Pondělí 21. března 1955

(Začátek schůze v 14 hod. 10 min.)

Přítomni:

Předseda Fierlinger.

Místopředsedové dr Polanský, A. Fiala, Žiak.

Předseda vlády Široký, první tajemník ÚV KSČ Novotný, první náměstek předsedy vlády dr Dolanský, první náměstek předsedy vlády a ministr národní obrany gen. arm. dr Čepička, první tajemník ÚV KSS Bacílek, náměstek předsedy vlády Kopecký, náměstkyně předsedy vlády inž. Jankovcová, náměstek předsedy vlády dr Škoda; ministři Barák, inž. Šimůnek, dr Kyselý, dr h. c. Plojhar, dr inž. Šlechta, V. David, Ďuriš, Krajčír, Krosnář, Machačová, Poláček, Štoll, Uher, Beran, Jonáš, Reitmajer, Smida, dr Bartuška, Dvořák R., dr Kahuda, Málek, dr Neuman, Nosek, Pospíšil.

347 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: vedoucí kanceláře NS Kováčik.

(President republiky Antonín Zápotocký, doprovázen místopředsedou NS dr Polanským, vstupuje do presidentské lóže. - Shromáždění povstává a vítá presidenta dlouhotrvajícím bouřlivým potleskem. - Shromáždění usedá.)

Předseda (zvoní): Zahajuji 4. schůzi Národního shromáždění.

Jménem Národního shromáždění republiky Československé vítám mezi námi co nejsrdečněji presidenta republiky Československé soudruha Antonína Zápotockého. (Poslanci povstávají a obráceni k presidentské lóži zdraví presidenta republiky dlouhotrvajícím hlučným potleskem.)

Sděluji, že Národnímu shromáždění došel dopis předsedy vlády ze dne 22. prosince 1954, kterým oznamuje, že president republiky rozhodnutím ze dne 22. prosince 1954 prohlásil podle § 49 odst. 2 Ústavy 9. května zasedání Národního shromáždění za skončené.

Sděluji dále, že Národnímu shromáždění došel dopis předsedy vlády ze dne 15. března 1955, kterým oznamuje, že president republiky rozhodnutím ze dne 14. března 1955 svolal podle § 49 odst. 1 Ústavy 9. května Národní shromáždění k jarnímu zasedání na den 21. března 1955 do Prahy.

Oznamuji, že z poslanců zvolených dne 28. listopadu 1954 nesložili dosud ústavou předepsaný poslanecký slib poslanci

Richard Dvořák, Anna Karlovská, František Krajčír a dr Jozef Kyselý. Tito poslanci se dostavili do dnešní schůze.

Přistoupíme proto ke slibu podle § 42 ústavy tím způsobem, že bude předem přečten ústavou předepsaný slib, poslanci Dvořák, Karlovská, Krajčír a dr Kyselý ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a jmenované poslance žádám, aby ke mně přistoupili vykonat slib. (Shromáždění povstává.)

Vedoucí kanceláře NS Kováčik (číta): "Sľubujem, že budem verný republike Československej a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia na prospech ľudu a štátu."

Posl. Richard Dvořák (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Karlovská (podávajíc předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Krajčír (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. dr Jozef Kyselý (podávajúc předsedovi ruku): Sľubujem. (Shromáždění usedá.)

Předseda: Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 24. února 1955, který byl členům Národního shromáždění rozeslán, navrhuje užší předsednictvo tento pořad:

1. Zpráva předsedy Národního shromáždění podle § 66 odst. 7 ústavy o činnosti předsednictva Národního shromáždění;

2. Zpráva výboru ústavně-právního a výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 8) o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1955 (tisk 19);

3. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského, ústavně-právního, zemědělského, kulturního, zdravotního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 9) rozpočtového zákona na rok 1955 (tisk 18)

a zpráva výboru rozpočtového a hospodářského o vládním návrhu usnesení (tisk 11), jímž Národní shromáždění schvaluje podle § 68 Ústavy státní závěrečný účet za rok 1953 a schvaluje použití nespotřebovaného přebytku z rozpočtového hospodaření za rok 1953 (tisk 13).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s navrženým pořadem schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Tím Národní shromáždění schválilo pořad schůze.

Místopředseda Fiala (ujímaje se předsednictví): Přistoupíme k projednávání prvního bodu pořadu, kterým je

1. Zpráva předsedy Národního shromáždění podle § 66 odst. 7 ústavy o činnosti předsednictva Národního shromáždění.

Dávám slovo předsedovi Národního shromáždění Zdeňku Fierlingrovi.

Předseda: Slavné Národní shromáždění, soudruzi a soudružky!

Dovolte, abych podle ustanovení naší ústavy vám podal zprávu o činnosti předsednictva Národního shromáždění podle § 66 ústavy za období, kdy od skončení našeho prosincového zasedání Národní shromáždění nezasedalo.

Předsednictvo Národního shromáždění v této době sešlo se ve dvou schůzích, dne 28. prosince 1954 a dne 24. února 1955 a v těchto schůzích projednalo celkem 4 vládní návrhy zákonných opatření, které máte předloženy v tiscích číslo 14, 15, 16 a 17. Předsednictvo NS všechny tyto návrhy schválilo, vydalo je jako zákonná opatření a doporučuje je Národnímu shromáždění ke schválení.

Předsednictvo Národního shromáždění považovalo za svou povinnost věnovat svou pozornost dnešnímu vývoji mezinárodních vztahů a našemu boji za mír, zejména pak prohlášení Nejvyššího sovětu SSSR z 9. února t. r., které se obrací ke všem národům a ke všem parlamentům celého světa a zdůrazňuje jejich zvýšenou odpovědnost za zachování a upevnění míru. Předsednictvo NS, oceňujíc ušlechtilou iniciativu Nejvyššího sovětu SSSR, se plně a bez výhrad připojilo k jeho prohlášení. Je přesvědčeno, že přímý styk mezi parlamenty jednotlivých zemí, výměna parlamentních delegací a vystoupení parlamentních delegací v parlamentě druhé země, může značnou měrou přispět k úsilí národů všech zemí o zajištění jejich klidného soužití a spolupráce i v budoucnosti. Národní shromáždění ČSR již v prosinci minulého roku podniklo významný krok na této cestě, když jeho představitelé sešli se v Praze se zástupci Sejmu Polské lidové republiky a Lidové komory NDR.

Tato konference, která probíhala v ovzduší vzájemné důvěry, byla skvělou manifestací naprosté jednoty tří sousedních států v nazírání na všechny otázky vnitřní i zahraniční politiky. Konference ukázala vůli všech tří států nesmlouvavě a do všech důsledků hájit mír ve světě.

V zájmu zachování a upevnění míru a zajištění pokojné tvůrčí práce mírumilovných lidí celého světa nabídlo nyní předsednictvo Národního shromáždění podobnou upřímnou spolupráci parlamentům i jiných zemí. Jsme přesvědčeni, že podobný osobní styk mezi parlamenty různých zemí může být velmi užitečný. Každá taková delegace, která k nám zavítá, může se u nás seznámit, jak smýšlí náš lid, jak usilovně pracuje na výstavbě socialismu, jak je hrdý na svoje značné sociální vymoženosti a na úspěchy své budovatelské práce. Může se přesvědčit, že jako každá země, budující socialismus, i my nemůžeme chovat žádných útočných úmyslů vůči druhým zemím. Právě předložené Národnímu shromáždění návrhy zákonů o rozvoji národního hospodářství a o státním rozpočtu ukazují, jak velká část národních důchodů je věnována na rozvoj naší kultury, zdravotnictví a na sociální zařízení a jak velká část jde na další rozvoj našeho hospodářství, sloužícího výlučně účelům mírovým. O upřímné snaze naší vlády, aby vše co podnikáme, sloužilo skutečně lidu a jeho blahobytu, mluví zejména ta skutečnost, že v porovnání s rokem 1948 vzrostl náš národní důchod o celých 65 %. Vybudovali jsme si vlastními silami mohutný těžký průmysl, jehož páteří je naše vysoce moderní a mnohotvárné strojírenství, aniž bychom zatěžovali stát pro budoucnost vnitřním zadlužením a zahraničními půjčkami. Položili jsme tím bezpečně základy k dalšímu úspěšnému rozvoji celého našeho hospodářství v příštích letech. Vytvořili jsme nutné předpoklady pro vysoce mechanisovaný socialistický sektor našeho zemědělství. To vše jsou skvělé výsledky naší vlastní práce, plně soustředěné na tvořivé cíle, které svým zaměřením slouží hmotnému a kulturnímu blahobytu širokých vrstev pracujících. Pouze od září 1953 v duchu vládního programu jsme třikráte provedeným snížením cen podstatně zvýšili reálné důchody našich pracujících. Lid, jehož veškeré úsilí je plně soustředěno na tvořivé cíle, které svým zaměřením slouží hmotnému a kulturnímu blahobytu širokých vrstev pracujících, lid, který buduje nová sídliště, jesle, školky, školy, nemocnice, kulturní a zdravotnická zařízení, lid, který se může pochlubit velkolepými sociálními zařízeními, takový lid nemůže chtít, aby to, co si tak pracně vybudoval, bylo zničeno v nové válce, aby hynuly děti, jejichž zdraví a výchově se věnuje tolik péče.

Jsme nicméně přesvědčeni, že i v parlamentech kapitalistických států zasedají zástupci, kteří naše upřímné mírové snahy sdílí, se kterými lze o těchto společných našich zájmech názory si vyměnit. Vždyť parlamentní projednávání pařížských dohod o remilitarisaci západního Německa ukázalo, jak nepopulární jsou tato opatření i na západě. Ve francouzském Národním shromáždění pouze menšina poslanců hlasovala za ratifikaci těchto dohod. Pouze pod vnějším nátlakem a za stálých hrozeb pronášených bez ostychu ústy amerických a anglických státníků, byla ratifikace těchto dohod nakonec prosazena. Též v anglickém parlamentě pouze menšina poslanců hlasovala za pařížské dohody. V západním Německu všechny čelné odborové a politické masové organisace pracujícího lidu velmi rozhodným způsobem odmítají znovuvyzbrojení západního Německa. V celé řadě západoněmeckých měst, Dortmundu, Bochumu, Solingenu, Manheimu, Mainzu, Hamburku a i v druhých městech, konala se velká shromáždění pracujících, na nichž vystoupili proti remilitarisaci mnozí význační činitelé ze západního Německa spolu s členy Národního shromáždění Francie. Avšak přesto bonnský parlament, přehlížeje zájmy německého národa, schválil pařížské dohody, které znemožňují mezinárodní jednání o sjednocení Německa.

Je zjevno, že taková politika s "posice síly" hrozící novou válkou s použitím atomické zbraně, politika zastrašování a teroru má sloužit hospodářskému a politickému ovládání druhých zemí. Před takovou politikou nikdy neustoupíme. Jsme přesvědčeni, že můžeme dosáhnouti zmírnění mezinárodního napětí ne za cenu omezování svobod svrchovaných a národních práv druhých států a druhých národů, nýbrž naopak zabezpečením a upevněním jejich demokratických práv, jak to vyžaduje jejich stálý pokrok a svobodný rozvoj.

My o mír neprosíme a také nenecháme se zastrašit žádnými hrozbami a žádným nátlakem, hospodářským bojkotem, šantáží nebo záludnou sabotážní akcí, prováděnou na našem území orgány druhých států proti všem zásadám mezinárodního práva a zásadám slušnosti. Naopak posílíme naši obranyschopnost a tvrdě zmaříme každý pokus nepřátel. Tváří v tvář útočným blokům a seskupením, k nimž dochází z iniciativy vládních kruhů USA, spolu s našimi přáteli a spojenci, učiníme všechna nutná opatření, abychom naše bezpečí co nejlépe zajistili. V duchu moskevské konference osmi států chceme vzájemné vztahy přátelství a pomoci dále mezi sebou všestranně upevňovat a vybudovat. Naše země, vycházející z nutnosti posílit svou obranu, jsou připraveny semknouti své obranné síly a postavit je pod spojené velení v tom případě, kdyby na západě došlo k definitivní ratifikaci pařížských dohod. Mírumilovné státy jsou nuceny vážně se zabývat nebezpečím, které vytvářejí šílené závody ve zbrojení, rozpoutané v USA, Anglii, Francii a v některých druhých státech. O tomto nebezpečí nás může přesvědčit státní rozpočet USA, jehož dvě třetiny jsou pohlcovány vojenskými vydáními a které přesahují několikráte předválečný vojenský rozpočet. Takřka jedna čtvrtina americké průmyslové výroby představuje zbrojní výrobu.

Takový mír, zajišťovaný "s posice síly", nemůže být žádným skutečným mírem a hrozí novým všeobecným konfliktem.

Proto také předsednictvo Národního shromáždění s radostí uvítalo nové návrhy vlády SSSR z 18. II. 1955, aby byly zničeny všechny zásoby atomové a vodíkové zbraně a aby atomové materiály byly používány výhradně k mírovým účelům a dále aby státy nezvětšovaly své ozbrojené síly a svou výzbroj nad stav k 1. lednu 1955 a nezvyšovaly své vojenské výdaje nad úroveň rozpočtových výdajů na rok 1955.

Přejeme si upřímně, aby nesčetněkrát opakovaný pokus sovětských státníků, zbavit svět hrozného nebezpečí použití atomové a vodíkově bomby k válečným účelům, byl západními velmocemi vážně vzat v úvahu. Vždyť podobný zákaz odpovídá skutečnému přání lidu v celém světě a nachází mocný ohlas ve veřejném mínění i západních velmocí. Nicméně političtí i vojenští činitelé západních velmocí otevřeně hrozí druhým národům použitím těchto smrtelných zbraní.

V prosinci minulého roku došlo v Paříži z iniciativy USA k poradám účastníků Severoatlantického paktu a na těchto poradách bylo přijato rozhodnutí o přípravách k válce s použitím těchto strašných zbraní. A zcela nedávno na návrh ministerského předsedy Churchilla anglický parlament schválil výrobu vodíkové bomby. Ministerský předseda pronášeje svou řeč, plnou nepřátelských výpadů proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie, pokoušel se tyto země zastrašit vyhrůžkou, že Anglie bude nucena použít vodíkové bomby i tehdy, kdyby s druhé strany bylo prý použito konvenčních bojových prostředků. Samozřejmě, že nikdo z naší strany nehodlá napadnouti Anglii ani konvenčními, ani atomickými zbraněmi. Je nesporné, že tento osudný krok anglické vlády, přezírající všechny upřímně míněné návrhy Sovětského svazu na vytvoření celoevropského bezpečnostního systému, na zákaz zbraní hromadného vraždění a na postupné odzbrojení, není nikterak s to zmírnit stávající mezinárodní napětí. Je to krok, který značně ztíží další jednání a může ztížit i jakékoliv dosavadní vzájemné vztahy kulturní i obchodní, které tábor mírumilovných národů si upřímně přeje upevnit a rozšířit i s kapitalistickými zeměmi v duchu soužití všech národů celého světa. Vždyť je nepředstavitelné, že by dva národy mohly vedle sebe žít v míru, má-li jeden z nich prst na spoušti takového hrozného smrtícího nástroje jako je vodíková bomba. Ministerský předseda Churchill v dojemné shodě s americkými představiteli vlády a velkého monopolního kapitálu snaží se své skutečné pohnutky skrýt za umělou mlhou fantastických obvinění a výmyslů. A přece právě sovětští státníci to byli, kteří za posledních deset let dávali nesčetné důkazy své upřímné vůle k míru a k mezinárodní spolupráci. Je samozřejmé, že sledujíce důsledně tuto svou mírovou politiku, nehodlali sovětští státníci ničeho slevovati ze svých zásad na účet svobody a nezávislosti druhých národů a to zejména národů spřátelených, jako jsou země lidové demokracie. Nikdy neustupovali hrozbám fašistických diktátorů a nenechali se zastrašit výpady mnohomluvných diktátorů a vojevůdců, snících o laciných vavřínech v nové válce. Sovětský svaz zůstal neohroženě na stráži suverenních práv velké Lidové Číny, Koreje a demokratického Vietnamu a všichni poctiví lidé v celém světě jsou mu za to hluboce vděčni.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP