Čtvrtek 17. března 1938

Takiste je tomu aj s liečením. Liečenie má dostať invalid len na vadu, na ktorú je uznaný invalidom. A tu sme práve u tej krutosti zákona č. 67 z r. 1936. Invalid mal viaceré zranenie alebo choroby. U prvej prehliadky mu uznali len jednu vadu, a keď dokazoval, že má ešte inú vadu, jednoducho sa mu povedalo, že to na veci nič nemení, lebo je uznaný invalidom, a to postačí, aby dostával liečenie a podporu. Teraz po 20 rokoch tie druhé vady nevie dokázať už z predtým uvedených príčin a následkom toho nielen že sa mu procentá nezvýšily, ale ani liečenie nemôže dostať. Zákon jednajúci o zaopatrení válečných poškodencov je nedostatočný a jeho nedostatky sa prejavujú len teraz, keď je uvedený v prax.

Istý invalid má protézu. Pri chôdzi sa mu táto zlomila, padol na zem a rameno sa mu vyklbilo. Musel do nemocnice a keď žiadal úhradu za liečenie, bol zamietnutý s tým odôvodnením, že vada, na ktorú sa liečil, nesúvisí s invaliditou. Alebo invalid má vystrelené oko, a tu je samozrejmé, že druhé oko mu slábne. Ale lekár neuzná oslabenie a prehlási jednoducho, že je to vrodená vada následkom stárnutia. Keď by tomu i tak bolo, musí sa uznať, že oko je prepracované a preto že naň špatne vidí. Je nemysliteľné, aby u kaž dého invalida, ktorý má ranené oko, bola vrodená vada krátkozrakosti, keďže v mnohých prípadoch invalidi dokazujú, že ich rodičia majú už vyše 70 rokov a vidia bez všetkej námahy. Opačnému tvrdeniu sa nedá v každom prípade veriť.

Amputovaný invalid dostane kýlu, ale tá sa mu neuzná ako so zranením súvisiaca. Najde sa lekár, ktorý prehlási, že kýla podľa zákona nesúvisí s invaliditou, ale môže byť zapríčinená ťažkou chôdzou. Tu by sme darmo nadávali na zemské úrady alebo na ministerstvá. Tomu sa dá odpomôcť jedine tým, že sa opraví zákon tak, aby vyhovoval.

Je potrebné riešiť otázku liečenia pozostalých rodičov a vdov a ich nezaopatrených detí, ktorí následkom staroby nemôžu dostať také zamestnanie, aby mohli byť prihlásení do nemocenských pokladníc. Tiež zabezpečiť prednostné právo, keď už nie pre válečných poškodencov, ktorí už stárnu, tak aspoň pre ich nezaopatrené deti.

Nepostrádateľná je nová prihlasovacia lehota. Myslím, že s touto otázkou sú všetci páni kolegovia usrozumení. Niet temer ani jednej dediny alebo mesta, kde by sa nenašiel válečný invalid, ktorý následkom toho, že zákon v ten čas bol špatne alebo vôbec nebol publikovaný, sa neprihlásil v zákonitej lehote. Čoho následok je to, že pre nedbalosť niektorých notárov alebo starostov sú teraz dosť ťažkí invalidi bez všetkého zaopatrenia.

Veď nám to i štatistika dokazuje, že tu nie je všetko v poriadku. Všetkých válečných poškodencov bolo prihlásených do konca r. 1936 1,066.226, podpora sa vypláca len 232.169 dôchodcom, kdežto z podpory je vylúčené 834.057 poškodencov. Keď vezmeme, že následkom dovŕšenia 18. roku odpadlo z podporovania 366.955 sirôt, tak ostane ešte stále 467.102 poškodencov, ktorí žiadnej podpory nedostávajú.

Dľa zemí to vypadá nasledovne: V Čechách bolo všetkých prihlásených 516.000, dôchodcov je len 113.000 podporovaných - len tisíce budem uvádzať - a vylúčených je 402.000. Na Morave prihlásených je 250.000, podpora sa vypláca 50.000 a vylúčených je 199.000 Na Slovensku je prihlásených 247.000, podpora sa vypláca 56.000 a vylúčených je 191.000. Na Podkarpatskej Rusi je prihlásených všetkých 52.000, 11.000 sa podpora vypláca a 40.000 je vylúčené z podpôr.

Z toho, čo pripadá na Čechy, je v zahraničí 8485, ktorí dostávajú podpory.

Uznávam, že všetci nie sú odkázaní na podporu, ale som presvedčený, že je medzi týmito niekoľko tisíc takých, ktorým by každý halier pomohol, čo by dostali za ich utrpenie vo svetovej vojne.

Okamžitej pomoci je treba tým válečným poškodencom, ktorí stále bydlia za hranicami. Týmto tá podpora, ktorú dostávajú, nestačí ani na to najnútnejšie, menovite po prevedení devalvácie, ktorú sme previedli.

Sme v jubilejnom roku, 20. výročí našej samostatnosti. Javí sa nezbytná potreba, aby v tomto jubilejnom roku bola prevedená úprava zákona tak, ako to vyžaduje dnešná doba.

Nesmieme zabúdať na dnešné ťažké položenie s Hľadiska medzinárodného. Práve v terajšom čase, v boji o zachovanie mieru a demokracie, treba, aby sme mali spokojných občanov v našom štáte. Musíme si uvedomiť, že zabezpečenie sociálne slabých je zabezpečenie i našej republiky. Je treba, aby sa každý mohol cítiť ako rovný medzi rovnými.

Váleční poškodenci sú si vedomí, v akej situácii sa nachádza naša republika, ale sú presvedčení, že to s ňou neni tak zlé, aby ich skromné požiadavky nemohly byť splnené.

R. 1935 kol. Neumeister, Polach a Bouška podali návrh zákona tisk 2971, dľa ktorého by sa válečným poškodencom čiastočne pomohlo. Je treba, aby si páni poslanci tento návrh preštudovali a vecne uvážili, či je prevediteľný alebo nie. Nie tak, ako tomu bolo v ten čas, keď bol predložený, že večerník jednej koaličnej strany písal o ňom tak, že to ešte ani dnes váleční poškodenci nezabudli. Napísal, že sa rozhadzujú štátne peniaze spôsobom priamo trestuhodným. Nuž nevieme, čo je na tom trestuhodné, keď sa navrhuje v tomto malé zvýšenie podpory a odsťránenie neľudských ustanovení platných zákonov.

Tomu váleční poškodenci nrozumejú, keď sa im na jednej strane nadáva, ich požiadavky sú prehlašované za demagogické, ale na druhej strane by chcela týchto organizovať každá politická strana. Za jakým účelom?

Váleční poškodenci to vedia, a síce za tým účelom, aby títo pri voľbách slúžili za hlasovací materiál.

Váleční poškodenci za 20 rokov mali možnosť poznať, kto je ich priateľom a kto ide proti nim. Títo majú svoju nepolitickú organizáciu, a to Družinu, ktorú už nesčíselnekrát chcely rôzne politické organizácie rozvrátiť, ale to sa im nepodarilo a ani sa im nepodarí. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.)

Váleční poškodenci sú v celej republike jednotní. Títo sa nedajú rozoštvať medzi sebou. Sú si vedomí, že v Družine majú všetci ochránkyňu, či je to Čech, Slovák, Nemec, Maďar alebo Rusín, bez rozdielu národnosti alebo náboženského presvedčenia. Váleční poškodenci sú si vedomí, že ich požiadavky sa len tak môžu uskutočniť, keď pôjdu za doterajším heslom: V jednom štáte jedna organizácia! (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. inž. Lischka. Dávam mu slovo.

Posl. inž. Lischka (německy): Slavná sněmovno!

Státní závěrečný účet za rok 1936 byl nám předložen. Jestliže jsme my ze sudetskoněmecké strany opětovně co nejostřeji kritisovali a dále kritisujeme, tedy ne ze zásadního stanoviska jako oposiční strana, nýbrž proto, že jako vážná, kritická, sudetskoněmecká strana neděláme lehkomyslně politiku okamžiku, nýbrž jsme zvyklí zabývati se s velkou vážností a odpovědností všemi otázkami a jsme zvyklí zaujmouti k nim jasné stanovisko. Odlišujeme se právě od tak zv. aktivistických stran tím, že máme ve všech otázkách státního života vlastní mínění, avšak především tím, že musíme pohlížeti na životní otázky našeho lidu, těžce zkoušeného a nouzí utvrzeného, se stanoviska veškerého života sudetských Němců. Nedáme si vnutiti agrární politiku státu a nepohlížíme jako odpovědní činitelé sudetských Němců v nové době na agrární politiku liberálně, nýbrž uznáváme spíše životní zásady sedláka za zásady národa a žádáme, aby se dělala nová, životním zákonům lidu odpovídající zásadně nová agrární politika, která by nebyla liberálním produktem náhody, nepovstala cestou čachrování, nýbrž brala především v každém ohledu zřetel na životní zájmy všech národů ve státě. Můj kamarád posl. Klieber naznačil na tomto místě zásadní požadavky agrární politiky. Nezúčastníme-li se opotřebované, jednostranné, všem národům státu nesloužící agrární politiky, tak jak se v této zemi dělá, tedy proto, že pohlížíme na věci nově, sudetskoněmecky, tedy se stanoviska národního společenství.

Státní závěrečný účet přináší rok od roku nové nesmírné zatížení. Chci zde částečně přezkoumati předpoklady úhrady, především s hlediska úseku sudetskoněmeckého zemědělství. Nelze dále beztrestně a bez poškození přibírati sudetskoněmecké zemědělství k zatížení touto velkou sumou. Musí se zde jednou se vší jasností vyložiti, že sudetskoněmecké zemědělství jest následkem své částečně velmi nepříznivé situace, následkem vědomého zanedbávání jeho produkčních a především odbytových poměrů, následkem toho, že v oné oblasti jest po léta větší nezaměstnanost a tím podmíněná větší nouze, poměrně více zadluženo a zatíženo, než jest tomu v oblasti české.

Zabývám-li se na tomto místě otázkou setby a z této obzvláště ostře naznačuji problém bramborů, činím to jako někdo, kdo pracuje léta v zemědělské poradní a pomocné službě, který jasně poznává, že se z otázky bramborů jakož i z jiných věcí stala otázka národnostně-politická. Co má vlastně dělati brambor se sudetskoněmeckou otázkou? To vám chci ihned ukázati. V celém státním území byla letos výborná úroda bramborů. Zatím co jsou v jiných státech, zvláště v Německu rádi, že mají pěknou úrodu a děkují pánu Bohu, zdá se, že u nás platí téměř za a kletbu dobývati bohatou sklizeň. (Výkřiky.) - V sudetskoněmeckém území jsou zvláště - letos pro brambory špatné odbytové možnosti. Za prvé pro brambory k sázení, za druhé pro brambory k jídlu a spotřebě, za třetí pro brambory hospodářské. Sudetskoněmecké území jest po léta uzavřeno na obranu proti bramborové rakovině. Zvláštním způsobem probíhá hranice uzavřené oblasti tak, že skoro všichni sudetskoněmečtí pěstitelé připadají do uzavřené oblasti a nemohou následkem toho prodati své plodiny nebo jen v zcela nepostačující míře. Zákaz vývozu takových sazenic platí také tehdy, i když jsou tyto sazenice naprosto proti rakovině odolné. Odbyt v úzké oblasti pěstitele jest sám sebou zcela nepostačující. Asi 100 vagonů uznaných sazenic druhů odolných proti rakovině bylo ještě před krátkou dobou ve skladištích sudetskoněmeckých pěstitelů a rozmnožovatelů, kteří se po léta snaží o vypěstování druhů odolných proti rakovině, jak si toho přece u nás pěstění přeje.

S brambory k jídlu a ke spotřebě jest u nás následkem závěru možný jen nepatrný, nepostačující obchod. K tomu ještě přistupuje, že se při poslední vyživovací bramborové akci, kterou provedlo ministerstvo soc. péče, nevzaly k akci přebytky z okresů, o které šlo, nýbrž že se přivážely ze vzdáleností až přes 100 kilometrů a ještě dále z českého území do německého. (Výkřiky.) Cena, kterou ministerstvo soc. péče stanovilo - bylo to 21.90 Kč za 100 kg franko místo určení - neodpovídala ovšem v několika okresích průměrným cenám. Čeští dodavatelé si s tím nedělali starostí, odpočetli dopravní výlohy a za zbytek dodali patřičné podřadnější brambory. Ministerstvo soc. péče neslo také částečně dopravní náklady, ovšem jen za Čechy. Tak došlo k tomu, že do okresu Bor u České Lípy, kam se také dodaly brambory z českého území, byly zaslány nikoliv brambory k jídlu, nýbrž brambory průmyslové, ze kterých nebyly části nákladu vůbec k použití, takže se mohly sotva použíti ke krmení vepřů, neboť byly již poloshnilé. Zdá se, jakoby pro sudetskoněmecké nezaměstnané byly i méněcenné brambory na krmení právě ještě dosti dobré.

Jaké nedostatečné možnosti odbytu sudetskoněmeckého zemědělství jsou v průmyslu škrobovém a lihovém, vyložil již můj kolega posl. kamarád Klieber. Sudetskoněmecká oblast, převážně horská krajina, pěstuje především žito, oves a brambory. Osevná plocha pro žito byla omezena, plodinu malého člověka, brambory, nelze prodati. Ve vnitřních Čechách se dostalo zemědělství zřízením obilního monopolu dobrých cen obilí, v sudetskoněmecké okrajové oblasti se opětovně slibovaná úprava cen dobytka a mléka po léta nedostavuje. Za to se činí opatření k omezení odbytu bramborů sudetskoněmeckého zemědělství. Při takové katastrofální situaci sudetskoněmeckého zemědělství by se zdálo, že pan ministr zemědělství nemá nic naléhavějšího na práci, než aby tu pečoval o přiměřené zpeněžení bramborů. Jsme pevně přesvědčeni, že ministr zemědělství patří mezi první služebníky a nositele odpovědnosti státu a jako takový má dbáti jmů všech vrstev obyvatelstva, při čemž by měl pečovati především o nejvíce nouzi trpící část, a tou je právě dnes sudetskoněmecké zemědělství. Avšak pan ministr jde svou vlastní cestou. Jako německobrodský rodák si patrně neláme hlavu o možnostech, jak zmírniti schůdnou cestou nouzi sudetskoněmeckého zemědělství, nýbrž se spíše snaží poskytnouti přímou a nepřímou podporu svým vlastním rodákům na útraty ostatních stavovských druhů. Zdá se, že panu ministrovi zemědělství nejde o podporu a úpravu zemědělství jako takového, nýbrž o nadržování určité části zemědělců na úkor sudetských Němců. Tyto věci naši sedláci již dávno znají a mají o tom svůj úsudek. Jest zřejmé, že se za takových předpokladů cítí naši sedláci jakož i naši dělníci, že jsou stále na nejvyšším místě opomíjeni, zanedbáváni a poškozováni. (Posl. Kundt [německy]: Až na berní úřad!) Takové jednání není s to si zjednati úctu všech státních občanů, o lásce ani nemluvě. Tyto věci však vidí i Svaz německých zemědělců - který zde dnes opět není, nemá toho potřebí který se vydává za oficielního zástupce agrární politiky, který však k tomuto celému vývoji z nepochopitelných důvodů nejen mlčí a již tím nejen svou nečinností poškozuje sudetskoněmecké zemědělce, nýbrž dokonce ve svém tisku široce roztahuje propagační akce, které se týkají jedině české strany, a tím vědomě podstatně přispívá k hospodářskému posílení Čechů. Poukazuji zde na "Deutscher Landruf", moravský orgán Svazu zemědělců ze dne 12. února 1938. Propaguje bramborovou sazební akci, kterou podniká hospodářské družstvo pěstitelů bramborů v Německém Brodě, soukromý podnik, které dělá široce založenou bramborovou soutěží velkorysou reklamu pro svá semenářská místa. Působí to zvláštní dojem, když oficielní místa jako ministerstvo zemědělství a jiná místa dávají pro tuto akci k disposici soutěžní ceny. Tak si tedy představují odpovědní vůdcové Svazu zemědělců hájení zájmů sudetskoněmeckého zemědělství a velkorysou sudetskoněmeckou národnostní politiku jako politiku hospodářskou. (Německé výkřiky: Za to přece něco dostanou!) Ano! Tak se šidí sudetskoněmecký sedlák; také kus politiky ze dne 18. února.

Slavná sněmovno! Mohlo by se ovšem říci: Prázdná sněmovno! Z rakoviny bramborů se dělá národnostně-politické faktum! Jest tomu zde ve státě již jednou tak, že se velkoryse využije každé možnosti nějak hospodářsky poškodit sudetské Němce. Výskyt rakoviny bramborů musí tedy sloužiti k tomu, aby se sudetskoněmeckým sedlákům. ztížil odbyt bramborů a pomáhalo se rozšíření sadby vypěstěné v českém území. Úřední opatření jsou, jak se zdá, zcela a úplně s to přeměniti sudetskoněmeckou bramborovou oblast v koncentrační tábor pro brambory. Zdá se, že se rakovině bramborů dobře daří právě v sudetskoněmecké oblasti, neboť jen tam se prý objevuje neb zjišťuje. Pohlédneme-li na mapu, kterou jsem si dal zhotoviti, jest nám tu nápadné, že uzavřená oblast jest podél sudetskoněmecké hranice, tedy všude tam, kde máme i policii a kde jest vojenské pásmo. Sudetskoněmecká oblast jest tedy asi území, kde rakovina bramborů zdomácněla, zatím co se jinde vůbec nevyskytuje. (Výkřiky.) Toto území se pak uzavře, aby se zamezilo dalšímu zavlečení, zřídí se oblast zamořená a podezřelá a nejen to, oblast ochranná, aby se mohla závěra pokud možno velkoryse rozšířiti. Dotazujete-li se v jednotlivých okresích, nemůže nikdo nic o rakovině bramborů říci, neboť nikdo nezná ohnisko nákazy. Zdá se, že jest o tom zpraveno i ministerstvo zemědělství, neboť při naléhavých dotazech v tomto směru prohlašuje, že sice v jednotlivých okresích uzavřeného území nejsou střediska nákazy, že však je uzavření zcela odůvodněno jako ochranné opatření. Při tom se však zapomíná, že taková velkorysá opatření jsou nezákonná, neboť překročují rámec nařízení o potírání rakoviny. Při bedlivém pozorování lze zjistiti, že neodůvodněně uzavřené oblasti jsou nejlepší bramborové oblasti v sudetskoněmeckém prostoru, které patrně chcete takto vyloučiti z konkurence. Poukazuji tu na Mimoň, kde jest závěr již mnoho let, ačkoliv vyskytování se rakoviny bramborů vůbec není bezvadně dokázáno. Také okres Staré Město byl v poslední době uzavřen, aniž tam rozhodující činitelé mohli jmenovati nějaké zamořené území. Typický jest při tom postup odpovědných míst, která odmítají jmenovati ohniska nákazy, ačkoliv příslušné nařízení ustanovuje, že místa, kde jsou ohniska nákazy, se mají opatřiti tabulkami, které by upozorňovaly na výskyt rakoviny bramborů. (Posl. Birke [německy]: Fotografování zakázáno! Rakovina bramborů!) Pravděpodobně proto. Jest také zřejmé, že přece, aby se mohlo vůbec bojovati proti zavlečení rakoviny bramborů, musí býti veřejnosti známa místa, která jsou zamořena, aby bylo upuštěno od odběru bramborů z užších oblastí ohnisk nákazy. Zdá se, že odpovědná místa jsou tu z nevysvětlitelných důvodů jiného mínění. Starostové obcí mají také podle vládního nařízení založiti plány a katastry, ve kterých by byla ohniska nákazy v jejich bramborové oblasti zvláště označena a které mají býti přístupny veřejnosti. Žádný obecní starosta v uzavřeném území však ohniska nákazy, která prý jsou v jeho obci, nezná a nemůže proto také nikomu o nich podati zprávu. Příslušné oficielní odborné korporace, jako jsou neb mají býti zemědělské rady, se vůbec soustavně neinformují, nevědí, kde rakovina bramborů asi jest a kde nikoliv, takže sedlák v uzavřeném území nemůže dostati na dotazy u zemědělské rady ve svrchu uvedeném směru od příslušného místa vysvětlující odpovědi. Zdá se, že odborní úředníci zemědělských rad stačí jen k tomu, aby konali zprostředkovatelské služby jako t. zv. informátoři pro korporace obzvláště podporované ministerstvem zemědělství - míním tu hospodářské družstvo pěstitelů bramborů Něm. Brodě, soukromou společnost.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP