Čtvrtek 17. dubna 1958

2. den - čtvrtek 17. dubna 1958.

(Schůze opět zahájena v 9 hod. 02 min.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou 25. schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání dalšího bodu pořadu, kterým je

6. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona o kulturních památkách (tisk 221).

Zpravodajem je poslanec Šafařík, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Šafařík: Soudruzi poslanci!

Vláda naší republiky předkládá dnešnímu plenárnímu zasedání Národního shromáždění návrh zákona o kulturních památkách. V jeho úvodním ustanovení se podle § 1 říká, že účelem tohoto zákona je upravit ochranu kulturních památek a jejich využití a péči o ně pro jejich kulturně politický význam tak, aby památky byly zachovány, řádně spravovány, účelně společensky využity a zpřístupněny lidu a staly se tak významnou součástí kulturního a hospodářského života socialistické společnosti.

Československý lid ve své tisícileté historii a zejména v posledních letech socialistického budování přispěl velkým přínosem do pokladnice evropské a světové kultury. Zejména v některých oblastech kulturní tvorby je naše republika ve srovnání s jinými státy neobyčejně bohatá na umělecké, historické a kulturní památky, např. v gotickém a barokním umění a lidové architektuře, z nichž mnohé unikáty patří k předním dílům světové kultury.

Kulturní památky, které byly od roku 1945 v celém svém rozsahu zpřístupněny lidu, mají významnou úlohu v naší kulturní revoluci, která je součástí socialistické výstavby naší země. Jsou jedinečnou ozdobou naší vlasti a lid si jich hluboce váží jako svědků slavné i pohnuté minulosti našich národů a proto je považuje za své nezcizitelné kulturní dědictví. Vysoce oceňuje úsilí, které naše vláda vynakládá na jejich záchranu a obnovu.

Vždyť právě v kulturních a historických památkách se přímo zhmotňuje linie našich slavných dějin a usilování našeho lidu, jehož cílem vždy bylo - jak to též zdůraznil i náměstek předsedy vlády s. Václav Kopecký na nedávné celostátní mírové konferenci - velebit tuto zemi - zemi krásnou, zemi milovanou - a vytvořit si v ní zemský ráj na pohled.

Dnes dostává toto ušlechtilé mírové usilování našeho lidu a veliká péče komunistické strany a vlády Národní fronty o památkové dědictví našich národů konkrétní náplň: zákon o kulturních památkách.

Je to první zákon, jímž se soustavně upravuje státní péče o kulturní památky na území našeho státu. Je to zákon, který v dnešní době výstavby socialismu dostává i zvláštní měřítko a novou aktivní úlohu. Tato úloha je především v tom, že nyní, kdy naši zemi navštěvuje víc a více zahraničních turistů a vědeckých i kulturních pracovníků, je to právě všestranná péče našeho státu o kulturní památky, která je jedním z důkazů přednosti socialistického zřízení nad zřízením kapitalistickým.

O tom jsme se již přesvědčili v předmnichovské buržoasní republice. I tehdejší buržoasní vlády mluvily o vydání podobného zákona, ale nikdy své úmysly nerealisovaly. Jejich zájmy se nikdy neztotožňovaly se zájmy pracujícího lidu a republiky. Povšimněme si našemu lidu drahé památky - Betlémské kaple - v níž Hus plamennými slovy šířil revoluční demokratismus v masách prostého lidu a nemilosrdně tepal zlořády a útisk světské a církevní vrchnosti. Celých dvacet let mluvila buržoasie o její restauraci, ale nikdy se nic nestalo. Zůstaly jen slova a sliby. Až do osvobození naší vlasti vítěznou Sovětskou armádou se v jejích památných zdech kupčilo s výrobou masných výrobků.

Zmiňme se o jiné vzácné památce - o Zlaté Koruně - jejíž raná gotika i prostory za předmnichovské republiky z kapitalistické chamtivosti propadaly neúprosné zkáze. Dnes je Zlatá Koruna chloubou jihočeských památek a je středem veliké pozornosti i cizinců. Jsou v ní soustředěny všechny vzácné tisky a knihy jihočeských klášterů, přes 70.000 svazků, a tento bohatý poklad je plně otevřen k studiu.

To jsou tedy jen dva případy.

Kolik bychom jich však mohli uvésti na adresu předmnichovských buržoasních vlád, které záměrně potlačovaly v lidu úctu a lásku k minulosti a k jejím památkám!

Např. Strahov - dnes slavný památník národního písemnictví - nebo Karolinum, Bertramka a jiné unikátní památky naší architektury. V širokém měřítku jsou obnovovány i církevní památky. Bylo vybudováno Jiráskovo museum ve Hvězdě a obnoveny rodné domy vynikajících osobností naší kulturní historie. S velikou péčí a pietou byla vybudována Leninova musea v Praze a Bratislavě, Gottwaldovo museum v Praze a četná musea počátků dělnického hnutí, jako v Břevnově, na Kladně a v jiných krajských městech.

Stejná péče je věnována konservaci a restauraci vzácných památek malířství, sochařství a uměleckých řemesel. Byla zachráněna nejvzácnější díla středověké nástěnné malby, obnovena Alšova sgrafita, restaurovány soubory deskových obrazů na Karlštejně, jedinečné nástropní malby v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, obnoveny Tulkovy lunety v Národním divadle a Braunovy sochy v Kuksu a jiné unikáty.

Dnes státní památková správa zajišťuje i cenné památky vývoje naší výroby a techniky.

Pečuje již o 139 hradů a zámků jako o státní reservační objekty prvé kategorie. Jejich návštěvnost již dosahuje miliónových čísel. Přicházejí turisté a milovníci kulturních památek nikoliv jen z naší vlasti, ale i ze zahraničí. Obdivují se krásám naší země a péči naší vlády o ně.

Kromě již zmíněných hradů a zámků jsou v rekonstrukci nebo jsou již obnoveny další hrady a zámky jako kulturní domy, domovy důchodců, internáty, krajské galerie, hotely a úřadovny národních výborů. Je těch hradů a zámků, tak zv. druhé kategorie, na 1.900, k nimž se druží církevní památky, jako kostely, kláštery apod., z nichž mnohé byly s velikou péčí jako kulturní památky již obnoveny a dány beze změn do užívání našim věřícím občanům.

Během posledních let naše vláda rozšířila ochranu a péči o 40 státních městských reservací, u nichž jde o to, aby byly uchovány nejen architektonické a kulturně historické unikáty, nýbrž i památná prostředí jako celek. Provádějí se rekonstrukce celých historických jader, jako např. Chebu, Znojma, Telče, Levoče, Litoměřic, Krumlova a dalších. Tento proces pokračuje plánovitě podle naléhavosti a potřeby, jako součást našeho hospodářského plánu socialistické výstavby a přestavby historických měst. Je možný jedině proto, že tyto historické celky jsou využívány pro potřeby naší celé socialistické společnosti.

Významnou podporou této péče našeho státu o kulturní a historické památky bude výstava, uspořádaná během nejbližších týdnů na Pražském hradě, přinášející našemu lidu ty nejvzácnější a nejcennější archivní dokumenty a historické památky, mezi nimiž budou i korunovační klenoty českých králů. Výstava ponese hrdé heslo: Od hrdinné minulosti k vítězství socialismu! Tato výstava má všemu našemu lidu i celému světu - přátelům i nepřátelům - připomenout naši slavnou minulost, bohatou dávnými tradicemi bojů za svobodu a nezávislost vlasti, a její odkaz má být našemu i budoucímu pokolení mocnou podporou v ušlechtilém zápolení za dovršení socialismu a posílením boje národů Sovětského svazu a zemí socialistického tábora a mírových sil ve světě za bezpečnost našich domovů a mírové soužití a přátelství mezi všemi národy.

Ochrana a péče o kulturní památky má podle navrhovaného zákona i tu důležitost, že je částí soustavy výchovy a vzdělání našeho lidu, jak je tomu v Sovětském svazu. Kulturní památky mají u nás veliký význam i pro studium dějin našich národů a zejména dělnického hnutí. Ve svém souhrnu jsou jedinečným dokladovým materiálem pro vědecké, o marx-leninské učení se opírající zpracování historie. Naše umělecká tvorba i vědecká práce, jakož i výsledky osvětové a výchovné činnosti a široký vlastivědný zájem jsou důkazem že kulturní památky tvoří neodlučitelnou součást našeho kulturního života.

Z mezinárodního života je nutno si povšimnout stále rostoucího hnutí, které vidí v památkách každého národa součást kulturního bohatství i vzdělanosti. Z těchto motivů pramení i snahy o mezinárodní úpravu ochrany kulturních památek, jejichž vzájemné poznávání i vzájemná ochrana upevňují kulturní vztahy mezi národy a tím i mírové soužití a přátelskou spolupráci mezi vládami a kulturními a vědeckými institucemi jejich zemí.

Z toho, co jsem, soudružky a soudruzi, uvedl, vyplývá nejen veliký význam navrhovaného zákona o ochraně kulturních památek, ale i správné rozhodnutí naší vlády. Poprvé tento zákon definuje v našem právním řádě pojem kulturní památky jako statku, který je dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, vědy, techniky a jiných oborů lidské práce a života, nebo je jím dochované historické prostředí sídlištních celků a architektonických souborů. Památkou jsou i ty kulturní statky, které mají vztah k význačným osobnostem a událostem našich dějin a kultury.

Zákon řadí památky do tří kategorií:

a) národní kulturní památky,

b) ostatní kulturní památky,

c) památkové reservace.

Zároveň je v zákoně zvláštní ustanovení o výzkumech a výkopech památek archeologických a o archeologických památkách.

V prováděné decentralisaci přenáší se podle navrhovaného zákona široká pravomoc na výkonné orgány rad krajských národních výborů. Zákon podchycuje i soukromé vlastníky památek, kteří jsou povinni udržovat památku nebo památky v dobrém stavu podle zásad památkové péče a podle pokynů odborů školství a kultury rad krajských národních výborů.

Pokud jde o národní majetek přísluší tato povinnost organisaci, která památku nebo památky spravuje nebo jí byly svěřeny do trvalého užívání. Státní památkovou péči řídí a její činnost kontroluje ministerstvo školství a kultury. Bude se přitom opírat o odbornou a metodickou pomoc nově zřízeného Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Tento ústav se podle navrhovaného zákona zřizuje jako resortní vědecko-výzkumné pracoviště jak pro památkovou péči, tak pro ochranu přírody.

V krajích budou státní památkovou péči vykonávat odbory školství a kultury rad krajských národních výborů, na něž se tímto zákonem také přenáší správa těch památek, které byly dosud spravovány ústředně. Výkonným orgánům okresních a místních národních výborů přísluší na úseku památkové péče činnost pomocná a zajišťovací.

V zájmu zainteresování široké veřejnosti o státní památkovou péči bude v krajích a okresech vytvořena soustava komisí z řad odborníků a zájemců, jejichž funkce bude iniciativní, poradní a pomocná. Rovněž i při ministerstvu školství a kultury bude po vyjádření Čs. akademie věd zřízena ústřední komise státní památkové péče jako poradní orgán.

Ministerstvo školství a kultury je oprávněno zřídit v dohodě s ministerstvem financí pro konservaci a restaurováni kulturních památek ateliéry, dílny nebo podniky. Totéž budou moci učinit i výkonné orgány rad krajských národních výborů podle směrnic ministerstva školství a kultury.

Nejvýznamnější součást našeho kulturního bohatství mají tvořit národní kulturní památky. Stanoví je na návrh ministra školství a kultury vláda republiky. Požívají zvýšené ochrany a ta záleží především v tom, že zásahy do stavu těchto památek, jako je údržba, úprava, obnova a využití, může povolit nebo nařídit jen výkonný orgán rady krajského národního výboru teprve tehdy, když si vyžádal posudek Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody.

Pokud by šlo o vývoz národních kulturních památek do zahraničí, např. pro výstavy nebo k jiným obdobným účelům, je třeba schválení vlády. U ostatních památek stačí schválení ministerstva školství a kultury. Při určení památkových reservací mají být zároveň stanoveny i podmínky, jak v těchto reservacích řídit a provádět stavební a jiné práce. Zde má ministr školství a kultury postupovat v dohodě s ministrem-předsedou Státního výboru pro výstavbu, s ministrem-předsedou Státního úřadu plánovacího a s ministrem financí a ostatními ústředními orgány.

Půjde-li o stavební a jiné práce v památkových reservacích v Praze, může o nich rozhodnout pouze vláda.

Navrhovaný zákon, o jehož účelu i úkolech jsem vás, soudružky a soudruzi poslanci, stručně informoval, platí jen v českých krajích, na Slovensku bude zákonná úprava provedena zákonem Slovenské národní rady. Opatření, která z vládní osnovy zákona vyplývají, nevyžadují si zvýšení finančních nákladů, naopak se očekává úspora 35 zaměstnanců a na mzdovém fondu částky 486, 276 Kč ročně.

Zrušují se všechny předpisy o věcech tímto zákonem upravených a rovněž i všechna ustanovení, která tomuto zákonu odporují. Zrušuje se zejména opatření Stálého výboru č. 255 z roku 1938 Sb., o ochraně věcí umělecky nebo památkově zvláště hodnotných, vládní nař. č. 274 z roku 1941 Sb., o archeologických památkách, zákon č. 137 z r. 1946 Sb., o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku, vládní nař. č. 112 z roku 1951 Sb., o reorganisaci státní památkové péče, a konečně § 15 zákona č. 40 z roku 1956 Sb., při čemž se v § 19 téhož zákona vypouštějí slova: "... stanoví úkoly o organisaci Ústavu státní ochrany přírody... Nedotčena zůstávají ustanovení vlád. nař. č. 29 z roku 1954 Sb., o archivnictví, a vlád. nař. č. 55 z r. 1954 Sb., o ochraně oblasti Pražského hradu.

Soudruzi poslanci, v posledních letech jsme na úseku státní památkové péče dosáhli pronikavých úspěchů. Vzbuzují úctu a vážnost u nás i v zahraničí. Proto se domnívám, že zákon o kulturních památkách vzhledem k svému významu i důležitosti tyto úspěchy pro uchování a využití jejich kulturních hodnot, vytvořených našimi předky, pro obdiv a krásu naší země, pro její slavnou minulost a vítězný socialistický dnešek a zítřek ještě více zmnohonásobí a bohatým rozvojem našeho kulturního života jejich význam ještě více vzroste.

Kulturní výbor Národního shromáždění návrh zákona, tisk 218, o kulturních památkách projednal dne 26. března 1958. Jeho jménem doporučuji plénu Národního shromáždění, aby byl v předloženém znění jednomyslně schválen. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: K projevu se přihlásil ministr školství a kultury dr. František Kahuda. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr dr. Kahuda: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Při vypracování návrhu zákona o kulturních památkách v té podobě, jak jej dnes vláda předkládá Národnímu shromáždění, byly zhodnoceny nejen poznatky z minulosti a zkušenosti ze zahraničí, ale především byly pečlivě rozebrány a zhodnoceny naše vlastní zkušenosti z posledních let, kdy jsme v podmínkách socialistické výstavby musili hledat i pro tuto oblast nové cesty péče o kulturní památky.

Vycházejí proto ustanovení nového zákona ze zásad, jež jsou základem naší socialistické společnosti a ustanovují tak památkový režim, který má být schopný zajistit to, co pracující od státní památkové péče vyžadují: aby památkové bohatství, vytvořené úsilím mnohých generací, bylo uchováno a odevzdáno generacím budoucím jako závažné a podnětné kulturní dědictví československého lidu, aby toto bohatství již dnes sloužilo pracujícím jako zdroj poučení, krásy a duševního osvěžení a aby bylo vhodně začleňováno do naší nové výstavby jako důležitá kulturní hodnota zkrášlující životní prostředí našeho lidu.

Ochrana kulturních památek má v našich zemích pevnou tradici, pramenící už v minulém století. Ale zatím co dříve byla tato tradice jenom rozvíjena a přizpůsobována - například za prvé republiky měnícím se potřebám kapitalistické společnosti, dnes - v našem lidově demokratickém státě byly její hranice překročeny a byly položeny základy pro ochranu památek v mnohem širším měřítku a se zcela novým posláním.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP