Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Tento zákon upravuje národní pojištění:

a) pro případ nemoci a mateřství (nemocenské pojištění),

b) pro případ stáří, invalidity, ztráty živitele smrtí a pro případ úrazu (důchodové pojištění).

(¹) Podle tohoto zákona jsou povinně pojištěni:

a) zaměstnanci (§ 3) s výjimkou vojenských gážistů v činné službě,

b) osoby samostatně výdělečně činné (§ 4),

c) spolupracující členové rodiny osob samostatně výdělečně činných (§ 5),

d) důchodci (§ 8),

e) nezaměstnaní (§ 9).

(²) Pouze pro případ nemoci a mateřství [§ 1, písm. a)] jsou z osob uvedených v odstavci 1 pojištěni:

a) veřejní zaměstnanci uvedení v § 7,

b) důchodci (§ 8),

c) nezaměstnaní (§ 9).

(¹) Zaměstnanci ve smyslu tohoto zákona jsou osoby, které v Československé republice pracují na podkladě soukromoprávního nebo veřejnoprávního pracovního (služebního) poměru nebo na podkladě poměru učňovského (volontérského, praktikantského).

(²) Pro účely tohoto zákona se však pokládají za zaměstnance také domáčtí dělníci, jimiž se rozumějí osoby, které vykonávají mimo zaměstnavatelovu dílnu po živnostensku práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů. Za domácké dělníky se pokládají také osoby, které, ačkoliv jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činné.

(³) Pro účely tohoto zákona se pokládají dále za zaměstnance také zástupci na provisi, i když nejsou v pracovním poměru, a to i tehdy, jsou-li oprávněni provozovati samostatně živnost, jestliže vykonávají tuto svou činnost jako jedinou výdělečnou činnost bez cizích pracovních pomocníků.

(⁴) Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území Československé republiky, nemá to vlivu na pojistnou povinnost. To platí u zaměstnanců zastupitelských úřadů Československé republiky v cizině, dále u zaměstnanců československých státních drah, u zaměstnanců tuzemských podniků leteckých a tuzemských podniků pro plavbu říční a námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území Československé republiky, pokud jsou československými státními občany. Ministerstvo sociální péče může však po slyšení Ústřední národní pojišťovny zprostiti pojistné povinnosti tyto osoby, jsou-li pojištěny podle předpisů státu, v němž práce vykonávají.

(¹) Osobami samostatně výdělečně činnými (§ 2, odst. 1, písm. b) jsou podnikatelé (spolupodnikatelé), kteří na území Československé republiky jsou osobně činni v podniku na vlastní vrub, zejména jako:

a) zemědělci,

b) živnostníci,

c) provozovatelé svobodných povolání jako lékaři, advokáti, notáři, lékárníci, civilní inženýři, veterináři, soukromí učitelé, výtvarní umělci, hudební skladatelé, spisovatelé, hudebníci a jiní.

(²) Jako spolupodnikatelé jsou pojištěni zejména:

a) veřejní společníci veřejné obchodní společnosti a osobně ručící společníci komanditní společnosti a komanditní společnosti na akcie, jakož i jednatelé společnosti s ručením obmezeným,

b) společníci společnosti podle občanského práva,

nepodléhají-li pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) pro činnost v podniku, jehož jsou spolupodnikateli.

(¹) Spolupracujícími členy rodiny [§ 2, odst. 1, písm. c)] jsou rodiče, tchán, tchýně, zeť, ovdovělá snacha, družka, sourozenci a děti (vlastní, nevlastní, osvojenci) starší 15 let, žijící ve společné domácnosti s podnikatelem (spolupodnikatelem), jsou-li trvale činni v jeho podniku nahrazujíce jinak nezbytnou cizí pracovní sílu a nepodléhají-li pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) nebo b).

(²) Spolupracují-li v podniku členové rodiny, u nichž jsou splněny podmínky podle odstavce 1, pokládá se za osobu samostatně výdělečně činnou (§ 4, odst. 1) ten z nich, který podnik spravuje, ostatní jsou pojištěni podle odstavce 1. V pochybnosti platí domněnka, že podnik spravují v tomto pořadí: manžel, ovdovělý manžel (manželka), nejstarší člen rodiny.

(³) Manželka podnikatele (spolupodnikatele) nebo spolupracujícího člena rodiny nepodléhá pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b) a c) pro svou činnost v podniku.

(¹) Ustanovení § 3, odst. 4, první věty platí též pro osoby samostatně výdělečně činné (§ 4) a pro spolupracující členy rodiny (§ 5).

(²) Vládním nařízením mohou býti blíže vymezeny pojmy podnikatele, spolupodnikatele, provozovatele svobodných povolání, osobní činnosti v podniku (§ 4, odst. 1), jakož i pojmy trvalé činnosti v podniku a nahrazování cizí pracovní síly (§ 5, odst. 1).

(¹) Veřejnými zaměstnanci ve smyslu § 2, odst. 2, písm. a) jsou:

a) zaměstnanci státu, jakož i podniků, ústavů a fondů státních nebo státem spravovaných,

b) učitelé, na něž se vztahují ustanovení zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol,

c) zaměstnanci svazků územní samosprávy,

d) duchovní kongruálních (§ 1 vládního nařízení ze dne 17. června 1928, č. 124 Sb., o úpravě platů duchovenstva) církví a náboženských společností, vykonávající na systemisovaných místech úkony veřejné duchovní správy se souhlasem státní správy kultové, a profesoři diecesních bohosloveckých učilišť,

kteří mají zaručeny normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené pensijní nároky.

(²) Vláda může nařízením vyjmouti z důchodového pojištění i jiné zaměstnance ve veřejných službách, kteří mají zaručeny pensijní nároky obdobně jako zaměstnanci uvedení v odstavci 1; Ústřední národní pojišťovna může na žádost obce povoliti, aby obecní zaměstnanci nebyli vyňati z důchodového pojištění, i když jsou u nich splněny podmínky podle odstavce 1; toto povolení se týká všech zaměstnanců obce a nelze je odvolati.

(³) Vláda upraví nařízením přestupy z pojištění podle tohoto zákona do veřejného pensijního zaopatření a naopak.

Důchodci (§ 2, odst. 2, písm. b) jsou:

a) osoby, kterým se vyplácí důchod podle tohoto zákona nebo dříve platných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění: poživatelé důchodu úrazového však jen tehdy, je-li jejich výdělečná schopnost snížena alespoň o polovinu;

b) osoby, kterým se vyplácejí odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření, po případě opakující se dary a pense z milosti z veřejných prostředků, s výjimkou poživatelů vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů;

c) osoby požívající zaopatřovací požitky podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb., o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a podle zákona ze dne 10. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na konfiskovaném majetku a jejich rodinných příslušníků,

zdržují-li se trvale na území Československé republiky a nepodléhají-li povinnému pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) až c).

Nezaměstnanými [§ 2, odst. 2, písm. c)] jsou osoby, které požívají peněžitou podporu v nezaměstnanosti podle předpisů o řízení práce.

(¹) Osoba zaměstnaná zároveň u několika zaměstnavatelů je pojištěna ve všech zaměstnáních. Totéž platí obdobně, vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná několik samostatně výdělečných činností nebo vykonává-li zaměstnanec zároveň samostatně výdělečnou činnost.

(²) Osoby, které hospodaří na vlastní nebo pachtované půdě, jejíž výměra nepřevyšuje 1 ha a jejíž výtěžek slouží výhradně ke spotřebě ve vlastní domácnosti, nepodléhají pojištění z této činnosti, jsou-li jinak povinně pojištěny podle tohoto zákona.

Z povinného pojištění podle § 2, odst. 1 jsou vyňati:

a) cizozemci zaměstnaní u cizích zastupitelských úřadů, jež mají sídlo na území Československé republiky, nebo u mezinárodních organisací, institucí a orgánů, jakož i cizozemci zaměstnaní u osob požívajících práva exteritoriality;

b) zaměstnanci, kteří jsou činní v Československé republice pouze přechodně, a to ve službě zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku trvalé bydliště nebo provozovnu: totéž platí pro osoby samostatně výdělečně činné, které nemají v Československé republice trvalé bydliště nebo provozovnu;

c) osoby, které vykonávají pouze příležitostně práce nebo služby, zakládající jinak povinné pojištění. Za příležitostné se pokládá nahodilé nebo ojedinělé zaměstnání, které netrvá u téhož zaměstnavatele déle sedmi dnů. Za příležitostné nelze však pokládati zaměstnání osob, vykonávajících práce střídavě pro různé zaměstnavatele.

Povinné pojištění vzniká:

a) u zaměstnanců (§§ 3 a 7) dnem vstupu do zaměstnání;

b) u osob samostatně výdělečně činných (§ 4) a spolupracujících členů rodiny (§ 5) dnem, od kterého tyto osoby počnou vykonávati činnost podléhající pojištění;

c) u důchodců (§ 8) dnem, od kterého byl přiznán důchod;

d) u nezaměstnaných (§ 9) dnem, od kterého byla přiznána peněžitá podpora v nezaměstnanosti.

Povinné pojištění zaniká:

a) u zaměstnanců dnem, kterým končí pracovní (služební) poměr;

b) u osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny dnem, kterým přestanou na trvalo vykonávati činnost podléhající pojištění; u spolupracujících členů rodiny též dnem, kdy vznikne jejich povinné pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) nebo b);

c) u důchodců dnem, od něhož byl zastaven důchod nebo kdy vzniklo jejich povinné pojištění podle § 2, odst. 1;

d) u nezaměstnaných dnem, od něhož jim byla zastavena peněžitá podpora v nezaměstnanosti.

(¹) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub zaměstnanec vykonává svou činnost (§§ 3 a 7).

(²) Povinnosti, uložené tímto zákonem zaměstnavateli, postihují v pojištění osob uvedených v §§ 4 a 5 osobu samostatně výdělečně činnou, v pojištění důchodců plátce důchodů.

(³) Spolupodnikatelé, dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladní mistři, faktoři a pod.) odpovídají společně za splnění povinností uložených zaměstnavateli nebo osobám samostatně výdělečně činným.

(⁴) Zaměstnavatel může pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné a správné podání oznámení, uložených zaměstnavateli tímto zákonem; na vyzvání pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v sídle závodu nebo jde-li o osobu právnickou. Zaměstnavatel ručí však za jednání a opominutí této osoby.

(¹) Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti osoby u něho zaměstnané, které podléhají pojištění, nejpozději sedmého dne po dni vstupu do zaměstnání a odhlásiti je ve stejné lhůtě po dni, kterým končí pracovní poměr.

(²) Zaměstnavatel učiní zadost ohlašovací povinnosti, odevzdá-li přihlášku nebo odhlášku nejpozději ve lhůtě uvedené v odstavci 1 poště nebo učiní-li ji telegraficky. Do tří dnů po telegrafickém podání musí býti přihláška nebo odhláška podána na předepsaném tiskopise.

(³) Má-li zaměstnavatel pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, může zároveň s přihláškou písemně s udáním důvodů prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. Bude-li právoplatně rozhodnuto, že pojistná povinnost zde není, je pojišťovna povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce dávek po případě již poskytnutých (§ 134).

(⁴) Nevyhoví-li zaměstnavatel své povinnosti podle odstavce 1, je zaměstnanec oprávněn přihlásiti se sám. Zaměstnanec je též oprávněn podati všechna jiná oznámení; tím se však neruší zaměstnavatelova povinnost. Použije-li zaměstnanec tohoto práva, odpovídá za správnost svých údajů. Zaměstnanec může býti též přihlášen osobou jinou. Pojišťovna může rozhodnouti o pojistné povinnosti také z moci úřední.

(⁵) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny přihlásiti sebe a spolupracující členy rodiny ve lhůtě uvedené v odstavci 1, počítané ode dne počátku pojištění. V téže lhůtě jsou povinny provésti odhlášku svou nebo odhlášku jednotlivých spolupracujících členů rodiny. Ustanovení odstavců 3 a 4 platí obdobně.

(⁶) Je-li zaměstnanec zaměstnán u několika zaměstnavatelů, mají ohlašovací povinnost podle odstavce 1 všichni zaměstnavatelé. Vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná několik výdělečných činností, je povinna uvésti v přihlášce všechny tyto činnosti. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna přihlásiti se k pojištění podle § 2, odst. 1, písm. b), i když je zaměstnána vedle toho způsobem zakládajícím povinné pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a).

(⁷) Plátce důchodu, § 8, písm. b) a c), je povinen přihlásiti a odhlásiti důchodce ve lhůtě uvedené v odstavci 1, počítané ode dne, kterého bylo vydáno rozhodnutí o přiznání nebo zastavení důchodu.

(⁸) Přihláška a odhláška musí býti podány na předepsaném tiskopise, jehož obsah a formu stanoví ministerstvo sociální péče po slyšení Ústřední národní pojišťovny vyhláškou v Úředním listě.

(¹) Osoby povinné hlášením podle § 15 jsou povinny oznámiti pojišťovně změnu jména a sídla zaměstnavatele a změny jmen pojištěnců. Dále jsou povinny ohlašovati jiné skutečnosti, rozhodné pro pojištění, podle směrnic, které vydá ministerstvo sociální péče po slyšení Ústřední národní pojišťovny vyhláškou v Úředním listě.

(²) Zemědělci jsou povinni ve lhůtě od 1. do 31. ledna každého roku oznámiti změny výměry zemědělského podniku a jiných okolností rozhodných pro stanovení vyměřovacího základu (§ 20).

(¹) Zaměstnanci (§ 3) jsou povinni oznámiti zaměstnavateli včas všechna data potřebná k splnění ohlašovací povinnosti podle §§ 15 a 16.

(²) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o důchodcích v poměru k plátci důchodu.

(¹) Nebyla-li přihláška podána ve lhůtě stanovené v § 15, odst. 1, může pojišťovna předepsati plátci pojistného částku až do 5.- Kčs za každého nepřihlášeného pojištěnce a za každý den od vzniku pojištění do dne, kdy opožděná přihláška došla pojišťovně nebo do dne, kdy byla doporučeně podána na poštu.

(²) Nebyla-li přihláška podána včas (§ 15, odst. 1) a vznikl-li před jejím podáním nárok na některou z dávek nemocenského pojištění, jest pojišťovna oprávněna předepsati plátci pojistného místo částky uvedené v odstavci 1 náhradu nákladů přiznané dávky až do výše 3.000 Kčs.

(³) O povinnosti platiti částky podle odstavce 1 a 2 rozhoduje pojišťovna výměrem a vymáhá je jako pojistné.

Nebyla-li odhláška podána ve lhůtě uvedené v § 15, odst. 1, je plátce pojistného povinen zaplatiti pojišťovně za každý den od zániku pojištění částku 5 Kčs, a to až do dne, kdy odhláška do pojišťovny došla nebo byla doporučeně podána na poštu, nebo kdy pojišťovna zjistila, že pojištěnec nebyl odhlášen, nejvýše však 300 Kčs za každého neodhlášeného pojištěnce. Ustanovení § 18, odst. 3 platí zde obdobně.

(¹) Vyměřovacím základem pro dávky a pojistné podle tohoto zákona je u zaměstnanců veškerý příjem, který dostávají za smluvenou práci. Vedle mzdy (služného, platu, služebních požitků) náleží sem zejména také vychovávací příspěvky učňů, podíly na zisku, příbytečné, aktivní, funkční a jakkoliv jinak nazvané přídavky, proměnlivé požitky (tantiemy, provise a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výdělku), diety jednou třetinou, opakující se odměny s výjimkou roční remunerace a novoročného, dále jiné požitky, které zaměstnanec dostává, byť i jen obvykle, od zaměstnavatele nebo třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní, jakož i požitky naturální. Za příjem zaměstnance, který nemá ani požitky na hotovosti ani naturální, se pokládá horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Vyměřovací základ u veřejných zaměstnanců stanoví vláda nařízením podle zásad, uvedených v předchozích větách.

(²) Vyměřovacím základem u osob samostatně výdělečně činných s výjimkou zemědělců je příjem, stanovený příslušnou mzdovou vyhláškou pro zaměstnance tak odborně kvalifikovaného, že může zastupovati podnikatele ve vedení podniku, zvýšený o jednu čtvrtinu, nejméně však příjem nejlépe placeného zaměstnance podniku zvýšený o jednu čtvrtinu.

(³) Roční vyměřovací základ u zemědělců stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zemědělství po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací zemědělců vyhláškou v Úředním listě. Tento vyměřovací základ se určí se zřetelem na rozlohu pozemků, výrobní oblast, bonitu a kulturu půdy a způsob hospodaření. Při tom nebudiž roční vyměřovací základ pro zemědělský podnik o rozloze 50 ha v řepařské oblasti stanoven níže než částkou 120.000 Kčs. Do výměry zemědělského podniku, rozhodné pro stanovení vyměřovacího základu, se započítává obhospodařovaná půda vlastní, půda spolupracujících členů rodiny a rodinných příslušníků (§ 54) i půda pachtovaná. U zemědělských spolupodnikatelů pojištěných podle § 4 se stanoví roční vyměřovací základ podle poměru jejich podílu.

(⁴) Za vyměřovací základ u spolupracujících členů rodiny se považuje příjem, který by náležel zaměstnanci, jejž spolupracující člen rodiny nahrazuje, nikoliv však příjem převyšující vyměřovací základ, podle něhož je pojištěn podnikatel. Za vyměřovací základ u spolupracujících členů rodiny zemědělce, mladších 18 let, se však pokládá částka, která se rovná horní hranici prvního stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2; za vyměřovací základ u těchto osob starších 18 let, ale mladších 21 let, se považuje částka odpovídající horní hranici stupně nejblíže vyššího.

(⁵) Za nejmenší vyměřovací základ podle předchozích odstavců se pokládá horní hranice vyměřovacího základu prvního stupně podle § 36, odst. 2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností; je-li součet nižší, pokládá se za vyměřovací základ z jednotlivých činností poměrný díl nejmenšího vyměřovacího základu.

(⁶) Nejvyšším vyměřovacím základem, rozhodným pro pojištění podle tohoto zákona, je horní hranice nejvyššího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2. Totéž platí pro součet vyměřovacích základů z několika činností. Je-li součet vyšší, může pojištěnec žádati do 31. března každého roku, aby mu byla pojišťovnou vrácena bezúročně částka pojistného, která v uplynulém roce přesáhla částku pojistného odpovídajícího nejvyššímu vyměřovacímu základu, pokud šla na jeho vrub.

(⁷) Ministerstvo sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací stanoviti vyhláškou v Úředním listě, že se za vyměřovací základ u určitých skupin pojištěnců považuje určitá pevná částka, po případě stanoviti pevnou započitatelnou výši požitků od osob třetích.

(⁸) Ministerstvo sociální péče stanoví hodnotu naturálních požitků vyhláškou v Úředním listě na návrh Ústřední národní pojišťovny a po slyšení nejvyššího úřadu cenového, jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací.

(¹) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohl býti zjištěn příjem jednotlivých zaměstnanců, a uschovati je po dobu aspoň pěti let.

(²) Vyhláškou ministerstva sociální péče v Úředním listě mohou býti vydána bližší ustanovení, kterými také mohou býti zproštěni povinnosti vésti záznamy o příjmech určití zaměstnavatelé, zejména ti, kdož zaměstnávají nejvýše tři stálé zaměstnance.

(¹) Zaměstnavatel nebo jeho zástupce je povinen zaříditi, aby záznamy o příjmech byly kdykoliv v pracovní době přístupné zmocněncům pojišťovny. Tito zmocněnci jsou oprávněni nahlížeti v podnicích a závodech také do jiných záznamů a listin důležitých pro pojištění, činiti si z nich výpisy a na místě pracovním konati šetření potřebná pro provádění pojištění. Jsou dále oprávněni nahlížeti do úředních stavebních povolení u příslušných stavebních úřadů.

(²) Zmocněnci pojišťovny jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech v závodě, zejména o poměrech výrobních, obchodních a provozních, o počtu zaměstnanců a o pracovních podmínkách.

(³) K výkonu oprávnění uvedených v odstavci 1 je u vojenských podniků a podniků důležitých pro obranu státu třeba souhlasu vojenské správy.

(¹) Nevyhoví-li zaměstnavatel nebo jeho zástupce povinnosti vésti a uschovávati záznamy o příjmech nebo plní-li tuto povinnost nedostatečně tak, že příjem nemůže býti spolehlivě zjištěn, nebo odepře-li předložiti záznamy zmocněncům pojišťovny, je pojišťovna oprávněna vyměřiti z moci úřední pojistné podle dat jiných příspěvkových období nebo podle výsledku jiného šetření. Totéž platí obdobně, nevyhoví-li zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná nebo jejich zástupce povinnostem uloženým v § 22.

(²) Do rozhodnutí vydaného podle odstavce 1 může si zaměstnavatel nebo osoba samostatně výdělečně činná stěžovati jen, pokud může prokázati, že výpočet odporuje zákonu nebo že spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení bylo podstatně vadné.