Čtvrtek 16. prosince 1937

Strašlivé poměry v každém směru panují na poštách. Pošty zaměstnávají dnes přibližně 46.000 zaměstnanců. Číslice smluvních zaměstnanců je zde přímo závratně vysoká. Smluvní zaměstnanci jsou zaměstnanci přijatí na denní plat a mohou býti kdykoliv propuštěni. Je charakteristické pro sociální poměry na našich poštách, že ze 46.000 všech zaměstnanců plných 37 %, číselně přibližně 17.000, je zaměstnáno v poměru smluvním. Ale to není ještě vše, pošty zavedly vedle smluvních a pomocných sil ještě zvláštní kategorii t. zv. neplně zaměstnaných sil, která je ovšem neplně zaměstnána jenom na papíře, aby bylo možno nějak zdůvodniti žebrácké mzdy, které jsou těmto zřízencům vypláceny a které jsou fakticky veřejnou obžalobou poměru státu k jeho zaměstnancům. Letošního roku zaměstnávají na př. pošty více než 4.200 neplně zaměstnaných poslů. Plat takového neplně zaměstnaného poštovního posla ve venkovských místech, kde se těchto sil nejvíce používá, činí od 133 Kč nejvýše do 561 Kč měsíčně. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Průměrné platy těchto 4000 neplně zaměstnaných zaměstnanců se pohybují kolem 390 Kč měsíčně. A při tom je třeba zdůrazniti, že ani platy plně zaměstnaných poštovních poslů nejsou o mnoho větší.

Naše pošty pracují s vysokým ziskem. Jednak došlo k pronikavému zvýšení tarifů, jednak, jak patrno, dosahuje a stupňuje pošta své zisky udržováním poměrů svých zaměstnanců na životní úrovni, která nemá u ostatních státních a podnikových zaměstnanců příkladu. Je povinností vlády, aby do těchto nemožných a ostudných poměrů zasáhla. Je již svrchovaný čas, aby kategorie neplně zaměstnaných sil na poštách byla likvidována převodem těchto zaměstnanců do normálního pracovního poměru, který jim podle jejich výkonu právem náleží.

Považuji za nutné říci několik slov k otázce, která již drahnou dobu vyvolává všeobecný odpor celé naší veřejnosti. Jde o přijímání do státních služeb. Se všech stran se ozývají stížnosti a protesty, že se přijímání do státních služeb děje způsobem protekčním. Stalo se zvykem, že přijímání do státních služeb se děje jen na politickou legitimaci. Je zřejmo, že zásluhu o tyto s hlediska obrany republiky strašlivé poměry má především agrární reakce. Přes demoralisující vliv, který tento způsob přijímání do státních služeb vykonává na naše poměry, přes všechny stížnosti a všechny protesty, které často vycházejí i z demokratické části vládních řad, se vláda pod tlakem své agrární části dosud neodhodlala, aby zde zjednala nápravu.

Při této příležitosti se vší rozhodností protestujeme proti tomu, že dodnes komunisté při přijímání do státních služeb jsou přecházeni a že dosud nebyly odčiněny křivdy, které byly v minulosti na komunistických zaměstnancích spáchány. Konstatujeme, že jen u železničářů tisíce členů Federace bylo předčasně pensionováno jenom pro své důsledně socialistické přesvědčení. Přesto, že je všeobecně znám kladný poměr komunistů k obraně republiky, a přesto, že je již všeobecně uznáván, vláda dosud tyto křivdy z minulosti, opět pod nátlakem agrární reakce, neodčinila a komunisté při přijímání do státních služeb a velmi často i při přijímání na opevňovací práce jsou odmítáni. To se děje v době, kdy agrární reakce nic nenamítá a dokonce protežuje velmi často živly z řad fašistické a henleinovské irredentistické reakce. Upozorňujeme vládu, že považujeme tento stav za neudržitelný a nesnesitelný, a žádáme, aby tyto poměry byly upraveny podle práva.

Podobné poměry jako na poštách a železnicích jsou i mezi učiteli a u všech ostatních kategorií veřejno-zaměstnaneckých. Za této situace a za těchto poměrů byly požadavky, jež předložilo Pracovní souručenství, vrcholný orgán státně-zaměstnaneckých odborových organisací, letos na podzim vládě, požadavky opravdu minimální. Pracovní souručenství žádalo předně, aby vláda zrušila platové srážky a ostatní úsporná opatření, aby vláda vydala vládní nařízení k §§ 25 a 210 platového zákona, jímž by byla zavedena kategorie zřízeneckých čekatelů ve smyslu platového zákona, a konečně Pracovní souručenství žádalo, aby vláda vydala vládní nařízení k §u 142 platového zákona, resp. k §u 23 zák. č. 104 z r. 1926, jímž by byly definitivně zhodnoceny předchozí služby a služba vojenská. I v tomto případě je to podobně jako s požadavkem zřízeneckých čekatelů. I zde veřejní zaměstnanci čekají 11 let marně na úpravu, jež jim byla platovým zákonem slíbena.

To jsou všechny požadavky, které letos Pracovní souručenství předložilo vládě a jichž splnění se státní zaměstnanci domáhají. Přes to, že tyto požadavky jsou krajně umírněné, jest patrno ze všech projevů vlády, stejně jako z projednávané dnes a vládou předložené osnovy zákona o úsporných opatřeních, že vláda se staví ke všem těmto požadavkům odmítavě. Vládní návrh zákona přes všechny sliby a přes těžké poměry veřejných zaměstnanců srážky z platů znovu prodlužuje. Snížení srážek podle zákona č. 204 z r. 1932 od 1. dubna a odbourání zbylých srážek podle vládního nařízení č. 252 z r. 1933 ve výši 0.8% jest bezvýznamné, poněvadž toto zmírnění srážek jest tak nepatrné, že jest v podstatě absorbováno nově uzákoňovaným branným příspěvkem.

Mimořádnou křivdu přináší tato osnova pensistům. Jim totiž přes všechny protesty státních zaměstnanců a jejich odborových organisací a přes všechny zprostředkující návrhy není přiznáno ani ono nedostatečné zmírnění srážek, jež se dává od 1. dubna aktivním zaměstnancům. Uvážíme-li výši branného příspěvku, vidíme, že tato osnova přináší pensistům další zkrácení jejich příjmů. Ale to není vše. Varujeme pensisty a všechny veřejné zaměstnance. Vše nasvědčuje tomu, že se připravuje veliký útok na pense veřejných zaměstnanců. Především o tom svědčí projev předsedy vlády dr Hodži na konferenci vlády se zástupci státně zaměstnaneckých organisací v říjnu t. r. Zde předseda vlády označil reformu celého pensijního systému jako podmínku platové úpravy aktivních zaměstnanců. Svědčí o tom dále důvodová zpráva, která byla připojena k původnímu znění dnes projednávané osnovy, v níž se přímo hrozilo radikálním zásahem do celého pensijního systému. A konečně houževnatost, s jakou ministerstvo financí se bránilo vyjíti vstříc požadavkům pensistů v otázce srážek, a rozhodnost, s jakou je na konec odmítlo, to vše mluví jasně o tom, že vláda se vážně zabývá plánem zhoršiti pense veřejných zaměstnanců. Všichni státní zaměstnanci musí býti připraveni, aby si své právo na pensi uhájili.

Osnova dnes projednávaného zákona odmítá i požadavky státně-zaměstnaneckých organisací a státních zaměstnanců, pokud jde o vánoční příspěvek. Systém remunerací, který byl v posledních letech zaveden jako individuální odměna namísto vánočního příspěvku, budí mezi státními zaměstnanci roztrpčení a odpor. Státně-zaměstnanecké organisace právem poukazují, že remunerace ve většině případů jsou vypláceny libovolně a protekčně a že vedou mezi státními zaměstnanci jen k zbytečným rozbrojům a nevraživosti. Státně-zaměstnanecké organisace žádaly, aby prostředky k těmto účelům uvolněné rozděleny byly poměrně všem státním zaměstnancům. Jak již řečeno, ani zde, ač to nebylo spojeno se žádnými novými výdaji, vláda státním zaměstnancům nevyhověla.

Výhoda, která vyplývá z §u 26 této osnovy pro malou část obecních zaměstnanců a zaměstnanců obecních podniků, daleko nevyvažuje skutečnost, že vláda touto osnovou jako celkem se staví k požadavkům veřejných zaměstnanců zády.

Pokud se týče §u 26, který těm samosprávným korporacím, které mají vyrovnaný rozpočet, ukládá, aby srážky z platů zrušily, máme zprávy, že v tomto směru uplatňují se vlivy a snahy, které se domáhají, aby i tato výhoda pro některé obecní zaměstnance z předložené osnovy zákona zmizela. Upozorňujeme na to obecní zaměstnance včas a říkáme jim, že musí býti v pohotovosti, aby tuto vymoženost, jedinou vymoženost, kterou obecním zaměstnancům tato osnova přináší, byli připraveni uhájiti.

Prodloužení krisových srážek u veřejných zaměstnanců vrhne nutně svoje stíny na život všeho dělnictva a všech zaměstnanců. Není divu, že uhlobaroni, kovobaroni a ostatní zaměstnavatelé odpírají svému dělnictvu a svým zaměstnancům vrátiti to, co jim za krise vzali. Stát jako podnikatel jde všem zaměstnavatelům příkladem vstříc. Stát svou mzdovou politikou pochopitelně ovlivňuje celý náš mzdový systém, celé naše poměry mzdové v zemi. Vláda prodlužováním krisových srážek u svých zaměstnanců pomáhá takto držet u nás mzdy na krisové úrovni a béře na sebe odpovědnost za celou nespokojenost, kterou tento stav v době rostoucí drahoty mezi dělnictvem a zaměstnanci pochopitelně vyvolává.

Vláda se snaží brániti tato svá opatření poukazem na potřeby obrany země. Odmítáme tento argument se vší rozhodností. Takováto opatření obraně republiky nejen neposlouží, nýbrž naopak ji poškozují. Obrana republiky vyžaduje v dnešní době především, aby byly uspokojeny nejnaléhavější materiální potřeby lidových mas a aby byla rychle zvýšena životní úroveň a tím také spokojenost našeho lidu. To je to, co dnes obrana republiky především potřebuje. Mimořádné výdaje spojené s obranou země musí platiti ti, kteří na to mají, musí platiti karteláři, zbrojaři, bursiáni, lihovarníci a cukrovarníci, velkoprůmysl, velkobanky a velkostatkáři. Lid je také odhodlán dát to, co má, lid je připraven brániti republiku svými životy.

Víme, že takovéto pojetí obrany země je pravicové části naší vlády cizí. Víme, že to jest tato pravicová část vlády, která vtiskla rozpočtu a všem úhradovým předlohám tento protilidový a lidu a republice nepřátelský ráz, Státní zaměstnanci, tak jako všechen lid, musí si dobře uvědomiti, že jeho nepřátelé stojí na pravici.

Státní zaměstnanci společně se vším pracujícím lidem musí přispěti k tomu, aby tento dnešní protilidový režim, obraně republiky tak nepřátelský, byl u nás odstraněn a aby i u nás z jednoty lidu proti reakci a boháčům vyrostla opravdu lidová a levicová vláda.

Ze všech důvodů, které jsem zde uvedl, my komunisté předloženou osnovu zákona o úsporných opatřeních odmítáme. V souhlase s našimi návrhy podanými při projednávání rozpočtu a s návrhy předloženými při finančním zákonu, v nichž jsme prokázali zbytečnost srážkového zákona, navrhujeme sněmovně, aby přes osnovu zákona o úsporných opatřeních přešla k dennímu pořadu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. inž. Peschka. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Peschka (německy): Pánové!

Vaše výzva, kterou vyslovili na prosazení 12 nových daní skoro jednotně zpravodajové a koaliční řečníci, se obrací s heslem obrany státu obzvláště na obětavost státního obyvatelstva. Svobodná vůle, kterou předpokládá každá oběť, se však ihned zabíjí daňovou povinností. K tomu přistupuje, že nebudou všichni poplatníci postiženi stejnou měrou a že se všem nedostane stejných podílů na oběhu daňových peněz. Tyto bezpodmínečné nutnosti a předpoklady souhlasí u nových daňových požadavků právě tak málo jako u starých. Daňová nerovnost jest u nových daňových osnov skoro ještě větší a vytváří u různých příjmových skupin při stejném příjmu v placení poměr 1:3 a výše. Ve vyměřovací praxi, kterou jsme s dostatek poznali, se určitě vytvoří tento poměr ještě nepříznivěji. Nesčetné stížnosti z kruhů poplatníků daní a dávek obzvláště na vyměřovací praxi ukazují, že finanční správa nebyla dodnes s to vyhověti morálním a zákonitým požadavkům daňové rovnosti. Pro nestejné a nespravedlivé vymáhání daní byl a jest starý nepoměr mezi úkony v sudetskoněmeckém území a úkony v českém území. U nás činí, jak jsme již často zdůraznili a opět musíme zdůrazniti, kvota na osobu samých přímých daní přes 200 Kč ročně, v okresích Karlovy Vary, Liberec, Ústí n. L. dokonce 215 Kč, v českém území však, dokonce v bohatých okresích jako Hradec Králové, Náchod, Plzeň, Pardubice jen něco přes 100 Kč. Vynucené úkony, které mají v sudetskoněmecké oblasti skoro ráz kontribucí, dosahují v nesčetných případech u drobných poplatníků dokonce 50% příjmů, ba často dokonce přesahují přiznaný příjem. O tom bychom vám mohli uvésti nespočetné příklady.

Nechci ani dnes přejíti tyto poměry a chci vám znovu ukázati na jednotlivých příkladech, jak ohromné jsou tyto nešvary. Řezník v Č. Krumlově s obratem masa 52.000 kg ročně musel loni platiti 16.746 Kč daní. Tedy za kg 3,20 Kč daně. Český řezník v témže místě platil při 29.000 kg 5.480 Kč daní, tedy jen 1,90 Kč za kg. Při tom má německý řezník daňový nedoplatek 56.000 Kč, jak tomu za takových poměrů ani nemohlo jinak býti, avšak zároveň je zadlužen částkou 220.000 Kč. Přes to se mu nepovolil za těchto okolností ani odpis 6.000 Kč. Řezník v Chomutově s daňovým nedoplatkem 55.778 Kč přiznal v letech 1933 až 1935 základ výdělkové daně ve výši 88.499 Kč 90 h, zatím co mu bylo předepsáno na základu výdělkové daně 302.000 Kč, což se rovná vyššímu zdanění o 3%. Při tom byl jeho roční daňový předpis 30.000 Kč ročně, tedy více než měl vůbec čistého výnosu. Následkem toho bylo zadlužení v jediném roce, v roce 1935, 45.000 Kč. Jeden klempíř v Hořejším Starém Městě byl zdaněn o 300% výše. Truhlář v Srní u Kašperských Hor, který živí 9člennou rodinu, dostal při obratu 4.749 Kč 94 h v roce 1935 předepsánu daň 20.000 Kč, ačkoliv zaplatil na daňový nedoplatek 6. listopadu 1936 1.492 Kč 70 h 900 Kč, dostal 14. ledna 1937 opět předpis ve výši 2.357 Kč 80 h. Jest záhadné, odkud berní správa tato zvýšení bere. Hostinský v Temném Dole u Trutnova, který propachtoval svůj hostinec za 670 Kč a měl daňový nedoplatek 3.526 Kč, byl se svou žádostí o odpis odmítnut a byla proti němu provedena exekuce. Právě tak byla vypsána dražba na hostinec hostinského ve Štětí, jehož daňový nedoplatek činil 13.471 Kč 85 h při celkovém nedoplatku 51.855 Kč. Malá továrna na obuv ve Varnsdorfu, která zaplatila v letech 1924 až 1930 celkem 1,3 milionu Kč daní a která měla v roce 1935 jen 436.220 Kč aktiv proti 954.869 Kč pasiv, měla daňový nedoplatek 468.970 Kč při předlužení 518.000 Kč.

Na tyto poměry se vůbec nedbá a klidně se přihlíží, jak jsou závody nuceny zastavovati výrobu. Obchodník se smíšeným zbožím ve Frývaldově přiznal v r. 1936 příjem 16.230 Kč. Předepsáno má 61.000 Kč, při tom měl v r. 1935 ztrátu 1.639 Kč 60 h. Předpis daně činil v r. 1936/37 22.766 Kč, tedy více než přiznaný příjem. Drogista ve Frývaldově s příjmem v r. 1936 25.514 Kč 80 h byl odhadnut na 82.000 Kč, v r. 1935 obdržel daňový předpis na 22.000 Kč a pro léta 1936/37 ve výši 37.807 Kč 75 h, což se rovná 75% příjmu.

Takové z jevy, jaké mohu ukázati na jednotlivých příkladech, jsou nesčetné. Právě tak nesčetná jsou však bezohledná vymáhání daňových předpisů. Tak se zabavily jednomu zemědělci v Hůrkách u Kadaně při držbě 6 ha půdy pro daňový nedoplatek 700 Kč 3 tažné krávy a jedno dobytče s 5 mladými. Jednomu zemědělci v Čakovicích se zabavily pro daňový nedoplatek 2.000 Kč 2 krávy a 2 vepři a mimo to se provedla domovní prohlídka, při které byly zabaveny hodiny, příbor atd., takže si musel vypůjčiti 500 Kč, aby se jen vyhnul zabavení zboží.

Jak berní úřady postupují vůči poplatníkům, kdy tito mohou míti nějaký prospěch, ukazuje případ ve Vejprtech, kde tamní berní úřad uveřejnil začátkem r. 1937 na vývěsní tabuli seznam jmen s částkami a s udáním lhůty 30. června 1937, bez dalšího textu. Teprve při dotazu se ukázalo, že to má býti seznam těch poplatníků, kteří přeplatili a kteří měli býti tímto listem vyzváni, aby si své přeplatky vyzvedli, jinak že propadnou.

Vy, dámy a pánové s české strany, jste vyslechli dosud všechny tyto stížnosti ne-li s vnitřním uspokojením, tedy přece jako nepříjemné jeremiády. Nebyli jste však nikdy v podobné situaci a také jste ji nikdy v českém území nepoznali. Dali jste se snad vésti při větším zatížení, které jste nám uložili zákony jako pozemkovou reformou, reformou průmyslovou a úvěrovou atd., nespravedlivou myšlenkou nápravy nebo odplaty. Prvními kontribucemi proti mám jste se nenasytili. Zdá se spíše, že jste tomu přišli na chuť, neboť sudetští Němci byli při tehdejších vnitropolitických a zahraničně-politických poměrech bez pomoci a vlivu.

Zatím jste se bohužel naučili zákonně zbavovati platnosti zásady rovných práv a povinností ve smyslu pravé demokracie a tvořili jste pro naše území výjimečné poměry, které se ještě zvyšují přehnanou ostrostí svévolné správy. Jen na finančních obětech státu musí platiti sudetští Němci po léta přes 3 miliardy, které musejí nyní při dalším zatížení dosáhnouti při metodách vymáhání daní meze 4 miliard, neboť nelze očekávati, že by se berní úřad od nynějška od těchto metod odchýlil. Pro vás, dámy a pánové, to ovšem není nepříjemný problém, spíše je to příjemné ulehčení vlastních poměrů. Neboť toto na nás vynucené, neslýchané větší zatížení neplyne zpět do našeho sudetskoněmeckého hospodářství, o to se již postaráte odstrkováním ve státní službě, při veřejných dodávkách a pracích, při sanování peněžních ústavů, ze kterého se stává u nás v sudetoněmeckém území vždy likvidace, při subvencích, sociálních opatřeních atd. Tyto částky, o které musíme platiti více a které činí přes čtvrtinu veškerého národního příjmu, plynou spíše do českého hospodářství, které je na tom při úkonech pro stát o tyto částky lépe.

Co nám však při tom ke svému ulehčení béřete, toho nás rádi ušetříte na druhé straně při přiznání práv a výhod státní přízně. To celé pak nazýváte disciplinovanou demokracií; právem však jen v tom smyslu, že nás trvale pod heslem silné demokracie ve všech oborech našeho života zcela nedemokratickými metodami co nejostřeji disciplinujete. Nejhoršími disciplinárními orgány jsou při tom berní úředníci, berní vykonavatelé a státní policie s četnictvem, jako rušitelé vůle k dorozumění. Nové orgány, pro které byl zvýšen rozpočet ministerstva vnitra o 164 milionů, nepotřebují podle našeho mínění teprve výnosu nové daně z mimořádných zisků. Toto krytí si opatřují samy neslýchaně ostrými správními a pořádkovými tresty, jakož i dávkami za úřední výkony jako mimořádné kontribuce, které musejí přesahovati podle dosavadních zpráv v sudetskoněmeckém území 100 milionů ročně. Libovůle berních úředníků, která jest u nás díky daňovému chaosu možná, jest ještě výnosnější a činí daňový problém státní vedle národně-politického právního problému druhým největším problémem státu vůbec.

Léta se poukazuje na nutnost obsáhlé reformy finanční správy a státní správy, což teprve v poslední době uznal a zdůraznil sám pan předseda vlády. Hospodářské korporace podaly k reformě finanční správy již řadu důkladně odůvodněných návrhů. Až dosud však zmizela největší část návrhů v archivech, pravděpodobně proto, že mají malou vadu, že odpovídají zásadě "stejná práva - stejné povinnosti" a požadavku jasnosti a jednoznačnosti. Následky libovůle a chaosu se ukazují také v přetížení úřadů a komisí, obzvláště tyto musejí často vyřizovati rekursy v několika vteřinách.

Jiná příčina těchto nepořádků jest již ve způsobu přípravy příslušných zákonných návrhů. Místo aby se návrhy předložily k posudku školeným a zkušeným odborníkům hospodářských organisací, tají se do poslední chvíle. V parlamentě není následkem krátké projednací doby možnost důkladného přepracování, tím spíše, poněvadž se návrhy již dříve politicky projednaly a změnami by se vyšinula politická obchodní bilance z rovnováhy.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP