátnosti, ktorý pre svoje činy a vlastnosti je známy všetkému českému a slovenskému ľudu, je to predstaviteľ, ktorý je bytostne spätý s bojom, životom a prácou našich bratských národov.

Sme presvedčení, že v súčasnej dobe je Ludvík Svoboda najvhodnejšou osobnosťou, ktorá prispeje k ďalšiemu zjednocovaniu všetkého ľudu našich bratských národov Čechov a Slovákov i ostatných národnosti na tvorivú vlasteneckú prácu pre rozkvet a slávu našej československej vlasti.

Zodpovedá zásadám politiky komunistickej strany, že sa navrhuje kandidát, všenárodný predstaviteľ pokrokových tradícií nášho ľudu, osobnosť veľkej morálnej autority. To preto, že obnova hodnôt socialistického vlastenectva tradícií národnooslobodzovacieho boja, ako aj princípov socialistickej etiky má veľký význam pre ďalší význam socializmu v našej vlasti.

Vážené Národné zhromaždenie, navrhujem, aby bol v súlade so stanoviskom zložiek Národného frontu Ludvík Svoboda zvolený za prezidenta Československej socialistickej republiky. (Dlhotrvajúci potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhovi Alexandru Dubčekovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, soudruh Alexander Dubček přednesl návrh, aby presidentem Československé socialistické republiky byl zvolen poslanec Národního shromáždění, armádní generál Ludvík Svoboda.

Včerejšího dne se jednomyslně usnesli na svých schůzích poslanci, členové Komunistické strany Československa, členové Československé strany socialistické, Československé strany lidové, Strany slovenské obrody, Strany slobody a poslanci bez politické příslušnosti, že jejich jediným kandidátem je rovněž armádní generál Ludvík Svoboda.

Národnímu shromáždění je tedy předkládán jediný návrh. Táži se, zda někdo z přítomných poslanců má další návrh. (Nikdo jiný návrh nepodal.) Nemá.

Budeme tedy hlasovat o návrhu na zvolení poslance Národního shromáždění, armádního generála soudruha Ludvíka Svobody presidentem republiky.

Podle 51. článku ústavy Československé socialistické republiky je ke zvolení presidenta republiky zapotřebí souhlasu tří pětin všech poslanců, tedy 180 poslanců.

Podle usnesení 20. schůze Národního shromáždění bude volební akt proveden tajným hlasováním podle postupu schváleného na téže schůzi Národního shromáždění.

K provedení volby byla na téže schůzi zvolena komise v tomto složení: - poslankyně Antónia Petrusová, předsedkyně komise a poslanci František Bubník, Jan Červinka, Emil Holáň, dr. Václav Hrabal, Magdalena Lapárová, dr. Jozef Lukačovič a Ferdinand Tomášik jako členové komise.

Žádám nyní komisi Národního shromáždění, aby se ujala svého úkolu (Členové komise se ujímají svého úkolu.)

Soudružky a soudruzi, zahajuji volbu presidenta republiky.

Žádám poslance Národního shromáždění, aby se odebrali do přilehlého sálu bývalého Zemského sněmu, kde jim členové komise pro provedení voleb vydají hlasovací lístky. Po úpravě hlasovacích lístků vloží je poslanci do urny, která je umístěna zde ve Vladislavském sále. Všechny ostatní účastníky schůze Národního shromáždění žádám, aby po dobu volby setrvali na svých místech.

Prosím nyní soudruhy poslance a soudružky poslankyně, aby přistoupili k volebnímu aktu. (V 10.21 hod. začala volba presidenta republiky.)

(V 11.12 hod. předseda NS s. Laštovička zvoní.)

Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Na upozornění posl. dr. Petrusové, předsedkyně komise, se táži, zda ještě někdo z přítomných poslanců chce volit. (Nikdo se nehlásil.) Nikdo.

Konstatuji tedy, že hlasování je skončeno.

Žádám komisi Národního shromáždění, aby sečetla hlasy.

(V 11.28 hod. odevzdává předsedkyně komise s. Petrusová předsedovi NS s. Laštovičkovi výsledek volby.)

Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Vyhlašuji výsledek hlasování.

Zápis o volbě presidenta Československé socialistické republiky konané ve Vladislavském sále Pražského hradu dne 30. března 1968.

Komise poslanců Národního shromáždění, kterou ustavilo Národní shromáždění ve své schůzi 29. března 1968 pro volbu presidenta republiky vydala poslancům Národního shromáždění 289 hlasovacích lístků.

Po ukončení hlasování zjistila, že bylo odevzdáno celkem 288 platných hlasů.

Z toho bylo odevzdáno pro navrženého kandidáta, armádního generála Ludvíka Svobodu 282 hlasů. (Potlesk, shromáždění povstalo.)

Hlasování se zdrželo 6 poslanců.

Počet odevzdaných hlasů pro kandidáta převýšil 3/5většinu, kterou ústava Československé socialistické republiky v článku 51 vyžaduje pro zvolení presidentem republiky.

Podepsaní členové komise: Petrusová, Jan Červinka, Lukačovič, Holáň, Tomášik, Hrabal, Bubník, Lapárová; ověřeno vedoucím Kanceláře NS s. Kaiglem.

(Za zvuků fanfár z Libuše a potlesku všech přítomných v sále se odebírá předseda NS provázen předsedou vlády k posl. armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi a oslovuje ho:)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP