Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé 1946.

265.

Odpověď

ministrů zdravotnictví, národní obrany a spravedlnosti

na interpelaci poslance inž. Janáčka

ve věci zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Jihlavě (tisk 19).

Odpověď ministra zdravotnictví k bodu 1. interpelace:

Po vyšetření, které jsem v této věci provedl, sděluji toto:

Vybudováním Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Jihlavě v letech 1932-1936 zahájila země Moravskoslezská nové období v léčbě a ošetřování duševních a nervových nemocí. Therapeutický význam tohoto ústavu spočívá v tom, že, je v něm zřízeno zvláštní oddělení pro akutní případy, zvláštní oddělení pro případy ošetřovací a volné oddělení pro případy nervové i duševní, dále oddělení pro případy nevyléčitelné a chronické, které tvoří Zemský chorobinec, související a doplňující léčebnu. V sousedství léčebny je polní a zahradní hospodářství v rozměrech přes 300 měr pro t. zv. therapeutické zaměstnání ošetřovanců. Jihlavská léčebna osvědčila se do té míry, že v posledních letech před záborem měla (s chorobincem) průměrně 900 nemocných denního stavu.

Dalším oborem činnosti léčebny bylo poradenství pro duševní a nervové choroby, poradna sňatková a protialkoholová. Projektováno bylo i oddělení pro vývojové vady u dětí.

Zemská léčebna byla v době nesvobody pod nátlakem okupantů zcizena (od r. 1939 postupně zabírána pro účely německé ochranné policie, později kupní smlouvou převedena do vlastnictví "Deutsche-Reichspolizeiverwaltung), což se stalo v rozporu s československým právním řádem, takže Zemský národní výbor považuje veškerý movitý i nemovitý majetek léčebny za vlastnictví země Moravskoslezské. Zemský národní výbor v Brně také ve svém usnesení ze dne 6. února 1946 neuznal kupní smlouvu ze dne 29. ledna 1942, uzavřenou za okupace mezi zemí Moravskou, zastoupenou zemským vicepresidentem Dr. Schwabem a Německou říší ohledně prodeje objektu léčebny za právně závaznou, poněvadž prodej tento 'byl jednostranným opatřením orgánů Německé říše.

K tomu uvádím, že země Moravská, aby mohla účelně léčiti a ošetřovati případy nemocí duševních, potřebuje při poměru 1 lůžko na 500 obyvatel aspoň 5135 lůžek. Dnes však theoreticky disponuje pouze 3486 lůžky, neboť všechny ústavy za války utrpěly a musí býti adaptovány a doplněny; avšak nehledě k tomu, není žádný z těchto ústavů tak účelně a moderně vybudován jako ústav jihlavský.

Za tohoto stavu jest Zemská léčebna pro duševně a nervově choré v Jihlavě pro úkoly, které jsou kladeny na veřejnou zdravotní službu v oboru,léčebné péče o duševně choré, nepostradatelnou. Ústav je nejen po stránce stavební, nýbrž i po stránce vnitřní dislokace; jakož i vnitřního zařízení jediným ústavem toho druhu v celém státě a získání náhrady za tuto ztrátu ve formě novostavby, by znamenalo úkol, jehož a realisace by nemohla býti očekávána dříve než za dobu 10-11 let. Při tom není bez závažnosti okolnost, že finanční břemeno, jež by tím vzniklo, bylo by pro zemi neúnosné, neboť náhrada, resp. kupní cena, zaplacená okupanty za tento ústav, nebyla vyplacena v penzích, nýbrž v protektorátních dluhopisech. Veřejná správa zdravotní nemůže postrádati tohoto ústavu, zejména v dnešní době poválečné, kdy se dá očekávati značný vzestup morbidity v oboru chorob duševních a nervových a veřejná správa zdravotní musí učiniti všechna. opatření, aby nebyla nepřipravena na úkoly, které ji čekají v oboru nutné hospitalisace těchto nemocí. Ostatní moravské ústavy pro duševně a nervově choré (Brno, Kroměříž, Šternberk, Opava) jsou ústavy staršího typu, které nestačí ani zdaleka krýti dnešní potřebu lůžek, takže zvýšenou potřebu v oboru léčebné péče o duševně a nervově choré by v žádném případě nemohly uspokojiti.

Dále zdůrazňuji, že použití ústavu k účelům vojenským bylo by nehospodárné a neúčelné, ježto celé vnitřní zařízení ústavu, které bylo plánováno a provedeno výhradně pro účely léčebné, by přišlo na zmar. Při velkých technických obtížích, s nimiž je spojeno v přítomné zlobě i blízké budoucnosti získávání a udržování těchto speciálních zařízení, bylo by velkou škodou, kdyby tato zařízení neměla býti využita k jejich vlastnímu účelu a kdyby případně měla býti zničena.

K tomu dále poznamenávám, že vnitřní uspořádáni a zařízení jednotlivých pavilonů nebylo žádnými podstatnými úpravami během okupace i po revoluci jeho uživateli změněno a že toto ústavní zařízení zůstalo z největší části dodnes zachováno; jen lékařský instrumentář až na nepatrné zbytky byl odvlečen. Německá policie, která ústav obsadila, provedla pouze menší změnu u infekčního pavilonu, který byl poněkud rozšířen, zřídila dvě barákové stáje a dílny a 2 obytné baráky a v sousedství pavilonů na ústavním pozemku rozsáhlé zděné garáže o 70 boxech, které jsou umístěny na hranici ústavního území při silnici v celkem isolované poloze.

Vzhledem k uvedenému považuji požadavek Zemského národního výboru v Brně, aby Zemská léčebna pro duševně a nervově choré v Jihlavě byla vrácena svému původnímu účelu za spravedlivý a plně odůvodněný. Z mého podnětu bylo provedeno v Jihlavě dne 5. února 1946 místní šetření za účasti zástupců ministerstva zdravotnictví, ministerstva národní obrany, Zemského národního výboru v Brně, velitelství III. oblasti v Brně, posádkového velitelství v Jihlavě a ředitelství a závodní rady Zemské léčebny. Výsledek tohoto šetření je patrný z odpovědi pana ministra národní obrany k bodu 2b) této interpelace.

Odpověď ministra národní obrany:

K bodu 2a) interpelace:

Po vyšetření, které jsem v této věci provedl, sděluji toto:

Užívání budov Zemské léčebny pro duševně a nervově choré v Jihlavě si vojenská správa zajistila řádně podle příslušných ustanovení zákona o obraně státu čís. 131/1936 Sb., ježto neměla možnosti jinde své útvary ubytovati.

Podle §§ 94 a 95 zmíněného zákona, mohla vojenská správa používati tyto budovy ještě 2 léta po skončení branné pohotovosti státu, t. j. do 31. prosince 1947.

Zemský národní výbor v Brně však vznesl požadavek na vojenskou správu, aby zmíněný ústav vyklidila a proto se vojenská správa - uznávajíc svízelnou situaci ubytování chovanců léčebných ústavů pro duševně choré na Moravě - dohodla při komisionelním jednání dne 5. září 1945 v Jihlavě se zástupci Zemského národního výboru v Brně, že budovy ústavu v Jihlavě bude užívati jen do 31. srpna 1946. S tímto ujednáním zástupci Zemského národního výboru v Brně při zmíněném komisionelním jednání dne 5. září 1945 projeviti souhlas. Dne 18. září 1945 však v odpoledních hodinách přijel do ústavu autobus s duševně chorými, kteří byli ihned bez ohledu na zákrok strážného a protest velitele útvaru v ústavu ubytovaného, umístěni v pavilonu č. 1. To vše se událo bez jakéhokoliv předběžného uvědomění posádkového velitelství v Jihlavě a všechny zákroky, které posádkové velitelství v Jihlavě v této věci učinilo u ředitele ústavu MUDr Metelky, zůstaly bezvýsledné. Teprve na zásah vojenské správy u Zemského národního výboru v Brně nařídil Zemský národní výbor v Brně, aby pavilon č. 1 byl vyklizen a odevzdán zpět pro ubytování vojska. Dne 12. října 1945 byl pak skutečně zmíněný pavilon opět posádkovému velitelství v Jihlavě odevzdán.

Šetřením, které jsem v této věci provedl, jsem zjistil, že příslušní zástupci vojenské správy při všech jednáních nevykročili z mezí své pravomoci a že také postupovali přesně podle platných předpisů se vší slušností. Zvlášť konstatuji, že posádkové velitelství v Jihlavě nehrozilo veřejným zaměstnancům použitím vojenské moci, nýbrž toliko oznámilo primáři ústavu, že se dovolá asistence SNB, neprovede-li primář vyklizení mocí zabraných objektů ve lhůtě, kterou jemu určil Zemský národní výbor v Brně. Vyklizení a navrácení objektů se však provedlo v dohodě a bez asistence SNB.

Přes to vydal jsem nařízení, aby všichni zástupci vojenské správy postupovali v takovýchto případech vždy s plným pochopením hro potřeby druhých odvětví veřejné správy a se vší ohleduplností.

K bodu 2b) interpelace:

Vojenská správa nemá možnosti, aby okamžitě budovy léčebného ústavu vyklidila a proto se znovu dohodla se zástupci Zemského národního výboru v Brně při komisionelním jednání dne 5. února 1946 na tomto řešení:

1. Vojenská správa vyklidí budovy léčebného ústavu pro duševně a nervově choré v Jihlavě do 31. srpna 1946 a ponechá si jen inventář, jejž opatřila německá policie.

2. Po tomto dni podrží vojenská správa jen budov garáží, kterou bude používati pro mírový provoz jen do doby, než jí bude možno vybudovati nové garáže při kasárnách.

Na tuto dobu ponechá léčebný ústav vojenské správě v užívání též jeden z pavilonů, který je nejblíže garážím, jako administrativní budovu (kanceláře a pod.).

3. Všechny jiné budovy, jež okupanti postavili na pozemcích léčebného ústavu, přenechá vojenská správa léčebnému ústavu a vyklidí je zároveň s ostatními budovami léčebného ústavu ve lhůtě ad 1. stanovené.

4. Vojenská správa nahradí správě léčebného ústav ihned všechny výdaje spojené s provozem (otop, vodu, světlo a pod.), na němž vojsko, ubytované v léčebném ústavě, bude míti účast.

Ostatní otázky finanční povahy budou vyřešeny při dalších jednání.

Odpověď ministra spravedlnosti k bodu 3. interpelace:

Usnesením okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. ledna 1946, č. d. 928 a 929/45 byl ve vložkách č. 271 a 356 kat. území Jihlava-Brtnické předměstí a ve vložce č. 49 kat. území. Helenín povolen tento zápis: "Podle § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945; č. 124 Sb., vkládá se právo vlastnické pro zemi Moravskoslezskou."

V Praze dne 9. března 1946.

Ministr zdravotnictví:
Ministr národní obrany:
Ministr spravedlnosti:
Dr Ad. Procházka v. r.
Gen. Svoboda v. r.
Dr Drtina v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP