Čtvrtek 25. března 1948

Jasne vidno, že pokyny o sabotáži očisty boly účinne plnené a že celé konanie pred žudovým súdom bolo často ráz úplným paškvilom, kde sa cez dôkazné pokračovanie pomaly podokazovalo, že delikventi nielen že nemali stáť pred žudovými súdmi, ale mali za svoju "záslužnú" činnosť nakoniec dostať ešte vyznamenania.

Ešte jasnejšie vystúpi sabotérstvo celej očisty, keď sa pozrieme na číslo hovoriace, aké tresty boly pri odsúdených prípadoch uložené. Z týchto dát sa zisťuje, že z 8.055 odsúdených prípadov len v 1.900 prípadoch bol uložený trest ťažší ako 1 rok straty slobody. Naproti tomu tresty nižšie ako 1 rok na slobode boly vymerané u 6.155, t. j. u 76,36 % obžalovaných a aj z toho len 2.950 osôb bolo odsúdených k trestom na slobode, pričom ostatné boly odsúdené len na verejné pokarhanie, konfiškáciu majetku alebo stratu občianskych práv. Teda šmahom sa pred žudovými súdmi oslobodzovalo a bagatelizoval sa vynesenými rozsudkami celý náš očistný proces. Pritom väčšina tých, ktorí stáli pred žudovými súdmi, sú na život a na smrť nepriatežmi žudovo-demokratickej republiky a socializmu a bolo s nimi rátané pre chvížu, keď sa reakcia bude môcť pokúsiť o nástup, ako to správne konštatoval nedávno minister spravodlivosti dr. Čepička.

Odbojové složky na Slovensku, ako reprezentant najvernejších složiek národa a jedna zo záruk československej nezávislosti, pozorovali tak ako všetky ostatné štátu verné skupiny obyvatežstva na Slovensku s obavami toto hanobenie nášho očistného procesu. Dožadovali sa znova a znova nápravy a toto dožadovanie sa vyvrcholilo v auguste minulého roku vežkými manifestáciami republike verných členov slovenského národa po všetkých slovenských mestách. Na týchto manifestáciách sa jasne vytýkalo miestam prevádzajúcim očistu znevažovanie očisty a boly nastolené konkrétne úlohy na zjednanie nápravy. Odpoveďou na tieto požiadavky bol útok spojenej reakcie jak proti odbojovým zložkám, tak proti jednotlivým vedúcim žuďom pokrokových skupín. Takto osočovaním a škandalizovaním chceli sabotéri očisty odvracať pozornosť od nesprávností nimi napáchaných.

Odsabotovaná očista vyžadovala opätovného predlžovania platnosti nariadenia č. 33/45 Sb. n. SNR. Pri tomto predlžovaní platnosti nariadenia opätovne neslávne sa exponovalo reakčné vedenie bývalej Demokratickej strany v tom smere, aby nariadenie predĺžené nebolo. Vynaložilo všetko úsilie na to, aby opätovne chránilo kompromitované osoby, žudí, z ktorých sa grupujú otvorení a zaťatí nepriatelia nášho štátu. Boly zneužité všetky inštitúcie štátnej moci na Slovensku na to, aby nariadenie stratilo účinnosť. Aj po predĺžení platnosti nariadenia prax sa nezmenila a po skončení jeho platnosti stáli sme opätovne pred skutkom neprevedenej očisty. Spôsob, akým predstavitelia reakčných skupín bývalej Demokratickej strany vystupovali pri prejednávaní predlžovacej osnovy v Sbore povereníkov a v Slovenskej národnej rade, bol úplným výsmechom požiadaviek odbojových zložiek, vyslovených na letných manifestáciách za očistu.

Vyššie som hovoril o tom, ako postupoval rezort Povereníctva spravodlivosti, ktorý bol v mocenskej sfére bývalej Demokratickej strany, pri prevádzaní očisty a ako zámerne reakčné vedenie tejto strany osnovalo chránenie protištátnych a protižudových živlov. Dnes možno povedať, že bývalá Demokratická strana cez Povereníctvo spravodlivosti ochraňovaním previnivších sa osôb zámerne si budovala káder stúpencov pre budúce krízové dni. Z alibistických dôvodov, z triednej nenávisti a z túhy po vládnutí vznikla v hlavách vedúcich žudí bývalej Demokratickej strany hazardérska myšlienka vybudovať si z chránených kompromitovaných osôb avantgardu na život a na smrť oddaných žudí, ktorých bude možné vo vhodnej chvíli použiť.

V zameraní na tieto ciele a na spomínané pohnútky alibizmu, vládychtivosti a triednej nenávisti, zameral sa aj celý postup vedenia bývalej Demokratickej strany pri odhalení a vyšetrovaní protištátneho sprisahania z jesene minulého roku. Kožko bagatelizovania záslužnej práce našich bezpečnostných orgánov sa naraz vyrojilo po novinách a kde kade inde. Aké ohovárky sa vynachádzali, aby sa znevažovala činnosť strážcov našej štátnej bezpečnosti, len preto, aby sa mohlo ďalej pokračovať v zámernej činnosti grupovania protižudových a protipokrokových skupín. Vedúci z bývalej Demokratickej strany chceli nahovoriť nášmu národu, že celé sprisahanie je len rojčivým nápadom niekožkých romantikov, že nemá reálneho základu. Tvrdili to len preto, aby maskovali svoju činnosť, ktorá smerovala k tomu, aby pokrokové složky boly v tomto štáte odtisnuté od rozhodovania, aby úspešný vývoj našej socializujúcej demokracie bol zhatený.

Rezort, ktorý sa mal starať o objektívne objasnenie celého prípadu, podrobil sa smerom vyššie uvedeným a boly podnikané všetky kroky k tomu, aby sa celé vyšetrovanie dostalo na slepú kožaj. Veď nemohlo byť záujmom vládnej strany a jej vedenia, aby chránila režim proti podrývačom, hoci tak bezpodmienečne mala robiť, keď vežká časť jej vedúcich bola viac alebo menej vo veci skompromitovaná. Páni Ursíny, Hodia a iní vedža nich nemohli chcieť, aby sa zistil presne skutkový stav, keď na základe tohto zistenia neboli by už dávno sedeli vo vláde a v parlamente tohto štátu, ale tam, kam za svoju protištátnu činnosť patria. Že sa pritom vykonával nepriamy i priamy nátlak na vyšetrujúcich sudcov, prezrádzalo sa úradné tajomstvo a zneužívalo sa úradnej moci, to je samozrejmé a po ruke stojacími úradnými dokladmi dokázatežné. Pritom sú to len detaily zo spôsobov, ktoré sa rozvinuli, keď sa celá sprisahanecká vec prevalila. Neposlúžilo to justícii a týmito metódami a cez ne vystavoval sa pokojný pokrokový vývoj nášho štátu do nebezpečia. Čo ale znamenalo toto všetko oproti panským protižudovým chúťkam žudí, ktorí v pozadí celej akcie stáli? S hrúzou vypočulo toto slávne shromaždenie pri vydávaní niektorých činitežov bývalej Demokratickej strany k trestnému stíhaniu, že sa stalo, že najvyššie štátne pozície sa zneužívali na protištátne pikle.

Po objasnení týchto okolností je jasne viditežná súvislosť medzi postupom pri očiste verejného života, postupom pri objasňovaní sprisahania a nedávnymi februárovými udalosťami. Demisiou reakčných ministrov mal byť daný signál všetkým kompromitovaným živlom k tomu, aby vyliezli zo svojich dier a konali protislužbu za služby preukázané im pri očistnom procese. Pevné odhodlanie nášho republike verného slovenského žudu, vďaka jednoznačnému postoju našich odborové organizovaných más a ich vedeniu, vďaka odhodlaniu našich partizánov, zahnalo tieto chúťky podzemných živlov a vyhnalo z politiky žudí zradných. Poučení týmito skúsenosťami a vidiac naliehavú potrebu zábezpeky nášho štátu a jeho žudovo-demokratického režimu, oceňujeme vežmi postup československej vlády a vyslovujeme poďakovanie ministrovi spravodlivosti dr. Čepičkovi za to, že hneď na druhom zasadnutí obnovenej vlády bol prejednaný vládny návrh zákona o obnovení účinnosti retribučného dekrétu a nariadenia o žudovom súdnictve.

Mám česť ako zpravodajca právneho výboru oboznámiť slávne Národné shromaždenie s obsahom tejto osnovy. Osnova je rozdelená na 4 články, pričom ustanovenia článku I týkajú sa obnovenia účinnosti retribučného dekrétu zo dňa 19. júna 1945, č. 16 Sb. v Čechách a na Morave, ustanovenia čl. II obnovujú účinnosť nariadenia Slovenskej národnej rady zo dňa 15. mája 1945, č. 33 Sb. n. SNR a články III a IV majú spoločné opatrenia týkajúce sa územia celého štátu. Predkladaným návrhom zriaďujú sa jednotné žudové súdy v sídlach krajských súdov, súdiace buď v troj, alebo päťčlenných senátoch podža toho, či predošlé konanie skončilo rozsudkom alebo inak.

Právny výbor z vyššie uvedených dôvodov, po prijatí niekožkých zmien v pôvodnom vládnom návrhu, doporučuje Národnému shromaždeniu prijať predložený vládny návrh.

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji k odstavci 2, panu posl. dr. Jelínkovi.

Zpravodaj posl. dr. Jelínek: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Ze stejných důvodů jako předchozí osnova přichází do sněmovny i tisk č. 1096, vládní návrh zákona o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti. Nepochopení mravní potřeby očisty národa způsobilo rozpor s košických vládním programem. Tento rozpor nesly těžce široké vrstvy pracujícího lidu. Znamenal pro ně neplnění programu květnové revoluce a budil obavy. Ti, kdo pro nepochopení národní očisty unikli potrestání, nezůstali tiše stranou. Domnívali se, že jim bylo dokonce ublíženo tím, že byli vůbec v podezření. Velká debata o retribučních výsledcích ve sněmovně prokazovala zvrácenost názorů těch, o nichž dnes víme, proč očistu kritisovali.

Vládní návrh dává okresním národním výborům možnost revidovati případy spadající pod t- zv. malý retribuční dekret. Právní výbor tuto možnost rozšířil na všechny případy, tedy i ty, kdy bylo vysloveno odsouzení. Je si při tom vědom, že dává možnost nejen reformace in peius, ale také reformace in melius v těch ojedinělých případech, kde bylo rozhodnuto tvrdě. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná).

Novelou malého dekretu, zák. č. 246 z r. 1946 přešlo trestání provinění proti národní cti na okresní soudy, kde je mnoho nevyřízených případů.Vládní návrh tyto případy svěřuje opět ONV. Právní výbor rozšířil toto ustanovení i na případy, kde rozsudky okresních soudů nejsou v právní moci pro podaná odvolání.

Osnova umožňuje dále zahájiti řízení v případech, kde se tak dosud nestalo, za předpokladu, že příslušné spisy byly u soudu, veřejného žalobce anebo u správního orgánu dne 31. prosince 1947, u přestupků, které byly spáchány v cizině, 30. června 1948.

Konečně řeší osnova věc doručení trestních nálezů, vydaných okresními národními výbory nejpozději 4. května 1947.

Jménem právního výboru doporučuji plenu ústavodárného Národního shromáždění, aby zákon schválilo se změnami, které právní výbor učinil, s přáním, aby osnova splnila to, co lid od ní očekává: spravedlivé dokončení národní očisty. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Jako první je přihlášen pan ministr spravedlnosti dr. Čepička. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr dr. Čepička (uvítán potleskem): Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

V historii našeho národa byla vždy, je a bude pokládána za největší zločin zrada na národu, na jeho životních zájmech politických a národních. Potrestání zrady je tím naléhavější, čím větší bylo nebezpečí pro národ a jeho existenci z této zrady. V dějinách našeho národa nebylo většího nebezpečí pro vlastní fysickou existenci národa, než tomu bylo za okupace. Bylo proto velikým politickým úkolem našeho soudnictví důsledné provedení očisty. Tento úkol patřil k nejčestnějším úkolům, jaké vůbec kdy měly naše soudy plnit. Již průběh retribučního řízení a zejména také výsledek ukázal, že tento důležitý politický úkol nebyl splněn, že nebylo spravedlivě trestáno to, co trestáno býti mělo, takže nakonec nespravedlivé rozsudky vyvolaly pobouření širokých lidových vrstev. A jestliže uskutečnění očisty mělo upevnit právní jistotu a potvrdit, že spravedlnost není jen formálním pojmem, nýbrž tvrdou skutečností pro ty, kteří se proti národu a jeho zájmům provinili, ve skutečnosti praxe našeho retribučního soudnictví tohoto cíle nedosáhla. Dokonce způsobila v národě rozčarování, vyvolávala neklid takovou měrou, že bylo nebezpečí, že ztrátou důvěry ve spravedlnost mohla býti ohrožena i důvěra národa v lidově demokratické zřízení.

V čem spočívaly příčiny nesprávně a nedokonale prováděné očisty?

V prvé řadě jest poukázati na ty, kdož stáli v čele a byli tak odpovědni za chod našeho soudnictví. Jejich povinností bylo připravit všechno, aby se ihned po vydání presidentova dekretu mohl stroj našeho soudnictví za účasti soudců z lidu rozběhnouti tak, aby v době nejkratší co nejúčinněji byli postiženi všichni viníci. Ale již na počátku byl bržděn výkon spravedlnosti záměrnou nepřipraveností soudního aparátu. Nebyla učiněna žádná opatření, aby se soudům ulevilo v jejich normální agendě, aby tak mohly plnit nejdůležitější úkol, který byl na ně vložen, t. j. provádění očisty. Výběr soudců z povolání i soudců z lidu a veřejných žalobců se dál záměrným způsobem tak, že byly vybírány osoby, které spíše napomáhaly obviněným, než dbaly řádného stíhání a potrestání.

Justiční správa neučinila ničeho, aby řádně instruovala soudce a veřejné žalobce, jak nejrychleji a účinně provésti očistu. Naproti tomu vydávala výnosy, které ve skutečnosti napomáhaly zrádcům a kolaborantům. Proslulý je na př. výnos ministerstva spravedlnosti o tom, že národní obec fašistická nemá být pokládána za fašistickou organisaci. Tak řada fašistických funkcionářů se vyhnula jakémukoliv stíhání. Stejně prospěl vysloveným spolupracovníkům Gestapa výnos, podle něhož nemuselo být přihlíženo k výpovědím Němců, zejména členů Gestapa, i když jimi byli usvědčováni zrádci.

Měl jsem příležitost poukázat na zvláštní kartotéku bývalého ministra spravedlnosti, v níž byly vedeny záznamy o všech intervencích poslanců stran nár. socialistické i lidové za zrádce a kolaboranty a urychlené vyřizování těchto intervencí. A tak z místa, které na sebe vzalo a mělo splnit politicky výsostně důležitý úkol očistit národ od zrádců a kolaborantů, se průběhem retribučního řízení a zejména v jeho závěru stalo místo, odkud byla řízena činnost, která ve skutečnosti důslednému a neúprosnému provedení očisty bránila.

Budu mít ještě příležitost poukázat na číslech, jak retribuční řízení ve své praxi zklamalo a zpronevěřilo se svému poslání Osoby nemajetné a společensky nevýznamné byly trestány mnohem přísněji, naproti tomu osoby majetné se společenským postavením a společenskými vlivy unikaly nejrůznějšími způsoby - ať už přímým ovlivňováním svědků, falešnými doklady nebo dokonce nátlakem na soudce z lidu - spravedlivému potrestání. Způsoby byly různé: když to nešlo jinak, vyžádalo si ministerstvo spisy k nahlédnutí a drželo je pod záminkou tak dlouho, až nebezpečí pro obžalovaného pominulo. Tak na př. v trestní věci významných činitelů firmy Křižík trvalo zasílání spisů od ministerstva spravedlnosti na veřejného žalobce k lidovému soudu a zase zpět tak dlouho, až prošla doba účinnosti retribučního dekretu. Tato spisová manipulace je typickým příkladem, jak se pracovalo, aby se určité věci nedostaly před soud.

V jiném případě zase, ačkoliv došlo k odsouzení obviněného k doživotnímu těžkému žaláři, byl odsouzenému ihned po vynesení rozsudku povolen odklad nástupu trestu podle § 398 tr. ř. Tento postup však vyžaduje, aby šlo o tělesně těžce nemocného. V daném případě však nebylo v tom směru učiněno ani šetření. Tak místo do žaláře šel odsouzený na svobodu. Je dokonce zjištěn případ, že bývalý ministr spravedlnosti nesprávně informoval o dvou obviněných, odsouzených k smrti, a zamlčel, že jeden z obviněných zavinil smrt řady českých odbojových pracovníků, jen proto, aby byla udělena milost pro oba odsouzené. Tak byli vrazi skutečně omilostněni.

V retribučním řízení se nesprávně používalo zejména ustanovení § 16 retribučního dekretu, a jak ukazují zjištěné případy, šlo v největším množství případů právě o osoby majetkově silné a mocné. Tohoto ustanovení se dovolávali všichni obžalovaní, když chtěli dosáhnout zmírnění trestu pro své domnělé zásluhy o odboj. Tento zjev dosáhl takových rozměrů, že nebylo téměř jednoho spisu, aby neobsahoval falešné důkazy o odbojové činnosti

Bylo by možno uvést řadu dokladů takto nespravedlivě prováděné očisty. Stačí však poukázat na to, že ze 132.509 případů, podaných u státního zastupitelství, bylo lidovými soudy odsouzeno a potrestáno jen 21.340 případů. To znamená, že jen každý sedmý byl potrestán. Šest sedmin obviněných, t. j. více než 110.000 osob, uniklo potrestání podle retribučního dekretu.

Ačkoli mělo být pravidlem stíhání případů podle retribučního dekretu před mimořádnými lidovými soudy a jen výjimečné měly být svěřeny soudům řádným, stalo se téměř zvykem, že veřejní žalobci složitější věci nestíhali u mimořádných lidových soudů, nýbrž u soudů řádných. To mělo za následek značné protahování řízení a zejména vyloučení soudců z lidu z rozhodování.

V četných případech došlo u lidových soudů k protahování řízení tak dlouho, aby nemohla být zákonná třídenní lhůta dodržena a mohla být věc odevzdána řádným soudům. Zde hráli hlavní úlohu advokáti, kteří navrhovali zbytečné svědky a důkazy. Nepřátelský postoj představitelů justiční správy vůči lidovým orgánům a zejména orgánům ministerstva vnitra, byl příčinou, že veřejní žalobci místo aby podávali přímé obžaloby na podkladě vyšetření bezpečnostních orgánů, činili návrhy na přípravné vyšetřování u řádných soudů, a zde pak docházelo ke zjevům, že svědci od svých původních výpovědí upouštěli, je zeslabovali a obhajobě byla dávána možnost protahovat řízení a opatřovat i falešné doklady o domnělých zásluhách obviněného.

Ze 132.000 případů napadlých veřejné obžalobě nebylo přes 40.000 případů postoupeno vůbec soudu. Bylo to proto, že veřejní žalobci zastavovali věci, kde jinak bylo podezření z trestného činu, a veřejní žalobci si osobovali právo hodnotit důkazy a zkoumali věrohodnost svědků a řízení zastavovali, ačkoliv celá tato činnost je vyhrazena lidovým soudům, které si mohly z bezprostředního dojmu učinit úsudek o závažnosti provedených důkazů.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP