Pátek 14. října 1949

(Začátek schůze v 9 hod. 17 min.)

Přítomní:

Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, dr Procházka, Richter, Valo, V. David, Žiak.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Široký, Fierlinger, dr Ševčík; ministři dr Gregor, Nosek, Kabeš, dr Nejedlý, dr Čepička, V. Kopecký, Ďuriš, Krajčír, Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman, Erban, Plojhar, inž. Jankovcová, dr Šrobár.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

268 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 35. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis p. předsedy vlády ze dne 7. října 1949, jímž oznamuje, že pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 6. října 1949 jarní zasedání Národního shromáždění za skončené dnem 14. října 1949.

Dále došel dopis pana předsedy vlády ze dne 7. října 1949, kterým oznamuje Národnímu shromáždění, že pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 6. října 1949 Národní shromáždění k podzimnímu zasedání do Prahy na den 14. října 1949.

Dne 3. srpna 1949 opustila naše řady paní posl. Matylda Synková. (Poslanci povstávají.)

Narodila se 9. března 1906 v Broumově, okres Uherský Brod. Po absolvování obchodní školy nastoupila místo úřednice ve sklárně. Již v r. 1926 vstoupila do komunistické strany. V r. 1928 byla propuštěna ze zaměstnání pro organisování stávky sklářů, nastoupila místo v Praze v odborové organisaci a pracovala v komunistické straně jako funkcionářka. Pro svojí činnost byla persekvována. V únoru 1939 zatčena se svým mužem v Praze pro vydávání protihitlerovských letáků, odsouzena v Plzni k 7 měsícům. Po návratu pracovala illegálně v KSČ, v únoru 1941 byla znovu zatčena s mužem, který byl pak popraven, a odvezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde byla až do konce války. Ihned po návratu nastoupila práci v KSČ v Praze jako vedoucí žen. Byla zvolena členkou zemského národního výboru a pracovala v propagační komisi Ústředního národního výboru města Prahy. V r. 1946 zvolena do Ústavodárného Národního shromáždění, byla členkou výboru informačního, právního, sociálně-politického, zdravotnického, úsporné komise. V červnu 1948 zvolena opět do Národního shromáždění, byla jeho zapisovatelkou a členkou výboru sociálně-politického a zdravotnického a výboru zahraničního.

Matylda Synková byla prostá a skromná a vždy plně účastna všech snah a bojů pracující třídy. Byla vzorem české pokrokové ženy. Zachovejme jí čestnou paměť! (Poslanci usedají.)

Sděluji dále, že posl. Adolf Vodáček oznámil přípisem ze dne 22. srpna 1949, že se vzdává svého poslaneckého mandátu.

Posl. Vlasta Horklová-Damková oznámila přípisem ze dne 9. srpna 1949, že se vzdává svého poslaneckého mandátu.

Posl. Ján Lorko oznámil přípisem ze dne 30. září 1949, že se vzdává svého poslaneckého mandátu.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 13. října 1949, č. 214/12-12/10-1949-I/5, že povolává na poslanecký mandát, uprázdněný úmrtím paní posl. Matyldy Synkové, posl. Marii Šplíchalovou.

Paní posl. Marie Šplíchalová dostavila se do dnešní schůze.

Protože před tím podle § 89 jednacího řádu podepsala v kanceláři Národního shromáždění prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jednacího řádu tím způsobem, že bude přečtena ústavou předepsaná formule slibovací, paní posl. Šplíchalová ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a paní posl. Šplíchalovou žádám, aby přistoupila ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Gen. tajemník NS Kováčik (čte): "Slibuji, že budu věren republice Československé a jejímu lidově demokratickému zřízení. Budu zachovávat její zákony a svůj mandát vykonávat podle nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu lidu a státu."

Posl. Šplíchalová (podávajíc předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Užší předsednictvo se usneslo dne 6. t. m. na denním pořadu, který byl již členům Národního shromáždění rozeslán:

1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 346), kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní (tisk 354).

2. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 347) o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem (tisk 355).

3. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 340) o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů (tisk 353).

4. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 345) o vkladních knížkách (tisk 352).

5. Zpráva výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 339), ktorým sa mení názov Povereníctva pôdohospodárstva a pozemkovej reformy (tlač 350).

6. Zpráva výboru zahraničného o vládnom návrhu (tlač 341), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu republiky Československej k prejavu súhlasu Dohoda o dočasnej úprave hospodárskych stykov medzi Československou republikou a republikou Maďarskou, podpísaná v Prahe dňa 23. apríla 1949 a predbežne prevádzaná vládnou vyhláškou zo dňa 3. júna 1949, č. 197/49 Sb. (tlač 349).

7. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 344), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Úmluva o přepravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích v přímém mezinárodním styku a Úmluva o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku, podepsané za Československou republiku dne 22. prosince 1948 ve Varšavě (tisk 348).

14. t. m. usneslo se dále užší předsednictvo, aby byly projednávány ještě tyto další body:

8. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona (tisk 356) o zřízení vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze (tisk 357).

9. Zřízení výborů a volba jejich členů.

10. Volba zapisovatelů.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle § 24, odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 346), kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní (tisk 354).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této předloze se sloučilo s jednáním o 2. bodu denního pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 347) o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem (tisk 355).

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení těchto bodů pořadu? (Nebyly.)

Není jich.

Projednání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodajové jsou: K odst. 1 posl. Török, k odst. 2 posl. dr Havelka.

Dávám slovo zpravodaji k odst. 1, posl. Törökovi.

Zpravodajca posl. Török: Pán predseda, páni ministri, slávne Národné shromaždenie!

Oči všetkých veriacich, bez ohžadu na náboženskú alebo politickú príslušnosť, sú dnes uprené k tomuto zákonodarnému sboru, ktorý stojí pred vežmi zodpovednou úlohou usporiadať spolužitie medzi štátom a našimi cirkvami a cirkevnými spoločnosťami. Stojí pred riešením takmer tisícročného problému, ktorý sa skoro v každej novej dobe, v každom storočí nanovo riešil a upravoval, a náš štát v tomto storočí pristupuje k jeho úprave už po druhý raz.

Kým v rokoch 1918-28 riešenie otázok pomeru medzi cirkvami a štátom bolo doprevádzané tuhým kultúrnym bojom a viedlo k politickej roztrieštenosti, ktorá skončila zradou a Mníchovom, dnes pristupujeme k tejto práci spokojne a jednotne bez ohžadu na politickú alebo náboženskú príslušnosť, po príklade nášho jednotného boja za oslobodenie, kde robotník, rožník, kňaz i úradník bojovali bok po boku či už v podzemí alebo na bojištiach a vedeli spoločne umierať v koncentračných táboroch alebo na popraviskách.

V znamení tejto jednoty pristupujeme k prejednávaniu prvého z dvojice nových cirkevných zákonov, ktorým je vládny návrh zákona, tlač 346, ktorým sa zriaďuje Štátny úrad pre veci cirkevné. Pri tejto príležitosti chcem poukázať na dôležitosť a význam tohto zákona jednak preto, že sa dotýka cirkví a cirkevných spoločností, ktoré sdružujú väčšinu našich národov, a hlavne z tej príčiny, že najmä v posledných mesiacoch tohto roku i cez všetky úsilia vlády o dobrý pomer medzi štátom a rímsko-katolíckou cirkvou ako aj cez úsilie vlasteneckých katolíkov a duchovných, sdružených v Katolíckej akcii, snažia sa u nás najmä vysokí cirkevní hodnostári nahovoriť veriacemu žudu a svetu, že v našej žudovo-demokratickej republike je obmedzovaná náboženská sloboda.

Smutné zjavy po našich dedinách, najmä na Slovensku, ktorých sme boli svedkami v prvých mesiacoch vzniku Katolíckej akcie a ktoré boly aranžované k rozvráteniu nášho hospodárskeho života, nie sú zjavmi novými. Ani heslá, ktoré boly pri tej príležitosti po našich dedinách rozširované, nie sú nové. Poznáme ich z prvej republiky, kedy sa týmito heslami získavaly volebné hlasy, najmä medzi veriacimi, a mala sa tým tiež odviesť pozornosť od riešenia pálčivých sociálnych problémov. Kam to viedlo a ako to skončilo, toho smutnými svedkami sme boli v roku 1938 a 1939. Lenže vtedy už bolo známe nové heslo: "Za Boha a národ". Kto ohrožoval Boha a národ v r. 1938 a v nasledujúcich? Boli to práve fašistickí spojenci šíritežov týchto hesiel, ktorí ohrožovali najzákladnejšie žudské práva a denne šliapali po prikázaniach božích týraním a vraždením nevinných obetí v koncentračných táboroch. A nebyť víťazného oslobodenia bratským Sovietskym sväzom, zem od Šumavy k Tatrám by dávno nebola patrila českému a slovenskému národu. Dnes sa znovu rozširujú po dedinách tie isté heslá s podobnými ciežmi, lenže ich šíritelia zabúdajú na to, že dvakrát to isté, nie je to isté.

Každý súdny človek môže sa presvedčiť, že tieto heslá sú rozširované s určitým ciežom a že skutočnosť je práve opačná, lebo vytvorenie dobrého pomeru medzi cirkvami a štátom je súčiastkou nášho nového spoločenského poriadku práve tak, ako ostatné zásahy, učinené v hociktorom sektore nášho života.

Po našom oslobodení, ktoré znamenalo nielen oslobodenie od okupantov a vojnových utrpení, ale prinieslo historický prelom v živote hospodárskom, politickom, sociálnom a kultúrnom, uskutočňujeme teraz v praxi odkazy našich padlých hrdinov a kráčame neochvejne po nastúpenej ceste k lepšiemu zajtrajšku - na ceste k socializmu. Že cesta, ktorú sme nastúpili, je správna, potvrdzujú nám pracovné výsledky v našom hospodárskom živote, ako aj vežké pokroky na poli sociálnom a kultúrnom.

Naši politickí činitelia hneď od začiatku nášho oslobodenia v r. 1945 neprestali zdôrazňovať, že sloboda náboženského presvedčenia je a zostane neodlučitežnou súčiastkou občianskych práv. So strany vládnych činitežov prejavoval sa ten najvžúdnejší pomer najmä k náboženstvu rímsko-katolíckemu a presvedčili sme sa o tom, že z hrôzostrašných predpovedí pred oslobodením nesplnila sa ani jedna. Taktiež po februárových udalostiach sa priatežský postoj našej vlády k našim cirkvám nezmenil.

Naša Ústava 9. mája z minulého roku zabezpečuje nám vytvorenie nového spoločenského poriadku a dáva nám maximum slobôd a práv občianskych. Jednou z týchto slobôd občianskych je sloboda svedomia a vyznania, ktorej ochrana a slobodné užívanie sa upravuje práve prejednávanou osnovou zákona. Naša terajšia ústava nielen že zabezpečuje slobodu svetového názoru, vyznania alebo presvedčenia, ako aj právo vyznávať verejne alebo súkromne akékožvek náboženstvo, poťažne slobodne vykonávať akékožvek obrady s ním spojené, ale zabezpečuje v skutočnosti rovnosť všetkých vyznaní pred zákonom, lebo zakazuje rasovú a náboženskú nesnášanlivosť. Na druhej strane však nedovožuje, aby sa táto náboženská sloboda zneužívala kýmkožvek a k akýmkožvek nenáboženským ciežom. Táto náboženská sloboda, zaručená našou ústavou, je dodržiavaná a celá politika Národného frontu sa prevádza v duchu našej ústavy. (Potlesk.) To nie sú frázy, ale neodškriepitežné fakty.

Štát vyplácal a vypláca ročne stovky miliónov korún na kungruu duchovných, ďalej na opravu a stavbu nových i vojnou zničených kostolov, a to nielen z titulu patronátneho práva, ale i v takých prípadoch, kde pre udelenie podpory nebolo zákonného podkladu. Ako ďalší dôkaz starostlivosti štátu o rozvoj náboženského života u nás sú nové dva návrhy zákonov, ktoré nielen že zabezpečia hmotne našich duchovných, ale odstránia tiež krikžavé sociálne rozdiely, prevzaté ešte z dôb feudálnych. Sjednotenie cirkevnej agendy v jednom ústrednom úrade umožní rýchle a spravodlivé vybavovanie cirkevných záležitostí. Naša žudovodemokratická republika si je plne vedomá vežkého významu mravného poslania náboženstva pri budovaní štátu a prestavbe jeho hospodárstva, preto svoje povinnosti, plynúce z ústavy, postupne uvádza do života i na tomto poli.

Ústava z prvej republiky mala tiež ustanovenie o slobode svedomia a vyznania a o rovnosti všetkých vyznaní pred zákonom. Pozrime sa však bližšie, ako to vyzeralo v praxi. Namiesto pokojného riešenia pomeru medzi cirkvami a štátom bol svedený na pôde parlamentu ostrý kultúrny boj, ktorý mal skončiť rozlukou cirkví od štátu. Tým mala byť odvedená pozornosť od riešenia vežmi naliehavých sociálnych otázok, ktorých vyriešenia sa domáhal pracujúci žud. Kultúrny boj sa síce skončil, ale ostaly i naďalej nevyriešené otázky pomeru cirkví k štátu a neboly riešené ani sociálne problémy. Vysoká cirkevná hierarchia, ktorá vtedy i dnes kričí, že sa berie žuďom náboženstvo a cirkvám možnosť nerušeného pôsobenia medzi veriacimi, starala sa o veci kultu a náboženstva menej ako o zaistenie svojej moci v štáte, a to ako po stránke majetkovej, tak i po stránke svojho politického významu. Akonáhle prestalo hroziť nebezpečie cirkevnému majetku, ustal tento kultúrny boj, hoci základný pomer medzi cirkvami a štátom ostal i naďalej nevyriešený.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP