Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení o vedení obchodních knih se mění takto:

1. V č. 32 všeobecného obchodního zákoníku uvedeného zákonem ze dne 17. prosince 1862, č. 1. ř. z. z roku 1863, se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 bude odstavcem 2.

2. V § 25, odst. 1 zák. čl. XXXVII/1875 (obchodního zákona) se vypouštějí slova "vázané, po listech běžnými čísly opatřené a nití protažené."

(¹) Ustanovení o průvodnosti obchodních knih se mění takto:

1. § 295 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilního řádu soudního) bude zníti:

"Pokud obchodní knihy kupců, závěrečné listy dohodců a jiné knihy vedené o provozu hospodářství, živností a pod. činí vzhledem k svému obsahu a k jednáním a obchodům, na nichž se zápisy zakládají, důkaz, posoudí soud podle § 272.

Soud posoudí podle § 272 také průvodní moc obchodních knih, deníků a pod., vedených v cizině, pokud mezinárodní smlouva neustanovuje něco jiného."

2. § 322 zákona čl. 1/1911 (civilního řádu soudního) bude zníti:

"Pokud obchodní knihy kupců, závěrečné listy dohodců a jiné knihy vedené o provozu hospodářství, živností a pod. činí vzhledem k svému obsahu a k jednáním a obchodům, na nichž se zápisy zakládají, důkaz, posoudí soud podle § 270.

Soud posoudí podle § 270 také průvodní moc obchodních knih, deníků a pod., vedených v cizině, pokud mezinárodní smlouva neustanovuje něco jiného."

(²) Zrušují se ustanovení:

1. §§ 19, 20 a 22 zák. č. 1/1863 ř. z.;

2. čl. 34 až 37 všeobecného obchodního zákoníku a čl. 77 až 79 zákona ze dne 4. dubna 1875, č. 68 ř. z., o obchodních dohodcích či sensálech;

3. §§ 31 až 34 a §§ 541 až 543 zák. čl. XXXVII/1875.

Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dosavadní zákonná úprava formy, v jaké mají býti vedeny obchodní knihy, je v zemích České a Moravskoslezské, jakož i na Slovensku v podstatě stejná. Čl. 32 obch. zákoníku předpisuje, že obchodní knihy musí býti vázány a list po listu opatřeny běžnými čísly; § 25 zák. čl. XXXVII/1875 pak stanoví, že obchodní knihy musí býti vázány, po listech běžnými čísly opatřeny a nití protaženy. Platné předpisy dovolují tedy jen používání vázaných a po listech číslovaných obchodních knih. V praxi, zejména ve větších podnicích, se však tímto způsobem z valné části již obchodní knihy nevedou, nýbrž zápisy se provádějí na volných listech. Tento způsob účetních a obchodních záznamů umožňuje u velkých podniků rychlost jich provádění. Připouští totiž jednak dělbu práce, jednak použití psacích strojů, a tedy uplatnění zásady hospodárnosti v podniku. Hlasy domáhající se toho, aby možnost vésti obchodní knihy ve formě volných listů byla vyslovena zákonem a dosavadní předpisy byly v tom směru novelisovány, nejsou nikterak nové a volání po takovéto úpravě ozývalo se již dlouho před válkou. Došlo také ohlasu v osnově nového obchodního zákona (§ 50, odst. 2), ovšem ne zplna, neboť tato osnova připouští zápisy na volných listech spíše jen jako výjimku a ještě ukládá, aby alespoň dodatečně byly volné listy svázány a očíslovány. Toto kompromisní řešení nelze však považovati za příliš šťastné a zcela vyhovující, zejména když se neurčují ani podmínky, za kterých se lze od zásady, že obchodní knihy mají býti vázány, odchýlit. Nyní přišla znovu s podnětem novelisace Hospodářská rada; její generální sekretariát poukazuje zejména k nutnosti sjednotit - se zřetelem k plánování v hospodářství - podnikové účetnictví (Zákon o jednotné organisaci podnikového početnictví vyšel již ve sbírce pod č. 116/46).

Otázka způsobu vedení obchodních knih ovšem úzce souvisí s otázkou jejich průvodnosti. Tu si nutno předem uvědomiti, zda dosavadní právní předpisy (ustanovení čl. 34 obch. zákona a § 31 zák. čl. XXXVII/1875) přiznávají vázaným obchodním knihám zvláště kvalifikovanou průvodnost či nikoliv. Jde o výklad cit. ustanovení v tom smyslu, zda znamenají průlom do principu volného uvažování důkazů, vytčeného v § 272 c. ř. s. (na Slovensku v § 270 zák. čl. -I/1911). Randa (Obchodní právo rak. I., str. 171) sice v čl. 34 obch. zák. toto omezení spatřoval, ale pozdější nauka i praxe (Tilsch, Einfluss der Zivilprozessgesetzes auf das mater, Recht, str. 213, Wenig. Příručka obchodního práva, str. 156, Hermann Otavský, Komentář k obch. zák., str. 87, Hora, Československé právo procesní, II., str. 329, rozh. nejv. s. sb. n. č. 3824) nikoliv. Literatura i judikatura docházejí tu k souhlasnému náhledu že omezení toto je pouze zdánlivé a že je ponecháno volnému uvážení soudce, jakou míru průvodnosti chce přiznati obchodním knihám, vedeným jako důkaz. Posuzuje se tedy důkaz obchodními knihami jako každý jiný důkaz listinný. Tento náhled došel výrazu jak v osnově nového obchodního zákona (§ 56), tak ve vládním návrhu nového civilního soudního řádu (§ 295, odst. 1). Stejným způsobem posuzuje judikatura i důkaz vedený zápisy na volných listech, i když tyto listy nepovažuje za řádně vedené obchodní knihy (rozh. nejv. s. sb. n. s. č. 10271). Proto ministerstvo spravedlnosti, rozhodnuvší se připustiti vedení obchodních knih i ve formě volných listů, přistoupilo zároveň i k úpravě jejich průvodnosti, a to tak, že se posuzují jako každý jiný důkaz listinný volným uvážením soudce. Z toho, co bylo právě vylíčeno, jde najevo, že tu vlastně neběží o novou úpravu, neboť zásada volného ocenění obchodních knih platí již v dosavadním právu. Osnova odstraňuje pouze ta ustanovení obou obchodních zákonů, která mluví o "neúplném důkazu" obchodních knih v duchu tehdy panující zákonné theorie průvodní, ačkoliv i tato ustanovení v podstatě vyslovují princip volného ocenění průvodnosti obchodních knih soudcem a pouze způsob, jak tak činí, vzbuzuje pochybnosti.

K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává ještě toto:

Osnova považuje za postačitelnou a vznesenému požadavku za zcela vyhovující úpravu, kterou se z obou obchodních zákoníků vypouštějí ta ustanovení, jež předpisují, aby obchodní knihy byly vedeny ve formě vázaných knih. Přitom se nepokládá za nutné, ani za účelné, aby stejné uvolnění ve formě vedení obchodních knih bylo poskytnuto i obchodním knihám, které musí vésti obchodní dohodci (čl. 71 obch. zákona, § 536 zák. čl. XXXVII/1875); ovšem pokud jde o jejich průvodnost, byla i pro ně ražena zásada volného uvažování důkazů a se zřetelem na to byla v čl. II osnovy zrušena i ustanovení čl. 77 až 79 zák. č. 68/1875 ř. z. a §§ 541 až 543 zák. čl. XXXVII/1875.

Novou úpravou se expressis verbis vyjadřuje zásada, že se obchodní knihy oceňují jako každý jiný důkaz listinný volným uvážením soudcovským. Jak se již stala zmínka, rozšířena byla tato zásada i na obchodní knihy dohodců a dále i na obchodní knihy vedené v cizině, poněvadž - s výjimkou, že by bylo jinak ustanoveno v mezinárodní smlouvě - není rozumného důvodu, proč by při oceňování těchto knih mělo býti postupováno tak, jak dosud předpisuje ustanovení § 295, odstavec 2 c. ř. s. Se zřetelem na zásadu volného oceňování důkazu vedeného obchodními knihami, vyslovenou novou úpravou § 295 c. ř. s. a § 322 zák. čl. I/1911, bylo ovšem dále třeba zrušiti všechna ta ustanovení platného zákonodárství, která nejsou s touto zásadou v dokonalém souladu.

Lhůta 15 dnů stanovená v § 5, odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 19/1945 Sb. o Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé pro nabytí účinnosti považuje se za dostačující.

Provedení navrženého zákona nezpůsobí žádné náklady státní pokladně.