Pondělí 18. listopadu 1957

(Začátek schůze v 9 hod.)

Přítomni:

Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Valo, Hodinová-Spurná, dr Polanský, A. Fiala, Žiak.

Předseda vlády V. Široký, první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný, první náměstek předsedy vlády dr Dolanský, první tajemník ÚV KSS Bacílek, náměstek předsedy vlády Kopecký, náměstkyně předsedy vlády ing. Jankovcová, náměstek předsedy vlády Poláček; ministři Barák, dr Kyselý, dr h. c. Plojhar, dr ing. Šlechta, Bakuľa, David, Ďuriš, Krajčír, Krosnář, Machačová, akademik Nejedlý, Tesla, Uher, Beran, Jonáš, Reitmajer, dr Škoda, ing. Černý, Dvořák, dr Kahuda, gen.-pluk. Lomský, dr Neuman, Ouzký, Pospíšil, dr Vlasák, Zatloukal.

345 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: vedoucí Kanceláře NS Kováčik.



(Pražští pozounéři zahráli státní hymnu.)

Předseda (zvoní): Soudružky a soudruzi, drazí přátelé!

Zahajuji 21. schůzi Národního shromáždění, která byla svolána k uctění památky zesnulého presidenta Československé republiky soudruha Antonína Zápotockého. (Přítomní povstali a setrvali stojíce až do konce smuteční schůze.)

Soudružky a soudruzi,

scházíme se dnes ve chvíli, kdy celá naše zem prožívá hluboký smutek nad ztrátou, která postihla všechen náš pracující lid.

Scházíme se, abychom smuteční schůzí Národního shromáždění uctili památku nezapomenutelné postavy našeho i mezinárodního dělnického hnutí, abychom vzdali hold dílu zesnulého presidenta republiky, soudruha Antonína Zápotockého.

Připomínáme si v této chvíli, že soudruh Antonín Zápotocký byl prvním předsedou řádně zvoleného Národního shromáždění po osvobození naší republiky a jeho zvolením bylo symbolicky vyjádřeno, že v novém lidově demokratickém Československu se dostala vláda do rukou pracujících.

Naše dělnické hnutí je hrdo na to, že se může světu pochlubit osobností revolucionáře, který tak organicky a tak uvědoměle vyrostl z lůna našeho lidu. Socialistické ideály byly mu vštěpovány už od útlého dětství jeho otcem. Bystrý a nadaný hoch si bedlivě všímal všech sociálních jevů v prostředí, v němž žil, a příklad otce, nadšeného a obětavého propagátora a průkopníka socialistického hnutí, mu usnadnil správnou orientaci politickou i životní. Jako mladý jinoch vstupuje do řad sociálně demokratické mládeže a s plným elánem svého mládí i talentem propagandisty a organisátora pracuje pro uvědomění mladých dělníků.

Jeho román "Bouřlivý rok 1905" končí tím, že si mladý hoch uvědomuje po roce 1905, "že se něco změnilo". Vidí, že je nutno hledat nové cesty, že už staré metody nestačí. Uvědomuje si, že se musí učit, aby pochopil, co je nutno dělat. Soudruh Zápotocký nám zde věrně vylíčil své vlastní pocity, které prožíval, když vznikly pochybnosti o správnosti dosavadní politiky sociálně demokratické strany.

Velká říjnová revoluce ukázala cestu tak mnohým poctivým dělnickým vůdcům a ukázala ji i Antonínu Zápotockému. Leninův příklad ukázal, jak je nutno vést dělnickou třídu k uchopení moci a k vítězství nad kapitalisty.

Po skončení první světové války nastal rozhodující boj o charakter naší republiky. Soudruh Antonín Zápotocký se celým srdcem přimkl k těm, kteří bojovali o to, aby náš stát byl republikou opravdu lidovou, nejen podle jména, republikou, v níž by výrobní prostředky patřily pracujícím a v níž by bylo odstraněno vykořisťování člověka člověkem. Přimkl se k levici; po boku Bohumíra Šmerala a Josefa Hybeše organisuje revoluční dělnictvo na rodném Kladensku. A je to jistě jeho zásluhou, že Kladensko se stává rudým Kladenskem, které v rozhodujících bojích mezi levicí a pravicí stojí celé po boku levice. Za prosincové stávky v r. 1920 hraje soudruh Zápotocký vynikající úlohu a kolem něho se soustřeďuje celé revoluční ohnisko na Kladně. Po surovém potlačení stávky na něj dopadá msta třídní justice naší první republiky.

Bylo zjevné, že k dosažení revolučního cíle nestačí jen levice v sociální demokracii, ale že je nutné ji přebudovat v novou revoluční marxistickou stranu, která by se definitivně rozešla se všemi ilusemi revisionismu a reformismu. Nastává doba organisování KSČ. Do těchto zmatků a rozpaků zasáhl jasně a otevřeně soudruh Zápotocký svým dopisem z vězení k ustavujícímu sjezdu KSČ. Tak s. Zápotocký, i když se nemohl zúčastnit prvního ustavujícího sjezdu KSČ, přece jen přispěl svým dopisem významně ke zrodu nové marx-leninské strany, která ho pověřila odpovědnou funkcí prvního generálního tajemníka.

A další jeho život byl již pevně spojen s KSČ. Organisování, boje, stávky, úspěchy i dočasné neúspěchy, těžký boj s celým potlačovacím aparátem naší první republiky i žalářování - to byl život s. Zápotockého. Pro svou poctivost a opravdovost se stal jedním z nejoblíbenějších pracovníků naší strany. Lidé ho měli rádi, poněvadž vycítili jeho dobrý poměr k člověku a jeho upřímnost.

Téhož roku je také zvolen poslancem a zůstává jím od 17. prosince 1925 až do rozpuštění strany v r. 1938. Jako poslanec hájí důsledně zájmy lidu, za nějž je zvolen. Bojuje proti útlaku a proti byrokracii, proti potlačování dělníků a proti jejich ožebračování. Jeho řeči jsou prodchnuty duchem pevného přesvědčení, že kapitalistický řád bude poražen společným bojem všech pracujících. K tomu cíli bojuje. Charakteristická pro to je jeho řeč ze dne 25. VI. 1925, kterou pronesl k trestnímu procesu proti skupině komunistických poslanců, kteří byli neoprávněně stíháni za to, že nekompromisně hájili práva pracujících na půdě Národního shromáždění.

Obraceje se k lavicím vládní koalice pravil: "My jsme si vědomi, co od vás máme k očekávání. My také v této chvíli neprosíme o žádnou milost, my docela otevřeně vám prohlašujeme: Nás ta vaše mstivost, nás ta vaše zloba nemůže nijak zarazit a nemůže nás odvrátit od našeho postupu. Jsme pevně přesvědčeni, ze třídní boj a třídní zásady dělnictva a pracujících tříd čím dále tím více musí prorážeti cestu. Jsme také přesvědčeni, že dělnická třída svá práva musí si na vás zde, v tomto parlamentě, i mimo něj vybojovat, a věříme, že dělnické třídě patří budoucnost a že dělnické třídy bude svět."

Za hospodářské krise, která ožebračila náš lid a přivedla tisíce rodin na pokraj zoufalství, volá s. Zápotocký po silné akční jednotě všech dělníků:

"Pryč s defensivou ze socialistických řad! Sjednoťme socialistické řady! Sjednoťme dělníky a budete vidět, jak toto sjednocení naleje nového nadšení do pracujících a ukončí zpětný pohyb socialistického tábora a způsobí, že socialistický tábor půjde kupředu, půjde za vítězstvím. Strhne svým elánem střední a nespokojené stavy, malorolníky, maloživnostníky a pracující inteligenci. Uvědomte si však, že socialismus není možno vymodliti, vyprositi a vyškemrati, že za socialismus, za socialistickou vládu je potřebí bojovati proti fašismu, proti kapitalismu, proti reakci, proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli pracujících, že je třeba bojovati za samostatnost českého lidu, za svobodu a sebeurčení potlačených národů, za svobodný svazek pracujících, za novou, lepší budoucnost, za socialistickou republiku!"

Se vzrůstajícím nebezpečím pro naši republiku se snaží komunisté sjednotit všechny Čechy a Slováky k boji proti hitlerovské hrozbě a s. Zápotocký probojovává důsledně politiku jednotné národní fronty a volá po semknutí všech sil proti nebezpečí, ohrožujícímu celý náš národ. Zdůrazňuje, že Sovětský svaz je naší záštitou. Praví:

"My, komunisté, jsme pro obranu republiky a pro obranu míru. Věříme, že spolu s námi v jednotné frontě bude stát i všechen pracující lid této republiky bez rozdílu politického přesvědčení. Věříme, že v široké lidové frontě budou s námi stát všecky skutečně pokrokově a demokraticky orientované složky národů tohoto státu. Budeme hájit republiku proti fašistickému násilí. Budeme podporovat vše, co dobrého bude činěno pro obranu republiky, bez ohledu kdo to činí. Nezapomínáme však, ze obrana republiky je úzce spjata s obranou míru a mírovým blokem, je úzce spojena s vývojem doleva a neochvějným přátelským svazkem s lidovou demokratickou Francií a socialistickým Sovětským svazem. Kdo tato fakta přechází nebo chce dokonce toto spojenectví rušit a nahrazovat jiným, pracuje proti míru, hazarduje s neodvislostí národa a pracuje proti lidu a jeho zájmům, pracuje pro fašismus, pro válku."

Toto volání bylo však marné. Vládnoucí vrstva naší buržoasie se rozhodla ke zradě a přijala mnichovský diktát. KSČ byla rozpuštěna a komunističtí poslanci byli zbaveni mandátu. V té době jménem klubu komunistických poslanců hájí s. Zápotocký před ústavním soudem platnost komunistických mandátů. Ovšem marně, neboť naše buržoasie již rozhodla.

Strana se připravuje na těžký boj v illegalitě. Do této závažné práce je zapojen s. Zápotocký. Když dochází k okupaci naší země Hitlerem, má odejet s. Zápotocký do Moskvy, kde má dál pokračovat z rozkazu strany v práci. Nepodaří se mu však prchnout, je zatčen a šest let vězněn v německých koncentračních táborech, až je zároveň s celým Československem osvobozen vítěznou Rudou armádou.

Teprve osvobození z nacistické okupace a zatlačení zkompromitovaných kolaborantů umožnilo dosažení cíle, o který s. Zápotocký od počátku usiloval. Pro svou dlouholetou činnost, oblibu a zkušenosti, které získal ve své dřívější práci v odborovém hnutí, byl postaven do čela našeho jednotného odborového hnutí.

Soudruh Zápotocký správně hodnotil nesmírný význam odborů při budování socialistického státu. Realisticky chápal jejich úkoly. Neúnavně vysvětloval pracujícím, jak třeba obětavě a ukázněně sloužit velké a vznešené myšlence socialismu: "V popředí zájmu dělnické třídy - pravil s. Zápotocký - musí stát nejen výkon, ale celé hospodářství závodu. Dělník přestává být pouhým zaměstnancem závodu. Stává se hospodářem. V tom je základní a zásadní rozdíl. Vychovat z každého dělníka dobrého hospodáře, to je úkol odborového hnutí." A soudruh Zápotocký přitom obyčejně končil výzvou Revolučního odborového hnutí, která se stala pro naše pracující okřídleným heslem: "Každý dělník hospodářem na svém závodě, každý zaměstnanec na svém pracovním místě."

Soudruh Zápotocký byl člověk hluboké životní reality, který se nikdy nedal svést laciným slovním vítězstvím. I v okamžicích, které znamenaly úspěšné dobojované etapy boje o socialismus, střízlivě poukazuje na to, že socialismus je dílem lidských rukou a k jeho vítězství že dopomůže jenom čin. Tak v projevu ke znárodňovacím dekretům na Václavském náměstí v září 1945 říká: "Stojíme dnes na počátku nové dráhy a na prahu nové hospodářské epochy, musíme si nejen jasně všichni uvědomit, že vítězné a šťastné dovršení díla, které dnes začínáme, může se opírat jen o práci, činy a zase činy." Stále znovu a znovu se v jeho projevech opakuje myšlenka uvědomělé pracovní obětavosti, přičinlivosti, píle a také kritičnosti. V referátu na IX. sjezdu Komunistické strany Československa dne 26. května 1949 zdůrazňuje: "Jsou, pohříchu. u nás ještě i mnozí dělníci, "revolucionáři", socialisté a komunisté, kteří stále nechtějí pochopit naši pravdu. Domnívají se, že porážkou kapitalismu a reakce je již vše vykonáno a vše opatřeno. Všeobecný blahobyt že už je na dosah ruky. Proto že je možno nyní stavět jen požadavky, oddávat se blahým snům a inkasovat plnýma rukama revoluční vymoženosti.

To však není pravda. Své hospodářství a šťastnou budoucnost si musíme teprve nyní budovat svou vlastní usilovnou prací."

Jak vidno z předchozích citátů, soudruh Zápotocký vždy chápal úkoly státu nesmírně realisticky. Při tom však byl člověkem velkého srdce, člověkem citovým. Živě se zajímal o každodenní problémy prostých lidí. Neváhal účinně zasáhnout všude tam, kde byla spáchána křivda nebo se dělo bezpráví. Jeho korespondence byla nesmírná. Ze všech koutů republiky, ze všech vrstev obyvatelstva se obraceli na něj se žádostí o pomoc.

Ve svých projevech stále zdůrazňoval význam spojení s masami: "Kapitalisté mohli vládnout a prosazovat své vykořisťovatelské plány karabáčem proti zotročeným dělníkům. U nás dnes není otroků, dělníci jsou hospodáři na svých závodech a na svých pracovištích. Bez jejich součinnosti, bez jejich pomoci, bez jejich spolupráce a opory nic neznamenáme. Jen z úzkého spojení s pracujícími masami prýští síla našeho režimu a jen s podporou pracujících mas jsme zdolali bašty kapitalistického bezpráví a proklestili cestu výstavbě nové socialistické společnosti."

Soudruh Zápotocký bojoval proti sektářství a levičáckým tendencím a zdůrazňoval význam práce mezi nestraníky. V získání bezpartijních, apolitických a kolísavých vrstev viděl důležitý úkol stranické práce.

"Vždy je těžší pracovat mezi těmi, kdo nejsou komunisty," - pravil s. Zápotocký - "přesvědčovat je, vést a vychovávat. K tomu je zapotřebí tvrdé práce, trpělivosti, lásky k lidem. Chci-li splnit takový úkol, nesmím si myslet: "Co je mi do lidí, kteří nejsou ve straně, jsou stejně zaostalí, reakční, s takovými nevědomci se nebudu zahazovat." Kdybychom takto uvažovali, nevybudujeme socialismus. Samotní komunisté nevybudují socialismus v naší vlasti, i když je naše strana stranou masovou. Socialismus musí budovat celá společnost, musí přesvědčovat nekomunisty, aby se podíleli na tomto budování, učit je tvořit novou, socialistickou společnost. To je pochopitelně těžká práce. Má-li se zdařit, je třeba, aby komunista měl rád lidi i s jejich chybami a nedostatky, aby věřil, že téměř v každém člověku je něco kladného, co v něm mohu pro vybudování socialismu získat."

Citoval jsem několik jeho oblíbených myšlenek, které vystihují povahové rysy našeho zemřelého presidenta, který v sobě spojoval vlastnosti velkého státníka s přirozenou skromností, upřímností a lidovostí. Právě tyto vlastnosti ho učinily tak blízkým srdcím našeho lidu a zjednaly mu všeobecnou autoritu.

A proto jsou dnes naše srdce plna smutku, když vzpomínáme toho, jehož odchod pociťujeme jako bolestnou a nenahraditelnou ztrátu. Skláníme se s hlubokou úctou a vděčností před jeho dílem. Se soudruhem Antonínem Zápotockým odchází velká a významná postava našeho i mezinárodního dělnického hnutí.

Odchází člověk, který vždy ukazoval kupředu, který, prodchnut neochvějným přesvědčením o vítězství socialismu, nikdy nepropadal romantismu a lehkovážným frázím, ale který důsledně a houževnatě razil naši cestu k socialismu.

Budeme mít vždy před očima jeho životní dílo a jeho myšlenky zachováme vždy ve své paměti. Z nich budeme čerpat poučení, neboť nám budou pomáhat šťastně překonat, tak jako dosud, všecky překážky, které by se mohly na naší další cestě vyskytnout.

Slibujeme našemu zemřelému presidentovi, že budeme ještě oddaněji sloužit našemu lidu, který pod vedením naší strany a vlády Národní fronty jde neochvějně vpřed k socialismu.

Cítíme jako on ve svých srdcích hřejivé přátelství k sovětskému lidu. Sdílíme jeho neochvějnou víru v sílu velikého a nepřemožitelného socialistického tábora v čele se Sovětským svazem.

Jsme přesvědčeni, že velká myšlenka míru a socialismu zvítězí v celém světě. (Poslanci zachovali stojíce minutu ticha.)

Děkuji vám.

(Pražští pozounéři zahráli Internacionálu.)

Soudružky a soudruzi, končím schůzi.


(Konec schůze v 9 hod. 22 min.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP