Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1964

III. volební období

188

Vládní návrh

HOSPODÁŘSKÝ ZÁKONÍK

ze dne....... 1964

Pracující lid Československé socialistické republiky v čele s dělnickou třídou vybudoval pod vedením Komunistické strany Československa socialismus. Ekonomickým základem Československé socialistické republiky je socialistická hospodářská soustava. Zespolečenštění výrobních prostředků umožňuje, aby uvědomělá, plánovitě řízená společenská práce se stala zdrojem mohutného rozvoje výroby a zabezpečovala vzestup životní úrovně pracujících. Úsilí socialistické společnosti směřuje, v souladu se zákonitostí společenského vývoje, ke konečnému cíli - komunismu.

Orgány socialistického státu i všechny socialistické organizace uplatňují při plánovitém řízení národního hospodářství i při své hospodářské činnosti zákonitosti společenského vývoje a socialistické ekonomiky tak, aby na základě rozvoje vědy a techniky a využívání vědeckých poznatků ve výrobních procesech i v organizaci práce, včetně dělby práce mezi zeměmi světové socialistické soustavy, na základě růstu politické, odborné i kulturní úrovně pracujících byly účinně využívány všechny zdroje a rezervy a rostla společenská produktivita práce.

Veškerá činnost státních i jiných socialistických organizací je řízena podle zásady demokratického centralismu. Tato zásada se uskutečňuje jednotou stále upevňovaného a zdokonalovaného ústředního státního řízení, nezbytného k zabezpečení plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství a tvořivé aktivity pracujících, kteří se účastní na řízení hospodářství na všech jeho stupních.

K tomu jsou vytvářeny předpoklady účelnou operativní hospodářskou samostatností a zvyšováním odpovědnosti všech státních orgánů a socialistických organizací za plnění jejich úkolů. Významnou úlohu při rozvíjení účasti pracujících na řízení hospodářství má Revoluční odborové hnutí, které tuto účast organizuje.

Tvořivá iniciativní práce občanů v socialistické společnosti vychází z poznání, že rozvoj a zájmy každého jejího příslušníka jsou v základním souladu s rozvojem a zájmy celé společnosti; práce je proto prací ve prospěch celku i ve prospěch pracovníka samého. Spojování zájmů jednotlivých pracujících a jejich pracovních kolektivů se zájmy rozvoje celé společnosti se uskutečňuje zejména odměňováním za práci podle jejího množství, jakosti a společenského významu a uspokojováním některých potřeb občanů společností bezplatně.

Vycházejíc z nutnosti upevňovat socialistický právní řad zejména zdokonalováním právních norem upravujících hospodářsko-organizátorskou činnost, dále z významu a zvláštností vztahů vznikajících při řízení národního hospodářství a při hospodářské činnosti socialistických organizací a z toho; že vítězství socialismu v naší zemi a dosažený stupeň rozvoje národního hospodářství vytvořily možnost i vyvolaly potřebu komplexní úpravy těchto vztahů,

a vycházejíc z toho, že vztahy vznikající při účasti ve společenské práci a při uspokojování osobních potřeb občanů jsou upravovány současně vydávaným zákoníkem práce a občanským zákoníkem, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:

ZÁSADY HOSPODÁŘSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ

Článek I.

Národní hospodářství Československé socialistické republiky tvoří nedílný celek řízený pod vedením Komunistické strany Československa státem podle zásady demokratického centralismu.

Článek II

Hlavním nástrojem řízení je státní plán rozvoje národního hospodářství; z něhož vychází a s nímž musí být v souladu veškerá řídící a hospodářská činnost všech orgánů a socialistických organizací.

Článek III

K plnění úkolů hospodářské a kulturní výstavby zřizuje socialistický stát státní organizace a svěřuje jim do správy části národního majetku.

Družstevní a společenské organizace hospodaří s majetkem vlastním a mimoto také s majetkem národním, který jim stát svěřil do užívání. Jednotná zemědělská družstva hospodaří též s půdou, která je v jejich společenském užívání.

Článek IV

Úkoly hospodářské výstavby plní především státní hospodářské organizace.

Významný podíl na plnění úkolů hospodářské výstavby mají organizace družstevní, zejména jednotná zemědělská družstva.

Hospodářskou činnost vyvíjejí též společenské organizace, pokud je to třeba k plnění jejich úkolů.

Článek V

Všechny socialistické organizace jsou povinny pečovat o to, aby majetek v socialistickém společenském vlastnictví byl plně, účelně a hospodárně využíván, stále rozmnožován a všemožně chráněn.

Článek VI

Všechny orgány a socialistické organizace jsou povinny vynaložit nejvyšší úsilí a vyvinout co největší iniciativu, aby úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství byly splněny co nejlépe. Splnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství zajišťují socialistické organizace v plánech své hospodářské činnosti.

Článek VII

Důležitým nástrojem organizace, konkretizace a zajišťování vzájemné spolupráce socialistických organizací při plnění plánovaných úkolů jsou hospodářské smlouvy. Jednání o nich je významnou součástí plánovacích prací.

Článek VIII

Za neplnění svých povinností, zejména závazků z hospodářských smluv, jsou socialistické organizace majetkově odpovědny. Tato odpovědnost má vést socialistické organizace především k řádnému a včasnému plnění jejich společenských úkolů.

Článek IX

Aktivní a iniciativní účast pracujících na řízení národního hospodářství, zejména na vytváření plánů, zvyšování hospodárnosti, uzavírání hospodářských smluv a na kontrole plnění plánů i hospodářských smluv; je předpokladem trvalého rozvoje národního hospodářství. Tuto účast pracujících organizují především společenské organizace, zejména Revoluční odborové hnutí. Orgány socialistických organizací jsou povinny vytvářet vhodné předpoklady pro rozšiřování účasti pracujících na řízení národního hospodářství.

Článek X

Při řízení a při hospodářské činnosti socialistických organizací, zejména též při jejich vzájemné spolupráci, nesmějí být uplatňovány na úkor celospolečenských zájmů zájmy resortní, podnikové nebo místní. Všechna ustanovení tohoto zákoníku musí být uskutečňována tak, aby byl zajišťován především zájem celé společnosti a aby úkoly plánované k uspokojení potřeb národního hospodářství byly plněny s největší možnou úsporou společenské práce.

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

Hlava první

HOSPODÁŘSKOPRÁVNÍ VZTAHY

§ 1

Hospodářský zákoník upravuje ze vztahů vznikajících při řízení národního hospodářství a při hospodářské činnosti socialistických organizací:

plánovité řízení národního hospodářství a socialistické společenské vlastnictví,

organizaci hospodářské činnosti, postavení socialistických organizací a jejich hospodaření,

spolupráci socialistických organizací a jejich majetkovou odpovědnost za porušení stanovených povinností,

platební a úvěrové vztahy socialistických organizací.

Hlava druhá

ŘÍZENÍ NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

§ 2

(1) Všestranný, plynulý a proporcionální rozvoj národního hospodářství, jako základní předpoklad uspokojování stále rostoucích potřeb společnosti, je zabezpečován rozšířenou socialistickou reprodukcí. Tento proces který uvádí v soulad výrobní vztahy s rozvojem výrobních sil, je socialistickým státem cílevědomě řízen.

(2) Nástroji jednotné soustavy řízení jsou zejména plánování, financování a organizace hospodářské činnosti. Zásady mzdové soustavy, tvorby cen, kontroly a národohospodářské evidence jako dalších významných nástrojů jednotné soustavy řízení upravují zvláštní předpisy.

Plánování a financování

§ 3

Hlavním nástrojem řízení rozvoje národního hospodářství je státní plán, který zajišťuje, aby se národní hospodářství rozvíjelo proporcionálně na základě optimálního využívání přírodních a ekonomických zdrojů a podmínek země a na základě mezinárodní socialistické dělby práce.

§ 4

(1) Státní plán rozvoje národního hospodářství se vypracovává na základě směrnic Komunistické strany Československa. Na vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství se podílejí ústřední orgány, národní výbory, hospodářské a ostatní organizace; všechny tyto orgány i organizace jsou povinny neustále prohlubovat perspektivnost, vědeckost a nepřetržitost plánování.

(2) Vypracování a provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství se opírá o nejširší aktivní účast pracujících.

§ 5

(1) Základem plánování je dlouhodobý státní plán rozvoje národního hospodářství, který se vyhlašuje zákonem. Vypracovává se v souladu s výhledovými cíli a směry rozvoje národního hospodářství, které jsou určovány zpravidla na období 5 až 20 let.

(2) Dlouhodobý plán stanoví na příslušné období koncepci rozvoje národního hospodářství s cílem zajistit maximální uspokojování potřeb společnosti na základě nejvyšší společenské efektivnosti dosahované zejména širokým uplatňováním výsledků vědy a techniky, specializací výroby a mezinárodní dělbou práce; stanoví hlavní úkoly, zejména hlavní úkoly výroby, investiční výstavby, technického rozvoje a růstu životní úrovně a nejdůležitější prostředky potřebné k jejich splnění.

(3) Roční plán zajišťuje uskutečnění cílů a úkolů stanovených dlouhodobým plánem se zřetelem k dosažené úrovni výrobních sil, k výsledkem plnění dlouhodobého plánu, k nově vzniklým zdrojům v národním hospodářství a k nejefektivnějšímu využití vytvořených rezerv.

§ 6

(1) Vypracování dlouhodobého a ročního státního plánu rozvoje národního hospodářství řídí vláda. Vláda též stanoví podrobné úkoly dlouhodobého plánu a roční plány rozvoje národního hospodářství; řídí a kontroluje jejich provádění a činí opatření k jejich splnění.

(2) Ústřední orgány, národní výbory a ostatní státní a hospodářské orgány rozpracovávají úkoly a prostředky státního plánu rozvoje národního hospodářství na podřízené organizace a působí k tomu, aby plány těchto organizací zajišťovaly splnění stanovených úkolů.

(3) Způsob plánování rozvoje národního hospodářství blíže upravují prováděcí, popřípadě zvláštní předpisy.

§ 7

(1) Finanční hospodaření státu a socialistických organizací zajišťuje, aby se finančních vztahů plánovitě využívalo k rychlému rozvoji výrobních sil, k maximální tvorbě všech zdrojů a jejich nejefektivnějšímu využívání, k zvýšení tvůrčí účasti pracujících na řízení hospodářství a k upevňování jednoty zájmů pracujících, socialistických organizací a celé společnosti.

(2) Finanční hospodaření státu i socialistických organizací je řízeno soustavou finančních plánů, zejména státním rozpočtem, rozpočty národních výborů a finančními plány socialistických organizací.

(3) Státní rozpočet, rozpočty národních výborů a finanční plány socialistických organizací se vypracovávají v souladu s úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství a aktivně působí na jeho plnění.

(4) Způsob finančního plánování a financování národního hospodářství blíže upravují prováděcí, popřípadě zvláštní předpisy.

Hlava třetí

SOCIALISTICKÉ SPOLEČENSKÉ VLASTNICTVÍ

§ 8

(1) Hlavním zdrojem rozvoje socialistického společenského vlastnictví je plánovitě řízená hospodářská činnost pracovních kolektivů socialistických organizací.

(2) Socialistickým společenským vlastnictvím je státní vlastnictví, družstevní vlastnictví, jakož i vlastnictví společenských a jiných socialistických organizací.

§ 9

Na výkonu socialistického společenského vlastnictví se aktivně podílejí všichni pracující. V jejich zájmu je chránit majetek v socialistickém společenském vlastnictví a podílet se v největší možné míře na jeho plném a hospodárném využívání.

§ 10

Právo na ochranu socialistického společenského vlastnictví proti neoprávněným zásahům, zejména právo na vydání věci vůči tomu, kdo ji neoprávněně zadržuje, nezaniká uplynutím času.

§ 11

(1) Nabývá-li se do socialistického společenského vlastnictví smlouvou věc, přechází vlastnické právo, není-li stanoveno nebo dohodnuto jinak, převzetím věci.

(2) Nabýt věc do socialistického společenského vlastnictví rozhodnutím státního orgánu lze jen v případech stanovených zákonem. Vlastnictví přechází dnem určeným v rozhodnutí, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

(3) Není-li stanoveno nebo dohodnuto něco jiného, nabývá se s věcí i jejího příslušenství a práv s vlastnictvím věci spojených, pokud nejsou omezena na dřívějšího vlastníka.

(4) Stavba je ve vlastnictví té socialistické organizace, která ji pořídila, popřípadě ve vlastnictví státu, jde-li o státní organizace.

§ 12

(1) Věc může náležet společně státu a družstevním nebo jiným socialistickým organizacím, anebo společně několika družstevním nebo jiným socialistickým organizacím (spoluvlastnictví).

(2) Spoluvlastníci se podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví podle svých podílů. V pochybnostech se má za to, že podíly všech spoluvlastníků jsou stejné.

(3) Užívání společné věci a nakládání s ní se řídí dohodou spoluvlastníků. K převodu spoluvlastnického podílu je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.

§ 13

(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání.

(2) Dojde-li mezi spoluvlastníky k neshodě o vzájemných právech a povinnostech nebo o zrušení spoluvlastnictví rozhodne na návrh některého spoluvlastníka hospodářská arbitráž. Jde-li o zrušení spoluvlastnictví, rozdělí hospodářská arbitráž věc mezi spoluvlastníky podle výše podílů, a není-li rozdělení možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu některému z nich nebo některým z nich; přitom dbá, aby bylo zajištěno co nejúčelnější využití věci.

Hlava čtvrtá

SOCIALISTICKÉ ORGANIZACE

§ 14

Socialistickými organizacemi jsou státní, družstevní a společenské organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů.

§ 15

Při své činnosti socialistické organizace vzájemně spolupracuji a poskytují si potřebnou pomoc; aby byly nejúčinněji zajištěny zájmy celé společnosti. Je-li třeba, jsou povinny podle svých poměrů a hospodářských možností přispívat k provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství, i když nejde o jejich vlastní úkoly, a chránit předměty socialistického vlastnictví před poškozením, ztrátou, zneužitím a rozkrádáním, i když nejsou v jejich správě (vlastnictví).

§ 16

Úkoly socialistické organizace plní kolektiv jejích pracovníků nebo členů; jejich činnost je organizována na základě statutů, stanov nebo organizačních řádů.

§ 17

Socialistické organizace vystupují v hospodářských vztazích svým jménem a nesou také majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, pokud tento zákon nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak.

§ 18

Socialistické organizace mohou nabývat práv a zavazovat se, jen pokud to není v rozporu s plněním jejich společenských úkolu.

§ 19

Socialistické organizace, které se zapisují do podnikového rejstříku, mohou svým jménem nabývat práv a zavazovat se ode dne, ke kterému byly zapsány; jednotná zemědělská družstva, meliorační družstva a jiné zemědělské družstevní organizace však ode dne zřízení. Ode dne zřízení mohou nabývat práv a zavazovat se socialistické organizace, které se do podnikového rejstříku nezapisují.

Hlava pátá

PRÁVNÍ ÚKONY SOCIALISTICKÝCH ORGANIZACÍ

§ 20

Socialistické organizace jednají svými (statutárními i jinými) orgány nebo prostřednictvím svých zástupců.

§ 21

(1) Statutárním orgánem socialistické organizace je její pracovník nebo člen, který je podle tohoto zákona nebo podle příslušných organizačních předpisů (nahř. statutů; stanov, organizačních řádů) oprávněn jednat jménem organizace ve všech věcech. Je-li statutární orgán kolektivní, určují organizační předpisy, jakým způsobem jedná navenek.

(2) Jiní pracovníci nebo členové socialistické organizace jsou jako její orgány oprávněni činit jménem organizace právní úkony nutné ke splnění uložených pracovních úkolů v případech; kdy je to stanoveno v organizačních předpisech nebo je to v hospodářském styku obvyklé.

(3) Právní úkon, při němž orgán překročil rozsah svého oprávnění, zavazuje socialistickou organizaci jen tehdy, jde-li o překročení, o němž druhá organizace nemohla vědět. Překročí-li rozsah svého oprávnění jiný orgán než statutární, zavazuje právní úkon organizaci též tehdy, pokud k tomu dala dodatečný souhlas nebo pokud na základě právního úkonu jedná.

§ 22

Zastoupení

(1) Zástupcem socialistické organizace je zpravidla její pracovník (člen) nebo jiná socialistická organizace. Oprávnění zastupovat socialistickou organizaci vzniká udělením písemné plné moci statutárním orgánem; v plné moci musí být vymezen rozsah zmocnění.

(2) Právní úkon, při němž zástupce překročil rozsah svého zmocnění, zavazuje zastoupenou organizaci jen tehdy, pokud k tomu dala dodatečný souhlas nebo pokud na základě právního úkonu jednala. Totéž platí i o právním úkonu, jejž jménem organizace učinil někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.

§ 23

Písemná forma

(1) K platnosti smluv a jiných dohod socialistických organizací se vyžaduje písemná forma, není-li v dalších ustanoveních tohoto zákona nebo prováděcích předpisech stanoveno jinak. K platnosti ostatních právních úkonů socialistických organizací se vyžaduje písemná forma jen v případech stanovených právními předpisy.

(2) Požadavek písemné formy je splněn i tehdy, byly-li projevy vůle učiněny v různých listinách, zejména v dopisech, nebo byly-li učiněny dálnopisem. Telegram se pokládá za písemné sdělení jen tehdy, jestliže jej odesílatel bez zbytečného odkladu dopisem potvrdí.

(3) Ten, kdo za organizaci podpisuje, uvede též funkci, která ho k jednání opravňuje, popřípadě uvede, že jedná jako zástupce; nesplnění této povinnosti nemá však za následek neplatnost právního úkonu. Nahrazení podpisu mechanickými prostředky stačí jen tam, kde je to stanoveno právními předpisy nebo je to obvyklé.

(4) Hospodářská arbitráž může rozhodnout, že je platný od počátku i právní úkon, u něhož nebyly splněny náležitosti písemné formy, jestliže již bylo na jeho základě započato s plněním.

§ 24

(1) Právní úkony socialistických organizací jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo jejich účel obcházejí nebo jsou v rozporu se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky.

(2) Jestliže právní úkon je neplatný proto, že jeho obsah se příčí právnímu předpisu nebo jeho účel obchází, musí být vše, co plnila nebo měla plnit organizace, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu, jestliže již bylo započato s plněním na základě takového právního úkonu. Místo nepeněžního plnění odvádí se do státního rozpočtu jeho peněžní hodnota.

(3) Týká-li se důvod neplatnosti jen části právního úkonu, není tím dotčena platnost zbývající části mimo případy, kdy vztah, který by vznikl na základě této části právního úkonu, by byl hospodářsky neodůvodněný.

§ 25

Právní úkon je třeba vždy vykládat v souladu se zájmem celé společnosti na rozvoji národního hospodářství a v souladu s požadavky soudružské spolupráce socialistických organizací.

§ 26

Ustanovení o právních úkonech se nevztahují na jednání, v nichž socialistická organizace vystupuje jako řídící orgán.

ČÁST DRUHÁ

HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST STÁTNÍCH ORGANIZACÍ

Hlava první

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 27

(1) Socialistický stát vytváří k plnění svých úkolů soustavu státních organizací.

(2) Státní organizace jsou zpravidla hospodářské nebo rozpočtové.

Hlava druhá

STATNÍ HOSPODÁŘSKÉ ORGANIZACE

§ 28

(1) Základním úkolem státních hospodářských organizací je provozovat na svěřených úsecích stanovenou hospodářskou činnost a tím zabezpečovat uspokojování potřeb společnosti výrobky, pracemi a službami vysoká technické úrovně, při nejúčelnějším využívání materiálových i ostatních zdrojů a výrobních zařízení a při neustálém zvyšování společenské produktivity práce.

(2) Státní hospodářské organizace hospodaří podle zásad podnikového chozrasčotu.

(3) Ustanovení tohoto zákona o státních hospodářských organizacích se vztahují i na státní peněžní ústavy a Státní pojišťovnu, pokud zvláštní předpisy neobsahují úpravu odchylnou.

§ 29

Státní hospodářské organizace jsou řízeny ministerstvy, popřípadě jinými ústředními orgány (dále jen "ministerstva"), nebo národními výbory. Vláda stanoví, na kterých úsecích jsou státní hospodářské organizace řízeny národními výbory.

Státní hospodářské organizace řízené ministerstvy

§ 30

(1) Ministerstva odpovídají za to, že jimi řízené organizace budou v rámci stanovených úkolů plnit svou základní povinnost maximálně uspokojovat potřeby národního hospodářství; přitom odpovídají zejména za ústřední řízení rozvoje a uplatňování nové techniky a technologie, za materiálně technické zásobování a za organizaci dodavatelskoodběratelských vztahů.

(2) Ministerstva jsou povinna rozpracovat a všestranně zabezpečit splnění úkolů státního plánu v úsecích, které řídí; stanoví podřízeným hospodářským organizacím úkoly, prostředky a směry rozvoje hospodářské činnosti.

(3) Ministerstva jsou povinna běžně kontrolovat plnění stanovených úkolů, provádět rozbory hospodářské činnosti podřízených organizací a svou hospodářskoorganizátorskou prací zajišťovat odstranění zjištěných nedostatků; jsou povinna též pečovat o to, aby v jimi řízených organizacích byly základní prostředky plně využívány.

§ 31

Státní hospodářské organizace řízené ministerstvy jsou organizovány zpravidla podle odvětví a hlavních oborů. Vyžaduje-li to povaha hospodářské činnosti nebo jiná důležitá potřeba, jsou organizovány i podle jiných hledisek, zejména územních, nebo podle účelné kombinace hospodářských činností.

§ 32

(1) Výroba téhož průmyslového nebo stavebního oboru nebo jeho ucelené části se soustřeďuje zpravidla do jedné výrobní hospodářské jednotky, která je vybavena všemi druhy činností potřebných k tomu, aby v ní probíhal ucelený výrobní proces a aby byly vytvářeny podmínky pro rozvoj oboru.

(2) Výrobní hospodářská jednotka podle potřeb národního hospodářství pečuje též o výrobu jiných oborů, která je v ní umístěna k využití zařízení nebo z jiného důležitého důvodu.

§ 33

Výrobní hospodářskou jednotku tvoří zpravidla jeden národní podnik přímo řízený ministerstvem. Jsou-li pro to zvláštní důvody; mohou být výrobní hospodářské jednotky organizovány i jinou vhodnou formou, zejména jako sdružení se sdruženými národními podniky, popřípadě i účelovými organizacemi. Sdružení je státní hospodářskou organizací přímo řízenou ministerstvem. Sdružené národní podniky a účelové organizace, které jsou rovněž státními hospodářskými organizacemi, jsou podřízeny sdružení.

§ 34

Výrobní hospodářská jednotka odpovídá v rámci úkolů stanovených státním plánem za zásobování národního hospodářství výrobky a pracemi stanoveného oboru a za rozvoj oboru v souladu s vývojem potřeb; je proto povinna soustavně zvyšovat technickou, technologickou, ekonomickou i organizační úroveň oboru a zajišťovat nepřetržitý růst produktivity práce, zvyšování jakosti výrobků a prací a snižování vlastních nákladů.

§ 35

Je-li výroba téhož oboru zahrnuta do několika výrobních hospodářských jednotek, může příslušné ministerstvo pověřit některou organizaci, aby v rozsahu a způsobem jím stanoveným zabezpečovala jednotnost řízení výroby a odbytu, popřípadě prováděla jinou činnost týkající se oboru (gesci). Jde-li o výrobní hospodářské organizace v oboru působnosti několika ministerstev, rozhoduje o pověření příslušné ministerstvo v dohodě se všemi zúčastněnými ministerstvy.

§ 36

Výrobní podniky odpovídají v rámci úkolů stanovených plánem za uspokojování potřeb odběratelů v sortimentu, kvalitě a lhůtách nutných k zajištění jejich plánovaných úkolů.

§ 37

Ustanovení § 32 až 36 platí přiměřeně i pro jiná hospodářská odvětví než výrobní, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.

Státní hospodářské organizace řízené národními výbory

§ 38

(1) Státní hospodářské organizace řízené národními výbory jsou organizovány především podle územních hledisek s přihlédnutím k oborové ucelenosti.

(2) Národní výbory jednotlivých stupňů řídí podle předpisů o národních výborech činnost státních hospodářských organizací na stanovených úsecích zpravidla přímo.

§ 39

Státní hospodářské organizace řízené národními výbory odpovídají v rámci stanovených úkolů především za uspokojování potřeb obyvatelstva službami, pracemi a výrobky; svou činností přispívají k rozvoji celého národního hospodářství. Stanovené úkoly jsou povinny plnit včas, kvalitně, hospodárně a v potřebném sortimentu.

§ 40

Národní výbory určují podřízeným organizacím úkoly, přidělují prostředky k jejich plnění a svou organizátorskou a kontrolní činností napomáhají k neustálému zlepšování jejich práce s cílem zabezpečovat zejména všestranný rozvoj služeb obyvatelstvu.

§ 41

Příslušná ministerstva vykonávají v oblasti hospodářství řízeného národními výbory působnost, která je nutná k zajištění zájmů celého národního hospodářství, a to v rozsahu stanoveném vládou. V tomto rozsahu odpovídají zejména za rozvoj odvětví a za uplatňování poznatků vědy a zavádění nové techniky.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP