Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1960

III. volební období

18

Vládní návrh

kterým se, předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou, podepsaná v Bukurešti dne 21. května 1960

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou, podepsanou v Bukurešti dne 21. května 1960.

Důvodová zpráva

Československá socialistická republika uzavřela dne 21. května 1960 v Bukurešti Konzulární úmluvu s Rumunskou lidovou republikou. Úmluvu podepsal za Československou socialistickou republiku velvyslanec ČSSR v Rumunské lidové republice dr. Ivan Roháľ-Iľkiv a za Rumunskou lidovou republiku náměstek ministra zahraničních věcí Aurel Malnasan.

Úmluva upravuje smluvně existující rozsáhlé konzulární styky Československé socialistické republiky s Rumunskou lidovou republikou a je podkladem pro další rozvoj těchto styků. Podepsaná Úmluva vychází ze stejných zásad jako smlouvy, které Československá socialistická republika již uzavřela se Svazem sovětských socialistických republik, Albánskou lidovou republikou, Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou, Německou demokratickou republikou, Polskou lidovou republikou a Čínskou lidovou republikou. Úmluva obsahuje ustanovení o zřizování konzulátů a vysílání konzulů a stanoví náležitosti potřebné k tomu, aby se konzul mohl ujmout své funkce. V základních ustanoveních Úmluvy je rovněž stanoven rozsah práv, výsad a výhod konzulů a konzulárních pracovníků a jsou upraveny otázky týkající se služební činnosti konzulů, jako např. otázky hájení práv a zájmů občanů a právnických osob vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu, evidence občanů vysílajícího státu, vydávání cestovních dokladů a víz, jakož i provádění některých úkonů notářského charakteru. Ustanovení úmluvy o právech a povinnostech konzulů budou rovněž uplatňována ve vztahu k pracovníkům diplomatických zastupitelských úřadů pověřeným vykonáváním konzulské funkce, aniž by tím byla dotčena diplomatická imunita těchto pracovníku. Protože v současné době je konzulární agenda mezi Československou socialistickou republikou na jedné straně a Rumunskou lidovou republikou na straně druhé vykonávána pouze konzulárními odděleními velvyslanectví, jsou tato ustanovení zvláště praktická.

Uzavření Konzulární úmluvy s Rumunskou lidovou republikou je dalším krokem k dovršení smluvního systému Československé socialistické republiky s ostatními socialistickými státy a přispěje k upevnění a rozšíření přátelských vztahů a všestranné hospodářské, politické a kulturní spolupráce Československé socialistické republiky s Rumunskou lidovou republikou.

V Praze dne 14. září 1960

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

 

 

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi

Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou

President Československé republiky a Presidium Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky vedeni snahou dále rozvíjet v souladu s přáním a zájmy lidu obou zemí vzájemné vztahy a všestrannou spolupráci, rozhodli se uzavřít tuto úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:

President Československé republiky

Dr. Ivana Rohaľa-Iľkiva,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé republiky v Rumunské lidové republice

Presidium Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky

Aurela Malnasana,

náměstka ministra zahraničních věcí,

kteří se po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli na tomto:

I. Zřizování konzulátů, vysílání a přijímáni konzulů

Článek 1

(1) Každá smluvní strana má právo zřizovat na území druhé smluvní strany generální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární jednatelství (dále jen "konzuláty") a vysílat generální konzuly, konzuly, vicekonzuly a konzulární jednatele (dále jen "konzulové").

(2) Smluvní strany se vzájemně dohodnou o sídlech konzulů a jejich konzulárních obvodech.

Článek 2

(1) Před jmenováním konzula vysílající stát požádá stát přijímající o souhlas s jeho osobou. Konzul zahájí svou činnost po předložení konzulárního patentu a po udělení exequatur přijímajícím státem. Konzulární patent obsahuje jméno a příjmení konzula, jeho konzulární hodnost, místo jeho sídla a obvod jeho činnosti.

(3) Po udělení exequatur orgány přijímajícího státu učiní všechna nutná opatření, aby konzul mohl vykonávat svou služební činnost a požívat práv, výsad a výhod, které mu přiznává tato úmluva a právní řád přijímajícího státu.

Článek 3

(1) Činnost konzulů končí odvoláním nebo úmrtím.

(2) V případě odvolání, nepřítomnosti, nemoci nebo úmrtí konzula dočasné vedení konzulátu přísluší jeho zástupci, jehož jméno bylo oznámeno příslušným úřadům přijímajícího státu.

(3) Zástupce konzula požívá v době výkonu funkce konzula všech práv, výsad a výhod přiznaných touto úmluvou konzulům.

Článek 4

(1) Konzulové musí být občany vysílajícího státu.

(2) Konzulům v jejich činnosti napomáhají:

a) odborní konzulární pracovníci, kteří musí být rovněž občany vysilujícího státu,

b) pomocné síly, za které se považují osoby, vykonávající administrativní technické práce (tlumočník, překladatel, písařka, řidič, telefonistka, domovník a další osoby vykonávající obdobné práce).

II. Práva, výsady a výhody

Článek 5

Konzulové a odborní konzulární pracovníci nepodléhají ve své služební činnosti pravomoci orgánů přijímajícího státu.

Článek 6

(1) Konzulové a odborní konzulární pracovníci jsou povinni na předvoláni orgánů přijímajícího státu vydávat svědectví o věcech, které se netýkají jejich služební činnosti. Tato předvolání nesmí obsahovat donucovací opatření.

(2) V případě, že konzulové nebo odborní konzulární pracovnici se nemohou dostavit před orgány přijímajícího státu ze služebních nebo jiných důvodů, může být výslech proveden na konzulátě nebo v jejich bytě.

Článek 7

(1) Konzulární kanceláře, archivy a úřední korespondence včetně telegramů, telefonů a dálnopisů jsou nedotknutelné. Osobní věci a korespondence musí být uschovány odděleně. Konzulové mají právo používat šifry a diplomatické pošty.

(2) Orgány přijímajícího státu nemohou ve služebních místnostech konzulátu, jakož i v bytech konzulů a odborných konzulárních pracovníků provádět donucovací opatření.

Článek 8

Konzulové mají právo umístit na budovách, v nichž jsou úřední místnosti konzulátů, znak vysílajícího státu a nápis s označením úřadu. Na uvedených budovách a na služebně používaných vozidlech mají právo vztyčovat vlajku vysílajícího státu.

Článek 9

(1) Konzulové a odborní konzulární pracovníci jsou osvobozeni od všech osobních a věcných plnění na základě vzájemnosti. Toto osvobození se vztahuje i na nemovitosti používané jimi jako obytné nebo služební prostory.

(2) Příjmy uvedených osob, které jim plynou z výkonu jejich služební činnosti, jsou osvobozeny od daní a poplatků.

(3) Osvobození uvedená v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se vztahují i na pomocné síly konzulátu, pokud jsou občany vysílajícího státu.

Nemovitosti vysílajícího státu, určené k umístění konzulátů a zaměstnanců konzulátu jsou osvobozeny od daní.

Článek 10

(1) Konzulové požívají na základě vzájemnosti stejná celní osvobození, jaká přijímající stát poskytuje pracovníkům diplomatických zastupitelských úřadů.

(2) Předměty určené pro úřední činnost konzulátů požívají plného celního osvobození.

Článek 11

Ustanovení článků 9 a 10 se vztahují též na manželky osob uvedených v jednotlivých článcích a na jejich nezletilé děti, žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud jsou občany vysílajícího státu.

III. Pravomoc konzulů

Článek 12

Konzulové napomáhají ve svém konzulárním obvodu všestrannému rozvoji politických, hospodářských a kulturních styků, obou zemí.

Článek 13

(1) Konzulové mají právo hájit ve svém konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu a rovněž jeho občanů a právnických osob.

(2) Konzulové se mohou ve své služební činnosti obracet přímo na příslušné orgány a instituce v obvodu své působnosti a žádat je o pomoc při plnění svých úkolů.

Článek 14

(1) Konzulové jsou oprávněni ve svém konzulárním obvodu učinit u soudů bez zvláštní plné moci opatření k hájení práv a zájmů občanů a právnických osob vysílajícího státu a zastupovat je před jinými orgány, jestliže jsou nepřítomni nebo z jiných důvodů nemohou včas chránit svá práva a zájmy.

(2) Oprávnění konzulů podle odstavce 1 tohoto článku skončí, převezme-li konzulem zastupovaná osoba ochranu svých práv sama nebo jmenuje-li svého zmocněnce.

Článek 15

(1) Konzulové mají právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, zdržujících se trvale nebo dočasně v jejich obvodu. Předpisy přijímajícího státu o registraci cizích státních příslušníků zastávají nedotčeny.

(2) Konzulové mohou občanům vysílajícího státu vydávat cestovní doklady, prodlužovat a rozšiřovat jejich platnost, jakož i provádět potřebná doplnění a změny.

(3) Konzulové mohou udělovat všechna víza vysílajícího státu.

Článek 16

Konzulové jsou oprávněni konat na konzulátě, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na lodích nebo letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné označení vysílajícího státu, následující úkony, pokud jsou dovoleny právními předpisy přijímajícího státu a pokud jejich obsah není v rozporu se společenským a hospodářským řádem obou smluvních stran:

a) sepisovat nebo legalizovat prohlášení občanů vysílajícího státu,

b) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti nebo jiné listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu,

c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu, nemohou však sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech o zřízení, změně, zcizení nebo zrušení práv k nemovitostem, které jdou na území přijímajícího státu,

d) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo záležitostí, k jejichž provedení má dojít na území vysílajícího státu,

e) pověřovat podpisy občany vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu, ověřovat písemnosti pocházející od orgánů nebo úředních osob vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy z nich,

f) přijímat do úschovy peníze a cenné předměty občanů vysilujícího státu, příslušné právní předpisy přijímajícího státu zůstávají nedotčeny,

g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysílajícím státem.

Článek 17

Konzulem sepsané, legalizované a o věřené písemnosti, opisy, překlady a výpisy, které jsou uvedeny v článku 16, mají v přijímajícím státě takovou právní platnost a průkazní moc, jako písemnosti sepsané, přeložené, ověřené nebo legalizované příslušnými orgány a úředními osobami přijímajícího státu.

Článek 18

(1) Před konzuly mohou být uzavírána manželství a také jimi registrována, jsou-li obě osoby uzavírající manželství občany vysílajícího státu. Uzavíráni manželství a vydávání dokladů o tom se provádí v souhlase se zákony vysílajícího státu.

(2) Konzulové mají právo registrovat podle předpisu vysílajícího státu narození a úmrtí občanů vysílajícího státu a vydávat o tom příslušná potvrzení.

Oprávnění konzulů uvedená v tomto článku se nedotýkají příslušných předpisů smluvních stran.

Článek 19

(1) Konzulové mají právo, aby osobně nebo prostřednictvím svých zmocněnců poskytovali pomoc lodím, které plují pod vlajkou vysílajícího státu a které se nacházejí v přístavech jejich konzulárních obvodů.

(2) Konzulové mohou vstupovat ve styk s posádkou lodi a cestujícími, mohou ověřovat lodní listiny a sepisovat listiny o nákladu, o účelu cesty, jakož i o mimořádných událostech na lodi. Konzulové poskytují pomoc veliteli lodi k udržení pořádku na lodi a na žádost konzula jsou příslušné orgány přijímajícího státu povinny poskytnout mu potřebnou pomoc.

(3) V případě, že orgány přijímajícího státu hodlají provést donucovací opatření na obchodních lodích vysílajícího státu, nemohou tato opatření být provedena bez předběžného uvědomění konzula. Konzul zná právo být přítomen při provádění těchto opatření. Toto právo se nevztahuje na přístavní, celní, pasovou a zdravotní kontrolu lodí, členů posádky a cestujících.

(4) Při nehodách a ztroskotání lodí jedné ze smluvních stran příslušné orgány druhé smluvní strany okamžitě uvědomí konzula a sdělí mu, jaká opatření učinily. Rovněž poskytnou konzulovi nezbytnou pomoc při opatřeních, která činí v souvislosti s havárii lodi a přizvou jej k opatřením nutným ke zjištění příčin nehody nebo ztroskotání a k zajištění důkazů.

(5) Při nehodách nebo poškození lodi vysílajícího státu mohou konzulové činit nebo dožadovat se opatření pro poskytnutí pomoci členům posádky a cestujícím a na záchranu nákladu a opravu lodi.

Konzulové mohou doprovázet velitele lodí k soudím a správním úřadům přijímajícího státu a napomáhat jim při sepisovaní prohlášení.

Článek 20

Ustanovení článku 19 této úmluvy je nutno přiměřeně použit též na letadla.

IV. Závěrečná ustanovení

Článek 21

Ustanovení této úmluvy o právech a povinnostech konzulů budou stejně uplatňována ve vztahu k pracovníkům diplomatických zastupitelských úřadů pověřených vykonáváním konzulské funkce. Tím nejsou dotčeny diplomatické výsady a imunity těchto pracovníků diplomatických zastupitelských úřadů.

Článek 22

Tato úmluva bude ratifikována. Nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

Článek 23

Tato úmluva se uzavírá na dobu pěti let. Zůstane v platnosti vždy dalších pět let, neprojeví-li jedna ze smluvních stran písemně šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího období své přání úmluvu vypovědět.

Sepsáno v Bukurešti dne 21. května 1960 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a rumunském, při čemž obě znění mají stejnou platnost.

Z plné moci presidenta

Československé republiky

Dr. Rohaľ v. r.

Z plné moci presidia

Velkého národního shromáždění

Rumunské lidové republiky

A. Malnasana v. r.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP