Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1962

III. volební období

85

Vládní návrh

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva mezi Československu socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná v Praze dne 2. listopadu 1961

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou v Praze dne 2. listopadu 1961.

Důvodová zpráva

Právní pomoc mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou byla dosud upravena Smlouvou o správní pomoci v občanských a trestních věcech, která byla podepsána dne 6. března 1951 v Budapešti; od té doby doznal však právní řád obou států podstatných změn vyplývajících z pokračující výstavby socialismu a řada ustanovení Smlouvy zastarala a byla překonána; jevilo se proto už delší dobu účelným přizpůsobit úpravu vzájemných právních vztahů současném stavu právního řádu v obou zemích a na zásadách uplatněných v novějších smlouvách tohoto typu uzavíraných mezi státy socialistického tábora.

Maďarské ministerstvo spravedlnosti doporučilo už v roce 1960, aby bylo uvažováno o nové smluvní úpravě, a předložilo svůj předběžný neoficiální návrh znění nové smlouvy. Na základě tohoto předběžného návrhu maďarské strany, byl vypracován návrh československé strany, který byl pak podkladem pro jednání v Praze. Na závěr jednání byla dne 2. listopadu 1961 podepsána Smlouva mezi Česka slovenskou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských; rodinných a trestních.

Sjednaná Smlouva je rozdělena na čtyři části. Část I (články 1-15) obsahuje obecná ustanovení; v prvním článku je zakotvena zásada, že občané a právnické osoby jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejná právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané a že mohou před orgány druhé smluvní strany, které působí v občanských, rodinných a trestních věcech, vystupovat za stejných podmínek jako její vlastní příslušníci; v dalších článcích je upravena právní pomoc, a to tak, že po všeobecném ustanovení následují ustanovení upravující způsob styku, rozsah právní pomoci, ustanovení o tom, co má obsahovat dožádání o poskytnutí právní pomoci, ustanovení o způsobu vyřízení dožádání o poskytnutí právní pomoci, ustanovení o ochraně svědků a znalců, o doručování písemností, o dokladu o doručení, o doručování vlastním státním občanům, o nákladech právní pomoci, a informacích o právních otázkách, o zjištění místa pobytu, o jazyku při poskytování právní pomoci a ustanovení o platnosti listin.

Část II (články 16-63) pojednávající o věcech občanských a rodinných se rozpadá na 7 oddílů; oddíl 1 (články 16 a 17) pojednává o věcech osobního stavu, oddíl 2 (články 18-27) o věcech rodinných, oddíl 3 (čl. 28 a 29) o věcech majetkových, oddíl 4 (články 30-39) o věcech dědických, oddíl 5 (články 40-44) o nákladech řízení, oddíl 6 (článek 45-61) o uznání a výkonu rozhodnutí a oddíl 7 (článek 62 a 63) o zasílání matričních dokladů a jiných listin.

V části III (články 64-84) jsou ustanovení o úpravě právních vztahů ve věcech trestních, tj. ustanovení o vydávání a průvozu osob, o převzetí trestního řízení, o sdělení výsledků trestního řízení, o dodání osob ve vazbě, o vydání věcí a o sdělování odsouzení.

Část IV (článek 85 a 86) obsahuje závěrečná ustanovení.

Smlouva vstoupí v platnost po uplynutí 30 dnů od výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Budapešti.

Smlouva byla sjednána na pět let počínaje dnem vstupu v platnost a její platnost se bude prodlužovat vždy na období dalších pěti let, pokud ji žádná ze smluvních stran nevypoví šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího období.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních je právotvornou smlouvou a vyžaduje podle článku 42 a podle článku 62 odst. 1 bod 1 Ústavy souhlasu Národního shromáždění a ratifikace presidentem republiky.

V Praze dne 21. února 1962.

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

SMLOUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních

President Československé socialistické republiky a

Presidiální rada Maďarské lidové republiky

přejíce si co nejvíce upevnit a dále rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma zeměmi a jejich národy na poli právní spolupráce se rozhodli uzavřít smlouvy o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovat svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Dr. Aloise Neumana,

ministra spravedlnosti,

Presidiální rada Maďarské lidové republiky

Dr. Ference Nezvála,

ministra spravedlnosti,

kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se shodli na těchto ustanoveních:

ČÁST I

Obecná ustanovení

Článek 1

Právní ochrana

(1) Občané a právnické osoby (dále jen občané) jedná smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.

(2) Občané jedné smluvní strany mohou před orgány druhé smluvní strany, které působí v občanských, rodinných a trestních věcech, vystupovat a podávat žaloby, přednášet žádosti a stížnosti, podávat návrhy, jakož i žádat provedení jiných úkonů potřebných k uplatnění svých práv za stejných podmínek jako příslušníci druhé smluvní strany.

Právní pomoc

Článek 2

Soudy, prokuratury, státní notářství a jiné orgány smluvních stran činné ve věcech občanských, rodinných a trestních si poskytují v těchto věcech navzájem právní pomoc.

Článek 3

Způsob styku

Soudy, prokuratury a státní notářství smluvních stran se při poskytování právní pomoci stýkají navzájem přímo; jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních si poskytují právní pomoc prostřednictvím soudů.

Článek 4

Rozsah právní pomoci

Obě smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů zejména zasíláním a vydáváním věcných důkazů, opatřováním a zasíláním písemností, prováděním znaleckých posudků, výslechem obviněných, svědků, znalců, účastníků a jiných osob, prováděním soudního ohledání, doručováním písemností, jakož i odnětím věcí.

Článek 5

Obsah dožádání o poskytnutí právní pomoci

Dožádání musí obsahovat:

a) označení dožadujícího orgánu,

b) označení dožádaného orgánu,

c) označení věci, v níž se žádá o právní pomoc,

d) jméno a příjmení (název) účastníků, obviněných, obžalovaných nebo odsouzených, jejich bydliště, případně místo jejich pobytu (sídla), jejich státní občanství, povolání, a v trestních věcech podle možnosti místo a dobu narozenu obviněných a jména rodičů,

e) jména, příjmení a adresy právních zástupců,

f) předmět dožádání a údaje, které jsou nutné k vyřízení dožádání,

g) v trestních věcech i popis a označení trestného činu.

(2) Smluvní strany užívají pro dožádání dvojjazyčných tiskopisů.

(3) Písemnosti zasílané podle této Smlouvy budou opatřeny úřední pečetí a podpisem.

Článek 6

Způsob vyřízení dožádáni o poskytnutí právní pomoci

(1) Při vyřizování dožádání postupuje dožádaný orgán podle právních předpisů svého státu. Může však, je-li o to požádán, postupovat podle předpisů o řízení platných ve státě dožadujícího orgánu.

(2) Není-li dožádaný orgán příslušný, postoupí dožádání příslušnému orgánu a spraví o tom dožadující orgán.

(3) Není-li známa přesni adresa osoby označené v dožádání, učiní dožádaný orgán vhodná opatření ke zjištění adresy; nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně dožádání vrátí.

(4) Dožádaný orgán na žádost dožadujícího orgánu včas sdělí, kdy a kde bude dožádání vyřízeno.

(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu; v případech, ve kterých dožádání nebylo možno vyhovět, vrátí spisy a současně sdělí důvody, které zabránily vyřízení.

Článek 7

Ochrana svědků a znalců

(1) Svědek nebo znalec, který se na obeslání doručené orgány jedné smluvní strany dostaví před dožadující orgány druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství trestně stíhán ani za trestný čin, jehož se dožádání týká, ani za jiný čin, který spáchal přeci překročením hranic dožadujícího státu, a nelze na něm vykonat trest za takový trestný čin uložený.

(2) Této ochrany však svědek nebo znalec pozbude, neopustí-li území dožadující smluvní strany do týdne po tom, lady mu vyslýchající orgán sdělil, že jeho přítomnosti již není třeba. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

Článek 8

Doručování písemností

(1) Dožádaný orgán zařídí doručení písemností podle předpisů platných na území dožádané strany, jestliže doručovaná písemnost je sepsána v jazyku dožádané smluvní strany nebo je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak doručí dožádaný orgán písemnost adresátu, pokud je ochoten ji dobrovolně převzít.

(2) Na výslovnou žádost dožadujícího orgánu nařídí dožádaný orgán v mezích předpisů platných na území dožádané strany, aby písemnost byla doručena adresátu do vlastních rukou.

(3) V dožádaní je třeba uvést přesnou adresu, na kterou má být písemnost doručena, a druh písemnosti, která má být doručena.

(4) Není-li možno doručit písemnost na adresu; která je uvedena v dožádání, učiní dožádaný orgán z úřední povinnosti opatření potřebné ke zjištění přesné adresy; nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a písemnost, jež měla být doručena, současně vrátí.

(5) Překlad písemnosti, která má být adresátu doručena, ověří k tomu oprávněný tlumočník, diplomatické zastupitelství nebo konsulární úřad jedné ze smluvních stran.

Článek 9

Doklad o doručení

Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování písemností dožádané smluvní strany. V dokladu o doručeni musí být uvedeno místo a čas doručení a kterou byla písemnost doručena.

Článek 10

Doručování vlastním státním občanům

(1) Smluvní strany jsou oprávněny provádět doručování vlastním státním občanům prostřednictvím svých diplomatických zastupitelství nebo konzulárních úřadů.

(2) Při doručování tímto způsobem nelze použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.

Článek 11

Náklady právní pomoci

(1) Za poskytnutí právní pomoci nebude dožádaná smluvní strana požadovat úhradu nákladů každá ze smluvních stran nese všechny náklady vzniklé při poskytnutí právní pomoci na svém území.

(2) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů. Jestliže dožadující orgán tyto náklady vybere od osoby povinné k úhradě, zůstanou smluvní straně, jejíž orgán je vybral.

Článek 12

Informace o právních otázkách

Ministerstvo spravedlnosti a generální prokuratury smluvních stran si na žádost poskytnou navzájem informace o právních předpisech, které platí nebo platily na území jejich státu, jakož i o právní praxi orgánů činných ve věcech občanských, rodinných a trestních.

Článek 13

Zjištění místa pobytu

Na žádost občana jedné smluvní strany, který hodlá uplatnit svůj právní nárok vůči občanu druhé smluvní strany zdržujícímu se na jejím území a jehož bližší adresa není známa, učiní ministerstvo spravedlnosti druhé smluvní strany opatření ke zjištění adresy tohoto občana.

Článek 14

Jazyk při poskytování právní pomoci

Orgány smluvních stran používají ve vzájemných stycích při poskytování právní pomoci vlastního jazyka nebo jazyka ruského.

Článek 15

Platnost listin

(1) Listiny, které byly zřízeny příslušným orgánem jedné smluvní strany nebo ověřeny podle jejich předpisů a byly opatřeny úřední pečetí, mají důkazní moc na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření. Totéž platí i pro podpisy na listinách, jestliže byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.

(2) Listiny, které na území jedné smluvní strany jsou považovány za veřejné, mají také na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných listin.

ČÁST II

Věci občanské a rodinné

Oddíl 1

Věci osobního stavu

Článek 16

Způsobilost k právům a k právním úkonům

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům se spravuje právním řádem smluvní strany, podle kterého vznikla.

Článek 17

Prohlášeni za mrtvého a důkaz smrti

(1) Pro prohlášení osoby za mrtvou nebo za nezvěstnou a pro řízení o důkazu smrti je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě na živu.

(2) Orgán jedné smluvní strany může prohlásit občana druhé smluvní strany za mrtvého nebo provést důkaz jeho smrti:

a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok z dědického nebo z manželského práva majetkového na nemovitost nezvěstného; která leží na území smluvní strany, jejíž orgán řízení provádí;

b) na návrh manžela nezvěstné osoby, má-li manžel v době podání návrhu bydliště na území smluvní strany, jejíž orgán řízení provádí.

(3) Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 použijí příslušně orgány právního řádu státu, jehož občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě na živu.

Oddíl 2

Věci rodinné

Článek 18

Uzavření manželství

(1) Základní podmínky uzavření manželství se spravují pro každého ze snoubenců právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem.

(2) Forma uzavření manželství se spravuje, právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Článek 19

Osobní a majetkové poměry manželů

(1) Jsou-li manželé občany jedné smluvní strany a mají-li bydliště na území druhé smluvní strany, spravují se tyto poměry právním řádem smluvní strany; jejímiž jsou občany; pro řízení jsou příslušné soudy obou smluvních stran.

(2) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, spravuji se tyto poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli své poslední společné bydliště; pro řízení jsou příslušné soudy obou smluvních stran.

Článek 20

Rozvod

(1) Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany a bydlí-li v době podání návrhu na rozvod na území druhé smluvní strany, spravuje se rozvod právním řádem smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Příslušné jsou soudy obou smluvních stran. V případě, že jeden manžel bydlí v době podání návrhu na rozvod na území jedné smluvní strany a druhý manžel na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé.

s

(2) Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden manžel občanem jedné smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany, jsou pro rozvod příslušné soudy obou smluvních stran. Soudy použijí právního řádu svého státu.

Článek 21

Určení, že tu není manželství a neplatnost manželství

(1) Určení, že tu není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro nedostatek základních podmínek uzavření manželství se spravuje právním řádem, kterého mělo být použito podle článku 18 odstavec 1.

(2) Určení že tu není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení formy při uzavření manželství se spravuje právním řádem platným v místě, kde manželství bylo uzavřeno.

(3) Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku 20.

Článek 22

Právní poměry mezi rodiči a dětmi

(1) Uznání, zjištění a popřeni otcovství nebo zjištění mateřství se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě v době narození. Pro řízení je příslušný soud té smluvní strany, na jímž území žije dítě v době zahájení řízení.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství postačí, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se projev vůle stal.

(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy dítěte, se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě. Pro řízení je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území žije dítě v době zahájení řízení.

Článek 23

Vyživovací povinnost

(1) Určení vyživovací povinnosti podle práva rodinného se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je oprávněná osoba.

(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

Článek 24

Osvojení

(1) Osvojení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel.

(2) K osvojení je zapotřebí souhlasu dítěte a jiných osob nebo orgánů, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž občanem je osvojované dítě.

(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(4) Příslušný k řízení o osvojení je orgán smluvní strany; jejímž občanem je osvojitel; v případě uvedeném v odstavci 3 je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území manželé mojí nebo naposledy měli společné bydliště.

(5) Ustanovení tohoto členku se přiměřeně použije také na zrušení osvojení.

Poručenství a opatrovnictví

Článek 25

(1) Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad občany smluvních stran jsou příslušné, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného, orgány smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.

(2) Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.

(3) Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem se spravují právním řádem smluvní strany, jejíž orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.

(4) Povinnost převzít poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.

(5) Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné ze smluvních stran, může být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka i občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území smluvní strany, kde se má poručenství nebo opatrovnictví vykonávat, a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.

Článek 26

(1) Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany bez odkladu orgán příslušný podle článku 25 odstavec 1.

(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit přiměřená prozatímní opatření sám podle svého právního řádu, musí však o tom bez odkladu zpravit orgán příslušný podle článku 25 odstavec 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.

Článek 27

(1) Orgán příslušný podle článku 25 odstavec 1 může přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště, pobyt, majetek na území této smluvní strany. Přeneseni se stane účinným, když dožádaný orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující orgán o tom zpraví.

(2) Orgán, který převzal podle odstavce 1 vedení poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu; postupuje však, pokud jde o způsobilost k právům a právním úkonům podle práva smluvní strany, jejímž občanem je poručenec nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn; může však udělit přivoleni k uzavření manželství, kterého je třeba podle právního řádu státu, jehož je poručenec nebo opatrovanec občanem.

Oddíl 3

Věci majetkové

Článek 28

Forma právních úkonů

(1) Forma právních úkonů se spravuje právním řádem platným pro právní úkon. Stačí však, je-li postupováno podle právního řadu platného v místě právního úkonu.

(2) Forma právních úkonů týkajících se nemovitostí se spravuje právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

Článek 29

Nemovitost

(1) Věcná práva k nemovitostem, jakož i jiná práva k nemovitostem se vztahující se spravují právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

(2) K řízení o věcných právech k nemovitostem, jakož i o jiných právech k nemovitostem se vztahujících je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

(3) Ustanovení odstavce 1 nebude použito na majetkové věci manželské a dědické, a ustanovení odstavce 2 na majetkové věci manželské.

Oddíl 4

Věci dědické

Článek 30

Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany stejné postavení jako občané vlastní pokud jde o nabývání jmění nebo jiných práv nacházejících se na území smluvní strany děděním ze zákona nebo na základě pořízení pro případ smrti, jakož i pokud jde o způsobilost zřídit nebo zrušit pořízení pro případ smrti.

Článek 31

(1) Dědické poměry se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) Jestliže právo jedné smluvní strany, na jejímž území je jmění, které je předmětem dědictví; obsahuje omezení dědění takového jmění i u občanů této smluvní strany, vztahují se tato omezení i na občany druhé smluvní strany.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP