Pondělí 11. července 1960

Tak pracujúci v priemysle, stavebníctve, poľnohospodárstve, doprave i v ďalších odvetviach konkrétne zabezpečujú programový základ ďalšieho rozvoja našej socialistickej spoločnosti, vyjadrený v úvodnom vyhlásení ústavy, že "v ďalšom vývoji, keď sa práca stane prvou životnou potrebou, chceme dosiahnuť taký rozmach výrobných síl a také bohatstvo spoločnosti, aby bolo možné vyhovieť všetkým rastúcim potrebám spoločnosti i všestranného rozvoja každého jej člena".

Zabezpečenie stále rastúcich potrieb pracujúcich i všestranný rozvoj každého člena spoločnosti, to sú ciele, ku ktorým smerujú všetky ustanovenia predloženého návrhu ústavy, to sú aj ciele každodennej činnosti Revolučného odborového hnutia. Preto majú pre prácu odborových organizácií nie menší význam aj tie články návrhu novej ústavy, ktoré hovoria o právach a povinnostiach občanov, o práve na vzdelanie, na ochranu zdravia a liečebnú starostlivosť, na zaopatrenie v starobe, na odpočinok. Veď práve na týchto úsekoch pripadajú odborom významné úlohy. Odbory spravujú nemocenské poistenie a majú priamy vplyv na riešenie všetkých otázok, ktoré sa dotýkajú prehlbovania starostlivosti o zdravie našich pracujúcich. Vysielajú pracujúcich na kúpeľnú liečbu, kontrolujú činnosť závodných zdravotníckych zariadení, starajú sa o ich rozširovanie a skvalitňovanie ich práce. Odbory spravujú rozsiahlu sieť rekreačných stredísk, v ktorých trávi každoročne niekoľko stotisíc pracujúcich a ich rodinných príslušníkov svoju dovolenku. Pre deti pracujúcich organizujú v stále väčšom rozsahu na najkrajších miestach našej vlasti pionierske tábory. Odbory vykonávajú dozor nad bezpečnosťou pri práci.

Pre túto oblasť našej činnosti je treba vyvodiť vážne závery z kritiky, prednesenej na celoštátnej konferencii KSČ prezidentom republiky a prvým tajomníkom ÚV KSČ súdruhom Antonínom Novotným, týkajúcej sa veľmi nepriaznivého stavu na úseku ochrany a bezpečnosti práce. Situácia v ochrane a bezpečnosti práce ešte nezodpovedá veľkým prostriedkom, ktoré sa na tieto účely vynakladajú. Nemôžeme byť spokojní s týmto stavom predovšetkým preto, že ide o to najcennejšie čo máme - o zdravie a životy našich pracujúcich. No k ďalšiemu zlepšeniu tohto stavu je nevyhnutné, aby sa tieto otázky stali záležitosťou všetkých odborových funkcionárov, vecou všetkých pracujúcich a stredom každodennej pozornosti i starostlivosti všetkých hospodárskych pracovníkov. Tieto otázky sa dosiaľ stále podceňujú, prípady úrazovosti sa riešia neskoro, až vtedy, keď došlo k úrazom. Potom sa vždy ukáže, že príčiny vedúce k úrazom bolo možné už skôr odstrániť, a to s menšími nákladmi než sú straty vzniklé samotným úrazom. Musíme preto zintenzívniť nielen výchovu pracujúcich k bezpečnej práci, ale dôsledne a prísne vyžadovať od všetkých, ktorí zodpovedajú za riadenie našej výroby i za riadenie jej najmenších úsekov, teda od majstrov i od riaditeľov podnikov plnú zodpovednosť za bezpečnosť nimi riadených pracovných úsekov.

Pri zvýšení starostlivosti o zdravie a bezpečné pracovisko treba osobitnú pozornosť venovať začleňovaniu žien do práce. Nie je to tak dlho, keď v mnohých odvetviach boli zamestnané ženy výnimkou. Naproti tomu dnes je ich zapojenie v národnom hospodárstve i vo verejných funkciách dôkazom plného praktického uskutočňovania rovnoprávnosti žien. Napríklad v obchode a verejnom stravovaní zvýšil sa podiel žien z 36,5 % v roku 1948 na 67,3 % v roku 1959. V zdravotníctve zo 60 % na 72,7 %, v doprave a spojoch z 8 % na 22,2 %. Ženy majú významný podiel na rozvoji celého národného hospodárstva, v ktorom ich počet vzrástol z 37,8 % v roku 1948 na 42,3 % v roku 1959, pričom zamestnanosť žien rástla najrýchlejšie v spotrebnom priemysle a potravinárskom priemysle. Plné rovnoprávne uplatnenie žien, pravda, vzhľadom na ich materské poslanie a fyziologické vlastnosti vyžaduje, aby sa pre ženu vytvárali priaznivé pracovné podmienky, aby sa rozšírili a zdokonalili služby i zariadenia, umožňujúce im plnú účasť na živote spoločnosti. Vytváranie týchto podmienok pre ženy zaručuje tiež plne naša ústava. Bude záležať na nás, a bude to predovšetkým úlohou odborových organizácií postarať sa o to, aby sa tieto podmienky pre naše ženy čo najviac uplatňovali v každodennom živote.

Významná úloha pripadá odborovým organizáciám pri prehlbovaní socialistickej demokracie a upevňovaní socialistickej zákonnosti. Sedemnásty článok návrhu ústavy výslovne uvádza, že spoločenské organizácie, plniac svoje poslanie, vedú občanov k zachovávaniu zákonov, dodržiavaniu pracovnej disciplíny a pravidiel socialistického súžitia a vynasnažujú sa, aby predchádzali a zamedzovali ich porušovanie. Doterajšie skúsenosti z činnosti odborov na tomto úseku ukazujú, aké účinné je prerokúvanie priestupkov proti pravidlám socialistického súžitia pred kolektívom spolupracovníkov. Odborové organizácie pôsobia tu metódami presvedčovania, výchovy, silou verejnej mienky, pracovného kolektívu a silou spoločenského pôsobenia voči tým, čo narušujú pracovnú disciplínu socialistického súžitia. Priama starostlivosť kolektívu o výchovu a nápravu rušiteľov poriadku je zároveň najvhodnejšou formou zoznamovania pracujúcich so zákonmi a prispieva tiež k tomu, aby sa podľa nich správali vo svojom dennom živote.

Pri uskutočňovaní týchto funkcií Revolučným odborovým hnutím je dôležité, že sa všetky tieto otázky stávajú vecou samotných pracujúcich, predmetom ich denného záujmu a činnosti. Tým je daná najlepšia záruka účinného uskutočňovania a kontroly práv pracujúcich, správneho riešenia pracovno-právnych problémov v rozhodcovskom pokračovaní a dodržiavaní všetkých princípov socialistickej zákonnosti v záujme jednotlivcov i v záujme celej spoločnosti.

Tým, že výchovné pôsobenie odborových organizácií a celá ich ďalšia činnosť pri starostlivosti o pracujúcich a najmä ich starostlivosti o zapojenie pracujúcich do riadenia hospodárskej a kultúrnej výstavby, je široko podporovaná a podopretá v návrhu novej ústavy, sa zdôrazňuje nielen významné postavenie Revolučného odborového hnutia, ale aj vysoká spoluzodpovednosť odborových organizácií. Hovorím v mene miliónov odborárskych členov, keď vyjadrujem presvedčenie, že odborové organizácie čestne a úspešne splnia úlohy, ktoré vyplývajú z významného postavenia Revolučného odborového hnutia pri budovaní vyspelej socialistickej spoločnosti. Takto pôjdeme smelo cestou, po ktorej nás s istotou a bezpečne vedie Komunistická strana Československa a po ktorej ideme ruka v ruke s našim veľkým spojencom - bratským Sväzom sovietskych socialistických republík a so všetkými priateľskými krajinami socialistickej svetovej sústavy - vpred, k ďalším víťazstvám a úspechom na našej ceste ku komunizmu. (Potlesk.)

Súdružky a súdruhovia,

pracujúci na nespočetných schôdzkach vo všetkých závodoch, mestách a obciach, vyjadrili jednoznačný súhlas s návrhom ústavy. Nová ústava je prostredníctvom tisícich pripomienok a socialistických záväzkov čo najužšie spätá s pracoviskami, závodmi, obcami našej vlasti a organizáciami všetkých pracujúcich.

Schválením novej socialistickej ústavy a nadobudnutím jej platnosti, uskutočňujeme najvyšší zákon našej spoločnosti - vôľu všetkého československého ľudu, usilovného a obetavého budovateľa Československej socialistickej republiky. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo posl. Miskovi.

Posl. Miska: Vážené Národní shromáždění, vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi!

Projednáváme návrh Ústavy Československé socialistické republiky. Každý z nás a s námi všichni pracující ve městech a na vesnicích jsou naplněni hrdostí nad dílem, které vykonal pracující lid pod vedením Komunistické strany Československa. "Socialismus v naší vlasti zvítězil!" Osvobozená lidská práce se stala základním činitelem celé naší společnosti. Je nyní nejen povinností, ale věcí cti a slávy. Právo na práci je předním právem každého občana. Právo na práci si dělnická třída u nás vybojovala již dávno, když odzvonila panství kapitalistů. Právo na práci bylo již zapsáno v Ústavě 9. května. Všichni víme, že od té doby, co jsou naše závody v rukou pracujících a rozvíjí se socialistická výroba, je u nás pro každého práce dost. Již 15 let u nás není nezaměstnanosti, bylo odstraněno vykořisťování člověka člověkem. Naše socialistické zřízení nám zaručuje, že už tomu nebude nikdy jinak. Nemáme starosti, jak zabezpečit pro naše občany práci. V mnohých odvětvích máme starost, jak zajistit dostatečný počet lidí pro splnění velkých hospodářských úkolů.

My havíři, stejně jako všichni pracující v ostatních oborech průmyslu i v zemědělství, budeme plnit všechny úkoly, abychom vytvářeli podmínky k neustálému zvyšování životní úrovně, a to ještě rychleji, než tomu bylo dosud. Jestliže již u nás nikdo nemusí mít strach o práci a nemusí bojovat za právo na práci, musíme svůj boj dneska zaměřit na to, aby se u nás pracovalo stále více, komunistickým způsobem, to znamená odstraňovat ruční práci, využívat mechanizačních prostředků, u nás na šachtách zvyšovat podíl kombajnové těžby na celkové výrobě, pracovat produktivněji a kulturněji, aby méně lidí vyrobilo více výrobků. Jedině tak vytvoříme podmínky ke splnění toho, co je v naší ústavě v "prohlášení" řečeno, že: "V dalším vývoji, kdy se práce stane první životní potřebou, chceme dosáhnout takového rozmachu výrobních sil a takového rozmnožení bohatství společnosti, aby bylo možno vyhovět všem rostoucím potřebám společnosti, i všestranného rozvoje každého jeho člena. Pak bude možno přejít k uskutečňování nejvyšší zásady rozdělování, zásady komunismu. "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!"

Cestu k vytváření takovýchto předpokladů nám ukazují brigády socialistické práce. Jde o to, aby lidé mohli pracovat tak, aby je práce bavila, aby u ní mohli přemýšlet, uplatňovat svoje zkušenosti a odborné znalosti. Již od začátku socialistické výstavby se snažíme o uplatňování práva na práci a hodně jsme již v tomto směru udělali.

My máme zkušenosti, že přitom záleží hlavně na lidech. Tam, kde stranická organizace, hospodářské vedení podniku a odbory pracují s lidmi, využívají zkušeností nejlepších pracovníků a kolektivů, brigád socialistické práce, kde nenechávají iniciativu lidí ležet ladem a využívají zlepšovacích návrhů, tam se práce daří a úkoly se plní. Jen se musí lidem všechno pořádně vysvětlit a dobře zorganizovat práci. Při zavádění nové techniky záleží hodně na inženýrech a technicích, jak pomáhají dělníkům při překonávání obtíží, které se objevují vždycky, když jde o novou věc.

Plné uplatnění práva na práci v našem socialistickém a komunistickém duchu klade tedy velké nároky nejen na dělníky, ale i na vedoucí a organizátory výroby. A budou to úkoly stále větší, ale bez jejich splnění bychom nemohli zvyšovat produktivitu práce a životní úroveň našeho lidu.

Jeden z hlavních úkolů při zvyšování životní úrovně je zkracování pracovní doby tak, aby lidé měli více času na odpočinek, na vzdělávání, na kulturní život a rekreaci. Také právo na odpočinek mají naši pracující zaručeno ústavou. Při tom chceme, aby za kratší pracovní dobu naši lidé dostávali stejné a vyšší mzdy než dosud. Ani těchto cílů, které před nás staví naše strana, bychom nedosáhli, kdybychom nedokázali vést lidi k práci v komunistickém duchu.

Stavíme pro naše ostravské horníky krásná rekreační střediska v Beskydách a chceme, aby tam mohli jezdit co nejčastěji se rekreovat. Organizujeme pro ně odborná školení, aby mohli co nejlépe zvládnout novou techniku. Chceme jim umožňovat co nejčastější návštěvu kulturních podniků, chceme, aby sami pracující vytvářeli kulturní hodnoty, hráli divadlo, malovali obrazy, aby ani jedna schopnost člověka nepřišla u nás nazmar. Čím více volného času si uděláme socialistickým a komunistickým způsobem práce, tím více budou moci lidé využívat všech těchto ohromných vymožeností, kterých dělnická třída pod vedením strany dosáhla.

Dnes bychom u nás už marně hledali člověka, který by se obával, že ztratí práci a bude znovu prožívat těžký úděl nezaměstnaných. Namísto strachu z budoucnosti nastoupila u nás jistota, že se uskutečňuje to, o čem snili vykořisťovaní na celém světě. To, co je pro socialistickou společnost už samozřejmostí, je dosud nedosažitelné pro pracující v kapitalistických zemích.

Vzpomínám si na nedávnou návštěvu v rodině jednoho našeho zaměstnance. Když při tom porovnávám to, co vidím s tím, co bylo, nemohu se ubránit hlubokému pohnutí. Vždycky se mne zmocní nesmírná hrdost, že patřím k veliké dělnické rodině, a že mne vychovala naše rodná strana. Při zmíněné návštěvě jsme si trochu zavzpomínali a řeč se točila kolem bídy, v níž žily hornické rodiny za první kapitalistické republiky. Hovor pozorně poslouchal desetiletý chlapec. Už jsme přešli na jiné téma, když se chlapec náhle vytrhl ze zamyšlení a přímo se zeptal: "Tatínku, co je to bída?" Věřte mi, že v té větě bylo vyjádřeno všechno, co cítím a slovy to nedovedu dobře vyjádřit. Také já měl jednou deset let a čemu jsem tenkrát nejlépe rozuměl, byla právě bída. Dnes je mi 39 let. Jaký je to nesmírný rozdíl mezi desetiletými chlapci, které od sebe odděluje doba pouhých 30 let.

V současné době existuje ještě jedna přehrada rozdělující svět na dva protichůdné společenské řády. O tom, že socialismus zvítězí na celém světě, není nejmenších pochyb. Taková je vývojová zákonitost a tu nelze nijak zrušit. My jsme o vítězství socialismu tak skálopevně přesvědčeni proto, že dělnická třída a ostatní pracující kapitalistických států si kladou za svůj hlavní cíl odstranit nezaměstnanost, bídu a hlad a že zároveň znají cestu, po které je třeba jít. V zemích tábora socialismu mají svůj zářivý vzor.

Sám jsem se o tom přesvědčil při svých návštěvách v kapitalistických státech.

V roce 1956 jsem navštívil Anglii, Jižní Wales. Byl jsem tam celý měsíc na šachtách. Viděl jsem hodně nezaměstnaných horníků, hodně žebráků, kteří museli žebrat, aby se uživili. Mezi nimi byli akademičtí malíři, kteří kreslili nádherné obrazy na chodnících a žebrali. Pracující se nás ptali na schůzích a aktivech jak u nás v Československu žijeme. Když jsme jim vyprávěli, jak se u nás žije, jaké mají horníci byty, jaké výdělky, tak nás žádali, abychom je sebrali sebou do Československa. Taktéž jsem dostal dotaz na jedné schůzi od horníka, který se mne ptal, jak dlouho musí u nás pracovat horník až se stane ředitelem. Říkal jsem mu, že nezáleží na tom, kolik roků pracuje, ale záleží na tom, jak hornictví rozumí a jak dovede práci organizovat. Mnohým soudruhům se nechtělo věřit, proto jsme pozvali některé horníky k nám na šachtu na Den horníků. Ukázali jsme jim byty našich horníků, kulturní domy, rekreační střediska a angličtí horníci řekli, že když jsme byli u nich v Anglii, tak že jsme jim toho polovičku neřekli, co u nás viděli. Říkali, kdybychom to neviděli na vlastní oči, tak tomu nebudeme ani věřit. Dostávám občas dopisy od anglických horníků, kteří stále žádají, abych jim napsal, co je u nás nového v hornictví a jak se nám horníkům daří. Byl u nás na šachtě také redaktor z Anglie z časopisu Times, který chtěl vidět mateřskou školku, jesle a zdravotní středisko. Hodně se mu to líbilo a ptal se, jestli je to u nás na každé šachtě. Říkal jsem mu, že si může vybrat kteroukoliv šachtu v revíru a že mu ukáži, že to tam je taky. Měl také dotaz, jak je to u nás s pracovními silami, jestli bychom potřebovali nějaké horníky. Říkal jsem, že bych dovedl zaměstnat třeba tisíc horníků a hned na odpolední směně. Nechtělo se mu věřit, že máme na šachtě tolik pracovišť, abychom mohli zaměstnat tisíc horníků navíc.

Dnes, kdy schvalujeme u nás novou, socialistickou ústavu, sledují nás tisíce a milióny pracujících na celém světě a touží, aby se dočkali toho, co my máme v Československu.

Na závěr svého diskusního příspěvku bych se chtěl zmínit ještě o povinnosti každého občana naší republiky pracovat a o významu společenské výchovy a převýchovy pracujících. Pokud u nás ještě existují lidé, kteří si neumějí vážit svého práva na práci a nepochopili, že z tohoto práva pro ně vyplývá povinnost dát své schopnosti ve prospěch celku, musíme je převychovávat. Za tuto převýchovu mají odpovědnost všichni naši pracující a celá společnost. Kolektivy uvědomělých pracovníků v závodech i v družstvech si najdou nejrůznější způsoby, jak se s tímto úkolem převýchovy všech lidí vypořádat.

Soudružky a soudruzi!

Někteří západní kritikové naší nové ústavy, kteří nemohou popřít, že u nás není nezaměstnanost, že máme vysokou životní úroveň, která rok od roku roste, nám alespoň namlouvají, že ustanovení o zvyšování životní úrovně do ústavy prý nepatří. O tom, co patří do ústavy a co ne, jsme se u nás radili s naším lidem, a ne s nějakými buržoazními chytráky. A náš lid jednoznačně v celonárodní diskusi rozhodl, že tyto články v ústavě mají být.

Osvobozená práce v naší vlasti, která přispívá k blahobytu nás všech, je věcí cti a slávy. Celá naše společnost vysoko oceňuje pracovníky, kteří se proslavili velikými pracovními výsledky. Dostávají vysoká státní vyznamenání a lidé si jich váží. Při masovém rozšiřování komunistických způsobů práce bude stále více přibývat lidí, kteří se proslavili prací ve prospěch celku. A my, soudruzi poslanci, musíme svou činností přispět k tomu, abychom tento vývoj co nejvíce urychlili. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo poslanci Majlingovi.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP