Pátek 25. června 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Mlčoch, dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Taub.

Zapisovatelé: Vávra, R. Böhm.

202 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, Machník, dr Spina, Tučný, dr Zadina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 109. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Pan posl. inž. Kraliček, nástupce za posl. Budiga, dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to v jazyku českém, pokud se týče v jazyku národnosti, ke které se slibující přihlásil, a slibující ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji", po případě shodným výrazem svého jazyka.

Žádám o přečtení slibovací formule, a pana posl. inž. Kralička žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněmovní tajemník dr Říha (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Posl. inž. Kraliček (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe. (Poslanci usedají.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Kunzovi; na tento týden posl. dr Jos. Dolanskému, Hollubemu.

Změny ve výborech.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr Markoviče za posl. Hladkého; klub poslanců národního sjednocení posl. dr Rašína za posl. Ježka; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Zierhuta za posl. Kunze.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. F. Nitsche za posl. G. Böhma.

Do výboru zásobovacího vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr inž. Tumlířovou za posl. Mrskošovou.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Zprávy tisky 1022 a 1024.

Naléhavá interpelace tisk 1021.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 108. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Vodičky.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů branného, kulturního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 987) o branné výchově (tisk 1017).

Zpravodaji jsou: za výbor branný p. posl. Vičánek, za výbor kulturní p. posl. Jaša, za výbor rozpočtový p. posl. dr inž. Brdlík.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší 108. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 60 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. dr Peters; na straně "pro" p. posl. Smetánka.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Petersovi.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno!

Ve výborových jednáních, kterými prošla tato osnova, přiznala sudetskoněmecká strana této osnově oprávněnost a nutnost. Nepřiznala jí však pilnost, se kterou se věc ve výborech a zde projednávala, a žádala, aby předloha takového významu mohla býti přiměřeně projednána ve výborech. Naše snahy, abychom toho dosáhli, byly bohužel marné, tak že se předloha celkem předkládá ku přijetí v onom znění, v jakém došla sněmovny.

Chtěl bych již hned předem vyložiti stanovisko sudetskoněmecké strany k osnově a její chování při hlasování. Je nám zcela jasno, že zde jde o velmi vážné zákonné opatření, je nám také zcela jasno, že přijetí této osnovy se děje ve velmi vážné době, jsme však rozhodnuti učiniti právě při tak vážné příležitosti vážný projev a sice v tom směru, že pro osnovu nebudeme moci hlasovati, ačkoliv uznáváme její oprávněnost.

A nyní mi dovolte, abych to odůvodnil. Osnova je vážná, protože zasahuje v nejširší míře do výchovných úkolů státu a že provádí psychologickou přípravu obyvatelstva, kterou považujeme jako takovou za nutnou. Uznáváme také, že doba je velmi vážná, musíme však právě proto konstatovati, že se domníváme, že jednak politické vedení státu, jednak osnova sama nebéře na tyto dva předpoklady zřetele. Vážení pánové! V celku se provedení této osnovy svěřuje úřadům. Nikdy jsme neopominuli upozorniti vládu, že chování úřadů - a bohužel musím v to zahrnouti i vojenské úřady - k národním Němcům.je takové, že zastáváme názor, že ani při provádění zákona se nebude zachovávati ona objektivita a ono porozumění především pro národnostně významné věci všeho obyvatelstva, zejména pak obyvatelstva německého; kdybychom tedy hlasovali pro tento zákon, manifestovali bychom tím pro správu, ke které musíme chovati naprostou nedůvěru. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké).

K tomu nás také nutí znění §u 20. Snažili jsme se působiti při §u 20 v tom směru, aby vláda nedostala právo vládnouti autoritativně. Zdálo se nám, že je v demokratickém státě samozřejmé, aby vláda odpovídala za všechno, co činí, t. j. aby podle §u 20 nedostala právo diskvalifikovati politicky spolek, aniž by byla zároveň nucena všechno přesně odůvodniti. Zde přicházíme k soustavě, která dnes rozhoduje, totiž k soustavě, která je přece jen druhem kabinetní justice. Může-li však vláda diktovati ve velmi choulostivých a citlivých otázkách a může-li bez odůvodnění spolku, který již dostal oprávnění, toto oprávnění odníti, spatřujeme v tom rozpor s ústavou a s celým demokratickým režimem, který je přece vybudován na odpovědnosti. Nemůžeme souhlasiti s tím, aby vláda dostala takové zmocnění, které je podle mého názoru politicky velmi důležité a které, pánové, nezasahuje do oboru politiky stranické, nýbrž politiky státní. Zastáváme stanovisko, že i ve státním životě platí zásada: "Clara pacta, boni amici", t. j. není možno, aby správa prováděla jeden akt persekuce za druhým a aby vláda právě podle §u 20 vyhlásila rovněž persekuci, a to aniž ji odůvodnila.

Na jedné straně činíme tímto největší námitku proti této osnově s hlediska národnostně politického, a to proto, že se zde vedle dosavadních povinností zavádí nová všeobecná občanská povinnost a že se neposkytují záruky, že tato všeobecná občanská povinnost bude prováděna podle zásad naprosté občanské rovnosti. Pánové z výboru mi potvrdí, že jsme se zcela mimořádně namáhali, aby nám byly poskytnuty záruky, abychom mohli míti za to, že spolky pověřené brannou výchovou nebudou výsadou českého národa a branné středisko výhradou národnostních skupin. V tom spatřujeme předpoklady nerovnosti a základy národnostně politického vývoje, kde bychom byli ve skutečnosti státními občany druhé třídy.

Dovolte mi, abych na druhé straně poukázal na to, co v této osnově tak jasně vyjadřujete, že totiž nepomýšlíte na to, abyste vzali zřetel na etnografické skutečnosti a na psychologické stavy, v nichž se úhrn státních občanů tohoto státu nachází. To znamená, žádáte na nás, abychom vzali na sebe všeobecnou občanskou povinnost; prohlašujeme vám jasně: Vezmeme na sebe tuto všeobecnou občanskou povinnost, nevěříme však, že při organisaci této všeobecné občanské povinnosti je zaručeno naprosto stejné zacházení. To proto, že k přípravám této osnovy nebyly přibrány, jak ukázala přípravná jednání, národní svazy, které vynikajícím způsobem provádějí tělesnou výchovu a které jsou tedy již předem způsobilé, aby prováděly brannou výchovu. To je podle mého názoru opominutí, které je psychologicky naprosto pochybené. Neboť nemůžete v německém městě nechati cvičiti a branně vychovávati německou mládež v branných střediscích a českou mládež v Sokole nebo v Dělnických tělocvičných jednotách! Zde vznikají takové rozdíly a takové napiaté poměry, že účel, který, jak jsem již řekl, uznáváme, nebude tímto druhem osnovy o branné výchově dosažen. Na to jsme vás zcela upřímně a poctivě upozornili. Neodhodlali jste se v tomto směru brannou výchovu pozměniti a proto nemůžeme pro ni hlasovati.

Musím se zde hned co nejostřeji ohraditi proti kol. Vodičkovi, který zde nazval německý Svaz turnerů illegální Hitlerovou armádou, a musím mu říci, že to je hrubá nepravda; musím ho upozorniti, že máme po ruce rozsudky, kde rudý tisk, který tvrdil totéž, musil tato tvrzení odvolati, protože se pánové @a la Vodička musili přesvědčiti, že jejich tvrzení jsou nepravdivá. Konstatuji to zde, musím však současně konstatovati, že bohužel taková nedoložená a nepravdivá tvrzení u vás hrají větší úlohu než reální skutečnost a pravda. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Podle takových hledisek nelze dělati politiku a je nám líto, že musíme konstatovati, že se i státní politika dělá podle takových hledisek. A proto tím, že nehlasujeme pro tuto osnovu, v této chvíli dáváme najevo svůj energický odpor proti tomuto systému a proti této nepravdě ve státní politice.

Dovolte mi nyní, abych se zabýval osnovou samou a to nejprve s výchovného hlediska. Tato osnova je osnovou výchovnou, protože podle §u 1 osnovy se dosavadní výchova a výchovná péče státu rozšiřuje o brannou výchovu. Toto rozšíření by bylo jako takové odůvodněno duchem doby, ale v tomto zákoně vytváříte přímý rozdíl mezi ostatní organisací a ostatní tendencí školní výchovy. Školní výchova byla vždy a je také v posledních výnosech o učebních osnovách vybudována na národní kultuře; bylo by tudíž samozřejmostí, aby při rozšíření výchovy na tak veliký obor rovněž platila zásada vázanosti této výchovy na národní kulturu. V tomto smyslu jsme také podali návrh, který se výslovně odvolával na to, ježto výchova je u nás vybudována na národní kultuře, že by bylo dokonce logické, aby to bylo provedeno i v branné výchově. Odmítli jste tento návrh a domnívám se, že na újmu účelu tohoto zákona. Neboť mohu vás ujistiti - a domnívám se, že je všeobecně známo, že druhým největším tělovýchovným spolkem v Československu je německý svaz, který provádí vzornou tělovýchovnou práci - že je vlastně protismyslné, že nesvěřujete brannou výchovu, jejímž hlavním účelem je přece tělesná zdatnost, tělovýchovným spolkům, které mají význam a které prokázaly, že jsou po stránce věcné a odborné na výši.

Důvodová zpráva, jednotliví řečníci ve výborech a i pánové z ministerstva nár. obrany konstatovali, že brannou výchovou má býti především dosaženo velkého mravního vlivu, t. j. má se vytvořiti nový druh etiky mezi obyvatelstvem. Domnívám se, že je přímo osudné, že se nesnažíte vytvořiti touž cestou tutéž etiku v celém obyvatelstvu.

V důvodové zprávě je rozpor, neboť se tam stala nehoda, že některé části mluví o "národu" a jiné zase o "obyvatelstvu". Konstatuji také, že včera vlastně i ministr nár. obrany Machník učinil tento, chcete-li, lapsus linguae nebo totéž zásadní rozlišení. Proti tomu se ohrazujeme a to proto, že je psychologicky nesnesitelné, aby se mluvilo o národu a rozumělo se tím národ československý. Je to od vás šílenství, činíte-li rozdíl mezi národem a obyvatelstvem, že tedy jaksi o 33% obyvatelstva říkáte, že mají méně práv a menší nároky než ostatních 66%. (Potlesk.) Víte, pánové, já sám jsem toho dalek, abych nějak demonstroval nebo provokoval, ale prohlašuji vám, že tím vlastně vy sami nadhazujete otázku celého státu (Potlesk.) a to proto, že zůstáváte trčeti v nejasnostech, že přecházíte od jednoho pojmu ke druhému a zapomínáte, že nejde o 100% příslušníků československé národnosti, nýbrž jen o 66.9 % podle posledního soupisu lidu v r. 1930. A domníváte-li se, že cesta německých vládních stran vede k tomu, abyste studenou cestou tato procenta zvýšili, pravím vám se vší vážností, kterou pro sebe uplatňuji: touto cestou toho nedosáhnete. Klidu dosáhnete jen, změníte-li celý systém, vezmete-li prostě zřetel na reální skutečnosti a vzdáte-li se plánu vybudovati celou státní politiku na zdání, nejasnosti a na sebeklamu.

Hleďte, četl jsem s podivem a zároveň s uspokojením usnesení sjezdu strany nár. sjednocení. Tam bylo jasně vysloveno, čeho se vy potichu domáháte a co si potichu myslíte. Tento sjezd strany ukázal, že tam vlastně mají mnohem větší odvahu nežli vy, pánové, neboť tam se již nemluví o slibech a přípovědích, nýbrž prostě se konstatuje, že 33 % obyvatelstva - ostatně se domnívám, že se sjezd strany v těchto číslech zmýlil - tedy národnostní menšiny mají jen dvě možnosti: buď se dáti asimilovati anebo zůstati národně uvědomělými a státi se tím nepřáteli státu. To snad se může díti ve státě, kde nejsou 33%, nýbrž 3% národnostní menšiny, ale ve státě, kde třetina obyvatelstva mluví jinou řečí a má vyvinutou kulturu, je nemožné viděti jen tuto cestu: Asimilaci nebo útlak! Mám-li ještě něco ze sjezdové resoluce zdůrazniti, je to nerozřešitelná otázka, totiž stará tése Palackého o historickém boji Němců a Čechů, o vrozeném a nevyhladitelném antagonismu Germánů a Slovanů. Je přece mimořádně příznačné, že strana československé inteligence tak opomíjí Tomáše Masaryka, který, jak známo, tak důkladně bojoval proti tési Palackého a o níž jsem se domníval, že ji u vás zlikvidoval. K této resoluci sjezdu strany nár. sjednocení můžeme podotknouti, že sjezd strany vyslovil to, co se v rozporu se skutečnostmi a potřebami tohoto státu namlouvá veřejnému mínění a co rozhodně nemůže býti ku prospěchu pokojnému vývoji v tomto státě.

Říkají-li nám na jedné straně, že se máme buď asimilovati anebo že musíme státi ve věčném odporu proti státu na půdě starého antagonismu mezi Slovany a Germány, pak přece nedojde ve státě ke klidu! Vy, vážení pánové, budete musiti konečně uznati: Asimilovati se nedáme! (Potlesk.) Nemůže také existovati takové "buď - anebo", jak to říká resoluce: Úkolem československého státu je jíti střední cestou, a nebude-li tato střední cesta nalezena, bude stálý boj, stálý nepokoj, něco, co nám, již máme v krvi tradici dobrých státních občanů, není vhod. Namlouváte si nebo věříte, že naší snahou, naším nejvyšším cílem je vyvolávati nepokoj. Nikoliv, vážení pánové, zeptejte se nás, jak trpíme přehmaty, nepořádkem a nespravedlnostmi, jak duševně trpíme, protože se ještě stále domníváme, že základem státu musí býti pořádek, spravedlnost a právo!

Díváme-li se na věci takto, musíme stále opakovati, že osnova o branné výchově je pochybená, protože se nedívá jasně na skutečnosti, protože se domnívá, že státním drilem může nějak nahraditi národní kulturu, protože se domnívá, že není třeba prostředníka mezi širokými masami mladých lidí, kteří každoročně vyrůstají z 3 1/2 milionu lidí, a státem a že vyjadřuje mínění, že může provésti, abych tak řekl, stranou národní kultury sudetských Němců výchovu, která je zcela prosta národní kultury. Pánové, nejen v tomto zákonodárném období, nýbrž již od té doby, co Němci vešli do této sněmovny, jsme varovali, aby se v československé politice psychologie, abych tak řekl, neodsunovala stranou. Při nesčíslných příležitostech jsme stále poukazovali na to, že skutečnost, že se asi jen o něco více než 2/3 obyvatelstva hlásí k československé národnosti, nutí k tomu, aby se nalezl zcela zvláštní způsob soužití ve státě. Vždy jsme od vás žádali, abyste uznali, že lze sice po určitou dobu pravdu o vývoji zkrášlovati, že lze činiti to neb ono, co navenek vypadá pěkně, ale doma nic neznamená. Také při této osnově marně varujeme konstatujíce, že právě tento zákon bude zase důvodem četných národnostně politických stížností z naší strany, neboť zákon, který ohlašuje 31 vládních nařízení, je přímo stvořen pro to, aby zvýšil nejasnost a zmatek v politickém vývoji státu. Za to nebudeme spolu odpovědnými tím, že bychom pro tento zákon hlasovali.

Z důvodů parlamentní přesnosti bych konstatoval, že především jednání v branném výboru se vedla v kolegiálním duchu. Chci také konstatovati, že pan zpravodaj branného výboru ve svém referátě leccos vysvětlil, co nás znepokojovalo a na co jsme poukazovali. Ale nemůžeme - promiňte - tyto samozřejmosti kvitovati tím, že bychom se domnívali, že se stalo vše, abychom mohli s osnovou souhlasiti. Chci zakončiti otázkou, jak tento zákon hodnotiti, a chci s výchovného hlediska říci: Uznejte přece po 18 nebo brzy i po 19 letech, že pokus asimilace studenou cestou se nezdařil, pokus, o němž se velmi vynikající čeští myslitelé domnívají, že je nesprávný. V pochybeném pokusu se však nepokračuje.

Chtěl bych zde vyjmouti z krásného pojednání Komenského "Unum necessarium" jednu větu: K dokonalé jednotě je třeba důstojné rovnosti nebo důstojné vlády, tak důstojné jako poslušnost nebo všeobecná svoboda, která je vůdkyní a světlem svobodných činů."


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP