Čtvrtek 3. července 1958

Úmluva stanoví, že generální tajemník OSN podává informace členským státům, které státy podaly výhrady proti jednotlivým článkům Úmluvy. Na příklad Maroko a Izrael informovaly o některých právních odlišnostech v jejich zemích i nutnosti předkládati určité dokumenty.

Úmluva přesto, že je mnohostrannou dohodou, nijak neohrožuje jiné smlouvy, které již dříve státy uzavřely. Dvoustranné smlouvy ČSR o právní pomoci již uzavřené s řadou států socialistického systému, zůstávají nedotčeny. V poměru k těmto státům budeme se nadále říditi ustanoveními dvoustranných dohod.

Úmluva není v rozporu s naším právním řádem i s naší dosavadní praxí, neboť naše sociální zákonodárství v podstatě již řešilo problémy výživného pro osoby a děti, nemající úhradu na výživné. Jedině odstavec 3 čl. 6 Úmluvy stanoví jiný právní řád, podle něhož mají být posuzovány všechny otázky vzniklé v souvislosti s jakoukoli žalobou nebo řízením podle této Úmluvy, než jak u nás předpisuje § 27 zák. č. 41/48 Sb. Pro schválení Úmluvy vyžaduje se ve smyslu odst. 1 § 74 Ústavy 9. května, aby před ratifikací došlo ke schválení Národním shromážděním.

Nyní ještě připomínky k některým článkům Úmluvy o vymáhání výživného v cizině.

Určuje se povinnost stanovení orgánu státu, který odesílá žádost a současné oznámení orgánu, který bude vyřizovat žádosti ve státě, který na Úmluvu přistupuje.

Článek 2 zabývá se způsobem provádění, jak bude docházet k projednání jednotlivých žádostí a změny budou oznamovány generálnímu tajemníkovi OSN. Přitom odst. 4 stanoví, že je možno, aby orgány stanovené jednotlivými státy byly v přímém styku s orgány druhých smluvních stran.

Článek 3 stanoví průkazný materiál včetně adresy, data narození, občanství atd. a současně i podrobné objasnění důvodů jako jsou informace o majetkových a rodinných poměrech živitele podle údajů navrhovatele - odpůrce, od kterého je výživné vymáháno prostřednictvím stanoveného orgánu druhého státu.

Článek 4 dotýká se věrohodnosti dokladů, jakož i možnosti osvobození od poplatků. Dává možnost, aby bylo doporučeno orgánům druhého státu, aby navrhovateli byla poskytnuta bezplatná právní pomoc.

Článek 5 připomíná, že kromě některých dokladů je možno zaslat rovněž rozhodnutí a soudní opatření v případě, jedná-li se o podání nové žaloby.

Článek 6, zvláště odst. 3 zdůrazňuje, že veškeré řízení se děje podle zákonů státu, který žádost přijímá.

Článek 7 hlavně zdůrazňuje rychlé vyřizování těchto žádostí, a pokud bude nutné odložení následkem dožádání se dalších informací, stanoví, že nebudou požadovány náhrady vzniklé soudním řízením. Odstavec e) dává též možnost odmítnutí dožádání i z důvodů veřejného pořádku.

Důležitý je článek 10, který stanoví převody peněžních hotovostí ke krytí výživného, při čemž se zdůrazňuje, že budou poskytovány vzájemně nejvyšší výhody.

Články 11 a 12 pojednávají o federálních státech, kde federální vláda je povinna všem svým jednotlivým vládním orgánům dílčích států, provinciím, kantonům atd., doporučit přijetí Úmluvy. Současně zvláště v článku 12 se připomíná, že může být státem přistupujícím na Úmluvu prohlášeno, na která dílčí území Úmluva se nevztahuje (např. mandáty některého státu).

Články 13, 14 a 15 stanoví postup otevření Úmluvy k podpisu, způsob ratifikování i uložení Úmluvy u gen. taj. OSN. Stanoví dále, že ode dne uložení třetí ratifikační listiny nastupuje platnost Úmluvy a současně je stanoveno v článku 15, kdy přestává platnost Úmluvy, i stanoví lhůty pro případ výpovědi. Ze socialistických států přistoupila k Úmluvě zatím Maďarská lidová republika. Veškeré spory, které vzniknou mezi jednotlivými státy, mají být předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru. K Úmluvě přistoupilo již přes 26 států, tudíž Úmluva je v platnosti.

Články 17-21 pojednávají o možnosti zamítnutí některých výhrad, které stanoví účastník Úmluvy. Stanoví se doba 90 dnů, které podle dosavadní praxe jsou oznamovány všem účastnickým státům, které Úmluvu přijímají, nebo se počítá s tím, že k Úmluvě přistoupí.

Pro informaci sděluji, že orgánem pro plnění vyživovacích povinností v ČSR v poměru k cizině je Ústředí pro mezinárodní právní ochranu mládeže se sídlem v Brně ve smyslu vládního nařízení ze dne 14. prosince 1956 č. 73/1956 Sb., kterým byla přenesena působnost úřadoven ochrany mládeže na výkonné orgány národních výborů, které v souhlase s dosavadními předpisy by byly ve styku s Ustředím pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně při projednávání jednotlivých případů, se stanovenými orgány druhých států, od kterých bude moci požadovat bezplatné vyřizování svých požadavků.

Zahraniční výbor a výbor ústavně-právní projednaly shora uvedenou Úmluvu a oba výbory doporučují, aby Národní shromáždění Republiky československé vyslovilo souhlas s Úmluvou o vymáhání výživného v cizině, podepsanou v New Yorku dne 20. června 1956. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Hlási sa niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, budeme teda hlasovať, a to podľa predloženej výborovej zprávy.

Sú nejaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)

Nie sú.

Kto teda súhlasí s tým, aby Národné zhromaždenie Republiky Československej vyslovilo súhlas s Úmluvou o vymáhaní výživného v cudzine, podpísanou v New Yorku dňa 20. júna 1956, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým prejavilo s touto Úmluvou svoj jednomyseľný súhlas.

Tým sme prerokovali dnešný poriadok.

Končím schôdzu.

(Konec schůze v 16 hod. 46 min.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP