Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé 1946.

179.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...........................1946

o úpravě některých otázek týkajících se notářství.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

(1) Působnost notářské komory v Praze se vztahuje na obvod zemského soudu v Praze.

(2) Působnost notářské komory v Brně se vztahuje na obvod zemského soudu v Brně.

§ 2

Na území, které bylo po 29. září 1938 přechodně odloučeno od území zemí České a Moravskoslezské, rozšiřuje se použivatelnost předpisů upravujících notářství, které byly v době nesvobody (čl. I, odst. 2, věta druhá ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 úř. věst. čsl. [příloha vyhlášky č. 30/1945 Sb.], o obnovení právního pořádku vydány pro ostatní území jmenovaných zemí s výjimkou předpisů, jichž použivatelnost se tímto zákonem zrušuje.

§ 3

(1) Notářem může býti jmenován a notářský úřad vykonávati jen československý státní občan.

(2) Do seznamu kandidátů notářství může býti zapsán jen československý státní občan. Notářská komora může odmítnouti zápis do seznamu kandidátů notářství, i když jsou splněny všechny zákonné podmínky, je-li obava, že by byl dotčen veřejný zájem. Byl-li zápis odepřen proto, že by tím byl dotčen veřejný zájem, může si žadatel stěžovati u notářské komory v 15 dnech od doručení rozhodnutí k ministerstvu spravedlnosti.

§ 4.

(1) Notář, který byl na notářské místo jmenován se závazkem platiti ve prospěch svého předchůdce důchod, je povinen uhraditi notářské komoře dávku, připadající na jednotlivý kalendářní měsíc, nejdéle posledního dne měsíce předchozího.

(2) Důchodce má nárok na výplatu důchodových dávek vůči notářské komoře; nároku na jednotlivou měsíční dávku nabývá, dožije-li se prvního dne měsíce, na který dávka připadá. Notářská komora je povinna platiti dávku jen, pokud obdržela úhradu od notáře.

(3) Úhradu vymáhá notářská komora; její výkazy o dlužných dávkách a o zákonných úrocích, opatřené doložkou vykonatelnosti, kterou podepíše president komory nebo jeho zástupce (§ 130 not. ř.), jsou exekučním titulem a mohou býti vykonány soudní exekucí.

(4) Závazek platiti důchod trvá až do úmrtí důchodce. Dokud závazek trvá, přechází na notáře jmenovaného nebo přeloženého na místo povinného notáře, jakož i na náměstka tohoto notářského místa dnem, kdy nastoupil svůj úřad. Okolnost ta budiž výslovně uvedena v soutěži o notářské místo.

(5) Změní-li se podstatně poměry, může ministerstvo spravedlnosti na odůvodněnou žádost důchodce nebo notáře povinného platiti důchod po konaném šetření o jejich majetkových poměrech a po slyšení notářské komory nově upraviti výši důchodu nebo nepotřebuje-li důchodce důchodu na úhradu životních potřeb pro sebe a příslušníky rodiny, o něž podle zákona pečuje, zprostiti povinného na určitý nebo neurčitý čas placení důchodu. Důchodce i notář povinný platiti důchod jsou povinni sděliti k účelům šetření podrobnosti o majetkových poměrech (o jmění a o důchodech) vlastních i členů rodiny, zejména uvésti i podrobnosti o sjednaných smlouvách o životním pojištění s údajem pojišťovny, pojistky, výše kapitálu nebo důchodu a dospělosti pojistných nároků, a předložiti originály nebo ověřené opisy všech platebních rozkazů (původních i dodatečných) na daň důchodovou, všeobecnou daň výdělkovou a daň z obratu a opisy přiznání k dani důchodové za posledních 5 let, popřípadě originály nebo ověřené opisy rozhodnutí o opravných prostředcích proti výměře těchto daní. Byl-li povinný zproštěn na neurčitý čas, může ministerstvo spravedlnosti na odůvodněný návrh důchodce po konaném šetření a po slyšení notářské komory placení důchodu znovu uložiti.

(6) Vyjde-li ještě za úřadování notáře platícího důchod najevo jmění důchodcovo, které tu již bylo v době, kdy bylo rozhodováno o obsazení místa se závazkem platiti důchod, a to tak velké, že kdyby bylo bývalo dříve zjištěno, nebylo by došlo k obsazení místa se závazkem platiti důchod, může ministerstvo spravedlnosti na návrh notářské komory závazek k placení důchodu zrušiti. Důchodce je pak povinen vrátiti přijaté důchodové dávky.

§ 5.

(1) Notář může svěřiti kandidátu notářství, konajícímu u něho praxi, přípravu svých prací, i sepisování úmrtních zápisů, inventování a zapečetění pozůstalostí, jakož i provádění dražeb věcí movitých a zastupování stran před soudy a úřady.

(2) Kandidát, který vykonal praktickou zkoušku potřebnou k ustanovení notářem nebo který má aspoň dvouletou notářskou praxi, může býti na žádost notáře (náměstka podle §§ 119 a 120 not. ř.), u kterého koná přípravnou praxi, komorou zmocněn, aby zastupoval notáře (náměstka), je-li zaneprázdněn nebo nepřítomen, při osvědčení podle § 76 not. ř., při dobrovolných odhadech, při dražbách nemovitostí a v soudním komisařství. O tomto zmocnění vydá komora kandidátovi listinu a uvede v ní dobu, na kterou je zmocnění dáno. Toto zmocnění oznámí komora presidiu příslušného krajského soudu a přednostům všech okresních soudů v jeho obvodu.

(3) Protokoly a jiné spisy sepsané podle odstavců 1 a 2 a osvědčení podepíše kandidát s dodatkem poukazujícím na jeho zmocnění. Notář je povinen úkon provedený kandidátem přezkoumati a protokol a jiné spisy jím sepsané, pokud zůstanou v úřední úschovně notáře, spolupodepsati. Notář odpovídá za škodu vzešlou jednáním nebo opominutím kandidáta.

§ 6

Je-li táž obec určena za přední sídlo dvou nebo několika notářů, může ministerstvo spravedlnosti po slyšení notářské komory ustanoviti i místní okrsky rozhodné pro jejich sídelní povinnost; může povoliti výjimku z této sídelní povinnosti, vyžaduje-li to veřejný zájem.

§ 7.

Za notářskou praxi předepsanou pro jmenování notářem a pro připuštění k notářské zkoušce může ministerstvo spravedlnosti až do konce roku 1950, jsou-li tu závažné důvody, na žádost a podle volného uvážení v jednotlivých případech uznati zcela nebo zčásti právní službu, kterou konal žadatel u notáře, nejsa zapsán v seznamu kandidátů notářství.

§ 8.

Ustanovení § 31, odst. 1 not. ř. bude zníti:

Notář se musí usaditi v místě jemu vykázaném a mimo toto místo nesmí míti stálou úřadovnu. Jsou-li tu závažné důvody, může ministerstvo spravedlnosti povoliti na dobu potřeby výjimku z této sídelní povinnosti.

§ 9.

Rozhodnutí a opatření, která byla vydána v době od 5. května 1945 do vyhlášení tohoto zákona pro území přechodně odloučené od území zemí České a Moravskoslezské podle předpisů, upravujících notářství na ostatním území těchto zemí, považují se za rozhodnutí a opatření vydaná v rámci platných předpisů. Podobně se považují za úkony provedené v rámci platných předpisů úkony, které byly v téže době na území přechodně odloučeném provedeny notáři nebo jejich náměstky podle předpisů platných na ostatním území jmenovaných zemí.

§ 10.

(1) Zrušuje se použivatelnost ustanovení opatření Stálého výboru ze dne 16. listopadu 1938, č. 285 Sb., kterým se mění některá ustanovení o notářských komorách a notářích, vládního nařízení ze dne 17. prosince 1938, č. 348 Sb., o sloučení notářských sborů v zemi Moravskoslezské a o místních okrscích notářů, a vládního nařízení ze dne 23. května 1940, č. 215 Sb., o obsazování některých notářských míst se závazkem platiti důchod ve prospěch předchůdce.

(2) Zároveň se zrušuje použivatelnost říšskoněmeckých právních předpisů upravujících notářství které byly v době nesvobody vydány pro území zemí České a Moravskoslezské.

§ 11.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

K § 1:

Před okupací pohraničního území byly zřízeny v zemi České notářské komory v Praze, Liberci, Mostě-Litoměřicích a v Chebu. Odtržením pohraničního území byl ztracen celý obvod notářské komory v Chebu a větší díl notářské komory v Liberci a Mostě-Litoměřicích a část obvodu notářské komory v Praze.

V zemi Moravskoslezské působily notářské komory v Brně, Olomouci a v Opavě. Okupací pohraničního území odpadla největší část obvodu notářské komory v Opavě. Opatřením Stálého výboru č. 285/1938 Sb. byly zbytky notářské komory v Liberci a v Mostě-Litoměřicích připojeny k obvodu notářské komory v Praze a zbytek notářské komory v Opavě k obvodu notářské komory v Olomouci. Vládním nařízením č. 348/1938 Sb. byl pak obvod notářské komory v Olomouci spojen s obvodem notářské komory v Brně. Navrženou úpravou se působnost notářské komory v Praze a v Brně rozšiřuje na obvod zemského soudu v Praze a v Brně. Toto organizační uspořádání odpovídá potřebám justiční správy i zájmům notářského stavu.

K § 2:

Po okupaci pohraničního území byl v něm zaveden dnem 1. května 1939 německý notářský řád ze dne 13. února 1937, ř. z. I, str. 191, a zároveň byly zrušeny všechny dosavadní předpisy týkající se notářství, tedy také notářský řád č. 75/1871 ř. z. s doplňujícími předpisy: Zrušením použivatelnosti říšskoněmeckých právních předpisů (§ 10 osnovy) obnovu je se v pohraničním území právní stav platný před okupací, je však nutno rozšířiti tam i předpisy vydané v době nesvobody na ostatním území zemí České a Moravskoslezské. Jsou to ustanovení vládního nařízení ze dne 21. dubna 1942, č. 168 Sb., kterým se mění předpisy o zjišťování totožnosti účastníků a svědků při notářském a soudním osvědčování, vládního nařízení ze dne 19. ledna 1943, č. 77 Sb., o zjednodušení řízení v oblasti práva osvědčovacího, a vládního nařízení ze dne 12. září 1944, č. 205 Sb., o používání prozatímní pečeti notářů.

K § 3:

Notářský řad nemá výslovného ustanovení, že notářem může býti jmenován jen československý státní občan. Tato podmínka byla stanovena pouze pro zápis do seznamu kandidátů notářství opatřením Stálého výboru č. 285,/ 1938 Sb. Proto se nyní zavádí tato podmínka i pro jmenování notářem a pro vykonávání notářského úřadu.

Protože pak kandidát notářství zastupuje notáře jednak při četných notářských úkonech (§ 5 osnovy), jednal jako náměstek podle notářského řádu, je důsledné žádati, aby při zápisu do seznamu kandidátů notářství bylo zkoumáno, zda tu nejsou překážky z důvodu veřejného zájmu.

Odchylkou od dosavadního ustanovení je připuštěn opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl odepřen zápis do seznamu kandidátů notářství z důvodu veřejného zájmu, k ministerstvu spravedlnosti. Tato úprava je v souladu s obdobnou úpravou při odepření zápisu do seznamu kandidátů advokacie.

K § 4:

Opatřením Stálého výboru č. 285/1938 Sb. byla mimo jiné zavedena věková hranice 65 let pro zánik notářského úřadu. Ministr spravedlnosti byl zmocněn povoliti notáři, který dosáhl věkové hranice a nebyl se svou rodinou dostatečně zajištěn, další výkon notářského úřadu. Vládní nařízení č. 215/1940 Sb. pak umožňovalo, aby notářské místo bylo obsazeno se závazkem nového notáře platiti ve prospěch předchůdce důchod, jestliže notář, dosahnuvší věkové hranice, nebyl materiálně zajištěn. Zkušenosti ukázaly, že účinnost ustanovení o věkové hranici byla nepatrná, neboť od jejího zavedení, až na dva případy, byl všem přestárlým notářům povolen další výkon notářského úřadu. Nesplnil se také předpoklad, za kterého byla věková hranice pro notáře zavedena, totiž pensijní pojištění notářů. Proto se věková hranice ruší a zároveň s ní také ustanovení o obsazování notářských míst se závazkem platiti důchod. Pro důchodce, pobírající od notáře důchod, bylo nutno převzíti dosavadní ustanovení, kterými byl upraven poměr notáře jmenovaného na notářské místo se závazkem platiti důchod a notáře, v jehož pro spěch je důchod placen.

K § 5:

Z ustanovení opatření Stálého výboru č. 285/1938 Sb. se přejímají ustanovení o t. zv. malé substituci kandidátů notářství, při čemž rozsah substitučního oprávnění je upraven v souladu s osnovou notářského řádu.

K § 6:

Ustanovení tohoto paragrafu je převzato z § 2 vl. nař. č. 348/1938 Sb.

K § 7:

Po uzavření českých vysokých škol bylo některým posluchačům právnické fakulty, kteří již dosáhli absolutoria na univerzitě, znemožněno vykonati druhou státní zkoušku, která je podmínkou pro zápis do seznamu kandidátů notářství. Někteří z těchto posluchačů nastoupili do právní služby u notářů a konali tam právnické práce, které vykonávají kandidáti notářství. Navržené ustanovení umožňuje, aby tato právní služba byla uznána za přípravnou notářskou praxi potřebnou k ustanovení notářem a k připuštění k notářské zkoušce, a to podle okolností případu zcela nebo zčásti. V rámci tohoto ustanovení bude možno uznati také právní službu žadatelů, kteří pod tlakem okupace, např. z důvodů rasových opatření nemohli býti formálně zapsáni do seznamu kandidátů notářství.

K § 8:

Toto ustanovení umožní, aby ministerstvo spravedlnosti na dobu dočasné potřeby, jsou-li tu závažné důvody, povolilo, aby notář mohl úřadovati v jiném místě než ve svém úředním sídle. Tato výjimka ze sídelní povinnosti se ukázala žádoucí při organizování notářství v pohraničním území v těch případech, kde nedošlo ještě k aktivování okresního soudu v místě, kde je sídlo notáře.

K § 9:

Po osvobození republiky bylo nutno ustanoviti v pohraničním území substituty pro obstarávání notářské agendy, kteří úřadovali podle předpisů platných pro notářství na ostatním území zemí České a Moravskoslezské. Navržené ustanovení má za účel zajistiti zákonitost vydaných rozhodnutí a opatření a zákonnost a platnost notářských úkonů provedených v době od 5. května 1945 do vyhlášení tohoto zákona.

K § 10:

V tomto paragrafu se zrušuje použivatelnost ustanovení opatření Stálého výboru č. 285/1938 Sb., dále vládního nařízení č. 348/1938 Sb. a č. 215/1940 Sb. Zároveň se zrušuje použivatelnost říšskoněmeckých právních předpisů, týkajících se notářství, které byly zavedeny v době nesvobody jednak v pohraničním území, jednak v t. zv. protektorátu; zejména se tedy ruší říšskoněmecký notářský řád ze dne 13. února 1937, ř. z. I, str. 191, zavedený v pohraničním území nařízením ze dne 26. dubna 1939, ř. z. I, str. 845 a v t. zv. protektorátu nařízením ze dne 14. dubna 1939, ř. z. I, str. 752.

Provedení tohoto zákona nevyžaduje žádných zvláštních finančních nákladů ze státní pokladny.

V Praze dne 8. února 1946.

Předseda vlády:

Zd. Fierlinger v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr Drtina v. r.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP