Pátek 5. července 1957

Přesto, že normalisace v socialistickém společenském řádu se rozvíjí v rozsahu dříve nebývalém, není její dnešní stav u nás zdaleka uspokojující. Normalisační orgány se nedokázaly dostatečně zaměřit na nejdůležitější úkoly, jejichž řešením by se podstatně pomohlo i našemu hospodářství. Není dosud zajištěna dostatečná vazba mezi státním plánem technického rozvoje, plánem výroby a plánem normalisačních úkolů. Orgány řídící výrobu a činitelé ve výrobních podnicích nejsou si někdy dostatečně vědomi prospěchu, který technická normalisace našemu hospodářství přináší. Nevěnují proto mnohdy dostatečnou pozornost tvorbě technických norem a nedbají dost o jejich využití. Aby normalisace mohla v plném rozsahu přispívat k řešení úkolů, které národní hospodářství požaduje, aby se mohlo plně využívat všech výhod, které pomocí normalisace možno získat pro celé národní hospodářství, musí dojít k radikálnímu zlepšení dosavadního stavu. A prvním krokem k tomu je návrh předloženého zákona.

Jednou z hlavních otázek je závaznost technických norem, jak o ní mluví § 3. Na rozdíl od kapitalistického zřízení, které nezná závaznost technických norem, klade se ve všech socialistických státech na závaznost technických norem velký důraz. Je to přirozené, neboť jen ve státech s plánovaným hospodářstvím je možno uplatňovat v celém rozsahu taková technická řešení, která byla uznána za nejvýhodnější. Systém závazných norem, zaručujících jednoznačně jakost výrobků, potřebuje plánované hospodářství nezbytně i ke zpřesnění řídících plánů a odtud pramení snaha doplnit mezery v technických normách aspoň technickými podmínkami.

I když je potřeba závaznosti technických norem plně uznávaná, nelze ji z objektivních příčin vždy bezvýhradně prosazovat. Nutno se vypořádat s nejednotností zařízení a strojového vybavení, které jsme zdědili jako pozůstatek kapitalistického hospodářství, někdy i s různou úrovní pracovníků a také s různými materiálovými výkyvy, zejména tam, kde jsme se neodpoutali od kapitalistické ciziny. Nezbytnost vyrovnat se s tímto stavem vede k povolování výjimek.

Návrh zákona o technické normalisaci obsahuje především definici technické normalisace a druhy norem a závaznost norem. Návrh zákona vymezuje kompetenci jednotlivých ústředních úřadů a podniků na úseku technické normalisace. Mezi nimi je Státní výbor pro výstavbu, který je ústředním orgánem pro státní normy na úseku výstavby.

V návrhu zákona v § 11 je uložena všem útvarům národního hospodářství povinnost pečovat o tvorbu norem, jejich zavádění a dodržování a odpovědnost za plnění těchto povinností všem pracujícím.

Náš současný největší úkol, zvyšování efektivnosti výroby, má stálou odezvu ve všech závodech. Cest k tomu, abychom vyráběli více a při tom co nejhospodárněji, je mnoho. K jejich hledání pak neustále přispívá socialistické soutěžení, které zejména v závazcích na počest 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce má velkého pomocníka.

V květnu přibylo v podnicích tří strojírenských ministerstev na 230 závazků. Pracovníci strojírenství chtějí za jejich pomoci nejenom splnit plán ve druhém čtvrtletí, ale ještě ušetřit na 57 000 tun materiálu. Kontrola závazků ukazuje, že k jejich uzavírání a plnění se přistupuje velmi odpovědně.

Dobré výsledky vykazují podniky ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů. Snížily již své požadavky na materiál o 7.480 tun válcovaného materiálu, odlitků, barevných kovů a řeziva. Kromě toho se zavázaly, že uspoří 2.362 tun uhlí. V závodě Vítězného února v Hradci Králové uspoří podle těchto uzavřených závazků 2.000 tun materiálu.

Celostátní porada vedoucích hospodářských pracovníků o tom, jak dosáhnout souladu mezi plánovaným růstem průměrných mezd a produktivitou práce, má velký ohlas mezi pracujícími. Hledají se cesty k odstranění některých nezdravých jevů, jež v poslední době zatěžují výrobu, jako nedostatečné využívání mechanisace, zaostávání v organisaci výroby.

Zejména strojírenské závody jsou si vědomy dosavadních nedostatků, a proto zakládají komplexní brigády složené z techniků i dělníků, které mají za úkol tyto nedostatky odstranit a zvýšit účinnost výroby.

Ve smíchovských Strojírnách Wilhelma Piecka kromě komplexní brigády, zabývající se hledáním materiálových úspor, začala pracovat ještě další brigáda, jejíž poslání je neméně významné. Členové brigády se zaměřili na standardisaci dílců, a určováním technologických postupů tak, aby se dosáhlo co největší jednoduchosti při opracování, budou mnohé výrobky levnější a práce podstatně urychlena.

Také v n. p. Vagonka-Tatra v Praze již pracuje 19 komplexních brigád na soustavném zlepšování výrobních procesů tak, aby při plnění plánu nebyly překračovány mzdové fondy. Význam těchto brigád pro výrobu ukazuje nejlépe příklad z Automobilových závodů Klementa Gottwalda, kde letos brigády snížily již podstatně náklady na jeden vůz.

V ČKD Sokolovo udělali zase v lokomotivce a plechárně prověrku předepsaných výrobních přípravků a technologických postupů. Tyto prověrky ukázaly, že bez ohrožení kvality a rychlosti výroby je možno zrušit několik desítek vrtacích, svařovacích a rýsovacích přípravků a šablon. Tím se podařilo zajistit plynulost při výrobě zakázek, které byly ohroženy tím, že nástrojárna nestačila kapacitou na zhotovování přípravků. Tudíž se ukazuje, že návrh zákona přichází opravdu včas. Již sami pracující na závodech cítí potřebu urychleného postupu normalisace - zjednodušení řízení a plánování našeho hospodářství.

Zejména pokud se týká spotřeby materiálu, jsou našim hospodářským pracovníkům, plánovačům a materiálovým referentům normy spotřeby materiálu zřejmě na obtíž, což vede k nehospodárnosti s materiálem a k růstu nadnormativních zásob, zvyšování výrobních nákladů, jak vyplývá z několika případů, které jsem uvedl. Dosažené úspory materiálu nevyplývají ze žádných revolučních změn ve výrobě, nýbrž jsou přímým důsledkem logického myšlení našich pracujících - hospodářů na svých závodech.

Při rozborech technické úrovně jednotlivých oborů bylo potvrzeno, že základním předpokladem pro zrychlení tempa technického rozvoje, pro dosažení a předstižení světové úrovně je soustředění sil na vybrané obory, které je však nutno komplexně zvládnout.

Při pokrokových výrobních methodách je nezbytností využívat do krajnosti výhod normalisace i typisace, neboť jejich prohlubováním se vytvářejí podmínky pro specialisaci výroby, vyšší seriovost a zavádění pokrokových technologických method, které jsou předpokladem pro materiálovou ekonomii. Vyřešením výroby a distribuce normalisovaných a typisovaných součástí zamezíme nehospodárnou a materiálem přímo plýtvající roztříštěnou výrobu těchto součástí na mnoha závodech.

Technickou revisi vyžadují i mnohé naše dosavadní normy a předpisy, zejména tam, kde se objevily nové druhy materiálu, nové umělé hmoty, skleněné vlákno a další druhy isolačních hmot, které mají mnohdy daleko lepší chemické i mechanické vlastnosti zejména tam, kde jsme byli dosud odkázáni na dovoz surovin z kapitalistické oblasti.

Zákon o technické normalisaci bude mít velmi širokou působnost v celém našem hospodářství. Není úseku, kterého by se tento zákon nedotýkal. Výsledky, které nám tento zákon má přinést, se dají v současné době těžko vyčíslit v korunách, ale jistě budou velmi vysoké, ať se týkají spotřeby materiálu, polotovarů či součástek. Povede ke specialisaci výroby některých výrobků, které jsou v roztříštěné výrobě a jejichž výroba je nehospodárná a drahá.

Navrhovaný zákon plně odpovídá zájmům našich pracujících a slouží k posílení hospodářského potenciálu naší republiky.

Po provedené rozpravě ve výboru rozpočtovém a hospodářském a rovněž tak v ústavně-právním výboru dospěly oba výbory k usnesení doporučit Národnímu shromáždění vládní návrh zákona o technické normalisaci ke schválení tak, jak byl Národnímu shromáždění předložen, s doplněním § 18 datem účinnosti tohoto zákona dnem 15. srpna 1957. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Do společné rozpravy se přihlásili poslanci ing. Lederer a Otradovec.

Dávám slov posl. ing. Ledererovi.

Posl. ing. Lederer: Soudružky a soudruzi poslanci!

V našem hospodářském životě, v našich továrnách, dílnách i na našich polích probíhá boj za zlepšení výroby, za vyšší efektivnost veškeré naší činnosti. Jednou z forem, jak toho úkolu dosáhnout, je zavádění nové techniky, nových výrobních postupů, výkonnějších strojů, nových organisačních prvků a odkrývání reserv, které se přes všechno dosavadní snažení uhnízdily více méně ve všech podnicích. Základním pilířem, na němž bude spočívat tíha dalšího rozvoje, je plánovaný výzkum, to je cílevědomá práce celé řady pracovníků. Bylo by však chybou se domnívat, že toto je jediný způsob technického rozvoje, jediný možný způsob, jak zvyšovat úroveň výroby. Na každém závodě, na každém pracovišti existuje široká oblast práce, kde jsou neomezené možnosti tvůrčí činnosti.

Výrazem účasti pracujících na rozvoji našeho průmyslu je zlepšovatelské hnutí, které v současné době představuje značnou sílu v hospodářském životě našeho státu. Je proto přirozená snaha, aby účast pracujících všech kategorií na tomto hnutí byla co nejvyšší a nabyla masového charakteru. Proto je třeba zajistit vhodné podmínky a předpoklady na závodech a působit na co nejširší okruh zaměstnanců, aby uplatnili své dobré myšlenky ve prospěch celé naší společnosti. Zákonem o vynálezech a zlepšovacích návrzích z r. 1952 byl učiněn závazný krok v této otázce a bylo dosaženo prvních významných úspěchů. Sledujeme-li statistiku zlepšovacích námětů z posledních let, je vidět, jak rok od roku stoupá počet přihlášek. Tak v r. 1952 bylo jich podáno 76.000, v r. 1953 84.000, v roce 1954 118.000, v r. 1955 137.000 a loňského roku již 166.000 zlepšovacích námětů. Celkem jich bylo za období posledních pěti let podáno přes 583.000. Skutečné úspory dosažené realisovanými zlepšovacími návrhy jen za poslední dva roky dosahují částky přes 1 miliardu Kčs. Zlepšovatelům bylo za toto období vyplaceno více než 74 mil. Kčs. Z tohoto stručného přehledu je jasně dokumentována síla a mohutnost, kterou v sobě skrývají zlepšovací návrhy, a dává tušit ohromné zdroje, které jsou v myšlenkách a zkušenostech našich pracujících.

Přesto, že se toto hnutí zvláště v posledním roce tak rozvinulo, nemůžeme mluvit o jeho masovosti. Průzkumem ve strojírenských podnicích bylo na př. zjištěno, že ve více než 50% všech závodů se zúčastnilo zlepšování během 3 let méně než 10% všech zaměstnanců. I jiné sektory přiznávají, že počet zlepšovatelů tvoří poměrně malé procento osazenstva. Nedomnívám se, že tento stav je důsledkem malé invence našich pracujících, nýbrž že je zaviněn celou řadou okolností, o nichž je třeba blíže hovořit.

Na závodech jsou dva hlavní činitelé, kteří ovlivňují v zásadě zlepšovatelské hnutí. Jsou to jednak vedoucí pracovníci technicko-hospodářští, jednak Revoluční odborové hnutí. Jsou stále mnozí vedoucí pracovníci, kteří, ač to zní paradoxně, mají formální, ne-li negativní postoj k zlepšovatelskému hnutí. Podceňují iniciativu pracujících, mají špatné představy o smyslu a účelu zlepšování a svým postojem vzdalují pracující od palčivých problémů výroby. Zdá se, že tento postoj vyplývá především z vlastní neschopnosti k tvůrčí práci, z nedostatečného vzdělání technického i ekonomického a z nechuti se vážně zabývat problémy novosti.

Rovněž komise pro hnutí vynálezců a zlepšovatelů, jakožto orgán Revolučního odborového hnutí, vyvíjí svou činnost ne na všech podnicích a ne všude tak, aby podněcovala k rozšíření zlepšovatelství. Propagace zlepšovatelského hnutí není valná, pracující často nejsou seznamováni se zákonem, neznají svá práva a povinnosti, a v celku zabývá se odborová organisace těmito otázkami příležitostně. Zde má ROH široké pole možností, které lze využít a jejich výsledek by nedal na sebe dlouho čekat.

Vedle těchto dvou hlavních vlivů na rozvoj zlepšovatelského hnutí existují ještě další všeobecné zjevy, mající značný vliv na zlepšovatelství. Je to předně obsazení a náplň práce techniků pro zlepšovací návrhy. Dosud je tato funkce pojímána příliš administrativně, velmi často jsou touto funkcí pověřovány osoby nemající dostatečné technické vzdělání, nebo vůbec bez vztahu k výrobě. A k tomu přistupuje ještě značná fluktuace těchto referentů, což situaci nijak nezlepší. Jako důsledek těchto skutečností jsou dlouhé doby vyřizování, nedodržování lhůt, nezájem na realisaci a pod.

Velké potíže a nesnáze mají zlepšovatelé s realisací svých dobrých myšlenek. Tak na př. v r. 1955 bylo přijato 67.000 zlepšovacích návrhů, ale realisováno pouze 65%, a v r. 1956 bylo z 95.000 použito 67% návrhů. Příčiny poměrně nízkého využití tohoto zdroje vyšší efektivnosti tkví často jednak v materiálových potížích, v potížích s vyzkoušením a ověřením zlepšovacího návrhu. Potíže jsou ve zhotovování nových součástek, v drobných i větších pracích, na něž údajně nemá závod prostředky. Je však skutečností, že tam, kde je poměr k zlepšovatelskému hnutí dobrý, jsou tyto potíže menší, dobře pracují dílny pro zlepšovatele, které jsou postupně vybavovány stroji, nářadím i kvalifikovanými pracovníky. Toto vše je v moci každého podniku. Je třeba se rovněž zmíniti o tom, že dosavadní zákon nebyl využíván dostatečně v jedné důležité části. Zapomínalo se na řádné a zákonné odměňování pracovníků, kteří se nakonec zasloužili o zavedení a realisaci nového nápadu. Toto bylo zaviněno jak vlastními referenty, tak často hlavními účetními, kteří z neznalosti zákona neschvalovali tyto výplaty. A zde možno spatřovat další příčinu pokulhávání realisace za přijatými návrhy.

Z výčtu hlavních a zásadních nedostatků zlepšovatelského hnutí vyplývá, ze určitá jejich část tkví v jiné oblasti, než jakou postihuje dosud platný zákon o vynálezech a zlepšovacích námětech. Hledáme-li přece dokonalejší formulaci pro tuto důležitou a státu prospěšnou činnost, pak je to důkazem, že vynálezectví a zlepšovatelství je stále středem pozornosti naší společnosti. Je však třeba si ujasnit, že sebelépe formulovaný zákon nám sám o sobě nezvýší zlepšovatelské hnutí, nepodaří-li se přímo na závodech a podnicích vytvořit příznivější podmínky pro tuto činnost. A toto je jasným úkolem a těžištěm práce orgánů ministerstev a hlavních správ a Revolučního odborového hnutí. Je nutno dále zajistit řádně funkce techniků pro zlepšovací návrhy, neboť otázka individuálních smluv podle nového zákona vyvolá daleko odpovědnější práci technicko administrativní než dosud. Není ovšem vyloučeno, že závody budou mít větší snahu tyto soudně žalovatelné smlouvy uzavírat jen v případech naprosto jasných zlepšovacích návrhů, což nemusí být vždy k prospěchu věci. Rovněž je nanejvýše nutno, aby thematické plány vypisované podniky byly podrobně rozepisovány pokud možno až na jednotlivá pracoviště a společně s orgány Revolučního odborového hnutí pravidelně kontrolovány. Je nutno dále učit pracující, aby úkoly řešili nikoliv jednotlivci, nýbrž kolektivy techniků a dělníků, aby zkušenosti jedněch a znalosti druhých se navzájem doplňovaly. Je třeba řešit otázku materiálu pro realisaci zlepšovacích návrhů a vynálezů a plně odměňovat ty, kdož se skutečně zaslouží o jejich zavádění. Rovněž je nutno zdokonalovat hospodářsko-technickou evidenci, aby bylo možné objektivně hodnotit přínos a užitek zlepšovacích návrhů a vynálezů.

Podaří-li se postupně odstranit všechny tyto nedostatky, pak můžeme očekávat daleko větší rozmach vynálezeckého a zlepšovatelského hnutí a další úspěchy v zavádění nové techniky. Naši pracující jsou dostatečně vyspělí, aby se i v tomto směru vyrovnali všem předním státům. Bude to další posílení naší republiky a další krok k trvalému růstu životní úrovně našich pracujících. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dávám nyní slovo posl. Otradovcovi.

Posl. Otradovec: Soudružky a soudruzi poslanci!

Na pořad dne se dostalo zrychlování tempa rozvoje výrobních sil s úkolem docilovat co nejvyšší hospodárnost v celém národohospodářském procesu. K tomu je třeba využívat všech prostředků, které socialistické formy hospodaření poskytují. Zejména je nezbytné využívat v plném rozsahu a podle účelnosti novou techniku. Jako součást těchto snah byly Národnímu shromáždění předloženy texty zákona o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích a zákona o technické normalisaci. Obě předlohy mají usnadnit využití těchto významných nástrojů naší výroby a našeho hospodářství vůbec. O tom, co přinášejí a co by v budoucnosti mohly přinést vynálezy, objevy a zlepšovací návrhy rozvoji našeho hospodářství, zajisté nemusím mnoho hovořit. Snad postačí, když uvedu, že podíl zlepšovacích návrhů a vynálezů činil za poslední 3 roky 2.600 mil. Kčs, t. j. o 100 mil. více než za celou první pětiletku. Méně známé je, ze pomocí technické normalisace je možno docilovat vyšší produktivity práce ve výrobě, vyšší hospodárnosti a vyšší efektivnosti v celém národním hospodářství. Že pomocí technických norem lze docílit lepšího využívání surovin a vyšší bezpečnosti práce.

Je třeba uvítat tato opatření, která jistě budou dobrým úvodem k lepšímu využití nové techniky. O tomto problému je nutno po pravdě říci, že jsme se dosud nenaučili možnosti nové techniky využívat a že jsme dokonce nepřesvědčili povolané pracovníky, že oni nesou plnou odpovědnost za rozvoj a využití nové techniky. Už these ÚV KSČ o dalším technickém rozvoji československého průmyslu vytýkaly jak pracovníkům průmyslu a ministerstev, tak pracovníkům Úřadu, že vynálezecké hnutí není správně využíváno a rozvíjeno a že technická normalisace nepřináší národnímu hospodářství ten užitek, který přinést může.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP