Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1962

III. volební období

99

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Úmluva o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělání, přijatá v Paříži dne 14. prosince 1960 na jedenáctém zasedání Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o boji proti diskriminaci v oblasti vzděláni, přijatou v Paříži dne 14. prosince 1960 na jedenáctém zasedání Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Důvodová zpráva

Na základě rezoluce č. 134, přijaté na 10. generální konferenci UNESCO, konané v roce 1959, bylo UNESCO pověřeno vypracováním doporučení pro členské státy o opatřeních týkajících se diskriminace v oblasti vzdělání a vypracováním návrhu příslušné mezinárodní úmluvy.

Studiem v oblasti diskriminace ve vyučování se uplynulých letech zabývaly jednak subkomise OSN pro boj proti diskriminaci a za ochranu menšin, jednak Komise pro lidská práva. Na základě výsledků tohoto studia, jakož i na základě zkušeností a praxe jednotlivých států - členů UNESCO, vypracoval sekretariát UNESCO předběžný návrh mezinárodní úmluvy o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělání a návrh doporučení členským státům, zabývajících se toutéž otázkou. Při vypracování předběžných návrhů přihlíželo UNESCO především k ustanovením Všeobecné deklarace lidských práv, úmluvy a doporučení pojednávajících o diskriminaci v zaměstnání a povolání, přijatých v roce 1958 generální konferencí Mezinárodní organizace práce, jakož i k výsledkům práce Komise pro lidská práva, Komise pro práva žen a subkomise pro boj proti diskriminaci a za ochranu menšin.

K projednávání předběžných návrhů úmluvy a doporučení a k vypracování konečných návrhů svolal sekretariát UNESCO zasedání zvláštního výboru expertů členských států. Zasedání výboru expertů se konalo v červnu 1960 v Paříži. Zúčastnily se ho delegace 41 států - členů UNESCO, zástupci Mezinárodní organizace práce; Ligy arabských států a 11 nevládních organizací. Ze socialistických států byly zastoupeny Československá socialistická republika, Sovětský svaz, Ukrajinská SSR, Běloruská SSR; Polská lidová republika, Bulharská lidová republika a Maďarská lidová republika.

Výbor expertů vypracoval návrh úmluvy o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělání. Úmluva byla poté přijata dne 14. prosince 1960 11. generální konferencí UNESCO.

Podle svého článku 12 odst. 1 úmluva vyžaduje ratifikaci nebo přijetí členskými státy UNESCO a podle článku 13 odst. 1 je otevřena k přístupu ostatním státům s obvyklým omezením na státy, které Výkonná rada UNESCO k přístupu vyzve.

Úmluva má humanitární povahu a její cíle odpovídají politice socialistických zemí prováděné v této oblasti v Organizaci spojených národů a jiných mezinárodních orgánech. Potvrzuje zásadu Všeobecné deklarace lidských práv o právu každého člověka na vzdělání, sleduje zajištění stejného přístupu ke vzdělání a stejných podmínek při studiu všem bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického smýšlení, národního nebo sociálního původu a hospodářských podmínek nebo rodu.

Úmluva stanoví ve svých článcích 3 a 4 konkrétní opatření, jež jsou smluvní státy povinny učinit k zajištění sledovaného cíle, k nimž patří zejména zrušit veškerá zákonná a správní opatření, jakož i praxi, jež by mohla vést k diskriminaci v oblasti vzdělání; v případě potřeby zajistit i legislativní cestou, aby nedocházelo k diskriminaci při vstupu žáků do vzdělávacích zařízení; poskytnout cizím příslušníkům zdržujícím se na území smluvní strany přístup ke vzdělání jako svým vlastním občanům; zajistit, abys základní vzdělání bylo povinné a bezplatné, a zevšeobecnit a zpřístupnit všem středoškolské vzdělání, jakož i zpřístupniv vysokoškolská vzdělání podle schopnosti jednotlivce; podporovat a zintenzivňovat výchovu osob, které nezískaly základní vzdělání nebo je nedokončily; zajistit bez jakékoli diskriminace přípravu na učitelské povolání apod.

V článku 5 úmluva stanoví, že výchova se musí snažit o plný rozvoj lidské osobnosti a o posílení respektování základních lidských práv a svobod, a podporovat porozumění, snášenlivost a přátelství mezi národy a rozvoj činnosti OSN pro zachování míru. Přiznává národnostním menšinám právo organizace učební výchovy podle; podmínek jejich země a ve vlastním jazyce s tou podmínkou, že národní menšiny nebudou používat tohoto práva takovým způsobem, aby to bránilo členům menšin pochopit kulturu nebo používat jazyka celkového obyvatelstva gemě nebo, aby to ohrožovalo statní svrchovanost, a že úroveň vyučování nebude nižší, než je všeobecná úroveň stanovená příslušnými orgány.

Článek 7 ukládá smluvním stranám předkládat generální konferenci UNESCO pravidelné zprávy o zákonných předpisech a jiných opatřeních přijatých za účelem provádění úmluvy.

Úmluva podle svého článku 14 vyžaduje pro vstup v platnost uložení tří ratifikačních listin, listin o přijetí nebo přístupu. Až dosud úmluvu ratifikovala Francie, Izrael a Sovětský svaz a listinu o přijetí uložila Středoafrická republika, Velká Británie a Sjednocená arabská republika. Protože od uložení třetí ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo přístupu uplynuly již článkem 14 předepsané tři měsíce, úmluva již nabyla platnosti.

Ze socialistických států ratifikoval úmluvu, jali bylo již uvedeno, Sovětský svaz, a to výnosem presidia Nejvyššího sovětu ze dne 2. července 1962. Ostatní socialistické státy - členové UNESCO v současné době otázku přijetí úmluvy projednávají a Bulharská lidová republika již oznámila diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních věcí, že úmluva je pro ni přijatelná a při schválení nebudou uplatněny žádné výhrady.

Po projednání úmluvy s příslušnými resorty a vzhledem k povaze úmluvy, jež je typicky humanitární, lze konstatovat, že úmluva je pro Československou socialistickou republiku přijatelná a že neobsahuje žádná ustanovení, k nimž by bylo nutno uplatnit výhrady. Proto se doporučuje, aby Národní shromáždění vyslovilo s úmluvou svůj souhlas.

V Praze dne 22. srpna 1962.

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr zahraničních věcí:

V. David v. r.

ÚMLUVA O BOJI PROTI DISKRIMINACI V OBLASTI VZDĚLÁNÍ

Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu na svém jedenáctém zasedání konaném ve dnech 14. listopadu až 15. prosince 1960 v Paříži,

připomínajíc, že Všeobecná deklarace lidských práv potvrzuje zásada nediskriminace a prohlašuje právo každého člověka na vzdělání,

vzhledem k tomu, že diskriminace v oblasti vzdělání znamená porušení práv uvedených v této Deklaraci,

vzhledem k tomu, že podle znění svého zakládajícího aktu si Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu vytyčila za cíl uskutečnit spolupráci národů, aby tak zajistila pro všechny všeobecné respektování lidských práv a stejnou možnost vzdělání,

uvědomujíc si, že Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu přísluší proto nejenom odsoudit, s přihlédnutím k různosti národních výchovných systémů, každou diskriminaci v oblasti vzdělání, ale i zajistit v této oblasti každému člověku stejné možnosti a zacházení,

zabývajíc se návrhy týkajícími se různých druhů diskriminace v oblasti vzdělání, otázkou, jež tvoří bod 17. 1. 4 pořadu jednání zasedání,

na základě rozhodnutí desátého zasedání, že tato otázka bude předmětem mezinárodní úmluvy, jakož i doporučení členským státům,

přijímá dnes, dne 14. prosince 1960, tuto Úmluvu:

Článek 1

1. Podle této Úmluvy znamená slovo "diskriminace" každé rozlišování, vyloučení, omezení nebo zvýhodnění, které s ohledem na rasu, barvu pletl, pohlaví; jazyk, náboženství, politické smýšlení nebo jiná názory, národní nebo sociální původ, hospodářské podmínky nebo rod, má za důsledek nebo za cíl odstranění nebo porušení zásady stejného zacházení v oblasti vzdělání, zejména:

a) znemožněni určité osobě nebo skupině přístup k různým druhům nebo stupňům vzděláni;

b) omezení školní výchovy určité osoby nebo skupiny na nižší úroveň;

c) je výjimkou toho; co je uvedeno v článku 2 této Úmluvy, zakládání nebo udržování oddělených vzdělávacích soustav nebo zařízení pro určité osoby nebo skupiny;

d) uvedení určité osoby nebo skupiny do situace neslučitelné s lidskou důstojností.

2. Podle této Úmluvy, znamená slovo "vzdělání" různé druhy a stupně vzdělání a zahrnuje přístup ke vzdělání, jeho úroveň a kvalitu, jakož i podmínky; za nichž je ke vzdělání umožněn přístup.

Článek 2

Za diskriminaci ve smyslu článku 1 této Úmluvy nejsou považovány tyto případy, jsou-li ho voleny státem:

a) zakládání nebo udržování systémů nebo vzdělávacích zařízení oddělených pro žáky obou pohlaví, mají-li tyto systémy nebo zařízení stejné podmínky přístupu ke vzdělání, učitelský personál má stejnou kvalifikaci a jejich školské místnosti a zařízení stejnou jakost, a umožní-li absolvovat studium podle stejných nebo podobných učebních osnov;

b) zakládání nebo udržování takových systémů nebo zařízení, které, rozdělené z důvodů náboženských nebo jazykových, poskytují vzdělání odpovídající výběru rodičů nebo zákonitých poručníků žáků, zůstane-li příslušnost k těmto systémům nebo návštěva těchto zařízen; dobrovolná a odpovídá-li rozdělené vzdělání normám pro vyučování na stejném stupni, jež mohou být předepsány nebo schváleny příslušnými úřady;

c) zakládání nebo udržování soukromých vzdělávacích zařízení, mají-li tato zařízeni za cíl nikoliv vyloučení jakékoliv skupiny, ale přispěni k vyučovacím možnostem poskytovaným veřejnými orgány, odpovídá-li jejich působení tomuto cíli a je-li rozdělené vzdělání v souladu s normami pro vyučování na stejném stupni, jež mohou být předepsány nebo schváleny příslušnými úřady.

Článek 3

Aby byla vyloučena a odstraněna veškerá diskriminace podle této Úmluvy, státy, které se jí účastní, se zavazují:

a) odvolat všechna zákonná a správní opatření a zrušit každou správní praxi, jež by mohla vést k diskriminaci v oblasti vzdělání;

b) učinit potřebná opatření, v případě nutnosti též legislativní cestou, aby nedocházelo k žádné diskriminaci při vstupu žáků do vzdělávacích zařízení;

c) nepřipustit žádná rozdíly v zacházení anexi příslušníky ze strany veřejných orgánů v oblasti školného; udělování stipendií a všech ostatních forem pomoci žákům; poskytování povolení a výhod potřebných k absolvování studia v zahraničí, s výjimkou těch; jež vyplývají ze zásluhy nebo potřeb;

d) nepřipustit při případné pomoci, poskytované v jakékoliv formě veřejnými orgány vzdělávacím zařízením, žádné zvýhodnění ani omezování založené výhradně na příslušnosti žáka k určité skupině;

e) poskytnout cizím příslušníkům zdržujícím se na jejich území stejný přístup ke vzdělání jako svým vlastním občanům.

Článek 4

Státy účastnící se této Úmluvy se kromě toho zavazují, že stanoví svou národní politiku, budou ji rozvíjet a provádět tak, aby podporovala svými metodami odpovídajícími okolnostem a národním zvyklostem rovnost možností a stejná zacházení v oblasti vzdělaní, zejména že

a) zajistí, aby základní vzdělaní bylo povinné a bezplatné; zevšeobecní a zpřístupní všem středoškolské vzdělání různých forem, zpřístupní všem na základě úplné rovnosti podle schopností jednotlivce vysokoškolské vzdělání; zajistí, aby všichni dodržovali zákonem předepsanou povinnou školní docházku;

b) zajistí ve všech veřejných zařízeních stejného stupně vyučovaní stejné úrovně a stejné podmínky, pokud jde o kvalitu poskytovaného vzdělaní;

c) budou vhodnými metodami podporovat a zintenzivňovat výchovu osob, které nezískaly základní vzdělání nebo které je nedokončily, a umožní jim další studium podle jejich způsobnosti;

d) zajistí bez diskriminace přípravu na učitelské povolání.

Článek 5

1. Státy účastnící se této Úmluvy se dohodly, že a výchova se musí snažit o plný rozvoj lidské osobnosti a o posílení respektování základních lidských práv a svobod, že musí podporovat porozumění, snášenlivost a přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými a náboženskými skupinami a rozvoj činnosti Spojených národů pro zachování míru;

b) je nutno respektovat svobodu rodičů, případně zákonitých poručníků předně při výběru jiných zařízení než veřejných pro jejich děti, pokud tato zařízení odpovídají minimálním požadavkům, které mohou být předepsány nebo schváleny příslušnými úřady, a za druhá, při zajišťování náboženské a morální výchovy děti podle jejich přesvědčení ve smyslu prováděcích ustanovení zákonodárství každého státu; na druhé straně žádná osoba ani skupina nesmí být, nucena k účasti na náboženském vyučování odporujícím jejímu přesvědčení;

c) je důležité členům národnostních menšin přiznat právo vykonávat učební činnost, jež je u nich zavedena, včetně správy škol, a podle politiky každého státu v otázkách výchovy právo na používání nebo vyučování jejího jazyka za podmínky, že

i. tohoto práva nebude užíváno způsobem, aby to bránilo členům menšin pochopit kulturu a jazyk celkového obyvatelstva a účastnit se jeho činnosti, nebo tak, aby to ohrožovalo státní svrchovanost;

ii. úroveň vyučování v těchto školách nebude nižší než všeobecná úroveň stanovená a schválená příslušnými úřady;

iii. návštěva těchto škol bude dobrovolná.

2. Státy účastnící se této Úmluvy se zavazují, že učiní všechna nutná opatření k uskutečnění zásad uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 6

Při provádění této Úmluvy se státy, které se jí účastní, zavazují věnovat zvýšenou pozornost doporučením, jež může Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu přijmout v zájmu určení opatření, jež jsou nutná pro boj proti razným formám diskriminace v oblasti vzdělání a zajištění stejné možnosti a stejného zacházeni.

Článek 7

Starty účastnící se této Úmluvy musí uvádět v pravidelných zprávách, jež budou předkládat Generální konferenci Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu v termínech a ve formě, stanovených touto organizaci, zákonné předpisy a jiná opatření, která přijmou v zájmu provádění této Úmluvy včetně opatření přijatých pro stanovení a rozvoj národní politiky stanovené článkem 4, jakož i o dosažených výsledcích a překážkách vyskytujících se při uskutečňování.

Článek 8

Všechny spory mezi dvěma nebo více státy účastníky této Úmluvy, týkající se výkladu nebo provádění této Úmluvy, jež nebudou urovnány cestou jednání, budou předloženy na žádost sporných stran mezinárodnímu soudnímu dvoru, aby o nich rozhodl, pokud nebude stanoven jiný způsob řešení sporů.

Článek 9

Žádná výhrada k této Úmluvě se nepřipouští.

Článek 10

Tato Úmluva nemůže být na újmu právům, která mohou mít osoby nebo skupiny na základě dohod sjednaných mezi dvěma nebo více státy, nejsou-li tato práva v rozporu s literou nebo duchem této Úmluvy.

Článek 11

Tato úmluva je sjednána v jazyce anglickém, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna znění jsou stejně platna.

Článek 12

1. Tato Úmluva bude předložena členským státům Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu k ratifikaci nebo k přijetí podle jejich ústavních předpisů.

2. Ratifikační listiny nebo listiny o přístupu budou uloženy u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Článek 13

1. Tato Úmluva je otevřena k přístupu každému nečlenskému státu Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, vyzvanému k přístupu Výkonnou radou Organizace.

2. Přístup se uskuteční uložením listiny o přístupu u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Článek 14

Tato Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po uložení třetí ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo přístupu, avšak výhradně pro státy, které uloží své listiny o ratifikaci, přijetí nebo přístupu k tomuto dni nebo před ním. Pro každý jiný stát vstoupí v platnost tři měsíce po uložení jeho ratifikační listiny, listiny o přijeti nebo přístupu.

Článek 15

Státy účastnící se této Úmluvy prohlašují, že tato Úmluva se vztahuje nejen na jejich metropolitní území, ale též na všechna neautonomní, poručenská, koloniální a jiná území, pro něž zajišťují mezinárodní styky. Zavazují se konzultovat, bude-li to zapotřebí, vlády nebo jiné příslušné orgány těchto území v okamžiku ratifikace, přijetí nebo přístupu nebo před ním, za tím účelem, aby zajistily provádění Úmluvy na těchto územích, jakož i oznámit generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, na kterých územích bude Úmluva prováděna, přičemž toto sdělení nabude účinnosti tři měsíce po jeho doručení.

Článek 16

1. Každý ze států účastnících se této Úmluvy může vypovědět tuto Úmluvu jménem svým nebo jménem každého území, jehož mezinárodní styky zajišťuje.

2. Výpověď bude oznámena písemným dokumentem, uloženým u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

3. Výpověď vstoupí v platnost dvanáct měsíců po obdržení písemného oznámení.

Článek 17

Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu uvědomí členské státy Organizace, nečlenské státy uvedené v článku 13, jakož i Organizaci spojených národů o uložení všech ratifikačních listin, listin o přijetí nebo přístupu podle článku 12 a 13, jakož i o oznámeních a výpovědích předvídaných v článcích 15 a 16.

Článek 18

1. Tato Úmluva může být revidována Generální konferencí Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu. Revize bude však zavazovat pouze státy, jež se stanou účastníky revidované Úmluvy.

2. Jestliže by Generální konference přijala novou Úmluvu, jež by znamenala úplnou nebo částečnou revizi této Úmluvy, a nestanoví-li nová Úmluva jinak, přestane být tato Úmluva otevřena k ratifikaci, přijetí nebo přístupu počínaje dnem vstupu v platnost nové revidované úmluvy.

Článek 19

Tato Úmluva bude podle znění článku 102 Charty Spojených národů zaregistrována u sekretariátu Organizace spojených národů na žádost generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Dáno v Paříži dne 15. prosince 1960, ve dvou stejně platných výtiscích opatřených podpisem předsedy Generální konference, která se sešla na svém jedenáctém zasedání, a generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, které budou uloženy, v archivech Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu a jejichž ověřené úplné opisy budou předány všem státům uvedeným v článcích 12 a 13, jakož i Organizaci spojených národů.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP