Úterý 30. listopadu 1937

Místopředseda Sivák (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno!

V předvečer jubilejního roku samostatnosti Československé republiky schází se Národní shromáždění, aby odhlasovalo jubilejní rozpočet. Lze jen litovati, že musíme tento rozpočet nazývat rozpočtem na obranu státu. Při té příležitosti chtěl bych říci, že vcházíme do jubilejního roku s pocity spořádanosti československého státu a že můžeme s hrdostí celému světu říci, že Československá republika budována byla od prvého počátku na principech a snaze demokratického zřízení, že celých 20 roků řídí osudy svého národa a národů bez jakýchkoliv vážných politických otřesů. My jsme viděli za dobu 20 let řadu politických, někdy i srdce drásajících událostí kolem nás v jednotlivých státech. Všimněme si jenom politického vývoje v Maďarsku, událostí v Rakousku, v Italii, v Německu, v Bulharsku a v jiných státech. Všude jsme viděli, přesto, že jsou to státy staré, prolévání krve, hromadné vraždění, zatím co Československá republika se budovala, vyvíjela bez jakýchkoliv otřesů.

Naše demokracie má dvojí úkol. Aby řídila stát spravedlivě ke všem složkám tohoto státu, ale také aby byla silná vůči všem událostem. Že pak se nemůže dopouštět demokracie experimentů, že nemůže dělati věci, které si mohou dovolit státy řízené diktaturou, je samozřejmé. Demokracie naše musí dělati vše, aby byla republika uchována v demokratickém principu, poněvadž to přímo určuje složení našeho státu. (Výborně!) Nemůžeme proto poslouchat rad a návodů jiných, kteří by k nám případně rádi vpašovali metody pro nás se nehodící. Demokracie musí míti na zřeteli, že vývoj státu se nemůže díti tak, aby byla vyvolávána nejistota. Chtěl bych říci, že i když jsou někdy pocity sympatie k tomu či onomu politickému dějství za hranicemi, že těmito pocity nemůže a nesmí býti ovlivňována republika Československá. Také si nesmíme dovoliti, abychom třídili občanstvo, které máme politicky rozvrstvené, na levici nebo pravici, u nás může býti jenom demokracie rozvržena na politické strany podle hospodářských a ideových zájmů; z toho ovšem nemůže nikdo za hranicemi vyvozovati, i když vyvstanou mezi námi diference pro tu či onu hospodářskou nebo politickou otázku, že by se k nám mohly vtírat metody, se kterými český národ a československý stát nesrostl, nesroste, poněvadž jsou to pro něj nepřijatelné metody.

Že někdy vyvstávají otázky, zdali zahraniční politika našeho státu byla správná, nebo je správná, nu, to je samozřejmé, poněvadž v demokracii se myslí, ale tam, kde rozhoduje jeden člověk, je mysleti zakázáno. Jestliže v jubilejním roce můžeme ukázati světu, že jsme budovali svůj stát, že jsme jej řídili za obtíží při naprosto hospodářsky vydrancovaném území, že jsme se snažili býti hospodářsky a finančně soběstačnými, že jsme překonali mnohé a mnohé potíže a že při tom všem se nesáhlo u nás ke zbrani, že neměli jsme politických vražd, pak na to může býti ve světě československý stát hrdý, hrdý proto, že zde vyniká vysokou kulturou a vyspělostí. (Potlesk.)

Snad by nebylo dobře, kdyby se při tom nevzpomnělo velikého zesnulého presidenta Osvoboditele, který jistě nám byl vůdcem, učitelem a tvůrcem myšlenky pořádku a svornosti. Jeho následovník dává národu tutéž záruku a proto můžeme do jubilejního roku jíti se sebevědomím, že jsme vykonali to, čím se žádný stát kolem nás pochlubiti nemůže, a že jsme odhodláni takto i do budoucnosti svůj stát vésti a říditi.

Pánové, chtěl bych přece jenom poznamenati, ač jsem uvažoval, mám-li o tom mluviti čili nic, že právě před 3, 4 týdny a ještě snad před 14 dny bylo v německém národě, a to nejen u nás, nebo lépe řečeno u našich henleinovců, nýbrž i za hranicemi v Německé říši pozorovati silné ofensivní hnutí. Snad jiné okolnosti hrály roli, ale nemohu se ubrániti dojmu, že, dovážel-li někdo do demokratické Francie zbraně, o tom také věděl, z toho vyvozoval důsledky a očekával, že přijde doba, udeří hodina, kdy bude moci býti napodobeno Španělsko. K tomu bych chtěl připomenouti: Jsou-li u nás poměry tak spořádané, že se nikdo nemusí o svůj život báti, pak lze za to děkovati jenom demokracii. Mnohý a mnohý nechť si uvědomí, kdyby byly u nás poměry takové, jaké byly nebo jsou ještě v různých státech, že by tak mnohý možná už dávno nebyl na živu.

Toto přece za něco stojí. Domnívám se, že část německého lidu by měla velmi dobře uvážiti u nás, kde žije, s kým žije, jak je s ní nakládáno. Ví, že v tomto státě, postaví-li se na půdu republiky otevřeně, také spolurozhoduje. V žádném státě není na př. o menšiny tak postaráno, jako je tomu u nás. Československá republika dala každému takové početní zastoupení a někdy i větší, než ve skutečnosti náleží, jak početná ta která skupina je. Když se toto všecko uváží, pak myslím, že by se měly zanechati všechny postranní cesty a cestičky, že by se mělo hleděti přímo na naše hlavní město Prahu a přestati šilhati na jiné hlavní město.

Já jsem řekl, že demokracie musí býti silná. V tomto směru naše demokracie bude muset být zvlášť silná. My nepřipustíme a nemůžeme připustiti, aby se někdo opovažoval rozvraceti naši republiku nebo alespoň aby měl zálusk na to, že by se mu rozvrácení mohlo podařiti. My jsme příliš dlouho trpěli pod cizím jhem, než abychom si neuvědomili, že to, čeho jsme krví, olovem a životy dosáhli, si za všech okolností a na věčné časy uchráníme. (Potlesk.) To musí věděti každý.

Státní rozpočet má býti a teoreticky je zrcadlem celkového hospodářství státu. Preliminované státní hospodářství rozpočtu je pak revidováno a zbilancováno účetní uzávěrkou hospodářských výsledků roku. Mezi těmito dvěma činiteli, činitelem rozpočtovým a činitelem bilančním, je pravidelně jako mezera údobí dvou let. Rozpočet děláme na rok 1938. Hospodářské podklady pro něj čerpáme z r. 1936. Tedy je zde období dvou let. I když je to v hospodářském i politickém životě na první pohled krátká doba, je to přece jen doba značná, za níž se může mnoho změniti.

Hospodářská deprese nebo konjunktura? Děláme rozpočet na r. 1938 podle hospodářských základů r. 1936. Jaká změna hospodářských poměrů nastala od r. 1936 do r. 1938? Říká se: Vypiatá konjunktura. Domnívám se, že tomu tak není. Ale nastalo podstatné zlepšení. Jde o to, jestli vydrží také v r. 1938. Přihlížíme-li ke zbrojnímu průmyslu, pak snad ano. Hospodářsky? To je problém, a musíme vyčkati, jak se vyvine. Po stránce politické se ve 2 letech mohou odehráti velké věci a velké změny. Všimněme si, co se tak asi ve 2 letech stalo: Okupace Habeše, okupace ohromné části země vycházejícího slunce, válka ve Španělsku, trvající 1 1/2 roku, dodávání zbraní do Francie a bůh ví ještě kam k vyvolání zdánlivé občanské války, znepokojování Palestiny, transporty vojska do Lybie, mísení se do vnitřních záležitostí států státy jinými pod rouškou okřídleného hesla zničení komunismu, k čemuž se dokonce formuje fronta států, přistupujících k protikomunistickému paktu. Štvanice proti nám a našemu státu a mísení se do našich záležitostí jen proto, že naše policie považovala za nutné zakročiti v některém městě z důvodů bezpečnostních a pořádku. K této věci nutno říci, že to byly štvanice přímo oficielní. Společnost národů se nalézá v agonii, je, dalo by se říci, na smrtelném loži, i když se o této těžké nemoci mlčí. A tak bylo by lze pokračovat. Pod zorným úhlem těchto politických událostí začínáme jednat o státním rozpočtu na rok jubilejní. V jubilejním roce chtěli bychom žít v naprosté radosti z toho, že jsme svůj národ osvobodili a že svůj stát poctivě, upřímně, nerušeně k zdravému jeho vývoji řídíme a vedeme. Cítíme proto povinnost upraviti náš státní rozpočet tak, aby vyhovoval našim naléhavým potřebám. Na tyto potřeby dáváme 1.600 mil. Kč, zvyšujeme o tuto částku rozpočet oproti minulému, musí tedy na tuto částku přispět každý občan tohoto státu podle svých sil a možností. Dnešní doba nesnese, aby se někdo uhýbal povinnostem. Toho jsme si plně vědomi, poněvadž jsme si vědomi odpovědnosti za osudy tohoto státu v přítomné i budoucí době. V konání povinností nesmí občan cítit křivdu nebo příkoří. Na oltář vlasti musí položit v tak těžké a nebezpečné době, jakou právě prožíváme, vše, co může a co stát k své obraně potřebuje. On nebude křivdu nebo příkoří cítit, bude-li přesvědčen, že břemena byla spravedlivě a stejnoměrně rozvržena podle toho, jak ten který občan má je nésti. Po takovýchto státních opatřeních musí věděti všichni příslušníci našeho státu, že děláme vše k jeho zabezpečení, musí vědět, také všichni rušitelé míru a znepokojovači národa, že oběti, které naši občané přinášejí, jsou toho rázu, aby jakákoliv vojenská výprava proti nám nebyla vycházkou nebo výletem do Karlových Varů anebo jinam, a každý musí vědět, kdo by se tohoto nerozumného činu dopustil, že by musil spolykat příliš mnoho olova a železa, aniž by se mu podařilo dostati se k cíli. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Košek.) K nám nemůže býti žádná procházka. Již jednou jsem s tohoto místa řekl, že velmi těžko neseme, že rovina na východní Moravě jest otevřenou branou na Moravské pole ničím nechráněné. My si v tomto státě uděláme takové opatření, aby i tam, kde by mohlo hroziti největší nebezpečí, byl stát a občanstvo zabezpečeno. To je to (Výkřiky posl. Gottwalda.), co národ v tomto státě velice dobře chápe a pochopí proto také ta těžká břemena, která mu budou příštího nebo dalšího následujícího roku uložena, poněvadž ví, že se to děje z nutných důvodů - na obranu a zabezpečení státu. My jenom žalujeme celé civilisaci světa, že taková opatření musíme dělat v tom vědomí, že chceme-li mír, musíme připravovati válku nebo se musíme připravovati proti válce. Čekati, že by nám někdo naši samostatnost uchránil, bylo by lehkomyslností naprosto neodpovědnou. Proto když činíme tato opatření, činíme je u vědomí, že za to sloužíme národu, že chráníme stát a že při tom chráníme i ty občany tohoto státu, kteří ne vždycky zdají se nám býti dosti spolehliví.

Státní rozpočet souvisí s celkovým hospodářským rozvojem. Veškeré národní důchody plynou z tvoření nových hodnot. Na těchto důchodech zúčastňují se stejně jak aktivní, tak i pasivní činitelé. Aby mně bylo rozuměno: za aktivního činitele považuj i toho, který tvoří nové hodnoty, za neaktivního činitele pak toho, který je nutný v tomto státě a v každé společnosti k administrativnímu řízení a bezpečnosti občanstva. Myslím, že by bylo zbytečné, abych dále zdůrazňoval, že pak ona pyramida, která tvoří nové hodnoty, nebo pyramida našeho celkového hospodářského života vytváří se v řadě případů tak, že to, co tvoří nové hodnoty, je užší než to, co na celé pyramidě visí jako administrativa nebo bezpečnost ve státě. Čím více se tvoří nových hodnot, tím je větší národní důchod, o nějž se pak samozřejmě dělí všichni v tomto státě žijící a pracující.

Nemohu přejíti mlčením jednu věc, o které jsem, myslím, již jednou mluvil. Opět jsme zde dnes slyšeli o cenové politice a o mzdách s ní úzce souvisících. Řada lidí, i dobrých národohospodářů, se domnívá, že je šťasten ten stát a ten národ, který má nízké ceny a v důsledku toho nízké mzdy. Nikoliv! Ne vždy je to štěstím národa a státu mít nízké ceny a nízké mzdy, poněvadž konec konců se vám rozběhne hospodářské číslo, které se stane nevyrovnaným, a následek toho je, že se pak čas od času musí dělat taková opatření, kterým se říká dvojí devalvace, a to na škodu státu a řady jeho příslušníků. To proto, že se nám hospodářské číslo rozběhlo, že kupní síla koruny byla mnohem silnější, než jakou sílu měl produkt vyrobený. To jsou přirozené důsledky národohospodářských poruch a proto pravím: nám by nemuselo dělati tak velké starosti 1.100 mil. Kč, které máme od občanů v tomto státě v příštím roce vybrat navíc, kdybychom neměli tak sražené hospodářské číslo. Kdyby vývoj věcí šel jiným směrem, pak by těch velkých starostí nebylo. Ovšem když se - a to by bylo na adresu kol. Zeminové - opatřeními zvýší cena obilí a řekne se při tom, že nesmí být v Ostravě chléb dražší, nuže pak tomu je těžko národohospodářsky rozumět. To znamená, že pekař tu diferenci musí dávati ze svého, a aby ji unesl alespoň na určitou dobu, než se hospodářsky zhroutí, nemůže dělati nic jiného než vyřešiti tuto otázku případně na mzdách svých zaměstnanců. Je to potom štěstím? Je příliš líbivé slovo, že chléb nesmí býti dražší. Když jsou však podmínky takové, že chléb musí býti dražší, raději jej zdražím, než abych musel svým zaměstnancům snižovat plat.

Do řad průmyslníků bych chtěl také říci toto: Není štěstím, jsou-li platy nízké, poněvadž tím zeslabujete kupní schopnost občanstva. Co si má takové děvče zaměstnané nevím kde - tam byla poznámka o jednotkových domech - koupiti za 200 až 300 Kč, jaký je to konsument? Co může vynaložiti na spotřebu? Myslím, že tuto věc by měl pochopiti každý. A obchodní gremium v Mor. Ostravě ji pochopilo první, poněvadž chtělo býti avantgardou názoru na nízké nebo vyšší platy. Bez jakéhokoliv smlouvání, domlouvání nebo návrhu zvýšili jsme platy obchodním zaměstnancům. To říkám proto, že tam panuje trochu velkorysejší duch, než je názor, že nesmí býti chléb dražší.

Dovolte, abych teď přešel k otázce stejnoměrného rozvržení daňových břemen. Prosil bych, aby mi nebylo zazlíváno, že jsem snad já anebo že jsme my v posledních 14 dnech způsobili panu předsedovi vlády a panu ministru financí trochu více starostí, než jak bylo pro ně žádoucí, pokud se týče úhradových předloh.

Řekl jsem zde, že občanstvo v konání povinností nepocítí křivdu, budou-li daňová břemena stejnoměrně rozvržena. Nemohu konstatovat, že rozvržení břemen by bylo stejnoměrné, a jistě že všichni, kdož budou spravedlivě věc posuzovat, řeknou: Stala se chyba, která, je-li možno, budiž ještě napravena. Ještě je čas. (Potlesk poslanců živn. strany středostavovské.)

Pánové, chtěl bych se zabývati otázkou platů nebo důchodů plynoucích ze služebních poměrů a důchodů ze samostatného podnikání Tím nechci říci a neříkám a byl bych proti tomu, kdyby měla býti zvyšována břemena u těch prvních, ale nemohu při tom nechat nepovšimnuto, že se zde vytváří poměr, ve kterém bude část občanstva spatřovat křivdu nespravedlivého rozvržení daňových břemen. Vezmeme za podklad určitá čísla, poněvadž tam je taková propočtová hranice; stejnoměrné je to potom dolů i nahoru až do 100.000 Kč, kde také u služebních platů přichází vyrovnávací číslo, poněvadž nad 100.000 Kč příjmu ze služebních požitků je nová daň z vyššího služného, podléhající samosprávným přirážkám. Tam se to více méně vyrovnává.

Nejkřiklavější je poměr od 30.000 Kč do 60.000 Kč důchodu mezi důchodcem samostatným podnikatelem a důchodcem, jehož důchod plyne ze služebního poměru. Při 60 tisících Kč je důchod ze služebního poměru zatížen 4.972 Kč, zatím co 60.000 Kč důchodu u samostatného je zatíženo 14.850 Kč, t. j. 1:3. Dosud jsme měli poměr 1:2, kdežto tímto zákonným opatřením tvoříme poměr 1:3. Nu, v tom nemůže poplatník se stejným důchodem spatřovat spravedlivé rozvržení daní. Ale, pánové, já vidím katastrofální obraz v r. 1939 ještě z jiného důvodu. Měl-li samostatný 60.000 Kč důchodu, znamená to pro něho, že musel vydělat čistých 60.000 Kč, ale při tom udělat 600.000 Kč obratu. Těchto 600.000 Kč obratu je ještě u značné části. kde není provedena paušalisace daně obratové, zatíženo 3%, šestkrát tři je osmnáct, on na konci roku k těm 14.850 Kč dostane další předpis daně obratové v částce 18.000 Kč, t. j. dohromady 32.850 Kč. Vy mě řeknete: Ty daně jsou započítány! Já bych tak nechal mluvit hospodářství jednotlivých podnikatelů! To je lehké říci: Ta daň obratová je započítána! Včera to potvrdil při takovém rozhovoru sám pan ministr financí, když jsem dokazoval, že ze 100 účtů, kde je daň obratová připočtena, přijde 95 plateb se sraženou daní obratovou. Vždyť to je tak nepopulární! Ještě daň budu za něj platit! Dal jsem mu utržit a ještě za něj mám platit daň! Tedy ta teorie, že se daň může připočítat, ta teorie, že se daň přenáší, už dávno selhala, ta už dávno není pravdivá, a teď si představte tu katastrofu, která nastane, až se takový předpis 32.000 Kč dostane na stůl poplatníka!

Nezapomeňte však, že ten samostatně výdělečně činný člověk nemůže ten zbytek strávit, poněvadž každý podnik, každý obchod vyžaduje pravidelně ročně určitých investic, i takových investic, kterými se tvoří nový majetek, ale poměr je ten, že nikdy nemůže tyto peníze vzít z toho podnikání, zatím co druhý může s těmi penězi volně nakládat a zužitkovat je jakkoli, poněvadž nemusí investovat.

Já jsem s touto otázkou zabýval zvlášť proto, abych vyložil, proč jsme se proti tomuto strašlivému, nespravedlivému zatížení tak houževnatě bránili. Říkáme otevřeně: My to k vůli tomu souhrnu všech těch potřeb neroztlučeme. Máme-li však možnost apelovat ještě zavčas na svědomí, tedy bychom to rádi činili, poněvadž nikdo v tomto státě neodůvodní ničím, aby jeden důchod byl zdaněn 5.000 Kč a druhý, stejně vysoký, 15.000 Kč. Račte, prosím, o tom uvažovat a, jak jsem řekl, jestli jsem způsobil trochu trpkosti panu ministru financí a snad i panu předsedovi vlády, tedy jenom s úmyslem, abychom dodrželi heslo, že platit se v tomto státě musí, že přispívat musí každý, ale přispívat spravedlivě, stejnoměrně podle svých výdělkových a poplatních schopností. Nic více, nic méně jsme naším stanoviskem nesledovali. Jestliže se to, o čem jsme mluvili, stane zákonem, pak v r. 1939, ne teď ještě, ale v r. 1939, až budou docházet platební rozkazy, nastane nesmírné zděšení, před kterým bych si dovolil varovat slavnou sněmovnu a hlavně koalici, která by přece jenom měl ještě dobře uvážit, zdali je možno křivdu napravit čili nic.

A teď, prosím, bych se trochu podíval na poměr družstev ke státu a k samostatným podnikatelům. A, pánové, tady nutno zase mluviti docela kamarádsky, říci si, jak věci jsou, jak se poměry vyvíjejí. abychom si byli vědomi co děláme, kam spějeme. jaká je naše tendence a jaká do budoucnosti odpovědnost. Mám zde jeden výměr od obchodníka, který udělal obratu 203.000.- Kč. A ten má předepsán průměr 17.5% čistého zisku a daňový předpis z oněch 200.000.- Kč obratu zní na 32.000 Kč čistého zisku. Tedy z 200.000.- Kč obratu čistý zisk 32.000.- Kč.

A teď zde mám jiný případ. V Praze je obchodní společnost, již jsem o ní mluvil v rozpočtovém výb oru, která v r. 1936 měla obrat 33 milionů Kč, a vykázala čistý zisk 59.000 Kč, to je 0˙181% z docíleného obratu. No, pánové, jestli budeme dělat tak obchody, pak dejme na papír jakou chceme číslici, ale peníze za takových okolností do státní pokladny dostat nemůžeme. Ze 33 milionů Kč obratu. kdybych počítal tak, jako počítám u každého slušného obchodníka 10%, tak je to 3,300.000.- Kč čistého zisku a každý obchodník by dostal předpis při nejmenším na 1,500.000.- Kč daní, zde se však vykáže zisk 0.181% z docíleného obratu. A při tom nemohu zamlčeti, že tato společnost dostala do vínku present 4 mil. Kč. Když bude tisíc let platiti daně podle těch vzorů, způsobu a výdělku, nezaplatí to, co dostala.

Výnos daně výdělkové klesá. A klesl proti 100 mil. v určitém roce - mohli bychom se podívati, kdy to bylo - na 28 mil. minule podle státní účetní uzávěrky. To není sleva na daních, tímhle se nemůže nikdo klamati, a kdo takto argumentuje, argumentuje nesprávně, buď z neznalosti věci nebo nesprávně prostě proto, že se mu to hodí do krámu. To není úleva daňová, to je výdělek pokleslý skoro o 75% u samostatně výdělečně činných lidí. V tom je tragedie, že naše hospodářství u jednotlivců čím dále tím více klesá, zatím co družstevní podniky se stávají mamutími, velkokapitalistickými podniky, a nejenom ty, které mělo na mysli těch 17 anglických tkalců, ty svépomocné, tohle u nás dělá dneska každý a každý tyto podniky vyhřívá na výsluní daňových úlev. No, prosím, pánové, vyhýbejme se placení daní, tvořme družstva, říkejme, aby nic neplatila, ale pak nechoďme do posl. sněmovny a nemluvme, ze každý v tomto státě musí přispěti na obranu státu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP