Čtvrtek 27. března 1952

Starší mládež je ještě naočkována všelijakými bacily ze staré společnosti. Ale i zde se nám jistě podaří do značné míry to překonat. Zde zase počítáme zejména se spoluprací Československého svazu mládeže - a také se nám osvědčuje. Můžeme říci, že máme už novou mládež. Jestliže naše mládež vystupuje a úplně demonstrativně jako své heslo volá: My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova (Hlučný potlesk), není to pouhá fráze; ona se skutečně liší od minulé a jde za tím, za čím ji volá náš president.

My však přirozeně se stejně musíme starat a staráme se i o dospělejší pracující. Ani ty nesmíme zanedbávat. Zde jenom připomínám tu velkou práci, kterou koná naše lidová osvěta, která vykazuje veliký rozmach.

Mohl bych jenom upozornit na vydavatelský rozvoj knih. Co to znamená? Nikdy ani přibližně se nám nezdálo o vydávání tolika knih a o takovém velkém nákladu, jako je tomu dnes. A stejně tak bych mohl mluvit o rozhlase, filmu atd. I zde zase vidíme, jak pomáhá i na vesnicích, vidíme co se tam nového děje. Tak, myslím, že si nejlépe vychováme nové lidi, charakterem nové lidi, jaké žádá dnešek a republika. My ovšem také k tomu potřebujeme nejen mládež, ale i pracovníky odborně vychované.

To je druhá stránka. Známe každý Leninova slova, že každý dělník měl by být vlastně inženýrem, to jest měl by mít schopnosti, měl by mít snahu, aby skutečně ovládl obor, aby nebyl jen tím starým pasivním dělníkem, jako tomu bylo kdysi. Škola ovšem musí pomoci a smím snad říci, že pomáhá. Zdědili jsme ve vysokém školství i v odborném školství mnoho starého dědictví, kde bylo všelijakých nepotřebných vědomostí, které byly více dresurou než skutečnou výchovou. S tím zápasíme a zápasíme s tím zejména na t. zv. třetím stupni škol, zápasíme v osnovách a v učebnicích. Je to těžký zápas zbavit se toho zbytečného, a musím zde apelovat veřejně na učitele a profesory škol třetího stupně, aby se dovedli zbavit toho starého, aby se dovedli vybavit z úzkého zájmu o jejich vlastní předmět. Je nutno, abychom všichni dohromady měli na mysli prospěch dítěte - a ne nahodilý, kolikrát stavovský, zájem toho nebo onoho oboru. - Zájem žactva a zájem republiky je na prvém místě a tomu musíme všechno přizpůsobit. (Potlesk.) Tady záleží na našich odborných školách. Musíme se daleko více zaměřit na výrobu, na průmysl a na techniku než tomu bylo dosud. A zase mohu říci, že skutečně rozvoj našich průmyslových škol už číselně je neobyčejný. Před válkou jsme měli na průmyslových školách 470 tříd a dnes jich máme skoro 1.300 a podle našeho plánování na příští rok jich budeme mít skoro 1.500 (tedy vzrůst neobyčejný), a sice specialisovaných tříd, takže každé výrobní ministerstvo má a bude mít svou průmyslovou odbornou školu. Ale my chceme ještě více. Zdědili jsme zejména nesmírně a neúměrné množství gymnasií starého typu bez speciálního určení, kde gymnasista byl jaksi pasován na schopného pro všechno. A myslím, že to je také dnes již překonáno. My už chceme, aby gymnasia, III. stupeň jakožto odborné školy, byla určena k tomu, aby měla určitý úkol a tím abychom zase mohli daleko více prospět právě výrobě a celému budování.

A stejně to platí i o vysokých školách. I zde zase je veliký rozmach. Zejména bych upozornil, že máme dnes speciální výrobní fakulty, jako jsou speciální fakulta strojařská a elektrotechnická. A co je zvláště radostné, je to, že na tomto budování je velmi silně zúčastněno Slovensko. Stejně jako na Slovensku budujeme průmysl, a veliký průmysl, tak také co se týče školství odborného má v našem budování Slovensko převahu.

Mohl bych mluvit i o jiných stránkách. Dovolte mi, abych se o tom několika slovy zmínil. Jestliže chceme skutečně odborně vychovat a odborně vypravit naše pracující, naše inženýry a jiné pracovníky, potřebujeme k tomu také docela jinak zorganisovat naši vědu. Stojíme také v předvečer přebudování naší Akademie věd. Musíme vytvořit Akademii věd, která bude činnou součástkou celého tohoto výrobního procesu, která nám bude umět dávat odpověď na otázky, které dnes potřebujeme zodpovídat. Kdo měl příležitost poznat, jakou ohromnou úlohu hrála právě sovětská Akademie věd i ve válce, v obraně SSSR, jak tam všechno bylo zaměřeno na tyto úkoly, musí říci, že zde i my musíme tak na to hledět. Máme odborníky, nemůžeme říci, že jich nemáme. Máme je, ale organisaci nemáme. Nemáme organisaci vědecké práce, která by ji zaměřila a která by ji měla v ruce, která by to nepustila jen tak na volno, aby si každý dělal, co by chtěl. A zase si to nepředstavujeme nijak čistě kastovnicky, ale obracíme se k širokým vrstvám. Všeobecně jsou uznávány naše dělnické kursy, které připravují vybrané mladé dělníky, schopné vyššího studia. Zavádíme zvláštní večerní kursy, aby i ti z dělníků, kteří v leninském slova smyslu se chtějí stát inženýry, i po práci měli možnost studovat. Zavádíme dálkové studium na universitách atd. atd. I do SSSR posíláme vzrůstající počet studentů, máme tam i aspiranty, kteří se připravují, aby u nás převzali své úkoly, takže mohu snad říci, že i co se týče odbornosti se velmi pozvedla úroveň.

Ale nezapomínáme, a nesmíme zapomínat, ani na morální stránku. Člověk není jen mozek. A mládež nám na to zase nejlépe odpovídá a ukazuje nám cestu velmi dobře. Mládež už si sama pomáhá. Vytvořila si soubory, zpívá si. Ale ještě v inteligenci nalézáme všelijaké takové pochybnosti, jestli je to hodné, důstojné člověka, aby zpíval, nebo aby se vůbec "zahazoval" hudbou a podobnými "zbytečnostmi". Mládež si ale na to odpovídá zdravě a jasně. A naše umění je jistě na prvním místě povoláno, aby zde vykonalo velikou práci. A může ji vykonat - ať je to kniha, obraz, skladba či divadlo - tím, že dává poučení bezprostředně, ne teprve výkladem a suchým poučováním. Umění totiž působí bezprostředně, citově. My vidíme na př. na sovětské literatuře, jak nesmírně zvedla pracovní morálku. A to my také potřebujeme. Totiž aby kulturní činitelé - umělci, spisovatelé a jiní umělci všech oborů - dovedli člověku ukázat, co práce vlastně znamená. A zejména tu klademe velikou váhu na divadlo. Já pamatuji historii divadla víc než půl století - a ještě hodně přes půl století. Myslím tedy, že mohu právem říci, že tak vysoko, kam jsme dospěli v divadle dnes - i v českých zemích i na Slovensku, a když srovnáváme naše oblastní divadla se všelijakými kdysi společnostmi a pod., že na takové výši jsme skutečně ještě nikdy nebyli. U nás divadlo vždycky bylo nejlepší lidovou školou, poněvadž tam je všechno vidět na příkladě. Tam je vidět živého člověka a je vidět, co se z něho stane, když se jedná tak, a co se z něho stane, když se jedná jinak.

Nechtěl bych, abychom zapomínali ještě na jednu stránku - na osvěžení pracovních sil. Na to my často zapomínáme. Doba není lehká a my se někdy příliš vyčerpáváme. Vyčerpáváme své síly až do krajnosti. My proti tomu hledáme prostředky. Naše rekreace dělníků, pracujících i mládeže má v tomto smyslu veliký význam. A umění v těchto věcech může vykonat zase velmi mnoho. Proto chceme i tomu věnovat všemožnou péči. A je na našich umělcích, aby v tom pomáhali, aby v tom konali své poslání. Zatím, jak jsem se už zmínil, nejdále jsme v divadle. Tam můžeme dnes skutečně říci, že se ty proudy dobové i naše potřeby hlásí docela samozřejmě.

Dovolte, abych se zastavil ještě u bojovné stránky naší kultury. Ani my na této frontě nesmíme zapomínat, že stojíme na frontě a že všechno dnes se zaměřuje a musí zaměřovat právě k tomu, abychom byli - kdyby bylo potřeba - náležitě připraveni, abychom byli připraveni na obranu v pravém slova smyslu. Když se dnes podíváme na svět, vidíme, že největší boj, který se vede dnes, je vlastně ideologický boj. Ten je v popředí. Nepřítel to také ví a užívá všech prostředků, snaží se ho co nejvíce využít. Snaží se nás v tom ranit. Propagace cizím rozhlasem a představa, že ether nemá žádných hranic a je proto všem přístupny, to zde jistě hraje velikou úlohu. A počítá při tom na divoké pudy člověka, zneužívá jich. Já to nemusím ani klasifikovat. Je to propagace v podstatě hloupá, protože je lživá. Ale máme zde všelijaké zbytky starého a shnilého, s čímž ještě tato propagace počítá. Proto také nejsme a nesmíme být i s našeho hlediska nečinnými diváky. Bráníme se technicky, ale musíme se bránit právě tak ideologicky! A i tady platí, co zde řekl soudruh Čepička: "Ránu na ránu". My musíme také na ideologické frontě vést obranu útokem. (Potlesk.)

My zde bojujeme, jak jsem už naznačil, i o své děti. A to je velký a důležitý boj. Vycházíme z toho, že děti jsou veliký národní poklad, který nikomu nevydáme. To jsou naši budoucí lidé. Staráme se - jak tady bylo i dnes už několikrát řečeno - o zdravotní i výchovnou péči o děti, a to velmi záhy, což má dnes svůj zvláštní význam. Jsou to především naše jesle a mateřské školy. Můžeme říci, že jsme zahájili přímo novou epochu v dějinách mateřských škol. A je příznačné, že právě tato péče, toto naše úsilí vyvolává na kapitalistickém západě přímo zuřivost, že prý bereme děti rodičům. Ne, rodičům děti nebereme! My bereme děti nepřátelům! (Potlesk.) Jestliže nám rodiče chtějí ze svých dětí vychovat nepřátele republiky a nepřátele socialismu, pak ovšem nepřihlížíme k tomu nečinně. Odpor, který se zde hlásí, hlásí se však jenom z určitých vrstev. Bohaté matky nejsou spokojeny, že přivádíme děti do mateřských škol na jinou výchovu. Jsou to ty matky, které se samy vždycky nejméně o své děti staraly, ale ony cítí, že jim jde to dítě někam jinam, a z toho ten odpor. My se přiznáváme - a já nemám žádné příčiny, abych to zde přímo neřekl - že nám jde zrovna o děti z takových rodin, že nám jde právě o to, abychom je přivedli tam, kam je žádoucno a potřeba.

Totéž platí i o inteligenci. My také vedeme boj o inteligenci, zejména vědeckou. Ani tu nenecháme nepříteli na pospas. Jsou i nepřátelé. A jako s každým nepřítelem se vyrovnáme, vyrovnáváme se i tady s nepřítelem. My však bojujeme o hodnoty, které potřebujeme. A ty, kdo jdou s námi, přijímáme s největší radostí. Naše budoucí akademie nemá znamenat žádný pogrom na naše vědecké pracovníky, ale vytvoření pracoviště pro dobré, s námi jdoucí, s námi cítící a pro nás pracující odborné síly.

Dále je ideová výchova. I tady bych se zmínil o vlastenectví, o vlastenectví jako podmínce síly národa a republiky. Jaký by to byl národ, který by neměl rád svou republiku! Jaká by to byla republika! Jací by to byli občané! Buržoasie právě toto nejvíce podkopávala a vědomě podkopávala. I dnes to slyšíme. Oč se jedná, co nám pořád slibuje naše zrádná emigrace? Že už nikdy žádné Československo nebude, že se utopíme někde v nějaké Evropě nebo v nějaké jiné federaci a pod. To má být cíl. Ona dobře ví, že skutečné vlastenectví je jí tak nebezpečné jako nic jiného. Vezměme Sovětský svaz. Za co tam bojovali Za co bojoval sovětský člověk? On věděl dobře zač. Jak má rád svou vlast, jak skutečně celý zrovna plane, když se mluví o jeho vlasti! Ale buržoasie? Té je to jedno. Dříve to byla Paříž, pak to byl Hitler, teď je to Amerika - a vlast, vlastní domov, to úplně opomíjí. Proto tady musíme postavit a stavíme hráz proti kosmopolitismu. Naše první brněnská konference vykonala v té věci, myslím, velikou práci. Ale i my se musíme starat. Stalin nás také naučil vážit si jazyka. My se snažíme to vyzvednout ve škole, ale musíme vůbec vyzvedat jako velký poklad a velkou sílu, že jak kdo mluví, tak myslí. A jak myslí, tak třeba i jedná. My proto musíme také opravdu mluvit tak, jak je to důstojné našeho lidu.

Máme dějiny, které nám může - nic nepřeháním - každý závidět. Přece u nás to revoluční se dávno a dávna ozývalo. A jak hluboko vniklo do lidu! Naše klasika, jak po sovětsku říkáme - celé naše umění je na to zaměřeno. Kde mohou být krásnější příklady vlastenectví, než jaké jsou v naší literatuře, v našem umění? A náš lid na ně nikdy nezapomene, to jen právě ta buržoasní vrstva. Ale náš lid nikdy nezapomněl a dobře to má v paměti. My to velmi dobře i dnes můžeme posoudit. V minulém roce jsme otevřeli Jiráskovo museum jako museum českých dějin. Byl to hold spisovateli

Jiráskovi, ale bylo to i něco jiného. A dnes vidíte, kolik lidí v neděli za nejhoršího počasí, přes všechny překážky se tam jde podívat. Někomu by se zdálo, že je to daleko. Našemu lidu to však daleko není, ten tam chodí a vidíme, jak je přijímá a co v něm všechno budí. My letos chceme otevřít něco, co se zdálo být jenom takovým snem. Chceme v Husovy dny zas otevřít Betlemskou kapli, vlastně první odbojné shromaždiště našeho lidu, který už tenkrát, před více než 500 lety se kolem Husa shromažďoval a zahájil svou velikou akci.

Máme letos Alšův rok. Jak krásné jsou i tady hodnoty. Právě těmito kladnými hodnotami chceme posílit i lásku našich lidí vlastní domovině i k naší vlasti.

Budeme se muset jednou trochu zabývat turistikou, která u nás kdysi znamenala nesmírně mnoho a která, bohužel, klesla. Řekněme si upřímně, souviselo to s odcizením od přírody, kterou my přece máme tak krásnou. Co prací tady bylo vykonáno, v českých zemích a na Slovensku. Podepřeme-li toto, myslím, že také podepřeme lásku k naší zemi, k naší republice. Ne už jen tak všeobecně si povídat, ale opravdu mít to rád. To vše, myslím, je mobilisace také našich národních sil, která právě v SSSR hraje takovou velikou úlohu. Jen láska k vlasti, k režimu, k socialismu, ke komunismu, jen to dovedlo vytvořit hrdiny Rudé armády, před kterými se národ sklání.

Branná výchova. I to se nás, školy, dotýká. I tady musíme do mládeže a do velmi rané mládeže vštípit odvahu se bránit. A zejména bych zde poukázal na to, že musíme vyzvednout bojové tradice našeho lidu, našeho národa. Nám se dlouho a dlouho pořád vnucovalo, že vůbec žádní vojáci nejsme, že vůbec nejsme žádní bojovníci, že jsme takový mírumilovný, holubičí národ, ačkoliv dějiny mluví tolik proti tomu. A je teď na nás, abychom ukázali, že my, národ táborských bojovníků, jistě máme právo a dokonce i povinnost se hlásit, kde je potřeba, také jako lid bojovný. Teď nám hrozí, že proti nám udělají křižáckou výpravu. To je velmi znamenitě vymyšlený návrh. Každý přece zná křižáky, u nás každé dítě zná, jak jsme křižáky honili. (Potlesk.)

A to jsme byli sami a "proti všem", s Jiráskem mluveno. A dnes máme za sebou Sovětský svaz. (Dlouhotrvající, hlučný potlesk.)

A láska k Sovětskému svazu! Zase jedna z hlavních a nejpodstatnějších součástí naší výzbroje i ideologické. Už od nejútlejších dětí ji pěstujeme a je skutečně zase někdy až přímo rozkošné, řeknu, podívat se do takové mateřské školy, jak tam mají Stalina, jak ho znají, jak si ho váží, a jak se k němu obracejí. Nemysleme si, že je to jenom dětská naivnost! To v tom dítěti roste a my to máme i jinde. Vidíme mu to z očí. To je záruka celého dalšího vývoje. A tak je to u všeho našeho lidu. Když se podíváme na úspěchy, které máme v učení ruskému jazyku u dětí i u dospělých, vidíme, že zde to je více než jenom jazyk. Jazykem se vniká do kultury a života národa daleko víc než jinak. A máme tu ještě lidové demokracie okolní a nám přátelské, a naposledy Německou demokratickou republiku. Vidíme, že skutečně zde ideologickou výchovou můžeme mnoho a mnoho dokázat. Náš úkol bych definoval tak, že se nesmíme omezit jen na výklad a na pouhé poučení, to je málo, my to musíme vše dostat našim lidem do srdce, musí to pronikat do morku kostí našeho lidu. Tak dostaneme potom nového člověka nového Československa.

Citoval jsem heslo naší mládeže: "My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova." To se musí stát heslem a vyznáním všech nás, i těch, kteří jsme už trochu starší, než je naše mládež. (Potlesk.)

A tak, jestliže všichni společně půjdeme touto cestou, vyplníme nejlépe svůj úkol. Navzdory nepříteli, k radosti a štěstí všeho našeho československého lidu! (Dlouhotrvající hlučný potlesk, za něhož shromáždění povstalo.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Děkuji panu ministru školství, věd a umění za jeho, řekl bych, povzbuzující projev. Dalším řečníkem je posl. Pošusta. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Pošusta: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Po skvělém projevu pana ministra školství, věd a umění ujímám se slova k rozpočtovým částkám, které mají být podle vládního návrhu vydány na výchovu naší mládeže a našich pracujících, zejména na školu. Tato část předkládaného rozpočtu se vyznačuje tím, že proti předchozím letům náklady dále podstatně vzrůstají. Soudruh ministr financí již některé z nich uvedl a srovnal jejich vzrůst s loňskými náklady. Provedeme-li srovnání s tím, co mohl dát na rozvoj školství náš první rozpočet po vítězném únoru, rozpočet z r. 1949, vidíme jasně, že právě zejména od února křivka výdajů na školství u nás soustavně prudce stoupá. Tak na př. proti r. 1949 jen náklady na školy mateřské vzrostly o 255 %, na školy národní a střední o 92 %, na vyšší školy odborné o 51 % atd. Náklady na stipendia, školní kuchyně, internáty, mensy, koleje a pod. sociální zařízení pro studenty a žáky vzrůstají proti r. 1949 dokonce o 350 %. Desítky milionů se v rozpočtu MŠVU letos předurčují na zřízení provoz večerních škol, dálkového a externího studia pro pracující. Stamiliony jsou opět věnovány na státní kursy pro přípravu pracujících na vysoké školy, u nichž na př. proti loňskému roku vzrůstají náklady o 62 %. 2 miliardy, které jsou rozpočtovány ministerstvem pracovních sil na školy a učiliště systému státních pracovních záloh, mají být letos vydány jenom na výchovu učňů a učnic v hornictví a hutnictví, to je zhruba asi jednu pětinu učňů. Na výchovu ostatních učňů dávají další miliardy naše národní podniky a přitom na školy, na výchovu mládeže a pracující rozpočtuje stamiliony ministerstvo zemědělství a jiné instituce.

Co tyto cifry znamenají v praxi? Znamenají další mohutný rozmach našich škol. Znamenají další zvyšování úrovně výchovy ve školách a učilištích, znamenají větší péči o žáky, větší pomoc pionýrské organisaci ČSM a skupinám Svazu mládeže na školách. Za tyto peníze budou na př. otevřeny desítky nových mateřských škol, stovky nových tříd na národních a středních školách, podstatně vzroste počet tříd a žáků na školách odborných. Doplní se počty pedagogů a zlepší podmínky jejich práce. Jen ze škol třetího stupně bude bydlet 32.500 žáků ve 264 internátech. Bude dostavěn a uveden do provozu ústřední pionýrský dům v Praze na Grébovce atd. atd.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP