Neprošlo opravou po digitalizaci !

Národní shromáždění republiky Československé 1952.

I. volební období. 10. zasedání.

668.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne................................................1952

o dani ze mzdy.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Za účelem rovnoměrného zdanění dělníků a úředníků, v souladu s jejich výdělkem, a v zájmu dalšího zvýšení produktivity práce a zjednodušení vybírání daně a pojistného národního pojištění, zavádí se daň ze mzdy, v níž jsou zahrnuty i příspěvky dělníků a úředníků na pojistné národního pojištění.

Daňová povinnost. § 2.

(1) Poplatníky daně ze mzdy jsou:

a) osoby, které pobírají mzdu za práci vykonávanou v tuzemsku, bez ohledu na bydliště;

b) zaměstnanci československých zastupitelských úřadů a jiní státní zaměstnanci činní v cizině, pokud jsou československými státními příslušníky;

c) osoby pobírající důchody (§3 odst. 3) plynoucí z tuzemska.

(2) Dani ze mzdy nepodléhají diplomatičtí zástupci pověření u vlády republiky československé, konsulové z povolání a jiné osoby požívající práva exteritoriality, nejsou-li československými státními příslušníky a pokud trvá vzájemnost.

§ 3. (1) Dani podléhá mzda za práci a důchody.

(2) Mzdou za práci podle odstavce l jsou:

a) veškeré příjmy plynoucí poplatníkovi z pracovního poměru nebo v souvislosti s ním, tedy veškeré opakující se i jednorázové* příjmy bez rozdílu, jsou-li vypláceny v penězích nebo naturáliích, zejména všechny druhy mezd a platů, mzda za práci přes čas, všechny druhy prémií, výkonnostní příplatky, náhrada za nevybranou dovolenou a pod.;

b) funkční požitky;

c) příjmy plynoucí ze zaměstnání vykonávaných v poměru podobném poměru pracovnímu.

(3) Důchodem podle odstavce l jsou dávky národního důchodového pojištění a obdobná plnění, poskytovaná vzhledem k dřívějšímu pracovnímu poměru zaměstnancům a jejich pozůstalým na podkladě zákonných předpisů, smluv, stanov, služebních řádů a pod.

(4) Příjmy uvedené v odstavcích 2 a 3 se dále nazývají "mzda". Úřady, podniky, jiné organisace a osoby, které vyplácejí mzdu, se dále nazývají "plátci".

(5) Náhrady služebních výdajů nejsou mzdou.

§ 4.

Osvobození. Od daně ze mzdy jsou osvobozeny:

a) odměny poskytované v rámci platných předpisů zaměstnancům za vynálezy a zlepšovací náměty až do částky 100. 000 Kčs za každý vynález nebo zlepšovací námět a věcné a peněžité dary a odměny poskytované zaměstnavatelem v souvislosti s pracovním poměrem, pokud se řídí platnými předpisy, až do úhrnné výše 10. 000 Kčs ročně. Dani podléhá jen ta část, o kterou zmíněné odměny a dary tyto částky přesahují;

b) důchody (§ 3 odst. 3) až do částky 2. 500 Kčs měsíčně. Dani podléhá jen ta část, o kterou důchod přesahuje tuto hranici;

c) dávky národního nemocenského pojištění, jednorázové dávky národního důchodového pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost, jakož i jiná obdobná plnění;

d) přídavek na děti a příplatek k němu, rodinný přídavek, výchovné a obdobná plnění poskytovaná na nezaopatřené děti.

§ 5. Základ daně.

Daň se vypočte v každém mzdovém období ze mzdy vyplacené v. tomto období (základ daně).

§ 6.

Daňová sazba.

Daň se vypočte z měsíční mzdy podle této tabulky:

ze základu

       

přes

až včetně činí č

laň:

   

Kčs

do Kčs

       
 

1. 500

   

5%

   

1. 500

2. 000

   

8%

   

2. 000

3. 000

160 Kčs a

10%

ze základu přesahujícího

2. 000

Kčs,

3. 000

4. 000

260

 

a

11%

II " "

3. 000

"

4. 000

5. 000

370

"

a

12%

" " "

4. 000

"

5. 000

6. 000

490

"

a

13%

II " "

5. 000

"

6. 000

7. 000

620

"

a

14%

" " "

6. 000

"

7. 000

8. 000

760

"

a

15%

II " "

7. 000

"

8. 000

9. 000

910

"

a

16%

" " "

8. 000

"

9. 000

10. 000

1. 070

"

a

17%

II " "

9. 000

"

10. 000

12. 000

1. 240

"

a

18%

II " "

10. 000

"

12. 000

a výše

1. 600

"

a

20%

" " "

12. 000

"

Pro vypočet daně se mzda zaokrouhluje na 100 Kčs nahoru.

Zvýšení a snížení daně.

§7.

(1) Daň podle § 6 se zvyšuje poplatníkům, kteří

a) nevyživují žádnou osobu, o 40% daně,

b) vyživují jednu osobu, o 20% daně.

(2) Zvýšení o 40% se vybírá, přesahuje-li daňový základ 2. 000 Kčs měsíčně, a zvýšení o 20%, přesahuje-li daňový základ 2. 500 Kčs měsíčně.

§ 8.

(1) Daň podle § 6 se s výhradou ustanovení § 10 snižuje o 15% poplatníkům, kteří vyživují 3 osoby, o 30% poplatníkům, kteří vyživují 4 osoby, a o 45% poplatníkům, kteří vyživují 5 nebo více osob.

(2) Vdovci (vdovy), rozvedení a osoby trvale nežijící s manželem (manželkou) ve společné domácnosti, posuzují se, výživují-li alespoň l dítě, tak, jako by měli o jednu vyživovanou osobu navíc. Totéž platí pro svobodné poplatníky, kteří vyživují alespoň jedno dítě.

(3) Manželka (družka), která pobírá mzdu a žije s manželem (druhem) ve společné domácnosti, se posuzuje tak, jako by vyživovala jednu osobu.

(4) Pobírají — li mzdu oba manželé (druh a družka), kteří žijí ve společné domácnosti, povolí na jejich žádost okresní národní výbor příslušný podle jejich bydliště, aby k vyživovaným osobám bylo přihlédnuto u manželky (družky) místo u manžela (druha); v tomto případě se manžel (druh) posuzuje, jako by vyživoval jednu osobu.

(5) Pobírá — li poplatník mzdu od dvou nebo více plátců, přihlíží k osobám jim vyživovaným pouze jeden plátce; ostatní plátci srážejí daň tak, jako by poplatník nevyživoval žádnou osobu.

(6) Pro zvýšení a snížení daně je rozhodný stav na počátku mzdového období. Narodí li se však poplatníku během mzdového období dítě, přihlédne se k němu již ve mzdovém období, v němž se narodilo.

§ 9.

(1) Pro výpočet daně ze mzdy se invalidé a jiné osoby tělesně nebo duševně vadné (na př. nevidomé, zmrzačené a pod. ), po případě poplatníci, kteří vyživují osoby tělesně nebo duševně vadné, posuzují při stupni invalidity

a) od 30% až do 50% včetně, jako by vyživovali o jednu osobu navíc,

b) přes 50%, jako by vyživovali o dvě osoby navíc.

Při tom se předpokládá, že stupeň invalidity u osob požívajících invalidní důchody z národního pojištění přesahuje 50%.

(2) Vdovy po padlých příslušnících zahraničního odboje nebo po obětech bojových událostí, politické nebo národní persekuce se posuzují tak, jako by vyživovaly o jednu osobu najvíc.

(3) Daň se podle předchozích odstavců sníží jen poplatníkům, jejichž daňový základ nepřesahuje částku 12. 000 Kčs měsíčně, a to nejdříve ve mzdovém období následujícím po předloženi potvrzení okresního národního výboru.

(4) Ustanovení § 8 odst. 5 platí obdobně.

§10.

Po snížení daně podle §§ 8 a 9 nesmí u poplatníka se mzdou přesahující 2. 000 Kčs měsíčně daň činit méně než 8% daňového základu.

§ 11.

(1) Daň ze mzdy se nesrazí, nepřesahuje — li daňový základ 1. 000 Kčs měsíčně.

(2) Pobírá-li poplatník mzdu současně od dvou nebo více plátců, smí k ustanovení odstavce 1 přihlížet pouze jeden plátce; ostatní plátci srazí daň i tehdy, nepřesahuje-li jimi vyplácená mzda 1. 000 Kčs měsíčně, a to nejméně ve výši 10% daňového základu.

Způsob vybírání daně.

§ 12.

(1) Plátci vypočtou daň, srazí ji a odvedou státní pokladně.

(2) Daň se srazí při výplatě nebo připsání mzdy poplatníku k dobru, bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí.

§ 13.

(1) Z jednorázové mzdy, t. j. ze mzdy, která je vyplácena nepravidelně vedle běžné mzdy, vypočte plátce daňovou srážku takto: Zjistí, jaká mzda bude poplatníkovi pravděpodobně za celý rok vyplacena bez započtení právě vyplácené jednorázové mzdy, a vypočte z ní celoroční daň. K zjištěné celoroční mzdě připočte právě vyplácenou jednorázovou mzdu a vypočte z úhrnu celoroční daň. Rozdíl mezi oběma celoročními daňovými částkami srazí plátce při výplatě jednorázové mzdy.

(2) Vyplácí-li se mzda za delší dobu než za obvyklé mzdové období, vypočte a srazí se daň tak, jako by mzda byla vyplacena v příslušných pravidelných mzdových obdobích. Z částek mzdy připadajících na dřívější kalendářní léta se však daň vypočte a srazí podle ustanovení odstavce 1.

(3) Plátce je povinen na žádost poplatníka vypočítat při poslední výplatě mzdy v roce, kolik by činila úhrnná srážka daně, kdyby se mzda během roku vyplacená stejnoměrně rozvrhla na jednotlivá mzdová období, částku, o kterou daň skutečně sražená převyšuje takto vypočtenou daň, vrátí plátce poplatníkovi, činí-li aspoň 20 Kčs.

§ 14,

(1) Srážkou vykonanou řádně podle předchozích ustanovení je daňové povinnosti učiněno zadost.

(2) Nebyla-li srážka daně ze mzdy provedena buď vůbec nebo nebyla-li provedena řádně, předepíše okresní národní výbor plátci příslušnou částku k přímému placení.

(3) Poplatníkům pobírajícím mzdu plynoucí z ciziny předepíše se daň na podkladě přiznání, která jsou povinni podat do konce února po uplynuti každého kalendářního roku okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu bydlí.

Nepodá-li poplatník přiznání včas, může mu být daň zvýšena, nejvýše však o 10%.

(4) Daň předepsaná podle odstavce 3 je splatná do 15 dnů po doručení platebního výměru. Nebyla-li daň zaplacena včas, je poplatník povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0. 05% dlužné částky.

Odpovědnost plátců.

§ 15.

(1) částky, které byl plátce povinen srazit, odvede nejpozději do tří dnů ode dne, kdy byla nebo měla být provedena srážka daně, okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu je plátcova pokladna, pokud ministerstvo financí nestanoví lhůtu kratší.

(2) Neodvedl-li plátce sraženou daň ze mzdy, bude na něm vymáhána jako jeho dluh.

(3) Plátce je povinen zaplatit daň předepsanou mu podle § 14 odst. 2 do tří dnů po doručení platebního výměru.

(4) Nedodrží-li plátce lhůty stanovené v odstavcích l a 3, zaplatí za každý den prodlení penále ve výši 0. 05% dlužné částky.

§ 16.

Plátce smí daň, kterou poplatníkovi nesrazil, dodatečně srazit, jen pokud neuplynuly od výplaty mzdy více než tři měsíce. Byla-li však nesprávná srážka daně zaviněna poplatníkem, může plátce daň dodatečně srazit do tří let od výplaty mzdy.

§ 17.

Pro účely daně ze mzdy je plátce povinen vést a okresnímu národnímu výboru předkládat záznamy a výkazy, jež stanoví ministerstvo financí, a vydávat na žádost poplatníkům potvrzení o výši vyplacené mzdy a sražené daně.

§ 18. Průkazy pro zvýšení a snížení daně.

Poplatník je povinen prokázat plátci okolnosti rozhodné pro zvýšení a snížení daně podle §§ 7 až 9. K předloženému průkazu bude — s výhradou ustanovení § 8 odst 6 věty druhé — přihlédnuto počínajíc mzdovým obdobím, následujícím po období, v němž bude plátci průkaz předložen,

§ 19. Kontrola daně ze mzdy.

(1/ Na srážení a odvádění daně dozírá okresní národní výbor, v jehož obvodu je plátcova pokladna.

(2) Plátce je povinen:

a) dovolit orgánům okresního národního výboru zmocněným ke kontrole daně vstup do provozních místností v obvyklých provozních hodinách a umožnit jim splnění jejich úkolů,

b) dát potřebná vysvětlení a předložit doklady okresnímu národnímu výboru a jeho orgánům, po případě jiným kontrolujícím •orgánům.

(3) Osoby, jimž jsou mzdy vypláceny, jsou povinny dát okresnímu národnímu výboru a jeho orgánům, po případě jiným kontrolujícím orgánům, vysvětlení o druhu a výši těchto mezd.

(4) Osoby, u nichž je sporné, v jakém poměru jsou k plátci, jsou povinny dát požadované informace k zjištění povahy tohoto poměru.

(5) Stejná oprávnění ve věci dozoru příslušejí též krajskému národnímu výboru a ministerstvu financí.

§ 20. Spory a opravné prostředky.

(1) O stížnostech vyplývajících ze sporů, které vzniknou mezi plátci a poplatníky o provádění srážky daně ze mzdy, rozhoduje okresní národní výbor, v jehož obvodu je plátcova pokladna.

(2) Okresní národní výbor jest povinen sdělit stranám všechna svá rozhodnuti písemně s poučením o opravných prostředcích.

(3) z rozhodnutí okresních národních výborů, uvedených v odstavcích l a 2, a z platebních výměrů podle § 14 odst. 2 a 3 lze se odvolat do 15 dnů po doručení výměrů ke krajskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Nejde-li o právní otázku a vyhoví-li se plně odvolání, rozhoduje o něm B konečnou platností okresní národní výbor.

§ 21. Promlčení.

(1) Daň nelze předepsat a vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž se daň stala splatnou, a v případech § 14 odst. 3 od konce kalendářního roku, ve kterém byl poplatník povinen podat přiznání k dani.

(2) Je-li proveden úkon k předepsání nebo vymáhání daně, běží promlčecí lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž byla o úkonu uvědomena osoba, která je povinna daň platit.

Závěrečná ustanovení. § 22.

(1) Vláda učiní opatření potřebná k tomu, aby hrubé platy některých zaměstnaneckých skupin byly upraveny tak, aby odpovídaly změně daňové sazby podle tohoto zákona, novému vymezení daňového základu a započtení zaměstnaneckých příspěvků na pojistné národního pojištění do daňové sazby.

(2) Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby upravovala procenta zvýšení a snížení daně podle §§ 7 a 8 a povolovala odchylky od ustanovení § 10.

(3) Ministerstvo financí:

1. stanoví, za jakých podmínek lze práci vykonávanou jen přechodně mimo území republiky československé pokládat za práci vykonávanou v tuzemsku (§ 2);

2. může prohlásit některá zaměstnání za vykonávaná v poměru podobném poměru pracovnímu (§ 3 odst. 2);

3. může osvobodit některé druhy nebo části mezd od daně ze mzdy a daň promíjet;

4. stanoví, které příjmy je pokládat za náhradu služebních výdajů, po případě je stanoví paušálem (§ 3 odst. 5);

5. vydá tabulky pro výpočet daně ze mzdy, přepočtené ze sazby uvedené v § 6;

6. stanoví způsob výpočtu daně v případech, je-li mzda vyplácena za dobu kratší než pravidelné mzdové období;

7. stanoví, koho je rozumět vyživovanými osobami (§§ 7 a 8);

8. může povolit odchylky ve věci způsobu, doby a místa odvodu sražené dané (§ 15);

9. může učinit opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, jež by mohly vzniknout z tohoto zákona, zejména z číselných hranic v něm stanovených;

10. vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona;

11. se zmocňuje, aby upravilo řízení ve věcech této daně.

Opatření podle bodů 2, 3 a 4 může ministerstvo financí učinit jen po slyšení jednotné odborové organisace.

§ 23.

Ve státním rozpočtu bude každoročně stanovena částka, která připadne na účely národního pojištění zaměstnanců.

§ 24.

Počínajíc rokem 1953 se zrušují: a) zákon č. 109/ 1947 Sb., o dani ze mzdy;

b) všechna zákonná ustanovení a jiná opatření, jimiž byly některé mzdy nebo jejich části od daně osvobozeny;

c) ustanovení zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, a předpisů na jeho podkladě vydaných, pokud upravují stanovení a vybírání části pojistného připadající na zaměstnance;

d) ustanovení zákona č. 236/1948 Sb., o vojenské nemocenské péči, a jiných předpisů, pokud upravují stanovení a vybírání části pojistného připadající na příslušníky ozbrojených sil;

e) ustanovení vládního nařízení č. 250/1943 Sb., o podpoře při včleňování do práce, a předpisů na jeho podkladě vydaných, pokud upravují stanovení a vybírání příspěvků připadajících na zaměstnance.

§ 25.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953 a platí pro zdanění mezd vyplacených po 31. prosinci 1952, jakož i mezd vyplacených před 1. lednem 1953 na rok 1953; provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

V době budovám socialismu, jehož cílem je zabezpečení maximálního uspokojení neustále rostoucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti, je nutno, aby si každý občan uvědomoval, že na výstavbu socialismu musí přispívat svojí prací podle svých možností. Má-li socialistický stát plnit všechny své závazky vůči občanům, je nutno, aby stejně svědomitě plnili občané své finanční úkoly a povinnosti vůči státu.

Příspěvky státu platí občané — zaměstnanci formou daně ze mzdy. Dnes platný zákon o dani ze mzdy č. 109/1947 Sb. neodpovídá však dnešním politickým i hospodářským podmínkám a požadavkům. Tento zákon vycházel ještě z kapitalistických poměrů a proto kladl velký důraz na ostrou progresivní sazbu. Ostrá progresivní sazba daně, která dosahovala až 85% a stravovala tudíž většinu příjmu, se však v průběhu dalšího vývoje projevila jako brzda zájmu pracujících o vyšší výdělky a tím i o základní páku budovatelských snah, totiž zvyšování produktivity práce, protože odčerpávala příliš značnou část každého zvýšení výdělku. Z toho důvodu byly pak mzdy za práci přes čas a za vyšší výkony od zdanění

osvobozovány. Tím však vznikly nové nesrovnalosti.

Osvobozování určitých příjmů od daně, jako práce přes čas, prémií a pod., vedlo k tomu, že se mzdy prací přes čas, prémiemi a pod., uměle zvyšovaly, což mělo za následek úplné znehodnocení zásady mzdy podle zásluhy, zavinilo na jedné straně neúměrné zatížení pevných denních a měsíčních mezd a platů a na druhé straně téměř úplné daňové osvobození mezd, dosahujících 10. 000 Kčs a více, pokud byly dosahovány na základě práce přes čas, prémií, přídavků atd.

Zůstávaly tudíž nezdaněny různé a značné částky výdělků a byl porušen základní princip spravedlivého zdaňování, totiž, že každý občan má na společné potřeby platit podle svých možností, tedy úměrně svému celkovému výdělku. Došlo k tomu, že zaměstnanci s vysokými příjmy platí méně než druzí s příjmy daleko menšími. A tak právě osvobozování mezd za vyšší výkony a za práci přes čas, jež bylo ve své době odůvodněno, vedlo během dalšího vývoje k tomu, že daňové zatížení jednotlivých kategorií pracujících je nestejnoměrné, nehledě na komplikovanost, kasuistiku a nepřehlednost ustanovení a předpisů o zdaňování mezd.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP