Neprošlo opravou po digitalizaci !

Národní shromáždění republiky československé 1952.

I. volební období. 10. zasedání.

658.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..... 1952

o organisaci peněžnictví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Část první. Základní ustanovení.

§ 1.

Státní plán rozvoje národního hospodářství ukládá peněžnictví, aby provádělo kontrolu korunou nad výrobou a oběhem zboží, nad prováděním investic, nad plněním plánu zásobování a odbytu, nad plněním plánu snížení vlastních nákladů a plánu produktivity práce, nad zrychlováním obratu oběžných prostředků, nad uskutečňováním zásady hospodárnosti a nad upevňováním a dodržováním zásad chozrasčotu. Ukládá mu dále, aby byla věnována péče vzrůstu úspor pracujících a jejich využití k budování socialistického hospodářství. Aby peněžnictví mohlo účinněji plnit všechny tyto úkoly, provádějí se změny v jeho organisaci.

§ 2.

Peněžní a úvěrovou soustavu tvoří státní peněžní ústavy, kterými jsou

1. Státní banka československá,

2. Investiční banka,

3. státní spořitelny.

§ 3.

(1) Státní banka československá je jedinou emisní bankou, bankou pro poskytování krátkodobých úvěrů a pokladním a zúčtovacím ústředím československé republiky jak na území republiky tak i ve styku s cizinou.

(2) Investiční banka provádí financování investic a poskytování dlouhodobého úvěru.

(3) Státní spořitelny pečují především o sběr peněžních úspor pracujících ve formě vkladů a státních půjček a spravují je. Další úkoly stanoví jim ministerstvo financí.

§ 4.

Státní peněžní ústavy jsou samostatné právnické osoby. Neručí za závazky státu, leč by výslovně takovou záruku převzaly. Stát ručí za závazky státních peněžních ústavů, pokud je tak výslovně stanoveno.

§ 5.

Ministerstvo financí může se souhlasem vlády ponechat v činnosti některé dosavadní peněžní ústavy v nezměněné právní formě, změnit jejich právní formu, zrušit je, nebo zřídit nové peněžní ústavy a určit jejich právní formu.

§ 6.

(1) Státní peněžní ústavy požívají právní ochrany a oprávnění, která příslušejí národním podnikům.

(2) Výpisy z knih státních peněžních ústavů jsou vykonatelným exekučním titulem.

Část druhá. Státní banka československá.

§ 7.

Státní banka československá podléhá vrchnímu vedení ministra financí.

§ 8.

Státní banka sestavuje a předkládá návrhy úvěrového a pokladního plánu ministru financí, který je po projednání předkládá ke schválení vládě.

§ 9.

(1) Státní banka má statutární fond, všeobecný reservní fond, fond základních prostředků a odpisový fond.

(2) Státní banka může se souhlasem ministra financí zřizovat i jiné fondy.

§ 10.

(1) Statutární fond činí 5 miliard Kčs a slouží k zabezpečení závazků banky. Vláda může podle potřeby statutární fond zvýšit a určit, z jakých prostředků se zvýšená část statutárního fondu doplní.

(2) Do všeobecného reservního fondu plynou příděly ze zisku tak dlouho, až dosáhne výše statutárního fondu.

§ 11.

(1) Zisk, který zůstane po přídělech fondům, zřízeným podle § 9 odst. 2, a po odečtení příspěvků stanovených zákony, rozdělí se tak, že všeobecnému reservnímu fondu připadne 50% a 50% se odvede do státního rozpočtu.

(2) Ztráta Státní banky se hradí z příslušných fondů; pokud fondy k úhradě ztráty nestačí, hradí ji stát

§ 12.

Státní banka vykonává svou činnost a organisuje svou práci podle zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, podle statutu Státní banky, který schvaluje vláda, a také podle pokynů vlády a směrnic ministra financí.

část třetí.

Investiční banka.

§ 13.

(1) Investiční banka přestává být národním podnikem a organisuje se jako státní peněžní ústav. Je podřízena ministerstvu financí. Zřídí pobočky ve všech sídlech krajských národních výborů a těch okresních národních výborů, v jejichž obvodu to rozsah investiční činnosti vyžaduje.

(2) Organisaci, působnost a hospodaření Investiční banky stanoví statut, který vydá vláda. Jinak zůstává v platnosti zákon č. 183/ 1948 Sb., o Investiční bance, ve znění zákona č. 61/1950 Sb.

část čtvrtá. Státní spořitelny. §14.

(1) Dosavadní ústavy lidového peněžnictví se přeměňují na státní peněžní ústavy způsobem dále uvedeným.

(2) Okresní spořitelny a záložny, na Slovensku okresní spořitelny a pokladnice, jakož i Spořitelny a záložny v Praze a v Brně se přeměňují na státní spořitelny. Obvod a sídlo státní spořitelny jsou zpravidla totožné s obvodem a sídlem okresního národního výboru. Z důvodů hospodářské účelnosti mohou obvod a sídlo státní spořitelny být stanoveny odchylně; podrobnosti upraví statut.

(3) Spořitelny a záložny a záložny-kampeličky, na Slovensku spořitelny a pokladnice a úvěrní družstva, se sloučí universální sukcesí bez likvidace se státní spořitelnou v sídle příslušného okresního národního výboru a stávají se jejími pobočkami nebo jednatelstvími. Pobočky mají označení "Státní spořitelna" s údajem sídla pobočky. Obvod pobočky nebo jednatelství je totožný s územím jedné nebo více obcí nebo části obce podle určení státní spořitelny.

§ 15.

(1) činnost státních spořitelen řídí a dozor nad nimi vykonává ministerstvo financí; k tomu účelu se zřizuje v ministerstvu financí hlavní správa státních spořitelen a v pověřenectvu financí oblastní správa státních spořitelen. V sídlech krajských národních výborů se zřizují krajské správy státních spořitelen jako střediska řídící, plánovací a kontrolní. Hlavní správa sestavuje jednotný rozpočet, který schvaluje ministr financí.

(2) Organisaci, působnost a hospodaření hlavní správy, oblastní správy a krajských správ, jakož i státních spořitelen, určí statut, který vydá vláda,

§ 16.

Národní výbory, zejména krajské a okresní, spolupracují s krajskými správami státních spořitelen, napomáhají jim při plnění jejich úkolů, upozorňují je na případné jejich závady a nedostatky a napomáhají je odstraňovat. Krajské správy státních spořitelen jim však nejsou podřízeny.

Část pátá. Ustanovení společná.

§ 17.

Ministerstvo financí stanoví úrokovou sazbu ze vkladů a úvěrů, jakož i poplatky a náhrady při provádění peněžních obchodů.

§ 18.

(1) Státní peněžní ústavy mají výhradní právo přijímat pracovní úspory obyvatelstva na vkladní knížky (vkladní listy) v rozsahu stanoveném ministerstvem financí. Za tyto vklady ručí stát.

(2) Vkladní knížka je potvrzením o přijatém peněžním vkladu, upraveným tak, aby byla z něho patrná výše vkladu, jeho změny

a jeho konečný stav. Vkladní knížka je cenným papírem.

§ 19.

Anonymita vkladů je zaručena. Zprávy o vkladních knížkách a vkladech lze podávat jen v případech, kde to stanoví zákonné předpisy.

§ 20.

Pohledávky z vkladů na vkladní knížky a z úroků z těchto vkladů se promlčují ve 20 letech od posledního zápisu ve vkladní knížce. Ministerstvo financí stanoví, ve kterých případech se státní peněžní ústavy nemají promlčeni dovolávat.

§ 21.

Vláda může nařízením stanovit v oboru daní úlevy nebo osvobození pro vklady a úroky z nich.

§ 22.

Ministr financí vyhlásí druhy a náležitosti vkladních knížek, způsob výplaty z vkladních knížek a způsob umořování vkladních knížek při ztrátě a zničení, jakož i podmínky pro přijímání vkladů na běžné účty a pro jiné způsoby ukládání pracovních úspor obyvatelstva.

Část Šestá.

Zaměstnanci.

§23.

(1) Zaměstnanci státních peněžních ústavů se stávají státními zaměstnanci v oboru působnosti ministerstva financí.

(2) Ministerstvo financí může převádět zaměstnance mezi jednotlivými státními peněžními ústavy.

§ 24.

Zaměstnanci státních peněžních ústavů, jakož i orgány dohlížející na činnost a hospodaření státních peněžních ústavů, jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve věcech služebních. Tato povinnost trvá i po ukončení služebního poměru.

Část sedmá.

Ustanovení přechodná a závěrečná. § 25.

(1) Odbor ústavů lidového peněžnictví v ústřední radě družstev se zrušuje. Potřebný počet zaměstnanců zrušeného odboru přejde do oboru působnosti ministerstva financí, které určí jejich zařazení.

(2) Orgány ústavů lidového peněžnictví, zejména představenstva, dozorčí rady a zatímní správy se zrušují.

§ 26.

(1) Povinnost orgánů bývalých ústavů lidového peněžnictví, zejména členů představenstva, dozorčí rady a zatímních správ, zachovávat služební tajemství a jejich odpovědnost za škody způsobené neplněním povinností zůstávají nedotčeny.

(2) Nároky z členských podílů bývalých členů ústavů, jichž jsou státní spořitelny právními nástupci, budou vypořádány v případech a způsobem, které stanoví ministr financí směrnicemi.

§ 27.

Na návrh státního peněžního ústavu provedou soudy zápis vlastnických a jiných práv pro československý stát (příslušný státní peněžní ústav) s odvoláním na tento zákon.

§ 28.

Zrušují — li se všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména

1. ustanovení §§ 16 až 24 zákona č. 143/ 1930 Sb., o poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,

2. zákon č. 181/1948 Sb., o organisaci peněžnictví, s výjimkou § 7 odst. 3, §§ 9 až 11, §§ 14 až 16 a §§ 18 až 21,

3. ustanovení §§ 16 a 17 zákona č. 187/1948 Sb., o ústřední radě družstev,

4. zákon č. 229/1949 Sb., o vkladních knížkách,

5. ustanovení §§ 5 a 12 a §§ 14 až 16 zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé.

§ 29.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

část všeobecná.

V roce 1945 sestávalo peněžnictví ČSR z celé řady typů peněžních ústavů. Byly to akciové banky, peněžní společnosti s ručením obmezeným, peněžní podniky (bankéři), zemské peněžní ústavy, spořitelny, okresní zálož-

ny hospodářské, úvěrní společenstva, Poštovní spořitelna a československý reeskontní a lombardní ústav. Akciovou bankou byla také Národní banka československá. Po znárodnění zbylo v zemích českých 7 a na Slovensku 6 činných bank, které po značných obtížích, vyplývajících z odporu reakčních sil ve vládě,

byly sloučeny ve tři banky v zemích českých a dvě banky na Slovensku, z nichž teprve po únoru 1948 byla vytvořena jedna banka v Praze a jedna v Bratislavě, zatím co koncem roku 1937 bylo na území republiky 86 bank se 478 pobočkami.

Ze tří zemských peněžních ústavů a československého reeskontního a lombardního ústavu byla zřízena Investiční banka.

Řada peněžních ústředí byla sloučena ve dvě a vplynula později do Poštovní spořitelny.

Lidové peněžnictví bylo v roce 1948 organisováno jako lidová družstva. Zjednodušení projevilo se hlavně sloučením všech peněžních ústavů lidových v jednom místě do ústavu jednoho. Tak byl počet 5747 lidových peněžních ústavů a 383 poboček snížen po únoru 1948 na 4618 ústavů a 214 poboček. Postupně docházelo k dalším změnám, takže ke konci roku 1951 je úhrnem 4386 ústavů lidového peněžnictví, z toho 269 okresních spořitelen a záložen, 448 spořitelen a záložen a 3669 záložen-kampeliček.

V roce 1950 došlo k vytvoření Státní banky, s níž byly sloučeny Národní banka, živnostenská banka, Slovenská Tatra-banka a Poštovní spořitelna. Právně tyto ústavy ještě trvají, mají však jen obmezenou činnost, vykonávajíce ještě funkce, které nebylo možno nebo vhodno přenést na Státní banku.

Dnešní stav jest tedy ten, že máme Státní banku československou jako ústřední aparát evidence a kontroly, kterým probíhají ve svém peněžním odrazu všechny procesy výroby a cirkulace zboží, aparát, ve kterém je soustředěna funkce státní pokladny a peněžního oběhu. Investiční banka proplácí a kontroluje investice, a tím, že financuje a kontroluje provoz stavebního průmyslu, má vrcholnou odpovědnost za kontrolu procesu celé investiční činnosti. Tyto funkce vyžadují, aby banky měly možnost vidět skutečnosti, odhalovat a pomáhat odstraňovat příčiny závad přímo na místě. Jedině tak mohou přispět k odstranění nesrovnalostí ve výrobním a cirkulačním procesu a k odstraňování chyb, což je vlastní smysl peněžní kontroly.

Nová úprava financování národních a komunálních podniků zdůraznila kontrolní činnost peněžních 'ústavů, kterým je uloženo vlastními orgány a znalci přezkoumávat skutečný stav zásob na místě jejich uložení, kontrolovat investice přímo v závodě a na staveništi a nahlížet v podnicích do jejich záznamů a dokladů podnikového početnictví. Dnes nemohou banky plnit funkce tyto samy. Nemají dostatečně rozvětvené sítě poboček. Proto používají pomoci ústavů lidového peněžnictví.

Zkušenosti však ukázaly, že přenášení základních funkcí bank na ústavy lidového peněžnictví ztěžuje kontrolní činnost bank a leckde ji činí neúčinnou. Základní zásadou musí být jednotné centralisované vedení bank a soustředění odpovědnosti, vnitřní kontrola a plánování v ústředí a naproti tomu široce decentralisovaná operativní činnost prodloužená až do sídel závodů a podniků a až k pracujícím. Těžisko decentralisované agendy Státní banky jest v okresech. Jest proto nutno, aby v každém okrese byla pobočka Státní banky a kromě toho tam, kde toho je hospodářsky zapotřebí.

Investiční banka musí mít pobočku v sídle kraje a tam, kde je stálá velká investiční činnost, v ostatních místech pak má míti zmocněnce u pobočky Státní banky nebo použíti pobočky Státní banky.

' Lidové peněžní ústavy, jejichž hlavní funkcí je sběr vkladů a podporování spořivosti obyvatelstva, vzdalují se od své hlavní povinnosti, jestliže větší měrou nahrazují funkci banky pro krátkodobé úvěrování a banky investiční. Kromě toho stoupaly stále požadavky na ústavy lidového peněžnictví i v jiných oborech, které nemohly v zájmu budování socialismu odmítat. Je to na př. administrativní a účetní pomoc JZD, kontrola potravinových lístků a textilních bodů, likvidace Fondu národní obnovy, likvidace Národního pozemkového fondu, agenda Likvidačního fondu měnového a pod.

Aby funkce peněžnictví byly řádně plněny, jest nutno, aby byla provedena tato organisační opatření:

1. Státní banka československá musí se stát jedinou bankou emisní, bankou pro poskytování krátkodobých úvěrů a pokladním a zúčtovacím ústředím. Aby mohla u sebe soustředit krátkodobý úvěr a aby sama mohla provádět veškerou činnost kontrolní, nutno rozšířit a dobudovat síť jejích poboček s využitím aparátu dosavadních ústavů lidového peněžnictví.

2. Investiční banka pro financování investic a poskytování dlouhodobého úvěru má mít pobočku v každém kraji a všude tam, kde je stálá velká investiční činnost. Peněžní styk Investiční banky se má provádět přes pokladnu Státní banky.

3. Ústavy lidového peněžnictví se musí věnovat především sběru vkladů obyvatelstva a podporování spořivosti. Budou-li "oproštěny od úkolů, které jim nenáleží, budou se moci s větší energií věnovat šíření myšlenky spořivosti obyvatelstva, využít úzkého styku s pracujícími v závodech i na vesnicích a získávat. tak vklady obyvatelstva pro naši výstavbu. Činnost spořitelen má řídit hlavni správa, která by byla součástí ministerstva financí. Měla by oblastní správu pro Slovensko a krajské správy v krajích. Dnešní forma lidových peněžních ústavů jako lidových družstev již nevyhovuje. V r. 1948 byly ústavy lidového peněžnictví zřízeny jako lidová družstva se zřetelem na záložny-kampeličky, které dříve často představovaly jediný družstevní podnik na vesnici, s činností i jinou než peněžní.

Dosavadními opatřeními v oboru peněžnictví a všeobecným vývojem ztratily tyto ústavy svůj družstevní charakter. Růstem JZD na vesnici ustupuje stále význam spořitelen a záložen a záložen-kampeliček jako družstev do pozadí. Stát ručením za vklady ručí v podstatě za vedení ústavu a musí mít proto možnost určovat vedení ústavu, jde tedy ve skutečnosti již dnes o státní ústav. Proto se volí pro nové spořitelny forma ústavu státního, a to tak, že okresní spořitelny a záložny se přemění na státní spořitelny jako samostatné subjekty práv a závazků a spořitelny a záložny a záložny-kampeličky se stanou jejich pobočkami a jednatelstvími. Budou tedy mít státní spořitelny stejnou právní formu jako Státní banka a na tuto formu se přemění i Investiční banka, která je nyní národním podnikem. Odbor peněžních ústavů u ústřední rady družstev se zruší.

Jdeme tu podobnou cestou, jakou šel SSSR a za podobných hospodářských a organisačních předpokladů. Podobným směrem se ubírá i vývoj v lidové demokratických státech.

část zvláštní. K § 1:

Paragraf l shrnuje důvody, které vedou k vydání zákona. Zdůrazňuje se tu upevnění choarasčotu a zhospodárnění výroby na jedné straně a péče o vzrůst úspor pracujících a jejich začlenění do finančního systému na straně druhé. Oba tyto hlavní důvody nutno klást vedle sebe při posuzování nové organisace a při technickém jejím provádění.

K §§ 2 až 4:

Nová úprava se liší oproti dosavadní v tom, že jak Státní banka československá, tak Investiční banka, i státní spořitelny jsou ústavy státními. Tato forma osvědčená u Státní banky československé jest nejvhodnější formou, neboť tím, že stát ručí za vklady pracujících, ručí za ústav samotný.

Ustanovení § 3 vyzdvihuje hlavní úkoly bank a státních spořitelen. Podrobné rozvedení těchto funkcí obsahují příslušné zákony.

pokud jde o Státní banku a Investiční banku, které zůstávají v tom směru v platnosti, pokud tímto zákonem nebyly změněny. Podrobnosti další určí statuty obou bank a státních spořitelen.

K § 5:

Zde se pomýšlí na případ, že by ze závažných zvláštních důvodů bylo nutno mít banku v jiné právní formě, než jako ústav státní.

K § 6:

Ustanovení platné pro Státní banku se rozšiřuje na všechny státní peněžní ústavy. Nové jest ustanovení odstavce 2 pro Státní banku a státní spořitelny; má jím býti usnadněna zejména likvidace úvěrů poskytnutých soukromníkům zatvrzelým neplatičům.

§7

vyjadřuje zvláštní míru odpovědnosti banky vůči národnímu hospodářství.

§8

nahrazuje dosavadní § 5 zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé. Je dán změnou metodiky plánování a převedením zahraniční agendy ze Státní banky na ministerstvo zahraničního obchodu.

*

§§ 9 až 11

nahrazují dosavadní §§ 14 až 16 zák. č. 31/ 1950 Sb. Rozdělení fondů odpovídá novému systému účetní evidence. Zvýšení statutárního fondu proti dosavadnímu kmenovému jmění je odůvodněno zvýšením rozsahu činnosti Státní banky. Zvýšení přídělů všeobecnému reservnímu fondu z dosavadních 20% na 50% je odůvodněno snahou urychleně doplňovati tento všeobecný reservní fond až do výše statutárního fondu.

K § 12:

Ve statutu, který vydá vláda, bude stanovena podrobně organisace a působnost banky v zásadě podle zákona č. 31/1950 Sb., který nadále platí, pokud tímto zákonem nebyl změněn.

§ 13

přeměňuje Investiční banku z národního podniku na státní peněžní ústav. Proti dosavadnímu platnému právnímu stavu ukládá se tu Investiční bance zřizování poboček v určitých místech. Zatím co hospodaření Státní banky je pevně stanoveno v §§ 9 až 11, ponechává se úprava hospodaření Investiční banky statutu.

§ 14

přeměňuje dosavadní ústavy lidového peněžnictví z lidových družstev na státní peněžní ústavy. Napříště budou ve všech okresních městech — v případech hospodářsky odůvodněných i jinde — státní spořitelny, klére budou míti pobočky a jednatelství z dosavadních spořitelen a záložen a záložen-kampeliček. Jednatelství budou zřizována i na závodech a v úřadech, zejména u poštovních úřadů. Pobočky nebudou zevně označovány jako pobočky státní spořitelny, nýbrž jako státní spořitelny s označením místa, v němž působí. Děje se tak proto, aby vůči vkladatelům nový peněžní ústav vystupoval jako nástupce dřívějšího družstevního ústavu.

§ 15

zřizuje hlavní správu, prostřednictvím které ministerstvo financí řídí činnost státních spořitelen a vykonává nad nimi dozor. Hlavní správa bude součástí ministerstva financí. Oblastní správa pro Slovensko bude součástí pověřenectva financí. V krajích budou krajské správy jako střediska řídící, plánovací a kontrolní. Hlavní správa je chozrasčotní jednotka.

Podrobnější ustanovení o organisaci, působnosti a hospodaření hlavní správy a jejích orgánů jakož i státních spořitelen bude obsahovati statut.

§ 16

ukládá národním výborům spolupráci s krajskými správami. Zvláštní úkoly připadají tu finančním referátům jak při sestavování a sledování plnění krajských úvěrových plánů, spolupráci při sledování krajského pokladního plánu a sestavování krajské bilance příjmů a vydání obyvatelstva, tak při sestavování a řízení činnosti komisí pro podporu spořivosti. Krajské správy však národním výborům nepodléhají.

§ 17

přejímá ustanovení o úrokové sazbě ze zákona č. 181/1948 Sb.

§§ 18 až 22

obsahují ustanovení o vkladních knížkách ze zákona č. 229/1949 Sb. Podrobnosti budou vyhlášeny v Úředním listě nebo jiným obvyklým způsobem. Promlčecí doba se zkracuje proti dosavadnímu stavu na polovinu, t. j. na dvacet let se zřetelem na dnes platné lhůty

promlčecí. Tuto lhůtu považujeme za vhodný prostředek propagace spořivosti, neboť krátká promlčecí doba tříletá, plynoucí z § 90 obč. zákoníka, by byla značnou překážkou tvorby úspor. Naproti tomu dosavadní 401etá lhůta byla zbytečně dlouhá a způsobovala peněžním ústavům značnou práci vedením takovýchto účtů a připisováním úroků přesto, že se o nich vědělo, že projitím promlčecí doby budou zrušeny. Ministerstvo financí stanoví, kdy se peněžní ústav nemá dovolávat promlčecí lhůty. Může to být opatření všeobecné nebo i v konkrétních případech, aby nedocházelo k tvrdostem.

K § 23:

Zaměstnanci všech státních peněžních ústavů stávají se státními zaměstnanci. Tito zaměstnanci budou vyňati z platnosti zákona č. 66/1950 Sb. (§ 2 odst. 2 cit. zákona). Jejich pracovní poměry se budou řídit všeobecnými předpisy platnými pro ostatní námezdně pracující a platové (mzdové) poměry se upraví podle předpisů o státní mzdové politice. Až do vydání nových platových, po případě pracovních předpisům platí pro tyto zaměstnance předpisy dosud pro ně platné. Ministerstvo financí může nadále převádět tyto zaměstnance podle potřeby z jednoho státního peněžního ústavu do druhého.

K § 25:

V důsledku změny právní povahy ústavů lidového peněžnictví přestává i odbor těchto ústavů býti součástí Ústřední rady družstev a zrušuje se. O zaměstnancích tohoto odboru, převedených do oboru působnosti ministerstva financí, platí to, co uvedeno u § 23.

Funkce orgánů ústavů lidového peněžnictví zanikají již přeměnou těchto ústavů na státní peněžní ústavy. Přesto se však tato skutečnost výslovně v zákoně konstatuje.

K § 26:

Vyslovuje se zde jasně povinnost orgánů bývalých ústavů zachovávat služební tajemství a jejich odpovědnost za škody ústavům způsobené.

§ 27

je obdobou § 23 odst. 1 zákona č. 31/1950 Sb.

K § 28:

Zákon č. 181/1948 Sb. se zrušuje až na ustanovení o pensijním zabezpečení zaměstnanců a na ustanovení pojednávající o bankách, která nutno zachovat v platnosti do té doby, než budou zrušeny banky, jichž práva

a závazky přejímá Státní banka československá a než zaniknou banky, které jsou ještě v likvidaci.

V Praze dne 28. řijna 1952.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí: J. Kabeš v. r.

Státní tiskárna, n. p., 01 — 3796-52


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP