Neprošlo opravou po digitalizaci !

Národní shromáždění republiky Československé 1950.

I. volební období. 6. zasedáni.

533.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1950

o soudních poplatcích.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1. Úvodní ustanovení.

(1) Soudní poplatky (dále jen "poplatky") se vybírají za činnost řádných občanských soudů při výkonu soudnictví a soudní správy, jakož i za úkony prokuratur.

(2) Soudy a národní výbory, s výjimkou místních národních výborů, jsou povinny dávat pracujícím potřebné poučení o poplatcích a o osvobození od nich tak, aby neutrpěli újmy pro neznalost zákona.

§2.

Předmět poplatku a sazebník.

(1) Předmětem poplatku je zpravidla celé řízení v jedné stolici. Za řízení zahájené z úřední povinnosti nebo na návrh prokurátora (generálního prokurátora) se poplatky nevybírají; výjimky stanoví sazebník (odstavec 2).

(2) Předměty a sazby poplatků stanoví ministr financí v dohodě s ministrem spravedlnosti v sazebníku, který vydá nařízením.

§3. Základ poplatku.

(1) Navrhovatel (žalobce) je povinen označit hodnotu předmětu řízení v návrhu na zahájení

řízení (v žalobě), není-li poplatek stanoven pevnou sazbou.

(2) Jestliže navrhovatel (žalobce) uvedl hodnotu zřejmě nízkou nebo ji neuvedl vůbec, určí soud hodnotu předmětu řízení podle směrnic, které vydá ministr financí v dohodě s ministrem spravedlnosti nařízením.

(3) Hodnotou předmětu řízení o opětujícím se plnění je trojnásobek hodnoty ročního plnění, jde-li o plnění na dobu delší než tři roky, na dobu života nebo neurčitou; odchylky stanoví sazebník.

(4) Snížení hodnoty předmětu řízení nemá na poplatek vliv. Zvýší-li se hodnota předmětu řízení, doplatí se poplatek ve výši rozdílu mezi částkou dříve zaplacenou a částkou připadající z celé hodnoty předmětu řízení po zvýšení.

(5) V opravném řízení je základem poplatku hodnota předmětu tohoto řízení.

(6) Základ procentního poplatku se zaokrouhluje dolů na částku dělitelnou stem; základ nepřevyšující sto Kčs se nezaokrouhluje. Poplatky se zaokrouhlují dolů na celé Kčs.

(7) Ministr financí může ve směrnicích uvedených v odstavci 2 vydat další předpisy o základu poplatků.

§ 4.

Poplatník.

(1) Poplatek je povinen zaplatit účastník, který dal podnět k řízení nebo úkonu, které jsou předmětem poplatku, není-li od poplatku osvobozen.

(2) Poplatek za soudní smír uzavřený před zahájením řízení (§ 40 občanského soudního řádu — dále jen "o. s. ř. ") jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou všichni, kdo smír uzavřeli.

(3) Je-li navrhovatel (žalobce) osvobozen od poplatku podle zákona nebo byl-li osvobozen usnesením soudu a soud vyhověl jeho návrhu (žalobě), je povinen zaplatit poplatek odpůrce (žalovaný), není-li od něho také osvobozen, a to podle výše nároku, jak mu bylo rozhodnutím soudu vyhověno; to platí také v řízení exekučním, v němž soud uloží v usnesení o povolení exekuce odpůrci osvobozeného navrhovatele povinnost zaplatit poplatek.

(4) Za osobu nepřítomnou nebo neznámou je povinen zaplatit poplatek její opatrovník, pokud je zde majetek takové osoby, z něhož lze poplatek uhradit.

(5) Společníci (§§ 412 a 414 o s. ř. ) jsou povinni zaplatit poplatek rukou společnou a nerozdílnou. Stejná povinnost postihuje vedlejs

šího účastníka, má-li postavení nerozlučného společníka (§ 418 odst. 3 o. s. ř. ).

(6) Ve věcech, o nichž byla uzavřena rozhodčí smlouva (§ 648 o. s. ř. ), jsou strany povinny zaplatit poplatek rukou společnou a nerozdílnou.

§5.

Splatnost.

(1) Poplatek se platí bez vyměření a) zároveň s podáním návrhu (žaloby, námitek, odporu), se žádostí, aby soud rozhodl o uplatněné vzájemné pohledávce v rozsudku i nad částku uplatněnou žalobou (§ 422 o. s. ř. ), s podáním opravného prostředku, se žádostí o provedení úkonu soudu (prokuratury), pokud navrhovatel (žadatel) není od poplatku osvobozen nebo nežádal soud o osvobození;

b) neprodleně po schválení soudního smíru (§4 odst. 2) nebo po zvýšení hodnoty předmětu řízení;

c) do patnácti dnů

1. po vyhlášení (vynesení) soudního rozhodnutí, je-li povinen poplatek zaplatit navrhovatelův odpůrce (žalovaný, § 4 odst. 3), nejde-li o poplatek z návrhu v řízení exekučním, který se vymůže zároveň s pohledávkou vymáhajícího věřitele nebo s náklady řízení;

2. po právní moci usnesení, kterým soud nepřiznal osvobození od poplatků (§ 140 o. s. ř. ) nebo kterým přiznané osvobození odňal (§ 145 o. s. ř. );

3. po právní moci usnesení, kterým soud určil hodnotu předmětu řízení (§ 3 odst. 2);

4. po té, kdy vyšel najevo majetek osoby nepřítomné zastoupené opatrovníkem (§ 4 odst. 4) nebo kdy tato osoba vstoupí do řízení.

(2) Poplatek za zápis do seznamu stálých přísežných znalců nebo tlumočníků se zaplatí na výzvu soudu. Není-li poplatek stanoven pevnou sazbou, určí jeho výši soud ve výzvě; proti této výzvě není přípustný opravný prostředek.

(3) Poplatek z exekuční likvidace je splatný dnem, kterého nabylo právní moci usnesení o schválení konečné zprávy (§ 591 o. s. ř. ); soud jej vybere z výtěžku likvidační podstaty.

§ 6. Způsob placení.

Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem spravedlnosti nařízením, které poplatky a jak

se platí kolkovými známkami a v kterých případech, jak a komu se platí hotově.

§ 7.

Následky nesplnění poplatkové povinnosti.

(1) Nebyl-li poplatek zaplacen včas (§ 5), bude jej soud vymáhat exekučně. Před zahájením exekučního řízení vyzve soud poplatníka, aby poplatek zaplatil ve stanovené lhůtě.

(2) Zápis do pozemkové, železniční a horní knihy a do podnikového rejstříku, ověření opisu a podpisu a podobné úkony soudu, které nevyžadují rozhodování, jakož i úkony soudní správy a úkony prokuratury se neprovedou, dokud poplatek nebude zaplacen.

§ 8. Promlčení.

(1) Právo státu vymáhat poplatek se promlčí uplynutím tří let, počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž uplynul poslední den lhůty stanovené pro zaplacení poplatku nebo, není-li platební lhůta stanovena, v němž byl poplatek splatný.

(2) Provedl-li soud úkon k vymáhání poplatku a vyrozuměl-li o něm poplatníka, počíná běžet nová promlčecí lhůta od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byl takový úkon proveden.

Osvobození.

§ 9. Věcné osvobození.

Od poplatku jsou osvobozena soudní řízení ve věcech

a) poručenských, opatrovnických, věcech dětí v rodičovské moci a ve věcech osvojení,

b) zbavení svéprávnosti a povolení zadržení v ústavu,

c) prohlášení za mrtvého a důkazu smrti,

d) projednání dědictví a

e) národního pojištění.

§ 10.

Osobní osvobození. (1) Od poplatku jsou osobně osvobozeny: a) československý stát zastoupený národními výbory a jinými orgány veřejné správy, dále státní ústavy a státní fondy;

b) zaměstnanci (učňové, domáčtí dělníci), jsou-li předmětem řízení nároky z jejich pracovního (učebního) poměru;

c) navrhovatel (žalobce) v řízení o určení úhrady osobních potřeb (výživy);

d) žalobce v řízení o náhradě škody způsobené tělesným poškozením;

e) původci v řízení o svých nárocích z původcovských práv;

f) účastník, domáhající se zjištění otcovství;

g) vojenské osoby základní nebo náhradní služby z řad mužstva a poddůstojníků;

h) opatrovník, proti němuž se má provést řízení;

ch) osoby nepřítomné nebo vůbec neznámé, zastoupené opatrovníkem, leč by tu byl nebo by vyšel najevo majetek, z něhož by bylo možno poplatek uhradit. (2) Osvobození podle odstavce l se vztahuje

také na exekuci, kterou se vymáhají nároky

uvedené v ustanoveních písm. b) až e) téhož

odstavce.

§ 11. Osvobození přiznané soudem.

Občanský soudní řád stanoví, komu a za jakých podmínek soud přizná osvobození od poplatků.

§ 12. Zmocnění.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby ze zvláštních důvodů, zejména z důvodu obecného zájmu, přiznal v dohodě s ministrem spravedlnosti a s ministry věcně příslušnými nařízením

a) osobní osvobození od všech nebo některých poplatků skupinám osob nebo

b) věcné osvobození pro určitá řízení.

(2) Ministr financí může v dohodě s ministrem spravedlnosti v mimořádných případech osvobodit od poplatků nebo poplatky snížit nebo poskytnouti jiné úlevy skupinám osob nebo jednotlivým osobám, s výjimkou těch, o jejichž osvobození je příslušný rozhodnouti soud (§ 11).

l 13.

Vrácení poplatku, (1) Soud vrátí plátci

a) celý poplatek, odmítne-li návrh (žalobu) bez ústního jednání, jakož i byl-li ke stížnosti zrušen zápis v pozemkové, železniční nebo horní knize;

b) čtyři pětiny poplatku, byl-li návrh (žaloba, opravný prostředek) vzat zpět nejpozději do

začátku ústního jednání a tam, kde není ústní jednání, dříve než se provede první soudcovský úkon;

c) poměrnou část poplatku, změní-li se ke stížnosti zápis v pozemkové, železniční nebo horní knize.

(2) Zaplatil-li poplatník více než je sazebníkem stanoveno nebo zaplatil-li poplatek, aniž byl k tomu povinen, vrátí se mu přeplatek k jeho žádosti, převyšuje-li 20 Kčs.

(3) Vracené částky se zaokrouhlují dolů na celé Kčs.

(4) Nárok na vrácení poplatku (přeplatku) zaniká uplynutím tří let, počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž nastaly skutečnosti uvedené v odstavcích l a 2.

(5) Byla-li věc přikázána jinému soudu (§17 o. s. ř. ) anebo postoupil-li soud věc příslušnému soudu (§ 56 o. s. ř. ), poplatek se navrhovateli (žalobci) nevrátí, avšak zaplacená částka se započítá na poplatek, který má býti zaplacen soudu, jemuž byla věc přikázána, nebo soudu příslušnému.

§ 14.

Povinnost soudních orgánů a dohled.

(1) Soudní orgány jsou povinny pečovat, aby poplatky byly správně placeny a včas vymáhány.

(2) Orgány justiční správy kontrolují pravidelnými dohlídkami, zda se poplatky vybírají a vymáhají podle platných předpisů; ministerstvo financí a orgány jím pověřené vykonávají občasné dohlídky.

§ 15. Příslušnost předsedy senátu.

Usnesení, kterým se určuje hodnota předmětu soudního řízení nebo kterým se poplatník vyzývá, aby zaplatil poplatek, nebo jímž se poplatek vrací, vydává předseda senátu (jediný soudce) bez ústního jednání.

§16. Přechodná ustanovení.

(1) V řízeních zahájených před účinností tohoto zákona platí se poplatky podle dosavadních předpisů, pokud není dále stanoveno jinak.

(2) V řízeních osvobozených od poplatků podle tohoto zákona a dosud neskončených se poplatky dále nevybírají, s výjimkou těch, na

něž nárok státu vznikl před účinností tohoto zákona. Dosavadní paušální poplatek za projednání pozůstalosti se vybere jen za řízení skončené před účinností tohoto zákona.

(3) Dosavadní paušální poplatky za vrchnoporučenskou a opatrovnickou péči soudů a za péči o požívací podstaty soudně uschované a o substituční podstaty se vyberou ještě za rok 1950.

(4) Na povinnost navrhovatelova (žalobcova) odpůrce zaplatit poplatek se použije ustanovení § 4 odst. 3, i když řízení bylo zahájeno před účinností tohoto zákona; to neplatí o poplatku v exekučním řízení.

(5) Zastaví-li soud podle § 655 o. s. ř. řízení a zruší případná rozhodnutí vynesená v tomto řízení, nevrátí se zaplacené poplatky. Jinak o vrácení poplatků zaplacených před účinností tohoto zákona platí dosavadní předpisy.

Závěrečná ustanovení.

§ 17.

Zrušují se všechny předpisy, které se týkají poplatků, na něž se vztahuje tento zákon a sazebník podle něho vydaný, a to zejména:

1. zák. čl. XLIII/1914, o soudních poplatcích,

2. nařízení č. 279/1915 ř. z., o soudních poplatcích,

3. zákon č. 38/1922 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích,

4. zákon č. 60/1925 Sb., o poplatcích před rozhodčím soudem Plodinové bursy v Bratislavě,

5. zákon č. 120/1931 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích,

6. zákon č. 255/1935 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích,

7. §§ 29, 31 a 32 zákona č. 14/1942 Sl. z., o změně a doplnění některých právních předpisů o poplatcích,

8. zákon č. 20/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některé předpisy o poplatcích soudních a za ověření podpisů,

9. §§ 2 a 3 zákona č. 135/1949 Sb., o náhradě poštovného za zásilky v soudním řízení,

10. všechna ustanovení poplatkového zákona a poplatkových pravidel, která se vztahují na poplatky upravené tímto zákonem a nařízeními podle něho vydanými,

11. všechny předpisy o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, pokud se jimi stanoví dávky za úkony, které provádějí soudy (prokuratury),

12. všechna ustanovení obsažená v jiných než poplatkových předpisech, pokud se týkají poplatků, na něž se vztahuje tento zákon, zejména ustanovení o osvobození od těchto poplatků.

§ 18.

Nařízení o notářských poplatcích.

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem spravedlnosti stanovil nařízením poplatky z notářských úkonů, pokud jsou obdobné s úkony prováděnými soudy, a aby stejným způsobem vydal o nich potřebné předpisy.

§19. Účinnost.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou jej ministři financí a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Důvodová zpráva.

I. Historický přehled a zhodnocení dosavadních soudních poplatků.

Poplatkový zákon z 9. února 1850 č. 50 ř. z. (v Uhrách zaveden patentem č. 329/1850 ř. z. ) upravoval původně spolu s ostatními druhy poplatků též poplatky soudní, které se však vyvíjely později samostatně vzhledem k zvláštnostem soudního řízení. Kodifikace soudních poplatků byla posléze provedena

a) v Rakousku nařízením č. 279/1915 ř. z. s připojenou k němu sazbou a prováděcím nařízením č. 380/1915 ř. z.,

b) v Uhrách zák. článkem XLIII/1914 s nařízením ministra financí č. 140. 800/1914.

K těmto ustanovením, která platí v podstatě podnes, byly vydány tyto změny a doplňky:

1. Zákon č. 38/1922 Sb. s vládním nařízením č. 241/1923 Sb.;

2. zákon č. 120/1931 Sb. s vládním nařízením č. 156/1931 Sb.;

3. zákon č. 255/1935 Sb. s vládním nařízením č. 256/1935 Sb.;

4. zákon č. 20/1948 Sb.;

5. zákonem č. 135/1949 Sb. byla zavedena k soudním poplatkům 40% přirážka na úhradu poštovného za soudní zásilky;

6. zákon č. 60/1925 Sb., o poplatcích před rozhodčím soudem Plodinové bursy v Bratislavě, s vládním nařízením č. 98/1925 Sb.

Na Slovensku platí §§ 29, 31 a 32 zákona č. 14/1942 Sl. z.

Soudní poplatky se vybírají za činnost soudů civilních (v řízení sporném, exekučním, konkursním a vyrovnacím, nesporném) a soudů rozhodčích; netýkají se řízení u soudů vojenských, soudu patentního a správního soudu.

Při úpravě dosavadních soudních poplatků bylo přihlíženo jednak k nákladům, které má stát s prováděním soudního řízení, jednak k hodnotě právní služby pro stranu. Proto jsou sazby soudních poplatků odstupňovány. V ustanovení o právu chudých byla uplatněna pro kapitalistickou společnost typická instituce t. zv. chudinské péče. Podle sazeb jsou soudní poplatky pevné, procentní nebo paušální. Vybírají se buď zvlášť za každý soudní úkon nebo paušálními částkami za určité řízení a platí se buď kolkovými známkami nebo přímo podle úředního vyměření anebo přímo bez úředního vyměření.

Téměř z každého předmětu dnešních soudních poplatků se platí podle sazeb v jednotlivých řízeních velmi členěných (na př. poplátky z podání v civilním řízení sporném jsou odstupňovány nejen podle hodnoty sporu, nýbrž zvláštní sazby jsou stanoveny pro žaloby, odpovědi na žalobu, jiná je sazba pro žaloby z faktury a žaloby vymíněné příslušnosti, jiná pro odvolací spisy a jiná pro dovolání). Podobně u protokolů rozlišuje sazba mimo jiné protokoly sepsané u soudů I. stolice a protokoly u soudů vyšší stolice. Ani sazba poplatku za opisy a duplikáty soudních vyhotovení není stanovena jednotně ve všech řízeních.

Uvedenou složitostí je dnešní systém soudních poplatků nepřístupný pracujícím. Tato nepřístupnost je zvyšována i tím, že od kodifikace provedené ještě za Rakousko-Uherska byly předpisy o soudních poplatcích několikráte upravovány a doplňovány a že ze všech těchto dodatkových zákonů jsou některé části stále v platnosti. Ani sjednocení předpisů platných v českých zemích a Slovensku nebylo provedeno.

Nejvyšší výměra pevných soudních poplatků byla stanovena nízko, na př. nejvyšší výměra poplatku (bez 40% přirážky) ze žaloby je 250 Kčs, což odpovídá hodnotě řízení 500. 000 Kčs; při vyšší hodnotě řízení se po plátek již nezvyšuje. Bylo to hledisko kapitalistické a prospívalo se tím především kapitalistům, neboť pracující se pravidelně nesoudili o vysoké hodnoty. Naopak pracující, i když se u soudu domáhá jen nároků ze svého pracovního poměru, platí stejné poplatky jako kapitalista vymáhající bezpracný zisk.

Soudní poplatky postihují dosud i řízení, která soudy vedou v zájmu veřejném (na př. řízení ve věcech poručenských a opatrovnických), nebo postihují řízení, za jehož provedení lze poplatky vybrat současně s jinými dávkami, po případě je do těchto dávek zahrnout (poplatky v řízení pozůstalostním a daň dědická).

Platné předpisy o soudních poplatcích jsou navázány na soudní řády (civilní, trestní, konkursní a vyrovnací, nesporný patent). Nový zákon o řízení v občanských právních věcech odstraňuje zvláštní předpisy pro nesporné řízení, řád konkursní a vyrovnací; není již trestní řízení soukromožalobní, které dosud rovněž bylo podrobeno soudním poplatkům. Této úpravě musí býti přizpůsobeny také soudní poplatky.

Z těchto důvodů nevyhovuje dnešní systém soudních poplatků společenskému řádu lidově demokratického státu.

II. Nová úprava. A. Všeobecně.

Vybírání soudních poplatků je však i nyní odůvodněno zejména tím, že jsou pomocným prostředkem k tomu, aby bylo bráněno zbytečnému a nadměrnému užívání soudů, zvláště v případech, kdy vyvolání činnosti soudu není s hlediska společnosti žádoucí. V této své funkci mohou býti i soudní poplatky nástrojem třídní politiky, jakož i nástrojem k účelnému používání soudnictví i v oboru politiky hospodářské, sociální a kulturní.

Podle předkládané osnovy zahrnují nové soudní poplatky nejen výkon soudnictví, nýbrž i výkony soudní správy; týkají se jen řádných občanských soudů, je však do nich pojat poplatek za výpisy z trestních rejstříků, které vedou prokuratury.

Dosavadní poplatky za jednotlivé úkony soudu se nahrazují podle sovětského vzoru jediným poplatkem za celé řízení v jedné instanci; odstraňuje se dvojí způsob vybírání poplatku v témže případě, na př. placení poplatku ze žaloby a protokolů kolkovou známkou a vyměřování poplatku z rozsudku. Tím se zmenšuje počet předmětů poplatku; k tomu přispívá i osvobození některých řízení, zejména těch, jež se vedou spíše v zájmu obecném. Toto zjednodušení umožňuje, aby bylo odstraněno vyměřování soudních poplatků finančními referáty národních výborů a rekursní řízení jimi prováděné. Tím se zjednodušuje veřejná správa.

Poplatkům soudním budou podle předkládané osnovy podrobeny i ty soudní úkony, které dosud podléhaly poplatkům podle jiných předpisů, jako na př. zápisy do veřejných knih, ověření opisů a podpisů; to rovněž přispěje k přehlednosti ustanovení o soudních poplatcích.

Vybírání soudních poplatků se přenáší na soud. Tím se placení těchto poplatků urychlí a bude zabráněno ztrátám, které vznikají odpisováním pro nedobytnost poměrně značného procenta dosud vyměřovaných soudních poplatků.

Osobním osvobozením od placení poplatků v některých sporech usnadní se zejména pracujícím vyžadování pomoci soudů.

Navrhovanou osnovou se zcela sjednocují předpisy o soudních poplatcích v českých zemích a na Slovensku.

6. Finanční dosah z á k o na.

Výnos soudních poplatků nelze přesně zjistit, protože se zapravují zčásti kolkovými

známkami. Z téhož důvodu nelze zjistit ani výnos poplatku vkladního. Rovněž není znám výnos plynoucí z poplatků za ověřování, neboť statistika těchto úkonů se nevede.

V roce 1947 bylo na předpis zaplaceno na soudní poplatky 13, 756. 000 Kčs, v roce 1949 pak 11, 822. 000 Kčs, tedy méně než v roce 1947 přesto, že zákonem č. 20/1948 Sb. byla sazba soudních poplatků zvýšena až o 150% a že podle zákona č. 135/1949 Sb. vybírala se aspoň po část tohoto roku a v části případů soudy projednávaných 40% přirážka k soudním poplatkům na úhradu poštovného za soudní zásilky. Na poplatku vkladním bylo v roce 1947 zaplaceno přímo bez vyměření nebo na předpis 35, 140. 000 Kčs, v roce 1949 pak 26, 319. 000 Kčs. Pokud jde o soudní poplatky placené kolkovými známkami, možno soudit, že výnos těchto poplatků byl vyšší než výnos poplatků placených v hotovosti; u poplatku vkladního však naopak by, l výnos poplatku placeného kolkovými známkami značně nižší než poplatku placeného hotově. Celkem lze odhadnout výnos soudních poplatků v roce 1947 na 30 až 35 milionů Kčs a poplatku vkladního na 40 až 45 milionů Kčs, v roce 1949 pak byl by odhad u soudních poplatků 25 až 30 milionů Kčs a u vkladního poplatku 30 až 35 milionů Kčs, celkem 55 až 65 milionů Kčs. K této částce dlužno připočísti výnos poplatků za ověřování opisů a podpisů, které se poněkud zvyšují, výnos poplatků za některé úkony soudu, které byly dosud podrobeny dávce za úřední úkony, a zejména zvýšení výnosu vkladního poplatku, jehož sazba se zdvojnásobí.

Úbytek na poplatcích způsobený osvobozením některých řízení, v kterých se dosud poplatky platí, nebude značný, poněvadž jde vesměs o řízení, v nichž se buď vybírají poplatky malými částkami anebo se poplatné případy zřídka vyskytují.

Celkem lze výnos poplatků soudních podle nového zákona odhadnout na 100 milionu Kčs.

C. K jednotlivým ustanovením osnovy.

K § l odst. l:

Z dosahu zákona se tímto ustanovením vylučuje činnost jiných soudů než řádných soudů občanských. K poplatkům vybíraným za činnost řádných občanských soudů se přiřazují poplatky za úkony prokuratur, které jinak by bylo nutno stanovit zvláštním zákonem; to by nebylo účelné, protože jde pouze o jednu položku.

K § l odst 2:

Národními výbory, které podle tohoto ustanovení jsou povinny dávat pracujícím poučení o soudních poplatcích, jsou okresní, jednotné, krajské a ústřední národní výbory.

K § 2 odst. l:

Zásada zde vyjádřená umožňuje největší zjednodušení soudních poplatků a odstranění jejich dosavadní nepřehlednosti.

K § 2 odst. 2:

Sazebník soudních poplatků vydaný nařízením ministra lze snadněji přizpůsobovat potřebám soudů i občanů, bude-li toho třeba.

K § 3 odst. l:

Dosavadní civilní soudní řád měl ustanovení o hodnotě řízení, která platila i pro ustanovení základů soudních poplatků. V novém občanském soudním řádu takových ustanovení není třeba, poněvadž příslušnost soudu se neřídí podle hodnoty předmětu řízení. Pro stanovení výše poplatku je však třeba zjistit hodnotu předmětu řízení, je-li předmět řízení penězi ocenitelný. Proto se ukládá navrhovateli, aby hodnotu předmětu řízení označil.

K§ 3 odst. 2:

Nedoporučuje se zatěžovat zákon podrobnými předpisy o stanovení hodnoty: to se svěřuje nařízení ministra proto, že k stanovení hodnoty předmětu řízení soudem dojde jen ve výjimečných případech, jakož i proto. že je nutno počítat s možností častějších změn.

Soud se bude určením hodnoty zabývat jen v případech v tomto odstavci uvedených a určí hodnotu usnesením, proti němuž je přípustná stížnost podle ustanovení občanského soudního řádu; hlavním účelem tohoto ustanovení je, aby bylo zabráněno úniku poplatků zřejmě nízkým oceněním předmětu řízení.

K § 3 odst. 3:

Toto ustanovení je úlevou proti dosavadním předpisům, podle nichž je hodnotou předmětu řízení o opětujícím se plnění i desetinásobek hodnoty ročního plnění.

K § 3 odst. 4:

Vedlo by k nesnázím, kdyby poplatek měl býti snížen, jakmile navrhovatel (žalobce) snížil hodnotu předmětu řízení. Ostatně navrhovatel (žalobce) snižuje hodnotu předmětu řízení zpravidla až těsně před vynesením rozhodnutí soudu; ustanovením, že snížení nemá na poplatek vliv, se tedy navrhovatel nepřímo nutí, aby v návrhu označil hodnotu pečlivě a přiměřeně.

K § 3 odst. 5:

Příklad: Bylo žalováno o zaplacení pohledávky 100. 000 Kčs a rozsudkem přisouzeno 40. 000 Kčs; domáhá-li se žalobce odvoláním, aby mu byla přisouzena celá žalovaná pohledávka, je hodnotou opravného řízení 60. 000 Kčs (rozdíl mezi žalovanou pohledávkou 100. 000 Kčs a přisouzenou částkou 40. 000 Kčs).

K § 4 odst. 2:

Na poplatek za soudní smír se nevztahují ustanovení o osvobození od poplatku.

K § 4 odst. 3:

Toto ustanovení chrání neosvobozeného účastníka před přemrštěnými nároky navrhovatele (žalobce). Byl-li žalován od poplatku neosvobozený odpůrce osvobozeného žalobce o zaplacení 50. 000 Kčs a přisoudí-li soud žalobci 10. 000 Kčs, zaplatí žalovaný podle tohoto ustanovení poplatek pouze z 10. 000 Kčs.

K § 4 odst. 4:

Také osoba neznámá může zde míti majetek (na př. ve sporu proti neznámým dědicům).

K § 5:

Soudní poplatky se zásadně platí současně s podáním návrhu (žádosti); ostatní lhůty v tomto ustanovení uvedené jsou výjimkou z pravidla.

K § 6:

Soudní poplatky budou rozpočtovým příjmem ministerstva financí. Pokud budou placeny hotově, budou je vybírat soudy, čímž se jejich placení zjednoduší a urychlí, účiny se však vyúčtují v dílčí roční závěrce na kapitolu ministerstva financí.

K § 7:

Nezaplacení poplatku nemá být na překážku jednání soudu o návrhu (žalobě).

Úkony uvedené v odstavci 2 jsou zpravidla jednodušší nebo zcela jednoduché; je proto na místě, aby poplatky z nich byly zaplaceny dříve než tyto úkony soud (prokuratura) provede.

K § 8:

Lhůta tří let, v níž se promlčí právo státu vymáhat soudní poplatky, je v osnově navržena shodně se lhůtou, která bude pro promlčení poplatků postupně stanovena vůbec.

K § 9:

Od poplatků se osvobozují řízení, která se provádějí zpravidla spíše v zájmu obecném, než v zájmu jednotlivce. Poplatek za projednání dědictví lze vhodněji vybrat jeho zahrnutím do dědické daně.

K §10:

Zákonné osobní osvobození-se poskytuje některým osobám v určitých řízeních podle sovětského vzoru.

Osvobození uvedené v odstavci l písm. a) se nevztahuje na národní a komunální podniky; rovněž nejsou osvobozeny státní podniky, avšak československému státnímu filmu a československému rozhlasu, kterým dosud bylo přiznáno osvobození podle poplatkového zákona, bude poskytnuto osvobození podle § 12.

K § 11:

Soud může přiznat osvobození od poplatků podle § 140 o. s. ř.

K § 12:

V různých a to velmi četných zákonných předpisech byly až dosud přiznány poplatkové úlevy nebo poplatková osvobození, mimo jiné také od soudních poplatků. Tím se stala osvobození nepřehlednými. V osnově zákona se navrhuje zrušení všech ustanovení, která jsou obsažena v jiných než poplatkových předpisech, pokud se týkají poplatků, na něž se vztahuje tento zákon. Je však nutno, aby osvobození od soudních poplatků byla z důvodu obecného zájmu zachována některým skupinám osob anebo pro některá řízení. Stane se tak nařízením ministra financí; tím budou všechna tato osvobození shromážděna v jednom předpise, který bude možno snadno doplňovat.

Pro mimořádné případy dává se ministru financí právo poskytnout osvobození od soudních poplatků nebo možnost tyto poplatky snížit anebo poskytnout jiné úlevy. Jde zejména o případy, které v krátkém čase budou vyřízeny; týká se to především úlev pro socialistický sektor hospodářský.

K §13:

Poplatky lze vrátit jen v případech v tomto ustanovení uvedených; jinak rozsah a průběh řízení nemá na výši poplatku vliv.

K § 14 odst. 2:

Soudní poplatky vybírají soudy a proto se také pověřují především orgány justiční správy, aby dohlížely, zda soudy vybírají a vymáhají poplatky včas a správně.

K § 15:

Toto ustanovení je potřebné proto, aby bylo pro soudní řízení jasno, v jakém obsazení soud jedná a že nekoná ústní jednání.

K § 17:

Zásadně se zrušují všechny předpisy, které se týkají jak poplatků soudních, tak i poplatků, které se podle předkládané osnovy mezi soudní poplatky zařazují, jako zejména poplatky ze zápisu do pozemkových, železničních a horních knih, za ověření opisů a podpisů, za zápisy do seznamu stálých přísežných znalců a tlumočníků a j.

40% přirážka k úhradě poštovného za soudní zásilky se zrušuje, protože v sazbě po-

platků jsou náklady na poštovné v soudním řízení uhrazeny. Tím se ovšem nic nemění na dosavadním stavu, že poštovné za soudní zásilky se platí ze státní pokladny. Poznamenává se, že v sazbě poplatků za exekuční řízení jsou zároveň zahrnuty náhrady vybírané soudními výkonnými úředníky při pracovních cestách a vnějším řízeni.

K §18:

Poněvadž se současně zrušují všechna ustanovení, týkající se poplatků z notářských úkonů, je nutno z důvodu rovnoměrnosti postihnout poplatkem notářské úkony, které jsou obdobou některých soudních úkonů. Jde zejména o poplatky za ověření opisů a podpisů a za směnečné protesty.

K §19:

Zákon má nabýti účinnosti zároveň se zákonem o řízení v občanských právních věcech. Nařízení podle § 12 odst. l má být vydáno v dohodě s ministrem spravedlnosti a s ministry věcně příslušnými; proto se provedením zákona pověřují ministři financí a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

V Praze dne 28. listopadu 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr financí:

J. Kabeš v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 5440-50.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP