Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období

145

Vládní návrh

Zákon

ze dne........ 1963

o mezinárodním právu soukromém a procesním

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Úvodní ustanovení

§ 1

Účel zákona

Účelem tohoto zákona je stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož i stanovit postup československých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní spolupráci.

§ 2

Mezinárodní smlouvy

Ustanovení tohoto zákona se použije, pokud neodporují mezinárodní smlouvě pro Československou socialistickou republiku závazné.

ČÁST I

USTANOVENÍ KOLIZNÍ A O PRÁVNÍM POSTAVENÍ CIZINCŮ

Oddíl 1

Kolizní ustanovení

§ 3

Způsobilost

(1) Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem.

(2) Činí-li právní úkon v Československé socialistické republice cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva československého.

§ 4

Právní úkony

Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného, řídí se platností právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu; pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle, vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva, předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti.

Práva věcná

§ 5

Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.

§ 6

Vznik a zánik věcných práv k věcem movitým řídí se právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva. Jde-li o věc, která se podle smlouvy přepravuje, posuzuje se vznik a zánik těchto práv podle práva místa, odkud byla věc odeslána.

§ 7

Ustanovení o zápisech do veřejných knih platná v místě, kde nemovitost je, se použijí i tehdy, když první důvod vzniku, zániku, omezení nebo převodu knihovního práva se posuzuje podle jiného právního řádu.

§ 8

Vydržení se řídí právem místa, kde byla věc na počátku vydržecí doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu, na jehož území se vydržení vykonalo; jestliže od doby, kdy věc byla v tomto státě; jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny podmínky vydržení.

Práva závazková

§ 9

Volba práva

(1) Účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.

(2) Pokud z projevu vůle účastníků nevyplývá nic jiného, nepřihlíží se ke kolizním ustanovením zvoleného právního řádu.

§ 10

(1) Nezvolí-li účastnící rozhodné právo, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu.

(2) Vzhledem k tomu se zpravidla řídí:

a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydlitě) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;

b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;

c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;

d) smlouvy pojistná, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;

e) smlouvy příkazní a jím podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;

f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;

g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádáni těchto vztahů jako celku.

(3) Jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa; kde byla smlouva uzavřena; byla-li smlouva uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.

§ 11

Právní řád určený podle § 9 nebo 10 platí také o změnách, zajištění a následcích porušení závazků tam uvedených, pokud z úmyslu účastníků nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.

§ 12

Pokud jde o movitosti, řídí se ve vztahu mezi stranami právním řádem určeným podle §§ 9-11 také tyto otázky:

a) okamžik, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat věcí,

b) okamžik, od kterého má nabyvatel právo na plody a užitky převáděné věci,

c) okamžik; kterým nebezpečí škody na převáděné věci přechází na nabyvatele,

d) okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti s převáděnou věcí přechází na nabyvatele,

e) výhrada vlastnického práva k převáděné věci.

§ 13

Promlčení závazkových práv se řídí týmž právním řádem jako závazkové právo samo.

§ 14

Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).

§ 15

Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů, řídí se právem místa, kde škoda vznikla, nebo místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škody.

Právo pracovní

§ 16

(1) Pracovní poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.

(2) Pracovní poměry pracovníků dopravních podniků se řídí u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku, u dopravy říční a letecké pávem místa registrace a u dopravy námořní právem státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.

Právo dědické

§ 17

Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.

§ 18

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době projevu vůle. Totéž právo je rozhodné i pro určení, které další druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

(2) Forma závěti se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil; stačí však, vyhoví-li právu státu, na jehož území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě zrušení závěti.

Právo rodinné

Vztahy mezi manžely

§ 19

Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platností se řídí právem státu, jehož je příslušníkem.

§ 20

(1) Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá.

(2) K platnosti sňatku československého občana je třeba zachovat občanskou formu.

§ 21

(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se tyto vztahy právem československým.

(2) Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě došlo.

§ 22

(1) Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem československým.

(2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, étery by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.

(3) Těchto ustanovení se použije i při prohlášení manželství za neplatné nebo při zjištění, zda tu manželství je, či není.

Vztahy mezi rodiči a dětmi

§ 23

(1) Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.

(2) Žije-li dítě v Československé socialistické republice, může být otcovství určeno (zjištěno nebo popřeno) podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.

(3) K platnosti uznání otcovství postačí, stane-li se podle práva státu, v němž k uznání došlo.

§ 24

(1) Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí se právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v Československé socialistické republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.

(2) Nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu; jehož příslušníkem je ten z rodičů, který nárok na výživu uplatňuje.

§ 25

(1) Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, řídí se právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte.

(2) Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí, má bydliště v Československé socialistické republice a otec dítěte je československým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle práva československého.

§ 26

(1) Osvojení se řídí právem státu, jehož příslušníkem je, osvojitel.

(2) Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů.

(3) Jestliže by bylo třeba podle odst. 1 a 2 použít cizího právního řádu; který by osvojení nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.

§ 27

Zdali při osvojení a podobných vztazích je třeba přivolení dítěte, nebo jiných osob a orgánů, je nutno posoudit podle právního řádu státu, jehož je příslušníkem dítě.

Opatrovnictví

§ 28

Podmínky vzniku a zánik u opatrovnictví nad nezletilými se řídí právním řádem státu, jehož je nezletilý příslušníkem. Opatrovnická péče se týká zásadně nezletilého a jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoli.

§ 29

Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví nad nezletilými se řídí právním řádem státu, jehož je opatrovník příslušníkem.

§ 30

Právní poměry mezi opatrovníkem a nezletilým se řídí právním řádem státu, v němž je opatrovnický soud nebo úřad.

§ 31

Tato ustanovení o opatrovnictví nad nezletilými platí obdobně, jde-li o podobná ochranná zařízení, jako opatrovnictví nad osobami nezpůsobilými k právním úkonům.

Oddíl 2

Postavení cizinců

§ 32

(1) Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané českoslovenští.

(2) V případě, že cizí stát nakládá se státními občany československými jinak než se svými příslušníky, může ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými československými orgány rozhodnout, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2, pokud jde o majetkové vztahy, se použije obdobně pro právnické osoby.

§ 33

Dvojí a neurčité státní občanství

(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem československým a považuje-li ho za svého příslušníka také jiný stát, je rozhodné státní občanství československé.

(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň příslušníkem několika cizích států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled.

(3) Na toho, kdo v rozhodné době není příslušníkem žádného státu nebo jehož státní příslušnost nelze stanovit nebo nelze zjistit; které příslušnosti nabyl naposled, je třeba hledět, jako by byl příslušníkem toho státu, na jehož území měl v rozhodné době bydliště, a nelze-li to zjistit, na jehož území měl pobyt. Nelze-li ani to zjistit, je třeba postupovat, jako by šlo o československého občana.

Oddíl 3

Společná ustanovení

§ 34

Právní oblasti

Má-li se použít právního řádu státu, který má více právních oblastí, rozhodují o použití práva některé z nich předpisy onoho státu.

§ 35

Zpětný a další odkaz

Má-li se podle ustanovení tohoto zákona použít právního řádu, jehož ustanovení odkazují zpět na právo československé nebo dále na právo jiného státu, lze takový odkaz přijmout, odpovídá-li to rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu, o který jde.

§ 36

Veřejný pořádek

Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.

ČÁST II

MEZINÁRODNÍ PRÁVO PROCESNÍ

Oddíl 1

Pravomoc československých justičních orgánů

Pravomoc ve věcech majetkových

§ 37

(1) Pravomoc československých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle československých předpisů jejich příslušnost.

(2) Pravomoc československých soudů v majetkových sporech může být založena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost československých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.

(3) Československá organizace může pro majetkové spory písemně ujednat i příslušnost cizozemského soudu.

Pravomoc ve věcech rodinných

§ 38

(1) Ve věcech manželských (řízení o zrušení manželství rozvodem, o neplatnost manželství a o určení, zda tu manželství je, či není) je pravomoc československých soudů dána; je-li alespoň jeden z manželů československým občanem.

(2) Není-li žádný z manželů československým občanem, je pravomoc československého soudu dána:

a) má-li zde alespoň jeden z manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovských státech obou manželů, nebo

b) má-li alespoň jeden z manželů v Československé socialistické republice pobyt delší dobu, anebo

c) jde-li o neplatnost manželství, které se má podle československého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé zde žijí.

§ 39

(1) Ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech jich se týkajících, jsou-li československými občany, je dána pravomoc československých soudů i tehdy, žijí-li v cizině.

(2) Péči nad nezletilým československým příslušníkem, který žije v cizině a není v rodičovské péči, může převzít také československý konzulární orgán, a to v rozsahu pravomocí soudu, uznává-li takovou pravomoc stát, v němž nezletilý žije. O opravných prostředcích proti rozhodnutím konzulárních orgánů rozhoduje ministerstvo zahraničních věcí.

(3) Ve věcech nezletilých cizinců žijících na území Československé socialistické republiky učiní československý soud jen opatření nutná k ochraně jejich osob a majetku a vyrozumí o tom orgán, jejich domovského státu. Kdyby orgán domovského státu poměry nezletilého v přiměřené době neupravil, učiní tak československý soud.

(4) V rozhodnutí, kterým se zrušuje manželství rodičů nezletilého cizince žijícího na území Československé socialistické republiky, upraví soud práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu, pokud se nezletilý bude zdržovat na zdejším území a pokud orgány jeho domovského státu neučiní jiné opatření.

§ 40

Návrh na určení otcovství (zjištění a popření) lze podat u československého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v Československé socialistické republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v Československé socialistické republice obecný soud; ale jeden z rodičů nebo dítě je československým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud.

§ 41

Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší československému soudu, je-li osvojitel československým občanem. Jsou-li osvojitelé manželé, postačí, je-li československým občanem jeden z nich a má-li v Československé socialistické republice bydliště.

(2) Není-li osvojitel nebo ani jeden z osvojujících manželů československým občanem, je pravomoc československého soudu dána:

a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě osvojitele nebo osvojujících manželů, nebo

b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v Československé socialistické republice pobyt delší dobu.

§ 42

Pravomoc ve věcech způsobilosti a opatrovnictví

(1) Ve věcech omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, jakož i ve věcech opatrovnických je ohledně československých státních občanů dána pravomoc československých soudů, i když žijí v cizině. Československý soud se však zdrží řízení, stačí-li k ochraně práv a zájmů československého občana opatření učiněná v cizině.

(2) Jde-li o cizince, který žije v Československé socialistické republice, omezí se československý soud na opatření nutná k ochraně jeho práv a zpraví o tom orgán domovského státu. Kdyby orgán domovského státu cizince jeho poměry v přiměřené době neupravil; učiní tak československý soud podle československého hmotného práva.

§ 43

Pravomoc ve věcech prohlášení za mrtvého

(1) Prohlásit československého občana za mrtvého přísluší vždy jen československému soudu.

(2) Cizince může prohlásit československý soud za mrtvého podle československého hmotného práva s právními následky pro osoby trvale žijící v Československé socialistické republice a pro jmění zde ležící.

Pravomoc ve věcech dědických

§ 44

Pravomoc československého notářství k projednání dědictví je dána vždy, byl-li zůstavitel v době své smrti československým občanem. Jde-li však o jmění, které je v cizině, projedná československé notářství dědictví jen tehdy, jestliže se takový majetek vydává československým orgánům anebo jestliže cizí stát přiznává takovým rozhodnutím československých justičních orgánů právní následky.

§ 45

(1) Československé notářství projedná dědictví po cizinci, které je v Československé socialistické republice,

a) jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává dědictví československých občanů československým státním notářstvím, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní následky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím či nevyjádří-li se, nebo

b) měl-li zde zůstavitel bydliště a žádá-li o to dědic, který se zde zdržuje,

c) vždy také, jde-li o nemovitosti ležící na území Československé socialistické republiky.

(2) V ostatních případech se československé státní notářství omezí na potřebná opatření k zajištění majetku po cizinci.

§ 46

Pravomoc ve věcech umoření listin

Československému notářství přísluší prohlásit za umořené listiny vystavené v cizině jen tehdy, může-li mít jejich umoření podle povahy věci právní následky v Československé socialistické republice.

§ 47

Vynětí z pravomoci československých soudů a notářství

(1) Pravomoci československých soudů a notářství nejsou podrobeny cizí státy a osoby, jež podle mezinárodních smluv nebo jiných pravidel mezinárodního práva anebo zvláštních československých právních předpisů požívají v Československé socialistické republice imunity.

(2) Ustanovení odst. 1 platí i ohledně doručování písemností, předvolávání uvedených osob za svědky, výkonu rozhodnutí nebo jiných procesních úkonů.

(3) Pravomoc československých soudů a notářství je však dána, jestliže:

a) předmětem řízení je nemovitý majetek států a osob uvedených v odst. 1, nacházející se v Československé socialistické republice nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného,

b) předmětem řízení je dědictví, v němž osob uvedené v odstavci 1 vystupují mimo rámec svých úředních funkcí,

c) předmět řízení se týká výkonu povolání nebo obchodní činnosti, které osoby uvedené v odstavci 1 provádějí mimo rámec svých úředních funkcí,

d) cizí stát nebo osoby uvedené v odstavci 1 se dobrovolně podrobí jejich pravomoci.

4) Doručení v případech uvedených v odstavci 3 zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.

Oddíl 2

Ustanovení o řízení

§ 48

Československé soudy a notářství postupují v řízení podle československých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci mají rovné postavení při uplatňování svých práv.

Postavení cizinců v řízení

§ 49

Procesní způsobilost cizince se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Stačí však, má-li procesní způsobilost podle československého práva.

§ 50

Cizinci znají nárok na osvobození od soudních poplatků a záloh a na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně jejich zájmů, je-li zaručena vzájemnost

§ 51

(1) Cizinci, který se domáhá rozhodnutí o majetkovém právu, uloží soud na návrh odpůrce, aby složil soudem určenou jistotu za náklady řízení s tím; že nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude proti vůli odpůrce v řízení pokračovat a řízení zastaví.

(2) Jistotu nelze uložit; jestliže:

a) návrh na její složení byl podán teprve, když odpůrce ve věci již jednal nebo vykonal procesní úkon, ač již věděl; že navrhovatel není československým občanem nebo že československého občanství pozbyl;

b) ve státě, jehož je navrhovatel příslušníkem; se v podobných případech od československého občana jistota nežádá;

c) navrhovatel má v Československé socialistické republice nemovitý majetek v ceně dostačující k úhradě nákladu, které odpůrci v řízení vzniknou;

d) návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem;

e) navrhovatel je osvobozen od soudních poplatků a záloh.

§ 52

Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listiny veřejná, mají důkazní moc veřejných listin také v Československé socialistické republice, jestliže jsou opatřeny předepsanými ověřeními.

Zjišťování cizího práva a vzájemnost

§ 53

(1) K zjištění cizího práva učiní justiční orgán všechna potřebná opatření; pokud mu obsah cizího práva není znám, může si za tím účelem vyžádat také informaci od ministerstva spravedlnosti.

(2) Vzniknou-li při projednávání věcí uvedených v § 1 pochybnosti, mohou si justiční orgány vyžádat u ministerstva spravedlnosti vyjádření.

§ 54

Prohlášení ministerstva spravedlnosti o vzájemností ze strany cizího státu, vydané v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy, je pro soudy i jiné státní orgány závazné.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP