Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1964

III. volební období

187

Vládní návrh

Zákon

ze dne 1964

o technické normalizaci

Jedním z účinných nástrojů přispívajících ke zvyšování efektivnosti národního hospodářství je technická normalizace. Jejím posláním je uplatňovat a prosazovat - na základě výsledků vědy, techniky a praxe nové směry technického rozvoje za účelem zvyšování technické a ekonomické úrovně výroby a výrobků, jejich jakosti, specializace výroby a efektivnosti investic, maximálního využití surovin, materiálů a energie, zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zlepšování pracovního prostředí, usnadňování vzájemných hospodářských styků s jinými zeměmi a za účelem vytváření podmínek pro účelnou mezinárodní dělbu práce.

Ke zvýšení účinnosti technické normalizace v národním hospodářství usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

Základní ustanovení

§ 1

Úkol technické normalizace

(1) Technická normalizace je tvůrčí činnost, literou se pro opakující se technické úkoly zjišťuje, stanoví a uplatňuje nejvýhodnější řešení, zejména z hlediska hospodárnosti, jakosti a bezpečnosti. Přitom technická normalizace na základě nejnovějších a ověřených výsledku vědy, techniky a praxe určuje, sjednocuje, zjednodušuje nebo zevšeobecňuje zejména:

a) počty druhů výrobků a jejich typů,

b) hlavní parametry a charakteristické údaje výrobků, jejich částí a sestav zajišťujících jejich vyměnitelnost a spolehlivost v provozu,

c) ukazatele jakosti surovin, materiálů a výrobků, jejich mechanické, fyzikální, chemické, biologické a jiné vlastnosti,

d) způsoby výpočtů, projektování a konstruování,

e) metody zkoušení a prověřování plnění dodávek surovin, materiálů a výrobků,

f) technologii a organizaci výroby nebo jiné činnosti, výrobní a pracovní postupy, způsoby montáže, provozu a údržby zařízení, způsoby balení, dopravy, označování a uskladňování,

g) opatření pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, pro kulturu pracovního prostředí a pro ochranu věcí,

h) značky, symboly, názvy, měrové jednotky, veličiny apod.

(2) Technická normalizace plní úkoly uvedené v odstavci 1 též v rámci mezinárodních dohod a tak vytváří předpoklady pro účelnou mezinárodní specializací a koordinaci výroby, pro usnadňování mezinárodního obchodu a pro účelnou vědeckotechnickou spolupráci.

(3) Technická normalizace se uplatňuje prostřednictvím technických norem nebo přímo v technických výrobních a jiných podkladech.

ČÁST DRUHÁ

Technické normy

§ 2

Pojem a stupně technických norem

(1) Technické normy jsou výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, zpracovaný, projednaný, schválený a vyhlášený podle tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů.

(2) Technické normy jsou státní, oborové a podnikové. Stupeň technické normy se určuje podle důležitosti předmětu, který upravuje, popřípadě podle okruhu jejich uživatelů.

(3) Státní normy schvaluje Úřad pro normalizaci a měření; oborové normy schvalují příslušné ústřední orgány nebo jejich podřízené organizace; které byly pověřeny řízením technické normalizace v určených oborech; podnikové normy schvalují příslušné organizace.

§ 3

Závaznost technických norem

(1) Ode dne účinnosti státní a oborové normy a v rozsahu jimi stanoveném jsou organizace, které předmět těchto technických norem vyrábějí, zkoušejí, kontrolují, distribuují, používají nebo podle něho postupují při výrobě nebo jiné činnosti, povinny vykonávat svou činnost podle ustanovení těchto technických norem. Podniková norma je závazná pro organizaci, která ji schválila, popřípadě i pro organizace, s nimiž byla projednána a dohodnuta.

(2) Technické normy jsou závazné i pro pracovníky, kteří plní úkoly organizací uvedených v předchozím odstavci, jestliže byli s nimi seznámeni.

§ 4

Vztah technických norem k jiným právním předpisům a technických norem navzájem

(1) Obsah technických norem nesmí být v rozporu s jinými právními předpisy.

(2) Technické normy nižšího stupně nesmějí být v rozporu s technickými normami vyššího stupně.

§ 5

Odchylky od technických norem

(1) Od ustanovení technické normy se lze odchýlit v případech uvedených v prováděcích předpisech, nebo byla-li v závažných a odůvodněných případech povolena výjimka z její závaznosti.

(2) Výjimku ze závaznosti technické normy povoluje orgán (organizace), který ji schválil, pokud již v normě nebyl určen pro povolování výjimek jiný orgán (organizace). Výjimky se mohou vztahovat na jeden nebo více případů, popřípadě na všechny případy, které se vyskytnou v určeném časovém úseku. Povolení výjimky může být vázáno na povinnost splnit stanovené podmínky.

ČÁST TŘETÍ

Řešení normalizačních úkolů

Oddíl 1

Společné zásady

§ 6

Cílem řešení normalizačních úkolů je zejména vypracovat a uplatnit technické normy, určit opatření pro další normalizační práce, uplatnit zjednodušování a sjednocování ve výrobě, zajistit potřebnou spolupráci při řešení úkolů přípravy nové techniky a mezinárodní normalizační spolupráce.

§ 7

Řešení normalizačních úkolů musí odpovídat politickoekonomickým zájmům národního hospodářství, požadavkům obrany státu, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nejnovějším poznatkům vědy a techniky, přijatým mezinárodním dohodám a doporučením a zkušenostem výroby a spotřeby.

Oddíl 2

Tvorba technických norem

Vypracování návrhu technické normy

§ 8

Tvorba technických norem se řídí plánem technické normalizace. Návrh na zařazení úkolu do plánu může podat každý s příslušným technickoekonomickým odůvodněním. Podrobnosti o sestavení plánu, o zajištění i kontrole jeho plnění upravují metodické pokyny.

§ 9

(1) Řešení normalizačního úkolu zařazeného do plánu technické normalizace se ukončí vypracováním návrhu technické normy, návrhu opatření na zavedení, dodržování a využívání technické normy, odůvodnění, popřípadě závěrečné zprávy.

(2) Výsledky řešení normalizačních úkolů uvedené v odstavci 2 musí být náležitě projednány s příslušnými orgány a organizacemi.

(3) Nedosáhne-li se dohody při projednávání návrhu technické normy, návrhu opatření aj., projedná spornou otázku nadřízený orgán (organizace). Konečné rozhodnutí o sporné otázce přísluší Úřadu pro normalizaci a měření, jde-li o návrh státní normy, a jde-li o návrh oborové normy, příslušnému ústřednímu orgánu. Konečné rozhodnutí může být vydáno jen po předchozím projednání se zúčastněnými ústředními orgány, a jde-li o otázku vyhrazenou zvláštními předpisy pravomoci jiného orgánu (organizace), jen v dohodě s tímto orgánem (organizací).

§ 10

Schvalování technické normy

(1) Projednaný návrh technické normy s návrhem opatření a závěrečnou zprávou předloží organizace pověřená řešením normalizačního úkolu zpravidla prostřednictvím nadřízeného orgánu (organizace) schvalujícímu orgánu (organizaci), pokud nadřízený ústřední orgán nestanovil něco jiného nebo pokud organizace pověřená řešením normalizačního úkolu není sama oprávněna návrh technické normy schválit.

(2) Schvalující orgán (organizace) předložený návrh technické normy přezkoumá, zda vyhovuje požadavkům tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů.

(3) Jestliže návrh technické normy vyhovuje, schvalující orgán (organizace) jej schválí, zajistí vydání normy a normu vyhlásí.

(4) Nevyhovuje-li návrh technické normy požadavkům tohoto zákona nebo jeho prováděcích předpisů, schvalující orgán (organizace) vrátí návrh organizaci pověřené řešením normalizačního úkolu stejnou cestou, kterou byl návrh předložen, s odůvodněním a s pokyny, jak a v jaké lhůtě má nedostatky návrhu odstranit.

§ 11

Změny a zrušení technických norem

(1) Technická norma musí odpovídat úrovni progresívní techniky a potřebám národního hospodářství. Neplní-li technická norma tyto požadavky, orgán (organizace), který normu schválil, ji změní, nahradí nebo zruší.

(2) Změny a zrušení technických norem se projednávají, schvalují a vyhlašují stejným způsobem jako jejich návrhy.

ČÁST ČTVRTÁ

Organizace technické normalizace

§ 12

Úřad pro normalizaci a měření

(1) Ústředním orgánem státní správy v oblasti technické normalizace je Úřad pro normalizaci a měření, který zejména odpovídá za řízení technické normalizace v celém národním hospodářství a za koordinaci a organizaci přípravy pro mezinárodní normalizační činnost. Úřad pro normalizaci a měření je podřízen Státní komisi pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky.

(2) V čele Úřadu pro normalizaci a měření je předseda, kterého jmenuje vláda na návrh předsedy Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky.

§ 13

Ústřední orgány

Za správné řízení a uplatňování technické normalizace v oboru své působnosti odpovídají příslušné ústřední orgány. Ústřední orgány mohou v dohodě s Úřadem pro normalizaci a měření a se zúčastněnými ústředními orgány pověřit podřízenou organizaci řízením technické normalizace v určeném oboru.

§ 14

Organizace

Za správné řízení a uplatňování technické normalizace v oboru své působnosti odpovídají organizace.

§ 15

Orgány a organizace si mohou vytvářet stálé nebo dočasné poradní komise k projednání a odbornému posouzení otázek týkajících se řízení nebo organizace technické normalizace nebo i jednotlivých návrhů technických norem.

ČÁST PÁTÁ

Povinnosti orgánů a organizací

§ 16

Orgány a organizace jsou povinny při řešení normalizačních úkolů v rozsahu stanoveném plánem

a) vyhovět žádosti organizace pověřené řešením normalizačního úkolu, orgánu (organizace) odpovědného za provedení normalizačního úkolu nebo Úřadu pro normalizaci a měření a zapůjčit jim potřebné podklady (dokumenty a vzorky) a sdělit jim výsledky zkoušek nebo jiných zjištění,

b) vyjádřit se ve stanovené lhůtě k zásadám technickoekonomického řešení normalizačního úkolu; k návrhům technických norem, k návrhům opatření, k odůvodněním a závěrečným zprávám vypracovaným při řešení normalizačního úkolu a zaslaným jim k vyjádření, a sdělit, jaká opatření bude nutno učinit pro zavedení, dodržování a využívání navrhované technické normy, kdo a kdy je zajistí,

c) účastnit se na vyzvání organizace pověřené řešením normalizačního úkolu projednávání výsledků řešení.

§ 17

(1) Orgány a organizace jsou povinny včas učinit všechna opatření k zavedení technické normy, aby norma mohla být ode dne účinnosti plně dodržována. Dále jsou povinny využívat výsledků normalizační činnosti ke specializaci nebo ke zhromadňování výroby a k jiným způsobům zvyšování technickoorganizační úrovně.

(2) Organizace jsou povinny uvádět v katalozích, tarifech, cenících a v jiných podobných publikacích názvy a označení svých výrobků, popřípadě další údaje o nich, podle technických norem.

§ 18

Orgány a organizace a jejich útvary technické kontroly, jakož i samostatné kontrolní a dozorčí orgány a organizace na všech stupních jsou povinny kontrolovat zavádění, dodržování a využívání technických norem a ukládat, popřípadě činit opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

§ 19

Organizace, které vykonávají výzkumnou, vývojovou, konstrukční, projektovou, technologickou nebo jinou činnost, jsou povinny v závěrečných zprávách nebo v jiných dokumentech o částečném nebo úplném ukončení výzkumného, vývojového nebo jiného úkolu navrhnout příslušná normalizační opatření.

§ 20

Orgány a organizace jsou povinny sledovat působení technických norem v oboru své působnosti a v případě, že úroveň techniky a technologie předstihla ukazatele technických norem, popřípadě i z jiných důvodů, navrhnout jejich změnu.

§ 21

Orgány a organizace plní úkoly v oblasti technické normalizace v úzké spolupráci s organizacemi a zařízeními Revolučního odborového hnutí, zejména s Ústřední radou odborů, výzkumnými ústavy bezpečnosti práce Revolučního odborového hnuti, ústředními výbory odborových svazů a s Československou vědeckotechnickou společností.

ČÁST ŠESTÁ

Uplatňování technické normalizace přímo v technických výrobních a jiných podkladech

§ 22

(1) Orgány a organizace, které řídí, koordinují nebo vykonávají výzkumnou, vývojovou, konstrukční, projektovou, technologickou a jinou činnost spojenou s přípravou nové techniky, jsou povinny uplatňovat technickou normalizaci a její výsledky ve spolupráci s příslušnými orgány technické normalizace.

(2) Způsob řešení úkolů nové techniky a schvalování výrobní dokumentace, označování a evidence, jakož i schvalování jejich změn, stanoví příslušný ústřední orgán.

§ 23

(1) Jestliže na výrobek nebo činnost nebyla vydána technická norma nebo obsahuje-li platná technická norma jen rámcová ustanovení, sjednají se pro jednotlivé i opakující se dodávky technické podmínky.

(2) Sjednané technické podmínky musí být v souladu s technickými normami.

ČÁST SEDMÁ

Ustanovení závěrečná a přechodná

§ 24

Předpisy potřebné k provedení tohoto zákona vydá Úřad pro normalizaci a měření v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány.

§ 25

(1) Technické normy schválené do dne účinnosti tohoto zákona podle dosavadních právních předpisů o technické normalizaci zůstávají v platnosti.

(2) Výjimky ze závaznosti technických norem a pověření povolováním výjimek ze závaznosti státních norem udělené do dne účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny.

§ 26

Zrušují se

zákon č. 35/1957 Sb., o technické normalizaci, vládní nařízení č. 48/1957 Sb., o technické normalizaci,

směrnice č. 79/1958 Ú. l., o vykládání návrhů státních norem a podávání připomínek k těmto návrhům,

vyhláška č. 156/1960 Sb., kterou se vyhlašuje nový druh technických norem (oborové normy).

§ 27

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1984.

Důvodová zpráva

ČÁST OBECNÁ

Základním posláním technické normalizace je využít všech výhod socialistických výrobních vztahů, zavádět a plně využívat nejnovějších poznatků vědy, techniky a praxe, vytvářet předpoklady pro vyšší formy organizace práce (tj. pro specializaci, zhromadnění výroby apod.), a to nejen uvnitř našeho státu, ale i v mezinárodním měřítku, zejména v rámci států sdružených v Radě vzájemné hospodářské pomoci.

Není výrobního nebo jiného technického odvětví, v němž by technická normalizace nepřispívala nebo nemohla přispět ke zvýšení produktivity práce, ke zvýšení bezpečnosti při práci nebo k vytváření předpokladů pro vyšší a dokonalejší organizaci práce. Ukládá-li např. usnesení XII. sjezdu KSČ "věnovat ve strojírenství hlavní pozornost specializaci výroby, typizaci a unifikaci strojírenských výrobků, zúžením sortimentu a zvýšením sériovosti výroby", lze tento úkol dobře splnit jen s pomocí technické normalizace, neboť unifikace, typizace, zúžení sortimentu a vytváření předpokladů ke zvýšení sériovosti výroby patří k základním metodám a úkolům technické normalizace. Podobně, má-li metalurgická základna vyhovovat všem potřebám a růstu strojírenské výroby; lze potřebný sortiment, potřebné zvýšení jakosti ocelí a výrobu hospodárných profilů všeho druhu zajišťovat pomocí technických norem. Má-li se docílit v zemědělství např. co největší produkce zemědělských plodin z jednoho hektaru, je toho možno dosáhnout použitím osiva, sadby, agrotechniky apod.; které byly předepsány technickými normami.

Pro svůj význam v hospodářství je technická normalizace rozvíjena ve všech vyspělejších průmyslových státech. V kapitalistických státech slouží technická normalizace hlavně k prosazování zájmů jednotlivých monopolů a k uplatňování jejich mocenské politiky. Plného uplatnění může technická normalizace však dosáhnout jen v podmínkách socialistického plánovitě řízeného hospodářství, kde se stává prostředkem k plánovitému uplatňování technické politiky z hlediska potřeb celé společnosti. Tím se stává technická normalizace významným činitelem v řízení výroby, neboť praktickým uplatňováním a využíváním výsledků vědy, techniky a praxe, umožňuje zvyšovat jakost výrobků a růst společenské produktivity práce, umožňuje přejít na vyšší formy organizace výroby a zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracujících.

Tyto možnosti technické normalizace se uplatňují i v mezinárodním měřítku. Na mezinárodní úrovni přispívá k rozvoji obchodu, hospodářského a vědeckého styku a rozšiřování technického pokroku. V rámci lidově demokratických států umožňuje mezinárodní výměnu zboží a zejména vytváří podmínky pro účelnou specializaci a kooperaci výroby. Tento význam technické normalizace potvrdilo XVI. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které rozhodlo ustavit Stálou komisi Rady vzájemné hospodářské pomoci pro normalizaci a vytvořit mezinárodní Institut Rady vzájemné hospodářské pomoci pro normalizaci, a uložilo všem odvětvovým komisím věnovat zvýšenou pozornost normalizaci.

Možnosti technické normalizace nejsou však zcela využity. Jednou z příčin tohoto stavu je, že dosavadní právní předpisy o technické normalizaci zastaraly a že již nevyhovují.

Základní právní předpisy o technické normalizaci byly vydány v roce 1957. Jejich cílem bylo vnést do normalizační činnosti řád, plánovitost o zkrácení doby, potřebné k vypracování a schválení normy. Tohoto cíle bylo v převážné části dosaženo. Avšak další rozvoj národního hospodářství vyžaduje, aby právní předpisy o technické normalizaci napomáhaly ke zlepšení řízení technické normalizace při řešení rozhodujících úkolů národního hospodářství a k zavádění technické normalizace do praxe na základě ověřených výsledků vědy, techniky a praxe. Pro dosažení těchto cílů dosavadní právní předpisy o technické normalizaci již nedá nají dostatečnou právní oporu. Proto je třeba je nahradit novými, odpovídajícími úrovni vývoje naší společnosti. Přitom je třeba odstranit i nedostatky které brzdí plné uplatnění technické normalizace. Nové právní předpisy o technické normalizaci proto musí:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP