Čtvrtek 16. prosince 1937

Začátek schůze v 11 hod. 26 min. dopol.

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

203 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, Mlčoch, dr Spina, dr Zadina, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Místopředseda Košek (zvoní): Zahajuji 127. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna je způsobilá jednati.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 11. prosince 1937, č. 84.461/1937-9, že na místo uprázdněné úmrtím posl. Najmana povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka Emanuela Haningera, ředitele Ústředního svazu živností stavebních pro republiku Československou v Praze, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Jmenovaný pan poslanec dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan poslanec Haninger ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule, a pana posl. Haningera žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Posl. Haninger (podávaje místopředsedovi Koškovi ruku): Slibuji.

Sdělení předsednictva.

Změna ve výboru.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců republik. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Lichnera za posl. Ursínyho.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Zpráva tisk 1189.

Zápisy o 115. a 116. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle § 73 jedn. řádu.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 126. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé z řečí posl. Šaláta a dr Peterse a projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Bródyho.

Místopředseda Košek (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o odst. 1 až 12 pořadu, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1145), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb. z. a n., o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové (tisk 1158).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1124), kterým se stanoví srážky z platů presidenta republiky, členů Národního shromáždění, předsedy a členů vlády, jakož i guvernéra Podkarpatské Rusi (tisk 1164).

3. Zpráva výborů sociálně-politického, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1123) o úsporných opatřeních personálních (tisk 1169).

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1106), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 23. června 1936, č. 180 Sb. z. a n., o dani z umělých jedlých tuků, a vládní nařízení ze dne 12. března 1934, č. 51 Sb. z. a n., o některých opatřeních týkajících se výroby a prodeje umělých tuků jedlých (tisk 1170).

5. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1107), jímž se upravuje státní monopol umělých sladidel (tisk 1171).

6. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1117), kterým se mění zákon ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., jímž se zavádí všeobecná daň nápojová, ve znění článku II zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 677 Sb. z. a n. (tisk 1172).

7. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1166) o kartelovém poplatku (tisk 1173).

8. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1112) o příspěvku na obranu státu a o dani z mimořádných zisků (tisk 1174).

9. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1104), kterým se rozšiřuje platnost zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1175).

10. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1105), kterým se mění některá ustanovení o kolku z hracích karet (tisk 1176).

11. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1108) o dani z limonád, minerálních a sodových vod (tisk 1177).

12. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1116), kterým se mění zákon ze dne 27. listopadu 1930, č. 168 Sb. z. a n., o dani z piva (tisk 1178).

Zpravodaji jsou: při odst. 1 a 3 pořadu za výbor rozpočtový p. posl. Bergmann, při odst. 2 a 7 pořadu za výbor rozpočtový p. posl. R. Chalupa, při odst. 3 pořadu za výbor soc.-politický p. posl. Rybárik, za výbor ústavně-právní p. posl. F. Richter, při odst. 4, 5 a 6 pořadu za výbor rozpočtový p. posl. Martinásek, při odst. 8 až 12 pořadu za výbor rozpočtový p. posl. dr Novák.

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Schwarz, Turček, Synek, inž. Peschka, Knebort, Vallo, Kundt, Machačová-Dostálová; na straně "pro" pp. posl. dr inž. Lokscha, Zischka, Stunda.

Dávám slovo prvnímu řečníku, zapsanému na straně "proti", p. posl. inž. Schwarzovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dávám slovo zapsanému řečníku na straně "pro", p. posl. dr inž. Lokschovi.

Posl. dr inž. Lokscha (německy): Dámy a pánové!

Jest stará pravda a nelze o tom pochybovati, že nové daně a zvláště daně v této míře, jak je tato sněmovna ještě nikdy neschválila, všechny strany pociťují tísnivě. Ale věc se poněkud změní, přiložíme-li k ní kriterium objektivní státní nezbytnosti, totiž tehdy, když se tato státní nezbytnost jmenuje: Opatření k udržení míru. V této chvíli získají pro to plný zájem široké vrstvy, neboť nejde o nic nového, nýbrž jen o provedení starého římského přísloví: Si vis pacem, para bellum. Dosáhneme-li tohoto cíle, pak jest výdaj, který máme povoliti, úplně na místě. A poněvadž my, němečtí křesťanští sociálové, každým vláknem svého mozku a srdce chceme mír, budeme pro tyto osnovy hlasovati.

Jest jasné, že se za krutosti, které tyto zákony nepochybně přinášejí, činí odpovědnou koalice. Ale stejně správné jest, že koalice usilovala zmírniti tyto tvrdosti a že se jí to také v četných důležitých věcech podařilo. Podařilo se nám učiniti branný příspěvek mírnějším a spravedlivějším; podařilo se nám podstatně zmírniti i daň z piva; u minerálních vod se nám podařilo osvoboditi od daně lázeňské hosty u zřídla a nelze se nezmíniti ani o tom, že pro autonomní samosprávné sbory není zde možnosti ukládati přirážky. Bylo by mýlkou, a to úmyslnou mýlkou, kdyby někdo chtěl říci, že tyto nové daně jsou pádným důkazem pro schodkové hospodaření státu. Dámy a pánové! Bez požadavků na zbrojení byl by náš účet, náš rozpočet aktivní. A zbrojení, které stojí tolik peněz, jsme nezahájili my. Zákony však přinášejí i nikoliv nepodstatné úlevy hospodářství a zde ukazuji především na návrh zákona o dani z vína.

Jest to stará a otřepaná pravda, že naši vinaři byli pastorkem daňového zákonodárství. Zdálo se ještě přímo před několika týdny, že se chcete přidržovati této tradice, když jste přikročili k tomu, aby se daňové zatížení zvýšilo i u vína. Každé úsilí bylo zdánlivě marné, aby tato tíživá břemena byla zmírněna, a přece se to, pravím bohudík, podařilo; se zvláštní radostí se zde zmiňuji o úsilí německých křesť.-sociálních členů Národního shromáždění s ministrem Zajičkem v čele, kteří po léta houževnatě pracovali, aby toto nebezpečí odvrátili. To jest nebezpečí pro vinaře, ale i pro spotřebitele, neboť bylo by to nepochybně způsobilo zdražení vína. Konstatujeme, že před námi ležící návrh zákona o dani z vína jest prvním pozoruhodným úspěchem v tomto oboru po delší dobu. Vítáme tento úspěch nejen jako úspěch vinařů, neboť to jsou nejdrobnější lidé v zemědělství, mající nejvíce dětí, nýbrž i jako úspěch hostinských a uvítají to také spotřebitelé, poněvadž nezpůsobí žádného zdražení. Naše vinařstvo vidí v této věci počátek zlepšení, začátek k nutné úpravě. Tato úprava jest odůvodněná, poněvadž naše vinařství jest soběstačné, pokud jde o množství, ježto podalo důkaz, že i pokud jde o jakost, jest schopné plného a celého výkonu. Jest to nesmyslné, že v oboru obchodu s vínem lze konstatovati cenové rozpětí až o 500%. Tato úprava jest odůvodněná, aby se zabránilo nadvýrobě, před kterou těsně stojíme, poněvadž ta ihned způsobí nevýnosnost. Proto se vinařstvo obrací na příslušná vládní místa, aby tento úspěch dále vybudovala k normování pěstování vína, pěstitelských ploch a výběru druhů, dále k organisování sklepního hospodářství a odbytu a především jako vrcholu k vydání nového zákona o dani z vína.

Pan zpravodaj dr Novák užil ve své zprávě "okřídleného" výroku, že se husám, když se škubají, domlouvá, že by je člověk rád hladil, a řekl, že prakse těchto žen, které to dělají, nezapomíná ani na to, aby oškubané husy byly lépe krmeny, aby zase dostaly nové peří. Této lidové moudrosti měla by dbáti i naše státní finanční správa, která působí jako škubačka. Měla by přidržovati své orgány, aby lidu domlouvaly. Lid pochopí, že musí platiti, ale nikdy nepochopí, že mimo to se s ním zachází bezohledně a násilně. Přese všechny směrnice, které finanční správa v tomto směru vydala a jejichž účelem jest, aby se s poplatníky lépe zacházelo, musím konstatovati, že jsou ještě tu a tam přednostové berní správy - v německém území bohužel četní - kteří se uzavírají, nedovolují s sebou promluviti a považují za svou hlavní činnost nařizovati zabavení a exekuce. Nechci nikterak zápoliti v obraně chronických neplatičů, nýbrž chci pronésti důrazné slovo, aby se více dbalo zdvořilosti, kterou dosud nemůžeme konstatovati na všech místech.

Nyní něco o kapitole "Hlazení a krmení oškubaných husí". Všichni víme, jak celá veřejnost přijímá náš pokyn, že se to musí státu poskytnouti, a tento pokyn nestačí, neboť lidé budou nám klásti otázky, na které musíme odpověděti, totiž, je-li stát odhodlán honorovati oběti a důvěru ve lhůtě, kterou sám určí. Tuto otázku nám kladou majitelé rent, obligací a zástavních listů z doby před r. 1914, ale i z doby po r. 1918. Tito majetníci rent z doby před r. 1914, tak zvaní starodůchodci, nejsou za Boha zvláštností jednoho národa nebo dokonce jedné strany, otázka starodůchodců jest věcí celého státu a celé finanční politiky. Starodůchodci nám činí konkretní výtku, že nebyla provedena žádná pomocná akce pro důchodce, kteří za těchto opatření zůstanou s holýma rukama. Zatím co se v mírové smlouvě praví, že veřejní věřitelé nemají utrpěti žádnou škodu, že převzaté dlužní závazky jsou splatné bez jakékoliv daně, poplatku nebo jiné srážky, neužívá se bohužel těchto ustanovení vůči starodůchodcům. Naopak nastala fakta, která úspory a peníze svěřené státu k hospodaření tak zmenšila, jako jarní slunce sníh. Došlo ke srovnání staré koruny s korunou československou, k jejímu dvojímu znehodnocení, ke snížení úrokové míry, k zavedení rentové daně a výsledek toho jest, že dnešní kupní síla kuponů náhradní renty činí sotva 10% kupní síly z roku 1914. Žádalo se o zhodnocení. Známe osud těchto požadavků. Dosud byly odmítány. Poukaz starodůchodců na příklady v Německu, kde se provedlo zhodnocení na 15%, nebo poukaz, že v Rakousku byl vydán ochranný zákon pro drobné důchodce, byl stále odbýván tím, že se říkalo: Vždyť kursovní hodnota vašich papírů jest vyšší než 15% a proto chybějí věcné předpoklady, abychom učinili obdobná opatření jako Německo anebo Rakousko. Ale mezi tím kursovní hodnoty klesly a činí dnes sotva 10%, jsou zde tedy nové předpoklady. Mnoho starodůchodců zemřelo. Není tedy potřebí od finanční správy nebo od státu velkých obětí. Podle mého mínění mohl by nám býti příkladem rakouský zákon na ochranu drobných důchodců. Nepodceňuji zde těžkostí, právě při jednání o nových daních, ani naprosto těch těžkostí, které jsou spojeny s uskutečněním této otázky. Ale také prosím, abyste nezapomínali a nepodceňovali zásadní psychologickou stránku této otázky. Podíváme-li se na sociální stránku této otázky, vidíme, že většina starodůchodců žije v trpké nouzi. Oni a jejich okolí se označují jako oběti tak zvaného nejlepšího dlužníka, totiž státu. Mnozí zvolili dobrovolnou smrt, jiní připadli na obtíž veřejným zařízením. Většina z nich nemá výslužného, nemá prostředků a ani možnosti býti přijata do sociálních starobních zaopatřovacích ústavů, protože se jim říká, že jsou příliš mladí nebo že jsou přece majetníky starých rent. Zde v této sněmovně bylo vysloveno všeobecně rozšířené slovo, které mělo také velký ohlas, že totiž pense nejsou žádná milost, a já doplňuji toto rčení tím, že ani renty nejsou almužnou.

Než skončím, zformuloval bych svůj názor o této kapitole takto: Jest povinností a úkolem vlády dostatečně se postarati o tyto oběti finanční politiky, které bych rád nazval invalidy státní finanční politiky, a to tím, že připravíme zákon na ochranu drobných důchodců, a že dále až do té doby správně-technickými opatřeními bude zjednána úleva při přijímání a zahrnutí do sociální starobní péče ve zvlášť křiklavých případech takových starodůchodců.

Finanční správa si určitě láme hlavu tím jsem o tom přesvědčen - jak ve svých mezích bude příštího roku slaviti jubileum. Musí to udělati důstojně a udělati to tak, aby každý z toho něco měl a aby tato nádhera a slavnost zanechala nepomíjející památku. A tu si myslím, že byste mohli založiti takovou nesmazatelnou památku, kdyby státní finanční správa zase uvedla do pořádku věc starodůchodců. To by veřejnost vděčně přijala a vzbudilo by to velký ohlas.

V souvislosti s těmito daňovými návrhy jest ještě jedna věc, kterou bych naznačil slovy: "Dej a bude ti dáno!" To jest rčení, které již často bylo vyzkoušeno a kterého nemůže nedbati ani finanční správa. Jde zde o starou věc, kterou projednávali četní z vás v této sněmovně, totiž o to, že po převratu velmi mnoho aktivních a neaktivních důstojníků během správního řízení ztratilo svou hodnost. Víte, že to souviselo s přihláškou. Tehdy měla velký význam i anonymní udání, byli žádáni svědci a rozhodovalo se často, aniž byli lidé vyslechnuti. Následek toho byl, že lidé ztratili svou hodnost. Záložní důstojníci tím tak velice netrpí, ale pro bývalé aktivní důstojníky mělo to za následek také ztrátu důstojnické pense, místo které dostávají pensi vojenských gážistů. Dámy a pánové! Jsem naprosto dalek toho, abych tuto osnovu zákona kritisoval, ale rád bych upozornil na něco, co dnes po 18 letech četní postižení říkají. Slyšíme od nich stejně jako dříve stereotypní prohlášení: "Nejsem vinen, se mnou se nespravedlivě zacházelo." O tom bychom měli přemýšleti. Kdyby na tyto lidi padalo byť jen zdání viny, neopakovali by to stereotypně, neustále. Mimo to prohlašují, že byli odsouzeni, aniž byli slyšeni, že se jim neposkytla možnost se obhájiti. Byli tedy odsouzeni na doživotí, od té doby uplynulo 18 let, četní z nich se smířili se svým osudem, ale četní trpí velkou nouzi. Mnozí se proto dostali na scestí, a nikdo jich nelituje více než ti, kdož to poctivě míní s oporami státu, to jest s vojskem a důstojnickým sborem. Bylo by se zabránilo mnohému utrpení, kdyby se jim byla poskytla možnost se ospravedlniti. Ani to nejsou veskrze Němci. Jsou ovšem ve většině, ale jsou mezi nimi i příslušníci jiných národností. Když jsem se jednou na to dotazoval, mnozí řekli: Dnes se o tom smýšlí jinak než tehdy v letech 1919 a 1920. Domnívám se, že mnozí z postižených byli jen proto odsouzeni, že se jim vyčítaly činy, které provedli špatně chápajíce své vědomí povinnosti. Ale bylo to vědomí povinnosti a důstojníků vědomých své povinnosti, kteří přísně dodržují přísahu, je potřebí stále, nyní i v celé budoucnosti.

V souvislosti s tím rád bych dal podnět, aby se přemýšlelo o tom, aby se beze změny zákona poskytla možnost prozkoumati stará rozhodnutí, a to ve formě individuálních žádostí. Kdo o to zažádá, má míti možnost, aby jeho případ byl znova přezkoumán. Snad by se to dalo udělati tak, aby se to nekonečně neprotahovalo, že by bylo nutno podati žádost do 31. prosince 1938 a pak by závěrem v příznivém případě měla býti bývalým důstojníkům a gážistům vrácena hodnost nebo nově upraveny pense.

Podobně jest tomu u déle sloužících poddůstojníků. Říkalo se, že jim má býti započtena hodnost a služební doba, měli býti postaveni na roveň jiným československým pensistům. Ale nedošlo k tomu. Neříkejte mi, že to nejde. Nestavte proti tomuto požadavku žádné číslice nebo peněžní hodnoty. Nejde jen o peníze, nýbrž zde jde o mnohem vyšší hodnoty, o právo, mravnost a nikoliv na posledním místě o státně politickou moudrost. Domnívám se, že by jubilejní rok státu byl důstojným rámcem nějakého důstojného činu. A v této souvislosti bych rád na konec upozornil na zájmy starodůchodců a na důstojníky a vojenské gážisty kdysi hodnosti zbavené.

Končím tím, že u daňových návrhů, které máme v tomto rozsahu povoliti, nejsou rozhodující jen číslice. Dbejte i bolestí a utrpení, která naplňují mnoho srdcí, jež jsem uvedl, a pokuste se tato srdce získati pro stát a hospodářství. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP