Pátek 16. prosince 1938

(Začátek schůze v 15 hod. 35 min.)

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Sivák, dr Markovič, Langr, Košek, Vávra.

Zapisovatelé: Michálek, Dubický.

155 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: Z vlády Česko-Slovenské republiky: předseda vlády R. Beran; ministři Sidor, arm. gen. Syrový, dr Kalfus. Z vlády podkarpatoruské: předseda vlády Vološin.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 159. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Pan posl. Bohuslav Luža, nástupce za posl. dr Stránského, dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. Luža ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule, a p. posl. Lužu žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Slibuji, že budu věren republice Česko-Slovenské a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Posl. Luža (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Sdělení předsednictva.

Změny v klubech.

Posl. Devečka, Petrovič, Rybárik, Stunda, Teplanský, Topoli, Ursíny a J. Vančo oznámili, že vystoupili z klubu poslanců republik. strany zeměděl. a malorol. lidu, a zároveň s klubem poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany (strany slovenskej národnej jednoty) sdělili, že stali se členy tohoto klubu.

Dále oznámili: posl. Líška, že přestal býti členem klubu poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské, posl. inž. Protuš členem klubu poslanců národního sjednocení a posl. Ivák členem klubu poslanců národní obce fašistické, a oznámili zároveň s klubem poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany (strany slovenskej národnej jednoty), že stali se členy tohoto klubu.

Rovněž posl. Klajban a dr Lukáč oznámili zároveň s tímto klubem, že stali se jeho členy.

Změna ve výboru.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Jar. Dolanského za posl. Slanského.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČS sdělil přípisem ze dne 15. prosince 1938, k tisku 750-IV sen. 1938, že senát projednal a přijal ve 127. schůzi dne 15. prosince 1938 osnovu ústavného zákona o změne ústavy republiky Česko-Slovenskej a o mimoriadnej moci nariaďovacej, a to ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Došly dotazy

posl. J. Sedláčka:

vládě republiky Česko-Slovenské:

o nutnosti zákazu stavění pomníků aktivním veřejným činitelům a funkcionářům a pojmenování veřejných budov a vůbec veřejných objektů a škol jmény aktivních i třeba vynikajících osob (č. D 583-IV),

o nutnosti stejného postupu při ustanovování učitelů a profesorů, ať již tito přišli z obsazeného území cizí mocí v zemích historických nebo na Slovensku nebo na Podkarpatské Rusi (č. D 584-IV);

min. spravedlnosti o nutnosti nahrazení výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 4. února 1914, č. věst. 14, výnosem spravedlivěji hodnotícím celonedělní službu soudních podúředníků a zřízenců ve věznicích (č. D 585-IV).

Rozdané tisky

počátkem schůze: Zprávy tisky 1445 až 1447, 1449.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1448) o zatímním vedení státního hospodářství Česko-Slovenské republiky (tisk 1449).

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Po dobu dvacetiletého trvání našeho státu dbali jsme celkem přísně ústavního vyřizování státního rozpočtu, který je základem spořádaného hospodářství každého veřejného svazku. Jen třikráte za celou tu dobu byli jsme nuceni sáhnouti k rozpočtovému provisoriu. Tentokráte vlivem událostí minulých měsíců nejsme s to pro nejbližší dobu ani provisorními čísly stanoviti hranici, v níž se mají pohybovati státní výdaje a příjmy.

Příčinou jsou důvody formální i věcné. Vláda sahá proto k opatření, které má dáti aspoň směrnici, jíž se má říditi finanční správa po tu dobu, nežli bude možno řádným rozpočtem stanoviti hranici státních příjmů a výdajů na r. 1939.

Územní změny, jakož i změny ve vnitřní organisaci Česko-Slovenské republiky, zejména v důsledku ústavního zákona ze dne 22. listopadu 1938, čís. 299 Sb. z. a n., o autonomii Slovenské krajiny a obdobného ustanovení zákona o autonomii Podkarpatské Rusi, mění podstatně i strukturu státního rozpočtu na r. 1939 i léta budoucí.

Státní rozpočet bude napříště sestávati ze společného státního rozpočtu pro celé území Česko-Slovenské republiky a ze státních rozpočtů pro zemi Českou a Moravskoslezskou, pro zemi Slovenskou a pro zemi Podkarpatoruskou. Poněvadž však do konce r. 1938 není možno sestaviti a ústavně projednati všechny státní rozpočty, je nutno dáti vládám žádané

zmocnění a zajistiti tak aspoň prozatímně státní hospodářství.

Termín pro toto opatření, které je opatřením z nouze, je stanoven nejzazším datem 20. února 1939. Nejde tedy, jak se namnoze za to má, o žádné rozpočtové provisorium, nýbrž o zmocnění všech tří vlád, aby v časově omezené lhůtě, nejdéle do 20. února 1939, vedly státní hospodářství v rámci nezbytných opatření, jichž je třeba k nezbytnému chodu státního hospodářství.

Osnova má 5 paragrafů. V §u 1 vládního návrhu, který rozpočtový výbor schválil, zmocňuje se vláda Česko-Slovenské republiky podle §u 70 úst. listiny, aby po dobu od 1. ledna 1939 až do vyhlášení ústavně schváleného společného státního rozpočtu na r. 1939, nejdéle však do 20. února zmíněného roku, vedla státní hospodářství společných věcí, při čemž má opatřovati jen neodkladné potřeby státní, které spočívají na právních závazcích a plněny býti musí, a pak jen takové potřeby, kterých vyžaduje nezbytný chod státní správy a státního hospodářství vůbec. Do konce r. 1939 má podle ustanovení §u 18, odst. 1 ústavního zákona ze dne 22. listopadu 1 938, čís. 299 Sb. z. a n., o autonomii Slovenské krajiny a podle ústavního zákona o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Česko-Slovenské a o mimořádné moci nařizovací určiti, které z nepřímých daní, čítajíc v to i daň z obratu a daň přepychovou, mají býti použity na úhradu společného státního rozpočtu.

Podle citovaného zákona má býti na úhradu výdajů společných záležitostí, do nichž počítán jest i státní dluh, použito výnosu cel, monopolů a výnosu společných státních podniků, jakož i výnosu nepřímých daní, které určí Národní shromáždění zákonem.

Ve smyslu ustanovení §u 2 osnovy vykonává vláda republiky Česko-Slovenské moc vládní a výkonnou v zemích České a Moravskoslezské a vede prozatímně státní hospodářství v těchto historických zemích. Stejně se zmocňuje vláda Slovenské země, aby vedla stejným způsobem hospodářství v zemi Slovenské a vláda podkarpatská na Podkarpatské Rusi.

V §u 3 obsaženo jest důležité ustanovení o tom, že úřady hospodařící výdaji a příjmy jak společného státního rozpočtu, tak rozpočtů podle §u 2, jakož i státní podniky jsou povinny zaslati příslušnému finančnímu resortu do 25. prosince 1938 výkaz o očekávaných peněžních výdajích a příjmech v měsíci lednu 1939 ke schválení. Stejný výkaz na měsíc únor 1939 musí býti předložen do 20. ledna 1939. Toto ustanovení jest jakousi náhradou za známé dvanáctinky podle dosud používaných finančních zákonů, jimiž byly stanoveny státní rozpočty.

Podle ustanovení §u 4 dotčené osnovy jsou státní výdaje i příjmy, vzniklé za dobu zatímního vedení hospodářství, součástí celkových příjmů a výdajů pro r. 1939 a mají se po vyhlášení ústavně schválených rozpočtů zúčtovati na jejich rad.

V §u 5 se stanoví účinnost zákona na 1. leden 1939 a mají jej provésti, pokud jde o společný státní rozpočet a o státní rozpočet pro země Českou a Moravskoslezskou, ministr financí v dohodě s ostatními členy vlády, pokud jde o rozpočet pro zemi Slovenskou, Slovenská zemská vláda a pro Podkarpatskou Rus pak vláda Podkarpatské Rusi.

Je nasnadě, ze toto nouzové opatření neopírající se o číselnou skutečnost nesmí potrvati dlouho. Proto se zmocnění dává nejdéle do 20. února, při čemž se předpokládá, že do stanovené lhůty bude ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášen řádný rozpočet státních výdajů a příjmů, jakož i rozpočty jednotlivých zemí. Zmocnění nestanovící hranici výdajů a neznající výši příjmů ani rozpočtový schodek, bylo by na další dobu experimentem velmi nebezpečným. I když bude rozpočtem stanovena výše státních výdajů a příjmů, bude hospodaření i podle takového rozpočtu znamenati skok do tmy, poněvadž zmizely předpoklady, podle kterých jsme až dosud rozpočtovali. Bezpečně můžeme zatím jenom očekávati, že se bez schodku neobejdeme. Jak vysoký bude, to, soudím, netroufá si dnes nikdo tvrditi. Je nepochybné, ze budeme musit několik roků počítat se schodkovým hospodářstvím všech zemí. Jedno je jisté: Státní příjmy poklesnou okrouhle nejméně o 30 až 40 %. Je však nemožné stlačiti stejnou měrou výdaje. Budou to zejména personální náklady, které při poklesu příjmů zůstanou trčet skoro neztenčeně na své bývalé výši. Státní zaměstnanci vrátivší se ze zabraných území a ze Slovenska budou představovati ono plus osobních výdajů. Propuštění nějakých 15.000 vdaných žen bude činiti tak asi 1/5 tohoto přebytku.

Problém státních zaměstnanců na zmenšeném území bude jedním z nejobtížnějších problémů, které bude vláda řešiti. Tato otázka se nedá vyřešiti žádným násilným zlomem najednou. Její řešení se musí díti postupně a podle předem připraveného plánu. Jdeme do těžkých měsíců bídy a nemůžeme stav nezaměstnaných rozmnožiti ještě o nějakých 60.000 propuštěných státních zaměstnanců, kteří by zatížili pracovní trh. Likvidace tohoto problému se proto musí rozložiti na několik let. Je nám všem jasno, že hospodářství společné i zemské musí býti řízeno s veškerou možnou úsporností, které se ovšem nemůže rozuměti tak, aby znamenala novou výrobu nezaměstnaných. Všichni si musíme býti vědomi tvrdé skutečnosti, že jsme se přestěhovali z krásného statku do chaloupky pod doškovou střechou, v níž nejsme neomezenými domácími pány. Přesto však musí býti přední naší starostí provozovati takovou hospodářskou, finanční a exportní politiku, která je s to zabezpečiti každému práceschopnému člověku podíl na práci a dát možnost získati chleba jemu a jeho rodině. Každá jiná cesta byla by cestou pochybenou.

Bylo již naznačeno, že stát bude musit hledati prostředky k posílení svých příjmů, má-li zdolati těžké obtíže doby. Připomínáme proto poznovu účelnost zachycení daně důchodové z příjmů kapitálových přímo u pramene. (Slyšte!)

Po stránce předpověděné příští formální úpravy státního rozpočtu lze vítati úmysl zrušiti fondovní hospodářství a převésti je pod kontrolu do státního rozpočtu. Tím se stane do značné míry také bezpředmětnou III skupina rozpočtová (Příděly fondům a samosprávným svazkům), která beztak jenom skutečný stav rozpočtu zkreslovala, neboť o tyto příděly byly zkráceny státní příjmy na straně jedné a snižovány výdaje na straně druhé. Tento optický klam působil pak nesprávné posuzování jak státních příjmů, tak státních výdajů a zahaloval skutečnou výši poplatnosti obyvatelů tohoto státu.

Rozpočtový výbor projednal ve včerejší schůzi tento vládní návrh, o němž mi uložil podati slavné sněmovně zprávu s tím, aby jej jako přechodně nutné opatření přijala. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen jest p. posl. inž. Schwarz na straně "proti". Dávám mu slovo.

Posl. inž. Schwarz: Slavná sněmovno!

Projednáváme návrh, který je logickým následkem událostí a zákonů. které tato sněmovna již vzala na vědomí anebo schválila. Pro mne, který jsem se proti těmto schváleným změnám ústavním anebo také jen hotovými činy provedeným ohrazoval, je zase samozřejmým důsledkem, že budu hlasovati proti osnově zákona. Budu proti ní hlasovati již z této první příčiny.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP