Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období

154

Vládní návrh

Zákon

ze dne 1963

o notářských poplatcích

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Úvodní ustanovení

(1) Notářské poplatky se vybírají:

a) za činnost státních notářství (notářské poplatky za úkony),

b) z úplatného převodu vlastnictví k nemovitostem (notářské poplatky z převodu nemovitostí),

c) za bezúplatné nabytí majetku úmrtím občana (notářské poplatky z dědictví),

d) za bezúplatné nabytí majetku převodem (notářské poplatky z darování).

(2) Poplatky vyměřují státní notářství.

ČÁST PRVÁ

Druhy notářských poplatků

Díl první

Notářský, poplatek za úkony

§ 2

Předmět poplatku

Poplatek se vybírá za úkony státního notářství stanovené prováděcím předpisem (dále jen "notářský úkon").

§ 3

Základ poplatku

Je-li za notářský úkon stanoven poplatek podle ceny, je základem poplatku cena předmětu úkonu. Touto cenou se rozumí, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, cena, za kterou by bylo lze předmět notářského úkonu prodat v době a místě tohoto úkonu.

§ 4

Sazby poplatku

Sazby poplatku za notářské úkony stanoví prováděcí předpis buď pevnými částkami, anebo procentem z ceny předmětu notářského úkonu, a to za jednotlivé notářské úkony nebo za úhrn notářských úkonů. U notářských úkonů zvlášť složitých, obtížných nebo časově náročných se stanovený poplatek úměrně zvyšuje, nejvýše však o 100 %.

§ 5

Poplatník

(1) Poplatek je povinen platit ten, kdo žádá o provedení notářského úkonu, a jde-li o notářský úkon prováděný státním notářstvím bez návrhu (žádosti), ten, v jehož zájmu byl notářský úkon proveden.

(2) Poplatek je však vždy povinen platit:

a) nabyvatel nemovitosti za registraci úkonů o převodu nemovitosti,

b) nabyvatel práva osobního užívání pozemku za registraci smlouvy o zřízení takového práva,

c) vlastník nemovitosti za registraci smlouvy o omezení převodu nemovitosti,

(3) Je-li poplatníků několik, jsou povinni platit poplatek společná a nerozdílně.

Díl druhý

Notářský poplatek z převodu nemovitosti

§ 6

Předmět poplatku

(1) Poplatek se vybírá za úplatný převod nebo za úplatný přechod (dále jen "převod") vlastnictví k nemovitosti.

(2) Vyměňují-li se dvě nemovitosti, považují se převody obou nemovitostí za jeden převod; poplatek se vybírá z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je poplatek vyšší.

(3) Je-li úplata nižší než cena, za kterou by bylo lze nemovitost prodat v době nabytí a v místě, kde nemovitost je, považuje se převod do výše úplaty za úplatný a převod ve výši rozdílu mezi úplatou a uvedenou cenou za bezúplatný.

(4) Jde-li o nemovitost nabývanou ze socialistického vlastnictví nebo do socialistického vlastnictví, poplatek se nevybírá.

§ 7

Základ poplatku

Základem poplatku je úplata za nemovitost.

§ 8

Sazby poplatku

(1) Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis ve výši 6 % až 13 % základu poplatku.

(2) Jsou-li dosavadní vlastník nemovitosti a nabyvatel osobami blízkými a nejde-li o nabyti nemovitosti vyvlastněním nebo o nabytí nemovitosti prodávané při výkonu rozhodnutí, stanoví se sazby poplatku ve výši 1 % až 5 % základu poplatku.

(3) Sazby poplatku z převodu nemovitostí ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví jsou o 3 % základu poplatku vyšší než příslušné sazby stanovené podle odstavců 1 a 2.

§ 9

Poplatník

(1) Poplatek je povinen platit převodce; nabyvatel za poplatek ručí. Jde-li o nabytí nemovitosti vyvlastněním nebo o nabytí nemovitosti prodávané při výkonu rozhodnutí, je povinen poplatek platit nabyvatel.

(2) Vybírá-li se poplatek z převodu dvou vyměňovaných nemovitostí, jsou povinni poplatek (§ 6 odst. 2) platit převodce i nabyvatel, a to společně a nerozdílně.

§ 10

Ohlašovací povinnost

(1) Převodce je povinen ohlásit převod nemovitosti příslušnému státnímu notářství do patnácti dnů ode dne; kdy byl o převodu nemovitosti vyrozuměn; tuto povinnost nemá, jde-li o převod nemovitosti registrací smlouvy, vyvlastněním nebo na základě prodeje nemovitosti při výkonu rozhodnutí. Též nabyvatel je povinen ohlásit převod nemovitosti příslušnému státnímu notářství do patnácti dnů ode dne, kdy byl o převodu nemovitosti vyrozuměn; tuto povinnost nemá, jde-li o převod nemovitosti registrací smlouvy.

(2) Nebyl-li převod ohlášen včas, je poplatník povinen platit penále do výše 1 % z poplatku za každý měsíc prodlení.

Díl třetí

Notářsky poplatek dědictví

§ 11

Předmět poplatku

(1) Poplatek se vybírá za nabytí majetku děděním a za jiné bezúplatné nabytí majetku úmrtím občana; poplatek se též vybírá za bezúplatné nabytí majetku, který zůstavitel převedl ve třech měsících před svou smrtí na toho, kdo se stal dědicem.

(2) Bylo-li majetku nabyto za úplatu nižší, než je cena, za kterou by bylo lze majetek prodat v době jeho nabytí a v místě, kde v této době byl, považuje se nabytí ve výši rozdílu mezi úplatou a uvedenou cenou za bezúplatné.

§ 12

Základ poplatku

(1) Základem poplatku je cena (§ 11 odst. 2) majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností, zjištěných nebo uložených v řízení o dědictví.

(2) Schválí-li státní notářství dohodu dědiců o vypořádání nebo provede-li vypořádání mezi dědici, platí, že stav takto vytvořený nastal již v době smrti zůstavitele.

(3) Nebyl-li nabytý majetek předmětem řízení o dědictví, je základem poplatku cena nabytého majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností a případné úplaty; cenu majetku i výši dluhů zjistí státní notářství podle zásad platných pro řízení o dědictví.

(4) Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena zděděných hospodářských budov a pozemků.

§ 13

Sazby poplatku

(1) Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis podle výše základu poplatku a podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru nabyvatele k zemřelému občanovi; nabyvatele podle tohoto poměru rozdělí do tří skupin a sazby poplatku stanoví pro první skupinu nabyvatelů od 5 % do 25 %, pro druhou skupinu nabyvatelů od 12 % do 30 % a pro třetí skupinu nabyvatelů od 20 % do 55 % základu poplatku. Sazby poplatku z věcí nabývaných ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví a z podobných nabytí jiného druhu majetku jsou o 3 % základu poplatku vyšší než stanovené příslušné sazby.

(2) Je-li dědictví, ve kterém je nemovitost, zadluženo tak; že úhrn poplatků z dědictví je nižší, než by byl poplatek z převodu nemovitostí, vybírá se od dědice nemovitosti ještě poplatek z dědictví ve výši tohoto rozdílu.

(3) Prováděcí předpis stanoví, o jakou částku může státní notářství poplatek zvýšit, nedohodnou-li se dědicové o vypořádání dědictví.

§ 14

Poplatník

(1) Poplatek je povinen platit nabyvatel.

(2) Za poplatek ručí ten, kdo odmítl dědictví, jestliže je z toho důvodu nabyl jeho nezletilý potomek. Za poplatek však neručí, jestliže dědictví za nezletilého potomka odmítl a soud odmítnutí neschválil.

§ 15

Ohlašovací povinnost

(1) Poplatník je povinen ohlásit příslušnému státnímu notářství do tří měsíců ode dne smrti občana veškerý majetek, z něhož se poplatek vybírá; objeví-li se nějaký majetek dodatečně nebo doví-li se poplatník o tom, že je dědicem, až po uplynutí tří měsíců od smrti zůstavitele, je poplatník povinen ohlásit majetek státnímu notářství do třiceti dnů po tom, kdy se o majetku, popřípadě o svém dědickém právu dověděl.

(2) Nebyl-li majetek ohlášen státnímu notářství včas, je poplatník povinen platit penále do výše 1 % z poplatku za každý měsíc prodlení.

Díl čtvrtý

Notářský poplatek z darování

§ 16

Předmět poplatku

(1) Poplatek z darování se vybírá za bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu a jinak než úmrtím občana.

(2) Bylo-li majetku nabyto za úplatu nižší, než je cena, za kterou by bylo lze majetek prodat v době nabytí a v místě, kde v této době byl, považuje se nabytí ve výši tohoto rozdílu za bezúplatné.

(3) Cena majetku nabytého od téže osoby ve dvou letech se sčítá.

(4) Poplatek se nevybírá:

a) z movitého majetku v ceně nepřesahující 3000 Kčs;

b) z majetku nabývaného ze socialistického majetku nebo do socialistického majetku.

§ 17

Základ poplatku

(1) Základem poplatku je cena (§ 16 odst. 2) nabývaného majetku po srážce zjištěných dluhů; ceny jiných povinnosti a případné úplaty.

(2) Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena darovaných hospodářských budov a pozemků.

§ 18

Sazby poplatku

Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis podle výše základu poplatku a podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru nabyvatele k převodci; nabyvatele podle tohoto poměru rozdělí do tří skupin a sazby poplatku stanoví pro první skupinu nabyvatelů od 5 % do 25 %, pro druhou skupinu nabyvatelů od 12 % do 30 % a pro třetí skupinu nabyvatelů od 20 % do 55 % základu poplatku. Sazby poplatku z věcí nabývaných ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví a z podobných nabytí jiného druhu majetku jsou o 3 % základu poplatku vyšší než stanovené příslušné sazby.

§ 19

Poplatník

Poplatek je povinen platit nabyvatel; převodce za poplatek ručí.

§ 20

Ohlašovací povinnost

(1) Nabyvatel, jakož i převodce jsou povinni ohlásit nabytí majetku příslušnému státnímu notářství do patnácti dnů po jeho nabytí; k ohlášení nejsou povinni, jde-li o nabytí vlastnictví nemovitosti registrací smlouvy.

(2) Nebylo-li nabytí majetku ohlášeno včas, je poplatník povinen platit penále do výše 1 % z poplatku za každý měsíc prodlení.

ČÁST DRUHÁ

Společná ustanovení

§ 21

Vznik poplatkové pohledávky

(1) Poplatková pohledávka vzniká, jakmile státní notářství vyměřený poplatek poplatníkovi sdělí.

(2) Při vyměřování poplatku zaokrouhluje se základ poplatku na celé stokoruny nahoru a vyměřený poplatek na celé koruny nahoru.

§ 22

Splatnost poplatků

(1) Poplatky za notářské úkony stanovené pevnou částkou jsou splatné okamžikem vzniku pohledávky, ostatní poplatky do patnácti dnů po vzniku pohledávky.

(2) Nebyl-li poplatek zaplacen včas, je poplatník povinen, a to bez vyměření, platit za každý měsíc poplatek z prodlení ve výši 0,5 % dlužné částky.

§ 23

Ručení

(1) Ručitel je povinen splatný poplatek zaplatit, pokud tak neučinil poplatník, ač byl o zaplacení upomenut. Ručení trvá po dobu, po kterou může být poplatek vymáhán na poplatníkovi.

(2) Ručitel je povinen dlužnou částku zaplatit do patnácti dnů po tom, kdy mu bylo sděleno rozhodnutí státního notářství o jeho povinnosti.

(3) Nezaplatí-li ručitel dlužnou částku včas, je povinen a to bez vyměření, platit za každý měsíc prodlení poplatek z prodlení ve výši 0,5 % dlužné částky.

§ 24

Náhrada nákladů

(1) Náklady za úkony provedené mimo úřadovnu státního notářství je povinen nahradit poplatník.

(2) O vzniku pohledávky na náhradu nákladů, o její splatnosti, o poplatku z prodlení a o řízení ve věcech náhrad platí přiměřeně ustanovení o poplatcích; prováděcí předpis může stanovit podle potřeby odchylky.

§ 25

Způsob placení

Způsob placení poplatku, penále, poplatku z prodlení a náhrad nákladů upraví prováděcí předpis; přitom může být stanoveno, v kterých případech se při placení používá kolkových známek.

Působnost ve věcech notářských poplatků

§ 26

(1) Notářské poplatky, penále (§ 10, 15 a 20) a náhrady nákladů vyměřuje a povinnost zaplatit poplatek z prodlení ukládá místně příslušné státní notářství; místní příslušnost upraví prováděcí předpis.

(2) Okresní soud, v jehož obvodu je státní notářství, které poplatek vyměřilo, vypočítává poplatek z prodlení, upomíná o zaplacení dlužných splatných poplatků; penále, poplatků z prodlení a náhrad nákladů a vymáhá je.

§ 27

(1) Ministerstvo financí a národní výbory jím pověřené se přesvědčují kontrolami u justičních orgánů, poplatníků a u jiných zúčastněných osob a organizací o způsobu vybírání notářských poplatků.

(2) Organizace a osoby, u nichž se kontrola provádí, jsou povinny poskytnout kontrolnímu orgánu na požádání pomoc nutnou pro dosažení účelu kontroly, zejména poskytovat vysvětlení a důkazní prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností rozhodných pro vyměření poplatků.

(3) Pro provádění kontroly jsou kontrolní orgány oprávněny vstupovat do místností, zařízení a na pozemky a provádět přitom nutná šetření.

§ 28

Orgány justiční správy se přesvědčují pravidelnými dohlídkami, zda se notářské poplatky vybírají ve správné výši, řádně a včas.

§ 29

Národní výbory, prokuratura a jiné státní orgány a organizace poskytují orgánům, kterým přísluší úkoly tykající se vybírání notářských poplatků, účinnou pomoc.

Řízení

§ 30

(1) Proti rozhodnutí státního notářství se může účastník odvolat odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí, a bylo-li rozhodnutí vyhlášeno, od jeho vyhlášení, a to u státního notářství, proti jehož rozhodnutí směřuje.

(2) Státní notářství může samo rozhodnout o odvolání, jen vyhoví-li mu zcela.

(3) Nerozhodne-li státní notářství o odvolání (odstavec 2), rozhodne o něm krajský soud, v jehož obvodu je státní notářství, které rozhodnutí vydalo. O řízení o odvolání platí ustanovení občanského soudního řádu.

§ 31

(1) Nebyl-li poplatek vyměřen vůbec nebo byl-li vyměřen nižší částkou, než měl být vyměřen, je státní notářství oprávněno vyměřit poplatek (doplatek) ve stanovené lhůtě (odstavec 2).

(2) Poplatek ani doplatek vyměřeného poplatku nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, ve kterém se státní notářství dovědělo o tom, že nastala skutečnost, která je předmětem poplatku (notářský úkon, převod majetku nebo nabytí majetku).

(3) Od konce kalendářního roku, ve kterém byl poplatník uvědoměn o úkonu provedeném k vyměření nebo k vymáhání poplatku (jeho poplatku), běží nová tříletá lhůta.

(4) Poplatek (doplatek) nelze v žádném případě vyměřit ani vymáhat, jakmile od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, která je předmětem poplatku, uplynulo 10 let.

§ 32

(1) Pravomocné rozhodnutí o vyměření notářského poplatku (doplatku) státní notářství na žádost poplatníka změní, popřípadě zruší, jestliže na základě nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být uplatněny ve vyměřovacím řízení bez viny poplatníka, by byl poplatek vyměřen nižší částkou, popřípadě by nebyl vyměřen vůbec.

(2) Žádost musí být podána do patnácti dnů ode dne, kdy se poplatník o nových skutečnostech nebo důkazech dověděl.

(3) Rozhodnutí nelze změnit ani zrušit, jestliže žádost byla podána po uplynutí tří let od jeho právní moci.

§ 33

Ustanovení § 31 a 32 platí přiměřeně o penále, poplatku z prodlení a o náhradách nákladu.

§ 34

Podrobnosti o řízení před státním notářstvím ve věcech notářských poplatků upravuje prováděcí předpis.

ČÁST TŘETÍ

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 35

Podle tohoto zákona se vybírají notářské poplatky, nastala-li skutečnost, která je předmětem poplatku, za jeho účinnosti. Nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla podle dřívějších předpisů předmětem poplatku (daně) z dědictví, z převodu majetku nebo za úkony, platí o těchto poplatcích (daních) nadále dřívější předpisy; ustanovení tohoto zákona o působnosti orgánů a o řízení, s výjimkou ustanovení § 10, 15, 20, 31, 32 a 33 platí však, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, i o těchto poplatcích (daních).

§ 36

(1) Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předpisy k provedení tohoto zákona; v nich též stanoví osvobození od poplatku, popřípadě jiné úlevy.

(2) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti podle potřeby stanovilo odchylky od zákona k zabránění dvojímu zdanění, k zachování vzájemně stejného postupu s cizinou nebo k provádění opatření nutných s ohledem na postup cizích orgánů.

(3) Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem spravedlnosti:

a) poskytnout osvobození od poplatku nebo povolit jiné úlevy pro určité druhy majetku nebo určitým skupinám osob nebo i jednotlivým osobám; může též v dohodě s příslušnými ústředními orgány pověřit orgány v oboru jejich působnosti, aby povolovaly úlevy jednotlivým osobám,

b) učinit vhodná opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, jež by z provádění zákona mohly vzniknout.

(4) Ministerstvo spravedlnosti spolu s ministerstvem financí upraví podle potřeby správu pohledávek z oboru notářských poplatků, zejména povolování splátek, promíjení a odpisy nedoplatků.

§ 37

Zrušuje se zákon č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích a nařízení ministra financí č. 30/1957 Sb., kterým se provádí zákon o notářských poplatcích.

§ 38

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.

Důvodová zpráva

Všeobecná část

Zpoplatnění dědictví; darování a převodů nemovitostí i vybírání poplatků za úkony státního notářství je dosud upraveno zákonem č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích, k jehož provedení bylo vydáno nařízení ministra financí č. 30/1957 Sb.

Notářské poplatky doplňují účelově daňovou soustavu. Poplatky z dědictví a z darování se postihuje bezpracné nabývání majetku občany a nesocialistickými organizacemi. Poplatkem z převodu nemovitostí odčerpává se částečně kupní síla získávaná realizací nemovitého majetku. Notářské poplatky za úkony představují pak náhradu výdajů za ikony; jež provádí státní notářství v zájmu občanů a obvykle na jejich žádost.

Notářské poplatky plní svou funkci i v dosažené etapě vývoje naší společnosti.

Notářské poplatky úzce souvisí s institucemi občanského práva hmotného (např. způsoby převodů majetku) i občanského práva procesního (např. projednávání dědictví). Od 1. dubna 1964 má nabýt účinnosti nový občansky zákoník, občanský soudní řád a notářsky řád spolu s jinými základními právními normami. Tyto nové předpisy budou ovládány socialistickými zásadami, jež se budou týkat zejména osobního vlastnictví a soukromého vlastnictví, užívacích práv občanů k půdě, součinnosti státních orgánů při nabývání takových práv, ručení, zástavních práv, dědění a řízení o občanských právech je proto třeba přizpůsobit těmto změnám i úpravu notářských poplatků. Tento účel sleduje navrženy zákon. Návrh zároveň na základě zkušeností provádí některá věcná, systematická a formulační zpřesnění.

Návrh nezavádí nové druhy notářských poplatků a ponechává beze změny hranice sazeb poplatků. Nebude proto navrhovaná úprava mít podstatný vliv na výši vynesu notářských poplatků. Důsledné provedení zásady materiální pravdy v řízení o notářských poplatcích, umožňující odpočítávat od základu poplatku všechny zjištěné dluhy, a rozšíření některých osvobození, přinese částečné snížení výnosu notářských poplatků. Toto snížení bude však vyrovnáno tím, že počet úkonů, které budou předmětem poplatku za notářské úkony; bude zvýšen v důsledku rozšíření agendy státních notářství notářským řádem.

Zvláštní část

I. Notářský poplatek za úkony

Navržená úprava notářských poplatků za úkony nedoznává proti dosavadnímu stavu podstatných změn. Předmětem poplatku, budou však podle připraveného prováděcího předpisu úkony, o něž bude podle notářského řádu činnost státních notářství rozšířena (registrace právních úkonů o převodu nemovitosti; registrace smlouvy o užívání pozemků a registrace smlouvy o omezení převodu nemovitostí; umoření listin; vydání výpisu z pozemkových knih, vydání potvrzení o nabytí dědictví v případech; kdy dědictví je od poplatku z dědictví osvobozeno, apod.).

Zvláštní okolnosti v konkrétních případech způsobují, že všechny notářské úkony nejsou stejně složité a obtížné. Složitost a obtížnost; popřípadě časovou náročnost takových úkonů nelze vyjádřit sazbou. Proto se obecně stanoví; že za takové úkony se poplatek podle příslušné sazby přiměřeně zvyšuje, nejvýše však o 100 % (za takové úkony bude například považováno sepsání komplikované smlouvy nebo sepsání smlouvy vyžadující studia starších právních předpisů anebo obtížnějšího šetření apod.). Přiměřenost zvýšení musí být poplatníkovi odůvodněna a bude v opravném řízení přezkoumatelná.

Poplatek za notářské úkony je povinen platit účastník řízení, který o provedení úkonu požádal, popřípadě který dal k němu podnět. Jde-li o úkon provedený v zájmu několika účastníků, platí všichni poplatek společně a nerozdílně. Na rozdíl od dosavadní úpravy připouští zákon povinnost platit poplatek rukou společnou a nerozdílnou jen výjimečně.

Osobní osvobození od poplatku za úkony, přiznané dosud jen některým útvarům státního sektoru, se rozšiřuje na všechny socialistické organizace.

II. Notářský poplatek z převodu nemovitostí

Předmětem poplatku je úplatný převod nemovitého majetku na základě smlouvy ucho přechod takového majetku úředním výrokem, popřípadě přímo ze zákona.

Přitom se vychází z úvahy, že nemovitosti jsou prodávány obvykle za plné ceny a že v těch případech; kde úplata nedosahuje plné ceny nemovitosti, bývá nižší úplata za účelem zkrácení poplatku předstírána. Proto v těch případech, kde úplata nedosahuje plné ceny, bude základem poplatku z převodu nemovitostí úplata a rozdíl mezi plnou cenou nemovitostí a úplatou bude základem poplatku z darování podle příslušných ustanovení o tomto poplatku (sazby poplatku z darování jsou podstatně vyšší).

Nemovitosti nabývají se do socialistického vlastnictví zpravidla v zájmu společnosti (výkupy nemovitostí pro stavby přehrad, průmyslových podniků, komunikací apod.); k usnadnění těchto převodů nejsou takové převody předmětem poplatku z převodu nemovitostí, tj. poplatek se nejen neplatí, ale účastníkům nejsou uloženy ani žádné jiné povinnosti podle předpisů o notářských poplatcích (ohlášení převodu aj.).

Zpravidla též v zájmu společnosti dochází k převodům nemovitostí, převážně rodinných domků, ze socialistického vlastnictví na pracující. Proto ani zde není důvodu k vybírání poplatku z převodu nemovitostí.

Zákon stanoví nejnižší a nejvyšší hranice poplatkových sazeb. Pro převody mezi osobami blízkými se stanoví pro poplatníka výhodnější hranice sazeb; tato výhoda však nemůže mít místo v případech, kde k převodu nemovitosti dochází proti vůli dosavadního vlastníka nemovitosti, tj. při vyvlastnění a výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti. V rámci uvedených hranic stanoví prováděcí předpis sazby poplatků, a to progresivně podle výše základu poplatku. Pro výši sazby bude rozhodnou i okolnost; zda nemovitost je v osobním vlastnictví či nikoliv.

Povinnost platit poplatek ukládá se převodci, ježto jemu se dostává úplaty za nemovitost. V těch případech, kde k přechodu vlastnictví k nemovitosti dochází proti vůli vlastníka nemovitosti, je poplatníkem nabyvatel.

Úprava ohlašovací povinnosti doznává změny v tom směru, že při porušení ohlašovací povinnosti nedochází ke zvýšení poplatku (až o 100 %) jako dosud, nýbrž postihuje se jen pořádkovou pokutou (penále). Zákon stanoví jen horní hranici této pokuty, aby státní notářství mohlo přihlížet k okolnostem případu. Přitom ke splnění ohlašovací povinnosti stačí, že převod ohlásila jen jedna z povinných osob.

III. Notářský poplatek z dědictví

Předmětem poplatku je majetek získaný dědictvím, jakož i majetek získaný zcela nebo zčásti bezúplatně úmrtím občana. Aby nedocházelo ke zkracování poplatku, postihuje se poplatkem z dědictví i bezúplatné nabytí majetku od zůstavitele ve třech městcích před jeho smrtí, jestliže nabyvatel se stane dědicem. Zda jde o nabytí úplatné či bezúplatné, posuzuje se podle podobné zásady, jaká je stanovena pro posuzování úplatnosti a bezúplatnosti převodu u poplatku z převodu nemovitostí.

Nabývá-li se majetku děděním, je základem poplatku cena nabývaného majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinnosti, převzatých po zůstaviteli aneb uložených dědici v řízení o dědictví (např. povinnost vyplatit spoludědicům podíly v hotovosti). Stav majetku a dluhů zjištěný státním notářstvím v řízení o dědictví podle ustanoveni notářského řádu je základem pro vyměření notářského poplatku z dědictví. Tato úprava znamená prohloubení zásady materiální pravdy.

Zákon umožňuje prováděcím předpisem vyloučit ze základu poplatku z dědictví v některých případech majetek, kdy nabyvatel nemá z něho přímého užitku. To se týká zejména hospodářských budov a pozemků sdružených v jednotných zemědělských družstvech, nikoli však investičních půjček členů těchto družstev, které podle dosud platné úpravy mohou být ze základu poplatku za určitých podmínek vyloučeny. Investiční půjčky totiž jsou, popřípadě mohou být podle hospodářské situace družstev propláceny; v případě proplacení pak by musely být stejně dodatečně zpoplatněny a pro tento účel by musela být vedena o nich administrativně komplikovaná evidence.

Hranice sazeb poplatku nedoznává proti dosavadnímu stavu změn. Prováděcí předpis stanoví sazby podle výše základu poplatku a podle poměru nabyvatele k zemřelému občanovi.

V § 13 odst. 2 o výši poplatku při zadluženosti dědictví, placeného dědicem nemovitosti, jde v podstatě o převzatou dosavadní úpravu.

Ustanovením § 13 odst. 3 má být pak působeno na dědice, aby v souladu se zásadami pravidel socialistického soužití se na vypořádání dědictví dohodli a usnadniti tak práci státního notářství.

Připravovaný prováděcí předpis upraví dosavadní osvobození malých dědictví, a to v podstatě tak, že rozšíří toto osvobození na dědictví záležející v movitých věcech a nepřesahující cenu 3000 Kčs; dosud jsou od poplatku osvobozena jen dědictví do 500 Kčs.

IV. Notářský poplatek z darování

Předmětem poplatku z darování je nabytí majetku, pokud je bezúplatné.

Poplatek se nevybírá z nabývání majetku ze socialistického majetku a do socialistického majetku; důvody jsou zde podobné jako u poplatku z převodu nemovitostí. Dále se poplatek nevybírá z movitého majetku v ceně nepřesahující 3000 Kčs, aby nedocházelo ke zpoplatňování příležitostných darů mezi příbuznými; popřípadě ve společenském styku. K zamezení zneužívání této úlevy drobením darů se stanoví, že dary od téže osoby ve dvou letech se sčítají.

Důvody pro vylučování ceny hospodářských budov a pozemků ze základu poplatku z dědictví platí plně i pro poplatek z darování, neboť není důvodu, aby se rozlišovalo, zda takového majetku bylo nabyto právním úkonem mezi živými nebo v důsledku úmrtí občana.

Hranice sazeb a zásady pro stanovení sazeb jsou stejné jako u poplatku z dědictví.

V. Společná ustanovení

Nastane-li skutečnost, která je důvodem pro vybíraní poplatku (převod nemovitosti, nabytí majetku úmrtím občana, notářský úkon apod.), nevzniká tím ještě povinnost poplatek zaplatit; taková povinnost vzniká, až státní notářství poplatek vyměří a rozhodnutí o tom poplatníkovi sdělí. U mezidobí ovšem vznikají poplatníkovi a jiným osobám různé povinnosti, uložené v zájmu řádného vyměření poplatku (ohlašovací povinnost aj.).

Vyměření poplatku z prodlení přizpůsobuje se úpravě tohoto poplatku v daních placených obyvatelstvem.

Nová úprava notářských poplatků nezná zástavní právo a jen výjimečně zachovává povinnost platit poplatek rukou společnou a nerozdílnou.

I náhrady nákladů vzniklých tím; že úkon byl proveden mimo úřadovnu státního notářství; vymáhají se v řízení o notářských poplatcích.

Způsob placení notářských poplatků, penále, poplatku z prodlení a náhrady nákladů upraví prováděcí předpis. Připravovaný prováděcí předpis zachová placení kolkovými známkami; budou-li poplatky placeny jinak, budou uvedené platby konány na účet okresního soudu.

Řízení ve věcech notářských poplatků provádějí jednak státní notářství, jednak soudy. Státním notářstvím přísluší vyměřovat poplatky, penále a náhrady nákladů; ostatní úkony obstarávají okresní soudy. O odvolání budou rozhodovat krajské soudy; neboť tyto soudy budou rozhodovat také o odvolání proti rozhodnutím státních notářství ve věcech, které zpravidla tvoří základ pro vyměření poplatku.

Vzhledem k tomu, že činnost na úseku vybírání notářských poplatků nebudou obstarávat orgány finanční správy, je třeba zajistit, aby orgány finanční správy kontrolovaly provádění zákona o notářských poplatcích, a to nejen u příslušných orgánů, ale i u poplatníků; k řádnému plnění úkolů kontrolních orgánů poskytují se jim zároveň potřebná oprávnění.

Přestože vybírání notářských poplatků ve správné výši je v zájmu společnosti, je nutno právo státu požadovat poplatek v zájmu právní jistoty občanů časově omezit. Dále je třeba připustit též změnu nebo zrušení pravomocné vyměřeného poplatku, jestliže poplatníkovi bez jeho viny byl poplatek vyměřen vyšší částkou; avšak i tuto možnost je nutno časově omezit.

Podrobnosti o řízení před státním notářstvím upraví prováděcí předpis, pokud na toto řízeni nebude možno použít obecných předpisů o řízení ve věcech daní a poplatků (vykl. č. 16/1962 Sb.).

VI. Ustanovení přechodná a závěrečná

I za účinnosti nového zákona o notářských poplatcích může být zjištěno, že nedošlo k vybrání poplatku podle dřívějších předpisů. Dodatečné vybrání takových poplatků podle dřívějších předpisů umožňuje § 35. V zájmu zjednodušení administrativy vyberou se takové poplatky podle nových kompetenčních a procesních ustanovení.

V § 36 se poskytují potřebná zmocnění k provádění zákona obvyklá v daňových zákonech.

V Praze dne 15. listopadu 1963

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr financí:

Dvořák v. r.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP