Středa 15. prosince 1937

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pí posl. Bátková-Žáčková.

Posl. Bátková-Žáčková: Slavná sněmovno!

V souhrnu nových daní, kterými má býti zabezpečena rovnováha rozpočtu na r. 1938, je to jistě skupina daní spotřebních, k nimž se upírá pozornost hlavně těch, kteří budou spotřebními daněmi postiženi, to jest pozornost všech našich spotřebitelů.

Podíváme-li se na příjmovou stránku našeho rozpočtu, seznáváme na první pohled, že jsou to daně nepřímé, daně spotřební, které vynesou státní pokladně přes 3 1/2 miliardy Kč; počítáme-li v to výnos cel, výnos daně obratové, která rovněž je započtena do ceny výrobků, a připočteme-li výnos tabákové režie, je to suma přes 5 1/2 miliardy Kč, které čsl. spotřebitelé zaplatí do státní pokladny.

My, kdo jsme dostali do rukou úhradové předlohy, povšimli jsme si jistě, že i nové spotřební daně postihnou nejvíce nejchudší vrstvy lidové právě proto, že v nejchudších vrstvách lidových, počtem dětí nejsilnějších a nejpočetnějších, nejvíce se musí kupovati a zkonsumovati těch životních potřeb, které jsou novými daněmi postiženy. Každá nová daň znamená nové vydání a nové zvětšené starosti. Je však potřebí vyzvednouti jednu pravdivou skutečnost, a to s hlediska zájmů státu potěšitelnou, že letos nové spotřební daně jsou všemi spotřebiteli posuzovány hlavně s hlediska naléhavé účelnosti. Jistě mi nebude upíráno právo k prohlášení, že jsou to hlavně ženy-hospodyně a ženy-matky, které ve zvýšených nákladech na obranu státu vidí především zvýšení jistoty, že mír, jehož upevnění si přejí, bude také jejich obětí podepřen.

My všichni, kdo jsme měli příležitost referovati na konferencích o nově zaváděných spotřebních daních, setkali jsme se s řadou projevů souhlasných i nesouhlasných, v nichž bylo zdůrazňováno, že chudí lidé jsou si vědomi, že stát k úhradě svých výdajů a hlavně k úhradě zvětšených výdajů na obranu státu také potřebuje i zvětšené příjmy. Naše ženy dovedou dobře posouditi, co znamená dokonalá armáda státu, co znamená její technická výzbroj, co znamená výzbroj našeho letectví atd., potřeby, kterými se mír našeho státu zabezpečuje.

Proto také chudí lidé mají smysl pro potřeby státu. Sledovali jsme velmi pozorně diskusi, která se rozpředla o kytici nových daní, a tu je třeba zdůrazniti, že příslušníci nemajetných a nejchudších vrstev lidových projevili mnohem více smyslu pro potřeby státu než vrstvy majetnější, jejichž representanti nestyděli se prohlašovati před svými příslušníky, že se jim podařilo příslušníky svých vrstev od povinnosti příspěvku k obraně státu zbaviti.

Konstatujeme znovu, že spotřebitelé jsou nejlepšími poplatníky státu. Bylo tu už přede mnou zdůrazněno, že daň spotřební je nejlépe vybíratelná, a že právě proto spotřebitelé jako poplatníci bývají nejčastěji předmětem pozornosti státní pokladny, hlavně když jde o získání nových, snáze vybíraných příjmů.

A tu se domnívám, že je třeba zdůrazniti důležitost spotřebitele jako poplatníka státu, že také státní správa má si důležitosti spotřeby a spotřebitelů náležitým způsobem povšimnouti. Pan zpravodaj dr Novák tu mluvil včera velmi případným způsobem o tom, že by bylo třeba, aby spotřebitelům se dostalo za to, že jsou dvojnásobným způsobem zatíženi, jednak zvýšenou daní důchodovou, příspěvkem na obranu státu a také daněmi spotřebními, alespoň nějaké útěchy. Domnívám se, že projev platonické útěchy, uznání spotřebitelům, tentokráte opravdu nestačí.

Význam spotřeby je v našem hospodářském životě opravdu důležitý. O spotřebitelích se s tohoto místa velmi často mluví. Mluvilo se o nich zejména v době, kdy zásady řízeného hospodářství měly uplatniti v praksi také zásady hospodářské demokracie. V knize Zdeňka Fierlingera "O hospodářském plánování" se na několika místech citují výroky význačných činitelů našeho politického i hospodářského života o tom, že řízené hospodářství má zavésti v hospodářském životě spravedlnost s ohledem na zájmy výroby, obchodu a spotřeby. Tak, jak se řízené hospodářství u nás uplatňuje, dopadlo to nejhůře ve prospěch spotřebitelů, kteří při provádění řízeného hospodářství k praksi, mám-li to tak lidově říci, opravdu v pravém slova smyslu pohořeli.

Dovolím si proto něco říci o tom, co znamená spotřeba pro náš hospodářský život a jak my, představitelé a zástupci spotřebitelů, se na úkol a význam spotřeby v našem hospodářském životě díváme. Mluví se mnoho o významu výroby a jiných složek hospodářského života, a tu se domnívám, že právě u příležitosti projednávání osnov úhradových je nutno význam spotřebitelů a spotřeby pro náš hospodářský život zvláště podtrhnouti. Je velmi často našimi odborníky národohospodáři tvrzeno, že první místo v našem hospodářském životě zaujímá výroba. Také zástupci obchodu mají stejné mínění a zde toto tvrzení také velmi často opakují. Jistě, že nikdo nebude význam těchto složek pro hospodářský život popírati. Ale naše tvrzení a tvrzení národohospodářů-ekonomiků je, že nejdůležitější složkou našeho národohospodářského života je spotřeba.

Při posuzování důležitosti musí se položiti jedna otázka. Co je prostředkem a co je cílem našeho hospodářského podnikání? Tvrdíme, že se vyrábí jedině za tím účelem, aby se spotřebovalo, konstatujeme, že pivo, které je dnes zatíženo novou daní, se nevyrábí proto, aby rostly zisky pivovarů, že se vyrábí proto, aby se vypilo, že se cukr nevyrábí proto, aby se zvyšovaly dividendy cukrovarů, nýbrž že se vyrábí proto, aby se s ním mohlo sladiti. Šaty, boty, chléb, všechny životní potřeby se vyrábějí jedině s toho hlediska zájmu potřeby a spotřeby. Proto tedy dovolujeme si tvrditi, že nejdůležitější složkou našeho hospodářského života je především spotřeba. Nebudu zde opakovati výroky Charlesa Gida, ale ocituji jen několik prostých vět dr Brabce, který říká (čte): "Účelem, proč hospodaříme a podnikáme, je spotřeba a spotřebitelé." Vytváříme hospodářské hodnoty za účelem jejich použití a spotřeby a hodnota statků je dána jejich směrem k lidem, to je tím, jak jsou důležité pro spotřebu. Smím snad prohlásiti, že spotřebitelé za to, že odvedou státu přes 5 1/2 miliardy Kč daní, mají také právo dožadovati se určité protihodnoty. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Je třeba zkoumati, jakou protihodnotu dostávají spotřebitelé za to, že tak značným dílem přispívají k uhrazení běžných výdajů naší státní pokladny. Vidíme, že průmysl i živnosti dovedly si vyinkasovati za to, že platí daně, značnou ochranu svých zájmů ve státní administrativě. Vidíme, že všechny ostatní složky hospodářského života mimo spotřebu mají vedle řady ministerstev, k jejich ochraně určených, také značnou exekutivní moc v řadě instancí, zřízených na základě zásad řízeného hospodářství. Podívejme se na zákon o kartelech, na kritisovaný zde zákon o obilním monopolu a na řadu jiných institucí. Zde na tomto místě prohlásila moje sněmovní kolegyně posl. Zeminová, že je hanbou pro spotřebitele, že v poradních cenových sborech se konají jenom neplodné a plané debaty ve prospěch spotřebitelů. Mohu to sama jako člen poradního cenového sboru při ministerstvu vnitra dotvrditi, že po 5 nebo 6 schůzí jsme nedělali nic jiného, než se debatovalo se zástupci výroby, se zástupci obchodu, o tom, je-li možno probírati kalkulace, mají-li spotřebitelé snad právo znát kalkulaci či nemají. Ochrana spotřeby byla roztříštěna po zrušení ministerstva pro zásobování lidu mezi ministerstvo soc. péče, ministerstvo vnitra, ministerstvo zdravotnictví a ministerskou radu k naprostému neprospěchu našich spotřebitelů.

Jediným pozůstatkem z dob působení ministerstva pro zásobování lidu je zásobovací výbor posl. sněmovny. V jednacím řádu posl. sněmovny jsem bohužel marně pátrala po ustanovení, že zásobovací výbor posl. sněmovny má menší pravomoc než výbory jiné. Zdá se to být pravdě nepodobné, ale skutečnost je taková, že ve sněmovní praksi se usnesení zásobovacího výboru posl. sněmovny nepřikládá vůbec žádná důležitost, a máme dojem, že zásobovací výbor posl. sněmovny je považován za určité trpěné zlo. Dokazuje to zejména poslední případ s resolucí zásobovacího výboru posl. sněmovny o snížení ceny cukru, která byla před rokem postoupena příslušným vládním činitelům k jednání, ale nemohla býti postoupena plenu sněmovny k projednání přes to, že tak může učiniti každý jiný výbor posl. sněmovny. I to je doklad, že zájem spotřeby je opomíjen a že se mu nepřikládá takový význam i na odpovědných státních místech, jak tomu má býti.

V souhrnu úhradových osnov je také osnova o zvýšené dani z umělých sladidel, kterou se licenční poplatek a dávka z 1 Kč zvyšuje na 6 Kč, a státní pokladně má tento monopol vynésti o 16 mil. Kč více než v minulých letech. Při jednání o resoluci zásobovacího výboru bylo poukazováno, že vysokým konsumem sacharinu a cukerinu je připravována státní pokladna o 100 mil. Kč, které unikají konsumem sacharinu a cukerinu na dani cukerní. Ministerstvo financí nám prohlásilo, že učiní všechny kroky za tím účelem, aby konsum sacharinu a cukerinu byl snížen na nejmenší míru. Souhlasíme s tím, aby všechny náhražky potravin, kterými se lidské tělo jen šidí, byly z naší výroby postupně odstraňovány, ale souhlasíme s tím jedině ze zdravotních důvodů, protože víme, jaké škody na dětském a lidském organismu to napáchá. Ale tím, když zvýšíme daň z umělých sladidel, škodu na lidském zdraví páchanou neodstraníme. Lid na Podkarpatské Rusi, na Slovensku, na Českomoravské vysočině a v severních Čechách se neodnaučí spotřebě sacharinu a cukerinu do té doby, dokud nebude dána možnost, aby si mohl koupit dostatek levného cukru. My, kteří jezdíme na vesnice, zejména na Česko-moravskou vysočinu, vidíme každou neděli od 9 do 12 hodin jezdit vozíček s malými krabičkami cukerinu a sacharinu, které si hospodyně z nejchudších vrstev lidových kupují jako laciné sladidlo. Problémem naší výživy je, aby se lidu dala možnost nakoupení laciného cukru.

Slavná sněmovno! V posledním čísle "Hospodářských rozhledů" bylo uveřejněno, že Schoellerovy cukrovary zvyšují dividendu na 8%. To znamená, že přiznávají otevřeně, že z hospodaření z minulého roku měly větší zisky, než kdo očekával. Považujeme toto zvednutí dividendy za provokaci nejchudšího lidu právě v době, kdy se zvyšuje daň z umělých sladidel, t. j. ze sacharinu a z cukerinu. Daň z umělých sladidel vynese o 16 mil. Kč více a cukrovary ve formě zvýšené daně obratové zaplatí pouze o 18,320.000 Kč více. To, co si ponechává státní pokladna do 70 mil. Kč, to je refundovaná daň a úlevy na tarifech, které dostávaly cukrovary a zejména kartel cukrovarnický na podporu svého podnikání. Proto se nemůžeme spokojiti s prohlášením a odporem představitelů cukerního průmyslu, že se o ceně cukru a o snížení ceny cukru již jednati nebude, a budeme se snažiti, aby resoluce zásobovacího výboru posl. sněmovny se na pořad jednání také dostala.

Vyslovuji podivení své a také klubovních kolegů nad tím, že úhradové osnovy nebyly také předloženy k projednání zásobovacímu výboru posl. sněmovny. Úhradové osnovy o nových spotřebních daních pojednávají o zvýšení cen důležitých životních potřeb. Proto snad by bylo na místě, když mohla říci své mínění o navrhovaných jiných daních výroba, obchodnictvo a živnostnictvo, aby také spotřeba mohla říci své slovo. Ale tak to bohužel je, že výroba a obchod mají oprávnění říci jasně své mínění o tom, co se jejich zájmů dotýká, ale spotřeba musí mlčet. Je to charakteristický doklad, že náš hospodářský život není řízen státní správou, nýbrž je ovládán příliš silnými vlivy výroby a interesovaného kapitálu. Slavná sněmovno, domnívám se, že je třeba říci otevřeně, že spotřeba má právo domáhati se protihodnoty ve formě zvýšené ochrany svých zájmů, alespoň ochrany cenové a ochrany jakosti potravin. (Potlesk.) Jde o maso, chléb, cukr, mléko, droždí, pivo, líh, textilie a všechny druhy potravin, u nichž se platí obratová daň; jsou to vesměs potraviny, které se denně ocitají na stole každého z nás.

Nejlepší protihodnotou za to, že právě potraviny lidské potřebě sloužící jsou zatíženy daní, byla by náležitá péče státních orgánů o to, aby byla zvýšena péče o jejich jakost a ceny, t. j. ochrana před falšováním potravin, ochrana před znehodnocováním potravin a také ochrana před zdražováním. Neboť dostane-li spotřebitel falšovanou a znehodnocenou potravinu, kupuje fakticky zdraženou potravinu, protože je přesvědčen, že kupuje potravinu plné hodnoty za cenu, jaká je za plnohodnotnou potravinu stanovena.

Když jsem zde řekla, že jsou to hlavně hospodyně, které pociťují tíhu spotřebních daní, tož považuji za svoji povinnost zdůrazniti, že hospodyně v Československé republice nesmí býti přehlíženy. Podle posledního sčítání lidu máme u nás 3,192.000 hospodyní (Slyšte!), 3,192.000 žen, jejichž nákupními taškami procházejí miliardy československých korun ročně. Vezme-li se průměr, že každá domácnost řízená hospodyní vydá ročně za potraviny a životní potřeby 10.000 Kč, je to úctyhodná částka 31.920 mil. Kč ročně, které dávají československé hospodyně do oběhu, kterými tak řídí směr naší výroby v našem státě. Třikráte tolik, kolik činí celý státní rozpočet, projde rukama milionů těch poctivých, pilných a pracovitých žen, a ty si snad za to, že dávají tomu hospodářskému tělu našeho národa tolik krve - peněz, zaslouží, aby měly ochranu v té chvíli, kdy toho také potřebují.

Jeden z významných potravinářských expertů řekl, že kuchyně je důležitější nežli lékárna. Myslím, že ten, kdo pocítil sám, co znamenají žaludeční a žlučníkové potíže, co znamenají potíže zažívání, mně přizná, že toto heslo, že kuchyně je nejlepší lékárnou, je jistě pravda. Proto snad máme právo se dožadovati, abychom měly ochranu jakosti potravin, aby se na náš stůl, do naší kuchyně dostávaly výrobky nejlepší jakosti. Mám sama možnost stejně jako každý z mých kolegů slýchati nářek na to: Nevím, z čeho mě bolí žaludek, vždyť jsem nejedl nic nežli buchty, nevím, proč mám potíže, vždyť jsem nic nepil než trochu svařeného mléka, nevím, co je mně, snědl jsem jen kousek masa, svádí vinu na kuchařku, hospodyni, na kuchaře, ale pravou příčinou je to, že jídlo bylo uvařeno z méněcenných falšovaných potravin, do kterých byly přimíchány součástky lidskému zdraví nebezpečné.

Veřejná péče o výživu lidu je též zároveň veřejnou péčí o zdraví lidu, a tomu podle našeho skromného mínění měla by býti opravdu věnována náležitá pozornost. Výživa lidu je dnes zabezpečena na tolik, že vyrábíme tolik produktů, že by si jich opravdu mohl každý koupit aspoň tolik, kolik potřebuje ke svému živobytí. To nám říkají zemědělci, říká nám průmysl, že přece výroba vyrábí všechno, co ke svému živobytí potřebujeme. To je zcela správné a my to také s díky konstatujeme, ale jednu otázku si musíme položiti, zda je umožněno všem našim občanům, aby si těch výrobků mohli kupovati tolik, kolik ke svému živobytí potřebují, a tu si musíme doznat, že se vyrobí hodně statků, ale jejich cena je taková, že je někdy nedostupná pro příslušníky širších vrstev lidových.

Řekla-li jsem již, že u nás není dostatečně postaráno o ochranu potravin lidu proti falšování potravin, opírala jsem své tvrzení o fakta zjištěná ze zpráv státních úřadů pro zkoumání potravin a také o čísla a statistiky vydané výzkumnými ústavy zemědělskými a městskými.

Základem ochrany jakosti potravin před falšováním je potravinářský zákon čís. 89 z r. 1897. Všeobecné státní ústavy ke zkoumání potravin jsou také podle toho a ve smyslu tohoto zákona oprávněny provádět zkoumání potravin tak, jak to říká § 1 tohoto zákona. Podle smyslu tohoto zákonného nařízení je vlastně úkol ústavů zkušebních i úředních orgánů v tom, že mají sloužiti především úřadům veřejným a veřejné péči o potraviny a že teprve ve druhé řadě slouží zájmům soukromým. Je tedy v zájmu spotřebitelů, aby tyto směrnice byly co nejpřísněji dodržovány, neboť dnešní stav veřejné péče o potraviny je naprosto nedostatečný. Soukromý zájem má v pokročilé době dostatek prostředků, aby mohl o potraviny pečovati. Máme řadu laboratoří v průmyslových podnicích, máme laboratoře při obchodních a živnostenských komorách, máme výzkumné ústavy při vysokých školách, výzkumné ústavy zemědělské, soukromé autorisované laboratoře a možnost samostatných zkoumání, což všechno v r. 1896 a 1897, kdy se tvořil zákon o potravinách, tu ještě nebylo. Zákon o potravinách je 40 let starý. Je sice ve své podstatě dobré konstrukce, ale potřebuje vzhledem k dnešní době jiných opěrných bodů. Vyslovujeme své hluboké politování nad tím, že pan ministr zdravotnictví, když předložil nový zdravotnický zákon, nedoplnil jej také zároveň moderním potravinářským zákonem, který je součástí zdravotního zákona.

Slavná sněmovna ví, že moje klubovní kolegyně pí. posl. Zeminová již 10 let zde stále v této sněmovně a na řadě významných projevů, při řadě zákroků u významných činitelů se domáhala, aby byl co nejdříve vydán moderní potravinářský zákon, který by byl zárukou řádné péče o ochranu jakosti potravin a ochranu před falšováním. (Výborně!) Naše ochrana potravin je také ztěžována tím, že máme fakticky dvojí kolej zákonných předpisů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platí ještě starý uherský zákon, který dovoluje míchání některých součástek do potravin, kteréžto míchání je u nás zakázáno. Někdy se potom stane, že na Moravě vyrobená potravina je pozastavená na Slovensku a také naopak. Proto bylo také třeba, aby zde už došlo k předložení potravinářského zákona, aby se naši spotřebitelé mohli dočkati a dočkali se ochrany, po které už hodně dlouho volají.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP