Čtvrtek 12. května 1938

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Bolo mi hlásené podla stenografického protokolu, že p. posl. Hollube dopustil sa urážlivých výrokov o československej armáde.

Volám pána poslanca pre toto dodatečne k poriadku. (Potlesk. - Výkřiky posl. dr Neuwirtha.)

Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému rečníkovi, ktorým je p. posl. Vodička.

Posl. Vodička: Vážená sněmovno!

Novelisace a doplnění zákona o umisťování déle sloužících poddůstojníků jest jedním z mnoha opatření, které si vynutila dnešní, pro Československo nebezpečná doba.

Fašistické státy, ohrožující válkou celý svět, ohrožující válečným napadením malé středoevropské státy, mezi které patří i Československá republika, donucují všechny státy, zejména státy ohrožené, ke zvýšeným opatřením proti válečnému napadení, jako je zvýšené zbrojení, zesílené opevňování hranic, zvýšení stavu a zlepšení kvality armády. Fašistickým útočníkem ohrožená Československá republika nemohla v žádném případě zůstati v tomto směru pozadu [ ]. S hlediska úspěšné obrany Československé republiky musí býti československé branné moci umožněno vše, co by obranu republiky zvýšilo a zlepšilo. Totálně vedená válka fašistickými státy vyžaduje dnes nejen zvýšení počtu armády, nýbrž i výcvik civilního obyvatelstva jak po stránce pasivní, tak i ve směru aktivní obrany republiky. Tato opatření samozřejmě vyžadují zvýšení počtu kvalitního velitelského kádru jak důstojnického, tak i poddůstojnického, který má velkou povinnost vykonati cenné služby nejen při výcviku a výchově nových obránců republiky, nýbrž i při výchově civilního obyvatelstva v případě válečného napadení. Na československou armádu budou v případě napadení fašistickým nepřítelem kladeny velké úkoly a proto, jak řekl pan president republiky, musí býti stav armády vybudován na nejvyšší stupeň obranné výkonnosti. Míti armádu zdatnou a schopnou, armádu, jež splní nejtěžší úkoly, není otázkou jednoduchou. To neznamená dát vojínovi jen zbraň, patřičný výcvik a podříditi jej vojenské kázni, ale znamená to dáti mu také ducha, nadšení a vědomí, proč musí bojovat dobře, s odvahou a statečně.

V tomto směru velký úkol spadá na poddůstojníky, kteří jako nejnižší velitelé v armádě přicházejí v přímý styk s vojáky a kteří i v civilním životě budou nuceni své volné chvíle věnovati všeobecné branné výchově civilního obyvatelstva.

Po zvýšení vojenské služby z 18 měsíců na dva roky a po zvýšení kontingentu nováčků ukázal se velký nedostatek nejnižších vojenských velitelů, t. j. poddůstojníků. Tento nedostatek byl tak značný, že vojenská správa byla nucena učiniti nové opatření, podle kterého se snažila získati poddůstojníky pro další službu v armádě. Výsledek však nebyl takový, jak by to odpovídalo nutnosti a potřebě, a to proto, že nebylo učiněno pro tyto mladé lidi nic, co by jim nahradilo po odchodu z vojenské služby obět, kterou přinesli v zájmu zvýšení a zlepšení obrany republiky řádným a pečlivým výcvikem československých vojáků. V tomto směru můžeme dokonce tvrdit, že tito lidé, kteří dobrovolně dávali své síly k prospěchu československé branné moci, byli v civilním životě na tom hůře než ti, kteří vojáky nebyli.

My komunisté, i když souhlasíme s touto osnovou zákona, považujeme ji za nedostatečnou. Je to jen malý krok vpřed. Zůstává zde stále nevyřešeno mnoho a mnoho otázek, týkajících se vojáků československé armády, poddůstojníků a důstojníků. Je zde stále nevyřešen starý požadavek generálního započítání válečných a poválečných let vojáků z války i vojáků československé armády ve službách státních a veřejných, a to takovým způsobem, aby nikdo nebyl zkrácen. Je třeba zákonnou cestou provésti započítání těchto let do soc. pojištění, do pojištění pensijního a bratrského a tímto způsobem ulehčiti tisícům a tisícům vojáků z fronty stáří, které následkem válečných útrap je těžké a bědné, jak je vidět z případů, které uvedu. Je velmi politování hodné, že musím s tohoto místa konstatovat, že není dostatečně postaráno o lidi, kteří prodělali válku, a dokonce v legiích. Tak ruský legionář Kubant v Bojanově u Chrudimi, těžce tuberkulosní, je nucen chodit od čísla k číslu - dělá košťata. Marně se ucházel o invalidní rentu, nebyla mu přiznána.

Mám zde případ, který popisuje "Československý legionář", oficielní orgán ministerstva nár. obrany, kde čteme toto (čte): "Tragická smrt italského legionáře. Bratr Štepo byl pensistou finanční stráže, ale malá pense nestačila k obživě jeho rodiny, a tak si pronajal malý pískovcový lom, kde přišel ke smrtelnému úrazu dne 5. března, kdy se na něho sesula vrstva písku a svou tíhou nebohého bratra usmrtila. Bratr Karel Veverka zemřel ve věku 46 let na rakovinu hrtanu. Zanechal po sobě vdovu a tři nezaopatřené děti. Petr Plesník podlehl po krátké zákeřné nemoci, následku to trojího zranění na noze, v poměrně mladém věku." K tomu je zde dodatek, že tragicky přímo působí okolnost, že žádost zesnulého o místo zřízence byla sice příznivě vyřízena, ale došla právě v den po jeho skonu. Josef Pernica zemřel po delším utrpení na tuberkulosu ve věku 43 let. To je jenom malá ukázka. Dále je třeba při projednávání této osnovy zákona učiniti všechny kroky, aby byli zajištěni všichni ti, kteří slouží a sloužili v armádě. Je třeba zákonného zajištění zaměstnání před nastoupením vojenské služby i po skončení vojenské služby a zároveň i pro reservisty.

Mám zde velmi politováníhodný případ, kde doktor veterinář, Josef Patka, nadporučík v záloze 3. jezdeckého pluku, je od skončení vojenské služby nezaměstnán. Když se obrátil na komitét pro pomoc nezaměstnaným ve Velké Praze, dostal tuto odpověď (čte): "Vaši žádosti o zařazení do pracovních akcí obecních ke službě dozorčí nebo kancelářské nebylo možno vyhověti, ježto podmínkám platným pro zařazení nevyhovujete a sice pobytem v Praze. Za komitét pro pomoc nezaměstnaným ve Velké Praze Jedlička."

To je jenom několik málo případů, a mohli bychom uvésti mnoho případů, kde zaměstnavatelé prostě propouštějí odvedence, aby je nemusili držeti v zaměstnání až do nastoupení vojenské služby. A mne mnoho případů, kde ti, kteří odcházejí z vojenské služby, nejsou na svá bývalá místa přijímáni Tedy v tomto případě nestačí apelovati na blahovůli zaměstnavatelů, nýbrž je třeba učiniti kroky a donutiti je zákonem, aby obránci republiky před i po vojenské službě měli zajištěné zaměstnání. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Ještě větší pozornost je nutno věnovati československé armádě. Československá armáda, jak jste byli dnes svědky, se stává předmětem hanebných a ničemných útoků, zejména se strany filiálky hitlerovského fašismu, henleinovců. A zde je třeba všemi způsoby tuto armádu brániti, ale zároveň také učiniti předpoklady pro to, aby československá armáda viděla zvýšenou pozornost vlády, úřadů a celé československé veřejnosti k armádě. Je třeba okamžitě vymýtiti spekulaci dodavatelů armády a na účet neslýchaných zisků spekulantů změniti a zlepšiti množství i kvalitu stravy armádě. Je třeba se postarati, aby českoslovenští vojáci tak, jako to mají bojovníci Sovětského svazu i příslušníci sovětské armády, dostávali žold, ne na nakupování potřeb souvisících s vojenskou službou a životem v kasárnách, nýbrž pro vlastní potřebu. Domáháme se, a je to v zájmu zvýšení branné schopnosti československé armády, aby byla věnována zvýšená pozornost kulturní a výchovné činnosti. Zkušenosti z poslední doby ukazují, že jenom ti vojáci, ti příslušníci armády, kteří jsou naplněni duchem a vědomím, že se musí bojovati dobře a statečně, v těchto válkách vítězí. Je třeba věnovati pozornost demokratické výchově, vymýtiti z armády a propustiti všechny ty velitele, o kterých není předpokladu, že by byli demokraty a pokrokovými lidmi, je třeba věnovati pozornost kinu, knihám, čítárnám a časopisům a je zejména třeba, aby vojáci československé armády byli seznamováni se stavem a poměrem spojeneckých armád, armády francouzské a Sovětského svazu, těch armád, s nimiž budeme v případě napadení bojovat do vítězného konce. Je prostě třeba učinit vše, co by ulehčilo československým vojínům jejich těžkou službu a ukázalo jim pochopení a ocenění jejich obětí. Boje schopná armáda potřebuje i existenčně plně zajištěné vojenské gážisty a důstojníky. Toto zajištění musí býti takové, aby její velitelé měli plnou možnost věnovat se bez existenčních starostí svému povolání a vzdělávat se v zájmu zvýšení schopnosti armády k boji. To ovšem znamená vyřešiti tyto požadavky: zvýšení platů novelisací platového zákona č. 103/26, oddlužení všech potřebných gážistů a důstojníků, znovuzavedení půjčkového fondu při ministerstvu nár. obrany a zhodnocení odpovědné a kvalifikované práce důstojníků a poddůstojníků, zavedení nové systemisace vojenské služby gážistů a důstojníků, podle níž by vojenští gážisté na základě své schopnosti, píle a spolehlivosti měli možnost státi se důstojníky a důstojníci možnost dosáhnouti snadněji vyšších a odpovědných funkcí v armádě. Krátce, aby byla prolomena stará tradice, převzatá z rakouské armády, že československá armáda je armádou starých nadporučíků, a aby se přibližovala ke zřízení armády Sovětského svazu, která je armádou mladých plukovníků a generálů. Kromě toho je třeba zrušiti všechny nedemokratické předpisy, jako je zákaz civilního oděvu, stanovení společenského prostředí a rozhodování o ženitbě a pod., jejichž účelem je oddálit důstojníky od ostatních občanů a vytvořit z nich proti jejich vůli zvláštní kastu.

Při projednávání této osnovy zákona je třeba si také vzpomenout na válečné a poválečné invalidy a odsoudit dosavadní praksi, která se provádí tak, že stovky a stovky válečných i poválečných invalidů nemají dnes práva a nároku na invalidní renty proto, ze se prostě určuje, že jejich nemoc nesouvisela s vojenskou službou.

Mám zde případ vojína Veisse, jehož nemoc se ve vojenské službě zhoršila, a dnes je z milosti na léčení v nemocnici Milosrdných bratří v Letovicích. Další je případ vojína Skály v Litomyšli, který po propuštění z vojenské služby přišel o nohu a jemuž se ve vojenské službě neustále říkalo, že je simulant. Byl dokonce za to zavřen a postaven před soud; na konec po superarbitraci přišel o nohu.

To jsou ovšem politování hodné případy, které zde musím uvést právě v zájmu zvýšení bojeschopnosti československé armády, to jsou případy, proti kterým musí bojovat a snažit se je odstranit každý, komu záleží na obraně republiky.

Dále je třeba dalšího: mám zde případy, že v československé armádě jsou komunisté a příslušníci revolučních odborových organisací vylučováni z důstojnických a poddůstojnických škol. Vylučují se tím lidé, kteří jsou a budou nejlepšími obránci Československé republiky proti fašistickému nepříteli. Uvádím případ Jaroslava Hanzlíka, voj na 2. roty 46. pluku v Kadani, v občanském životě tajemníka Průmyslového svazu dělnictva stavebního. Byl naznačen svým velitelem jako jeden z velmi schopných vojínů do poddůstojnické školy. Po svém naznačení byl třikrát volán do kanceláře a vyslýchán o své politické činnosti v občanském životě. Pak mu bylo oznámeno, že do školy bude poslán, ale v poslední chvíli byl z politických důvodů vyřazen.

Mám zde dokonce případ, že Ferdinand Hajlich, 19letý, zdravý, který se hlásil jako dobrovolník do československé armády, byl z politických důvodů okresním úřadem v Mnichově Hradišti odmítnut. Takových případů je velmi mnoho a setkáváme se s nimi na vojně, ve zbrojařských továrnách a na opevňovacích pracích. Mohu zde dokázat, jaká praxe se provádí při opevňování důležitém pro obranu republiky: [ ] přijímá na práce podporučík, který zásadně odmítá komunisty, třebas mají od okresního úřadu potvrzení o státní spolehlivosti. Přijímají se jen henleinovci a dokonce nebyl přijat dělník, známý demokrat, který se i naučil česky. [ ] úředníci Deibich, Svoboda a Zikmund odmítají přijímati spolehlivé dělníky, jako jsou: Walusch, Kirš, Siebr, Dienst, Kirš Gustav, Kirš Viktor, Hanz Ervin, Swertner Josef, Herptner Otto, Šolce Gustav. Všichni tito lidé měli potvrzení s razítkem okr. úřadu o státní spolehlivosti. Starosta obce [ ] sám osobně intervenoval u okr. hejtmana, dr. Bajera, který slíbil zakročit a také sám intervenoval u sborového velitelství v Hradci Král. Na tomto úseku jsou dozorčí důstojníci vyložení fašisté. Dělník Adolf Kurš měl odznak lidové fronty a byl upozorněn, aby odznak sundal, protože to pan štábní kapitán nerad vidí. Mám zde i další doklady; ale naproti tomu henleinovci jsou na opevňovací práce přijímáni a docela na nejohroženějších, nejdůležitějších místech. Tak na příklad [ ] je zaměstnán člen SdP Rudolf Heinrich, [ ] dále člen SdP Brendl, říšský Němec [ ]. Tento člověk dostal 10. dubna od vojenského velitele v opevňovacím úseku dovolenou na volby do Třetí říše a vrátil se až v úterý. Jeho cestovní pas má vojenský velitel uschovaný u sebe.

Tedy, vážená sněmovno, to jsou doklady o tom, jak se na různých místech poctivě počítá s obranou republiky. Při tom je třeba říci, a to s tohoto místa, že se nic nedělá pro to, aby československá armáda byla chráněna proti útokům henleinovců. Tyto útoky se provádějí v tisku a na schůzích, provádějí se osobně, a dnes jste byli svědky toho, že to byl nejničemnější útok, který mohl být proveden v parlamentě se strany henleinovských poslanců. Československá armáda je z této strany obviňována, že v ní existuje válečná strana důstojníků, která prý chce vyprovokovat válečný konflikt, a dokonce "Zeit" spolu s "Angrifem", časopisem v Třetí říši, inscenovala báchorku s provokatérem Glaserem, aby se dokázalo, že se československá armáda snaží vyprovokovat válečný konflikt.

Mám zde případ z Lubence u Žatce, kde henleinovci provokovali kapitána Pospíchala a poručíka Riegra, mám zde případ z Falknova, a našli bychom řadu případů, kde českoslovenští důstojníci i vojáci jsou uráženi příslušníky SdP proto, že jsou svými vůdci a podvůdci k tomu naváděni a štváni.

Při tom je třeba s tohoto místa také říci ještě jednu věc. V pohraničním území Československé republiky existují elektrárny, plynárny a vodárny, se kterými vojenská správa a generální štáb musí počítati jako s objekty nutnými a důležitými pro obranu republiky. A kdo jste četl 1. května henleinovský časopis "Rundschau", dočetl jste se, že severočeské elektrárny mají tam prostě inseráty městské elektrárny, plynárny a vodárny v Jablonci n. Nisou, čili že tyto společnosti již přímo finančně podporují v Československé republice velezrádné pučistické hnutí henleinovců. Toto je třeba si uvědomiti, a musíme si uvědomiti i to, že československá armáda musí býti chráněna od všech útoků do všech důsledků. Je to síla, která přijme v případě válečného útoku první úder, která ponese veliké oběti, je to síla, která má v zájmu republiky velkou odpovědnost před republikou a československým lidem. Z těchto důvodů je třeba splniti všechny požadavky, kterými by byla zhodnocena vojenská služba a kterými by byli postaveni obránci republiky na roveň všem ostatním občanům, aby se těmto obráncům republiky ukázalo, že se chápe jejich těžká povinnost a oceňuje jejich těžká služba, že je Československo, československý lid a republika připravena oceniti jejich těžké oběti.

Ke konci bych se chtěl ještě zmíniti o jedné věci. Právě v této době, tak nebezpečné, se konají volby. Tyto volby nebudou jenom volbami obecními, ale budou míti velký politický význam, protože v nich musí československý lid ukázati velmi jasně, že je proti kapitulantům, poražencům a že je bezpodmínečně pro obranu republiky proti každému, kdo usiluje o její samostatnost a svobodu. A jak se tyto volby dělají? V Týnci nad Sázavou podala naše strana v neděli 8. května kandidátku. V obci vládne agrární starosta, který okamžitě vyrozuměl pana ředitele Janečkovy zbrojovky Oliveruse a dal mu jména těch, kteří kandidátku komunistické strany podepsali. V pondělí ráno 9. května při nástupu do práce hned ve vrátnici bylo každému, kdo podepsal kandidátku, nadiktováno prohlášení a dáno k podpisu, které začíná u všech stejně, a to: "Prohlašuji tímto, aby můj podpis na komunistické kandidátce byl pokládán z a neplatný." Prohlášení mám zde (ukazuje prohlášení) to je na těchto kusech papíru. Tato prohlášení pak byla dána panu starostovi, který zavolal zmocněnce komunistické strany a vrátil mu kandidátku s tím, že je neplatná a vykázal ho z místnosti volební komise. Je to neslýchaný protizákonný teror agrárně-fašistické kliky, která chce tímto způsobem v Československu vyhráti volby a chce event. dokázati anglickým lordům a současně i Hitlerovi, že cesta v Československu je připravena.

S tohoto místa vznáším nejostřejší protest proti tomuto způsobu porušování svobody a demokracie v Československé republice v zájmu fašistických cílů, v zájmu cílů reakčních, v zájmu těch, kteří jsou spřeženci s hitlerovským fašismem. Tedy je třeba velmi ostře protestovat, a dožadujeme se na vládě a na úřadech okamžité nápravy. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Košek (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Chloupkovi.

Zpravodaj posl. Chloupek: Slavná sněmovno!

Dlužno litovati, že tón, který byl do debaty o zákonu o déle sloužících zanesen, nebyl tónem věcným a neodpovídal zdaleka intencím předlohy, která je jenom důsledkem naší obrany, neboť bez déle sloužících bychom si nemohli naši armádu také dobře představiti. A musili-li jsme tedy větší počet déle sloužících přijmouti, je povinností státu, především také jeho sociální povinností, aby se o tyto déle sloužící postaral. Tak chápeme my, kteří máme dobrou vůli, předloženou osnovu. A také, slavná sněmovno, kol. dr Hodina v debatě v branném výboru výslovně konstatoval, že uznává potřebu této předlohy, zvláště jako bývalý aktivní důstojník, a že jenom z principielních důvodů bude jeho strana proti předloze hlasovati. Dnes jsme se ovšem dověděli mnoho, řekl bych, přímo hrůzostrašných věcí, jako by se bylo od té doby bůhví co stalo, a slavná sněmovno, jako bychom se byli bůhví čím proti Němcům provinili, ač naopak jsme ještě dali resoluci k předloze, kde se vláda vyzývá, aby při umisťování déle sloužících bylo dbáno také zájmů Němců a ostatních národností. To platí, prosím, také o Slovácích.

Slavná sněmovno, nehlásí-li se však Němci anebo také dostatečný počet Slováků do služby déle sloužících, je pak přirozené, že kvota umisťovaných déle sloužících podle toho vypadá. Proto stížnosti namířené z nacionálních důvodů proti předloze z těchto důvodů odmítám, poněvadž, budou-li mezi déle sloužícími Němci, mají záruku, že budou také umístěni jako déle sloužící do státních a veřejných služeb. To osnova zákona jasně stanoví. Naopak je zde plus proti dosavadnímu zákonu. Dříve to býti nemuselo. Dříve "mohl" býti umístěn déle sloužící, mohlo se tedy říci, ty Němce nebo snad Slováky - odpovídám kol. Haščíkovi na jeho nesprávné vývody - jsme neumístili, ty jsme poslali domů a umístili pouze Čechy. Dnes, kdy dáváme do zákona, že musí býti umístěni, najednou stížnosti Němců a určité části Slováků, ne tedy všech, slavná sněmovno.

A nyní několik dalších slov k dnešní debatě. Během dnešní debaty byla mnohými řečníky - nebudu je vyjmenovávati, slavná sněmovna ví, kteří pánové to byli a které strany zastupují - několikrát dotčena autorita vojenská, autorita ministra a ministerstva vnitra, autorita, prosím, armády. S tohoto místa se jako zpravodaj co nejostřeji ohrazuj i proti napadání československé armády, které si celý československý národ hluboce váží a která slouží k ochraně (Potlesk.) nejen integrity tohoto státu, kterou budeme do všech důsledků a do poslední kapky krve hájiti, ale která hájí i zájmy všeho občanstva, všech národností, tedy také Němců i těch ostatních. Autorita státní, ať je to ministerstva vnitra nebo ministra, který stojí v čele, autorita naší policie, našeho vojska musí býti za všech okolností, námi chráněna, jinak by to byla anarchie, kdybychom nedovedli chránit autoritu a kdybychom sami tuto autoritu dávali, slavná sněmovno, ve psí. To je třeba stejně zdůrazniti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP