Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období.

144

Vládní návrh

Zákon

ze dne 1963

o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád)

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ O ÚKOLECH A ČINNOSTI STÁTNÍHO NOTÁŘSTVÍ

§ 1

Státní notářství pomáhá ve svém oboru činnosti občanům a organizacím při ochraně jejich práv a při uspořádání jejích vzájemných vztahů. Přitom dbá, aby občané vykonávali svá práva v souladu se zájmy společnosti a aby své povinnosti ke spoluobčanům a ke společnosti plnili dobrovolně. Ve své činnosti, zejména svým rozhodováním, pečuje státní notářství důsledně o dodržování socialistické zákonnosti, především při ochraně socialistického společenského vlastnictví a osobního vlastnictví občanů.

§ 2

(1) Státní notářství rozhoduje v řízení o dědictví, o umořování listin, o registraci právních úkonů, o úschovách, a podle zvláštních předpisů o notářských poplatcích. Dále provádí soudem nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí.

(2) V ostatní své činnosti státní notářství zejména sepisuje notářské zápisy o právních úkonech a jiné písemnosti, osvědčuje právně významné skutečnosti, přijímá do úschovy listiny a peníze, má v úschově pozemkové a železniční knihy a spolupůsobí při evidenci nemovitostí.

§ 3

(1) Při plnění svých úkolů postupuje státní notářství v úzké součinnosti s národními výbory, soudy a jinými státními orgány, jakož i se společenskými organizacemi.

(2) Národní výbory, soudy, prokuratury, jiné státní orgány a organizace poskytují státním notářstvím účinnou pomoc při plnění jejich úkolů.

(3) Státní notářství si poskytují navzájem pomoc při plnění svých úkolů.

§ 4

(1) Při rozhodování i při ostatní své činnosti vychází státní notářství ze skutečného stavu věci, dbá o určitost právních vztahů a o předcházení sporům jednání vede tak, aby probíhalo rychle a hospodárně.

(2) Ve věcech souvisících s jeho činností poskytuje státní notářství občanům a organizacím právní poučení a dbá o to, aby nikdo neutrpěl újmu pro nedostatek právních znalostí.

(3) Zjistí-li státní notářství v činnosti některé organizace nedostatky, jež vedly nebo by mohly vést k ohrožení nebo porušení práv, upozorní na to organizaci, u které takový nedostatek zjistilo.

ČÁST DRUHÁ

ORGANIZACE STÁTNÍHO NOTÁŘSTVÍ

§ 5

(1) Sídla a obvody státních notářství se shodují se sídly a obvody okresních národních výborů; v hlavním městě Praze se shodují obvody státních notářství s obvody obvodních národních výborů.

(2) Ministerstvo spravedlnosti může stanovit, že věci určitého druhu z obvodu několika státních notářství bude vyřizovat jedno z nich.

(3) Úkoly státních notářství vykonávají vedoucí státní notáři, státní notáři a další pracovníci podle tohoto zákona tím pověření.

(1) V čele státního notářství je vedoucí státní notář, jemuž přísluší bezprostřední dohled na státní notáře, notářské čekatele a ostatní pracovníky státního notářství. Organizuje a řídí práci státního notářství a odpovídá za řádné plnění jeho úkolů.

(2) Činnost státních notářství v kraji řídí, sjednocuje a kontroluje předseda krajského soudu.

(3) Vrchní dohled na činnost státních notářství vykonává ministr spravedlnosti.

§ 7

(1) Vedoucím státním notářem nebo státním notářem může být ustanoven občan Československé socialistické republiky, který

a) je oddán socialistickému zřízeni a je občansky bezúhonný,

b) má ukončené vysokoškolské právnické vzdělání,

c) vykonal právní praxi v délce nejméně dvou let, z toho nejméně jeden rok u státního notářství.

(2) Za notářského čekatele může být přijat občan Československé socialistické republiky, který

a) je oddán socialistickému zřízení a je občansky bezúhonný,

b) má vysokoškolské právnické vzdělání.

§ 8

(1) Vedoucí státní notáře a státní notáře ustanovuje a odvolává z funkce ministr spravedlnosti na návrh předsedy krajského soudu; jsou-li pro to zvláštního zřetele hodné důvody, může ministr spravedlnosti prominout předepsané vysokoškolské právnické vzdělání nebo předepsanou právní praxi.

(2) Notářské čekatele přijímá a propouští ministr spravedlnosti na návrh předsedy krajského soudu; jsou-li pro to zvláštního zřetele hodné důvody, může ministr spravedlnosti prominout nedostatek právnického vzdělání.

(3) Promine-li se právnické vzdělání, je nutno stanovit lhůtu, ve které je pracovník povinen vysokoškolské právnické vzdělání si doplnit.

§ 9

Vedoucí státní notář, státní notář a notářský čekatel vykoná při ustanovení do rukou předsedy krajského soudu tento slib:

"Slibuji, že budu věren Československé socialistické republice, že se budu řídit Ústavou a ostatními právními předpisy a vykládat je v souladu se socialistickým právním vědomím, že budu přísně zachovávat mlčenlivost v úředních věcech, plnit své povinnosti svědomitě a nestranně a svou funkci vykonávat podle svého nejlepšího vědomí."

ČÁST TŘETÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ

Příslušnost

§ 10

(1) Vznikne-li pochybnost o příslušnosti, rozhodne krajský soud, v jehož obvodu jsou státní notářství, které z nich je příslušné; jde-li o státní notářství v obvodech různých krajských soudů, rozhodne Nejvyšší soud. Stejně se postupuje, je-li vhodné, aby ve věci jednalo jiné než dosud příslušné státní notářství. Proti rozhodnutí o určení příslušnosti státního notářství nelze se odvolat.

(2) Je-li příslušných několik státních notářství, může být návrh na zahájení řízení podán u kteréhokoli z nich.

(3) Chybí-li u věci, která patří do pravomoci státního notářství, podmínky příslušnosti nebo nelze-li jo zjistit, určí Nejvyšší soud státní notářství, která provede řízení.

§ 11

(1) Podle povahy věci může státní notářství, jestliže to je účelné, jednat v místě, k němuž se projednávaná věc vztahuje; v případě nutnosti může statní notářství jednat v bytě účastníka nebo na jiném vhodném místě.

(2) Má-li být jednáno mimo obvod státního notářství, provede úkon zpravidla dožádané státní notářství.

(3) Jestliže to zhospodární řízení a zejména usnadní pracujícím obstarání jejích věcí, může státní notářství v dohodě s místními národními výbory obcí, jichž se takové opatření týká, a se schválením předsedy krajského soudu určit, že bude konat v některých místech svého obvodu pravidelné úřední dny.

Vyloučení pracovníků

§ 12

(1) Pracovník státního notářství je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, lze-li vzhledem k okolnostem případu důvodně pochybovat o jeho nezaujatosti.

(2) Jestliže pracovník státního notářství neuznává, že je vyloučen, rozhodne o tom s konečnou platností vedoucí státní notář; jde-li o vedoucího státního notáře, rozhodne předseda krajského soudu.

(3) Nemůže-li státní notářství jednat proto, že jeho pracovníci jsou vyloučeni; přikáže se věc jinému než dosud příslušnému státnímu notářství. O tom rozhodne krajský soud, v jehož obvodu jsou obě státní notářství; jinak rozhodne Nejvyšší soud.

Účast veřejnosti

§ 13

Řízení se provádí neveřejně; může však být provedeno zcela nebo zčásti veřejně, jestliže to vyžaduje zájem společností a není ohroženo státní, hospodářské nebo služební tajemství. Při veřejném jednání může státní notářství stanovit, že k němu nemají přístup nezletilí a ti, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh jednání.

Zastupování účastníků

§ 14

(1) Státní notářství ustanoví nezastoupenému účastníku pro řízení před státním notářstvím opatrovníka, jestliže

a) účastník není dosud znám, je neznámého pobytu nebo písemnost mu nemůže být doručena na známou adresu v cizině,

b) účastník nemůže před státním notářstvím samostatně jednat nebo není schopen srozumitelně se vyjadřovat,

c) je to třeba z jiného vážného důvodu k ochraně zájmů účastníka nebo zájmů společnosti.

(2) Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka doručí státní notářství opatrovníkovi a podle potřeby uveřejní vyhláškou.

(3) Nemůže-li být podle zákona účastník, který potřebuje zákonného zástupce, zastoupen tímto zástupcem, ustanoví mu státní notářství opatrovníka. Jde-li o zastupování nezletilého dítěte, ustanoví tímto opatrovníkem národní výbor.

Náklady řízení

§ 15

(1) Každý účastník platí sám náklady řízení, které mu vznikly, a náklady svého zástupce, jakož i náklady opatrovníka, který mu byl zřízen. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci, a nelze-li poměr zjistit, rovným dílem.

(2) Náklady důkazu platí účastník, který důkaz navrhl nebo v jehož zájmu byl důkaz proveden.

§ 16

Státní notářství může uložit účastníku, není-li osvobozen od notářského poplatku, aby složil zálohu na náklady řízení.

(2) O povinnosti k placení nákladů řízení rozhoduje státní notářství.

Rozhodnutí

§ 17

(1) Státní notářství vydává rozhodnutí o věci samé anebo, jestliže to je nutné nebo účelné, o její části. O jiných otázkách vydává státní notářství rozhodnutí, jestliže to je třeba s ohledem na průběh nebo výsledky řízení.

(2) Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání a o vykonatelnosti.

(3) Rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nemusí obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí vydané pouhým záznamem ve spise (§ 19 odst. 2) nemusí obsahovat odůvodnění ani poučení o odvolání a o vykonatelnosti.

§ 18

Nemůže-li státní notářství rozhodnout proto, že jeho rozhodnutí závisí na skutečností, jež zůstala mezi účastníky sporná i po šetření provedeném státním notářstvím k jejímu objasnění, a není-li možno dosáhnout mezi účastníky dohody, přeruší státní notářství řízení až do rozhodnutí o sporné skutečnosti v soudním, popřípadě v jiném řízení. Nepodá-li, účastník, jemuž to státní notářství uložilo, ve stanovené lhůtě návrh na takové rozhodnutí, státní notářství v řízení pokračuje a rozhodne i o této skutečnosti.

§ 19

(1) Rozhodnutí vydává státní notářství písemně a doručí je účastníkům. Konalo-li se jednání, státní notářství přítomným účastníkům rozhodnutí také vyhlásí; prohlásí-li přítomny účastník, že nežádá písemné vyhotovení vyhlášeného rozhodnutí, nemusí mu být rozhodnutí doručeno.

(2) Rozhodnutí, které zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, může státní notářství vydat pouhým záznamem ve spise; to však neplatí, ukládá-li se takovým rozhodnutím účastníkovi povinnost nebo žádá-li účastník jeho doručení. Pouhým záznamem ve spise lze vydat také jiné rozhodnutí, proti němuž není přípustné odvolání, nežádá-li účastník jeho, doručení nebo nevyžaduje-li jeho doručení povaha věci.

(3) Má-li být podle zákona rozhodnutí uveřejněno vyhláškou, vyvěsí se po dobu 15 dnů na úřední desce státního notářství. Uplynutí této doby nahrazuje doručení rozhodnutí.

§ 20

Státní notářství je vázáno svým rozhodnutím, jakmile je vyhlásilo; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno; a nedošlo-li k jeho vyhlášení ani k doručení, jakmile byl o něm ve spise učiněn záznam. Rozhodnutím, kterým se upravuje jen vedení řízení, není však státní notářství vázáno.

Opravné prostředky

§ 21

(1) Proti rozhodnutí státního notářství se může účastník odvolat. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Odvolání se podává u státního notářství, proti jehož rozhodnutí směřuje.

(2) Vedle případů v tomto zákoně stanovených není přípustné odvolání, jehož se účastník vzdal, a odvolání proti rozhodnutí vydanému pouhým záznamem ve spise. Dále není přípustné odvolání proti rozhodnutí, jímž

a) se upravuje vedení řízení;

b) bylo povoleno navrácení lhůty;

e) bylo připuštěno vzetí návrhu zpět;

d) bylo rozhodnuto o svědečném;

e) bylo vráceno podání k opravě;

f) byla registrována smlouva.

(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 22

(1) Státní notářství může samo rozhodnout o odvolání, je-li napadeno rozhodnutí, které se tyká jedině odvolatele, a může-li odvolání zcela vyhovět.

(2) Nerozhodne-li státní notářství samo podle odstavce 1 o odvolání, rozhodne o něm krajský soud.

(3) O stížnostech pro porušení zákona proti pravomocným rozhodnutím státních notářství rozhoduje Nejvyšší soud.

§ 23

(1) Vydané rozhodnutí, které nelze napadnout odvoláním, je v právní moci.

(2) Rozhodnutí je vykonatelné, jakmile uplyne lhůta k plnění v něm stanovená. Není-li v rozhodnutí stanovena povinnost k plnění, je rozhodnutí vykonatelné, jakmile nabylo právní moci; státní notářství může však stanovit, vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu, že takové rozhodnutí je vykonatelné bez zřetele na právní moc.

§ 24

Ve věcech pravomocně skončených je přípustná obnova řízení s výjimkou rozhodnutí, jejíchž zrušení nebo změny lze dosáhnout podle tohoto zákona jinak. O povolení obnovy rozhoduje státní notářství, které vydalo ve věci rozhodnutí.

§ 25

Použití občanského soudního řádu

Není-li v tomto zákoně stanovena odchylná úprava, použije se na řízení před státním notářstvím ustanovení občanského soudního řadu, jestliže to povaha věci nevylučuje.

ČÁST ČTVRTÁ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ

Hlava první

Řízení o dědictví

Obecná ustanovení

§ 26

(1) K řízení o dědictví je příslušné státní notářství, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li bydliště nebo nelze-li je zjistit, státní notářství, v jehož obvodu měl naposledy pobyt.

(2) Není-li takové státní notářství, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek. Mezi několika takto příslušnými státními notářstvími přísluší věc tomu státnímu notářství, které první provedlo úkon.

(3) Předběžná šetření (§ 29) a neodkladná opatření (§ 30) může vykonat podle možnosti a podle potřeby kterékoli státní notářství.

§ 27

(1) Státní notářství zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví; že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

(2) Místní národní výbor pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu státnímu notářství příslušnému k projednání dědictví (§ 26).

§ 28

Účastníky řízení jsou ti o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát. Věřitel zůstavitelův je účastníkem řízení v případě § 38; v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví. V řízení podle § 32 je účastníkem řízení pouze ten, kdo se postaral o pohřeb (§ 32 odst. 2).

§ 29

(1) V předběžném šetření si státní notářství opatří údaje potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů. Toto šetření se nemusí konat, jestliže nezletilý, zůstavitel byl v době úmrtí ve společné domácnosti s rodiči nebo s jedním z nich a nezanechal jmění.

(2) Zanechal-li zůstavitel závěť, zjistí státní notářství její stav a obsah; totéž učiní státní notářství, které má závěť v úschově, na dožádání státního notářství, u něhož se vede řízení o dědictví.

§ 30

(1) Vyžaduje-li to zájem společnosti nebo důležitý zájem účastníků, učiní státní notářství i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti a postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů. Při prodeji movitých věcí postupuje státní notářství přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem, ledaže by státní notářství rozhodlo o jiném způsobu prodeje.

(2) Zajištění dědictví se provede zejména uložením u státního notářství nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místo, zákazem výplaty u dlužníka nebo soupisem na místě samém.

§ 31

V řízení o dědictví spolupůsobí národní výbory na dožádání státního notářství na zjištění úplného podkladu pro rozhodnutí, především součinností při předběžném šetření, při zajištění dědictví, zejména při jeho ochran proti neoprávněným zásahům, při prodeji věcí, při zjišťování hodnoty zůstavitelova majetku a při soupisu na místě samém.

Zastavení řízení

§ 32

(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, státní notářství řízení zastaví.

(2) Jestliže zůstavitel zanechal nepatrný majetek, může jej státní notářství vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastavit.

(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 se nelze odvolat.

Projednání dědictví

§ 33

(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 32, vyrozumí statní notářství ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce; tuto lhůtu může statní notářství z důležitých důvodů prodloužit. Současně je poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí dědictví.

(2) Vyrozumění a poučení doručí státní notářství do vlastních rukou nebo je dá ústně a v protokolu uvede, že se tak stalo.

§ 34

(1) Státní notářství zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktív a pasív. Vychází přitom zejména z údajů účastníků. Tyto údaje a ostatní vyšetřené okolností prověří podle potřeby šetřením na místě samém, výslechem svědků, listinami nebo jinými důkazními prostředky. Peněžní ústavy podávají státnímu notářství v dědickém řízení na jeho dotaz zprávy o vkladech, je-li jim známo, že vklad náleží zůstaviteli, nebo jsou-li v dotazu uvedeny údaje potřebné ke zjištění totožnosti vkladu.

(2) U nemovitostí přezkoumá státní notářství především na podkladě zápisů v evidenci nemovitostí (pozemkové knize) a za pomoci účastníků řízení a těch, kterým přísluší práva k nemovitosti, stav závad váznoucích na nemovitosti a v soupisu zahrne do pasív jen ty závady, které podle provedeného šetření nepozbyly dosud význam.

(3) Vyžaduje-li to zájem společnosti nebo důležitý zájem účastníků, opatří si státní notářství znalecký posudek, zejména o obecné ceně zůstavitelova majetku. Účastnici jsou povinni přispět státnímu notářství ke spolehlivému a úplnému zjištění stavu dědictví. Pokud mezi nimi zůstala sporná aktíva nebo pasíva, postupuje,státní notářství podle § 18.

§ 35

Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem věci v bezpodílovém spoluvlastnictví, určí státní notářství, které z těchto věcí, popřípadě jaká jejích část náležejí do dědictví. Nesouhlasí-li s tímto rozhodnutím některý z dědiců nebo pozůstaly manžel, postupuje státní notářství podle § 18.

§ 36

Na návrh dědiců vyzve státní notářství vyhláškou věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě; kterou státní notářství ve vyhlášce stanoví, a poučí je o tom, že dědici neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli.

§ 37

(1) Na podkladě zjištění podle § 34 určí státní notářství obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

(2) Zjistí-li státní notářství dříve, než dědické řízení je pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto rozhodnutí, provede potřebnou opravu novým rozhodnutím.

§ 38

(1) Účastníci se mohou dohodnout o tom, že předlužené dědictví bude přenecháno věřitelům k úhradě dluhů. Tato dohoda podléhá schválení státního notářství, které dohodu chválí; jestliže neodporuje zákonu ani zájmu společnosti; po právní moci tohoto rozhodnutí zastaví řízení.

(2) Objeví-li se po zastavení řízení další majetek, postupuje se podle odstavce I. Zůstane-li majetkový přebytek, projedná jej státní notářství jako dědictví.

§ 39

(1) Jestliže je jen jeden dědíc, potvrdí mu státní notářství, že nabyl dědictví.

(2) Je-li několik dědiců a vypořádají-li se u státního notářství mezi sebou o dědictví dohodou, schválí státní notářství dohodu, jestliže neodporuje zákonu nebo zájmu společnosti. Po právní moci rozhodnutí o schválení dohody potvrdí státní notářství podle ní nabytí dědictví.

(3) Nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím schválena, provede státní notářství vypořádání mezi dědici a rozhodne o tom, co který z dědiců nabyl; za souhlasu věřitelů, jichž se vypořádání týká, rozhodne též o tom, které dluhy a jakým způsobem jednotliví dědici uhradí. Přitom může též určit povinnost dědiců vyplatit částky potřebné k vypořádání dědictví. Státní notářství může provést vypořádání také tak, že dědictví nebo jeho část prodá; přitom postupuje u nemovitostí přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a u movitých věcí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem.

§ 40

Je-li předmětem dědictví zemědělský podnik nebo zemědělská anebo lesní půda, vede státní notářství za součinnosti místního národního výboru dědíce k takové dohodě, která by nejlépe vyhovovala potřebám zemědělské (lesní) výroby. Jestliže by k takové dohodě nedošlo, rozhodne státní notářství o vypořádání mezi dědici podle téže zásady.

§ 41

Dědici mohou věcí náležející do dědictví během dědického řízení prodat nebo učinit jiná opatření, přesahující rámec obvyklého hospodaření, jen se svolením státního notářství.

§ 42

(1) Rozhodnutím podle § 38 a 39 je projednání dědictví skončeno.

(2) Po právní moci tohoto rozhodnutí zruší státní notářství opatrovnictví a provedená zajištění dědictví; zruší rovněž všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek a jiných hodnot, které byly v řízení o projednání dědictví nařízeny,nebo podle zákona provedeny. Zároveň oznámí organizacím, u nichž jsou tyto hodnoty uloženy, komu mají být vydány.

(3) Hodnoty uvedené v odstavci 2 je však možno vydat dědicům, jen jestliže byly zaplaceny notářské poplatky a pohledávky socialistických organizací. Okolnost, že nejsou zaplaceny pohledávky socialistických organizací, nebrání tomu, aby zajištěné hodnoty byly vydány, jestliže uplynuly tři měsíce od právní moci rozhodnutí, jímž bylo projednání dědictví skončeno, a jestliže byl poplatek z dědictví zcela zaplacen.

§ 43

(1) Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle § 38, může být nařízena likvidace dědictví. Rozhodne o tom bez návrhu nebo na návrh účastníka státní notářství. Stejně postupuje státní notářství, jestliže stát navrhl likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví.

(2) V rozhodnutí o nařízení likvidace učiní státní notářství výzvu, aby mu věřitelé oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou státní notářství ve vyhlášce stanoví, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou.

(3) Jakmile rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci, nepostupuje se již podle ustanovení § 38 až 42.

§ 44

(1) Likvidaci dědictví provede státní notářství prodejem všech zůstavitelových věcí podle ustanovení o prodeji věcí při výkonu rozhodnutí. Do likvidační podstaty náleží i věci, které by jinak nepodléhaly výkonu rozhodnutí.

(2) O věcech, které se nepodařilo takto prodat, rozhodne státní notářství; že připadají státu s účinností ke dni smrti zůstavitele. Hodnota těchto věcí se nevčítá státu na jeho případný dědický podíl ani na jeho pohledávku, je-li věřitelem zůstavitele.

(3) Pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů. Vyjde-li však najevo další, majetek zůstavitelův, rozdělí jej státní notářství bez zřetele k tomuto zániku.

§ 45

(1) Státní notářství provede rozvrh výtěžku prodeje mezi věřitele.

(2) Z likvidační podstaty uhradí státní notářství postupně pohledávky podle těchto skupin:

a) náklady zůstavitelovy nemoci a přiměřeného pohřbu, náklady řízení a splatné výživné,

b) dlužné daně a poplatky,

c) ostatní pohledávky.

(3) Přesahuje-li úhrn pohledávek v první skupině likvidační podstatu, uhradí se tyto pohledávky poměrně. Obdobně se postupuje i v dalších skupinách, přičemž však ve skupině c) se uhradí před ostatními pohledávkami pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti nebo zástavními právy a pohledávky náhrady práv a věcných břemen podle jejich pořadí.

§ 46

Zjistí-li se dodatečně, že zůstavitel žije, nebo bylo-li zrušeno jeho prohlášení za mrtvého, zruší státní notářství rozhodnutí o dědictví podle § 38 a 39.

§ 47

Objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek nebo dluh, provede státní notářství o tomto majetku dědické řízení.

§ 48

Rozhodnutí státního notářství nebrání, mimo případ, kdy byla provedena likvidace dědictví, tomu, kdo nebyl účastníkem dědického řízení, z něhož rozhodnutí vzešlo, aby se domáhal svého práva v občanském soudním řízení.

§ 49

Vztah k cizině

(1) Jestliže projednání dědictví nenáleží do pravomoci československého státního notářství, provede státní notářství předběžné šetření a vydá účastníkům na jejích žádost úřední potvrzení o výsledku tohoto šetření.

(2) Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom státní notářství československé dědice a věřitele vyhláškou; známým účastníkům se tato vyhláška doručí.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP