Středa 6. března 1957

(Začátek schůze v 10 hod. 2 min.)

Přítomni:

Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Valo, Hodinová-Spurná, dr Polanský, A. Fiala.

První tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný, první náměstek předsedy vlády dr Dolanský, náměstek předsedy vlády Kopecký, náměstkyně předsedy vlády ing. Jankovcová, náměstek předsedy vlády Poláček; ministři Barák, dr Kyselý, dr h. c. Plojhar, dr ing. Šlechta, Bakuľa, David, Krajčír, Krosnář, Machačová, dr Škoda, Tesla, Uher, Beran, Jonáš, Reitmajer, dr Kahuda, dr Neuman, Pospíšil, dr Vlasák.

333 poslanců podle presenční listiny.

Z Kanceláře NS: vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

Předseda (zvoní): Zahajuji 16. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis předsedy vlády ze dne 28. února 1957, kterým oznamuje, že president republiky svým rozhodnutím ze dne 28. února 1957 svolal Národní shromáždění podle § 49 odst. 1 ústavy k jarnímu zasedání do Prahy na den 6. března 1957.

Oznamuji, že v období od minulé schůze Národního shromáždění vzdala se poslaneckého mandátu poslankyně Marie Petrová.

Užší předsednictvo Národního shromáždění usneslo se ve své schůzi dne 30. ledna 1957 navrhnout Národnímu shromáždění k projednání tento denní pořad, který byl členům Národního shromáždění rozeslán:

1. Zpráva předsedy Národního shromáždění podle § 66 odst. 7 ústavy o činnosti předsednictva Národního shromáždění.

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 120), kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech (tisk 123).

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 121), kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů (tisk 124).

4. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 119), kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. (tisk 125).

5. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 118) o čestném odznaku "Mateřství" (tisk 126).

6. Zpráva výboru zdravotního o vládním návrhu zákona (tisk 111), kterým se mění a doplňuje zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči (tisk 115).

7. Zpráva výboru zdravotního k vládnímu návrhu zákona (tisk 112), kterým se mění a doplňuje zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči (tisk 116).

8. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 109), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsaná v Praze dne 11. září 1956 (tisk 114).

9. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 108), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva o přátelství mezi Československou republikou a Mutavakilijským královstvím Jemenem, podepsaná v Praze dne 5. července 1956 (tisk 113).

Dále se užší předsednictvo Národního shromáždění ve své chůzi dne 6. března 1957 usneslo navrhnout, aby na denní pořad byla ještě zařazena

10. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 122), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Protokol o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem, podepsaný v Londýně dne 13. února 1957 (tisk 129).

11. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 127), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o režimu na československo-sovětských hranicích a o způsobu urovnávání pohraničních incidentů, podepsaná v Moskvě dne 30. listopadu 1956 (tisk 130).

Jsou proti tomuto pořadu nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy s navrženým pořadem schůze souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji, to je většina. Tím Národní shromáždění schválilo pořad schůze.


Slavné Národní shromáždění!

Dříve než přistoupím k podání zprávy o činnosti předsednictva za uplynulé období, kdy Národní shromáždění nezasedalo, dovolte, abych se zmínil o jednání zahraničního výboru, který se dne 6. února 1957 zabýval mimo jiné též otázkou dohody se Svazem sovětských socialistických republik, která byla podepsána v Moskvě u příležitosti návštěvy naší státní delegace. Všichni členové zahraničního výboru, kteří se v této záležitosti ujali slova, vysoce hodnotili tuto dohodu a její dalekosáhlý význam pro další prohloubení a zpevnění československo-sovětského přátelství i její značný význam mezinárodní. Zahraniční výbor jednomyslně a radostně tuto dohodu uvítal a my všichni v ní vidíme nový pevný kámen v úspěšné budově československo-sovětského přátelství. (Potlesk.)

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi! V době bouřlivých událostí, které se v poslední době odehrály v našem bezprostředním sousedství, ukázalo Československo svou naprostou vnitřní pevnost a konsolidovanost. Lid se ještě těsněji semknul kolem strany a vlády Národní fronty a svým pevným postojem přispěl ve význačné míře k žádoucímu uklidnění. Tím Československo prokázalo službu i věci míru. Současně ve světle těchto událostí projevil se ještě více skutečný význam našeho těsného přátelského a spojeneckého svazku se Sovětským svazem.

Předseda Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik, soudruh Vorošilov, ve svém projevu, kterým vítal československou státní delegaci v Moskvě, zmínil se velmi krásně a výstižně o historických kořenech odvěkého přátelství mezi našimi zeměmi, uváděje jména velkých synů ruského a ukrajinského národa, jakož i jména československých vlastenců, kteří toto naše vzájemné přátelství v minulosti pěstovali a posilovali. Soudruh Vorošilov mluvil o šťastné synthese opravdového vlastenectví a socialistické myšlenky, jejichž výslednicí je dnešní nerozborný svazek československého a sovětského lidu. Ano, již naši národní buditelé minulého století obraceli své naděje k Rusku, kde pod povrchem carského autokratického režimu narůstaly a stále více do popředí vystupovaly zdravé síly pokrokové inteligence, které měly pro nás značnou přitažlivost právě svou pokrokovostí a kulturní spřízněností. Pod vlivem pokrokové ruské inteligence a zejména revolučních ruských demokratů uzrávaly síly, které nakonec, ve spojení s revolučním proletariátem Ruska, vyústily ve Velkou říjnovou revoluci, která našla i u nás tak mohutný ohlas v nejširších vrstvách pracujícího lidu. (Potlesk.)

Jak silnou byla pro nás přitažlivost těchto pokrokových sil Ruska již v minulém století, toho důkazem je, že ovlivnila nakonec i takového konservativního českého politika, avšak upřímného vlastence, jakým byl Palacký, který vyléčiv se do značné míry ze svého austroslavismu, podnikl v čele českých politiků pout do Moskvy. Byla to historická pout, která měla značný ohlas v naší veřejnosti.

Devadesát let později vydává se na cestu do Moskvy státní delegace v čele s presidentem Československé republiky, aby navštívila Moskvu, dnes hlavní město první socialistické veleříše, přijímána jsouc s upřímnými a hlubokými sympatiemi sovětských přátel a veškerým sovětským lidem. Nesmírně mnoho se změnilo průběhem těchto posledních devadesáti let. To, o čem se čeští a slovenští pokrokoví vlastenci ve své nejsmělejší představivosti neodvažovali sníti, stalo se skutečností. Pracující lid určuje osud obou našich zemí. Láska a oddanost československého lidu vůči národům Sovětského svazu pronikla do všech vrstev pevnými, hlubokými kořeny. Naše státní delegace mohla tlumočit v Moskvě náš vřelý dík sovětskému lidu za obdivuhodné budovatelské dílo, které za posledních čtyřicet let vykonal, za vybudování první mohutné socialistické říše, za vítězství nad silami fašismu a nacismu a za naše osvobození, vykoupené tak těžkými obětmi; náš vřelý dík za účinnou pomoc, která je nám nezištně poskytována v našem socialistickém budování, za XX. sjezd, který ukázal další jasnou cestu velkému hnutí pracujícího lidu v celém světě a celému lidstvu vytyčil veliké mírové cíle; za nesmlouvavou a důslednou zahraniční mírumilovnou politiku Sovětského svazu, založenou na zásadách plné svobody a rovnoprávnosti všech národů. (Potlesk.)

Se Sovětským svazem na věčné časy, stalo se pro nás okřídleným heslem, které odpovídá plně cítění veškerého československého lidu. (Potlesk.)

Jako země budující socialismus chceme žít v míru se všemi národy celého světa a plně sdílíme mírumilovnou politiku Sovětského svazu, která formulovala tak jasný program mírového soužití se všemi národy. O upřímnosti této politiky podal Sovětský svaz nesčetné důkazy. I když podle přiznání jeho odpůrců byl a je dosud od skončení války mocensky nejsilnější zemí, nikdy se této vpravdě leninské politice nezpronevěřil. Zatím co se USA snaží obklopit Sovětský svaz leteckými a námořními základnami, umístěnými v nejbližším jeho sousedství, vzdal se Sovětský svaz námořní základny ve Finsku zaručené vzájemnou státní dohodou. Z jeho iniciativy byla uskutečněna neutralisace Rakouska. Sovětský svaz poskytuje účinnou pomoc všem pokrokovým a demokratickým silám německého národa, které tak šťastně navenek představuje Německá demokratická republika. Sovětský svaz vystupuje důsledně za zákaz zbraní hromadného ničení všeho druhu, za postupné odzbrojení a jeho kontrolu a za celoevropský pakt o neútočení. Jeho přičiněním a dík obětavosti lidové Číny podařilo se zastavit krvavou válku v Koreji. Dík jeho úsilí bylo lze likvidovat válku v Indočíně a Ženevská konference stala se velkou nadějí lidstva na zmírnění mezinárodního napětí a zastavení studené války. Tato naděje byla pohříchu záhy pohřbena novou útočnou politikou severoatlantického bloku a zejména politikou USA, která usiluje dále o remilitarisaci západního Německa a živí imperialistické tendence druhých kapitalistických zemí. Do jaké míry se stal imperialismus západních velmocí akutní hrozbou pro mír v Evropě, o tom svědčí útok anglo-francouzských vojsk proti Egyptu. Je to nový důkaz, že se v ničem nezměnil, od té doby co Lenin formuloval své these o imperialismu. Ba naopak. Útočnost monopolního kapitalismu, nesmírně zesílivšího ve dvou světových válkách, nabyla nového ostří.

Přes všechny tyto skutečnosti můžeme však říci, že se poměr sil ve světě změnil ve prospěch míru. Obranné prostředky socialistického tábora v čele se Sovětským svazem jsou dostatečné, aby si vynutily úctu nepřátel míru, kteří stejně jsou nuceni brát v úvahu i tu skutečnost, že naše důsledná mírumilovná politika získává nové a nové miliony občanů kapitalistických států pro věc míru.

Jsme vděčni taktéž Sovětskému svazu za vše, co tak obětavě podnikl na obranu lidově demokratického Maďarska, které bylo vyhlédnutou obětí podvratné činnosti imperialistických agentur a mělo se stát nástrojem k rozpoutání nového konfliktu. Sovětskému svazu připadla v Maďarsku nesmírně odpovědná úloha, kterou s obvyklou obětavostí a ohleduplností plní. Přinesl znovu těžké oběti v nejvlastnějším zájmu maďarského pracujícího lidu a v zájmu míru v Evropě. Stal se proto terčem nejzuřivějších útoků reakce kapitalistického světa, která se snaží postavit Sovětský svaz do světla útočníka.

Sovětským oddílům, které se nalézají na území Maďarska na základě mezistátních závazků též maďarským parlamentem ratifikovaných, připadl těžký úkol učinit přítrž zmatkům a bratrovražednému boji živenému šovinistickými živly kontrarevoluce. Sovětské oddíly byly zrádně přepadávány zločinnými bandami a zfanatisovanou, svedenou mládeží. Poctiví komunisté a nejlepší vlastenci maďarského lidu byli barbarsky mučeni a vražděni. Mohl snad Sovětský svaz zůstat k podobným zločinům nečinným divákem? Vždyť na zachování klidu a pořádku v Maďarsku závisí další osud maďarského pracujícího lidu a my všichni, přímo událostmi ohroženi, jsme spatřovali v Sovětském svazu věrného strážce našich společných zájmů strážce pokroku a míru v Evropě. (Potlesk.)

V živé paměti zůstal u nás horthyovský režim, který po první světové válce v krvi utopil povstání maďarského proletariátu a který po dobu takřka třiceti let byl zdrojem stálého neklidu ve střední Evropě, porodil "šípové kříže" a stal se pomocníkem nacistické hrůzovlády. Dovedeme si představit, co by bylo znamenalo obnovení podobného šovinistického a revanšistického režimu, který by se byl krvavě vypořádal se všemi, kdož se bez váhání nepostavili na stranu kontrarevoluce. Evropě hrozilo nebezpečí, že v samém jejím středu vznikne nové ohnisko nepokojů, že vyšlehne odtamtud nový válečný požár, který by se mohl rozrůst po celé Evropě.

Dohoda, kterou naše státní delegace podepsala v Moskvě, potvrdila znovu naši naprostou věrnost a oddanost socialistickému táboru. Žalostně ztroskotal pokus nepřátel míru, rozdělit a rozvrátit náš tábor nejrůznějšími hesly a theoriemi popírajícími vítěznou myšlenku proletářského internacionalismu. Cesta do Moskvy znovu potvrdila naše neochvějné stanovisko. Po bouřlivých událostech, kterých jsme byli v poslední době svědky, ukazuje se socialistický tábor znovu pevným a jednotným. Chceme si vzájemně při výstavbě socialismu pomáhat i účelnou dělbou práce, která usnadňuje naše odpovědné úkoly. Naše spolupráce se Sovětským svazem bude ještě těsnější. Chceme co nejlépe využít všech našich surovinových zdrojů, výrobních možností i technických vymožeností. To bude mít zejména pro Československo značný význam s hlediska dalšího perspektivního plánování a pro zajištění plynulé výroby v příštích letech. Proto i po této stránce má dohoda podepsaná v Moskvě značný význam.

Soudružky a soudruzi, drazí přátelé! Přátelství a těsná spolupráce se Sovětským svazem, které cesta naší státní delegace do Moskvy tak manifestačně potvrdila, zůstává a bude naším vodítkem i v budoucnosti. Ale současně nás také zavazuje ještě k důslednější leninské politice, která by nám dovolila ještě lépe mobilisovat všechny tvořivé síly našeho lidu pro velké dílo socialistické výstavby. V duchu resoluce Ústředního výboru Komunistické strany Československa chceme povznést naše národní hospodářství ještě na vyšší úroveň, soustředit veškeré naše síly na překonání dosavadních nedostatků a na uskutečnění cílů vytčených naším druhým pětiletým plánem. Jedno je jisto: náš velký zápas za mír bude rozhodnut především tvořivým úsilím zemí socialistického tábora, které dokáže převahu socialismu nad starým prohnilým kapitalistickým řádem, neschopným dát světu něco jiného kromě nových hospodářských a sociálních krisí a nových konfliktů a válek.

Jsem přesvědčen, že zahraniční výbor správně vyjadřuje vaše stanovisko, když jednomyslně naši dohodu se Sovětským svazem schválil. (Potlesk.) Váš nadšený spontánní souhlas je toho důkazem.

Soudružky a soudruzi, nyní vám podám zprávu o činnosti předsednictva Národního shromáždění podle § 66 odst. 7 ústavy za dobu od minulého zasedání Národního shromáždění.

Předsednictvo Národního shromáždění se v tomto období sešlo ke své schůzi jednou dne 14. února 1957 a v této schůzi projednalo vládní návrh zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění o hospodářských stavebních smlouvách.

Vztahy, do nichž vcházejí organisace socialistického sektoru při investiční výstavbě, jsou právně upravovány hospodářskými smlouvami. Tyto smlouvy zabezpečují celý složitý systém vztahů mezi všemi dodavateli a odběrateli, uplatňují se hlavně v oblasti materiálně technického zásobování, uvádějí v soulad dodávky technologických zařízení se stavebními a montážními pracemi a komplexně zabezpečují materiály, stroje a zařízení při výstavbě.

Dosud byly hospodářské dodavatelské stavební smlouvy upraveny vyhláškou Státního úřadu plánovacího o hospodářských dodavatelských smlouvách z roku 1953, vyhláškou ministerstva stavebnictví o základních podmínkách dodávek stavebně montážních prací z roku 1955 a dalšími předpisy. Od vydání těchto základních předpisů došlo však k celé řadě závažných změn, na př. pokud jde o financování a kontrolu investiční výstavby, nebo o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu, nebo o dokumentaci investiční výstavby a k řadě dalších změn, takže úprava hospodářských stavebních smluv zastarala. Bylo tedy třeba předpisy o hospodářských stavebních smlouvách upravit nově a uvést je do souladu se všemi novými předpisy.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP