Čtvrtek 10. března 1938

Vy pravíte: Kde vás utlačujeme, jsme barbaři? Naši ministři jsou tak čestní, tak moudří a vzdělaní lidé. Ano, můžete nám vypočísti ještě na sta vlastností vašich rozhodujících státníků. Tak primitivně se však věci nemají, a nikdy z nás nikdo netvrdil, že čestný muž v hodnosti ministra vnitra nebo vysoké osobní kultury jako předseda vlády nebo typické duševní ráže dr Dérera by vědomě zahajoval nebo vědomě kryl systém pronásledování. To jest právě to zvláštní v naší státnosti, že máme na této ministerské lavici vysoce vzdělané a dobromyslné lidi, kteří na druhé straně nejsou s to změniti skutečný systém státního stavu. (Výkřiky.) Neboť státní vedení se u nás za dvacetileté činnosti zřeklo vedení ve prospěch drobného policisty a četníka. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) A drobný policista a drobný četník drží věci ve své ruce, a skutečný výsledek toho jest to, což sám dr Hilgenreiner musil v senátě označiti jako utlačování.

V průběhu veškerého nejmladšího vývoje bylo pokládáno za nutné a účelné rozvinouti také schopnost obrany státu. Samozřejmá věc. V míře, jak svět zbrojí, staly se vojenské zájmy ochrannými právními statky. Ve všech státech nastal vývoj, aby se dosáhlo účinné ochrany těchto právních statků také soudněpolitickými prostředky. Vidíme všude v posledním roce zostření zákonodárství za účelem zajištění vojenských zájmů. Ale co jest pozoruhodného? Zřídili jste nám nepravidelný systém trestního řízení ve vojenských trestních věcech. My jsme, přesně znajíce tyto věci, varovali v ústavně právním výboru i zde ve sněmovně, přimlouvali jsme se na všech rozhodujících místech vlády a státního vedení. Nevěřili jste nám však a nyní máme 1 1/2 roku zkušenosti tohoto zákonodárství. Co se stalo? Zde v tomto oboru máte, chtěl bych říci, nejpádnější důvod pro moje tvrzení, které jsem vám před chvílí předestřel, že státní vedení se poděkovalo ve prospěch drobného policisty a četníka. V absolutně prostoduchém politickém pojetí dělali četníci a policisté tak, jako by novela o vojenské zradě byla výslovně pro ně s tvořena, aby mohli své osobní mínění projeviti v neprospěch všech ubožáků, kteří se jim stali nepříjemnými. Tak jste utvořili předpoklad pro to, aby nějaký četník nebo policista mohl rozhodovati o blahu a strastech, o hmotné a mravní existenci lidí, když prostě řekne Špion! Stačí jen říci špion a již je onen muž odveden pro vyzvědačství. A tu se mohli sami ministři namáhati, také pan prof. Spina a Zajiček, jak chtěli, marně. Mohl bych panu ministrovi spravedlnosti uvésti a vyzvati ho, aby byly jednou předloženy spisy. Znám případy, kde šlo o lékaře, o příslušníky intelektuálních povolání, zde zakročili také ministři Spina a Zajiček, ale tito lidé seděli 8 až 9 měsíců. Praxe byla zničena, zdraví bylo zničeno, a když konečně vyšli, ukázalo se, že byli dvakráte vyslýcháni a byli tázáni na blbosti. (Výkřiky a hluk.) Tak jsme vytvořili skutečně systém utlačování - prosím, přicházím vám vstříc. Když tyto věci říkáme a opět zase říkáme, a když vy na to řeknete, že to je protistátní agitace sudetskoněmecké strany, tak to není jen lichá výmluva, nýbrž provádíte také nebezpečnou hru. Když tyto věci nevezmete na vědomí, nevyvozujete z toho patřičnou důslednost, budete na tom spoluvinni. Neboť vy kryjete systém. A o to jde. Zde se musí učiniti pořádek, odtud se musí měniti skutečný systém politické méně cennosti a zbavování práv menšin. Odtud musíte počíti, odkliditi věci, které zde sám pan předseda vlády uznal, když mluvil o psychologických přehradách a překážkách. Ale pokud je možné, že není německého okresu, skoro žádné německé obce, ve kterých nezmizel nějaký muž pro domnělé vyzvědačství, a zmizelým zůstane, nemohou se věci změniti.

A tak bych mohl dokazovati tyto věci z nejrůznějších oborů veřejné správy, zvláštní sociální a hospodářské správy a dokázati, jak všude se stal účinným onen skutečný systém tohoto zbavování práva prostřednictvím těch drobných výkonných orgánů, četníků a policistů. Připouštím vám jedno: Já jsem se zevrubně obíral s poměry našeho soudnictví a naší správy. A vidím dnes také všelicos jinak, než jsem to viděl před dvěma lety, od té doby, co do mé kanceláře v Ječné 4 b přicházeli lidé z 20 a 30 km obvodu Prahy, Češi k henleinovcovi a prosili ho, aby jim pomohl, a já jsem věci přezkoušel se soudními spisy v ruce, a tu jsem viděl, co jest u nás možné v soudnictví a ve správě. Od té doby vím, že také zde jest mnoho shnilého ve státě. Ale nesmíte se vymlouvati tím, že také u nás se něco takového přihodí. Právě v národnostním státě nesmějí se přihoditi provozní nehody v soudnictví a ve správě, jen maximálně nejlepší správa, jen maximálně nejlepší právní rozhodování jest prvním technickým prostředkem, aby byl stát uvolněn pro další rozvoj. Jde o tyto věci. A mám-li ještě něco říci: Tyto věci vám nadrobil zájem německého říšského kancléře, který jste byli skoro ochotni považovati za útok na svrchovanost.

Dovolte, abych vám, jak jest mým zvykem, se vší otevřeností ještě jedno řekl: Bylo to na jaře 1919, tehdy jsem jel prvně do Německa. Cestoval jsem přes Rakousko do Pasova. Měl jsem československý pas. Celní úředník se mně ptal, co je to za pas. Když jsem mluvil německy, velmi se divil. Když jsem z celé nálady 18letého gymnasisty mluvil o našich věcech, vyvalil bez porozumění na mně oči. Já jsem tehdy chodil 6 neděl s baťochem na zádech městy v jižním a středním Německu a studoval jsem Německo a prvně jsem je poznal. Viděl jsem, že tito lidé v říši vůbec nevěděli, že jsou Němci v československém státě a jak věci jsou uspořádány. Bylo to právě tak, že po politickém sjednocení čistě německého území německého národa v Bismarkově říši byl vývoj úplně vnitro-německý. A skutečně, pánové, ještě dlouhá léta po válce se o tyto věci vůbec nestarali. Ale ne proto, že vládní kruhy chtěly nebo nechtěly, nýbrž že prostě život a ruch německé menšiny zde u nás, politické poměry v Československém státě vůbec, nebyly záležitostmi vnitroněmeckými.

Vychází totiž najevo ta zvláštní skutečnost, že ze zvláštních německých vývojových předpokladů český národ dosáhl onoho stavu abych zde užil slova Hodžova, kterého použil při své pražské promoční řeči - onoho stavu národní neporušenosti ve smyslu spojení všech příslušníků národa všech lidových vrstev, v roce 1919 před německým národem, poněvadž prostě z vnitroněmeckého vývoje překážel maloněmecký třídní stát, aby se utvořilo mínění na základě celonárodní solidarity. Když tedy pan předseda vlády v jedné ze svých promočních řečí mluvil několik dní před tímto výkladem o emocionalismu, který prý zachvátil vývoj v Německé říši, tedy není tento tak zvaný emocionalismus, ve svém udánlivém politickém účinku národní socialismus, skutečně nic jiného než politický vývojový zjev, jímž jste vy - i když to tak neobvykle zní - na české straně léta před tím předběhli Německou říši a německý národ, i když svým zvláštním národnostním způsobem; a výsledností tohoto vývoje jest teprve, že nyní z úplně nového veřejného mínění právě příslušníci německého národa, pokud ovšem bydlí uvnitř hranic Německé říše, s onou citlivostí sdílí osud příslušníků národa mimo říši, jak jste právě zvyklí sdíleti osud u všech příslušníků českého jazyka již dávno, po desetiletí, odjakživa. To se musí jednou se vší zřetelností zjistiti, aby se vám ukázalo, že se zde, chtěl bych říci v německém smýšlení a mínění, vyvíjejí ty nejpřirozenější věci na světě, pro které byste právě vy obzvláště měli míti pochopení, a že to všechno nemá co činiti se vším tím tvrzením, vším strachem, jež s vaší strany uvádíte. Pánové, chtěl bych říci: Jako kapka s nebe padá a sbíhá se v potoku a jako potoky tekou do řek a řeky do moře, tak jest to v podstatě lidského vývoje, že nějak k sobě patřící lidé jednoho národa splynou v ohromný veletok, aspoň ve smyslu mínění a smýšlení a ve velkém pocitu solidarity, a zde se věci změnily také technicky. Ještě 1925/26 jste zde mohli dělati, co jste chtěli. Nebylo německého korespondenta a byl-li nějaký, neuměl česky. A když někdy sdělil něco některému německému listu, nebylo to prostě vzato na vědomí, poněvadž v Berlíně ve velkých denních listech řekli: "Co jest to vlastně Československo?" Vidíte, a zde mohly "Prager Presse" a "České slovo" atd. psáti, co chtěly. Přineste si jednou ze sněmovní knihovny ročníky "Českého slova" od 1919 až 1926, asi z doby volby říšského presidenta Hindenburga, a uvidíte, co se tu všechno psalo. Nehrabu se ve všech těchto věcech, abych obnovil vzpomínky na příkoří nebo abych vám dělal potíže, opravdu ne. Ale čtěte tyto věci a uvidíte, jak jinak se vše má, než jak vy to pozorujete z vašich předsudků.

Dnes, pánové, máte velký základ solidarity, všeobecnou stejně smýšlející účast za hranicemi a zeptejte se jednou v ministerstvu zahraničních věcí po stavu zdejších dopisovatelů, kolik je zde dnes říšskoněmeckých dopisovatelů. A dále: Budete se diviti, kolik z nich již umí česky. To má své praktické účinky. Zpravodaj čte ráno "České slovo", přeloží si je sám, podá zprávu, tiskne se to, a když se pak tato zjištění podávají říšskému Němci ke kávě, bude míti právě ty pocity, které byste měli vy, kdybyste slyšeli, že se s příslušníky českých menšin zle nakládá. Teprve až pochopíte tyto souvislosti, pochopíte duševně, co se ve Střední Evropě děje, pak snad pochopíte, co my vám říkáme, poctivě a upřímně.

Pánové! S tohoto hlediska chtěl bych, abyste se nejen s námi vypořádali, nýbrž abyste vy, pánové z levice, se vypořádali s mnohým, co jest napsáno ve výkladu pana předsedy vlády, a co konečně také zde v této sněmovně v brzku bude lze čísti v protokolech.

Pánové, teprve až se pokusíte dostati se do stavu svobody předsudku, budete s to účinně s námi mluviti o věcech, které nás tíží, jež však nejsou jen naší starostí, nýbrž musí býti také starostí vaší, poněvadž nikdo na zemi vám nemůže odebrati tuto starost.

Neboť, pánové, národnostní otázky nedají se řešiti zasazením státní moci. A zde mi dovolte zakončiti. Já jsem před tím v jiné souvislosti poukázal na požadavek Hamplův, abych přece ukázal, co jsme schopni prakticky vykonati. Co žádáte vlastně od nás, co máme prakticky ukázati, ještě než jste vůbec ochotni uznati naši dobrou vůli? My jsme dne 20. května 1935 dosáhli volebního výsledku, který je jedinečný nejen v dějinách státu, nýbrž i v dějinách všech demokracií. Nestali jsme se domýšlivými. Naopak, my jsme to s výjimečnou radostí pozdravili, když se náš předseda Konrád Henlein hlásil depeší státnímu presidentovi Masarykovi k odpovědnosti. Pánové! Na odpověď na tuto depeši čekáme podnes. (Výkřiky.) My jsme po všechna léta v této sněmovně zaujímali naprosto věcné stanovisko. My jsme se v nejobtížnějších situacích pokoušeli přijíti s věcnými důvody. My jsme zachovali důstojnost tam, kde nám to opravdu přišlo za těžko. Vzpomeňte si jen na obtíže, do kterých jste přišli v souvislosti s novelou o vojenské zradě. S jakými důvody jste přišli? Dnes se tyto důvody vývojem ospravedlnily. Představte si, že by ve staré říšské radě Klofáč a přívrženci jeho strany bývali mohli viděti, že argumenty byly odsunuty stranou, jako nám byly odsunuty stranou; byl bych chtěl viděti stav této sněmovny po této schůzi! Pánové, můžete v našich politických dějinách zkoumati jak chcete, ani rozbité okenní tabule, ani zbití protivníci, ani roztlučené ministerské lavice, ani jiné věci nenáležely k rekvisitám našeho politického dokazování. (Posl. dr Peters [německy]: Snad jste to chtěli míti vy!) Snad. Ano, já děkuji panu kolegovi Petersovi za tento výkřik. Snad byly hodiny, ve kterých by vám bylo bývalo vhod, kdybychom byli zde všechny lavice rozbili na padrť. Vezměte na vědomí, pánové, nechyběla nám odvaha k tomu, ale důležitější než odvaha jsou nervy, a našimi nervy otřásti se vám nepodaří! (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Bývalý president odstoupil, přišlo zde k usnesení zákona o bývalém presidentovi. Se vší důstojností a s plným porozuměním pro vaše city jsme prostě učinili, co se od nás mohlo jen očekávati. My jsme konečně při zákoně o obraně státu, při půjčce na obranu státu zaujali zde postavení, které s ohledem na naše postavení jako oposice nemohlo býti konstruktivnější. Konečně jsme podali své návrhy zákonů o ochraně národa. Nyní říkáte, že to jest zvláště obecně nebezpečný prostředek dnes. Kdyby národnostní otázka nebyla tak obtížná, byla by snad již v Rakousku nebo u nás rozřešena. Můžeme býti různého mínění o technických možnostech, o řešení národnostní otázky způsobem politicko-administrativním, ale projevte aspoň jedno mínění! Ani to neuděláte! (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Poznali jsme 18. únor v celém jeho významu, nestavěli jsme se proti jeho zásadě, ale prohlásili jsme: Nebudeme rušiti. Nerušili jsme a celý rok jsme vám dali pokoj. Co z toho vzniklo? Čtěte, co říkal Hilgenreiner v senátě. To, co říká Heller, jenž mluvil o poslední krůpěji krve, nebéřu vážně, on dosáhl přece již starobní hranice, za kterou se již nemůže dostati ani do poslední výzvy domobrany. Nebo co říká Kostka s místa zajištěného jako sinekury, jest, jak jsem již pravil, pro nás bezvýznamné. Poslouchejte konečně lidi, kteří z poctivé odpovědnosti zaujímají stanovisko k těmto věcem. A tu mi musí i kolega Zierhut, kterého zde právě vidím, přisvědčiti, že si nesednou na jedno sedadlo s Kostkou a Hellerem, když ti takto mluví, ne, tu jsme všichni jednoho mínění, jak československá národní státnost s jejími nařízeními v posledních dvaceti letech pro nás prakticky probíhala. Zde není nikoho, ať u křesťanských sociálů nebo u Svazu zemědělců a dokonce ani u sociálních demokratů, kteří by nebyli naprosto našeho mínění. Mám dojem, nebo nemohu se ubrániti dojmu, že z mentality, která jest orazítkována rokem 1919, pocházeli lidé, kteří myslili, že se lze dostati přes obtíže, které potrvají opět jednou jen po určitou dobu, novou propagační akcí, jíž by byl dosti dobře 18. únor. Jakoby záleželo jaksi právě jenom na tom, dosíci stav politického klidu, po kterém by staré metody mohly dosáhnouti opět plného účinku. Pánové, pusťte tyto myšlenky z hlavy, poněvadž jsou prostě brzdou konstruktivního vývoje, kterého my chceme, ale jen chtíti můžeme až po hranici, která jest slučitelná s naší ctí a důstojností, kterou také zastupujeme. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Myslím, že jsem tím ukázal, že všechny důvody, které nám metáte vstříc, minou se cíle. Tím se cítíme pod tlakem vývoje, stavu, který může od nás žádati jednostranného politického jednání. Dnes bude hlasování o prohlášení pana předsedy vlády. Jest nám líto, že nemůžeme hlasovati pro vládní prohlášení. Bude vaší věcí uvésti vývoj ve státě tak do chodu, abychom při jiných příležitostech z poctivého přesvědčení mohli také hlasovati pro nějaké prohlášení pana předsedy vlády. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Pekárek. Dávam mu slovo.

Posl. Pekárek: Dámy a pánové!

Již ta skutečnost, že německý říšský kancléř ve své řeči, kterou pronesl 20. února v Krollově opeře, nepronesl jména Československé republiky, dokazuje, že pan říšský kancléř nepokládá vztahy mezi Československou republikou a Německou říší doposud za tak upravené a tak ujasněné, aby je nějak blíže charakterisoval. Zabývajíce se řečí pana říšského kancléře a domýšlejíce jeho výroky do důsledků, jistě právem můžeme říci, že řada jeho výroků, a to výroků hodně agresivních, byla určena Československé republice, prostě z toho jediného důvodu, že na území Československé republiky žije německá několikamilionová menšina, kterou p. říšský kancléř pojímá do své, podle jeho názoru nutné ochrany. Řeknu otevřeně, že p. říšský kancléř po této stránce nám neřekl nic nového. Celá naše veřejnost žije od konce r. 1933, ale zejména od vstupu sudetskoněmecké strany do tohoto parlamentu v tom pevném přesvědčení, že kdybychom německé menšině dali ještě více práv, než jsme jí dali a než jsme zavázáni dáti podle jasného znění mírových smluv, co jsme učinili dobrovolně, že přesto bychom nenašli uspokojení ani u Němců, ani u Německé říše. (Zcela správně! - Hlasy: Všecko bude málo!) Naopak naše veřejnost je přesvědčena, že velkoněmecké myšlence nedostačuje pojem rovného práva, že táž již v dávné historii si vytvořila pojem nadpráví německého národa nad všemi evropskými národy (Hlasy: Herrenvolk!), pokud neměly sílu a vůli odporovat tomuto nadpráví.

Pan předseda vlády dr Hodža se vypořádal mužným a od mluvčího suverenního národa jedině očekávaným způsobem se všemi vnitřně-politickými i mezinárodně-politickými tendencemi pana říšského kancléře. Československá sněmovna dala spontánním způsobem najevo svůj souhlas s projevem pana předsedy vlády a při hlasování bude svůj souhlas spontánně opětovat. Bude ho opětovat v pevném přesvědčení, že jedině v mužném odmítnutí každého cizího zásahu do našich vnitřních státních věcí si udržíme to, co je jedním z prvních prerogativů suverenního národa: sebevědomí a vůli hájiti suverenitu. (Potlesk.)

Pan dr Neuwirth jménem sudetskoněmecké strany přednesl zde velkou řadu obžalob proti našemu státu. Nemohu mu odpovídati citacemi všech možných spisovatelů, politiků, státníků a mluvčích říše Německé. (Výkřiky posl. Bergmanna.) Předem jsem nevěděl, co bude mluvit, za druhé vždycky více mně na srdci ležely zájmy mého národa a obyvatelstva tohoto státu, než abych se staral o detaily života národa, který žije za hranicemi Československé republiky. Ale tolik mu mohu říci, stěžuje-li si, že jsme udělali z Československé republiky policejní stát, že chceme, aby o blahu jednotlivých občanů rozhodoval četník a policista, že je jeho povinností jako odpovědného politika se ptáti, proč československý národ musel na sebe vzíti větší břemena, vyplývající z rozmnožení četnického a policejního sboru, proč musel československý stát dáti státní policii a četnický sbor na místa, kde bydlí ti, kdož hlasovali pro kandidátní listinu sudetskoněmecké strany? V těchto místech by naši četníci a policisté nebyli, kdyby tam nebyla pařeniště veškeré vzpoury proti československému státu. (Výborně! - Potlesk.) Kdyby se tu nekuly pikle proti československému státu, tak bychom neměli ani nejmenší příčiny, abychom do těch míst posílali četníky a policii. (Potlesk.) A řeknu otevřeně, kdyby náš stát byl policejním státem, kdyby za každým stál četník prostě proto, že obyvatelstvo státu není spokojeno s vládou státu, pak by dovedl tento stát vyvolati situaci, že by v lavicích československého parlamentu nesedělo 44 poslanců sudetskoněmecké strany. (Potlesk.) Ale poněvadž jsme státem demokratickým, poněvadž je u nás svoboda slova a svoboda přesvědčení, proto zde sedí poslanci sudetskoněmecké strany a proto posloucháme s velikým sebezapřením a s velikým klidem jejich neoprávněné a bezdůvodné obžaloby. (Výborně! - Potlesk.)

Vážená sněmovno! Mohl bych říci k dušování se pana dr Neuwirtha, že oni to myslí se státem dobře, k poukazování na to, jak se chovali k různým našim jubileím, jak se chovali při odchodu první hlavy československého státu, tolik: zkušenost nás naučila, abychom nevěřili. Prohlašuji vám, slavná sněmovno, že před několika roky před vchodem do této sněmovny p. posl. Krebs, který je dnes vysokým vládním úředníkem v říši Německé, 1 a 1/2 hodiny mne přesvědčoval o tom, že tendence národně-sociální strany nejsou nikterak protistátní. (Posl. Bergmann: A za 2 dny utekl!) Ne za 2 dny, ale tutéž noc utekl z Československé republiky. A v naší republice nebyl ještě nikdo oběšen, nebyl zastřelen, nebyla mu useknuta hlava, když hájil svoje politické přesvědčení. (Výborně! - Potlesk.)

Řeč p. kancléře Hitlera neobsahovala příliš mnoho politických momentů. Obsahovala naopak daleko více momentů hospodářských. A soudím, dámy a pánové, že musíme věnovati daleko více pozornosti tomu, co bylo mluveno s hlediska hospodářského, nežli co bylo řečeno s hlediska politického. Můžeme pozorovat jedno: Že se pouštějí z Německé říše do světa silná politická hesla, ale že potajmu, cílevědomě, krok za krokem Německá říše hledí zapustiti hospodářské kořeny všude tam, kde toho vyžadují její daleké budoucí zájmy. A musíme si všimnouti těchto hospodářských momentů, poněvadž právě v nich je nejcitlivější místo netoliko dnešního, nýbrž i budoucího Německa.

Tato část řeči říšskoněmeckého kancléře, budeme-li o ní uvažovati v souvislosti s řečí rakouského kancléře p. Kurt von Schuschnigg, bude mít daleko větší význam, objeví se nám v daleko významnějším a sugestivnějším světle, poněvadž seznáme nad slunce jasněji, kde rakouský kancléř hledá ochranu proti invasi říšskoněmeckého ducha, proti snažení Německé říše vztáhnouti svoji ruku na Rakousko a po Rakousku ještě dále.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP