Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1962

III. volební období

107

Vládní návrh

Zákon

ze dne....................... 1962,

kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon č. 50/1959 Sb., o zemědělské dani; se mění a doplňuje takto:

1. § 3 zní:

"Od daně jsou osvobozeni členové jednotných zemědělských družstev, a to jak z příjmů, které dostávají od družstva v penězích nebo naturáliích jako odměnu za prácí, popřípadě, jako plátky investičních půjček, tak z příjmů dosažených provozováním záhumenkového v hospodářství, s výjimkou příjmů z pěstování vinné révy."

2. § 7 odst. 1 zní:

"(1) Dani podrobeným příjmem jsou skutečně dosažené celkové hrubé peněžní tržby z rostlinné a živočišné výroby, z provozování pomocných hospodářských odvětví a přidružené výroby, příjmy za práce a služby, tržby za zemědělské výrobky dodané členy jednotných zemědělských družstev na splnění nákupních úkolů družstva a hodnota naturálií rozdělovaných na pracovní jednotky. Od dani podrobených příjmů se odečtou částky přidělené nedělitelnému fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů a hodnota úspor na stavbách prováděných svépomocí."

3. § 8 zní:

"(1) Sazba dané činí v oblasti

horské a bramborářsko-ovesné. 1%

bramborářské....... 1-5%

řepařské......... 5-12%

kukuřičné........ 4-10%

základu daně.

(2) Ministerstvo financí stanoví v dohodě s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství průměrnou výši daně pro jednotlivé kraje a výrobní oblasti, u nichž je sazba daně určena rozpětím, a to v rámci tohoto rozpětí. Obdobně stanoví krajský národní výbor průměrnou výši daně pro jednotlivé okresy.

(3) Rada okresního národního výboru po projednání s radou místního národního výboru stanoví pro každé jednotné zemědělské družstvo, jehož půda je zařazena do oblasti, pro niž je sazba daně stanovena rozpětím, sazbu daně v rámci tohoto rozpětí s přihlédnutím k místním výrobním podmínkám, zejména k těm, které nejsou dostatečně vyjádřeny zařazením půdy do výrobní oblasti.

(4) Jednotným zemědělským družstvům pěstujícím vinnou révu zvýší národní výbor vyměřenou daň o

a) 5,- až 7,- Kčs za každý vyrobený litr vína,

b) 3,50 až 5,- Kčs za každý kilogram sklizených hroznů,

který nedodají za stanovené nákupní ceny do centrálních fondů nebo který rozdělí, popřípadě prodají svým členům jako naturální odměny nad množství stanovené vlastními stanovami, popřípadě celoročním výrobním a finančním plánem schváleným okresním národním výborem." [Prodej vína přímo spotřebitelům je zakázán vyhláškou č. 103/1962 Sb., o úpravě prodeje přebytků zemědělských výrobků.]

4 § 9 odst. 1 zní:

"(1) Daň vyměřenou podle § 8 sníží místní národní výbor družstvům, která z vlastních prostředků přidělí nedělnému fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů částku převyšující hranici stanovenou ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství; lesního a vodního hospodářství, a to o 10-50 % částek přidělených nedělitelnému fondu nad stanovenou hranici:"

5. § 10 odst. 1 a 4 zní:

"(1) Jednotné zemědělské družstvo je povinno platit zálohy na daň za běžný rok, a to z prozatímní roční povinnosti 20 % vždy nejpozději do 31 března, 30% do 31. července, 20 % do 30. září a 30 % do 30. listopadu běžného roku.

(4) Zvýšení daně podle § 8 odst. 4, pokud připadá na prošlé splátky daně, je splatné do 15 dnů po doručení platebního výměru. Zbývající částky jsou splatné v pravidelných splátkách daně. Zvýšení daně podle § 20 odst. 3 je splatné do 15 dnů po doručení platebního výměru."

6. § 15 odst. 2 až 5 zní:

"(2) Poplatníkům provozujícím zemědělskou výrobu na výměře větší než 20 arů, u nichž jejich příjmy nebo příjmy jejich manželů nebo druhů (manželek nebo družek) z pracovního poměru nebo ze soukromé výdělečné činností apod. převyšují příjmy z provozování zemědělské výroby, zvýší národní výbor vyměřenou daň až o 100 %, zpravidla nejméně o 100 Kčs.

(3) Zvýšení daně podle předchozího odstavce se nepředepíše vlastníkům rekreačních chat, k nímž patří v pohraničních horských a podhorských oblastech pozemky do 0,5 ha, pokud se na nich neprovozuje specializovaná zemědělská výroba.

(4) Poplatníkům pěstujícím vinnou révu na výměře větší než 5 arů zvýší nerodní výbor vyměřenou daň o

a) 5,- až 7,- Kčs za každý vyrobený litr vína,

b) 3,50 až 5,- Kčs za každý kilogram sklízených hroznů,

který nedodají za stanovené nákupní ceny do centrálních fondů, popřípadě kterého použijí pro vlastní spotřebu nad stanovené množství. [Prodej vína přímo spotřebitelům je nakázán vyhláškou č. 103/1962 Sb., o úpravě prodeje přebytků zemědělských výrobků.]

(5) Daň se nevymění, činí-li po zvýšení nebo snížení méně než 20 Kčs."

7. § 17 zní:

"Daně prosté minimum

Poplatníkům, kteří jsou odkázáni svou výživou a výživou své rodiny výhradně na příjem ze zemědělské výroby, se daň nevyměří, nepřesahují-li tyto příjmy 3000 Kčs ročně."

8. § 19 odst. 1 a 3 zní:

"(1) Poplatníci jsou povinní si daň vypočítat sami a zaplatit ji příslušnému národnímu výboru ve splátkách, a to 20 % daně vždy nejpozději do 31. března; 30 % do 31. července, 20 % do 30. září a 30 % do 30. listopadu běžného roku.

(3) Zvýšení daně podle § 20 odst. 3 je splatné do 45 dnů ode dne vyložení předpisného seznamu, popřípadě do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Rozdíl ve vyměřené dani připadající na zvýšení základu daně podle § 14 a zvýšení daně po dle § 15 odst. 2 a 4, pokud připadá na prošlé splátky daně, je splatný do 45 dnů ode dne vyložení předpisného seznamu, popřípadě do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru; Zbývající částky jsou splatné v pravidelných splátkách daně."

9. § 20 odst. 2 a 3 zní:

"(2) Přiznání k daní nemuší podat poplatníci, u nichž nedošlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně a kteří tuto skutečnost oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1 národnímu výboru.

(3) Nepodá-li poplatník přiznání nebo oznámení včas, může mu být daň podle § 15 odst. 1 zvýšena až o 10 %."

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí pro vyměření zemědělské daně počínaje rokem 1963.

Důvodová správa

1. Úprava daňových sazeb u JZD

Zemědělská daň má zejména napomáhat k tomu, aby důchody družstev a družstevníků byly v souladu se zásadou odměňování podle práce a aby byly zmírňovány neodůvodněné rozdíly v důchodech jednotných zemědělských družstev a družstevníků způsobené vlivem odlišných přírodních a ekonomických podmínek, a dále má zainteresovat družstvo a každého družstevníka na růstu příjmů na základě dlouhodobého a trvalého růstu zemědělské výroby.

Zmírňování důsledků působení diferenciální renty dociluje se odstupňováním sazeb daně pro jednotlivé výrobní oblasti. Při diferenciaci zemědělské daně se dále přihlíží i k výrobním a ekonomickým podmínkám jednotlivých družstev hospodařících v rámci téže výrobní oblasti. Tohoto působení zemědělské daně podle zákona č. 50/1959 Sb., o zemědělské dani, se dosahuje tím, že rady okresních národních výborů mohou v zákoně uvedené sazby zvýšit nebo snížit až o 2 % v oblasti kukuřičné a řepařské a o 1 % v oblasti bramborářské.

Po vydání zákona č. 50/1959 Sb. projevila se v roce 1960 a 1961 u zemědělské daně v jednotlivých výrobních oblastech větší diferenciace a ve srovnání v rokem 1959 došlo k jejímu podstatnému růstu v kukuřičné a řepařské oblasti při současném poklesu v oblasti horské. Přes tento růst diferenciace zemědělské dani působí daň na zmírnění diferenciální renty pouze v poměrně nevelkém rozsahu; který je dán celkovým objemem daně. Přitom výsledky docílené jednotnými zemědělskými družstvy v letech 1960 a 1961 ukazují, že se zvětšují rozdíly v důchodech družstev a družstevníků hospodařících na jedné straně v kukuřičné a řepařské oblasti a na druhé straně v oblastech horských a podhorských. Proto je také třeba prohloubit ekonomickou účinnost zemědělské daně jako jednoho z nástrojů ke zmírňování těchto rozdílů.

Navržená úprava sazeb u jednotných zemědělských družstev proto sleduje tři hlavní cíle:

1. Prohloubit diferenciaci sazeb mezi jednotlivými výrobními oblastmi, zejména mezi kukuřičnou a řepařskou oblastí na jedné straně (nejvyšší daňové zatížení může činit v řepařské oblasti 12 % základu daně, zatím co dosud mohla sazba daně činit nejvýše 9 %) a bramborářsko-ovesnou a horskou oblastí na straně druhé.

2. Prohloubit diferenciaci sazeb v téže výrobní oblasti, aby mohly být lépe vystiženy místní výrobní i ekonomické podmínky jednotlivých družstev. Sazba daně se může pohybovat v kukuřičné oblasti od 4 do 10 % (zatím co dosud činilo rozpětí 4 až 8 %), v řepařské oblasti se navrhuje rozpětí 5 až 12 % (dosud 5 až 9 %), v bramborářské oblasti 1 až 5 % (dosud 2 až 4 %), a v bramborářsko-ovesné oblasti se sazba daně snižuje na 1 %. Stanovení sazby v bramborářsko-ovesné oblasti a v horské oblasti ve výši 1 % znamená samo o sobě velmi nízké daňové zatížení a další diferenciace daňové sázky v těchto oblastech by přinesla pouze zvýšení administrativy národních výborů, aniž by podstatněji mohla ovlivnit hospodářské výsledky družstev.

3. Odstraňovat nesoulad ve výši daňové sazby u družstev hospodařících vedle sebe, ale náležejících do různých výrobních oblastí. Proto se navrhuje rozpětí sazeb v jednotlivých výrobních oblastech tak, aby se vzájemně překrývalo, tzn., že horní hranice sazby navrhovaná pro nižší výrobní oblast se v podstatě kryje s nejnižší hranicí sazby pro nejblíže vyšší výrobní oblast. Taková úprava sazeb umožní vyrovnat rozdíly, které nemohly být respektovány při zařazování obcí do výrobních oblastí.

K zajištění nutného objemu zemědělské daně v jednotlivých výrobních oblastech stanoví ministerstvo financí a ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v oblastech, u nichž je daňová sazba stanovena rozpětím, průměrné sazby pro tu kterou oblast. Národní výbory pak budou diferencovat sazby daně pro jednotlivá jednotná zemědělská družstva, přičemž však musí dodržet celkový objem zemědělské daně odpovídající průměrným sazbám daně v jednotlivých oblastech. Tak bude účinně zajištěna diferenciace zemědělské daně podle výrobních oblastí i podle konkrétních místních podmínek jednotlivých družstev.

II. Poskytování slev u JZD

Od vydání zákona o zemědělské daní došlo k podstatným změnám v dotacích nedělitelného fondu. V. sjezd JZD stanovil zásadu, že družstva, která přešla na pevné peněžní odměňování, budou dotovat nedělitelný fond částkou převyšující 50 % čistého peněžního důchodu. U ostatních družstev odměňujících podle odpracovaných jednotek stanovil výší dotace do nedělitelného fondu ve výší nejméně, 13 % hrubých peněžních příjmů (včetně odpisů). Dále se od roku 1960 zvlášť evidují odpisy, jež tvoří součást vlastních náklady, a dotace do nedělitelného fondu tak nabývá jiného charakteru, neboť obsahuje pouze prostředky na rozšířenou reprodukci.

Aby zemědělská daň byla i nadále účinným nástrojem k posilování zájmu družstev o rozšířenou reprodukci, je nutno změny, které byly provedeny na úseku ekonomiky družstev od vydání zákona o zemědělské dani, plně promítnout do nové úpravy daně.

Navrhuje se proto zvýhodnit družstva, která rozmnožují vlastní prostředky, tím že

1. od dani podrobených příjmů se budou odpočítávat peněžní částky přidělené nedělitelnému fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů a hodnota úspor na stavbách prováděných svépomocí,

2. budou poskytovány slevy z vyměřené daně družstvům, která uloží z vlastních prostředků do nedělitelného fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů částky nad hranící stanovenou ministerstvem financí spolu s ministerstvem zemědělství lesního a vodního hospodářství.

Toto řešení zachovává v zásadě stejný systém při poskytování slev jako dosud. Rozdíl spočívá v tom, že se navrhuje poskytovat slevy jen z dotací na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů. Při poskytnutí slevy družstvům; která uloží do nedělitelného fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů částku převyšující stanovenou hranici hrubých peněžních příjmů (v současné době by měla činit cca 4 % hrubých peněžních příjmů -a měla by se pružně přizpůsobovat vývoji poměrů), bude i při navržené úpravě přibližně uchován vcelku i dosavadní objem poskytovaných slev a bude tak zachován i jejich ekonomický význam jako nástroje pro zainteresování družstev na rozšiřování vlastních finančních prostředků. Není však vhodné stanovit přímo v zákoně pevnou hranici pro poskytování slev; poněvadž každá změna provedená na tamto úseku by vyžadovala novou úpravu příslušných ustanovení zákona.

III. Zdanění příjmů za zemědělské výrobky dodávané členy družstev na plnění smluv družstva

Nový systém výkupu zemědělských výrobků je od roku 1960 vybudován na zásadě, že smlouvy uzavřené mezi výkupními organizacemi a jednotným zemědělským družstvem vycházejí z celkové výměry zemědělské půdy, na které jednotné zemědělské družstvo hospodaří, včetně půdy záhumenkových hospodářství jeho členů. Výkupní organizace neuzavírají s členy jednotných zemědělských družstev smlouvy o dodávce zemědělských výrobků. Jednotné zemědělské družstvo samo stanoví, kteří členové a v jakém rozsahu se budou z výroby na záhumencích podílet na plnění smluv uzavřených družstvem.

V souhlase s těmito zásadami je třeba považovat za peněžní příjmy podrobené zemědělské dani u jednotného zemědělského družstva všechny příjmy z dodávek zemědělských výrobků uskutečněných při plnění uzavřené smlouvy bez ohledu, zda jde o výrobky dodávané ze společného hospodaření družstva, nebo dodávané na plnění smlouvy členy družstva ze záhumenkových hospodářství.

IV. Zdanění drobných držitelů půdy

Drobní držitelé půdy provozující zemědělské hospodářství jsou dosud zdaňováni stejně jako ostatní poplatníci, tj. zvlášť ze zemědělské výroby zemědělskou daní (ve stejné výši jako soukromě hospodařící zemědělci) a zvlášť z ostatních příjmů daní ze mzdy, popřípadě daní z příjmů obyvatelstva.

Osoby provozující soukromě zemědělské hospodářství na malých výměrách mají zpravidla ještě příjmy z jiných pramenů (z pracovního poměru, z výdělečné činnosti apod.) a nejsou proto odkázány svou výživou a výživou příslušníků domácností pouze na příjmy ze zemědělského hospodářství. Tyto příjmy (hlavně naturální) jsou však významným doplňkem jejích příjmu z pracovního poměru; popřípadě příjmu z jiných pramenů. Přes tyto skutečnosti jsou tito drobní držitelé půdy ještě zvýhodňováni při zdaňovaní tím, že se zdaňuje samostatně příjem ze zemědělského hospodářství bez zřetele k jejich příjmům z ostatních pramenů a stejně tak se samostatně zdaňuje např. příjem z pracovního poměru bez zřetele k jejich příjmům (peněžním i naturálním) z provozování zemědělského hospodářství, takže dochází k nižšímu zdanění, než kdyby oba tyto příjmy byly sečteny a zdaněny dohromady.

Poněvadž společné zdaňovaní všech těchto příjmu dohromady by vyžadovalo poměrně značnou administrativu, navrhuje se pouze zvýšení zemědělské daně vyměřované z příjmů dochovaných z provozování zemědělského hospodářství. O míře zvýšení budou rozhodovat místní národní výbory, které nejlépe znají poměry v místě a mohou proto dobře přihlédnout při stanovení míry zvýšení ke konkrétním poměrům poplatníka nebo potřebám v místě (např. počet nezletilých dětí poplatníkem vyživovaných, výdělkově a majetkové poměry poplatníka potřeba zajistit obdělávání všech pozemků v místě apod.)

Navržená úprava se nebude vztahovat

1. na členy jednotných zemědělských družstev,

2. na osoby hospodařící na výměře menší než 0,2 ha,

3. na vlastníky rekreačních chat, k nimž patří v pohraničních horských a podhorských oblastech pozemky do výměry 0,50 ha, pokud se na nich neprovozuje specializovaná zemědělská výroba.

V. Zdanění pěstitelů vinné révy

Zemědělské dani podléhají podle dnešní úpravy jak u jednotných zemědělských družstev, tak u soukromě hospodařících zemědělců skutečně dosažené přijme z pěstování vinné révy (u soukromě hospodařících zemědělců po odpočtu paušální částky 40 % na vydání). Do základu dani se započítávají jak peněžní, tak i naturální příjmy (hodnota vína; popř. hroznů spotřebovaných pěstitelem a členy jeho rodiny). Pro ocenění naturálních příjmů jdou rozhodné nákupní (výkupní) ceny.

Tento způsob zdanění vycházel ze skutečnosti, že stejně jako u ostatních zemědělských výrobků budou pěstitelé vinné révy dodávat převážnou část hroznů, popřípadě vina do centrálních fondů za stanovené nákupní ceny. Zkušenosti z poslední doby však ukázaly, že pěstitelé vinné révy prodávají značnou část vína přímo spotřebitelům za volné dohodnuté ceny, které jsou podstatně vyšší než ceny nákupní. Za tohoto stavu není dosavadní zdanění úměrné docilovaným příjmům pěstitelů vinné révy v těch případech, kdy nedodávají víno do centrálních fondů.

Proto se navrhuje ponechat dosavadní výši zdanění pouze pro příjmy pěstitelů z dodávek hroznů nebo vína na základě smlouvy do centrálních fondů, a pokud tyto výrobky realizují jiným způsobem (např. použijí jich pro vlastní spotřebu nad stanovené množství), zavést vyšší zdanění tak, aby v podstatě odčerpávalo vyšší příjmy, kterých docilují pěstitelé vinné révy tímto způsobem ve srovnání s příjmy, kterých by dosáhli při dodávce do centrálních fondů.

VI. Placení daně

Splatnost poslední splátky zemědělské daně (která činí 50 % ročního předpisu daně) až do 30. listopadu běžného roku způsobuje potíže jak družstvům, tak i místním národním výborům, u nichž v převážné většině případů představuje vynos zemědělské daně největší část rozpočtových příjmů. Proto celá řada družstev skládá na účet příslušného národního výboru pravidelné měsíční zálohy, aby nemusela celou splátku platit najednou. U národních výborů pak zaplacení celé této splátky najednou až 30. listopadu znamená, že národní výbor nemůže běžně plnit svůj rozpočet, musí-li vyčkávat na podstatnou část svých rozpočtových příjmů až na závěr roku, a u těch poplatníků, kteří nezaplatí poslední splátku daně ve stanovené lhůtě, nemůže již ve většině případů během jednoho měsíce (prosince) uplatnit a úspěšně realizovat opatření směřující k vymožení této poslední splátky. Tak se realizace této částky zemědělské daně přesunuje do příštího roku a národní výbor jí nemůže použít ke krytí plánovaných rozpočtových výdajů v běžném roce.

Koncem září mají poplatníci zemědělské daně pravidelně zinkasovány tržby za nákup zrnin a zčásti též okopanin (brambory). Rozdělení poslední splátky na dvě splátky, a to 20 % do konce září a 30 % do konce listopadu, bude proto časově v souladu s realizací příjmů ze zemědělské výroby a bude vyhovovat jak poplatníkům zemědělské cloně, tak i národním výborům.

VII. Podávání přiznání k dani

Podle dosavadních předpisů jsou povinní všichni poplatníci zemědělské daně podávat každoročně přiznání k dani, a to i tehdy, kdy výše daně se nemění. V těchto případech však znamená toto ustanovení neodůvodněnou administrativu u národních výborů a zvýšenou spotřebu tiskopisů.

V zájmu zjednodušení administrativy a snížení spotřeby papíru pro vyměření dané se stanoví, že postačí, oznámí-li poplatník buď písemně nebo ústně, že nedošlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně.

VIII. Finanční dosah

Provedením navržených opatření zvýší se roční výnos zemědělské daně ve srovnání s výnosem daně a podle příjmu za rok 1961 takto:

1. u JZD o cca..... 180 mil. Kčs

z toho v oblasti kukuřičné.. + 38 mil. Kčs

řepařské................... + 142 mil. Kčs.

bramborářské................ + 7 mil. Kčs

bramborářsko-ovesné......... - 7 mil. Kčs

horské....................... -

2. u drobných držitelů půdy o cca. 18 mil.. Kčs

3. u pěstitelů vinné révy o cca.. 8 mil. Kčs

Celkové zvýšení výnosu zemědělské daně odhaduje se ročně na..... 206 mil. Kčs.

V Praze dne 28. listopadu 1962.

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr financí:

J. Ďuriš v. r.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP